20. února 2016 odstartoval za polárním kruhem extrémní závod, kterého se na Fatbiku účastní i česká sportovkyně Markéta „Peggy“ Marvanová.
Nějak mi hlava nebere, PROČ lidé podnikají takovéto akce. I přesto přeji dotyčné "hazardérce", aby to přežila ve zdraví.
Popravdě řečeno - souhlasím.
Měl jsem obě knížky, které napsal Kopka. Je to už nějakou dobu, co jsem to čet, ale není to tak dlouho, co jsem do toho koukal znova, a když jsem tam třeba narazil na pasáž, kde popisuje, jak přechovávali na Aljašce vak s pitím přes noc ve spacáku, aby jim nezamrznul, a přitom spali v neustálém strachu, aby ho vlastním tělem v mrazu kolem - 30 stupňů, možná i víc, nezalehli a neprask jim... no děkuju pěkně.
Tak jsem to tak nějak prohlíd celý a ... dal to na bazar. Během půl hodiny byly obě knížky v čudu:).
Tak to se mu, myslím, naštěstí nestalo. Ale zase se mu cestou párkrát rozpojily hadičky z kejmlu v třicetistupňovým mrazu.
Když měl Kopka u nás besedu, moje žena odmítla na ni jít, tak jí to riskování zneklidňuje.
Úplně stejný jak polárníci, horolezci, mořeplavci, jeskyňáři,... ... ... ... kosmonauti
astronauty bych vynechal, ti riskují v zájmu pokroku a vědy, tohle je riziko jen tak z plezíru a to je dočista jiná věc
Je to napůl prestiž a napůl kšeft, úplně stejně, jako u těhle pošuků.
Já ti nevím, ono asi musíš být trochu ujetej, když se rozhodneš být zkušebním pilotem, nebo astronautem, ale přesto mi to riziko připadá jaksi přijatelnější a že trochu dává smysl.
I ty některé extrémní sporty zřejmě trochu posunují poznání o lidském těle a chování, ale některé mi připadají jako totální samoúčelná šílenost.
Hlavně aby to přežila.
Kolik za rok zahyne zkušebních pilotů a astronautů - a kolik obyčejných šoférů aut ?
jak jsem o tom psal už na jiném místě, nám důvěrně známé riziko nás neděsí. je to jejich taky ne. A ti úplně první zas v tom měli jiný, průkopnický náboj, ctižádost atd.
Špatná práce s daty, Rondo.
Nemůžeě porovnávat skupinu všech řidičů a absolutní počty obětí se segmentem třeba pilotů formule 1 a počty obětí právě mezi nimi v absolutním počtu.
Musíš najít poměr na 100 řidičů připadá....x obětí, na 100 pilotů formule 1 připadá....
Pak zjistíš, že míra rizika je u některých činností výrazně vyšší.
Máš pravdu, že si lze zvyknout, naučit se reagovat, jenže mnozí mladí se stihnout zabít dříve, než se stačí něco naučit. Protože mládí v mládí jsme povětšinou mnohem větší hazardéři, než v letech pozdějších.
A nemusí ani jít o život, když si vzpomenu, jak mě bolívají lokty a kolena, když se mění počasí, a když si vzpomenu, jak jsem mával rukou nad tím "oblékni se pořádně"....
Smyslu tohohle "závodu" vážně moc nerozumím, navíc, podle mého, holkám spíš sluší ten "beach volejbal" než oteplovačky za polárním kruhem :-)
No, tak když formule, tak formule :-) Před čtyřiceti lety možná, ale dneska ? Větší riziko rozvážet pizzu, než jezdit okruhy... :-))
Fakt nejsem expertem na pizzu ani ani na formuli, jen jsem uváděl příklad jak porovnávat ty údaje...
Jak říkal můj táta, nejnebezpečnější místo na světě je postel, většima lidí umřela v posteli....
V porovnání s těmahle "extrémníma", ale dobře zabezpečenýma akcema je přežírání brambůrkama u televize rozhodně nebezpečnější.
Přeber si, kolik lidí ročně zařve na brutálně vykrmenou cukrovku, kolik se uchlastá, zkouří. Rizika, do kterých dobrovolně jdou. Naproti tomu je nějaké Laponsko hra na jistotu.
Fakt je blbost to posuzovat podle svých představ o jistotě.
Tohle jsou nesrovnatelné věci, protože někdo, někde se přejídá, tak já si klíďo můžu jít srazit vaz za polární kruh....
Top je trochu z repertoáru "vy zase bijete černochy"....
Ženeš to do extrémů. Jaké srážení vazů ? Kdo ví, jestli tam měli vůbec nějaké úrazy, které by stály za řeč.
Ve tvých očích je nebezpečné jet na sever, na jih a na východ. To ale neznamená, že je to tam opravdu nebezpečné. Mimochodem, kromě těhle sportovců tam po celá staletí žijí, pracují a třeba i sportují místní obyvatelé. Hazardéři nesmyslní... :-)
Po trase závodu se dostali k bodu 6. Dokoupili zásoby na 10 dní, zjistili, jak vypadá další trasa závodu, dospěli k názoru, že je nejetelná, takže dál v závodě po trase nepokračují, jedou Laponskem jinou jetelnou trasu a pravidelně vysílají signál o své poloze.
Ale neženu, jen, podle toho co čtu, ten závod nikdo ještě nedokončil, tak se mi zdá, že je to trochu něco jiného, než práce a život za polárním kruhem.
Na jižní pól na kole taky nikdo ještě nedojel, nikdo nesjel Matterhorn na downhillu, možností je nepřeberně, toho, co nikdo nezkusil a co by dalo asi slušnej adrenalin.
Mám za to, že tihle jsou ale solidně jištění a pomoc může přijít rychle, takže nejspíš to odnesou jen ty klouby, které jí po padesátce připomenou hříchy mládí.
Její klouby, ženský od pásu záda, horníkovy plíce, jinému v panclu u počítače oči... Nevybereš si.
No, kdybych zamlada nefrajeřil, ty lokty by to neodnesly, kdybych Soně narazil při prvním stanování kulicha, nenastydly by jí dutiny a netrpěla by bolestmi.
Jsou věci, kterým se lze vyhnout, a přesto to neděláme a nedělali jsme. Buď z hlouposti a neznalosti, nebo prostě jen z frajeřiny.
Zkušenost bývá mnohdy nesdělitelná.
Jó, kdybychom se narodili jako moudří starci... :-)))
(to by byla ale nuda)
Jsou lidé, kteří se dokáží z chyb poučit.
Znám jeden velmi starý národ, který tohle praktikuje, a zdá se, že je nejúspěsnějším národem světa.
Co se týče objevů, vynálezů, umění, i když, teď, když o tom přemýšlím, ve sportu Židé niktwrak nevynikají.
V jiných oblastech ano.
Myslím si, že je to dáno tím, že my všichni, když jsme mladí, máme vlastní hlavu a chceme tou hlavou bourat svět, kdežto oni, naslouchají radám a učíse z nich.
Ale je to jen můj subjektivní dojem.
Že by zas ve sportu byli úplně plonkoví, to se říct nedá
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sport_v_Izraeli
Říkám, subjektivní dojem.
Rozhodně více slavnývh lékařů, než boxerů.
Ale ten princip, že většinově se řídí radami předchozích generací, tedy staví na vybudovaném, mě připadá zásadní.
My to děláme taky, v 35ti příjdeme na to, že fotr měl pravdu, ale mezitím si dokážeme pěkně nadrobit.
V tom, a nejen v tom, spatřuji úspěch "vyvoleného národa", bez nároku na pravdivost, jen dojmy.
No, kdybych zamlada nefrajeřil, ty lokty by to neodnesly, kdybych Soně narazil při prvním stanování kulicha, nenastydly by jí dutiny a netrpěla by bolestmi.
Jsou věci, kterým se lze vyhnout, a přesto to neděláme a nedělali jsme. Buď z hlouposti a neznalosti, nebo prostě jen z frajeřiny.
Zkušenost bývá mnohdy nesdělitelná.
Kdyby Soňa neměla chronický zánět dutin, tak by jí při tom stanování nevypukl zánět aktivní. Kdyby Soňa měla pořádný spacák, tak by ani nenastydla. Kdyby Soňa byla trochu otužilejší, tak by nejen nenastydla i s blbým spacákem, ale neměla by ani ten zánět dutin. Kdybys v mládí nefrajeřil, tak bys dnešní arthrozu v kloubech neměl na co svést...
Moje chyba, jen a výhradně moje chyba.
Neměla chronický zánět, nebyla zvyklá spát pod stanem vůbec.
Pořádný spacák? To jsme tehdy neznali. Stan hadrové jednoplášťové áčko, bez karimatek.
Léto 1990 a my se vydali do světa, okouzleni svobodou.
No a v Normandii nad mořem fest fučelo, studený vítr, Soňá utahaná z cest usnula v průvanu, a já jí nenarval na hlavu toho kulicha, tedy narval, ale pozdě.
Prostě hloupost, moje, měl jsem to tušit.
A jak jednoi nastydneš, je šlus, ale je fakt, že se těch bolestí z průvanu lze rychlec zbavit právě tou čepicí, nebo nějak dostat tu kebuli do tepla.
Jedna, nebo snad dvě hodiny a vzpomínka na celý život.
Ale houby. Bez infekční flóry z čelistních dutinách můžeš zmrznout, ale nezvladatelná infekce ti nevybuchne. Jedním prochlazením se nic nestane, pokud tam tu latentní utlumenou infekci už nemáš. Stany jsou stále stejné, jen jejich odolnost proti vodě stoupá. Hadrové áčko normální vítr nepropouštělo, stačilo stan zavřít. Kdyby zalezla do spacáku, i toho s běžnou kvalitou devadesátých let, tak v létě u moře nenachladla.
Všechno co tu tvrdíš je jen produktem tvé nezkušenosti a neznalosti tábornické praxe. Jinak bys také věděl, že jedno prochlazení nemůže běžného zdravého člověka skosit na zbytek života. Kdyby tomu tak bylo, už dávno bychom vyhynuli. Máš představy našich prababiček z 19. století. Tím tě nechci naštvat, je to jen konstatování.
To není artroza, to je revmatida :-)
Artroza teprve přijde...
Tak revmatitida je autoimunitní nemoc, jejíž důvody spuštění a efektivní léčení neznáme. Jestli máš opravdu revmatitidu, tak je mi tě hodně líto, ale s prochladnutím z mládí to patrně nemá souvislost.
Jestli tě jen občas bolí klouby na rukou a ve chladnu se to zhoršuje, tak to je normální projev stáří a v nějaké míře to má od určitého věku skoro každý. Na stáří zatím není lék.
No, já to mám už od mládí, právě z kola....
Jak nastavím lokte do průvanu, nolí to jako svině.
Ale dá se s tím přežít, prostě nedávat lokte do průvanu, držet je v teple. No a když se někdy mění počasí, tak je to taky lábuž.
No, kdyby zůstalo jen u toho, houby zle....
Ty bys v tomhle rozpoložení vyčítal i Scottovi, že si hloupým mladickým adrenalínovým dobrodružstvím ohrozil zdravé stáří :D
Myslím, Brahmo, že u toho jsme začali.
Některé sportovní výkony, některé konání lidí, je nebezpečně, některé velmi nebezpečné, a některé i sebeobětující.
Jde o odvážné lidi, kteří svoji ochotou podstoupit rizika vyšší než obvyklá,svět a poznání někam posouvají.
No, a pak je tu třeba takovýhle závod, který je z mého pohledu samoúčelný a zbytečný, a nezdá se mi, že i kdyby to dojela a vyhrála, že to svět nějam posune. Možná v Pelhřimově získá záznam, jako ten, kdo dokázal stát na jedné noze několik dní, nebo nerychleji ze všech spolykal 50 vajec.
Scott byl hrdina, tyhle závodniky bych spíše řadil mezi "větroplachy".
No, i když, dneska to tak je snad ve všech odvětvích vrcholového sportu, touha po vítězství je mocná a účastníci klání jsou schopni obětovat ledacos.
Nemyslím si, že je to dobře, ale prd s tím nadělám.
Ale jasně, já ti rozumím. Mně také některé sporty, které ke své činnosti potřebují pravidelně a skoro programově zásah chirurga připadají pomatené. Vždycky jde o nějakou uměřenost. Je věcí stáří, že to s tou uměřeností lehce přehání a věcí mládí, že to zase přepískává na druhou stranu. Ale tak to máme biologicky nastavené. Jen se obě strany musí snažit, aby nebyly směšné.
Ale ani ten Scott se určitě nezvednul doma od krbu a nevyrazil rovnou na výpravu. Cestu mu "prošlapaly desítky a stovky "větroplachů" a i on sám byl před zásadní výpravou určitě větroplachem. Jinak by nebyl schopný výpravy ani v Jizerkách.
No, Rondo, to vážně ne, fakt nikoliv desítky a nikoliv větroplachů co by jeli závodit na kole na sněhu za polární kruh....
Tehdy se na "adrenalin" tak nehrálo...
máš o tehdejší době představy zkreslené Jiráskem a dějepisem. Samozřejmě, že neměli dnešní techniku a provozovali jiné činnosti, sporty a zábavy. Ale zapomeň na to, že by nesportovali a nepodnikali blázniviny, úměrné době a možnostem. Nebyli jiní, než my. Naopak, mnozí ještě bláznivější. A s jejich možnostma, znalostma a technikou byly jejich výkony mnohem riskantnější a náročnější.
A neposuzuj to z dnešního wikipedického vyseparovaného pohledu, že vše se tehdy dělo jen z důvodu pokroku a s odhodlanými pohledy průkopníků :-)
Přečti si ve Scottově deníku jak vybíral během zimy definitivní sestavu k pólu. Všichni si uvědomovali, že jim půjde o kejhák a všichni tam chtěli. Přitom ty sáňkové výpravy podél pobřeží, které také podnikli, byly vlastně mnohem přínosnější a z vědeckého a celolidského hlediska hodnotnější. I tohle věděli, ale o ten pól se drali. Byli úplně stejní jako my. Lidé se v historických dobách příliš nezměnili.
Pánové, to všechno vím, vím kudy chodil Schackelton, a věděl jsem to, i před wikipedií, tak nějakmě ten pol zajímal a tak jsem si sehnal dostupnou literaturu.
Jestli chcete srovnávat antarktické výpravy s poněkud potřeštěným nápadem závodit v zimě na kole za severním polárním kruhem, nemá cenu dále diskutovat.
My ti jen chceme říci, že ta hlavní hnací síla obého je to dobrodružství. To zda je to jen prostý závod, nebo objevitelská výprava je spíš jen obezlička.
Uvedu jiný příklad. Hrdinné objevitelské výpravy na osmitisícové vrcholy v Himalájích. Přinášely presentaci státu, který výpravu pořádal, dobytí nového vrcholu včetně fotografie s rozvinutou státní vlajkou. Přinášely nová data pro vysokohorskou medicínu a adaptaci organismů při nedostatku kyslíku a nízkých teplotách.
Proti tomu jsou současné malé soukromé výstupy novou horolezeckou cestou v alpském stylu na stejné vrcholy. Přinášejí jen potěšení z výkonu dvěma až čtyřem lidem a poměrně velké nebezpečí, že to nepřežijí.
Byly ty státní expedice hnány nějakou lepší a vznešenější silou než ty současné? Myslím, že nikoliv.
Brahmo, netroufám si hodnotit motivaci Scotta, ale z toho co jsem četl, spíše než touha po dobrodružství tam byla touha po prvenství.
Ono na tý Zemi už asi moc míst nezůstalo, kde nikdo nebyl, je málo vzdáleností, conikdo neprošel nebo neprojel, tak se vymýšlejí jiné skopičiny, projet Amazonii trabantem, nebo přejet Evropu na velkém kole, popřípadě jezdit na kole v závěji v -30.
Některé nápady jsou legrační a zábavné, některé méně. Není to tak dávno, co vítězný krasavec se rozhoudl, že si zalyžuje v bazénu, a tuším,mže se mu z toho vozejku nedaří vstát, i když se moc snaží.
A jaký je rozdíl mezi prvenstvím v dosažení jednoho nedostupného místa a prvenstvím v dokončení obtížného závodu, který zatím nikdo nedokončil, nebo z vylezení na kopec cestou, kterou ještě nikdo neprostoupil. Z mého pohledu je to skoro totéž. Ta motivace je stále stejná a výsledky jsou často také podobné. Vsází se do té hry zdraví a životy a občas někdo prohraje.
Myslím si, že z hlediska výkonu malý, z hlediska popularity ohromný.
Já si pamatuji, že ten druhý na měsíci byl Aldrin, ale v učebnicích zřejmě zůstane ten první Armstrong.
A o to zřejmě některým jde.
On chudák Scott, kdyby to přežil, asi by jako druhý na pólu tolik lidí nezaujal...
Myslím si, íe honba za slávou a honba za dobrodružstvím jsou dvě různé věci, které jsou často propojené a souvisí, ale někdy zase vůbec ne.
Mě se líbí, že tohle "dosahování cílů" a "dobrodružství" tady rozporuje zrovna člověk, který se jeden rok rozhodnul, že se nějak doplácá do Paříže - a hned následující rok se zahryznul, že to tam dá ve skvostným čase za svý. A dal. a po silnicích, mezi auty... takový risk. Z pohledu některých rozhodně neúměrné riziko, bláznivina samoúčelná ;-)
Nepodléhej našeptávačům, nebylo to mezi auty, spíše většinu času někde u kanálu, nebo na komunikaci pro obslužná vozidla, které jsou v Německu podle státovek a žádnej extrémní fofr, něco kolem 140 denně.
To se tady pár lidí snaží vyvolat dojem, jako by snad auta byla nějak extrémně nebezpečná a jejich šoféři se tě snažili stále jenom zabít.
Hrozila mě tak rýmička, ta holka když se pořádně nezachumlá, zmrzne, nemluvě o nasranym ledním medvědovi, nějaké zasněžené rokli, do který zahučí a už jí nikdo nevytáhne, a takovejch libůstkách.
Největší vzrůšo bylo ve Vogézách, kde jsem promočený v 17 hodin zjistil, že jsem udělal kolečko a nikam jsem se nepohnul, a že tam někde uvíznu a Booking.com mi nabízel nejbližší hotel ve vzdálenosti 50km.
Našetěstí navigace měla jiné hotely, které Booking neměl a tak jsem za 15 kiláků bydlel, sušil hadry na topení a večeřel v přilehlé restauraci....
Možná, trochu nadbytečné a furiantské bylo to koužení kole Étoile, ale zase, ani tam nešlo o život, protože ta auta se tam pohybují rychlostí tak 10-15 km/h, a kdyby mě nějaký nabral, asi by to skolnčilo odřenými koleny a lokty.
Ale jsou věci, který prostě musíš udělat, před těmi lety jsme jej taky objeli třikrát.
S dobrodružstvím v ledové pustině, kde furt mrzne a si odkázán jen na sebe a to co si vezeš to fakt srovnávat nejde. A když se zvedne vítr, a i když o tobě vědí, vrtulníky nevystartují, dej pokoj.
Nepodléhej našeptávačům, nebylo to mezi auty, spíše většinu času někde u kanálu, nebo na komunikaci pro obslužná vozidla, které jsou v Německu podle státovek a žádnej extrémní fofr, něco kolem 140 denně.
To se tady pár lidí snaží vyvolat dojem, jako by snad auta byla nějak extrémně nebezpečná a jejich šoféři se tě snažili stále jenom zabít.
Hrozila mě tak rýmička, ta holka když se pořádně nezachumlá, zmrzne, nemluvě o nasranym ledním medvědovi, nějaké zasněžené rokli, do který zahučí a už jí nikdo nevytáhne, a takovejch libůstkách.
Největší vzrůšo bylo ve Vogézách, kde jsem promočený v 17 hodin zjistil, že jsem udělal kolečko a nikam jsem se nepohnul, a že tam někde uvíznu a Booking.com mi nabízel nejbližší hotel ve vzdálenosti 50km.
Našetěstí navigace měla jiné hotely, které Booking neměl a tak jsem za 15 kiláků bydlel, sušil hadry na topení a večeřel v přilehlé restauraci....
Možná, trochu nadbytečné a furiantské bylo to koužení kole Étoile, ale zase, ani tam nešlo o život, protože ta auta se tam pohybují rychlostí tak 10-15 km/h, a kdyby mě nějaký nabral, asi by to skolnčilo odřenými koleny a lokty.
Ale jsou věci, který prostě musíš udělat, před těmi lety jsme jej taky objeli třikrát.
S dobrodružstvím v ledové pustině, kde furt mrzne a si odkázán jen na sebe a to co si vezeš to fakt srovnávat nejde. A když se zvedne vítr, a i když o tobě vědí, vrtulníky nevystartují, dej pokoj.
Také jsi starší pán a tak tvé dobrodružství je úměrné tvému věku. Já ti rozumím, tvá manželka možná říká něco jiného, znám to :) Peggy je mladá a tak to dobrodružství je tomu úměrné, skoro. Každý máme nějaké dobrodružství, jinak by život byla nuda. Netřeba jí zatracovat, kdyby lezla v Himalájích, tak je to velice podobné. Pravděpodobně tam nezhyne, něco umí, něco zná, umí se schovat před špatným počasím a až bude zase hezky, tak pro ní přiletí v případě průseru vrtulník. Pro Scotta nepřiletěl nikdo a když hledali Nobileho, tak tam i s tím letadlem zůstali.
Jindro já už ty tvoje dlouhý elaboráty nečtu, už se jen bavím, jak moc toho o tom Laponsku víš.
Prosím tě pěkně, tys už viděl v Laponsku ledního medvěda? Já zatím nepotkala nikoho, kdo by tam ledního medvěda viděl, takže bys byl první:-))
Já v Laponsku nikdy nebyl, mě stačí, že je tam -30 a víc. Bejt lední medvěd, jinde nebylím.
Nejseverněji jsem se dostal na nějaké jezero u Hämmenlinna, a to ještě v červnu.
Je mi to jasný, vy jste strašně nad věcí, hrdinové na gauči. Ještě by nějaký chytrák moh napsat, ať nevylejzám z baráku, když se bojím.
A já vám jenom říkám, že nějak nerozumím důvodům, proč se takový závod konná a že riziko s ním spojené mě připadá naprosto nepřiměřené a zbytečné.
Narozdíl od těch astronautů, co tu Ronda zmiňoval.
když to napíšu já, jste na větvi, když to napíš Burajda, je to v cajku.
Tak co řešit...
Ale vždyť se nečerti. Aspoň si trochu procvičíme zeměpis, biologii a třeba i klimatologii.
Lední medvědi tam nejsou, jsou ale na Špicberkách, tak tam nejezdi, jsou fakt moc zlí (nedávno zle podrápali nějakého Čecha, když tam byl pozorovat zatmění)
Předpověď pro Rovaniemi na dnes večer (20-24 hodin) je -7, fouká 4m/s od jihovýchodu, srážky 0-0,1.
Lid původní Laponský se jmenuje saamové a prý existuje až 5 saamských jazykových verzí.
Jenže Burajda na rozdíl od tebe, pokud vím, nevalila na jeden zápřah do Paříže. A svůj názor pak nebetonuje s takovou vehemencí.
Jó, co žes to chtěl ?
Už vím. "Nevylejzej radši z baráku" ;-))
Já nevědět, že si vetchý stařec, vyzval bych tě na souboj, Rondo :-)
Podle mapy právě přejeli jezero Inari. Jsou nedaleko norsko-finsko-ruské hranice.
Jen aby je nepovažovali za syrské uprchlíky na kole :D
Tak to by podle Aurora Service mohli i něco pěknýho vidět, pokud bude jasno :-)
"Na jižní pól na kole taky nikdo ještě nedojel..."
Ty zas kecáš...Málem jsem ti to zase sežrala:-))
Jen mi začalo vrtat hlavou, kde jsem o jízdě na jižní pól na kole slyšela....
http://www.whiteicecycle.com/
Jestli tohle je kolo, tak fakt už přestanu pít, vidím furt třui kolecka, tedy tříkolku...
Ale neženu, jen, podle toho co čtu, ten závod nikdo ještě nedokončil, tak se mi zdá, že je to trochu něco jiného, než práce a život za polárním kruhem.
Na jižní pól na kole taky nikdo ještě nedojel, nikdo nesjel Matterhorn na downhillu, možností je nepřeberně, toho, co nikdo nezkusil a co by dalo asi slušnej adrenalin.
Mám za to, že tihle jsou ale solidně jištění a pomoc může přijít rychle, takže nejspíš to odnesou jen ty klouby, které jí po padesátce připomenou hříchy mládí.
Máš pravdu, že u některých profesionálů je to riziko vlastně přijatelné a přínosné společnosti. Nejsou to jen kosmonauti, ale také hasiči, vojáci, policisté, havíři a mnoho dalších. Ovšem ty jednotlivé lidi k tomu vede úplně stejný důvod jako zbytek těch dobrodruhů. Prostě je jim to riziko příjemné, nebo jen akceptovatelné. Zejména je příjemný pocit, když to dobře dopadne a dá se o tom klábosit a vzpomínat.
Každý to máme nastavené jinak a navzájem si v tomto moc nerozumíme. Každý si myslíme, že náš vztah k riziku je normou.
Nevím, proč by to mělo být riziko, když ví, do čeho jde a má na to odpovídající vybavení. Nejsou to přeci Himálaje a extrémní vysokohorské polohy s řídkým vzduchem atd.
No možná je tam trochu zima, vítr tam také může být a když připadne nový sníh, tak si ty své šlapohyby můžou strčit za klobouk. Asi to bude dobrodružnější a riskantnější výprava než zimní táboření u Berounky.
Problém vidím v té zimě.
No a vidíš, Peggy se hlavně bála, aby nebylo moc teplo a aby držel led na jezerech:-))
Uvidíme s jakou holka dojede.
Jestli ten "závod" někdo někdy dojede.
Pak už zbejvá další challenge, ta Sahara.
Je to snad rok, co se někdo tady snad na to verbálně chystal....
Oni (jsou dva, kluk a holka) už ten závod nejedou. Už to vzdali. Jedou jinou trasu.
Rozhodli se neriskovat a jistě to bylo nelehké rozhodnutí, ale oni to dali. A já je obdivuji nejen za pokus přejet to, ale také za odvahu v pravý čas vzdát.
Vždyť ti to tu celý den píšu:-))
Toho si lze jen vážit.
A jede to jestě vůbec někdo?
Promiň mi tu drzost, ale mám pocit, že se vyjadřuješ k věci, o které nevíš zhola nic:-))
Ne, nikdo jiný to už nejede. Víš proč?
Nevím?
Kdybych věděl, neptám se.
Žádné riziko z plezíru. Tohle je odpovědný přístup.
Pokud někdo 2 x dojede 1000 mil a 2 x jako nejlepší, zvládne ve výborném stavu ujet závod přes Ameriku, tak, je na tom tak výborně, připravená a zkušená, že pro ni bude jízda Laponskem asi taková jako pro tebe když se vydáš na kole do Španělska. Je to totéž. A jestli nedojede, protože cesta je za těch povětrnostních podmínek nesjízdná a odhouká to, tak je to úplně stejné jako totéž může potkat tebe při jakékoliv cestě.
Také se určitě nepovažuješ že podstupuješ riziko z plezíru, nebo ano?
Já určitě z plezíru.
Jistě, na kole na silnici máš vždycky nějaké riziko, které nelze předvídat. Ale jedno jsem věděl jistě, nepotkám nasranýho ledního medvěda a v noci, kdybych nedojel do cíle etapy, maximálně chytnu rýmičku. Když nestihnu večer krám s jídlem, zcela jistě ho stihnu ráno, a i kdybych nakrásně někde uvíz nepojízdný, Doňa by mě přijelo doorazit tak do 16ti hodin, od vyslání SOS.
Jinak, snad kromě toho, abych si pročistil hlavu a získal trochu sebedůvěry, to fak byl docela výlet pro plezír, protože dopravní smysl žádný, a nějaké úspoře, protože jedu kolmo, vůbec mluvit nešlo.
Myslím si, že moje courání na kole s tím, vo předvádí ta holčina, nelze ani v nejmenším srovnávat, i kdyby mě započetli nějaký hendikep za stáří. Ona fest natvrdo v surových podmínkách. To mě stačil deštík, a už jsem byl u kamen v hotelu....
Ale jde to srovnávat a dobře. Tys to je na nějaké hranici svých možností. Jel si to plánovitě, měl si nějaké zabezpečení, propočítané kilometry, jídlo, pití, náhradní díly, vezl si předpokládané nutné oblečení a věci.
Ona nedělala nic jiného než co si dělal ty. Je jasné, že to co dokáže ona hned tak někdo další nezvládne, ale ta jízda do Španěl co si předvedl, také není hned tak pro někoho a nebude tady moc lidí co dokáže a udělá totéž.
Lelku, fakt ne.
Riziko v pustině s rizikem v obydlené čašti Evropy je nesrovnatelné.
Jistě, věřím tomu, že mají slušné technické zázemí, že mají natrénováno, nacvičeno, ale těch úskalí co tam číhá je víc. To máš jako ti horolezci, každou chvíli někdo z nich zahyne, i když nepochybuju o tom, že mají špičkovou výbavu a výcvik.
Prostě příroda je v některých obladtech o dost drsnější, než na jaře v údolí Rhony...
Si teda fandíš, s tím rizikem, převážnou část cesty jsi to mastil mezi auty, občas jsi mezi nimi jezdil, i když jsi měl vedle asfaltovou cyklostezku.
V pustině můžeš spoustu věcí ovlivnit svým chováním, výbavou, zkušenostmi.
Mezi auty jsi odkázaný na ty řidiče, tam je ta bezmoc skoro stoprocentní, šance na nehodu sice relativně malá, následky většinou fatální.
Hele, nevystěhujeme radši Laponce, Eskymáky, pastevce a horaly do bezpečí našich středoevropských nížin ? To by mohlo v Bruselu projít, ne ? Bezpečnost a jistota nade vše...
Co to je zase za nesmysly, Rondo.
Myslíš že Laponci tam běžně jezdí 900 kiláků sněhem na kole? Eskymáci snad ve Finsku nejsou....
To musí vždycky přijít nějakej potřeštěnej bílej muž a začít dělat psí kusy, Nepálce taky nenapadlo šplhat na Everest a bubáky na Kilimanžáro. V pralesích Amazonie žijí indiáni naprosto v pohodě, ale my dva bychom tam s jejich výbavou vydrželi tak tejden, než by si na nás něc pochutnalo.
Každej ať si srazí vaz dle libosti, ale ve školách bych jí za vzor nevystavoval, tedy kdyby to dojela, jako že dle Lanny zjevně ne.
Koukal jsem jedním okem na ty naše servery, ale tam se furt řeší jestli byl Hitler spíš genius nebo gentleman, tak si počkám až Lanna hodí nějaký link, páč jsme línej browsit.
Buď tolerantní k pestrosti. Každej je nějakej a každej má hranice svých jistot a riskování jinde.
Znám lidi, co by pro ně tvoje počínání jak ve sportu, tak v podnikání bylo naprosto nemyslitelné, báli by se na to jen pomyslet, natož konat. I když se tady te projevuješ jako třikrát jištěná konzerva.
Ta holka možná trošku riskuje, ale evidentně s rozmyslem a rozumem. Je natrénovaná, připravená, zná tamní podmínky a ví, kdy to odhoukat. Takže vlastně riskuje i míň, než třeba šachista, který by si před turnajem podrobně neprozkoumal stavební stav haly, ve které bude hrát...
Jo, zdá se, že se zachovala rozumně a celé to bylo pojato s ohledem na bezpečnost solidně.
A Finsko není Pakistán.
Mě jen trošku vadí, že se z některých extremních kaskadérů dělají vzory, a sluníčkoví lidé vypráví o tom, jak když jsi nacvičenej, tak je všechno fajn a nic nehrozí.
Jak to říkal ten náš "horský" vůdce, co mu lavina nedávno zasypala 5 lidí.
Lavinové nebezpečí "trojka", no to se běžně chodí.
Expert od Olomouce nebo Pardubic. Ti co žijí v Alpách říkají něco jiného.
No, takže to nelze házet do jednoho pytle. Evidentní "darwinisty" z YouTube s těmahle připravenýma profíkama. U nich je to riziko opravdu minimalizovaný a srovnatelný s jakýmkoliv pro nás běžným sportem (i při vybíjený se stanou úrazy)
900 kiláků tam jezdí akorát Češi, Němci a podobní exoti. Místní jezdí na kole do práce a na nákup. Klidně i v tomhle ročním období - nazujou pláště s hrotama a jedou...
To, že místní ani nenapadne se někam drápat bez důvodu, platí ostatně všude. Slovák se do Tater taky zbytečně nepotáhne, i Dr. Téry pocházel z placatého Banátu...
Lanna žádné linky házet nebude:-))
Všechny jsou totiž v tom článku, na který již několik dní reaguješ. A další jsou v předešlém článku, na který tento článek navazuje.
https://www.facebook.com/LaplandExtremeChallenge/
Ale snad na ty fotky ani nekoukej. Mohlo by tě klepnout, až uvidíš, jak to nebohé děvče nocuje jen ve spacáku přikryté kolem:-))
Rozdíl je hlavně ve fyzickém věku. Ty jsi obdivovaný hlavně kvůli tomu, že to takovej strejc ještě dokáže a že se dokázal k tomu ježdění znovu vrátit a ještě o tom zajímavě psát. Kdyby totéž udělala Peggy, tak po tom pes neštěkne. Tak se musí snažit víc. Má na to také nějaké fyzické a psychické předpoklady.
Ale jinak ta motivace je zase skoro stejná, něco si dokázat, že to dám.
Proč jsi jinak jel podruhé do té Paříže, když jsi stejnou cestou jel před rokem? Jel jsi tam něco objevovat? Nebo jsi zkoušel, zda se to dá dojet na kole?
K těm předpokladům - představil jsem si teď to Jindrovo psychické strádání, třeba tejden bez sprchy... :-)
To bych už asi nedal.
Na sprše netrvám, může bejt i vana. :-)
Ale co já, Soňa, ta by mě vykvartýrovala z baráku.
Poprvé jsem jel do Paříže s Honzou, v 81nim, protože to byl nejlevnější způsob dopravy.
Pak jsem to jel na tom elektrokole, protože jsem si to chtěl znovu vyzkoušet, a nevěřil jsem, že to ujedu bez motorku. Potřetí jsem jel reparát bez motoru, ale natěžko, vezl jsem si stan a všechno ke kempování, ale spal jsem pod stanem jen 1x a pak zdrhnul do hotelů, furt lilo.
Povtvrté pojedu snad příští rok, napadlo mě ujet si to na té staré silničce, co jsem pořídil v zimě, je tak nejvíc podobná tomu kolu, co jsem na něm jel poprvé. No a to bude na superlehko, kreditka a zubní kartáček na zádech.
Další plány nemám, letošní jarní výlet mi zrušila Soňa, má strach, že bych to odskákal zdravotně, pořád mám trochu nějaké problémy.
Tak jedu s Pepíkem do toho Perpignanu na kurz francouštiny, o víkendu bych rád vyjel na Pepíkovi ten kopec v Andoře z druhé strany, ale když to nepůjde, nic se neděje.
Rád bych zapřáhnul vozejk a toulal se Francií, ale to si musím asi ještě pár let počkat, zatím nemohu říci, prdím na vás, jedu na dva měsíce pryč....
V tomhle mají ti mladí výhodu, minimum závazků, ale zase mají nevýhodu menšího finaníního zázemí, mají-li jaké. Takze furt se s něčím člověk pere....
Myslím, že pokud se kdokoli v Laponsku nerozhodne utábořit zrovna v Ranua Zoo, tak může s rozumnou jistotou předpokládat, že na ledního medvěda nenarazí v noci ani ve dne...
Tos mě uklidnil, já jen googlil, jestli ten medvěd v zimě chrápe nebo ne, ale prej někdy jo, někdy ne, a někdy jen zlehka....
Lední medvěd je prej strašná svině.
Když říkáš, že tam nejsou, budu ti věřit.
Tahle akce je drsňárna, to je nepopiratelný fakt. I když je to bezpečnější, když je to takto organizované, než kdyby vyrazila na vlastní pěst.
Pro to děvče to není první drsný závod "sama se sebou". Asi tomu propadla a zasvětila život.
Furt lepší, než kdyby seděla celé dny u kompu, nebo (dle rad našeho nejvyššího) ve sklípku se slivovičkou a cigárem.
:-))
Když to člověk vezme do důsledku, tady alespoň víš co na tebe čeká. Co se ti může stát tragického "okolo komína", o tom většinou ani nepřemýšlíš i když v ohrožení života či zdraví si pořád.
Ještě že se to nejezdí před vánoci, to tam řádí Santa na saních a sobí trojka se lidem moc nevyhýbá, jede hlava nehlava.
To nemůže být Santa, ten má mít 8 sobů. Jedině, že by to bylo po vánocích a on ten zbytek někde uštval :-)
Ale je, a před silvoušem připomíná pohádku "Jak stařeček měnil až vyměnil". Asi je vyměnil za ženský, jako velbloudy v Persii.
Je tam krásně, myslím že proto lidi podnikají tyto akce.
Pokud to někdo bere jen jako sportovní výkon, musí to tak pojmout až do důsledku a připravit se na ukončení závodu v kterýkoli moment.
Myslím, že záhrab je vcelku standartní věc.
Věřím, že přijdou na to jak se pohybovat i v takových podmínkách, i když mnohdy je moudřejší počkat a šetřit síly.
Ve správný moment budou přesně vědět co mají dělat.
Já bych asi začal podhuštěním až na cca. 0,15 atmosféry...
Dostanou za to odměnu v podobě té krásy všude okolo.
To podhuštění funguje i do suchého prašanu? To co popisují, tak to je na lyže a ještě se to bude bořit. Možná si měli vzít s sebou ještě sněžnice.
V úplně sypkém ledovém sněhu někdy nefunguje vůbec nic, jen jízda po horní krustě, pokud tam je.
Jinak myslím, že čerstvým prašanem se dá jet, jen se to nesmí urvat.
Řekl bych dát tam poměrně těžký převod a šlapat velmi pomalu na úrovni aerobního prahu, dá to trochu víc citu do noh.
Poměrně energeticky náročné.
Nemyslím si že se člověk dostane dál na lyžích, nebo sněžnicích v tom co popisuješ jako suchý prašan, ale nejspíš se mýlím.
;)
No úplně suchý neslehlý prašan s výškou vyšší než do pasu se dá na běžkách brodit, ale boří se to až po kolena a musí se nohy citlivě zatěžovat. Bez lyží se to brodí a je to zoufalý boj. Šli jsme takhle asi 1 km po louce do kopce s velkými batohy na chalupu v Krkonoších a doteď na to vzpomínám. Málem jsme to nezvládli. Na sněžnicích to neznám. S kolem si to vůbec nedovedu představit. To bude to brodění, ale potáhneš s sebou navíc to kolo. To vůbec nepůjde.
Na Nanga Parbatu takhle při monzunu zůstala skoro celá jedna německá výprava, protože jí přes ten sníh nikdo nedokázal pomoci. Dolů se skulit po příkrém svahu nějak šlo, nahoru se nikdo nedostal.
Obdivuhodný výkon.
https://www.facebook.com/peggy.marvanova
Ve výše uvedeném odkazu na fb je uvedeno, že už dál nejedou.
Rozhovor je také zajímavý.
http://video.aktualne.cz/ceska-bikerka-peggy...
Opravdu zajímavé povídání
Pořídíme do zimy fat biky ? Laponsko zas tak daleko není. A před prvním Drtičem jsi taky odmlouval...
A že bysme ji předvedli jak se taková výzva dojíždí? :-)))
Jo, to dáme celý, v květnu je tam už snesitelně.
Je mi sympatická, přejela celou Ameriku a ani jednou se neumyla :-)
Jo, taky. Takhle přes sklo monitoru...
Zřejmě má stejný triko, jako mi přinesl Ježíšek - určené na dlouhé expedice bez možnosti praní a pravidelného mytí se. Dva roky s ním nemusíš nic dělat, jen ho nosíš - a pořád nepáchne! Ještě bych potřeboval takový slipy, kalhoty, svetr, bundu - a odhlásím vodný stočný :-)
Jojo, rozhovor je zajímavý. Co mě ale dost překvapilo, jaký je ten horolezec neurotik. Ani několik vteřin nevydrží bez škubatury. Jakpak to asi dělá ve stěně?
Tak podle findmepost jsou zpět v Rovaniemi. Myslím, že za daných okolností předvedli úctyhodný výkon a zaslouží pochvalu. Možná se ještě trochu projedou po okolí.
Zbývá jim naložit kola do feldy, kterou tam dojeli, a šťastně doputovat domů:-))
Pěkný výkon!
Užili si sněhu, mrazu, splnili svůj sen ...
Já jdu zalézt pod peřinu a přečtu si o pobytu Honzy Kopky na Aljašce.
To já si táhnu na plotně vydatný hovězí vývar, abych měla pro kloučka vnoučka na hory:-))
...a k tomu zkoumám, jak to je s tím teplým Golfským proudem a v čem je rozdíl ve stejných zeměpisných šířkách na evropském a americkém kontinentu.
A jsou v Haparandě. Zdá se, že to domů povalí Švédskem podél Botnického zálivu.
Tomu říkám vzorná aklimatizace na skandinávské podmínky. Sobotní výlet do Haparandy - tmel každé rodiny severně od Umeå. Mamka s děckama na dláboš do IKEA, taťka přes řeku pro chlast... Tu cestu jim zrovna nezávidím - do Nynäshamnu cesta dlouhá, do Ystadu ještě delší...snad se jim ta Felda po cestě nerozpadne...