O jednom zatčení v obci Lednice a návratu po 33 letech.
„Tady! Tady to bylo!" Zařval jsem, až moje manželka spokojeně podřimující na místě spolujezdce sebou cukla. „Co bylo?" Zeptala se. „No přece ta cedula!!!" „ Aha." Nesdílela moje nadšení, přesto že tuhle historku slyšela snad stokrát.To není…
No prosím, a pak že za sociku nefungovaly služby :-)
Vyfotil si, hned si odevzdal a dostal hotové fotky. Kde něco takového dneska je? :-))
Jojo, to asi každý z nás zažil nějakou historku s orgánem, nad kterou mohl tak akorát kroutit hlavou.
Vzpomímám si jak, jak nás neuváženě na dnech Hudební mládeže napadlo, že se v podchodu na Václaváku rozloučíme tím, že si zazpíváme "Dobrú noc, má milá,...". Ani jsme neodpzpívali první sloku a už se na nás seběhli.
Takže ne socialismus/kapitalismus. Prostě mír/válka, pěkně polopatě vysvětlené, stylem jak pro děti. A na ty to působilo.
Je potřeba si to uvědomovat, zvlášť pro nás, co jsme válku nezažili, ale tedy vtloukali nám to to hlavy opravdu důkladně na každém kroku.
Na jiných cedulích sice nezapomněli zdůrazňovat, že mír je zde jen díky SSSR, ale to nám na 1. stupni ZŠ ještě nic neříkalo.
"Mami, jak to že je v té písničce 'máš mě nade všechno rád'? Přece nejvíc ze všeho musíme mít rádi mír!"
Naštěstí ne Sovětský Svaz, pamatuju si to úplně přesně. Sice už nevím, co máma na to, ale překvapená byla.
Naše ZŠ nesla hrdý název Československo-Sovětského přátelství, takže v dalších letech se masáž stupňovala, i když jinde na tom asi o moc líp nebyli.
Tehdy to asi moc veselé nebylo, ale teď je to móooc pěkná historka :o)))
No veselé to nebylo do okamžiku, než jsem zjistil, že ten policajt toho blba nechápe a že neví co se mnou. Pak už to šlo, jen o ten film jsem měl obavy. Bylo tam už téměř třicet snímků a byla by ho škoda. Myslím, že ti, kdo to vyvolávali se taky podivili, když místo vojenských objektů viděli tlamy opilců, případně rána s kocovinou.