Říká se, že předsevzetí má člověk hodně rozhlásit, aby je pak nemohl tak snadno vzdát...
Před třemi lety touto dobou jsem po vánocích a oslavách narozenin (půl rodiny je v lednu) stoupla na váhu a zhrozila se... Vzala jsem to vcelku důsledně, do léta čtrnáct kilo sundala a vypadalo to dle mého skromného soudu fakt dobře :-)
No... pak jsem to skoro dva roky držela s nějakými výkyvy plus minus dvě až tři kila a jak jsem si tak začala být jista, jak už mám tu životosprávu v paži, tak jsem na podzim zjistila, že už je najednou šest kilo navíc.
A jak zaznělo ve vtipech, před Vánocemi mi z těch šesti zbývalo shodit už jen osm, Vánoce to zaokrouhlily na deset... a mám dojem, že to již opět začíná být vážné. :-)
Takže už zas týden vážím a zapisuju a počítám... a jo, funguje to stejně jako tenkrát. Jen vydržet... Což je ten největší problém a asi nejen můj. :-)
Úvodní otázka je jen tak nahozené téma diskuze. Já vím jak. Ale vědět a dodržet... jo, to jsou dvě různé věci.
Také jsem v poslední době trochu nabrala. Zatím ale nic nepočítám, akurát jsem na Tři krále odstrojila stromeček a místo něj postavila do obýváků chodící stroj. Snažím se každý den, kdy se nedostanu pořádně ven, na tom stoji chodit. Dá mi to denně tech 13-15 kiláčků.
Počítat kalorie začnu až kdyby se to nezadařilo takhle.
Jojo, to jsem si přesně před těmi čtyřmi posledními kily říkala taky...
V mém případě se nezadařilo. :-)
Já bych potřebovala ubrat ty 3-4 kila, které jsem nabrala během posledního roku. Naštěstí se mi povedlo o svátcích k tomu nic nepřidat, navzdory kaloričtějšímu režimu.
Myslím, že je to skutečně tím, že jsem měla v tom posledním roce podstatně méně pohybových aktivit.
Tož jdu si pustit zprávy a odběhat si svůj dnešní díl:-))
Na jaře jsem se přihlásila do "hubnoucího kurzu", protože mi kila i přes můj zásadní nesouhlas a aktivní odpor nějak začala naskakovat (prostě babičkování se na mě podepsalo). Bylo to dobré v tom, že jsem každý týden musela pravidelně docházet na "pohovor" (vážení a kontrola jídelníčku). Sama bych asi na sebe tak přísná nedokázala být. Shodila jsem 6 kg a zatím si váhu s vypětím všech sil držím.
Jedna známá, když mě viděla mírně pohublou, to komentovala slovy: "Že ty sis pořídila milence." S milencem by to hubnutí bylo určitě příjemnější. 8-)))
...nač milence-stačí se tomu víc věnovat doma,né?
To máš jako s tím vtipem o rozdílu mezi manželkou a Trabantem. Žádný rozdíl, oba uspokojí, ale nenadchnou.
žeby se hublo "z nadšení"...:-))
Pomalu s citem a hlavně bez blbnutí, počítání a bobulí.
Cíl je jasný, těch nabraných 10 musí zase tak nějak do května dolů.
Květen máš nějak víc "rozežraný", tak abys nebyl jako bečka?
Když budu do konce května na svých původních, tak už to bude zase dobrý. Problém nastává zase tak v listopadu kdy nabírám na zimní spánek :-)
Koukám, máme kvantitativně i časově stejné cíle. :-) Tak to jsem zvědavá...
Kdybych chtěl poněkud víc, tak to není problém a za měsíc to je dole jenže se mám rád a nejsem línej se dobře najíst, tak to bude o něco pomalejší :-)
Květen mi stačí.
Mnohem víc mí dá zabrat potom v listopadu se uhlídat a nezačít nabírat.
Zvlášť když přijde mlsná, to pak nejsem línej si dojít i nakoupit a sežrat na co přijdu :-)
Celkem zajímavé články na toto téma: http://www.annajermarova.cz/blog/
Mně v dobách sportovní nečinnosti od jatečné váhy pomáhalo, když jsem si obstaral novou milenku. Ani jsem se nemusel vážit, dírky na pásku byly spolehlivej tester. :-)
Hmmm.... ale kde já vezmu milenku?
Také jsem si říkala, k čemu by mě byla milenka.
Leda že by mě vždycky snědla aspoň půlku z mých porcí jídla :o)))
Ke shození nadbytečného se motivuju tak, že při nákupu riflí zkoušením najdu ty momentálně ideální. Ty pak vrátím zpátky do regálu a vedle vezmu jiné, o číslo až dvě menší do šířky a s těmi odcházím ke kase.
Staré kalhoty rychle dosluhují a nezbývá, než do nových dorůst...
Svědkem, že nekecám mi budiž lelek.
Takového oblečení mám doma spoustu...
Tak zatímco si tu povídáte, jsem si odskočila nachystat na zítra jídlo do práce. Já jen, že s krosmanovým tématem dobrého jídla vůbec nejsem v rozporu:
Nakrájený plátek ananasu plus jedna mandarinka plus asi deko jader vlašský ořechů na dopolední svačinku...
Steak z panenky (vepřo), podušená cuketa na cibuli s kmínem (zelo) a opečené bramborové "rösti" místo knedla k obědu...
Nakrájený ledový salát plus nastrouhaná bílá ředkev plus nadrobený kozí sýr na odpolední svačinku...
Já si na dietu nestěžuju, když hubnu, jím víc a líp, než když nabírám... ale děsně mi to leze do peněz. :-(
Se teda pěkně přežíráš, pak se nediv.
ořechy, steak, opečený brambory... To bych měla na celej víkend.
Si beru v zavařovačce polívku, slepičí vývar se zeleninou.
No, takhle nějak jsem před třemi lety zhubla těch čtrnáct kilo... :-)
Tak pokud je ten steak za syrova 7 dkg, dvě brambory o průměru 4 cm a tři oříšky jak pro Popelku, tak snad...
Já míň jak půl kila masa nedělám - ne teda na jednu porci, aspoň na dvě!, a míň jak pět brambor taky ne, to by snad ani nemělo smysl plýtvat elektriku na ohřev vody :))
Dvě brambory taky nejdou oškrábat, že jo.
https://www.youtube.com/watch?v=Oz_Nx1CX1wU
Tak kromě stejku bych to dal sežrat králíkovi. A pokud by mě moc nepohubnul, nebo nechcíp hlady, tak bych si ho dal k obědu zítra.
Cuketa, ředkev, salát. Tos musela hodně hřešit, že sis uložila takovéhle pokání :-)
Tak salát už jsi nám ukázal a teď fotku nějakého jídla. ;-)
Pánové, že vám ty demotivující řeči začnu mazat! :-)
Proč?!? Jsem mu jen pochválil hezký a zajisté i chutný salátový předkrm! :)
Ale jo, má to fakt hezké a vypadá to docela i jedle. Jen by to chtělo ty kapustičky trošku orestovat na másle, stejně jako tu brokoličku, a pod to maso ještě nějakou tu omáčičku, ať to není takové suché. ;-)
Jo, tak tohle by šlo, schvaluji :-)
Na oběd není čas, tak večer trochu toho salátu, a pak tu vegetarianskou placku....
Nebo specialitka z Porůří, šnicl po vestfálsku, ta
Taky sama zelenina :-)
Občas se ve mě probudí sluníčko a podpořím imigranty, Turky nebo Indy...
Jsem na sebe přísnej, žádný vepřový kolena, kachničky, prostě dieta...
Už tě nebudu trápit,
Občas se ve mě probudí sluníčko a podpořím imigranty, Turky nebo Indy...
Jsem na sebe přísnej, žádný vepřový kolena, kachničky, prostě dieta...
Už tě nebudu trápit, Bobe :-)
...s takovým přísunem a porcema se nedá hubnout ani blbě :-((
Tak já mám s nadbytečnejma kilama problém od cca mých 30 roků (je mi 56). Teď jsem zrovna ve fázi hubnutí: 14. prosince jsem se zvážil (98,5 kilo při výšce 178 cm), ke včerejšku mám 89. Já naštěstí hubnu vždycky celkem rychle a pak kupodivu pomaloučku nabejvám - v břiše, jinak ok. Speciální dietu nedržím, pouze jsem upravil skladbu potravy (žádné sladkosti, ne bílé pečivo, ne tuky), místo toho celozrnné tmavé pečivo (v Benešově ho naštěstí mají, jinde to může být i problém sehnat), spousta zeleniny, saláty z ovoce a jogurtu... vůbec to není špatný.
Tloustnu asi hlavně proto, že si Ane myslí, že bych jí mohl utýct, tak mě vykrmuje, abych neprošel vchodovejma dveřma do baráku - a ty maj 110 cm na šířku!
Pohybu na kole mám hodně, ale v mým případě tohle nestačí. Ovšem jiný pohyb než kolo já neuznávám, pěšky nechodím! Ideální by byl běh (nepřipadá v úvahu), tak třeba rychlá chůze s hůlkami, to ano, to beru. No a můj cíl je 84 kilo, v lednici mám sklenici s utopencema, na ty se chodím každý den dívat a až pohubnu ještě těch pět kilo, tak je všechny sežeru, tím se dostanu na 85 a to budu držet :-)
Jo a pokládám za důležitý: každý ráno sním půlku citronu, večer 1 - 2 stroužky česneku + misku domacího kysanýho zelí, do kteréhu pokrájím velkou cibuli. Ane to sice vadí, provokativně otevře všechny dveře a okna, ale mě to to chutná a apoň se jí votupí ten čuchometr, kterej má místo nosu. Věříte, že se přes den na ten česnek těším tak jako třeba alkoholik na panáka rumu? :-)
Olomoucký syrečky mají taky málo kalorií.
"Tloustnu asi hlavně proto, že si Ane myslí, že bych jí mohl utýct, tak mě vykrmuje, abych neprošel vchodovejma dveřma do baráku - a ty maj 110 cm na šířku!"
- vy musíte být pár k pohledání :-)))
dík za dobré ráno ;-)
To jsem zrovna včera zkoušel ve Šluknově sehnat celozrnné pečivo. Ani náhodou. Jo to takhle mnohozrnné, multizrnné, vícezrnné, polyzrnné, superzrnné to vše z pšeničné mouky, případně obarvené karamelem, toho je v nabídce dost.
Kupuju krájený celozrnný žitný v Lidlu. Pořád, nejen teď. Mně chutná, zatímco třeba rohlíky nejím. (Ale je fakt, že je to jedna z věcí, kde se můžu spolehnout, že mi ho nikdo z rodiny opravdu nesní, takže "většinovým" chutím asi nevyhovuje...)
zrní prodávají ve Zverimexu.
Celozrný pečivo ani nemůže existovat, to by nedrželo pohromadě. Leda se to dá slepit bílkem nebo karamelem, to pak jde, ale s ořechama je to lepčí :))
Neznamená náhodou "celozrnné", že je to pomleté z celých zrn ?
To každá mouka :)) Akorát se u těch lepších ty šlupky dávaj bokem.
Jestli potřebuješ ty šlupky, tak si můžeš ve někde v míchárně směsí pro zvířata koupit otruby a plevy na pytle.
Pak ale nerozumím tomu, proč by to nemělo držet pohromadě, leda bílkem nebo karamelem.
Kdzž to yrno necháš celý (ať už z toho ty šlupky oškrábeš či nikoliv), tak to budou "malý kuličky", který pohromadě držet nebudou, to bys to musel rozvařit na kašu. Ty "kuličky" se musí pomlet na jemnej prášek, aby se z toho uvolnilo dost toho lepidla, který to při namočení spojí v těsto.
Pomletý najemno ti i ty rozemletý slupky v tom budou držet stejně, jak rozinky ve vánočce.
pak už to není celozrný, ale pomletý :))
Jináč, nenech se mýlit, v těch spodních šlupkách (otruby) je pomalu víc živin, jak v tom zrnu uvnitř (pokud teda půjdeme po bílkovinách a ne jenom po škrobu), je tam i klíček. V plevách ne, ale s těma se to teda nemele nikdy.
S otrubama se musí opatrně, při vyšších dávkách a málo pohybu hrozí schvácení kopyt.
Že to protáhne střeva (eufemicky se říká: "mají příznivý dietetický účinek"), je věc další. Pokud je to žádoucí, lze použít otruby, ale lze použít i jiné prostředky.
e-é, zaměňuješ celzrnné, za celá zrna ;-) Základní školení z rozložení živin nepotřebuju, dostalo se mi ho před mnoha a mnoha lety ve škole (ne základní). U tzv. celozrnného (moderní nebo módní název) jde o stupeň vymletí. Jestli jen jádro na "bílou mouku na koláče", nebo až právě do těch otrub. Dřívávejc se vymílalo až do otrub pro chudý, dneska pro nǒbl speciální pečení :-)
na zámku se vždy jedly koláče a bílej chleba, v podzámčí tmavej chleba (ono se tím omletím ztrácí až 20% hmoty!). Ifča sice tady kdesi psala, že jsem asketa, ale já dávám přednost zámecké receptuře a určitě nebudu přeplácet pekařům podřadnou mouku.
Podle gusta každého.
Ale furt mi není jasný to lepení karamelem ;-)
ty neznáš karamelové hrudky s vločkama, oříškama a s rozinkama?
Moc dobré, takové domácí musli :))
No viděl jsem, ale to už jsme úplně někde jinde. Řeč šla o klasickém těstě.
No právě, z celýho zrní těsto neuděláš, ale slepit to karamelem k sobě jde :))
Víš, si myslím, že to "celozrnný pečivo" je akorát dobrej podvod na zákazníkovu kešeni. Za mouku daj pekaři ve mlejně polovinu a kavkám to prodaj za dvojnásobek, dobrej vejvar. Kdyby ti opravdu šlo o ty nutriční hodnoty, tak máš už dávno doma pytel otrub a můžeš si to cpát do jakýhokoliv těsta co hrdlo ráčí. Můžeš z toho lemtat odvar, můžeš si z toho třeba dělat teplý zábaly, to se dá použít na spoustu věcí.
Ale od samého začátku tady šlo o pečivo z celozrnné mouky, ne o lepení celých zrn k sobě. To jsi do toho zatáhla ty.
Proč podvod ? Pečou to, co zákazník žádá. Jestli je tam úspora na mouce (nevím), tak proč ne ? Zas takovou dardu to nedělá. Nejpodstatnější v pekařské ceně je stejně práce a energie. Suroviny to ovlivňují jen z malé míry.
A když si koupíš domů otruby, tak ještě nemáš vyhráno. Nemáš žádnou záruku, že z nich vykouzlíš to samé, co ten zatracovanej pekař.
...tak jak jsem zjišťoval u pekařů- celozrná mouka je vlastně celozrná jen zčásti- žádný mlýn totiž nemele mouku z celého(neobroušeného) zrna. Do běžné mouky se přidá určité procento toho obroušeného, teda otrub. Ono je totiž vžité myšlení, že bílá mouka je pšeničná a tmavá žitná. Mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že jen odborník rozezná na pouhý pohled žitný krajíc chleba od pšeničného- chuť je už o něčem jiném. Ono stále přetrvává, že bílý chléb je něco extra a tmavý podřadný- nemá to vůbec nic s poptávkou zákazníků, pekaři pečou z toho co mlýny dodají- nikdo nemá svůj malý mlýn, ve kterém by si čerstvě pomlel celé pšeničné nebo žitné zrno a hned zněj napekl- nevím proč- v dnešní době už není problém sehnat malý válcový mlýn a čerstvě upečený chléb z čerstvě namleté mouky chutná líp než jakýkoliv vybraný zákusek(nehledě na zdravotní přínos)...Každá mouka totiž stáním v pytlích ztrácí na kvalitě okysličením a těžko se někde peče chléb z právě pomleté mouky...:-((
Ani žitný chleba není zcela jen ze žitné mouky, vždycky tam je dost velký podíl pšeničné.
Člověk nemusí být odborník aby poznal 'chleba' jen z pšeničné mouky, protože to už nebude chleba, ale jakási divná buchta.
Ono je to tak trošku jinak. Mouka celozrnná se mele z celých zrn, bílá mouka ze zrn, z kterých byla odstraněna ta výživná svrchní vrstva a zůstal jen balastní vnitřek, skoro polystyren. Toto se začalo údajně dít proto, že námořníci, pokud si s sebou na dlouhé plavby brali celozrnnou mouku, tak ta žlukla. Proto zrna nechali omlet, z nich namlít a bílá mouka vydržela. A potom se průběžně používala mouka bílá, protože se dala dlouho skladovat. Pokud se teď kupují otruby, už tam není vše, co v ještě celých zrnech, a proto je vhodnější si pořídit domácí mlýn (ne mlýnek!) a celé zrno a doma si ho těsně před použitím namlet. Dělám to už roky. Pečivo z takové mouky - no, to je něco! Kdo nezná, neví, oč přichází.
Já psal něco jiného ? psal jsem o stupni vymletí. Jinými slovy tomtéž.
Historii s námořníkama jsem neznal.
Jojo, je to o stupni vymletí. Jenže ne "do otrub", ale od otrub. Ono není vždy na škodu si to po sobě přečíst, jestli jsme fakt napsali to, co a jak jsme měli na mysli. Ale jinak dobrý.
Do technologického detailu přípravy před mletím jsem nezabíhal, to by bylo na celou učebnici, ne pár řádků. A i před pětatřiceti lety se do speciálních moučných směsí nadrcené a upravené otruby zase zpátky přidávaly. Nic nového pod sluncem.
ještě bych ti do toho vstoupil. Celozrná je pomletá včetně klíčku. On ten klíček obsahuje kromě základních látek pro růst i olej a ten způsobuje kratší trvanlivost mouky. Naproti tomu bílá je tak jak to říkáš jen z toho balastu. Ta je trvanlivější i za cenu nižší výživové hodnoty.
A souhlasím s tebou pečivo z celozrné mouky je chutnější a nejen pečivo i taková krupicová kaše z celozrné mouky je mnohem chutnější a člověk toho sní relativně málo a je rychleji najezený.
ovesné vločky jsou taky celozrné ale ne každé i u ovsa se dějí různé prasárny. jako i u pšenice.
Hmmm, tak zase nic ...
Pořídit mlýn (nejspíš vodní) značí kvůji chutné mouce ´vyhodit´ pár milionů (jako nic)
Není třeba utrácet miliony, domácí mlýnky se dají pořídit. Jejich cena je v tisících.
http://www.rosmarinus.cz/domaci-mlynky-na-mouku/
http://www.hkdtrebic.cz/domaci-mlynky-obili.html
... i ty kujóne:
"... a proto je vhodnější si pořídit domácí mlýn (ne mlýnek!) a celé zrno a doma si ho těsně před použitím namlet. Dělám to už roky. Pečivo z takové mouky - no, to je ..."
A mě doporučíš mlýnek.
8-(
To jsi kamarád?
8-)
Pomůže celozrnná mouka? A jak tedy působí?
Z hlediska nutričního na 1kg celozrnné mouky připadá poměrově nižší množství obilných prolaminů(lepku, sekalinu, apod.) než u mouky bílé. Díky obsahu nestravitelných částí(otruby), které působí na rychlejší peristaltické vlnění střevní sliznice jsou produkty z celozrnné mouky rychleji vypuzovány a organismus není toliko podrážděn prolaminy. Navíc samotný objem prolaminů je nižší právě díky vyššímu zastoupení nestravitelných částí. Tyto části zrna navíc obsahují polysacharidy, které slouží jako potrava bakteriální výstelky našeho(především tlustého) střeva. Celá zrna tak zajišťují vyšší činnost imunitního systému lidského organismu právě podporou střevní mikroflóry. Co je také velmi podstatné, tak pečeme-li z mouky celozrnné, obsahuje mouka i části klíčku. Ten v sobě obsahuje enzymy, které spolu s bakteriemi mléčného kvašení při zadělávání těsta tradičním způsobem(dlouhým vedeným kváskem) umožňují změnu chemické vazby prolaminů. Ty se pak stávají méně škodlivými pro lidský organismus. Tolik zjednodušeně k prospěšnosti celozrnné mouky.
Když chytnula ruka trhu tento jednoduchý princip, stalo se jediné:
Pekárenské produkty a mouka, které považujeme za celozrnné, vůbec celozrnné nejsou.
Tedy přesně řečeno – neskládají se z mouky z celých zrn. To, co se nyní běžně nazývá moukou celozrnnou je bílá mouka(endosperm obilného zrna) s příměsí otrub. Důvod pro tento průmyslový trik je stejný jako používání bílé mouky jako takové.
Bílá mouka se totiž krom lepších pekárenských vlastností oproti mouce z rozemletých celých zrn začala používat z důvodu delší trvanlivosti. V mouce z celých zrn se nachází totiž klíček a ten způsobuje její rychlejší žluknutí. Výsledkem používání této rádoby celozrnné mouky je nižší obsah přirozené vlákniny a úplná absence enzymů obsažených v klíčku. Pekárenské produkty doplňují tento matoucí pojem vizuálním podvodem na spotřebitele. Mouku obarvují(např. karamelem). Důvod je jasný – chléb či pečivo působí
Dobře napsané. Nechtěl jsem se takhle rozepisovat, takže dík.
A k tomu názvu (celozrnná), který se používá: už jsem ho dlouho neviděl, teď je "moderní" "tmavé" pečivo. To je to barvené, jak píšeš. A asi jsme téma vyčerpali.
Teď ještě aby sis to obilí sám někde vypěstoval.....
Teda, furt mě připadá výhodnější krmit prase, než sejt přesnici a žito :-)
Marian o svátcích picnul koloucha, to je masíčko jak z nemluvněte....
Ty už jsi jedl nemluvně? Nekecej.Jak jinak bys to věděl.
Máš v tom chaos. Celozrnné pečivo neznamená, že je z celých zrn, ale z z celozrnné mouky a to je hodně velký rozdíl.
ještě nemám vyzkoušeno, ale chystám se upéct, včera mi jej poslala kamarádka
1 ½ hrnku pšeničné celozrnné mouky
1 ½ hrnku žitné celozrnné mouky
1 ½ hrnku chlebové mouky
1 ½ hrnku podmáslí
½ hrnku vlažné vody
1 kostka droždí
40g másla
1 čajová lžička cukru
1 ½ čajové lžičky soli
1 vejce
sezamová a lněná semínka na posypání
Až upečeš, zveřejni postup, stačí, když uděláš chyby jenom Ty.
http://www.prozeny.cz/recepty/recepty-a-vareni...
Nechci ti do toho kecat, ale při tvý vejšce je 85 kilo jateční váha. Mám o několik centimetrů víc a víc než osmdesát kilo je děsný, do kopce to vůbec netáhne.
Je tedy fakt, že z kopce pak člověk valí jak dělová koule a hubeňouři to neuhákujou.
Nechtěl jsi napsat 75 kilo?
U mladejch (do 30) výška mínus 110 bez debat.
U dospělých (nad 50) lze akceptovat až výška - 100.
Airline je mladý (přinejmejším duchem). Nebo myslíš, že by ctihodný kmet sbíral po škarpách plyšáky a gumičky do vlasů?
možná, ale určitě ne bez debaty:-))
http://www.iihf.com/Hydra/player11WM/CZE/player...
sumo je taky sport :)
Se bavíme o normálních lidech. A zrovna Jaroušek je teda už pěkně vyžranej, něco, jak bejval Ragulin, s takovejma se pak jde těžko do osobního souboje.
Ne, nechtěl jsem napsat 75 kilo. Chci - zcela záměrně - těch 85. Při posledním minulým hubnutí (a to proběhlo před 5,5 rokama) jsem šel z váhy 106,7 kg na výsledných 73 kg (teď zrovna nedávno jsem listoval mým cyklodenníkem z tý doby a našel tam zápis "za 33 dnů jsem najel 5000 km a zhubnul 13 kg"). Všichni se mě ptali, jestli nejsem nějak nemocný, ale byl to výsledek hubnutí. Na těch soušasných 98,5 jsem se dostal za cca 5 roků - prostě já rád jím, a nejradši, když je toho hodně. A Ane vaří skvěle! Nejím kvůli hladu, ale kvůli pocitu v chuťových pohárcích v puse. Mně by nejvíc vyhovoval takový nějaký bajpás, který by to hned za pusou odváděl do konečníku - mně by to chuťově ukojilo a nevstřebávalo by se toa nepřibýval bych v břiše :-).
A jinak - naštěstí mi to šlape dobře i v těch mých tlustých stavech, kopec nekopec :-)
Jasně, dyť jak se váha pomalu zvyšuje, tělo si pěkně zvyká a jsi pořád výkonnější. Pak už ani nepřijde, jestli má kolo 20 nebo 30 kilo.
Do jisté míry to jde.
Jenomže výkonnější motor potřebuje i větší chlazení - postupně je nějak pořád větší horko.
Taky je čím dál větší spotřeba naprázdno.
Jen tak trocha filozofie po ránu - není to z mé hlavy, ale už nevím, kde jsem to četla, tak autora bohužel neuvedu:
Do hubnutí nevstupovat s cíli, že si budu něco ubírat (a to nejen z psychologického hlediska). Je potřeba přidávat. Na zelenině, na tekutinách (neslazených, nealkoholických pochopitelně), na libovém mase... atd. A ty "nezdravé" věci tím postupně jen nechat vytěsnit...
Když právě ty "nezdravé" věci jsou tak dobré. Třeba takovej prorostlej bůček pečenej na cibuli (poměr 1:1), zajordánská pomazánka z Goudy, česneku, vajec a majonézy, ... Až Nebeská v neděli odjede, hned si začnu debužírovat. Sbohem brokolice, cuketo a jiný "pochutiny".
Jenže já jsem schopen si udělat půl kila (suchých) fazolí do lednice, že to budu mít na vícekrát. A sežrat to za večer. Normálně to nevadí, ale od 25. prosince se nehýbu, mám rýmyčku, a je to (vizuálně) zatraceně dobře vidět. Tohle přidávání je pak nebezpečný.
Mně o tom povídej... kdysi dávno jsem měla jakýsi záchvat, že zkusím nějakou doporučenou týdenní stravu sestávající z vařené pšenice a zeleniny (je to fakt dávno, dnes už také blbiny nedělám).
Tak jsem si uvařila tu pšenici na týden dopředu... a nesolenou nemaštěnou ji snědla večer u televize a chutnala mi...
Blbé je to v tom, že já když jím, nevím, kdy přestat... ale zas výhoda je v tom, že mi fakt chutná prakticky všechno, takže přechodem na "zdravý" jídelníček netrpím. I na té ředkvi s ledovým salátem, kozím sýrem a pár kapkami balsamica si upřímně bez přemáhání pochutnám.
Mám kamaráda, kterej má nějakej zvláštní metabolismus, takový svačiny, co si nosil do práce, se hned tak neviděj. A přitom byl jako lunt, lot špeku na něm nenalézt. Doporučoval jsem mu gastroentero vyšetření (měl jsem podezření na celý stádo tasemnic), ale odmít. Jako senior se pak nechal vyšetřit, a nic! Zdravej jako řípa.
http://vinohradskeslapky.rajce.idnes.cz/2014_08...
Už se mi stalo, že se ke mě někdo přitočil s tím, že si mě pamatuje, že jsem měl kapsy narvaný rohlíkama!
tak to já teda o ředkvi a salátu říct nemůžu. ne, že by mi to nechutnalo, ale leží to ve mě jak šutr. Já asi na to nemám ty správný žaludeční šťávy, vařená zelenina mi nevadí, ale syrová v množství větším, než malém, jo, to je nestravitelný. Ani ovoce nejím, je to na mě kyselý a nestravitelný, jedině rajčata, ty můžu, ale jenom zralý v létě, ne ty oranžový nevyzrálý. Z ovoce si dělám akorát džemy.
Si kompenzuju vitamín C citrónovou šťávou, to dokážu se staženou hubou vypit "jako lék" a jeden citrón za den musí stačit.
Ale stejně jsou prej hlavní zdroj vitamínu C v našich končinách brambory. Sice nevím, jak to vaření vitamín přežije, ale brambory mám ze všech příloh nejradši.
recept na něco dietního, po čem se nepřibírá ;-)
hned bych si dal
http://www.cuketka.cz/?p=2130
Když se to tady překlopilo a tiskem začaly vycházet všelijaký nabídky "zašlete dvacku a já vám pošlu...", náš obézní plynař se toho chyt, poslal dvacku a dostal obálku s radou "Nežer tolik!" A eště to všude po fabrice rozkecal. :-)
A čím tloustnete?
Já tak, že onemocním, nebo se zraním a jím stejně jako kdybych byl pod zátěží. Takže, když nezdravý stav trvá déle, tak to je špatný. Na podzim 2012 jsem byl docent. Ale těsně.
No, jídlem...
Pohyb jako takovej u mě moc nezabírá. Tedy ne v tom rozsahu, v jakém mám čas a náladu se mu věnovat. Má vliv na nějakou tu vytvarovanost postavy proti jisté "rozbředlosti", ale pokud si nehlídám jídlo, nehubnu. Prostě to, co vydám, zas dožeru zvýšeným příjmem (spíš naopak ještě něco přidám).
Ale vypozorovala jsem, že mi lépe funguje, když si na kolo vezmu sladké pití (jinak nesladím) a nějakou koblihu na zastávkách. Pak dokážu dál jíst normálně, zatímco když se nutím se i při "výkonu" stravovat zdravě - tak pak se vůbec nedokážu dojíst...
Já většinou tím, že najednou začni ujíždět na něčem. Ne pestrou stravou, ale jednostranně. Jednou to byly koblihy, jindy bagety, pak zas "sekaná", jindy nanukáče. Samý humusy, ale vždycky v tom období mi nevím proč chutnaly (těhotenství ?). A žral jsem je v míře nemalé. A pak jak když utne a šlo se zas s kilama dolů.
Teď jsem abnormálně vykrmenej, tak snad to do jara "odezní" :-)
hm, tak mi v rámci hubnutí přivezla kolegyňka na oběd hamburger s hranolkama. nikde psané kalorie nejsou, takže je to nemá, ne? :-))
No, nemá, ale raději se s tim schovej, at te nikdo nevidi, pak to zarucene na tloustku nejde..
No, co jsem pochopil rychle, tak dieta nezabírá, protože se nedodržuje. Dodržet se dá množství. Ráno 2 krajíce a večer jeden. Oběd běžný. A pokud pohyb, tak místo kola, kde si člověk ten zadek veze, pěkně nahuštěnou koloběžku. Dá se to doplňovat cvikama na břuch a jiným hrdinstvím. Pak se ta váha dá udržet na nepatrně sestupné tendenci.
To je má zkušenost, když jsem zhubl 11kg a následně přibral 5kg...
A pokud není motivace, tak se do toho vůbec nepouštět a jen o tom hubnutí filozofovat :-D
Brnkačka, za 3 měsíce přípravné dřiny a ujetí 2000 km jsem zhubnul o 14 kilo, které jsem v následujících 14 dnech hravě nahodil zpátky :-)
Zhubnout je snadné....
Jojo... jak s tím kouřením... "jaký problém, já už přestal nejmíň dvacetkrát"...
To je konečně hlavní důvod, proč na to jdu "vědecky" a docela jsem si posledně i dost hlídala, aby úbytek nebyl vyšší než půl kila za týden.
Vydrželo mi to sice skoro dva roky... ale nakonec stejně mě nakonec mé nízké pudy přepraly... :-)
Já to dokážu rychle, stačí se trochu hejbat a nahradit plzeň vodou, a jedu tempem kilo za týden...
Ale taky na to jdu vědecky, ty kalorie počítám a to s rezevou na obou stranách nerovnosti, a tak vím, že když přidám hodinu na rotopedu na těžký převod a fest zašmrdlám, že i ty dvě plzně večer můži0u.
A pak během mnohem kratší dobyto dokážu zase na sebe nandat, a tak se tím netrápím, prostě mám letní a zimní džíny...
Za 14 dnů jsi nahodil 14 kg? Kecáš. Leda bys si při vážení dal na záda 10 kg batoh.
... Ale, pravda, je tam smajlík....
... sis nevšim´, že ´Jindra´ je pokračovatelem J.M.Trosky?
https://cs.wikipedia.org/wiki/J._M._Troska
Já bych to tak úplně nevylučovala... při intenzívním pohybu se člověk taky silně odvodňuje a to se doplní zpátky rychleji než tuk. (Jednou jsem strávila celý den v aquaparku jen na tryskách a vířivkách... a co hodinu, to jsem běhala na záchod, ač jsem nic nepila a druhý den měla míň o tři kila. A taky to bylo za další tři dny zpátky.)
Možná jsem to přehnal, ale zase jsem měnil džíny.
Když ty se chytáš každého prdu, a smysl ti uniká, ale, zase jako dřív: potřebuješ si kopnout, tedy kopni si.
Hele, ale pokud jde o smysl - "šimsisi", jak vším, cos naposledy napsal, potvrzuješ, že jsem v tom původním sporu měla pravdu? Že ty tvoje rady nejsou pro většinu lidí vůbec realizovatelé?
Sám píšeš, že dodržovat se to to při pracovním nasazení nedá... a že i když se ti to pak při dobré konstelaci hvězd povede, stejně ta váha pak vzápětí skočí zpátky?
Že teda ty tvé "praktické zkušenosti s teoretickým backgroundem" jsou akorát návod, jak vypěstovat solidní jojo efekt?
(Bára radí ze svého úhlu pohledu, který pro mě prostě není... ale přinejmenším na ni to funguje. Ty tvoje rady nefungují jak vidno ani na tebe.)
To je teda dobrý. Já su teda asi flákač a flink, bo podle těch vašich teorií se při pracovním zatížení nedá nežrat.
Velkej bič, malej dvůr a prázdný koryto na vás na oba!
Tos mě špatně pochopila - ty jsi přece ten "asketa". Člověk který tady ty různé požitky nemá přiliš vysoko ve svém žebříčku hodnot, tak mu přirozeně nedělá potíže být bez nich.
Což ti v podstatě upřímně závidím, ale převzít to je pro mě asi tak stejně reálné jako se naučit lítat.
Nebo ještě jinak pro zdůraznění toho rozdílu...
Ty říkáš, že když máš hodně práce, tak nemyslíš na jídlo (a tedy nejíš).
Jindra říká, že když má moc práce, tak nemyslí na jídlo (a není schopen tedy se soustředit na úporné hlídání 1200 kcal).
V tomto mám blíž k němu... to jsou prostě ta základní různá nastavení, pro které holt na každého platí něco jiného (A to úporné hlídání supernízké hranice podle mě neplatí na nikoho. Buď ti to jde "samo" bez nějaké křečovité snahy... nebo je to jen na chvilku.)
...a co ovlivňuje váhu nejvíc,je hlavně měnící se metabolismus s věkem- (každej ho máme jiný, někdo nepřibere ani deko a "žere", jiný přibere i z trochy jídla).Nejvíc se to projeví po 60-tce- i když zachováš výdej(pohyb) jako dřív,je třeba snížit příjem min. o 1/4, jinak váha povyskočí o pár(i desítek-u někoho)kil a dát je dolůna trvalo je makačka- pokud nejde jen o vodu...:-((
Však už taky v takovým věku nikdo neroste :-)
A nakonec se stejně každej začne scvrkávat.
Ale ne, Ifčo, dá se to,ale nechce se...
A když se nechce, tak je to horší, než když člověk nemůže, a naopak, když se opravdu chce, jde téměř všechno.
Jinak, jak pravil klasik, je dobré znát Archimedův zákon, přesto se však raději nauč u0i plavat.
A co celou tu dobu říkám? Co je platno, že "se" to dá, když to prakticky nikdo nezvládne?
To mohu vyvrátit, jde to.
Když se chce.
Já to dal. Ze strejce, co měl strach,že bez motoru nikam nedojede, jsem za 3 roky udělal kluka, co přejel Pyreneje a to tou drsnější cestou.
Když se chce, jde to.
Teď jsem svoje priority napřel na to, abych zvládl jazyk pana Alexandra Dumase nebo Julese Verna. Tři toky tikají blízko, a já nrjsem zvyklý prohrávat.
Nejsem superman, tak nezvládnu plnit své pracovní povinnosti, dělat intenzivně jazyk, a ještě k tomu drtit rotoped a domácí posilpvnu.
Ne, že by nebyl čas, ale večer, místo na rotoped raději skočím Pod led. Nejsem superman.
Až pracovní tlak pomine, a bude normální režim, zase skočím na dvě hodiny odpoledne na to mučidlo.
Člověk zvládne skoro všechno, když to chce.
A protože fakt chci, tak jsem zrušil plánovaný výlet od Atlantiku k Středozemnímu moři, ale místo toho objednal 14 dní intenzivní kurz v Perpignanu. Pepík pojede se mnou, určitě.
Ale teď nemám za cíl přejet horu, ujet brevet, nebo zhubnout 15 kilo.
Těch 15 dolů by bylo o dost jednodušší, než ty Himaláje, co jsem se rozhodl zvládnout.
No, vyvrátit to nemůžeš. Naopak potvrzuješ to, co říkám já. Jde to, samozřejmě. Na chvilku.
Nejen ty nejsi superman - ani ostatní lidi nejsou. I ostatní lidi mají starosti, jiné priority, práci. A výsledek je - nejde to. Jasně, když se chce, jistě by se mohl každý usilovným tréninkem vypracovat na druhého Jágra, přesto je Jágr jen jeden...
Dobrý, ty se držíš v nějakých mezích plus minus patnáct kilo, kdy ani horní hranice není nějak extra moc, máš dvě velikosti oblečení, které střídáš a nevadí ti to.
Ale čím to začalo - tys tvá moudra radil člověku v pásmu morbidní obezity! On potřebuje zhubnout nafurt a nejen na pár měsíců!
Takže až příště zhubneš a vydrží ti váha aspoň tři roky, pak teprve přijď dokazovat, že "jde to".
Ty jedeš do Himalájí?
Ne, do Perpignanu, ale "passé compossé" je pro mě fakt něco podobnéj0ho.
Já už myslel, že do Tararingapatamu.
Tam se neparluje.
Perpignan je klidné městečko pod Pyrenejema a ty kurzy jsou tam o dost levnější než v atraktivních lokalitách jako je Paříž, Nice nebo Montpellier. Stejně tak bydlení.
Vím do čeho jdu.
Pro tebe určitě zajímavost,http://about-france.com/tourism/yellow-train...
Už léta si říkám, že se tím chci svézt, tak to snad letos vyjde.
Vezmi si tam silniční kolo, nebo se ti místní cyklisti vychechtaj.
Proč myslíš?
Projel jsem tam vloni na Authorovi, a nikdo se mi nechechtal. Vlastně jsem "místních" cyklistů potkal strašně málo.
Je fakt, že Fanoušové častěji jezdí na silňičkách než je u nás zvykem, často v tlupách, ale pár osamělých naložených tam lze taky potkat.
Spíš budu muset sundat CZ z blatníku, protože dojet tam autem a vyndat kolo z kufru, pak bych si připadal jako podvodník.
Možná ovlivněna zdejšími tématy jsem se dnes rozhodla pro brambory s tvarohem a něco k tomu ještě. Chlapům se to moc nezdálo, ale snědli to. Jednomu chutnal nejvíc karbenátek, druhému rajče. Pak si ještě utrhli bonbóny ze stromku. Kachna s knedlíky vypadá i na fotce lépe.
Brambory neloupat, k tomu kousek lososa, a koukej ta paráda....
Nevypadá to tak suše jako to moje, ale žaludek to taky nezaplní :)
Jídlo musí být hlavně s úsměvem. :-)
Takže na zítřek se v troubě pečou kotletky se žampiony a brambory "na chrousty".
Dopoledne opět nakrájený plátek ananasu (dokud ho nedojím, budou ty svačinky trochu monotématické), do toho půl kelímku řeckého jogurtu (druhou půlku dostal kocour a koukal dost naštvaně; je zyklej mít celej sám pro sebe... ale beztak je taky tlustej) a zase něco ořechů (mám tu nějaké vyloupané původně určené do vánočního cukroví, takže dokud nedojím viz ananas).
Odpo cherry rajčátka a třešinky mozzarelly.
No to jsem sama zědavá, jak dlouho mě bude bavit to takhle po večerech chystat...
Já si vařím rovnou v práci.
Do misky dám vodu (teď mám teda rybí vývar od vánoc) + dvě kostky domácího pesta (mám ho v mrazáku) + nakrájené rajče + nějaký sýr, smetanu nebo teď mám kokosové mléko + osolím, opepřím
Z toho uvařím polívku - v mikrovlně za 5 minut v pohodě.
K tomu kus chleba a jako zákusek dvě syrové mrkve.
skladujeme ořechy na půdě v pytlích, jenže letos se tam nějak dostala myš, doufám, že ne plch nebo něco jiného. pytle roztrhané, ořechy nakousané a tak s nimi od včera topíme v kamnech. tak nějak na ně nemám chuť, když se v nich proháněla myš.
hoří dobře, že? já jsem s nimi dokázal trubku do komína rozpálit do ruda :-)))
teploučko bylo, už jsou spáleny a myšky už to mají také za sebou, taky žehem. včera se chytla jedna, dokonce byla i trochu ožraná, kolem něco chloupků, další se chytla ještě večer, ani nestihla sežrat špek, ráno byla pastička prázdná. doufám, že už bude klid.
My ořechy zavařujeme.
Nemůžu si pomoci, ale děláš to špatně.
Vadí Ti to jak vypadáš, nebo si myslíš, že okolí si myslí, že ....
Pokud si myslí okolí, tak se na to vykašli. Mnohem důležitější je to, co si myslíš ty!
Pokud si myslíš. že je s tím třeba něco udělat, tak:
Zásada první je nevážit, né nevážit si sebe, ale prostě nestoupat na váhu. Mnohem důležitější je to, jak se človék cítí(což z hmotností, ani čichem nemá nic společného).
Zásada druhá: Chci-li snížit svoji hmotnost (objemnost), tak přestanu normálně žrát a začnu normálně jíst.
A konečně zásada třetí a nejdůležitější: příjem musí být menší než výdej, neb je zřejmé, že tělo má odkud brát, když si vytvořilo zásoby.
Ale to vše platí jen jestli chceš.
Ale podrobněji...
Ono to "normálně žrát" či "normálně jíst" je složitější. V dobách kdy nabírám, jím opravdu výrazně míň než teď (ne na kalorie pochopitelně, ale na množství ano). Jsou lidi, co "správně" jedí intuitivně - já mezi ně nepatřím. Navíc to teda po pravdě řečeno bez toho denního plánování a chystání není ani realizovatelné. Běžný meníčkový oběd je na kalorie zhruba dvakrát vydatnější než ten můj a jdu z něj beztak jen tak polonajezená a "musím" si po cestě z oběda koupit nějakou buchtu. Z práce chodím dost pozdě a někdy už tak šílená hlady, že to končí nějakým mekáčem, protože vydržet cestu domů či se někde stavit na něco, na co bych musela čekat, prostě nezvládnu...
Takže to pak samozřejmě souvisí i s tím, jak se cítím a ne s tím, co si kdo myslí.
(A jsem původním vzděláním matematik... tady ty propočty a kombinace mě prostě normálně baví.)
Tak to je smutný příběh, mekáč.... Brrrr no...
Ale... to bylo jen například. Taky třeba něco z pekařství, které má na nádraží oteřeno i večer. Každopádně "prázdné kalorie". :-)
No ale tem mekáč i kfc u nádru jsou. Případně i masna+bufet s dobrůtkami typu dršťková či sekaná.. :)
Však právě... :-) Na nádraží pak ještě jakási kebabárna a pizza do ruky.
Obecně věci, které v podstatě "nejím", ale ty případy, kdy udělám "výjimku" kvůli vlčímu hladu, jsou, jakmile se přestanu na plánování jídla soustředit, nějak časté... :-)
Jo, to znám. Když jsem před vánocemi začal nějak moc často jezdit do Brna, tak jsem se přistihl, že ty "vyjímky" jsou opravdu nějak moc časté... :-DD
Naštěstí jsem se tím "mekáčem"* velice rychle přežral (prostě dvakrát a dost) a mám aspoň zase od toho na rok pokoj... :)
* specielně pro jindru: "mekáčem" nemyslím jen McDonalds, ale ty fástfudové sračky obecně (kfc, kebaby, sekané z bufetů)
Zlatej ovárek u řezníka, to je fastfood pro chlapa..
No, já mám doma jen to co mám, a protože moje holky žijí zdravě, tak není kromě toho ovoce nebo jogurtu co sežrat, občas nějaké to vejce a tak umíchat nebo uvařit....
Jenže jsem každou chvilku někde pryč, a tak si zajdu na večeři, a tu sním do posledního drobečku, když už to platím, že jo....
A taky mě baví ochutnávat jak kde vaří, místní specialitky a to je smrt.
Zas ti absolventi humanitnich oboru a matfyzaci maji aspon nejakou praci, ne? :-))
Já si myslím, že nejdůležitější je přestat myslet na žrádlo a myslet na něco jinýho, co tě zaujme natolik, že si na jídlo ani nevzpomeneš. Místo vymejšlení, jestli jedno nebo dvě cherry rajčátka s kotletkou a restovaným cosi, si třeba něco vyrobit nebo naplánovat vejlet nebo vymejšlet nějaký zlepšení na kvartýru nebo přečíst knížku či uštrikovat svetr, prostě cokoliv. A až dostaneš hlad, zjistíš, žes zapomněla nakoupit, v lednici je akorát hořčice a pár brambor, tak si dáš bambory s mlíkem a jdeš spat. V létě si to vylepšíš pažitkou ze zahrady. Když to tak budeš dělat furt, to by v tom byl čert, abys nezhubla.
Na to mám jeden citát:
"Hubení lidé mě fakt štvou! Obzvláště, když říkají věci jako: “Víš, já se prostě někdy zapomenu najíst.” No, už jsem zapomněla kam jsem zaparkovala auto nebo třeba klíče. Nikdy se nezapomenu najíst. Musíte být tak trochu blbí, abyste se zapomněli najíst, ne?!"
Ne, vážně - já nepotřebuju poradit, jak to mám dělat já, já to vím a vyhovuje mi to. Ale byla to otázka, která se v tom tématu kola docela razantně rozjela a týká se docela dost lidí. Tak proč to hromadně neprobrat, ovšem při vědomí toho, že nejen sytý hladovému, ale ani nežravý jedinec tomu žravému neuvěří... :-)))
Ale já si myslím, že v tom to je. Si nepamatuju tlustý děcka z mládí. To byl ve třídě max jeden otesánek, ze kterýho si všici dělali srandu. Jedlo se, až byl hlad, ale hlavně se dělalo cokoliv jinýho.
Dnes každej řeší akorát žrádlo a koukni na ty mladý mandy, dyť to má kýty jak stará baba po pátým děcku a ještě to ani neodmaturovalo. A ani u kluků to není o moc lepší. Bez petky s nějakou žbrundou to už ani neuvidíš, to nasedne do vlaku, má to jet tři zastávky, ale vybalí hranolky z mekáča, k tomu tu petku, jak kdyby to mělo hlady a žízní zhebnout. A doma to má nachystanou večeřu.
Si nepamatuješ Válečka?
No, já mám v plánu na jaro taky zase těch 10-15 sundat, ale třeba teď se o to ani nesnažím.
Poslední fáze testování, nervy v kýblu, nestíhám, do toho ještě furt ty dvě hodiny frániny denně, do toho mít hlad, to fakt už nejde.
Když povolí ten tlak a vrátím se do normálniho klidového režimu, můžu myslet na to, že nemám myslet na to, že mi škrundá v břiše.
Chápu docela dobře, že spousta lidí je vystavena tlaku a stresu permanentně, a že pokud má jejich nadváha spíše jen kosmetický charakter, než aby byla nezdravá a ohrožující, že když mají na něco chuť, snadno podlehnou.
Však jsem právě dojedla tu kačenu se zelím a šesti bramborovejma :))
Měli půlku chlazenou, tak jsem si říkala, že kilo stačí, že to nemusím jest celej tejden. Tak jsem to rozdělila napůl a půlku dala do mražáku. Ty jo, se to vypeklo tak, že když jsem kocourovi obrala kosti, tak mi zbyla úplně malá porcička libovýho masa! Kybych to upekla celý, mohli jsme se oba pomět, takhle to bylo na hraně.
To jsi skoro jako ta jedna, co povídala: Tak nevím nevím. Koupila jsem krocana, půlku jsem už sežrala a půlku ještě krmím, tak nevím nevím.
To táta řikal, že měli spolužačku, cosi v pondělí koupila 10 deka gothaje, celý týden z toho žila a v sobotu si ze slupek uvažila polívku...
Ty se můžeš převlíkat schovaná za švihadlem, měla si ji sprásknout celou.....
Kachničku já rád, zelí svoji barvy, houskovej i bramborovej, plznička....
Na stres je jídlo skvělá meducína :D
Mnoho stresovaných málem puklo.
To dělaj baby, mají stres, krmí se sladkým..
Když mám něco zásadního udělat, a navíc pod tlakem, připadá mi nerozumné, začít poččtat kalorie. Nezačnu se cpát čokoládou, ale v tomhle okamžiku si nenaordinuji 1200 kcal.
Lidi, co nikdy za nic nenesli zodpovědnost, a se tomu mohou řrchtat.
A když mluvím o zodpovědnosti, nemám tím na ,ysli lapálii, za kterou ti odeberou na tři měsíce bonusy..
Přestat myslet na žrádlo je príma věc, ale nesmí se pracovat hlavou. Já nevím jak vy, ale já mám v práci neustále hlad. Ubíjím to uvařením kafe, to nějak ten žaludek zblbne a na chvíli dá pokoj. Intenzivní hubnutí je pro mne skoro nekompatibilní s nějakou intenzivnější prací. Nejsem takový sám, znám mnoho studentů, kteří po zkouškovém měli o 5 a více kilogramů více. Tatínek když hubnul, což dělal periodicky ob dva roky, vždy na 1/2 roku odpískal vědeckou práci. Jo na kole nebo na výletě vůbec jíst nepotřebuji. Tak co s tím? Teď jsem doma, hýbat se nemůžu, svaly mi atrofují a břicho roste...
Hlavnę, že když jsem napsal totéž, si se vymezoval.
A můžu ti prozradit tajemství.
Nejde jen o praci hlavou, jde o jakoukoliv práci.
Intelektualní lufťák může mít pocit, že hladovej zedník klidně může namrskat fasádu, a hlad mu v ničem nebrání.
Povýšenost a hloupost.
Z práce chodím dost pozdě a někdy už tak šílená hlady, že to končí nějakým mekáčem, protože vydržet cestu domů či se někde stavit na něco, na co bych musela čekat, prostě nezvládnu...
Takže to pak samozřejmě souvisí i s tím, jak se cítím a ne s tím, co si kdo myslí.
Takže vlastně chyba je v tom, že si do práce nedoneseš dostatek jídla, abys cestou z práce nedostala chuť na kdeco, co tě praští do nosu.
Aby sis náhodou nemyslela, že jsi v tom sama, tak já mám zase problém v tom jíst pravidelně a víckrát denně. Většinou stihnu 4x a to je málo. V práci je někdy problém stihnout druhé jídlo, a to se pak dostávám do stejné situace, jako ty, když jdeš z práce: Člověk by sežral i vola. Už si někdy říkám, jestli náhodou nejsem otrok doby.:-))
No, přesně v tom je ta chyba... a přesně tím (nošením si jídla) se teď zabývám. :-)
Proto si fakt nemyslím, že bych to dělala špatně. :-)
Držím palce, ať se Ti podaří vše čeho chceš dosáhnout.
Ale jo, díky. Já to téma založila proto, že se to zrovna tak nějak nabídlo, a zřejmě teď z té diskuze to tak nějak vyznělo, že je mi váha alfou a omegou... a to zas ne.
Vím, co na mě funguje, nárazově se podělím...
Ale na druhou stranu vůbec nevím, jestli mi aktuální soustředění vydrží a jestli spíš nesklouznu k tomu, co mi v dobré víře radí Bára, se tím přestat zbývat (a při štrikování svetrů a plánování výletů si tak nějak pozvolna nepostřehnutě kynout :-)))
Ale vážně - není to životně důležitá otázka.
Až bude tlustej hubenej, hubenej bude studenej...
Tak se to říkalo...
Tak to je fajn, že to děláš kvůli svému pocitu.
Občas mrknu na toho člověka co na mě čumí ze zrcadla a řeknu mu, že kdyby shodil alespoň 20 kilo, vypadal by líp, ale nepřej si vidět ten ksicht, jak se na mě zašklebí. To pak srazím paty k sobě, ukloním se a raději zmizím. Když já ten jeho rozšklebenej obličej nemůžu vidět, ale jednou, opravdu jednou se mu podívám do očí a řeknu mu, co si o něm myslím. Jen ještě nevím kdy to bude.
Ne, neděláš to špatně.
Pokud chceš mít kontrolu nad tím, co jíš, pak to jinak ani nejde.
Já si do jídelny jdu koupit maximálně čisté brambory nebo těstoviny.
Sorry, ale tohle je jen výmluva. Nějakou drobnost (suchar, nebo jogurtové mlíko apod.) můžeš mít po ruce vždycky.
Já mám pro tyhle případy neustále po ruce nutridrink nebo nějaký mléčný kysaný nápoj (Activii nebo Floriana).
To se sebou dá vzít v pohodě kamkoli, i na jednání.
Když jsem kdysi začínala "organizovaně" hubnout, naučila jsem se jíst v pravidelných časech 7 - 9 - 12 - 15 - 17.
Dneska si podle žaludku můžu řídit hodinky.
A díky té tekuté stravě není problém jídlo tělu v daných hodinách dodat.
To máš pravdu. Mám šuplík plný akčních čokolád z Tesca :-D
Ano, máš naprostou pravdu, ale jen za předpokladu, že na 100% víš, že ti pracovní doba trvá přesně vždy stejnou dobu. Když ale začínáš třeba v 6:00 a během dne se něco pokaká a skončíš místo po 8 hodinách po dvanácti, šestnácti, nebo i více, tak nezbývá, než......
Samozřejmě, jdu na osmihodinocou směnu, ale nikdy nevím předem kdy skončí, bohužel. Někteří tomu říkají zodpovědnost, jiní blbost, já, že je to prostě život. Někdy to prostě jinak nejde a dokáže ti to krásně rozhodit zajetý stereotyp.
Právě proto mám v rachotě ve skříni ty nutridrinky. Ty vydrží dlouho.
Na to mám jednoduchej recept, nemám platební ani žádnou jinou kartu a beru si jen tolik, kolik potřebuji na plánovanej nákup. Když máš v peněžence pár drobnejch, tak můžeš mít hlad jak chceš a nějakej mekáč, KFC ba ani ťaman s párkem v rohlíku tě vůbec nevzruší.
Jasně, metod na to, jak hubnout hladem, je dost.
Což teda po pravdě řečeno není to, co bych poptávala. :-)
Není hlad jako hlad. Si jenom myslíš, že máš hlad, hodinu bys určitě ještě vyržela.
Hlad je vlastně převlečená žízeň. Dá se to poznat tak, že pivem se z hladu dá dostat.
Ale nezhubneš po něm, na to dám krk :-)
S pocitem hladu a žízně je to +- nastejno. Když se dostaví, je už pozdě ho zahánět obvyklou dávkou.
zkonzumuješ víc ...
To nesmíš mít hlad každou hodinu. Na posezení nesníš oběd s polívkou a k tomu ještě večeřu se zákuskem. To nesním ani já, a to zobpovědně dlouhodobě trénuju :))
Jednou jsem na švihu dal u Rozvědčíka polévku, jelení guláš, ovocné knedlíky místo zákusku a tři piva. Do Roztok mi to moc nejelo, ale pak už dobrý.
Pokud bych nemusel hned po zežrání uvedeného nikam jezdit a mohl se jen tak svalit... Bez problémů.
To je různý od hospody k hospodě. Někde si pod pojmem guláš s bramboráčkama představují dva malinký kousky masa, trochu šťávy a dvě kolečka bramboráku jak vyříznutý hořčičákem. To pak klidně i čtyři kynutý na dojezení.
Ale dostali mě na Buchlově, jsem si dala dršťkovou se čtyřma rohlíkama a pak mi donesli dva tlustý bramboráky přes celej talíř, na tom kopec masa a kýbl šťávy. Jsem myslela, že to nedám, bylo to těžký, ale zvítězila jsem :))
Tělo bez mozku se bez problémů svalí. Vždycky...
Ale samozřejmě, že "bych" vydržela, ale co je to platné, když nevydržím...
To je právě to, co se načalo v jiném tématu. Člověk může nasadit železnou vůli. Drtivá většina lidí ji nemá. Nebo najde příjemnější způsoby, které se tu snažím propagovat.:-) Čímž nikomu nerozmlouvám jeho cestu, pokud mu vyhovuje. Ale zas je spousta lidí, co to vzdá jen proto, že uvěří, že prostě MUSÍ hladovět a MUSÍ vydržet.... A mně přijde docela důležité vědět, že ne. Nemusí.
To není ani tak o prioritách, jako spíš o zájmech. Já dnes teda sežrala tu kačenu, ale přetím jsem jela k závoře a zpátky v tom dešti. A zejtra bude rizoto, mám tam ještě trochu uvařený mrkve a petržele z tý polívky v misce.
O zájmech moc ne... v mezičase tady v diskuzi jsem byla odjetá se syny na baráku, co rekonstruuju, abychom vystěhovali místnosti, kde budou zítra sekat elektrikáři. Co unesu, jsem nosila včera skoro celý den, měla jsem na to dovolenou... věci na vyhození do sklepa a ty, co se možná ještě použijou, na půdu; na chlapečky dnes už čekaly jen skříně. Na schody se nemůžu podívat ještě ani dneska. :-)
To jsou věci se vztahem k jídlu zcela mimoběžné... :-)
Ještě jednu methodu jem vyzkoušel, ale je to už sbad 20 let.
Čajíček na hubnutí ze SRN.
Ten fungoval úžasně, člověk nesměl buď vůbec nic sníst, nebo nebýt dál než 10 metrů od toalety.
Takže možnost buď mít hlad, nebo se po..t.
Moje máma říká:
Kdo nevychází vychází (s důchodem)
To je skvělej nápad. Prázdná peněženka a prázdná lednice, to se pak ten hlad snadněji překonává.
Taková úroda za takovouhle chvilku !!
Kašlu na to, tohle číst nebudu. Jdu se radši pořádně najíst...
Ty máš tasemnici.
Asi čtyři a pátou, malou, ve slepym střevě.!
Vy tady furt jenom o jídle. Ale při shazování nadbytečných kilogramů je potřeba i dostatečně pít - nejlépe obyčejnou "kohoutkovou" vodu. Minimálně 2 až 2,5 litru denně.
Co přidáváš proti půlcům a škeblím ?
Od toho ´minimálně´ už redukcionáři ustoupili. Zhuntovat si převodněním ledviny, to je věru vysoká daň za zhubnutí o pár kilogramů ...
Ledviny se převodněním věru nezhuntují, naopak.
Nebo teda jo, ale to už by musely být abnormálně vysoké dávky. Dva, tři, čtyři litry denně na to opravdu nestačí (pokud se nevypijí na ex).
Větší problém je s bílkovinami. Při hubnutí se taky doporučuje mít jich vyšší příjem (případně existují úplně extrémní bílkovinné diety) - a to už pro ledviny rizikové je, byť zdravé by to měly zvládnout.
Copak ledviny...
http://outdoorguide.cz/co-je-otrava-vodou-a-jak...
Ano a má to i další hubnoucí účiky.
Při mariáši jsem vytěsnil pivo řezanou sodou.
Po 4,5 litrech vody jsem celou noc běhal, což se mi po 9 pivech nestává.
Řezaná soda = 2dcl sody dolejt do půlitru holou vodou.
No ty si labužník :-)
já ti nevím, denně vypiju kolem 3,5 litru vody a čaje a furt nic. v létě to dávám i k 5 litrům a taky nic. to je pech :-)
https://www.stream.cz/fenomen/10002837-voda#!
Kate Mori
tohle je síla, to stojí za přečtení:
http://www.telegraph.co.uk/lifestyle/wellbeing...
Přeloženo strojově:
"Není jediná zpráva v lékařské literatuře dehydratace je prokázané, přímou příčinou úmrtí v maratónský běžec," dodává prof Noakes. "Ale EAH, způsobený tím, že pije nadměrně, má za následek nejméně 12 úmrtí sportovců a sportovkyň." Stejně jako v roce 2007 Rogers, úmrtí patří ženským americkým maratónec v roce 1993 a americký fotbalista Paul Allen, v roce 2010. "V Kromě toho, "říká Noakes, od roku 1981," tam bylo více než 1.600 doložených případů EAH po celém světě. "
A na cyklistickém webu též
http://www.cyclingweekly.co.uk/news/latest-news...
Všeho moc škodí a je úplně jedno co to je, třeba i voda.
Kate měla za maraton 3,5 litru, málem ji to zabilo. Srovnej s objemy, které tu někteří uvádějí. Ano, Kate vážila asi 50 možná 60 kilo, ale stejně, běžela maraton.
Je ale otázka jestli to byla opravdu voda, nebo kombinace vody s mnoha jinými problémy.
Voda. Tam to píšou, moc vody oplaví sodík a seš v řiti. A to jí jako první pomoc poskytli vodu proti ehyrataci!
Asi bys měl raděj pit slanou vodu, ale ono se to asi tak rychle na potřebná místa nedostane. Všeho moc škodí.
Tady to máš v češtině
http://www.femina.cz/magazin/wellness/nadmerne...
Eit: Ten doktor nahoře to říká dobře, dokud máš sliny, tak dehyratace opravu nehrozí.
Jenomže tihle běžci a sportovci obecně nepijí čistou vodu. Takže nejspíš kombinace problénů.
Jasně, tam byl hlavní problém to vypocení solí a to málo, co zbylo, ještě naředila čistou vodou. To je zas trochu něco jiného, když stejné množství člověk vypije v klidu a ještě navíc rozloženě do celého dne.
Píší že šlo o hyponatremii, kritický nedostatek sodíku iontu.
Však jo, ho tou vodou vyplavila.
Nevyplavila. Naředila. To je podobné jako když se zalijí kontaktní čočky vodou místo fyziologického roztoku.
Bych se držela statistiky, kterou jsem z toho textu překladačem vykopírovala. Žádnej proti 1600. To je argument, nad kterým je potřeba se aspoň zamyslet, ne hned okecávat svý přesvědčení. Já osobně žádný přesvědčení v tomto nemám, žiju furt stejně a piju, když chcu.
Jo, je to možné.
Ona je dnes děsná móda pít demineralizovanou vodu. Svět prostě blázní:-))
Když škodováci stavěli u nás v teplárně kotel, zalévali si kafe kondenzátem ze vzorkovače přehřátý páry. Ale že by demivodu tenkrát někdo pil jako kohoutkovou, to bylo pod mou rozlišovací schopností. Dyk se vyráběla z vody z Nisy bez nějaký bakteriologický úpravy. Ale do žehliček dobrá vodivost - menší než 1 uS/cm.
Víš, to přepíjení se, se nedá ani označit za pověru. Se s takovejma radama nepotkáš v žádnejch příslovích, starých textech, nikde. Před třiceti lety jsem se už dávno zajímala o fyziologii treninku, o nějakým pitným režimu se prakticky nemluvilo, natož o takovejch objemech. To sem fakt přišlo až s vodou v petflaškách.
Ať si každej dělá co chce, ale považuji za rozumné získávat informace z více zdrojů a číst i starší knihy, ne jenom googlit na internetu a věřit všemu, co nám nakukaj v televizi. A porovnávat, ověřovat, pochybovat...
No dobře, ale Burajda přišla s nějakými dvěma litry za den. To přece nemůže být kritické přepíjení ani náhodou. (Jsou to čtyři piva.. to urazil průměrnej chlap levou zadní za jedno posezení v hospodě dávno předtím než přišla "móda" pitného režimu.)
Do pitného režimu se počítá i voda obsažená v jídle (např. polévky apod.).
No, právě... a to ještě k tomu. Polévka k obědu, nějaké šťavnatější ovoce... Ono toho na nějaké extrémní napájení se moc nezbyde.
V létě (kdysi) při vysokých teplotách a 12h v sedle kola jsem dal i 9l vody + nějaké to pivko.
Vody to byly minerální.
Aha, takže když mi doktorka na urologii nařídila denně vypít 2,5 litru tekutin nemám problém s pískem v ledvinách, ale ona má jen starost o moji figuru :o)))
No prosím, a jsem zdravá :o)))
Tohle tady někdo tvrdil? A kde prosím?
Musíš se také podívat, na co jsem reagovala - bylo to na tvůj příspěvek v 11:59
"Vy tady furt jenom o jídle. Ale při shazování nadbytečných kilogramů je potřeba i dostatečně pít - nejlépe obyčejnou "kohoutkovou" vodu. Minimálně 2 až 2,5 litru denně."
Vím přesně, na co jsi reagovala.
Tvé pískoviště v ledvinách právě může být důsledkem toho, že jsi málo pila.
Sem pila asi 1,5 litru.
Když od toho odečteš těch několik kafí, co si denně dáváš (kafe odvodňuje), tak je to docela málo.
Teď jen dvě velké. Ale za to jím přes den ovoce, mrkev a k obědu většinou polévku a jak píšeš výše, to se počítá!!! :o)))
Redukcionisti, Google na vás myslí!
http://www.svethardware.cz/google-zformoval...
... ve virtuální realitě není nutné jíst
takové aktuální téma na leden :-), nojo, taky už jsem do toho spadla a to si myslím, že zas tak moc nejím, večer nevařím, neb jsem líná a nikdo o to moc nestojí, ale pivo mi chutná a právě večer. takže i já zahájila lednovou dietu/očistu, večer, ani přes den žádné pivo, ani alkohol, málo pečiva, hodně zeleniny. do práce si nosím krabičky s jídlem, žádné smažáky v hospodách v okolí. ale jsem dost nedůslená a v lednu jsou na obzoru i nějaké oslavy, takže asi sem tam sklenička bude a něco mimo zeleninu určitě sním. nabírání kil u sebe pozoruji s přibývajícím věkem a taky za dobu co jsem na úřadě mi jich dost naskočilo. jízdou na kole jsem nikdy výrazně nezhubla.
mám podobnou zkušenost, nejvíc jsem shodil, když jsem se po mnoha letech prvního jídla za den v 15 hodin odpoledne , začal normálně stravovat. jak ve školce. ráno v 6 snídaně, v 9 kousek ovoce v 11 obídek se poloviční přílohou a dvojnásobným masem. v 15 zelenina a v 18 zase dvojnásob masa a polovina příloh. Dokonce jsem tenkrát měl i druhou večeři kousek sýra. spočítáno na bazalní metabolismus. a neměl jsem hlad a bylo toho jídla tolik, že jsem měl pocit, že žeru jak nezavřený.
Začal jsem si vařit. nosil jídlo do práce na každé jídlo samostatná krabka a začal jsem chodit obden na hodinu plavat. Pěkně pomalu jako želva. Dostatek tekutin u mě v tom období znamenal 4 litry vody.
Pak, když se oteplilo a už jsem měl za první měsíc cca 8 kg pryč, už jsem měl na to začít chodit pěšky obden 10-12 km. Chodil jsem s turistickyma holema, ponivač mě bolí kolena a těma holema se přece jenom část váhy přenese do rukou. Takhle jsem dal dolu za dva měsíce 10 kg. Pak jsem začal jezdit na kole a zároveň jsem ještě chodil i pěšky a do konce roku jsem dal celkový úbytek váhy 27 kg.
A pak při stejném stravování ale už jenom kolo a pokles váhy se zastavil.
Sice jsem nedosáhl výsledné váhy. a jak vždycky rád říkám , když shodím 20 kg tak ještě furt budu mít 10 kg nadváhu, ale pro mne pokles váhy byl hlavně vedlejší efekt rozhodnutí "zvolil jsem si život abych žil".
a proto tvrdím, že když je tělo v dlouhodobém deficitu, tak je metabolismus ve stavu, kdy vzorec nežer a cvič je k smrti a ne k životu. A cesta z toho je začít pořádně jíst kvalitní stravu a trošku cvičit, aby tělo bylo silné a bylo schopno se obezitě bránit. A to co jsme se o správném stravování potřebovali dozvědět, nám řekli už v mateřské školce, akorát jsme to zapomněli.
Tak mi dnes doktor definitivně potvrdil, že mé tělo se mnou sdílí helicobakter a tím pádem mám dlouhodobě o dietu postaráno. Ostatně už skoro 10 let jím jen to, co chutná jemu, tak v tom holt budu pokračovat i nadále... Já se té mrkve zkrátka nezbavím...
Jen bych ještě potřebovala, kdyby mu přestalo chutnat sladké :o)))
Horší je, že s fyzičkou to bude ještě pěkných pár týdnů na draka...
Ten sdílí tělo asi s padesáti procenty populace, si z toho nic nedělej :)
Někomu to za určitých okolností způsobí vředy, jinej s tím žije v míru. Antibiotika na to prej zabíraj, aspoň kolegovi v bejvalý práci kdysi zabrala.
Tohle vím a vím i moc dobře, jaké je s ním občas obtížné soužití.
Mám ho identifikovanýho už po třetí, což i lékařům už přijde skoro dost...
Kde ho pořád bereš? Takového pomocníka na hubnutí bych tedy nechtěla. Měla bys ho něčím ze sebe vyplavit. Musíš mu dát něco, co mu nechutná, aby se mu u tebe přestalo líbit.
Jsem zkrátka od 15 let vedená jako vředař, tak se mu u mě líbí :o)))
V roce 2007 jsem na to odmítla ATB a dusila jsem ho jen helicidem. V roce 2009 jsem už ATB nepohrdla, ale dostala jsem jen jednospektrální a na tohohle společníka musí být dvoje. Osobně si myslím, že se to tehdy nevyléčilo.
Teď jsem docela zvědavá, co mi pan doktor naordinuje.
Jediné za co mu můžu poděkovat je, že se mi dietní režim stal životním stylem, takže dietní stravou netrpím. Jen teda to sladké, na tom ujíždím...
Ale je fakt, že bez cukrů bych si už váhu neměla čím udržet.
Tak to můžeš být ráda, že mu chutná sladké a na tobě to není vidět, ne?
No jo, jenže když je bacil v útlumu, tak mi ten přísun sladkého nikdo neredukuje a hned mi vyběhnou madýlka :o)))
No tak mu občas kup zákusek a on bude zticha a ty to pak zredukuješ nějak jinak.
Nikdo tady myslím nezmínil, že se hubne dobře tancem. A já nehubnu, protože netančím. Letos ještě žádný ples.
To jr fakt. Tanec je moc dobrý. Nejen na hubnutí, ale i na endorfiny a na celkové protažení těla vůbec.
To já už v letošní sezoně plesal dvakrát, plus vánoční večírek s kolegyněmi a minimálně jeden ples mě ještě čeká.
Největší psina pro mě je to, že si myslím (a podle tanečního mistra je to i pravda), že tancovat neumím. Ale dělám to moc rád a protože zdejší muži obvykle netančí, jsem za hvězdu. :)
Hlavní je nadšení. Když tě to baví a tancuješ rád, přece se nedá říct, že to neumíš.
My občas chodíme na závěrečné hodiny do tanečních, když na plakátě zvou všechny přátele společenského tance ... taneční mistr se zeshora dívá a neřekne, že to tam někdo neumí. Jen na salzu si netroufáme :(
A zas si dávám kafe se 3 lžičkami cukru ... pak se mi to nedaří vysportovat.
Neznám pro mě horší činnost, než je tanec (jakýkoliv). Křeč, stres, prkennost, trapno, podivno, nuceno, nelogično, nuda...
Já naštěstí potkal tancmajstra, který když už mě nenaučil tancovat, tak mě alespoň naučil si tanec užívat.
Každý to máme jinak. Pro mě je zase třeba jízda na kole v terénu či do kopce většinou zbytečné trápení.
Jj, to je fakt. Občas koukám na Star Dance s je docela zajímavé, jak se několikatýdenní taneční dril na všech neprofesionálních účastnících pozitivně projeví na jejich figurách. U mnohých je za půl roku viditelný i jojo efekt...
sice ´Parlamentní listy´, ale ... no přečtěte si to sami
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor...