Před posledním výletem na čtvrtou tisícovku jménem Čerchov považuji za nutné seznámit ctěné čtenáře s pokusem vyjet na tento kopec před dvěma roky.
*****
Na sobotu 14. září 2013 jsem si naplánoval výlet na kole poněkud delší, než kdy…
Hezké povídání, občas je cesta dobrodružnější než by člověk čekal :-) Ten vylágrovaný střed se mě taky jednou přihodil na tehdy ještě zánovním porevolučním Favoritu - se zadním kolem jsem měl tehdy problémy dost často, dráty praskaly,takže jsem s sebou vozil náhradní dráty i nářadí k demontáži 6-ti kolečka,kvůli prasklému drátu jsem se jednou nestihnul dostat včas z lesa do města před pěknou bouřkou, takže mě tehdy bouřka zastihla v "divočině" a promoknul jsem na kost. A pak jednou při menší vyjížďce začalo najednou kolo šajdat ze strany na stranu, že další jízda byla nemožná, takže mě taky nezbylo než "úniková" varianta vlakem. Zadní kolo jsem vyměnil prakticky celé - náboj s průmyslovými ložisky,nerezové dráty a dvojitý ráfek, od té doby uběhlo už hezkých pár let a najel jsem na něm pár tisíc kilometrů bez závady. Příčina byla tehdy v utržených vnitřních miskách, opravář mě tehdy říkal, že se to u těch levných středů dodávaných z výroby stává docela často, takže si myslím, že i u Vás nebyla příčina ta výměna osičky, ale že už ten náboj byl načatý a asi spíš díky tomu Vám to kolo šajdalo a možná jak se ta miska trhala, tak se ta stará osička ohnula. Můj tip je díky mé stejné zkušenosti únava nekvalitního materiálu.
A to s prasklým drátem nešlo dojet?
Asi bych tenkrát dojel, ale začlo to dost šajdat a dolů to byl pěknej krpál, tak jsem to nechtěl riskovat,ale podcenil jsem tu bouřku, která se přihnala nějak moc rychle,rychlejc než jsem čekal... Každopádně ty "tvarohový" dráty mě už nesměj na kolo :-)
Praskání drátů zadního kola jsem si taky zažil, na krátkých stoupáních, kdy jsem šel ze sedla a trochu zabral, už to bylo. Když mi opravář měnil ten střed, nechal jsem tam dát nerezový dráty a od té doby taky pohoda.
Zážitků na kole je vždycky plno, některé ovšem člověk docení až v teple domova;-).
Škoda. Až do příchodu tatíka paní nájemkyně, který pouštěl lidi nahoru na rozhlednu, se svým psíkem Oříškem, to vypadalo celkem nadějně na velmi zajímavou zápletku... :-))
Ani nezkouším domyslet situaci, kdyby se ten tatík neobjevil. Že by Melír měl v nářadí autobusu pilku na železo anebo ty velký kleště na stříhání článků řetězu, to asi nehrozilo. Možná až od toho dne...
Jsem čekal pokračování typu "Melír to rozpálil na plné kule a s křikem A teď se všichni pořádně držte!! ta vrata rozrazil"... :-))
Trochu jsem pohledal a našel vjezd do areálu (ta postava je tam náhodou) a jedno křídlo těch vrat. Prorazit by se to určitě dalo, ale jak by vypadal autobus i jeho řidič si netroufám odhadnout. A jeho šéfové v Praze by mu pochvalu asi taky nedali.
Proč pilku nebo kleště? Kus lana by se určitě našel a autobus by byl netknutý.
Ale prorazit to rozpáleným busem by bylo efektnější! :)
To je pravda, proč něco dělat jednoduše a hlavně bez vedlejších efektů :-)
Kdyby se melír víc díval na filmy, tak by určitě zvládl vrata přeskočit.
I s busem? A když sám, to co my ubozí cestující v počtu tří lidí?
Právě, že s busem, s nimi se skáče nejlíp. Když to zvládla Sandra Bullock s autobusem plným lidí, tak tím spíš profi řidič s pár lidma.
Tak tohle jsem četla jedním dechem.
Ale v tom busu bych tedy být nechtěla...
Proč, když nespěcháš, tak to může být i zajímavé
Sobota, polovina září, blížící se soumrak a dilema, jak daleko a jak dlouho půjdu pěšky... i když pár kamarádů s kombíkem, kteří by mě odvezli, by se našlo. Jenže znáš to, někoho požádat o pomoc je vlastně přiznání porážky a kdo z nás - v jakémkoliv věku - má chuť vytrubovat do světa své neúspěchy.