Furt se mně nechce chytit ta pořádná předvánoční nálada. A tak místo pečení lelkuju nad fotkama z poslední cesty. Barma - Myanmar...
...zvláštní oblast. Moc ji zatím nerozumím. Trochu se otevřeli světu, ale vliv armády je pořád citelný. Problém s Rohingy vidí zevnitř malinko jinak než my z venčí. Obrázek Aun Schan Su Ťij visí snad v každé místní kuchyni. Nicméně rozhodující slovo ta dáma zde pořád asi ještě nemá.
Netrápila jsem se tím. Jen jsem nasávala atmosféru a užívala si.
Cyklistické to moc nebylo, ale jízda na jednostopém (byť elektromotorem poháněmém) vozítku příjde v některém z dalších dílů.
První část - Mogok. Ale slibuju, že příště to už bude bez šutrů:-))
http://lannka.rajce.idnes.cz/Barma_-_Mogok_-...
A po části geologické následuje část botanická a zoologická...
http://lannka.rajce.idnes.cz/Barma_-_Pyin_Oo...
A ještě recept na Lahpet Thoke, barmský vynikající salát z nakládaných čajových lístků:
https://www.arborteas.com/burmese-tea-leaf...
Tohle jídlo jsem si zamilovala hned napoprvé, když nám ho jako pozornost podniku naservírovali v jedné hospodě. Barmánci jedí lžičkou a vidličkou, ačkoliv kvůli četným čínským a indočínským turistům servírují jídlo i s hůlkami.
Naštěstí jsem si nakládané čajové lístky přivezla sebou domů, takže nakládat už nemusím. A teď přemýšlím, ve které fázi vánočního obžerství tuhle pochoutku naservíruju strávníkům:-))
(P.S. nakládané čajové lístky naštěstí cestu přežili. Na rozdíl od plástvového medu z místních květin (lahodný, tekutý a ne moc sladký), který se mi při trojnásobném překladu zavazadla z letadla do letadla vylil do kufru:-((
Na ten Mt. Popa se leze po schodech, nebo tam pomáhá nějaká technika? A ten med tek z kufru ven, nebo zůstal uvnitř? Proč se ptám, vez jsem jednou do monarchie gambáč v plechu a už na libereckým autobusáku mi z kufru vytékal slabej pramínek piva. Divím se, že mi ten smradlavej kufr prošel čekinem.
Na Popu se zrovna leze po svých, teplých a zutých nožkách celých 777 schodů. Po cestě jsou roztroušeni uklízeči, kteří za uklízení schodů požadují bakšiš, nicméně chodidla jsem měla špinavá.
Med jsem měla zabalenej v plastové láhvi a tu jsem ještě měla v pogumované toaletní brašničce. Takže úplně ven z kufru nevytekl, jen mi "vyavivážoval" pár věcí:-))
To je víc schodů než na katedrálu v Kolíně nad Rýnem, propotili jste aspoň triko? :-)
Bagan je prostě BAGAN.
Bagan mě srazil na kolena, vzal mi řeč. Bagan je beze slov.
https://lannka.rajce.idnes.cz/Barma_-_Bagan_-...
Nádhera, úplně cítím v kostech to teplo. Co cikády, byly tam? Já když se chci za dlouhých zimních večerů trošku ohřát, pouštím si je na YouTube.
Inle Lake.
https://lannka.rajce.idnes.cz/Barma_-_Inle_Lake...
U nás už taky nasněžilo a nejspíš jsem zas chytla rýmu od vnoučat. Jdu vyzkoušet Mandalayský rum, třeba mě vyléčí:-))
A ještě zajímavost. Britové v Barmě zavedli na silnicích jízdu vlevo. Pak ovšem nějaký moudrý generál vymyslel, že to ze dne na den změní, takže se jezdí vpravo, ale veškerá auta se dováží z Thajska a mají volant na pravé straně. Skutečně vychytané. Takové předjíždění v této konstelaci je adrenalínová záležitost okořeněná mohutným troubením jak předjížděného tak předjíždějícího.
Ovšem na Inle si rybáři uchovali starý anglický zvyk. Čluny se v "ulicích" plovoucích vesnic míjí pěkně po anglicku vpravo.
Ti kováři! Takhle jsme ve čtvrťáku průmky ve školních dílnách ve třech mydlili do zápustky. Chce to fortel, bez něj je to o hubu.:-)
Ti kováři... Strávila jsem tam notně času ve snaze pochopit, co má být výsledným produktem. Nepovedlo se mi to. Ten tlustej pan mistr jim tu rozžhavenou hmotu tu a tam v tom bušení otočil o devadesát stupňů.
Asi to mělo být nějaké ostří. Mačeta? Sekyrka?
To spolu hovoříte tím bublinkovým písmem?!?
Tak to já se přiznám, že mi to s tím googlím překladem není moc jasné.
Naučila jsem se, jako ostatně vždy, pár barmských slov, které otvírají cestovateli brány poznání.
Třeba klasické děkuji, foneticky v barmštině "džezuba" nebo "džezudemare".
Když ale koukám na googlí překlad a transkripci, tak to v tom nenacházím. Google to přepisuje do bublinek jako ကျေးဇူးတင်ပါတယ် a do latinky jako "kyaayyjuutainpartaal".
Jsem z toho zmatená stejně, jako byli zmatení Barmánci, když jsem na ně vybalila strýčka googla.
Přitom zcela jednoznačně reagovali na naše pronesené "džezubá". Věděli, co je tím myšleno a reagovali. Stejně jako na pozdrav "Tatáá". Smáli se a odpovídali.
Tož nevím, jak to s tím strýčkem Goo je. Zkoušela jsem i anglicko-barmský překlad, který většinou funguje lépe, ale nepomohlo:-))
Konečně jsem měla trochu času prohlédnout všechna alba.
Parádní dovolená.
Ještě vás to nenudí?
Já se přiznám, že mě ten théraváddský buddhismus se svoji monumentálností a frontálním útokem na všechny smysly, začal trochu nudit už dvanáctý den cesty. Začalo se mi stýskat po normálním vesnickém kostelíku někde v polích, klidně i žlutých řepkových.
Tak ještě Mingun.
https://lannka.rajce.idnes.cz/Barma_-_Mingun_-...
To máš tak, prohlížení fotek můžeš kdykoliv přerušit, ale "frontální útok na všechny smysly" jen tak hopem zlikvidovat nejde. :-)
Taky si ty fotky kouskuju, abych z toho nepropadla nirváně:-))
Ale tady v tom Mingunu jsem si opravila ideologicky pokřivenou informaci ze školních let.
Car Kolokol, onen obří zvon z Kremlu, je sice velký, ale prasklý. Blbci, když ho odlili a začalo jim hořet dřevěné obložení, tak hasili tak zprudka, že jim milej Kolokol praskl.
To ten v Mingunu je jen o málo menší (90 tun bronzu), ale pořád zvoní. On sice zase nevisí na té stupě, co měla být ze všech největší na světě, kdyby ji dostavěli, ale zato si do něj můžete bouchnout a on fakt zvoní:-))
Město Mandalay se pro nás nakonec stalo takovou Popelkou, služkou pro všechno. Odsud jsme vyráželi na hvězdicové výlety, protože tady se lecos dalo zařídit. A nakonec jsme si Mandalay ani moc neužili.
Ale Mandalay má spousty krás.
Tímto se loučím s Barmou alespoň pro tuto chvíli. Peču, vařím, chystám...abych byla připravená až mi na ty Vánoce přijedou všichni miláčkové a abych pak nemusela stát u plotny. A ten salát z čajových lístků dostanou:-))
Všem přeji krásné svátky.
http://lannka.rajce.idnes.cz/Barma_-_Mandalay_-...
V souvislosti s tou největší knihou na světě jsem si vzpomněla na nedávný rozhovor s ředitelem naší Národní knihovny. Mluvil v něm o tom, že to naše národní literární bohatství by se vešlo na několik málo moderních miniaturních elektronických nosičů. A že vlastně není potřeba pro Národní knihovnu stavět novou budovu, natož nějaký moderní blob.
Myslím si ale, že je to škoda. Samozřejmě nechci doma louskat knížky tesané do kamene, ale stejně tak, nechci číst knížky jen v elektronické čtečce.
Není nad to, sednout si do příjemného domácího fotelu, položit si tlustou knihu na klín, číst a číst a vnímat při tom vůni tiskařské černi:-))
Pamatuji si na své Vánoce z dětství, kdy Ježíšek přinesl spousty knížek. První jsem zhltla ještě tentýž večer. A pak další a další. Celé vánoční prázdniny. Odpoledne jsem se vracela z lyží nebo bruslí, mamka mi udělala čaj a podsunula něco vanilkových rohlíčků.
A já pak četla a četla...nejdřív dětské knížky... Bambiho...Verneovky....Londonovky....nakonec Halliburtona....
A snila jsem o tom, že možná jednou...někdy v příštím životě... vše z těch knížek uvidím na vlastní oči:-))
A proto díky táto, tam někde v neznámu, odkud na mě koukáš a hlídáš mé kroky. Díky mami. Já dnes už vím, že Ježíšek knížky nenosí, a že spoustu z těch krásnej knih k Vánovům jste spolu s tátou pro nás uchovali ze svých dětských let. Učili jste nás koukat a vidět.
Vím, že jste měli velkou touhu cestovat a poznávat. Osud Vám to nedopřál.
A proto se dnes snažím tak trochu i za Vás, pokud to okolnosti dovolí.
Jednou, až doputuju tam, kde teď jsi, táto, tak si zase sednem spolu a já ti o tom budu vyprávět, jako jsi ty vyprávěl kdysi mně:-))