4. den (46 km)
Tahle noc byla zatím asi nejteplejší, co jsme tu zažili. Spali jsme na spacácích ve spodním prádle. Okolo sedmé hodiny ráno začalo krápat a z dálky hřmít. Pak se vzbudili kluci. Balíme a snídáme ve stanu za slabého deště a občasného „bublání" zatím vzdálené bouřky. Dumáme, jestli…
Pěkné!
I když zas písek + rušná silnice a ještě to nejde podle mapy (a útočící psi), dost přesvědčující se vydat do Polska kousek dál. O dunách jsem vlastně už jednou přemýšlela.
Taky záleží, co měli za mapy. My jsme si kdysi na benzínce v nouzi koupili nějaký atlas Polska, měřítko asi 1:200 tis. a sedělo to perfektně, dneska si ho bereme na každý větší výlet do Polska. Pískem byly jen ty nejmenší cesty na mapě - jenom tenká čárka. V Polsku se nám snad nikdy nestalo, aby silnice na mapě v reálu buď nebyla nebo byla pískem. Na rozdíl od Litvy apod.
Jó, v Litvě, to je mazec! Byl jsem tam předloni na lehu. Podle mapy, kde je značená silnice 1. třídy je prach, a to i desítky kilometrů, a na něm povětšinou roleta a kolem mraky ovádů. Jo, příroda nádherná, obrovské lesy a spousty jezer, ale ty cesty!
Původně jsem si chtěla nechat čtení až po dokončení všech dílů. Ale neodolala jsem, potřebovala jsem něco pozitivního. A nezklamals. Četlo se mi to moc hezky a těším se na pokračování.
Drobné nepříjemnosti v podobě ne zrovna ideální cesty jsou kořením zážitku. Když se překonají, zůstane člověku dobrý pocit.
Poláci, zdá se, alespoň ti, které jsi dosud popisoval, jsou pohostinní, což je fajn slyšet.
Já upřímně obdivuji váš boj s písečnými dunami a to teď nemyslím duny Slovinského NP, ale duny a rolety na silnicích (dá-li se to tak nazvat), které jste volili.
Naše zkušenost je taková, že jízda na tom je nemožná a tlačení také. Přední kolo se zaboří a pak už s naloženým kolem s vozíkem a dvěma dětmi v něm není možné skoro ani pohnout.
Tyhle cesty jsou sice alternativou k frekventovaným asfaltkám, ale takovým cestám se pokud možno vyhýbáme a tenkrát (červen 2013) byl i na nejvedlejších, ale asfaltových silnicích rychlý provoz s bezohlednými řidiči.
Nevím kdy jste to jeli, ale podle bandasky s borůvkami hádám, že někdy v červenci. O měsíc dřív bychom se v okolí Leby potkali.
http://www.epastorek.cz/vypravy/2013/cesta-na...
Jeli jsme to na přelomu července a srpna.
Nezpevněným cestám jsme se také snažili vyhýbat (v mapě byly vyznačené), ale jednak i ty zpevněné občas nebyly výhrou, jednak to občas jinak nešlo. Vyplatilo se nám vyptávat se na povrch cest místních lidí. (Docela jsem si v tomto směru rozšířil slovní zásobu.) A občas nepomohlo vůbec nic - jen vyhnat kluky z vozíku, zatnout zuby a hrnout to pískem dál s nadějí, že za zatáčkou už to bude lepší... Nakonec jsme si zvykli. ;-)