Naštval si mě, myslel jsem si, že se něco tady dočtu...
Tak google
Michael Polak byl vyřazen po 73 (snad) dnech, důvod ani kam až dojel jsem nenagooglil, mám tu moc pomalý net.
Na oficialni stránce účastníků píše zase ty své cimrmanovské vývody o tom, jak "navrhnul" plachetnici z betonu, která je fajn, ale na to, aby někam dojela je trochu těžká. A taky, na rozdíl od ostatních závodníků používá jen jednu malou plachtu.....
Trochu mě to míchá, protože u zasvěcených to může navodit dojem, že jsme národem bez špetky odbornějšího vzdělání, technického fištronu a schopnosti sečíst jedna a jedna.
Tak konečně mě vyjelo něco víc:
http://teckacz.cz/1273-Zavod-solarnich-kol-The...
Moc to nechápu, kam jel, odkud jel, jen je patrné, že jak v té písničce:
kdyby prase mělo křídla,
křídla jako pták,
vyletěl bych na praseti,
až do oblak....
Průkopník slepých uliček, ovšem zatvrzelý, do téže vleze třeba šestkrát....
Já bych ho nezatracoval,kdo si hraje nezlobí.
Alespoň to zkusil a dal si kolečko přes Turecko.
Nedávno jsem sledoval cestu elektrokola s centrálou,taky to zkusil a dopilovával...:-)
Já ho nezatracuji....
Je to Cimrmanův potomek.
Tak hlavně, že to ve zdraví zvládl. Za odvahu do toho jít, ikdyž utekl druhý lidský motor, tak mu patří uznání. Přeci jen tandem je výhoda, když na něm šlapou dva. (Dvojnásobný lidský výkon, ale nikoli dvojnásobný odpor vzduchu.) To, že je to asi slepá ulička je samozřejmě další věc. Každý na to holt jde jinak. A kluci z Azubu do toho letos už nešli vůbec.
Mě naštval, a to už je moje povaha, tím, že si nedal poradit. Nadřel se určitě, a dokázal to, co málo lidí by zvládlo.
Ale on se rozhodl jet závod, s tím, že není důležité zvítězit. Před ním jeli kluci, Honza a Karel, a nemít pech, skončili by na bedně.
Michael si zamanul, že ukecá přírodu, a vytvoří elektrokolo, za pár babek, poháněné solárními panely,za pár babekm a tím ukáže světu, že všichni jsou blbci, a že to jde lacino.
No nejde, vítěz tam byl za 24 dní, našeho Michala postavili mimo soutěž až po 73 dnech.
Mezitím, ten šuhaj, se rozhodl, že vlastně jede jiný závod, a vítězně dorazil na Náplavku.
Helem tohle nemám rád.
Vyjel na stroji, se kterým bych nejel ani na Kokořín, jel reprezentovat ČŘ, a tak i scháněl podporu. A pak ticho.
Někdo mi tu připoměl mojí elektrocestu na Paříž,
Já nesoutěžil, nerepresentoval, nežádal a nedostal jakoukoliv podporu, a dojel jsem do cíle, jakkoliv malého, proti cíli,do kterého Michael nedojel.
Jel jsem v době, kdy elektrokola začínala, a snažil jsem se najít maximum informací, najít optimální řešení cena/výkon. Ti co se smějí elektrocentrále, neví, že 2 akumulátory, co by mi ec nahradili by vážili o 60% víc a stály 3 násobek.
To, že je to slepá ulička, že to tudy nejde, protože motor veze jen sám sebe a to,co jo uživí, jsem hlásil hned po dojezdu.
Prostě musí se na to jinak.
Ale olověné baterie a solár od číňana, tudy fakt ne.
Jak se k tomu postavil Michael?
Schoval se.
"malý je ten, kdo malý má cíl."
Takže k tomu, stát se velkým, stačí mít jen velký cíl. A ve finále je jedno, jestli ho dosáhneš nebo ne. Už to že máš velký cíl z tebe dělá velkého. Taková je doba.
Každý na to jde hold jinak. Mně to připomíná počátky letectví, kdy vznikaly taky bláhové nápady, které se nakonec neprosadily. Přitom jejich tvůrci těm nápadům věřili často tak moc, že se zmrzačili nebo zabili. Pokrok přišel nejen s dobrými nápady, ale taky s lepšími technologiemi. U solárních kol ten pokrok přijde, až budou účinnější solární panely. Michael dokázal, že ta jeho střecha nedává dost šťávy na slušnou cestovní rychlost. Ano, i o tom je vývoj. Lidi zkouší různé cesty i ty slepé uličky. Já to ani neberu, že reprezentoval ČR. A pokud jo, tak jistě ne hůře než známý zloděj per. Ale i to beru s humorem. :) Na rozčilování jsou jiné věci.