Zdravím "veterány" před padesátkou a vejš:-) Poslední roky se mně sice dařilo fyzičku tak nějak zvyšovat (alespoň pocitově), i když to nebylo cíleně, ale poslední dobou se mně zdá, že ta výkonnost stagnuje. Přikládám to na vrub věku a netuším, zda je vůbec možné v těchto letech ještě "jít dál." Musím ale jedním dechem dodat, že mě to zas příliš netrápí, protože zvyšování výkonnosti není pro mně zdaleka hlavním důvodem ježdění na kole. Přesto by mě docela zajímalo, jak jste na tom po této stránce vy ostatní.
Čéče, tak nějak koukám a hledím. Veteráni před padesátkou? A to se týká koho, šachistů? Ti můžou výkonnost zvyšovat až do úplného zblbnutí, ale pokud máš na mysli ty, co rádi jezdí na kole(ch), tak nevidím, jak by tomu "rádi" mohli zvyšovat výkonnost. A pokud máš na mysli závodníky, tak to je kategorie, kteří jsou poněkud jinde. Až budeš opravdu veterán, budeš rád, když se někam vydáš, nebudeš si hlídat výkon, ale mít fajn pocit z toho, že ještě žiješ a jedeš, a že se zase zdráv a vcelku vrátíš opět domů. Ale na to máš ještě čas. Zatím se můžeš těšit, že se toho dožiješ.
Naprostý omyl, šachistům stejně jako špičkovým vědcům už kolem 40 se mozek natolik zpomalí, že se začnou věnovat vedení a řízení a přednášení a nejsou už schopni špičkových výkonů. Nobelovka za objev se musí udělat do 30 let, pak to už většinou jde jen za zásluhy. Programátor přes 50 se musí úzce specializovat a najít firmu, která toleruje jeho zpomalení. Něco o tom vím :(
proto by měli mít v IT oboru důchod už v padesáti.
Lépe od třiačtyřiceti... :)
Musíme se o sebe začít starat jako horníci. Ti si to prosadí, ale nám to nikdo nevěří :(
Vzít ocelové tyče a jít demonstrovat před Strakovu akademii.
...nebo se dát na výkopové práce- svaly tolik neměknou!!! ;-)
Kdepak, musíš vystoupat ve firemní hierarchii tak vysoko, abys už nemohl programováním nikomu škodit :-)
Pokud jezdíš nepřetržitě od mládí, tak ti to ani nepříjde o nějakém zvyšování nebo naopak. Prostě někdy to jde, někdy ne, někdy je to úplně perfektní, záleží přeci na mnoha okolnostech. Nejdůležitější je ale nepřestat.
Nemluvím o závodění, nikdy jsem nezávodil, pokud nepočítám účast na Perníkové cyklorayle v Pardubicích, ale o tom normálním turistickém ježdění nebo o nutnosti někam dojet na kole (třeba do práce to mám přes 80 km).
Samozřejmě si nedovedu představit, že bych teď s bagáží jezdil na takovém kole, jak před 30ti lety a dřív.
Od mládí nepřetržitě nejezdím. V mládí jsem sice trošku lítal na Favoritu, ale byla to bída. Začal jsem jezdit asi před 7-8lety, to bylo sice takový trápení, páč fyzička žádná, ale chytlo mě to. Poslední roky, když jsem měl fyzičku mnohokrát lepší, než v začátcích, dochází občas k zajímavým (a velmi příjemným) momentům - když projíždím některými známými místy, tak si občas vzpomenu: Tady jsi byl hochu už KO, nebo sem bys ani nedojel, případně tady už jsi musel odpočívat, sotva jsi motal nohama....no jo, ale to jsi byl taky o pár let mladší...:-)
"Nejdůležitější je ale nepřestat"
Svatá pravda. Ono stačí, když na kole nesedím 14 dní, nebo tři tejdny a je to už sakra znát - fyzička značně klesne, potřebuju tak 2 vyjížd'ky, abych se dostal "do normálu." Pokud chci "jít vejš," musím vyrazit alespoň dvakrát, nejlíp třikrát týdně.
Já se nalítal dost, přestal jsem na 25 let, a pak to bolelo.
Myslel jsem si, že těch 25 let ošvindluju motorem, ale začal jsem zase tak blbnout, že jsem si za to motorové kolo navěšel takovou zátěž, že jsem se vrátil do původní (skoro) původní kondice.
Tak jsem motor opustil.
Myslím si, že fyzický hendikep daný léty nám mírně eliminují zase ty kvalitnější kola, lepší převody a možná i to, že se člověk nežene tak bezhlavě ale trochu přemýšlí, jak se co nejméně nadřít.
Nemohu tedy potvrdit, že nejdůležitější je nepřestávat.
Nejdůležitější je, když už se do něčeho pustím, to nevzdat. Jde to možná pomaleji, víc to bolí, ale jde to.
Taky je dost problém pomalejší regenerace.
Když si jeden den dáš pořádně do těla, druhý den musíš zvolnit. To před 20-ti lety nebylo potřeba.
To já když si dám jeden den pořádně do těla, tak si dám druhej den akorát pořádně do žaludku ;-)
Jo jsme schopni intenzivně sportovat tak obden.
Když jsi natrénovanej, dá se ta pomalejší regenerace zvládnout. A nakonec si myslíš, že jsi přelstil čas.
A pak to moc bolí
Ale když se to povede...http://www.nakole.cz/blogy/jindra8526/693-do...
To je úplně sluníčkové. Díky.
Ne, kolrgo Brahmo.
To není "sluníčkové" natahování pracky po pomoci...
To je velmi liberälní životní postoj.
Moje německá babička co byla českým bratrem to říkala asi takhle:
"Člověče přičiň se, a pan Bůh ti pomůže".
Máme to ve svých rukách, to stárnutí.
To, že jsou dnes daleko lepší kola, oblečení atd. je opravdu velká motivace a mnohem snáz to člověka "chytne," ostatně jak psal i Ronda. A když to baví, není důvod to vzdávat a přestávat, spíš naopak.
No, lepší kolo není motivací, jen mě to usnadňuje.
To je věc, která se tězko vysvětluje. Jedeš, všude kolem jaro, léto, podzim a někdy i zima, ale ty más v srdci jaro.
Vnímáš ta pole, lesy, louky, všechno kolem sebe, a říkáš si, doprdele, to je krása tady být, dneska, na tomhle kopci..
Jedeš stověžatou a sám sebe se ptáš, viděl-li si někdy krásnější město, váháš, pochybuješ, sle nakonec cit vítězí.
Kolo má tu správnou rychlost na poznávání světa. Pěšky nic nestihneš, autem spoustu věcí, těch důležitých, přehlédneš.
Kráčet v sedě, inu proč ne.
Mě to baví.
... a napovídáš toho okolo taky dost a dost!
Celej den sedím doma, čumím do železa, a držím hubu.
Tak se nediv.
Samotné kolo není asi motivací, ale mizerné kolo není demotivací, rušivým prvkem. Jakou radost by měl mít člověk z jízdy, když dřel jak bulhar na metrákovém železném ingotu, furt mu drbal převodník o smyk, šmajdala a hopkala kola, viklaly se kliky na klínkách, nedalo se spolehnout na brzdy, do kopců byly nesmyslně těžké převody... A teď najednou tohle všechno zmizí a ty jedeš :-)
To máš tak, dokud nevíš, že by to šlo jinak, nebo víš, ale nezkusíš to, tak tím nejsi tak frustrován.
Prostě jiná volba než Favorit nebyla, tak jsem z toho nebyl nějak frustrován, člověk to bral tak jak to bylo a jelo se a radost z toho byla nemalá.
To máš jako s autem, nebo třeba i počítačem.
Jakmile si sedneš k rychlejšímu stroji, na kterém to všechno lítá, zdá se ti ten pomalejší nepoužitelný a trápíš se.
jééé, staré počítače byly zlaté. něco jsi pustil, šel si uvařit kafe, něco pojedl, přišel zpátky a akorát to dochroustávalo. teď abys makal celý den :-D
Staré Widle NT, tak to fakt bylo, než si nahodil systém, uvařil sis kafe :-)
Akorát byl problém, že když si psal program, tak překlad trval 20 minut, takže se nakonec z tebe stal člověk závislý na kafi. Ještě, že alespoň byly ty operátorky, že člověk měl ten čas možnost prolaškovat.
To bylo na prd. Mi běžel takovej překladovej prográmek někdy ve dvaadevadesátym asi dvě hodiny a dávala jsem si v noci budíka, zas něco poopravila a tak až do rána :(
Šlo to z baráku, dělala jsem jen v práci a vydržela jsem to až do W-vista, kdy mi přidělili notebooka.
Edit: A dnes už vím, že jsem si tím uchránila půl života, bylo to tenkrát jedno z nejlepších rozhodnutí, který jsem udělala.
My jsme narazili na jiný problém, docela nedávno, je to snad dva, tři roky.
Inženýr si sednul k programu a zadal si trasu dálkového vedení. Asi 100 stožárů, oni to dělají tak, že některé části těch stožárů jsou stejné, a většinou se liší jen tím spodním blokem, kterým se dosahuje požadované výšky. No a protože každý stožár trasy stojí někde jinde, musí se mu přiřadit nějaká nadmořská výška a zatížení větrem (většinou nějaká funkce, čím výš, tm víc fouká). To všechno hoch postivě udělal, a protože to nic nestojí, začal na každý stožár "foukat" kolem dokola hezky po 5ti stupních, ať to má bezpečné. Tak pro každou věž vygeneroval asi 10 tisíc zatěžovacích kombinací a těch věží, jak říkám měl asi sto.
A pak stisknul čudl "automatický" návrh a odjel na Kánáry na 14 dní, s tím, že se vrátí, a bude mít navrženo (některé výpočty trvalý řádově dny, měli s tím zkuešnost).
Hoch se vrátil, a spočítáno měl prd, protože mu to sežralo všechnu pamět, a na disku neměl dost místa aby si to odswaplo, jenže to se z obrazovky nedozvěděl.
Průšvih, termíny na krku, program nechodí, "okamžitě přijeďte to opravit"....
No a pak se zjistilo, že ta slavná velká a bohatá firma šetřila na hardwaru, a když jsme to nahráli na naše mašinky, ze 14 dní se stalo pár hodin a to co jim běžně tvalo dny, se zkrátilo na minuty.
Teď jsem zaslechl náznaky, že ti "nejvyšší" debatují o tom, že příští verze by měla chodit na tabletech......
Ve snech vrcholového managmentu....
Krom tabletů je další buzzword cloud, takže uděláte appku, která bude běžet na tabletu a počítat se to bude na serverech vaší firmy. A bude to správně cool a in.
Přesně tak si to představují, četli to v nějakém to časopise....
Počítám, že s tím na mě v pondělí vyrukujou.
Vůbec netuší, že jaký vymakaný grafický enginy používáme aby si to vůbec mohli prohlížet na obrazovce, jsou jako malá děcka.
Mrcvosoft jim slíbil telefon, co si přes škatulku k němu plugnou klávesnici, myšku a monitor, a tvrdí jim, že z toho bude počítač, a oni tomu fakt věří :-)
To není jen u počítačů, to je s kdečím. Lidé si zvykli (kromě pár značkových šuntů, se kterými se chtějí blejsknout) kupovat to nejlevnější - a pak od toho chtít vlastnosti, výdrž a výkony toho nejlepšího, nebo alespoň průměrného. A mnohdy mají velké problémy pochopit, že je to prostě nereálné, že je to blbost...
Popravdě řečeno mě překvapuje, že to ještě nemáte jako (částečně) serverovou aplikaci. Proč výpočet musí běžet lokálně a být závislý na HW uživatele.
To jsem docela zvědav na Jindrovu odpověď. Já bych si tipnul, že je je to součást nějakého stavařského CADu a ten je lokální aplikací.
Nebyl takový požadavek, takhle zákazník nepracuje a možná nikdy nebude.
Aplikaci jsme původně vyvinuli před 13 lety pro Siemens. Jen co jsme to dodělali, Siemens zrušil oddělení co ty stožáry navrhovalo, rozpadlo se do několika nezávislých firem, které si s sebou odnesli ten soft a pak jsme jej pro každou jednu z těch firem trochu upravovali dalších 10 let.
Koncepci to žádnou nemělo.
Jakýsi síťový náznak byl ještě u Siemense, kde se jevilo jako praktické sdílet některé databáze, ale ve finále to nikdo nepoužil, když potřeboval, zkopíroval si to na flashku, jednodužší, než se dohadovat s IT oddělením o nějaké přístupy.
Teď to celé předěláváme zgruntu, definici stožáru a zatížení asi nebude nikdy praktické někam šíbovat, solver (jde vlastně furt jen o soustavu rovnic) by možná šlo někam posadit na rychlou mašinu, ale nejsem si jist, jak moc by to pomohlo.
On v podstatě je to iterace, zadáš věž s default klacky, vyřešíš soustavu, získáš síly v každé šprušli, a pak zkoušís jeden úhelník po druhém, než vyhoví. A těch šprušlí má stožár hafo.
Když máš navrženo, opravíš model (trochu se zmenila vlastni tiha a geometrie) a znova řešíš soustavu, získáš síly, a zase iteruješ po šprušlích. Když je věží sto, řešís sto soustav a iteruješ pres všechny k
Acky na trase.
Primitivní úloha, nejvíc čase nezabere výpočet, ale předávání těch dat tam a sem, zápis a čtení. Vložit do toho přenos přes internet by asi nebylo velmi výhodné.
Optimalizací z hlediska času se nikdo nezabývá, hodně za nás udělal HW. Odswapnout si na SSD je o dost rychlejší,než na nějakou tu točnu.
CAD Petře nemáme, jen export do AutoCADu My si modelujeme sami.
HW stoji proti tomu SW prd, cíl je udělat soft, co poběží na jedné mašině, nebo několika, ale bez vzájemnách vazeb. Tenhle směr zákazník říznul.
Jinak, zákazník se už po ctvrté změnil, ale chlapi v Německu, co s nima na tom 16 let déláme jsou stejní.
Teď jsou francouzská firma Vinci :-)
Třeba mi ta fránina bude k něěemu.
https://www.facebook.com/Nebylo-to-v-projektové-dokumentaci-1671856456370829/?fref=ts
Takový obvyklý důvod, proč je něco tak jak to je :-)
Tyhle věci si řešte s architekty :-)
Znám případ, kdy malá blbost shodila střechu obchoďáku (v noci, nikoho to nezabilo). Architekti si vymysleli atiku metr vysokouu (to je taková ta zídka podél obvodu ploché střechy). Když prší, neteče voda ze střechy po fasádě, ale u atiky se chytí do žlábku a odvádí do kanálků a odpady dolů.
Byla blbá zima. Nasněžilo, potálo, a pak prudce mrzlo. Na střeše se vytvořila vrstva ledu a odpadní kanálky led zašpuntoval. A pak prudká obleva a přívalový liják. Během pár hodin se na střeše vytvořil bazén. Ploché střechy se běžně navrhují na zatížení sněhem v řádu 2-3 set lilo na kvadrátní metr, a najednou je tam tuna.
A hezky rovnoměrně, všude. Tak to šlo dolů.
Nebylo v projektové dokumentaci?
Nevím jak to tenkrát rozsoudili, v každém případě, naše generace statiků už myslí na to, nemůže li někde na konstrukci, vinou nějaké závady, vzniknout bazén.
Ale tyhle stožáry dálkového vedení jsou úplně jiný obor. S námrazou, pokrytím konstrukce vrstvou ledu co zvyšuje tíhu, ale i zvětšuje plochu, do které se může opřít vítr se počítá, stejně tak i s námrazou na kabelech. Možná až příliš bezpečně.
Kvůli těm větrníkům a solárkům, je nezbytné rychle posílit přenosové trasy, tedy vybudovat další nebo se pokusit natáhnout na stávající věže další, nebo kapacitnější kabely. A tím se zvětší na existujících věžích zatížení a je je potřeba přepočítat. Pokud některé nevyhoví, hledá se, kde statici minulé generace se sichrovali, kde počítali bezpečněji, než je nutné, neměli tenkrát takový soft, spousta věcí se počítala zjednodušeně. A prof.Thierhauf šel dál. Odstranil všechny bezpečnostní součinitele a dal do placu jinou úvahu. Co se stane, když ten stožár, vlivem souhry nepravděpodobných zatěěovacích okolností spadne. Jaká bude škoda a cena opravy. Když sletí někde v polích, není levnější a rychlejší, místo nákladného zesilování raději nechat ten krám sletět a v případě havárie pak teprve postavit novou věž?
Zavedl probabilistickou analýzu.
Pokr.
Jak to celé dopadlo nevím. Prof. Thierhauf si u nás objednal nějaké napojení našeho softu na jeho výpočty a další vylepšení.
Čtrnáct dní po naší schůzce v Essenu, kde jsme si plácli, nečekaně zemřel na infarkt. Jeho firma funguje dál, ale zjevně vizionářšký přístup prof. Thierhaufa není schopna dotáhnout, s námi přestali komunikovat.
Byl jsem s Thierhaufem celý den, a svým přístupem a nadšením pro věc mě okouzlil (pro pamětníky, podobně jako prof Schindler).
Už tím, že mě správně oslovil včetně "ř", neněmeckým přístupem k jednání bez sepisování protokolů, byl to charismatický muž. "Jak víte, žecse to čte "ř".?"
"Moje žena miluje hudbu Antonína Dvořáka", smál se.
Pro nás nakole, taková perlička.
Schůzku jsme překládali, protože jsem v te době moknul cestou na Paříž, a tak jsme si o tom, protože jsem byl plný dojmů, taky povídali.
A prof. Thierhauf mi vyprávěl, jak v roce 1947, jako náctiletí, s kamarádem objeli Evropu taky na kolech. Dva němečtí klučíci, na kolech, krátce po válce. Nebáli se ničeho, a tu cestu si pamatoval až do smrti.
Takže takhle to je s těma stožárama.
Politici blbnou, kluci od elektriky z roho mají hlavu v pejru, a pro nás je to jen technický problém. Jak co nejrychleji a nejlevněji dostat tu šťávu od těch větráků někam, kde je potřeba.
Náš původní soft byl určen na navrhování novýchctras, požadavek se rozšířil na přepočet existujících, možnost zesílit.
A protože elektrikářům hoří koudel u zadku, spěchají na to.
Takže o svátcích nám bude strašit na věži....
Jedu domů, mám to 800, fučí tu a leje.
Mým domovem je Autobahn....
Hezký den.
Měli by to jedno vedení od větrníků natáhnout k nám. Tady je to už obehraná písnička, do Výběžku vedou jen jedny dráty, tak je problém každá nová výroba s větší spotřebou.
Trochu mě na tom překvapuje, že se to neřešilo před rokem 1989, kdy těch fabrik zde bylo podle mého odhadu v provozu víc.
Tohle plánují a projektují jiní lidé, pro ty naše je zadáním jen počet těch drátů, jejich poloha a výška nad terénem.
A mezi ně se strefují s těma věžema,na které to věší. Kdyby nám to řekli dřív, mohli jsme jim ušetřit dost práce, protože my to zadáváme úplně naopak, máme věž, a na ní věšíme ty dráty.
Takže tu geometrii si musí spočítat růčo, což je škoda.
Tyhle větrné parky na Baltu nebyly, před 25 lety, tak taková akutní potřeba přenášet ten proud daleko a nárazově asi nebyla.
Pamatuji se, že ještě před 15ti lety se řešilo, jestli by to neměli raději zahrabat, když je to v krajině tak škaredé, teď už na krásno nehledí, hlavně aby to bylo a vyhnuli se black outům...
Já vím, že tohle jiná parketa. Ale tak mě to napadlo, zrovna včera jsem na to narazil opět, když jsem četl článek jak Frottana chce postavit v Rumburku novou tkalcovnu.
Záložní vedení do Výběžku nejspíš půjde zemí, protože proti vedení vrchem je už od nepaměti Liberecký kraj a ochranáři. Pokud tedy vůbec nějaké bude, kam mě paměť sahá, tak se to řeší.
Stačilo mít minimální rozhled, aby člověk věděl, co taky existuje a s čím on se musí trápit.
Já se člověče netrápil, byl jsem pyšný na to svoje čtyřkolečko, a byl jsem rád, že jsem za rok nashromáždil dost klínků, na těch 2600 km.
Když jsme přejeli čáru, ale hlavně když jsme se dostali do Francie, trochu dost jsme slintali nad tím vybavením co měli ti kluci "ze západu", dresy, šortky co se nevytahají za dvě jízdy, ty krásný brašny, stany, karimatky, ale kola, nevím proč, jsme jim nějak nezáviděli, jestli si dobře pamatuji.
Myslím si, že jsme byli na ty svoje Fáčka snad i pyšní, tak njak mě nanapadlo, že by to mohlo být o moc lepší. S klukama co jezdili na kole závodně jsem se vůbec neznal takže šanci prohlížet, nebo snad si projet něco lepšího jsem vůbec neměl.
To až teď si říkám, jak je možné, že na tom šlo přejet takovou dálavu....
..slo to, protoze je to hodne o hlave a nohach, ne jen o kole :)
Zdarec.
Myslel jsem, že ti před padesátkou jsou ještě junioři.
Pokud jde o zlepšování, asi jde o to kdy se potká "tréninková" zátěž s nějakým limitujícím kritickým bodem. Když jezdím jen tak lážo plážo, samozřejmě můžu přitvrdit- jezdit víc, intenzivněji, ale otázka je jestli bych to ve svým věku udejchal, co na to kolena atd. A hlavně kam bych se na ty starý kolena ve dvaapadesáti honil. Jsem spokojenej když zvládnu každej rok vyjet na nějakej slušnej kopec a nemusím si v půlce říct - to nedám.
U toho kola je výhoda, že se dá jezdit skoro až do smrti, třeba fotbal už bych teď asi nezvládal.
"Myslel jsem, že ti před padesátkou jsou ještě junioři."
To záleží na úhlu pohledu - v očích 0-30letých jsou padesátníci rozhodně dědkové;-)
Osobně jsem jízdu na kole nijak nehrotil, sice jsem se nikdy vyloženě neflákal, ale taky nejezdím "na krev." Výhoda jízdy na kole spočívá v tom, že když už toho mám plný zuby, nemůžu s tím najednou seknout - musím prostě dojet. To člověka nutí překonávat se a musí dát do těla, i když už by nejraději seděl doma v křesle. Dojet do cíle, to je velká motivace.
Neser.
Na závodech mě zařezává spousta veteránů. I nad padesát. Ti nad šedesát naštěstí už ne.
A u orienťáku to drtěj důchodci bezohledně. Nejen zkušeností, ale i vytrvalostí, nalítanejma kilákama. nemyslím teda nás, ale špičku tabulky :-)
Vzpomínám, že i Újeďák si stěžoval na nějakého Kostěje Nesmrtelného, který se ke stolu dostával jen díky pomoci chodítka :-)
Ti haizli nemaj co dělat a tak celý dny trénujou. Pavel Sovák najížděl denně 200km a uvažoval, že s cyklistikou sekne, protože kolem baráku zná každou cestu :-)
Ano. Sice moje výsledky jsou celkově poněkud amatérské (jsem spokojen, když nejsem poslední), ale třeba na prvním triatlonu mě dost překvapilo zjištění, že se svým výsledkem bych ve starších kategoriích nejen nezazářil, ale na pořadí bych dopadl mnohem hůře než tehdy v 21-30.
Prostě v kategoriích nad 40 už se nevyskytují lidé, co by to šli jen zkusit, ale většina z nich celý život závodí, mají spoustu zkušeností a často i víc času na trénink, takže se jim výsledky s věkem dlouho zhoršovat nemusí.
A orienťák je kapitola sama o sobě. K čemu mi je, že zvládnu běžet rychleji než leckerý důchodce, když já se desetkrát spletu a oni často neudělají jediný krok zbytečně?
Ale OB je hodně specifický sport, řekl bych, že tam je podíl duševní činnosti a zkušeností na výsledku mnohem větší než kdekoliv jinde (nepočítám šachy).
Já to měl možnost porovnat na MTBO i s najetými kilometry a postupy. Ti špičkoví "dědkové" od 40 do 50 tam předváděli děsný kusy. A pěknej kvapík. Odjetí všech kontrol se ošulit nedá a v cíli s rezervou.
Tak MTBO jsem (zatím) nezkoušel, ale loni jsem začal zjišťovat, o čem vlastně orientační běh je a trochu (víc) mě to chytlo. Samozřejmě ve 33ti je poněkud pozdě, když většina začala v dětství, takže pochopitelně v závodech lépe dopadají "dědci" i děti a není vyjímkou, že má vítěz 2-3x lepší čas než já. :-)
To, jak na OB fungujou výsledky, je jedna z věcí, co se mi moc líbí, s čipem si v podstatě neumím představit, že by někdo švindloval. Žádné počítání kol nebo diskuze o tom, že by si to někdo nějak zkrátil (i když na kole se asi přímo po azimutu nemůže?), maximálně se nadává na mapu a tu dostanou všichni stejnou.
Na tom kole to (aspoň podle mě) musí být mnohem náročnější než pěšky, když si vezmu, kolikrát jsem se kvůli dívání do mapy málem přerazil o kořen nebo větev, tak na kole může případná nepozornost mnohem víc bolet...
Mohl by to i se mnou. Je mi dvaasedmdesát, na veterána se ještě necítím, dám ročně tak asi kolem osmi tisíc, z toho tak dva až tři na těžko. Až hochovi bude (jestli bude) tolik a bude takhle jezdit, taky se veteránem nebude cítit. Zatím ale může o tom dál diskutovat, hezky se to čte!
Podle nicku bych hádal věk tak do dvaceti;-)
To teda klobouk dolů, ve dvaasedmdesáti asi budu rád, když se vyhoupnu vůbec do sedla:-). Ale takovým lidem patří dík, protože dávají všem mladším optimismus a sílu do budoucna, že to prostě jde i v pokročilejším věku. Musí ale jenom každej sám chtít.
v 70 už nejsu schopen se bičovat - během pár hodin ze sebe vydat všechno, Mtb maratony už jsou pro mě moc krátký. Dal jsem se na dobrodružné závody < www.1000miles.cz > a < www loudani.cz >
Co je tohle za zvláštní dobu, v níž právě žijeme? Mladí vysedávají u počítačů, v mekáčích, rodiče je vozí autem snad i na hajzl a když si jdou do ledničky pro Coca Colu, zadejchají se.
Na druhou stranu "dědoušci," kteří by měli vysedávat na lavičkách v parku a krmit holuby, běhají maratony, objíždějí svět na kolech, jezdí dostihy a jsou k neutahání...:-)
https://www.youtube.com/watch?v=be48mIvXZrw
https://www.youtube.com/watch?v=7BV_UlGPAfk
...bude to asi "v nás"- starší generace byla od mládí zvyklá(a naučená rodiči) makat a volných chvilek moc nebylo, tak si to vynahrazují teď(když jsou děti samostatné). Dnešní mládež(čest výjimkám) makat nemusí a na jakoukoliv fyzickou zátěž není stavěná- proto je ti "dědkové" většinou v dlouhodobé zátěži "strčí do kapsy!"
I prd velebnosti. Jako mladej bych taky lítal, ale nebylo pořádně na čem. Kolo se furt sralo. Tak to ani nebavilo. Záhy zvítězila motorka.
Teď je na těch kolech radost jezdit, navíc si člověk vynahradil tehdy vytoužený, ale naprosto nedostupný materiál, prima hadry i ostatní zázemí. Tak to mnohem víc baví.
...šťastný(a náročný) to jedinec!!! Já jako kluk využil každé volné chvilky a byl štěstím bez sebe za favoritku- byl jsem na ní porád a bavit mne to nikdy nepřestalo. Je to o době, nárocích a možnostech- tak to bylo vždy a i bude.....velebnosti ;-)
njn, asi jsem měl "smůlu", že jsem se tehdá nachomejtnul do sportovního oddílu a musel se krapet smekat, abych těm vlčákům krapet stíhal. A to byl na favoritovy problém. Pár kluků tam mělo porůznu posháněných a vyšmelených pár starších dílů Shimano a Campa. A měl jsem teda porovnání, jak na chod kola, tak i na údržbu a poruchovost. To kolo holt tehdy dostávalo víc za uši, než kdybych na něm jezdil jen na vejlety. A na tuhle zátěž nebyl fagot stavěnej ani náhodou...
No a přejdou roky - a najednou nemám problém dosáhnout na zcela dostupné perfektní a zcela spolehlivé kolo. Toho nejde nevyužít.
Ale úplně stejnými záchvaty jsem si prošel i s HiFi, foťákama, motorkou atd atd...
Dneska mají kolo, pak se pár let ´bezcílně´ poflakují a pak si koupí auto.
Ta motorka jim chybí. Vyježděnost, odhad ...
Nekecej že tě to zajímá "co ostatní", potřebuješ se sebe uklidnit něco namluvit nebo tak nějak, počkej až se ti překulí padesátka to pak se dějou věci, nic se nehojí, bolest trvá, pustí tě sednout v autobuse, ráno po akci žádné hopsa hejsa do Brandejsa, bezdůvodně vysoký tlak, cukr a jiné radosti a strasti sátníků.
Když to čtu, tak ty seš snad už zralej na penál :-)
Sedáváš u radiátoru nebo si snad dáváš hlínu na prsa, nebo máš jiný způsob tréninku? :-))
Jo a jezdím do Pelhřimova prohlídnout krematorium ať vím do čeho jdu :-)
http://www.hzscr.cz/fotogalerie/krematorium-v...
Není špatné, ale tohle je lepší hezčí :-)
http://www.levnepohrbynasplatky.cz/wp-content...
...za časů páně Kopfrkingla
http://www.filmavideo.cz/images/stories/2012...
Hm hezkej barák, ale ta hlavní část, ta místnost s pecí vypadá úplně jinak a také může být i jinde. Třeba v Semilech je to v úplně jiném baráku zašitém v lese o kterém lidé ani nevědí. Předpokládám, že prohlédnout krematorium, není prohlédnout obřadní síň, ale tu hlavní výkonnou část :)
Ten barák je plně funkční. A moc dobře ho pamatuju ještě před rekonstrukcí, kdy hustejma čmoudíkama drsně soupeřil s blízkou chemičkou i pražírnou.
Tak to pak ano. Teď už mají čidlo v komíně a neustále je kontrolují hygienici. Také tu pec řídí počítač, aby se dosáhlo vyšší účinnosti a rozumného výfuku spalin do komínu.
Co se týče účinnosti krematoria, to je věčný problém. Něco o tom věděl už K. Čapek, viz jedna z jeho povídek nevím ze které kapsy.
Ale pánové, tak takhle nééé. Na jednu stranu proháníte na kole mladý ušáky a ted' přijdete s krematoriem. S tím běžte fakt někam, třeba do P...elhřimova ;-)
Ale krematorium je důležité, je to přece jasný cíl cesty téměř všech :-)
Třeba kolem toho v Pardubicích vedou dvě důležité cyklotrasy a co víc, je přímo turistickým cílem kudy z nudy :-)
http://www.kudyznudy.cz/aktivity-a-akce...
A kolem toho v Jaroměři je vedená velmi významná cyklotrasa 2 Labská
A nejde to objet, třeba kolem nějakýho dívčího internátu? ;-)
Tomu stejně nevyhneš :-)
A objíždět to někde třeba přes Dubí by mohlo být pro ledaskoho krapet z ruky.
Člověče, to pardubické krematorium je sice jako stavba velmi zajímavé - Janák je prostě třída a (rondo)kubismu je mým oblíbeným slohem, ale jako krematorium mi ta stavba nesedí.
Mám pocit, že stojím před chaloupkou z Ruské pohádky...
Ne nadarmo se tahle věkové kategorie značí jako "Mladší doba předkremační"
To by mě ani ve snu nenapadlo, že zrovna vy dva to tématu zavlečete tohle ;-)
Neboj se toho, skončíme tam všichni.
Já jsem si už krematorium prohlédl úplně celé, takže opravdu vím, do čeho jdu :)
Zkusil sis tam lehnout?
Jinak by to bylo ´k ničemu´, to by sis o tom mohl ´klíďo-píďo´ třeba jenom číst ...
Už aby ti sundali tu sádru, nebo si budeš ještě vybírat u kameníka hrob...;-)
a co my chudáci třisátníci, na nás nikdo ohled nebere? :-D
Ale jó, bereme na vás ohled, hlavně tehdy, když vás předjíždíme. A fandímevám.
Mají kliku, že ten náš věk tak trochu maskují helma, brejle a hadry, ta potupa pro ně není pak tak hrozná..;-)
:-)))
no, věk rondy a lelka pro mě trochu šok byl :-D
že mají o nějaký rok víc, to jsem věděl. ale ne to, že až tak ;-)
:-)))
Tak tomu říkám kompliment...
Máš snad něco proti padesátníkům?!?
Padesátníky zrušili před sedmi lety.
Copak padesatniky, o tech jsem vedel, ale ja pred mesicem nasel v brasnicce kola papirovou padesatikorunu a ze prej uz taky nejaky roky neplati... :-/
Jo v brašničkách se najdou různé poklady :-)
Myslím, že je stále vyměňuje národní banka, tak až budeš mít cestu do Hradce mužeš si ji poslat na účet.
Jestli je zachovalá, možná za ní dostane víc na burze sběratelů. A když počká... :-)
No jako nova zrovna nevypada, ale zadny kus nechybi, nerozpada se, jenom byla spoustu let poskladana do maleho obdelnicku... :-)
Vyvolavaci cena 50 Kc + pripadna doprava v platne mene. :-)
Jestli to jde vymenit i v Hradci je pozitivni, ja myslel, ze jen v Praze. Tak jako tak se tam nechystam nebo na to do te doby zapomenu, takze tipuju, ze ji casem zase nekam zalozim a pokud ji jeste nekdy objevim, bude uz bud naprosto bezcenna nebo mezitim nejakou hodnotu ziska... :-)
a přitom v EU běžně platí dvacetisedmíky ;-)
Platí ještě (někde) desetimarka s Klárou Zetkinovou?
Vypadla na mě z konstrukce krosny ...
Jasně, zajímá mě, co mě čeká dál a ty jsi mi to nastínil v těch nejčernějších barvách. Sorry, ale já si radši vyberu z těch optimistických komentářů vitálních sedmdesátníků ;-)
Včera na diskuzi o cyklogenerelu (Spojených Vesnic Středočeska) jsem potkal pána, 80 let, "... za letošek mám jenom něco přes 6kkm. To dělají ty dálkový pochody, že jsem se ke kolu dostal míň, než normálně ..."
Dokud tělo roste, samo se všechno zlepšuje. Pak je období do cca 30-35 let a pak už to jde s kopce dolů. Tu křivku mají více méně všichni stejnou, záleží, jak vysoko je laťka, na setrvačnosti organizmu a jak to udržení výkonu vhodným tréninkem podporuješ.
Už kolem té třicítky musíš uplatnit svůj um, techniku a zkušenosti, protože rychlost, mrštnost a síla jdou pomalu do háje. Je to i fyziologická věc. Naštěstí to zpočátku vyrovnává výdrž, která má křivku posunutou k vyššímu věku.
S přibývajícím věkem se hůře začíná a hůře se jde nahoru, proto je víc a víc důležité vytrvat a nepřestávat. Cesta nahoru je možná, ale oproti náctiletému je to těžká fuška.
Von ten Kristus moc dobře věděl, proč umřel. Kdyby žil dýl, mohlo bejt všechno jinak.
Myslíš jako, že už toho měl tady dost a nechtělo se mu už pořád někoho ukecávat aby se polepšili, tak si řek aby ho radši podle všech zvyklostí přišpendlili s ostatními? :-)
...a pak se mu nechtělo "čuchat kytičky" odspodu, radši to vzdal a vstal z mrtvých?
si myslím uděřil hlavu o hřebíček. Určitě ten věk umrtí spíše souvisel s následným očekáváním vzkříšení. protože byl-li by starší, tak třebaže by po vzkříšení obdržel vylepšené tělo o nesmrtelnost, tak by riskoval, že by si ho pletli s Otcem.
To jsou čiperní důchodci, v 70-ti si vyrazili na kánoi na výlet :-) http://www.novinky.cz/koktejl/389795-nemecti...