Tuhle cestu jsme absolvovali už před dvěma lety. A krátce po návratu jsem začal pomalu přepisovat deník do podoby tohoto blogu. Jenže času se nějak nedostávalo, intervaly mezi psaním (i když mě moc bavilo) se prodlužovaly, a než jsem se dobral konce, absolvovali jsme dvě další cesty... Takže o naše…
Zdravím kolegy cyklisty s dětmi a vozíkem. Jako kdybych četla náš cestopis :-) Vozík, dřívkáč, dvě děti, stan a záliba v Polsku....
Hezké, těším se na pokračování. Hlavně o bouřkách si ráda přečtu.... :-)))))
I já si ráda přečtu pokračování.
Do Polska vlastně nemám daleko. Z Harrachova je tam v zimě pěkná cesta. Západoslovanský jazyk jako náš, ale já Polákům nerozumím. Pak mě taky odrazují zprávy, že cyklisté buď jezdí pískem, nebo po frekventované silnici, tak nevím, jestli bych měla uvažovat o nějakém cyklocestování do Polska. Polskem jsem jela jen na Smrk a k lomu Stanislaw.
Každopádně se těším na další čtení.
Polsko lze na cestování jen doporučit. Poláci berou cyklisty jako chudáky co nemají na pořádné auto. Takže nehrozí loupežné motivy u přepadení. Poláci co nemají auto ani kolo jsou v pohodě a rádi poradí. Frekventovaným silnicím se dá vyhnout. Akorát člověk toho najede více a pomaleji. A vůbec rytmus toho života v těch vesnicích je takový poklidný, že vlastně není kam spěchat. A na rozdíl od Němec, kde mají perfektní značení a kvalitní cyklostezky, které většinou vedou mimo zástavbu, tak v Polsku se fajn jezdí podle mapy, a projíždí se spousta vesnic. A díky tomu tam není takový problém někde vysomrovat vodu. A s tím pochopením polské řeči, je to jen o zvyku a určitě se dá polštině porozumět lépe než třeba maďarštině. :-)
Ještě bych doplnil, že i v té nejzapadlejší vísce o několika chalupách je minimálně jeden obchod otevřený od rána do večera. Takže není nutné tahat moc jídla s sebou, vše se dá koupit čerstvé a za stejnou (nebo lepší) cenu jako u nás. A lidé se k nám opravdu všude chovali moc hezky...
Já jsem polštině taky dřív nerozuměla. Teď žijeme v polském pohraničí, jezdíme tam docela často, i na nákupy, a rozumět nejen že začínám, dokonce začínám mít polštinu v oblibě. Vyštrachala jsem někde polštinu pro samouky, ale leží mi na nočním stolku, bo to není jazyk, který se naučím sama, problém je s výslovností. Ale při troše snahy lze v polštině dokonce nalézt zalíbení, některé polské výrazy miluju. Teď nemyslím drogu a szukat, ale třeba takový samochod (auto) ... a další ... jako na potvoru mě zrovna teď žádný výraz nenapadne!
Co se cest týče, záleží na oblasti. Ano, jsou tam i hodně frekventované cesty, a jsou tam i cesty pískem. Ale dají se najít příjemné asfaltové silničky, kdy provoz ujde. Je ale fakt, že dokud člověk jede sám nebo s vozíkem, vidí to jinak. S malými dětmi jedoucími na kole jsme to přes Polsko právě z důvodu blbých cest vzdali. Dneska jsou už děti větší a na kola na výlety do Polska zajíždíme často. Opravdu není důvod se bát, Polsko umí příjemně překvapit.
Jo a polský žurek, na tom mám závislost, už si ho vaříme i doma :-)
orwell farm, Peggy: Dobře, budu o tom uvažovat :)
Na německých cestách se mi ale líbí.
Z polštiny mám dva zápočty a neumím vůbec nic.
Vzpomněla jsem si, když jsem poprvé slyšela "Dobro došli!", reagovala jsem úplně jinak, ale pak jsme s chorvatskými ubytovateli vycházeli moc dobře, i když myslím, že občas každý mluvil o něčem jiném.
Tak já mám "dva zápočty" v němčiny (učila jsem se jí dva roky) a umím už taky prd :-(
A s těmi cestami - ty jsou v Německu určitě lepší, to uznávám. Ale jak psal Santi výš, v Polsku není problém s nakupováním, kultura malých vesnických krámků (sklepů) dosud nevymizela, to je kouzelný. V Německu je prostě problém mimo město nakoupit. Jsou oblasti v Polsku, který jsou hezký, takové to: lesy, louky, jezera. Pak jsou tam oblasti, který jsou nudný, zemědělský. Ale i tak umí Polsko překvapit. Naposledy mě takto příjemně překvapilo město Nysa. To jsem čuměla jak blázen na něco takového.
A ještě jeden plus pro Polsko, našinec si tam připadá vítaný, Poláci mají Čechy rádi.
Moc pěkné počtení.
Mohu vědět, kolik klukům bylo let?
Díky.
Staršímu bylo pět let a mladšímu necelé tři roky.