Kosovo 1984
Poprvé to bylo v Jugoslávii. Svazová republika Makedonie, Kosovo, rok 1984. Prošli jsme Šar Planinu a vydali se na Prokletije. Přišel deštivý večer, někde blízko už musí být albánská hranice, stan se moc stavět nechtělo a vysoko v horách byla salaš. Bača v mohutném kožichu. „Za što ty…
Vesnice Hombori v Sahelu (Mali), hraju si s dětmi a s malou Ajšou. Její máma (muslimka) se ke mně přitočí, podá mi sklenici vody a pošeptá: Nejezděte do Timbuktu! Vy to nevíte, ale ONI o vás vědí. Kontroluji každý váš krok, vědí o vás všechno. Ve jménu Aláha, prosím tě sestro, nejezděte dál!
Nejeli jsme. Otočili jsme to pár desítek kilometrů před Timbuktu.
Půl roku na to vtrhli do Hombori hrdlořezové, vyřádili se na místním muslimském obyvatelstvu, vzali rukojmí, dva Francouze, jednoho z nich pak popravili.
Dávám plus. Život je pestrý, a lidé jsou různí. Někteří chtějí pomoct a pomůžou.
Obdivuhodné cestovatelské zážitky.
Nicméně by mě zajímalo, jak se mohl řadový Čech(oslovák) dostat před rokem 1989 nepracovně(?) do Indie, Číny a Ruska.
Takovej Ondřej Hejma například do Nepálu autostopem.
Ježkovy zraky, tenhle cestopis tady někde mám. Ten už je taky pěkně starý...
Myslím, že to byl první cestopis, co jsem někdy počátkem 80tých let četla.
jj, možná jsem to už zmiňoval. Hltal jsem to, ještě než jsem vůbec tušil, co je to nějakej Hejma. Až pak přišel Yo Yo Band a Koubková
SSSR se rozpadl/přetvořil na SNS v roce 1991. Navštívil jsem ho 2x, jednou Krym, podruhé Kavkaz
Na Krym jezdili za totáče za odměnu vynikající a zasloužilí členové PO SSM a SSM.
I jeden zdejší chlapík jel na Krym. Dokonce vlastním autem. Ale nesměl uhnout z maršrúty a vždy večer být tam, kde mu to soudruzi naplánovali.
Nevím jak teď, ale dřív to dost ostře sledovali. Oddůvodňovali to starostí o turistovu bezpečnost, ale spíš nechtěli, aby si prohlížel Potěmkinovy vesnice zezadu. :-)
Já se v roce 83 dostala na Krym na bramborové kulaté razítko:-))
Jj, zdá se to být neuvěřitelné, ale režim tehdy stál skutečně na kulatých razítcích. Byl to trochu risk (to nepopírám), ale mít bramborové kulaté razítko, byla výhra (tehdy nám to poradil jeden kijevský žid). Ono totiž tehdy a tam to bylo tak, že žádnej tajnej nevěděl, kdo je ještě tajnější tajnej (nebo prostě jen člověk, co má kulaté bramborové razítko:-)).
Buďme rádi, že ten systém zkolaboval.
Taková bramborová tiskárnička se pak s hladovými rusy dala vyměnit za fotoaparát Kyjev.
To jsem nezkoušela. Zato jsem kdysi v Pjatigorsku vyměnila enderáckou karimatku za devět titanových karabin. Jo, režim tehdy fungoval na strachu z padesátých let a já tehdy byla svobodná a neměla jsem děti.
Za džíny Morenda se v Kyjevě dostaly náhradou vojenské tepláky a tolik rublíků, že se zbytek času jezdilo už jen taxíkem ... problém byl jak to utratit, právě na to byly ruské kopie kvalitních fotoaparátů Contax docela dobré řešení... nebo FED kopie trošku starší nestárnoucí Leiky.. případně Zenit, nekompromisně obšlehlá Practica :)
Jo, utratit vyvexlovaný ruble byl problém, jedině za taxi (tuším, že v '78 20 kop./km) nebo za kořalky. Jedna manželská dvojice se tomu problému naštěstí vyhnula - v aulu na jezeře Rica v Abcházii zaplatili storublovkou "číšníkovi", kterej se už nevrátil. Smoljak o tom za dva roky natočil Vrchní prchni! :-))) Obratem se ze skalních rusofilů stali nepřátelé říše.
Moc hezké :-)
Nicméně - stejně si myslím, že jestli budeš jezdit do těhle zemí, tak Tě tam někdy zabijou...