Je to sice poněkud žinantní, ale je to ze života, a jak říkával Miloš Kopecký "co je lidský, to je normální".
Dneska jsem si projížděl jednu z plánovaných tras na to jarní Posázaví. Celkem necelých 140 km (neděste se, v tom je taky cesta do kempu a zpátky domů). Dost kopců bylo, něco jsem jel i dvakrát, přece jenom hledám nejschůdnější cestu.
Cestou zpátky se mi zdálo, že se o mě dvakrát pokoušela křeč do stehna pravé nohy. Nikdy se mi to při jízdě nestalo, dneska jsem to cítil poprvé. Takže jsem hned zastavil a tu nohu jsem plnou vahou zatížil, trochu se prošel a ok.
Po návratu jsem se tak nějak najedl... a pak to přišlo: potřeba na WC. Tak jdu, sednu si tam, sedím... a najednou, během necelý vteřiny - křeč jak prase do tý pravý nohy. Postavit jsem se nemoh, pochopitelně. No zmáčknul jsem dlaněmi proti sobě to pravý stehno vší silou, řval jsem bolestí jak tur... trvalo to asi necelé dvě minuty. Pak to odeznělo, já tam seděl naprosto vyčerpanej, i mi snad tekly slzy, pak jsem vstal, natáhnul gatě...
Víte, že doteď nevím, jestli jsem tu potřebu vůbec vykonal? Nebo jestli to ta bolest rozehnala?
No, je to ze života :-)