Den 26 - 28 Alpe Adria
A je to tady. Chvíle, kdy musím přiznat, že jsme celou trasu Těchonín - Benátky - Těchonín neabsolvovali jen na kole. Potřebujeme se nějak dostat do Cervignano del Friuli, kde se napojíme na stezku Alpe-Adria, ale všechny silnice vedoucí k moři (i když po nich jedeme od moře…
s tou průvodčí jsme měli i u nás některé, se kterýma člověk souhlasil jen s velkým sebezapřením. :-) Jste měli smůlu na babu. Chlap by to, předpokládám, přešel mávnutím ruky.
Co se týká nepříjemnosti průvodčích, tak vidím, že ta italská se od našich moc neliší. A nevěřím, že by se chlap choval jinak, už jsme totiž pár nepříjemných štíplístků- chlapů zažili.
Je ale fakt, že už zaznamenávám tendence ke zlepšení. Občas stačí říci "jsme vaši zákazníci, chovejte se k nám slušně." Celkově mám ale pocit, že se to jednání zlepšuje.
O to víc, když pak člověk narazí na nějakýho "vola", přichází studená sprcha a víc si to člověk bere.
Jsem měl konflikt i s chlapem, teda chlapem... :-)
Prostě ze rozhodl, že mé kolo nemá viset jak visí na háku k tomu určeném, ale že se kol vejde víc, když bude stát. Zjevně měl minimální prostorovou představivost.
Presně jak v příběhu, zavolám policii a vy si vystoupíte.
Vložili se do toho ostatní cestující, takjsem nebyl deportován
Dobré rozhodnutí přejet ten kousek vlakem. Jela jsem letos Cervignano - Benátky. Vlastně jediná silnice, silný provoz a prakticky nikde žádný stín. Většinou dost široká krajnice, ale někde vůbec žádná. S dětmi bych tam nejela ani omylem... Kvůli vedru jsem si řekla, že na jih už nikdy. Ale vyprávění je tak návodné :-)
Už mě to láká, abych vaši trasu zkusila. Díky moc za vyprávění
Děkuji za pochopení. Bylo to trochu dilema, ale jsem ráda, že to někdo jel, a ví tedy, jak to tam s tím provozem je...
Ohledně horka - je to zajímavé, ale jela jsem na jih přes Alpy podruhé, a vždy to bylo stejné. V Rakouské části zima a deště, v Itálii horko. Je pravda, že si toho horka v posledních letech užíváme dost i v našem mírnějším pásmu, tak to člověka, který horko nemusí, od jihu odrazuje. Kdo ale není limitovaný školními prázdninami, jako my, může vyrazit i mimo červenec a srpen.
mě stačilo vidět, jak Taloši řídí. nakonec jsem rád, že ten jih Itálie byl bez kola, jinak by ze mě byla placka :-D
Já to čtu a hlavně koukám na ty fotky dětí a jsem úplně na měkko. Těm našim chlapečkům je už 30, ale ty vzpomínky na tohle putování jsou strašně silné. Když vidím to dítě na velikém kole s brašnami, tak nemůžu nevzpomínat. Udělala jsi mi velikou radost, díky.
Já na to koukám s ročním zpožděním, a vidím i ten rozdíl jednoho roku :-) Když koukám na to kolo, na kterém Š jela, tak si říkám "chudinka, taková malá plečka" :-))) (Mělo to jen šest převodů, letos už jela na čtyřiadvacítce).
Jsem ráda, že vzpomínky zůstanou, doufám, že zůstanou i dětem. Byla by to škoda. Do konce tohoto týdne bych ráda dala i tu poslední část povídání. Děkuji všem za podporu!
Hm, to jsem zvědavá, kudy nás povedeš dál :) O všech známých cyklocestách už zmínka byla, snad ještě chybí EuroVelo9.
Nebo že byste se zas nastěhovali do nějakého vlaku?
Jinak Tagliamento a dnešní horké počasí k sobě krásně pasují.
Díky za jako vždy pěkné a rozšířené (proti Cykloturistice) povídání. S tím vlakem jste asi měli smůlu, jezdíme tam vlakem s koly docela často a nikdy jsme takové problémy neměli. Jen občas na plném nástupišti, kdy jsme museli hlídat u přijíždějícího vlaku, kde je lokomotiva. Často bývá na konci vlaku a kola se většinou dávají do řídícího vozu, který je na opačné straně. A ty vlaky bývají v Itálii i dost dlouhé a na úzkém nástupišti dost lidí..
Na té cyklostezce přes Valcanale jsem měl jednou na podzim dost smůlu, nekteré tunely byly zavřené a muselo se objíždět.
S tím provozem na jihu to není tak strašné, k cyklistům jsou ohleduplní a nechávají před světly dost místa pro objetí podél chodníku, což využívají četní mopedisti. Hodně troubí, ale většinou na pozdrav.
Jsi mi připomněla naši loňskou cestu po Alpe Adria... My měli 10 dnů vedro a slunečno; teda přes den. Pár nocí nám bouřilo.
Smekám před vašim výkonem, zejména pak dětí. Jste fakt herodesové.. :-)))
Parádní cesta a před oběma dětmi smekám. S takovou porcí kilometrů denně bych já osobně asi měla nemalý problém a ony to zvládly skvěle. I v tom nekonečně deštivém počasí.
Příjemné čtení, pěkně napsané - ostatně jako vždy :o)))
Trošku z jiného soudku.
Mohla bys prosím napsat seznam koření, které si z domu taháš? Případně taky nějaké jídla, které na Vašem cykloputování vaříš.
Dík moc.
To mě taky zajímá. Já třeba vozím směs koření na maso co si chystám docela sám a je to můj tajný recept. Jinak sůl a cukr. I když cukr jsem letos nahradil medem.
Však právě kvůli inspiraci jsem se Peggy ptala. Přece jenom vyráží na několik týdnů, kdy už je potřeba počítat s tím, že klasická "trekařská" strava se přejí /Dobrý hostinec, paštika.../
Ráda si tedy přečtu, co a jak vozí ostatní.
My s sebou vozíváme v malých kořenkách sůl, pepř, sušený kopr /jsme rybomilci/ vždy, a fakultativně papriku, sušený česnek, provensálské bylinky.
Osvědčila se nám i malá krabice strouhanky a 2,5 dcl oleje.
To je dotaz na Radku nebo na mě? :-)
Protože já koření žádný s sebou nevláčím. Nějak mi to připadá zbytečný. Líbí se mi, když někdo na vandrech vyvařuje, obdivuju, že má na to ještě sílu, ale já většinou dělám jenom nějaký rychlovky. Takže z koření jen sůl.
A co vařím? Nejoblíbenější je moje specialita rýže s tuňákem a cibulí. Když se podaří do toho ještě koupit kysaná smetana, je to mňamka největší.
Jinak klasika - těstoviny, takové ty alá kuře na paprice, co se dají koupit v obchodě, vezu z domova.
No a když dojdou, tak kolikrát dělám jen těstoviny s kečupem nebo kupovanou omáčkou, případně nasladko s kakaem. Nebo do hotových těstovin frknout taveňák.
Polívky z pytlíku, to snad ani zmiňovat nemusím (Mimochodem, znáte ten vtip o lidojedech? Jak chtěli vařit polívku z pytlíku? :-)
Rýži s konzervou (dostáváme od kamarádů domácí, takže vždycky min. 1-2 vezu) případně se sojovým masem a hráškem.
Brkaši s párečky.
V Rusku letos byly obchody plné pohanky, takže pohanka (ale docela dlohuho se vaří) s nějakou zeleninou nebo masovou konzervou.
Občas dělám i puding nebo nějaké kaše.
A na dřívkáči si vaříme vajíčka - ráno k snídani natvrdo. Večer dělám tak 1x za celou akci míchaná, ale ... to jedině když spíme někde u vody kvůli mytí ešusu.
Sranda je, jak děti jedí na cestách. Jeden den jsme nějak zapomněli nakoupit a pak nebyly obchody. Tak večer vařím, co bágly daly, konkrétně: půl pytlíku těstovin, pytlík rýže, konzerva bílých fazolí a kečup. Taková kejda, doma by to nejedli, ale v lese to do nich padalo, až jsem se musela smát :-)))
Nevýhoda - vyžadují teplé večeře i když jdeme v poledne na oběd do hospody. Baví je ten večerní rituál "Maminko, co si uvaříme?" zatímco maminka by si majzla chleba s paštikou a šla spát :-)))
Výhoda, jak jsem psala, snědí většinou všechno. Doma se často ofrňují a vymýšlí si. Naštěstí děti můžou těstoviny ve všech podobách, já je po návratu nemůžu ani vidět :-)
Bylo to na Tebe. Jen jsem zvyklá z jiného diskuzního serveru, když nereaguji na konkrétní příspěvek, umístit svůj dotaz na konec vlákna, což se stalo i zde.
Tak to vaříš ještě více, než já. Ale díky za inspiraci, rýže s tuňákem nás ještě nenapadla. Ale bez cibule, na tu mám alergii.
Jinak s těstovinami děláme tuňáka běžně.
Bez cibule to nebude ono.
Hmm, mně příjde, že vaříš dost. Pečeš kuřata, ryby... už jenom to koření, co píšeš, že vozíš, strouhanku...
Je pravda ale, že na severu, kde je asi jídlo drahé, bych vyvařovala asi taky ještě víc.
Právě jsi vyjmenovala celé spektrum jídel, které na Severu vařím :-)
Co ostatní? Žádný jednoduchý, rychlý, chutný recept?
A na čem to vyvařuješ? Ono to větší vaření hrozně žere plyn a kdo se s tím má tahat. Letos na dřívkáči by to šlo docela zadarmo, ale zvyk je železná košile. Zase to byly ty těstoviny. Dokonce tak, že jsme si v poledne koupili celý hotový pytlík i s omáčkou a večer ho jen přesypali do vody a uvařili.
Benzíňák by to v polocivilizaci asi vyřešil. Benzín se sežene všude.
Většinou zpracovávám lososa, a ten moc práce nezabere. Posolit, popepřit, posypat sušeným koprem a buď takto hodin na pokličku od hrnce a tu nad oheň, nebo ještě předtím obalit ve strouhance a následně na tu pokličku /nebo-li křidlu / na oheň. Pokličku už pak ani nemyjeme, přikryjeme s ní hrnec s čajem, takže první dávka čaje je výživnější.
Kuře většinou peču v troubě, když pobýváme v kempu. Jednou si ale vzpomínám, že v kempu neměli sporák a v kychyňce byly obsazené všechny vařiče, tak jsem nakořeněná křídla asi 20 minut vařila v hrnci na svém plynu a poté jsem je posmažila na oleji. Všechno v hrnci na plynovém vařiči.
A kolik těch bomb s sebou táhnete, když máš dost plynu na 20 minut vaření? Nebo na severu někde bomby dokupujete? Na benzíňáku bych to chápal spíš.
Z 90% vaříme na ohni. Na vařiči jen tehdy, když to na ohni z různých důvodů nejde. A ta popsaná tepelná úprava kuřecích křídel byla až skoro na konci našeho pobytu, takže jsme věděli, že zbytek plynu bychom buď museli vyhodit, nebo takto zužitkovat.
Plyn na Severu kupujeme vždy, nesmí se ním do letadla.
Pro mě nepostradelná součást vaření na ohni je alobalová folie. Ryby, drůbež na kousky a podobně zabalím do folie a upeču na žhavých uhlících. Brambory taktéž, zabalím do alobalu a peču (těm to trvá o poznání déle).
(Jen pro jistotu: oheň děláme tam, kde se to smí, ohniště vždy zabezpečíme, živé stromky neničíme, před opuštěním místa uvedeme vše do původního stavu:-))
Alobal. To je ono. Dik za radu, tuhle vychytavku urcite vyuziju. Pouzivas klasicky, nebo kupujes grilovaci?
když je alobal tenký dá se dvojmo :-)
Od nás většinou vozím ten silnější alobal, dá se z něj také vyrobit třeba miska, v ní pak trochu opéct zeleninka jako příloha. Když dojde, tak při nejbližší příležitosti koupím, co vidím, důležité je, vše pořádně zabalit, aby nevytekla šťávička a popel se nedostal dovnitř.
Jiný fajn recept je třeba řecké kleftiko. Jehněčí(na Severu se sežene snadno) nebo jiné masíčko nakrájet na kousky, k tomu trochu zeleniny, trochu brambor, česnek, cibule...zabalit do pečícího papíru nebo alobalu, zavázat, a když se jde večer spát, zakopat do pahreby po ohni. Musí se to dělat pěkně pomaloučku a dlouho. Ráno je to lahodné, ale lze vzít také sebou a třeba k obědu jen přihřát na vařiči. Většinou takhle udělám pro každého stávníka jeden úhledný balíček...je to labůžko:-))
Super, dík za recept, příští rok možná vyzkoušíme.
Ad pahreba: taky ten termín používám, přejala jsem ho od manžela Slováka, takže se u mě jedná o slovakismus. Český, srovnatelný ekvivalent jsem nenalezla, pahreba jím určitě není. Nevíte někdo, jak tohle správně česky pojmenovat?
Nevím, já jsem čistokrevnej pražskej Slovák:-))
Tohle prostě mají Slováci vymakanější :-) Já myslím, že my ani termín pro pahrebu nemáme. No tak si dál toto slovo budu půjčovat, a jsem ráda, že nejsem jediná :-)
hromada žhavého popela = pahreba.
Já nemyslela opis či vyjádření pomocí více slov, já myslela jednoslovné pojmenování.
no v češtině se používá popel. Brambor pečený v popelu.
Brambory se možná v popelu pečou, ale pahreba není popel, význam je trošku odlišný. Aspoň já to tak vnímám, popel = popol, kdežto pahreba český ekvivalent nemá.
slovo popel má v češtině více významů. to ukazuje jak jsou češi pokrokoví a jak už ustoupili od něčeho tak důležitého pro život jako je otevřený oheň a jeho využití. naproti tomu slováci jsou staromilci a oheň hraje v jejich životě stále klíčovou roli. Proto slováci pečou v pahrebe a češi v popelu. :-)
To by vysvětlovalo, proč můj manžel, původem Slovák, tolik miluje oheň a vždy obětavě a s láskou oheň při našich putováních připravuje a stará se o něj. Přijde mi jako "pán ohně", zatím vždy dokázal oheň zapálit vždy a za všech okolností, a to i z mokrého dřeva. Já mu v tom nebráním, vždyť co může být hezčího, než se ráno, či spíše před polednem, vyštrachat ze spacáku a posadit se k již hořícímu ohni, rovnou k připravené snídani? Což mi mimochodem připomíná, proč my tolik "vyvařujeme" na našich putováních. Je to přirozená součást našich cest, nejde nám o ujeté kilometry, ale o celkový čas strávený v divočině. A pravidelné 2x 2 hodiny koukání do ohně denně k tomu patří. No a když tam člověk tak sedí a čumí do plamenů, nedá mu to a přihodí tam nějaký ten flák masa či ryby.
Oheň je neskutečně dobrej pomocník.
Přijdeš, zapálíš, uvaříš čaj. Zajdeš k jezeru, chytíš rybku, ostatní mezitím udělají tu "pahrebu". Nasolíš, popepříš, pokmínuješ, troška másla nezaškodí. Upečeš. Pak si na ohni nahřeješ dva placáky. Ten malej si strčíš na záda (oheň ze předu, nahřátý kámen na od krosny bolavých a od ohně odvrácených studených zádech. Pak oheň ztlumíš, protože zatím, co se krásně povídalo, jsi nachystala ty balíčky do pahreby. A když se jde spát, rozhrábneš, zabezpečíš aby nehořelo, balíčky na zítra zahrabeš do žhavých uhlíků...Větší kámen vyndáš, zabalíš do novin a hodíš ho buď sobě, nebo třeba dětem do spacáčku. Bude hřát:-))
Kdo nezažil, neuvěří:-))
Jestli to nebude tak, že v češtině slovo vymizelo dřív, třeba se tady peklo v troubě či peci a na Slovensku se ještě pořád zahrabávalo do zbytků po otevřeném ohni. ;)
Třeba:-))
Já kleftiko peču normálně i v troubě doma, když seženu jehněčí. Strčím to do trouby večer, nastavím teplotu na 80 stupňů a jdu klidně spát.
Všichni to milují, jak dostanou každý svůj balíček šťavnatého voňavého masíčka na talíř a rozbalujou si to jako o Ježíšku:-))..
Já bych řekla jednoduše "ohniště".
Překladač mi tvrdí "žhavé uhlíky".
Ohniště ne, to je místo, kde se rozdělává oheň.
Myslím, že pro to fakt slovo nemáme.
Pro tu kuchařskou činnost ano - brambory se pečou "v popelu" a každému je jasné, jak takový k pečení vhodný popel vypadá. Ale slovo "popel" jako takové je něco dost jiného než ona "pahreba".
Žhavé uhlíky jsou blíž - ale taky ne úplně.
Zajímavá diskuze.. Ale je to asi jasné, viz http://slovnik.azet.sk/pravopis/slovnik-sj/?q...
Tenhle (zatím) poslední díl jsem si schovala dnes na ranní cestu do práce. Začetla jsem se tak, že jsem přejela přestup na metro :o)))
:-)))
Ještě že už v tom metru je pokrytí, co ? :-))))
Proč? To nutné není. Ve stanicích signál byl skoro vždy, nebyl v tunelech. A klidně si mohla nechat načíst stránku "venku" a pak už jen v klidu číst. Na čtení být člověk "online" nepotřebuje. ;-)
To je mi nějak jedno - já si to tisknu :o)))
pořiď si čtečku a ušetříš za papír :)
já mám starého Kindla, v prohlížeči doplněk "Send to Kindle", na stránce, kterou chci, ťuknu na ikonku a pošlu si ho do čtečky (stáhne se automaticky při jejím připojení k netu přes wifi). a až mám čas, tak si to přečtu :-)
Tak to ani omylem. Kniha je prostě kniha a naše lesy určitě unesou, když si jednou za čas vytisknu pár stránek nějakého blogu.
Jak bych ti to řekl. Tohle ti napsal knihomol, který si měsíčně nosil z knihovny kolem 10 knih.
Chvilku to samozřejmě trvalo, ale teď na čtečku nedám dopustit. Není podsvícená, takže oči mě z ní neboli jako z tabletu nebo monitoru. A po chvilce čtení se do toho stejně zazeru a přestávám vnímat tu fyzickou stránku čtení. Ať už otáčení stránek u knihy nebo cvaknuti na bok čtečky pro otočení stránky.
Občas si pořídím I tu papírovou, má to své kouzlo, ale čtečka se mi posledních pár let stala docela věrným společníkem.
Zkus si ji na víkend někde půjčit, uvidíš, jestli te zaujme. Míval jsem podobný názor jako ty
Já to třeba obzvlášť ocenuju u tlustsich knih. Je rozdíl tahat s sebou kilovou bichli nebo vzít 6palcovou lehkou čtečku třeba s 10 rozectenyma knihama najednou :)
Já si beru čtečku na delší cesty. Vlastně jsem si ji koupil poté, co se mi několikrát stalo, že jsem si vzal do vlaku nějakou knížku a pak jsem zrovna na tu neměl náladu.
Čtečku jsem již měla možnost vyzkoušet - kromě toho, že držet knihu v ruce je zcela jiný pocit, tak kniha nepotřebuje dobíjet.
Ne, nejsem elektronický člověk. Čtečka mě prostě... prostě sr.la...
Na čtečku knih nedám dopustit. Jednak si tam člověk nahraje spoustu knih, které může mít paralelně rozečtené, jednak je to úžasná vychytávka pro špatné počasí. Když dlouhodobý déšť nás někde při putování uvězní, tak se něco ke čtení hodí. A jedna čtečka obsáhna kvanta literatury, tahat to množství knih na hřbetě bych rozhodně nechtěla. Vlastně jediný problém, co vždy mám, je mít na takové cesty alespoň jednu knihu nepřečtenou.
No jo, ale je to zase další krám, který je potřeba "na hřbetu" tahat, starat se o něj, krmit ho...
Plus ty gramy navíc, že... :-)
Gramy navíc tak hrozné nejsou, navíc mi přijde horší nuda ve stanu, když den dva prší a nedá se pokračovat.
Jo, tomu rozumím. Taky jsme to se ženou zažili. Po třetím dnu stráveném v hospodě jsme to jako poslední v kempu zabalili taky. Při balení stanu jsem zjistil, že jsme spali v rybníčku. :)
Tak Tebou popsaná situace není zas až tak krizová. když máš možnost sedět v hospodě, tak to jde. Já ale myslím pobyty mimo civilizaci, kdy máš jen stan a prší. To s nějak na malém prostoru zabavit musíš.
To jsme se ženou zažili také, sice jen dva dny, zato jsme uvázli v lese, takže jediná voda, kterou jsme měli byla ta co napršela do ešusu, to byl největší zádrhel. Ale vyspali jsme se do foroty.
Je fakt, že vy se pohybujete v pustině. Já jsem přece jenom vždycky blíž civilizace, takže pokud prší, dá se jít na procházku, do muzea, galerie nebo plavečáku.
Vždycky si sebou vezu knihu „pro špatné počasí“, ale mnohdy se mi nepodaří ji ani rozečíst.
Jinak já nesnáším mít rozečteno více knih – ani vlastně nevím proč. Jednoduše to nedělám.
pomáhá slušné pouzdro
ze začátku mi stačil Kindle dobíjet tak jednou za 3 týdny s hodinou až dvěma čtení denně. po čtyřech letech už je baterka trochu hin, takže dobíjím při častějším čtení tak jednou za týden. žádná hrůza. telefon, tablet, světlo na kolo, noťas, ... všechno musím dobíjet častěji než čtečku :-D
Mě čtečka vydrží i měsíc, a to čtu docela často. Nyní jsem si k ní pořídila malou baterku kvůli osvětlení právě kvůli dlouhým zimním večerům ve stanu, nemám totiž podsvícený displej.
já mám pouzdro i s baterkou na 2 cr2032 (jestli se nepletu). taky mám nepodsvícený displej (kindle 4), ale s origo obalem by měla jít připojit baterka přímo na čtečku, tedy za cenu častějšího dobíjení
možná dostala baterka na prdel tou 2A nabíječkou k tabletu. ale když se to tak hezky rychle nabije :-))
Já jsem kdysi měl program, který uměl stáhnou vybrané blogy z Nakole a udělat z nich soubor pro LaTEX či pro Kindle, ale kam jsem ho zašantročil, to už dávno nevím.
Ani tohle není nic pro mě – já jsem „stará konzerva“ a chci čtivo tištěné na papíře. Žádný Kindle neposkytne požitek z toho, jak jde kniha pěkně do ruky a jak se ti při čtení „přelévají“ stránky z prava do leva – rychlost je přímo úměrná tomu, jak je kniha záživná :o)))
Právě proto jsem měl také ten export do LaTeXu. Vylezla z toho pěkná knížečka formátu A5 včetně obsahu a fotek.
Dělal jsem to kvůli Básníkově "Rotopedu", abych si to přečetl jako knížku. Teď na na ten Peggy blok by se to také hodilo.
Jsem debil, že jsem to ztratil.