Veselá příhoda s Mášovou: teď v minulých dnech, jak byla vedra, tak se na noc namazala nějakým chladivým gelem, aby jí prý nebylo horko a dobře se jí spalo. Chladivý gel ale byl chladivý až moc, takže jí začla být zima a musela si vzít teplé ponožky a mikynu... :-)
A kde máš to dítě?!? :o)))
Dneska Kuba (3,5 roku) objevil cestou z Rudolfova na Zlatý mlýn brod přes potok (výška vody asi 5 cm). Cestou nahoru si ho projel na kole asi 10x, cestou zpátky nejméně 20x. Prostě rozený biker.
8-))
... biker v brodu smáčí dres
Měl mokré boty a tepláky až po ... "Zadek mám suchej, plotože jsem na něm seděl."
To nestačí?
Díky počasí jsme pořídili bazén a hned doma máme jednoho plaváčka :o)))
Pěkná princezna.
Fakt je, že těm dětem je teď nejlíp, když jsou namočení až po uši celý den jak ti hroši:-))
To jenom já debil, každé ráno naletím na průpovídku "Svatá Anna, chladna z rána" a ženu se do města na kole. Dnes mi navíc nejací hoši odpoledne obsadili spodní kašnu pod Petřínem.
(Zato jsem naučila Frantu říkat "hroch":-))
A hele, mlaďas už se zacvičuje se na vození sestřičky?!? :o)))
A neboj, já zítra ráno jedu na kolobce. Vyhodnotila jsem, že bude lepší, když si kolem uší vytvořím v tom vedru aspoň nějaký průvan :o)))
Pockej az zastavis po dojezdu. To bude koupel :))
Smí se i cizí? https://youtu.be/8MHUlVIJy94
Tak se na ně musí! http://i.imgur.com/qVfhQWh.webm
https://www.facebook.com/CreativeIdeass/posts...
Vosy útočí :o)))
a proč té vose na třetí fotce vede do zadku husí krk? to aby se nemusela přebalovat? :-D
Potěšilo mě:
1. že šípky jsou zrovna v optimální zralosti na šípkovou omáčku, zítra ji vyšvihnu:-))
2. celodenní puťák už všichni nejméně z poloviny odcapeme po svých (někteří ovšem diametrálně jiným směrem)
3.vidět tři generace našich skvělých mužů a trpajzlíků:-))
Dědeček byl pověřen opravou brzd na kočárku.
Ani se nemuselo říkat dvakrát, zmizel v garáži bez keců a s úsměvem...
Asi za 10 minut se ozvala jedna rána, za chvilku druhá.
Tak teď už víme, že kočárková kolečka se nepumpují ani na 4, ani na 3,5 atm :o)))
Pneumatika to vydržela, ale z ráfků zbylo jen tohle - viz foto.
V servisu se dost pobavili - dává se necelá 1 atm. Prý je to ale nejběžnější závada a výhercem je jakýsi tatínek, který jednou bouchnul dokonce všechna 4 kolečka :o)))
P.S.
Jen nedokážu pochopit (to je zkrátka nad ženské chápání), proč zkoušel pumpovat i druhé kolečko, když mu to první bouchlo.
Odpovědí bylo, že tam přece zkusil dát míň...
No kdyby na tom kočárku byl dostatečný počet koleček, tak by na tu 1 atm taky dospěl. To je přece logické, né?! ;-)
Aha, takže za to vlastně můžu já, protože jsem měla místo kočárku koupit tank...
Tak tohle je ta "mužská logika" :o)))
Zrovna před chvílí jsem četl článek na téma rozjezd lokomotivy a tam byla m.j. tahle ilustrace.
zdroj: http://www.zelpage.cz/clanky/rozjezd-vlaku-okem...
:-))
Fakt dobrý!
Nesnaž se to pochopit, prostě ho pochval:-))
Když hlídá dědeček...
http://www.vrstevnice.com/akce/2015...
(28MB)
Dědeček hlídá, ale pod přísným dohledem :-))
A zkoušel už "vrh koulí"? Tenhle prak se k tomu vyloženě hodí.
Nejsme husiti :o)))
Omlouvám se. Vrh koulí je blbost, samozřejmě jsem měl na mysli vrh kladivem.
A náhodou, fotka by to byla pěkná a děti to baví.
Kladivem se hází :o)))
Popelářské auto máme taky doma. A vy ještě jedno auto na parapetu a jeřáb ... to ale jsou hračky dědečka a ne malé holčičky, ne?
Zaujaly mě ty kšíry - k čemu se ještě používají?
Auta jsou sice hračky dědečka, ale Emís je velmi ráda sleduje když s nimi jezdí.
Ty kšíry jsou právě pro mimina, co jsou mezi lezením a chozením. My jim říkáme "hurvajs", protože malá je v nich pěkně zavěšená a je jak loutka.
Jen se teda trošku pronese :o)))
Takhle to vypadá http://www.sbazar.cz/vimpersko390/detail...
To si myslím, že od toho bolí ruce :)
Nakonec auta jsou i pro holky zábavnější hračky než panenky.
Přemýšlím jestli existuje ještě nějaké účinější kurvítko na páteř.
Prošel jsem celou řádku fabrik a věř, že takovéhle občasné přidržování dítěte je proti mnohým pracovním úkonům docela sranda. Takže účinějších kurvítek na páteř bych mohl uvést celou řadu.
Včera při večeři náš malej(5let) zas ochutnával pěnu z tátova piva, jak to často a s oblibou dělává.
Dneska jsem měl jet někam s prckem autem a když jsme se už chystali, najednou se mně skřípl nerv v zádech a já lezl jak žebrák. Tak povídám klučinovi z legrace: "Asi budeš muset řídit ty, já se sotva hejbu..."
"Ale tati, to já přece nemůžu! Dyt' jsem pil včera večer pivo..."
Příprava cukroví na Vánoce s naším malým pomocníkem (2 roky) :-)
A nebyl by na to lepší buldozer nebo válec???
Ponivač již brzy se vyklube další vnouče, zakoupila jsem přes bazar další, tentokrát skládací dětskou postýlku na přespávání "hají u babi". A protože jsem si říkala, že moje vnouče nebude spát na matraci po jiném dítku, rozhodla jsem se, že ušiju na matračku nový potah. Za tím účelem jsem dnes vyndala svůj předrevoluční rumunský stroj značky Nicoletta, šije při pokojové teplotě, což je (dle mých dřívějších četných pokusů) v Rumunsku 15 stupňů.
No nešije. Nešije ani v komoře, kde je nejchladněji. Ale nevzdávám to. Jala jsem se ušít potah v ruce a zjistila jsem, že bez brejlí nenajdu ani ten správný konec jehly, kam se navlíká nit. S brejlema ho sice najdu, ale trvá mi 10 minut, než navleču. Metr slušného rovného stehu mi vychází bratru na hodinu...
Fakt nechápu, jak je možné, že moje tchýně ještě v osmdesáti normálně šila v ruce. Ale hlavně doufám, že to nové mládě nebude pro mé oči moc malé...
Neboj, u vnoučete určitě najdeš vždycky ten správný konec i bez brýlí :o)))
P.S.
Ale seš dobrá, že jsi to ušila v ruce. Do toho bych nešla.
Myslíš po čichu? Jo, to furt ještě najdu u dítěte správný konec:-))
Myslím, že babička to měla z toho, že nikdy nečučela do počítače. A já to mám z toho, že čučím do počítače a že babička, dokud byla, vždy, když k nám přijela, vrhla se na koš se zašíváním. Já ji to vždycky šetřila a ona byla ráda:-))
Dcerunky mi také šetří různé vysprávky, ale já spravuji zásadně na stroji.
U mě je ale jiný problém - po té, co dcerunka asi 5 let hledala kalhoty a pak je našla v koši u šicího stroje, si raději se mnou domlouvají opravu ihned :o)))
Tak jestli jí kalhoty po pěti letech a dětech byly, tak to byl alespoň důvod k radosti.
Nicoleta říkáš? Tuhle máš soundrack: https://youtu.be/zG6eqoV1MCU
Na Balkáně vcelku zlidovělá. Hrají ji třeba taky Fanfare Ciocarlia. A jestli Vám je melodie povědomá, tak nejspíše kvůli tomu, že v Srbsku se to jmenuje Mesecina a nahrál to Bregovic a použil v Undergroundu.
Kdybys chtěla, tak tu nějaký skříňkový šicí stroj mám. V životě jsem ho nepoužil, ale když se stěhovala kamarádka, neměla to kam dát a nechtěla ho vyhodit.
Hrají krásně a hlavně drží rytmus. To moji Nicoletu po pátém taktu přestane bavit, začne narážet jehlou do patky, zasekávat se a hrát svoje disharmonické inprovizaze:-))
Novoroční úklid :o)))
To mi připomnělo, jak jsem s vozíkem jela do drogerky pro krabici plen. Byly v akci, tak jsem vzala rovnou dvě krabice, Abych to do croozera naložila, muselo dítě sedět na střeše. Když jsem to pak vyprávěla doma, odpovědí bylo konstatování: "Takže by se Ti tam příště vlezla i basička, kdyby taky byla v akci"...
Pominu, že dítě na střeše sedělo nadšené, protože v drogerce dostalo navíc balonek na tyčce;-)
Tuhle ve čtvrtek, jsem vzala vnoučka mužského pohlaví ven, na sáně a stavět sněhuláka.
Uplácali jsme krásného, no a na závěr dítě, které se zrovna učí rozpoznat potřebu, přidělalo sněhulákovi pindíka. Aby mohl sněhulák také čůrat a nemusel nosit plenky. Pak jsme teda od mámy dostali oba vynadáno, že jsme mokří a ledoví.
Jenže pak jsem přišla domů a narazila na ty "hambaté" obrázky, co se měly vyskytovat ve Čtyřlístku. Já na ně koukala jak zjara a nic jsem na nich nevykoukala. Až pak jsem zjistila, že musím koukat jako "dospělák".
No a od té doby se třesu strachy, zda mě někdo s kloučkem, rok a půl, neviděl stavět sněhuláka a přidělávat mu pindíka.
Co když nám ho odeberou za nevhodnou mravnostní výchovu.
Pokud nebudeš stavět sněhuláky v Norsku
Jj, mnozí dospělí strašně rychle zapomínají, jak oni poznávali, když byli malí...
... a malér je, pracují-li na ´sociálce´ ...
Máme krásnou novou malou slecinku
Gratulace!
a dotaz:
Adélce ´táhne´ 12. měsíc a cca od 4.(5.) měsíce povídá. Rodiče (Martinovi) sice nevědí co, ale ona, vykoupaná, nakrmená a uložená po cca 1/2 hodině začne cosi povídat. Nejmladší mladé to nevzruší, prý to tak dělá běžně a teprve po ´svém komentáři´ usíná (a spí až do rána).
Minulý týden mě to nedalo a zkusil jsem na ní promluvit takovým tím "vá-vá-vááá ...", poslouchala, pak cosi odpověděla, já něco přidal a ona se tvářila docela spokojeně.
Další den jsem navštívil ´starší mladé (Markovi)´ - Péťa už má 10. měsíců a nemá rád návštěvy (brečí) - když jsem mu tlumočil Adélčino poselství, culil se ´jak Jezule´, slzička neukápla.
Vyznáte se (zasloužilé babičky) v miminkovské mluvě?
No... zasloužilá babička nejsem, ale před vlastními třemi dětmi jsem ještě "spoluodchovala" mého o mnoho let mladšího bratra. A jo, tenhle zůsob "povídání" fungoval na všechny. Mému manželovi se takto podařilo naši prvorozenou v necelých třech měsících rozmluvit, že říkala naprosto zřetelné "táta táta". A on je dodnes přesvědčen, že to říkala zcela vědomě a občas naprosto vážně tvrdí, že tříměsíční děti už mluví... :-)
To jsou ti nenapravitelní rodiče.
Každému říkám, neučte to dítě mluvit, nebudete mu muset říkat: prosím tě, už mlč. Neučte ho chodit ať nemusíte řešit kam vám zase vlezl.
A nikdo mě neposlouchá. :)
Takže dcerka už leze?
Říkal jsi přeci, že letos by sis ji nedovolil nechat uprostřed jakéhosi německého města, jako to šlo vloni ...
Tak to gratuluji, to je šikovná!
Samozřejmě, vyznáme:-))
Ve třech měsících děti krásně poslouchají a klidně usnou při předčítání z knihy Poslední vlak do Lisabonu.
Až někdy kolem roku dojde k degradaci geniálních schopností a začnou oceňovat Polámal se mravenečka.
:-))
Když obě děti seděly pod vánočním stromečkem, Péťa Adélku obhlížel ze všech stran a občas ji tahal za vlásky.
Ale nic si nepovídali/y ...
Obhlížení a tahání za vlásky je velmi povzbuzující
signál. A že u toho nemluví...?
Inu chlap:-))
Děkuju všem za gratulace.
Dnes si tatínek přivezl maminku a růžovoučkou Rozinku domů a já odevzdala prvorozeného.
Takže trojčlenku o jedné neznámé mají mladí zdárně vyřešenou. Od teď budou řešit čtyřčlenku, tak jim v tom držím palce:-))
A z mrňouse je rázem "velký" bratr :o)))
Jak se mu sestřička zamlouvá?!?
Zatím hraje na gentlemana. Dokonce přinesl Ózi (jak ji říká) svoji milovanou zelenou dečku s medvědem, bez které neumí usnout. A když Ózi zabrečí, tak solidárně natahuje taky.
Zatím!!!
Když omrzí prcka klasické hračky.
Používal jsem podobnej trik, když jsem potřeboval rozhýbat děti. Když měli čepice s bambulema a svítil jsem jim zezadu na ty bambule, tak to dělalo na silnici stín. Běželi za ním jako oslík za mrkví :-)
V pátek jsem měla možnost zúčastnit se s Mimísem plavání kojenců. Sive jsem tam byla jen "na čumendu", ale byl to nevšední zážitek
http://vrstevnice.rajce.idnes.cz/160205_Plavani...
"Mám sice jen dva zuby, ale pucuje je poctivě"
http://www.vrstevnice.com/akce/2016/1602unor...
:o)))
Náš nejmladší má taky zubní kartáček spíš za kousátko.
8-))
Podle mě je to dobrá vychytávka na masáž dásní. Normální kousátko Emíse nijak neoslovilo.
To chce poradny kus domaciho speku. Aspon to ma nejakou chut :-D
Ač sourozenců máš ´přehršel´, o dětech (dětských chutích) toho víš relativně málo.
Použitelná je jen měkká kůže, např. z paprikového laloku 8-D
vím toho právě docela hodně. ti malí smradi jsou ochotní žužlat cokoli. třeba ucho kočce, hlavně že mají co žužlat.
když paplikový lalok, tak je potřeba pořádně natřít chilli :-D
Péťa (vnuk) bude mít první narozeniny.
Jeho maminka poslala jeho strýčkům, tetičkám (po šesti kusech) a prarodičům takovouhle žádost:
"Pokud máte potřebu mu dát nějaký dárek, navrhujeme dát mu dopis, který můžete datovat do libovolného času v budoucnu (konkrétním datumem, nebo životní událostí, případně místem, kde si ho má přečíst). Věnujete mu tím svůj čas a své myšlenky, což jednou, až si bude dopis číst, ocení více, než v současnosti hračky (kterých má dost a dost :o) )."
Bude lepší archivní víno (ve víně je pravda) nebo láhev skotské?
Obé otevřít po dvaceti letech - nebo je nějaký lepší návrh?
Závěť, otevřít po tvé smrti. Z toho budou paf úplně všichni:-))
To by nejspíš děti zpochybnily moji příčetnost už zaživa ...
8-(
To nevím, ale ta žádost od rodičů o dopis...tak mě to napadlo:-)
Já si rodinné zápisky vedu, sem tam nějakou rodinnou událost vypíši do formy povíky. Některé jsou věnovány hned, většinu uchovávám s tím, že si to možná jednou někdo po mně přečte stejně rád, jako já dnes ráda čtu staré rodinné zápisky. A nebo si to taky nikdo nikdy nepřečte, kdo ví?
Ale na přání někoho jiného bych nic napsat neuměla, bohužel. K tomu potřebuju vlastní vnitřní puzení.
http://www.nakole.cz/blogy/lanna/726-jdi-za...
Trochu mi to připomnělo ...
Můj nevlastní bratr po narození prvorozeného syna zakopal na zahradě chalupy v Pošumaví láhev slivovice. Jenže pak se, jak slušnost káže, pořádně opil a nemůže si tudíž vzpomenout, kde přesně tu láhev zakopal.
8-)))
Byla bych spíš pro tu skotskou - ta by nemusela být tak náročná na teplotu skladování, jak víno. Ale nevím, jak zabezpečit, aby mu to v nestřeženém okamžiku nevypil někdo jiný - přece jenom roční dítě si za 19 let bude houby pamatovat, co že to dostalo...
Já mám od dědečka (zemřel, když mi nebyly ani tři roky) u mámy deponovanou pětilitrovou lahev slivovice (tipuji, ve skutečnosti jsem tu lahev nikdy neviděl, co ji pamatuji, tak je zabalená v krabici a převázaná provázkem). Podle instrukcí má být otevřena na svatbě.
Sýrové nítě nejen dobře chutnají :o)))
http://www.vrstevnice.com/akce/2016/1603brezen...
Odposlechnuto u dětí mého bratra:
Dvanáctiletí kluci spolu řeší cosi důležitého: "Máme únor, vlastně ne, už je březen". A do toho se jim vmísí čtyřletá sestřička: "Ale prosím tě, nemůže být březen. Vždyť je čtvrtek!"
Bráška vysvětluje: "Ale ne, Kristýnko, to je něco jiného, březen je měsíc, rozumíš?". Malá to nevzdává: "Nene, měsíc je jen v noci".
(Synovec měl v ten moment výraz, který mi připomněl ten vtip "Já bych ji umlátil už u Hektora.")
Dědeček si konečně splnil přání :o)))
http://www.vrstevnice.com/akce/2016/1605kveten...
http://www.vrstevnice.com/akce/2016/1606cerven...
Ovšem tohle je nádherné Přání a že závidím :-))
Drahé tety a já.
Ke svému dvoletemu výročí (všichni mi říkali, že mám dnes dva roky, tak jsem se zevrubně od hlavy k patě prohlížel, ale žádne dva roky na mně nebyly) jsem dostal dort a spoustu dárku, ale nejlepší byl zážitkový poukaz na mytí kol (to můžeš beztrestně stříkat vodu, kartáčovat kartáčem a vůbec škodit, navíc vše s milovanými tetičkami).
To už mu jsou 2 roky?!?
Nedávno jste slavili rok, ne?!? :o)))
Ale kdyby chtěl, tak já mu ještě jedno kolo na umytí přidám.
Jj, letí to.
A kola meje hrozně rád. U toho vždy vyzkoumá, jak se to tam všechno točí a jak to funguje.
Cyklosedačka mi byla okamžitě uzmuta. Namontoval si ji na kolo synek (tedy tatínek) s tím, že babička je maličká, slaboučká a stařičká, takže jsem za nima na výletě jen vlála v zadu. Vnouček byl nadšen, dělal letadlo a snažil se, seč mohl, aby tátu s kola sundal:-))
Koukám, že to u vás funguje stejně jako u nás.
Nejdřív spoustu řečí, co jsem to zase přivlekla a pak si na to pomalu nemůžu ani sáhnout :o)))
No jo.
Třeba mě nechaji vozit Rozku. Ale tu si zatím nemůžu ani vyfotit, aby neměla kolem sebe tetičky:-))
Každopádně, dík za tetičky, díky tetičkám jsme nespálili prasátko na rožni:-))
Veselá příhoda ze včerejška. Bohužel jsem nestačila včas "tasit" mobil a není fotodokumentace.
Byli jsme s vnuky v podvečer na návštěvě na zahradní party. Na zahradě byl i bazén částečně zapuštěný do země, jehož stěny byly lemovány asi 25 cm širokým rantlem. Pochopitelně našeho staršího vnuka (4,5 roku)nenapadlo nic lepšího, než po rantlu běhat. Mnohokrát zaznělo: "Dávej pozor, ať nespadneš do vody." Vždy následovalo mávnutí rukou a běh pokračoval. Po chvíli ovšem jeho mladší bratr objevil vyndavací dekl na vodní filtr a po důkladném průzkumu filtru dekl (součást rantlu okolo bazénu) jen tak halabala položil na původní místo. Při následném oběhu bazénu běžec nedával pozor a skončil "ve vlnách bazénu". Naštěstí byl bazén napuštěn asi jen do výšky 60 cm. Myslím, že při další návštěvě už po rantlu běhat nebude.
To je ještě dobré, 4,5 roku má nárok. My byli někdy před 2 měsíci na návštěvě u kamarádů, kteří nesměle bagrují zahradní jezírko. Díra průměru tak 5 metrů, hloubka různá, plná bahnité vody (zrovna před týdnem byla dále bagrována). Jediný, kdo k ní pro jistotu nechodil vůbec, byl pes - kříženec bernardýna a irského vlkodava (kdyby mi chtěl dát pusu, musela bych se sehnout já, ale z vody měl panickou hrůzu). Děti od 3 do 13 let pochopitelně celý den lítaly kolem a hrály si hlavně na vedle ležící hromadě hlíny (pocházející z jezírka). Kdopak tam spadl? Ten nejstarší, "domácí", když si večer na tajňačku šel pro malé pivo ;-)
Když babička nezlobí, může jít i do ZOO :o)))
Byla jsem tam po 25 letech (pokud tedy nepočítám jednu noční prohlídku před 10 lety) a musím říct, že se mi všechny změny velmi líbily.
Jen papírová paraplíčka už se tam neprodávají, ovšem dětská tramvaj tam pořád jezdí a snad i ta co kdysi :o)))
Jo a dokonce tu běhá paní s tím klasickým mazacím kbelíkem a tyčí a maže koleje, aby to nevrzalo :o)))
Tak veselých příhod zatím moc nemám. Aspoň ne takových, aby se zdály veselé i nezúčastněnému čtenáři (mým včerejším pokusem o první přebalení miminka se rodina docela bavila... zvlášť když bez čtecích brýlí jsem nemohla najít,kde se rozlepuje "samolepka" u papírových plen). Ale lepší téma jsem nenašla a zakládat nové mi přijde zbytečné:
Babičky (evt. dědečkové - nebo dokonce maminky či tatínkové)... nemáte zkušenosti s "cestovní postýlkou"? Ony se sice zřejmě nijak výrazně neliší, ale přesto tip jakou koupit atd. by nebyl od věci. (Teoretické parametry jako polohovací dno či vylézací zip jsou mi známy, brala bych konkrétní zkušenosti.)
No já si říkala, že už by si měla být babička. Tak dodatečně gratuluji :o)))
Cestovní postýlku máme - hele, moc jsem to neřešila a koupila jsem přes bazar takřka nepoužitelnou. Pro mne bylo rozhodující v jakém byla stavu (zda není poškozená/špinavá/jde dobře složit-rozložit) a pak cena.
Přesnou značku už nevím, ale byl to typ, co se běžně prodával.
Jen mě trošku zarazila "tvrdá" podložka. Mimís ale spaní na tom zvládá naprosto v pohodě.
Úplně malému miminku bych ji ale vylepšila normální matrací.
Takže doporučuji porozhlédnout se, co je k mání a jednu vybrat.
Hele, byla "nepoužitelná" nebo "nepoužitá"? Nějak mi to nejde dohromady s dalším textem Tvého příspěvku.
Za gratulaci děkuji (máme už jedenáctidenní holčičku :-)
To víš, mám tři děti, všechny bydlí takřka na dosah, takže počítám s tím, že se těch vnoučat nahlídám postupem času hodně, tak už chci koupit něco, co vydrží.
V takovém případě bych pořídila normální postýlku. Cenově tě to vyjde stejně jako cestovní a teď je ta normální rozhodně lepší - dítě je výš, nemusíš se ohýbat k zemi.
No... mám v baráku dost místa, abych tam bez problémů vždy postýlku strčila, ale asi ne zas tolik, abych ji tam měla stabilně. Navíc máme ještě taky chatu... plus by si to potmoci mohli půjčovat třeba na návštěvu u druhé babičky... Zatím mi ta cestovní vychází jako nejuniverzálnější řešení.
Mě u té cestovní dost prudí, že se musím ohýbat až k zemi - to je dost vopruz, který jsem já osobně ochotná vydržet jen nezbytně nutnou a krátkou dobu.
V tomto ohledu je normální postýlka naprostý luxus.
Jo, proto bych chtěla tu s polohovacím dnem. Je to tak tři stovky rozdíl v ceně a myslím, že by to bylo docela užitečné.
Zas na druhou stranu - u dítěte, které leze do výšin dřív, než horizontálně, by stejně zvedací dno bylo záležitostí max. do štyř měsíců... ;o) Ale zas se pak hodí ten vylézací otvor.
Blahopřeji novopečené babičce a vítám do "klubu".
8-)
Taky jsme si při prvním vnoučeti pořídili postýlku na hlídání, která byla nakonec úplně zbytečná. Starší vnuk u nás odmítal spát (nejen v noci, ale i po "O") až do nějakých 2 let. Prostě usínal jen s maminkou. A pak už rovnou spal na velké posteli. Menší má tu "pupeční šňůru" ještě kratší. Jeden čas už se nám ho dařilo u nás uspat po "O", ale momentálně je ve fázi, kdy na něj s dědou nesmíme skoro ani sáhnout. Ach jo!
osahavát vnuky, co je to za divný sport ;-)
Jo tak to u nás je první spaní přes noc za náma a v pohodě. Andělka spala jak medvěd brtník, jen já jsem musel spát v obýváku. ;-)
U nás to zatím nehrozí - mimís před spaním stále vyžaduje svoji dávku mlíkoně a to správný má jen máma :o)))
Náš starší u nás to a tam spává bez rodičů o víkendech cca od 10 měsíců a myslím, že docela rád. Když se narodila jeho sestřička, tak jsem ho tu měla také asi 4 dni a po rodičích ani nevzdechl. Ba dokonce i v době, kdy se rodičům doma ještě přes noc budil, u nás spával celou noc bez probuzení.
To bylo tak. Když jsem ho tu měla první noc sama, byla jsem instruovaná, že až se probudí, mám mu dát mlíčko. Probudil se, byly asi tři hodiny, tak jsem vyběhla, uchystala mlíko a dala mu flašku. Chvíli tak nějak cucal, pak láhev odstrčil, otočil se na druhý bok a usnul. Já až ráno zjistila, jakej jsem blbec. Já mu v té flašce nechala tu zarážku mezi hrdlem a dudlíkem, takže mu nic neteklo. Pak si asi řekl, no jo, babička stařičká, stejně všechno poplete, nebudu ji ani sebe trápit s mlíčkem, rači se pořádně vyspím:-))
Tak jinak - u nás se před spaním stále kojí a to fakt bez matky nezvládám :o)))
Mlíko z flašky Mimís nikdy neměla.
Já to chápu. Píšu, že mu bylo 10 měsíců, když byl u nás bez mámy. To už ale s flašky pít musel, protože maminka už měla sourozence v bříšku:-))
Nyní jsme ovšem ve stádiu, že když přijde, hned hlásí: "Babi schovat kafíčko!" A já pak musím hodit utěrku přes presovač, protože "Franta boji seš", když to děla páru:-))
Gratuluji! Ať holčička roste do krásy!
Tak už ti to začne. Radování s miminkem a soužení s cestovní postýlkou:-))
Já ji koupila taky přes bazar. A poučená zkušenostmi jiných postižených, např zde:
http://sylvaheidlerova.blog.idnes.cz/blog.aspx...
jsem si nechala NĚKOLIKRÁT názorně předvést, jak se to skládá a rozkládá. Šlo to velmi lehce, teda jim to šlo velmi lehce. Mně doma to nešlo. Trvalo mi fakt dlouho, než jsem vynalezla ten správný grif, kde mačkat, jak moc mačkat, kam škubnout, kdy a pod jakým úhlem "zlomit" tu pitomou blbou poslední postranici, která ne a ne povolit:-))
Teď už snad mi to ....ehm...raději to nezakřiknout.
Takže moje rada: Dej si pozor na rozkládání a skládání!
Jj, najít ten správný grif "zmáčknout a zlomit" dá zabrat.
Sice jsem nahmátla bod "Z" (=zmáčkni) správně, ale zapomněla jsem před tím uvolnit podlážku, takže to nešlo zlomit.
Naštěstí stačilo trošku pozornosti a hned bylo jasné, že ty malůvky na podlážce jsou návod JAK NA TO :o)))
Základem je při rozkládání postýlky zásadně nikdy nespouštět podlážku dolů. Držet ji co nejvíc ve vztyčené pozici, zároneň mačkat dva protilehlé body Z, zaaretovat dvě protilehlé strany. Pak, podlážka pořád nahoře, zaaretovat další dvě strany. Podlážka dolů až na konec. Opětovné skládání stejně. Nejdřív podlážku vytáhnout nahoru a pak teprve mačkat body a "lámat" postranice:-))
Jj, nejlepší je, když vezmeš vnuka na hory, zaseknete se v zácpě, do penzionku přijedete pozdě, dítě přetažené, řve, bo mělo už dávno spát...no a ta blbá postel, ten zázrak techniky se zabejčí a nejde a nejde:-))
Proboha neděs Ifču - při takovém popisu musí mít pocit, že tuhle operaci dokáže jen chobotnice :o)))
Já ji neděsím, píšu vlastní zkušenosti, jak chtěla:-))
Vlastnosti chobotnice se stejně budou hodit, až se dítě začne víc hýbat a bude potřeba nastrkat ty ruce a nohy do těch správných otvorů na oblečení:-))
O trefování končetin povědomí mám - přece jen jsem, počítáno i s mým o dvanáct let mladším bratrem, odchovala dohromady vlastně čtyři děti. O rozkládacích postýlkách ovšem už ne. Ale zítra si jdu prohlédnout nějakou bazarovou - mohla by asi stačit. Když doslouží, koupíme jinou až na nějakou další várku vnoučat. :-)
Na nějaké dlouhodobé hlídání mi ji rodiče, myslím, hned tak nepůjčí; spíš jde o to, aby bylo kam dítě odložit, když k nám přijdou.
Tak s touto představou jsem si také cestovní postýlku pořizovala. Nakonec byla mnohem lepší hrací deka a hrazdička s hračkami a postýlka je využívána opravdu jen na cesty.
Tohle není veselá příhoda, ale týká se vnoučat.
Náš vnouček, dva a čtvrt roku, dnes poprvé onemocněl. Teplota přes 38 stupňů, malátnost...
A já si, jako bába, vyčítám, že jsem ho v týdnu vzala cvičit mezi děti do Sokola a on to tam určitě chytnul.
To si nevyčítej, imunitu získat musí a jestli je to jen viróza, tak má do týdne pokoj.
Ale horečka u mrněte s člověkem zacvičí - my si to užili v březnu, kdy měla malá tak silnou rekaci na očkování (paradoxně 3 hexa a ještě rozdělená), až byly s dcerunkou 3 týdny v nemocnici a půl roku brala kortikoidy. Horečky kolem 39° sice byly děsný, ale nejhorší byla ta bezradnost doktorů, kteří nevěděli, jak to srazit. Zjistili jen, že je v těle nějaký zánět, ale kde, to se jim najít nepovedlo. Na kontroly a pravidelné odběry chodí ještě teď.
To opravdu není nic příjemného, navíc když se přidá bezradnost doktorů.
Moje holka už je dospělá, v pátek to vzala domů přes doktorku, protože ji trápil asi týden průjem (ale žádný takový 20x denně). Přivezla domů léky za 4 stovky včetně antibiotik, na jednu stranu jsem se jí smála, když to všechno začala rozkládat po stole a zkoumat, kdy co bude brát. Večer se osypala a rozhodla se, že to už doléčí čajem a rohlíky. Ještě se u doktorky zmínila, že se jí odkrvují prsty, tak na to si přinesla nějaké kapky Secatoxin na rozšíření cév v mozku s dalšími děsnými informacemi na příbalovém letáku, takže kapky letěly taky do kouta. Není nad to, když je člověk zdravý, nebo když se dokáže z nemoci vylízat sám, jak se to říká o kočce.
Úúúkliiid
Závidím jí, že má zuby.
Já o ně přicházím... :-)
Jestli tě to uklidní, tak ona o ně v poměrně dohledné době přijde rovněž :o)))
Hra na schovku.
Tetička - architetička si udělala den volna a vzala 2,5 letého synovečka na dopolední vlastivědnou vycházku po Praze. Výlet zakončili stylově obědem v restauraci. Synoveček si připadal velmi důležitě, a když se přibližovali k domovu, tetička říka: "Tak, teď si dá tetička kafíčko a Frantík dvacet, jo?"
A Frantík, vědom si své důležitosti, moudře tento vskutku výhodný "deal" tetičce odkýval.
A když si pak doma tetička udělala kafíčko a synovečka vrazila do postýlky, tak ten se usedavě a lítostivě rozplakal. Protože tetička - kámoška slíbila synovečkovi dvacet a nic mu nedala.
A tak teď přemýšlíme, co si takové dítě asi představuje pod pojmem "dvacet".
NO, 2,5 leté dítě by už možná dokázalo pochopit půvab takové pěkné dvacetikoruny (minimálně se mi vybavuje oddílová přezdívka Automat podle jisté příhody s holčičkou, dvoukorunou a pohotovostí :o)
Taky do placu - právě přišlo dítě, které má spát: "Mamko, chceš žíct jeden recept na horké jablko?"
"No, tak povídej"
"To rozkrojíš jablko, vyndáš z něj ty pecky, do té díry dáš marmošku, na ní vožíšek, a na něj pak - noooo - to, co mi moc nechutná..."
"Myslíš šlehačku?"
"Nééé, to nééé. Takový to, co máme v kuchyni ve skžíňce, v krabičce..."
Schválně, kdo uhádne, co to je (jo, a po uhádnutí již dítě v receptu nepokračovalo a spokojeně zalehlo do postele). A zítra budou (když si vzpomeneme a koupíme těsto) jablka v županu ;-)
Tak pokud dítěti nechutná to samé, co mně... tak je to skožice. :-)
Hrozně moc práce celý den.
To si musíš nejdřív udělat těsto, nechat ho spinkat v ledničce, pak vyválet těsto, vykrájet těsto, upéct těsto, vychladnout, naplnit, ozdobit.... a pokažené hned sníst:-))
A co zbude, nandat do krabiček pro rodiče a druhé prarodiče.
(P.S. po pravdě řečeno, kdyby ne to děcko, tak se na to pečení vykašlu:-))
Když se dělají blbiny, může z toho být pravý chodníkový lišej :o)))
http://vrstevnice.rajce.idnes.cz/161205_Mikulas...
Vánoční úklid:
Mám malého synovce, teď má 3,5 roku. V létě byl s rodiči někde na Moravě v kempu, no a jednou tam taky zajel fekální vůz (hovnocuc), aby vyčerpal žumpu. Jak to kluk uviděl, hned se na to museli jít dívat, rodiče mu vysvětlili k čemu to auto slouží... naprosto ho to zaujalo a od tý doby si pořád přál od Ježíška velký auto - hovnocuc. Takže celá rodina jsme sháněli hovnocuc. Byl to problém! V Čechách jsme neuspěli, nakonec se to podařilo obstarat v Německu. Nádherný, asi 60 cm dlouhý auto, vzadu ta fekální cisterna, různý hadice, co se tam šroubujou... sám bych si s tím vydržel hrát. Když to malej našel pod stromečkem, tak jeho radost byla obrovská!
Kluk má ještě menší ségru. A kupodivu si to dal v hlavě dohromady a prohlásil, že Terezka půjde na nočník a on to potom vyčerpá a odveze :-)
... s tím houněm jsi mě připoměl italský film "Moji přátelé" ...
Děkuji
8-)
http://www.filmer.cz/film/Moji+p%C5%99%C3%A1tel%C3%A9+II
Vyhnala jsem vhodně zvoleným vánočním dárkem generaci II na samostatnou dovolenou na lyže do Alp. Takže tu teď mám na 5 dní generaci III (dva a půl, a zítra rovný jeden rok). Jsou hodná ta škvrňata, to zas nemůžu říct...ale jsem urvaná jak plakát a šťastná, že to už chrápe:-))
http://tatouvkoreji.blogspot.cz/2017/01/vsedni...
V lednu před dvacetisedmi rokama se nám narodila dcera. Prvorozený potomek. Přivezl jsem ji + ženu z porodnice, a že ji hned přebalíme - byla úplně posr.ná plína (tenkrát u nás byly ještě klasické plíny, ne ty současné jednorázové kalhotky). Žena mi to vrazila do ruky, ať s tim něco udělám - tak jsem šel ven a tam ji zakopal do záhonu. Jenže žena to viděla, musel jsem ji vyhrabat, vymáchat atd...
Nutno ovšem zdůraznit, že od tý chvíle byly plíny výhradně můj problém - odhovnění, namočení, vyprání, pověšení na šňúry, sundání, žehlení, skládání a rovnání do komínků (žehlil jsem zásadně oboustranně!),
to se pak Ivetce čuralo a kakalo do takových plínek od táty :-)
Tak nevím, jestli mám být ráda nebo nerada, že my máme Mimíse jedině s mamišem. Ráno stále vyžaduje svoji porce mléka, a to teda nezvládám :o)))
Který ďas vymyslel to slovo mamiš? Před časem jsem ho slyšel od tak cca 8leté holčičky v kadeřnictví, když říkala své mamince: A mamiši, ber si za povinnost, že mě k Vánocům koupíš to a to.
Uměle vytvořený "genderový" zma(e)tek ... TEN mamiš.
Z těchto slovních patlanin se mi dělá poněkud nevolno. Není nad krásně české slovo MAMINKA.
On i ten Mimís.
Nám do rodu se narodili Kubík, Adélka a Péťa.
No, nám se narodila Johanka. A už jí tak říkám pomalu jen já. Rodiče a druhá babička pozvolna přešli přes "Johanesku" k "Nézince".
Admirál Muháb Mamiš ( v originálu Mohab Mamish ) je momentálně šéf Suezského průplavu :)
Našemu Mimísovi je 1,5 roku a je to zkrátka její neumělý slovník
mami = máma
mamiš = maminka
babi = babi
babiš = babička
baba = babča
Vybavila se mi scéna, kdy se kolegyně-babičky rozplývaly nad letákem z lidlu plným dupaček, tričíček, punčocháčků apod. a bezdětný kolega to komentoval: "Hele, zas tu maj obaly na darmojedy..."
Když u nás spí Andělka, tak to na Ivku zkouší, prý:"Babičko, taky máš prsínka."
Já po včerejším debaklu (upadla jsem nemytá do postele necelou hodinu po dětech), jsem si dnes ráno řekla, že takhle teda ne, a že to klubko hadů dnes nade mnou nevyhraje. Dopoledne dobrý, po obědě spaly kupodivu synchronně. K večeru se ovšem Franta rozhodl, že Róze k narozkám sám ozdobí dort. Povedlo se mi zasáhnout ve chvíli, kdy měl již půlku jahod a tři čtvrtiny borůvek, určených ke zdobení, snědených. Tak jsem se zeptala, čím to chce zdobit. Řekl si o zelíčko a mrkvičku, prý je to zdravé a Róze to (na rozdíl od něj) dokonce i chutná:-))
Chceš říct, že u vás kolem baráku je sníh na bobování?!? Kde?!?
Mě zítra přijedou a o bobování je zájem.
No přeci u nás na kopci nad školou, kam "táta chodiu s tetou Tynou do škouy".
Klidně přijeď i s děckem. Jedno nebo tři, to nehraje roli.
Ale zítra se chystáme spíš na "Libocký uobník"
Na Libočáku se bruslí, a to pro nás ještě není.
Díky za typ, uvidím jak to budeme stíhat.
Jo bruslí, bruslí. My včera vyběhli jen se starším, protože hnusná inverze.
Dnes si mladí vyzvedli děti, sice se tak nějak tvářili, že kdyby je někdo přemluvil, možná by zůstali všichni i na oběd, ale babi nikoho nepřemlouvala a sama po expedici háďat upadla po-o na dvacet do postele:-))
Náš mladší vnuk (necelých 2,5 roku) se dnes u o běda opakovaně domáhal "lenina". Uspokojen byl teprve tehdy, když se zakousl do okurky. Takže jeho nové slovo "lenina" znamená ZElenina (= zelená). Ale než jsme na to přišli ...
8-))
Ty neznáš ze socíku ten blikavý neon hlásající
ovce z lenina?
Další důvod k veselení s vnoučaty (doufám) - je to kluk jako buk (3,76kg a 51cm) a dostali jsme ho "na hraní" včera 7.5. v 7:05 :o)))
Jo, tenhle prodloužený víkend byl pro mě hóoodně náročný a rozmanitý a dlouho na něj nezapomenu :o)))
Gratulace mamince
Konečně mohou holčičku brát jako holčičku (ne jako "mimíse"), je-li to její bráška
Zklamu tě, tady to stále bude Mimís - jen teď to bude velkej nebo malej. Anebo oba :o)))
Jsou krásný, oba:-))
U nás, protože Rózka dostala asi nejspiš šestou nemoc, tak jsem si vzala Frantu k sobě. Dopoledne hodně foukalo, a tak jsme si vyrobili větrník a zapíchli ho mezi kytky.
A odpo jsme stíhali dědu, který nám v Kněževsi na hotspotu přistál před nosem v tom velkým A380. Pak jsme ještě měli spoustu času přejet na letiště a počkat na dědu s kuframa, kde měl pro Frantíka to nejsladší mangíčko a mangostýnek.
Jenže děda nevěděl, zda to velký letadlo má volant a brzdu (věděl jen, že se tam dají pouštět na videu pohádky celou noc), takže jsme se hned za tepla objednali na exkurzi na letiště, která bude za pár dnů, protože exkurze se dělají pro děti až od tří let.
Exkurze na letišti?!?
Tak to by asi zajímalo i mě. Budu se na to muset kouknout.
Jo, chce to si vybrat správnou dobu, kdy sedají ty dvě největší krávy:-))
http://www.flying-revue.cz/exkurze-na-ruzyni...
Napadlo mě to samé slovo jako Lannu. Gratuluji.
Informace o narození 1. mimíse mě tenkrát unikla, nebyla jsem doma. Nemají náhodou mimísové stejné datum narození?
No ale teď koukám, že mi to uniklo i nyní, dnes je už dvacátého!
Teda ty máš pamatováka :o)))
Ale ve stejný den to nebylo - starší je 5.5.2015, nový přírůstek 7.5.2017 :o)))
To si pamatuji podle toho, že jsem ten den před 2 roky strávila na Kap Arkoně. No a jak jsi napsala, že jste dostali mimino na "hraní", usoudila jsem, že se narodilo dřív než 7., jen mi teda bylo divné, že uvádíš přesný čas :D
Tak kde je ten plevel!!!
Tak druhý pokus...
Do třetice nebo nic...
Divný, asi vadí slovo plevel:-))
Já dnes, jako každé úterý, hlídala.
F. má již třetí týden na pravé ruce dlahu (říká tomu dlaždička), holt blbě přistál při sestupu ze židle. Už je z toho notně otrávenej, nemůže stavět ty hrady, ale je krásně vidět, jak mladší R. využívá situace a dere se dopředu a bráchovi dělá pomyšlení.
(Kdyby chudák holka tušila, že to je marný, marný, marný...)
Tak teď zkusím, jestli je ten plevel opravdu zaklínadlo :o)))
Dnes dcera přiveze domů naši další princezničku
Anežku
(dvouletá Adélka má sestřenku) 8-)
Jééé, tak to gratuluji, dědo :o)))
Od tří "množících se" dětí jsou čtyři vnoučata dost slabota ...
Zahájení sezóny Krtečkovy potulné herecké společnosti:-))
Tak jsme dnes s vnoučkem -kloučkem absolvovali dlouho předem objednanou exkurzi na letišti. Měla jsem ji objednanou na dobu, kdy přistává ta veliká kraksna A 380. No a ta nám dnes nečekaně předvedla nepodařené přistání. Byli jsme s autobusem kousek od přistávací dráhy a sledovali jsme ji. Při prvním přistání do ní těsně před dosednutím zadul prudký protivítr, rozkolísal ji, ta obluba se lehce zadními koly lízla o plochu (mimochodem to letadlo má prý dvaadvacet koleček), pak pilotovi došlo, že je něco špatně, zvedl letadlo z plochy znovu prudce do vzduchu a šel na přistání podruhé.
Bohužel jsem to nenatočila. Jednak proto, že jsem to nečekala, druhak proto, že vnouček měl hlavičku neustále narvanou v okně, aby mu nic neuteklo.
Paní průvodkyně nás ale uklidnila, že prý, tohle se tak často nestává, a že to přistání se jistě časem objeví na trubce nahrané nějakým aero nadšencem:-))
No a pak jsme ještě viděli z blízka několik vydařených přistání (nákladní A 330 - babi, vidíš, ten nemá okýnka, to je náklaďák) a také místní letištní hasiče při cvičení (věděli jste, že letištní hasiči nejsou červení ale žlutí?)
No a je to tady!
Natáčeno z druhého exkurzního autobusu. My jsme v tom, který se tam tu a tam mihne v záběru:-))
https://www.youtube.com/watch?v=2ItVlYhVJEQ
A tady je už ofiko video.
https://www.youtube.com/watch?v=ZFo_KuAscro
No a po letadlech jsme ještě vzali obě vnoučata na přívoz do Tróje s cílem stihnout botanickou zahradu. Což se nepovedlo, protože mladší, 1,5-roční, chtěla capat po svých.
Pak jsem pozdě do večera pekla maso a koláč s jahodama a chystala lesní piknik na dnešek. Cestou na Kocábu jsme museli tankovat - "Babi tady se tankuje, to se jmenuje tankodrom:-))".
V lese starší sbíral klacky, předstíral stařečky, opíral se o hůl a říkal, že hůluje. Vysvětlila jsem mu, že hůlovat nemusí, protože má mladé nožičky. Kouknul se na mě nedůvěřivě, ohníčky v očích zaplály a prohlásil, že klacek potřebuje, protože už nehůluje ale kosuje "kšovinožezem" jako děda.
Náročné!
Mám pocit, že zítra do práce budu muset "hůlovat":-))
:-))
Já sice jen drandila s tím čtyřkolovým povozem, ale mám také pocit, že zítra do práce budu muset hůlovat :o)))
Ještě že jsem si na zítra chytře připravila práce, u kterých se musí sedět u PC :o)))
O co to měla Babička jednodušší. Vnoučata se popelila na dvorku, maximálně s nimi šla za humna. A to to byla mladá ženská.
Myslím, že 6ti týdenní mimís by se nepopelil ani kolem Babičky :o)))
O to by to bylo jednodušší. Určitě by s ním Babička nikde nerajzovala. :)
Vlastně viděno dnešním pohledem se jim Babička moc nevěnovala. Přesto vychovala Boženu, spisovatelku a ne ledajakou.
Jak nevěnovala, vždyť s nimi pořád chodila za paní kněžnou a do mlýna a bůh ví kam ještě:o)))
Jo, to je fakt. Kněžna chybí. Musíme do lesa :-))
Pravda, kněžen je šlakovitě málo, avšak jsou. Že by se ale nenašla ani nějaká komtesa?
Dá zajet do Častolovic a není problém se pozdravit s paní hraběnkou když si vyjde na zahrádku pro trochu petržele a nakrmit havěť :-)
Tak to jsme z nejhoršího venku. Před padesáti lety mi jeden kovanej z Častolovic tvrdil, že šlechtu odkázali do patřičnejch mezí.
Dnes jsou myslím většinou rádi, že se jim to až tak dokonale nepodařilo. Zrovna tak třeba i v sousedním Kostelci.
Nějaká kněžna by se ještě našla:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/11453913494...
Popravdě řečeno v kontextu diskuse bych měla zájem pouze o mladou a zdatnou kněžnu či komtesu s vřelým vztahem k dětem a mininimálně tříletou zkušeností s prací au- pair.
O kněžnu, která by měla strach o svoji sbírku porcelánu (kterou by si moje vnoučata chtěla zajisté velmi zevrubně prohlédnout), zas až tak moc nestojím. To by mě mohlo vyjít draho:-))
Dnes táta s vnoučkem učinili první spaní pod širárem zcela mimo civilizaci, přímo v přírodě. Bez signálu a kontaktu s mámou!
Jsem na ně hrdá:-))
A co na to vnouček?!?
O tomto víkendu měli naši vnuci premiéru spaní ve stanu a premiéru (mladší vnuk) a 1. reprízu (starší vnuk) sjíždění řeky na kánoi. Obojí proběhlo ke spokojenosti jak kluků, tak i rodičů a prarodičů. Kuba (5 a půl roku) dokonce mámě dělal háčka a sjeli spolu několik jezů.
Dcerunka získala v rámci soutěže Czech Open (floorbal) 10 kuponů na zdarma jízdy na kolotoči a do zrcadlového bludiště v hračkářství Hamleys.
A tak jsme to šli včera s Mimísem prubnout.
Musím říct, že doposud jsem neměla potuchy, že tohle hračkářství v Praze je. Jsou to 3 patra narvaná hračkami a mezi tím si lze hrát, soutěžit, jezdit na klouzačce, na toboganu, na kolotoči, pobloudit v zrcadlovém bludišti (v jednu chvíli nám tam bylo opravdu ouzko a zbylých 7 kuponů jsem už raději nevyužili), je tam motýlí ZOO a já nevím co všechno (něco zpoplatněno, něco zdarma). Zkrátka z původně plánované hodinky jsme tam strávili více jak 3 hodiny, a to jsme nevyzkoušeli všechno.
Jen teda těch 10 jízd na kolotoči byl nářez, ale na druhou stranu bych fakt nikdy neřekla, že v padesáti budu jezdit na houpacím koni na historickém kolotoči :o)))
No ale máme to odškrtnuté - je to mumraj v centru Prahy a i když Mimís o nákup hraček "zatím" nestál, dcerunku jsem nemohla odtrhnout od největšího puzzle světa (40320 dílků). Tak mě ta návštěva s kolotočem zdarma asi tak levně nevyjde...
Dnes večer - vnuk dva a půl roku sedí ve vaně, maminka se věnuje malé sestřičce v ložnici. Radím mu, jak se má umýt, moc se mu nechce, raděj si hraje. Zkouším to - já už se taky těším do vany. Teda spíš do sprchy! On na to - až budeš malá, budeš se koupat v malé vaničce. To mě trochu překvapilo a vysvětluju mu - já už malá nebudu, budu jen stará. Podíval se na mě (má krásný hnědý oči) a povídá - my tě pak vyhodíme. A kam?!? Do plastů.
Na svačinu mrkvičku...
http://vrstevnice.rajce.idnes.cz/20170917...
Neuvěřitelné.
Nacpeš ho tam předkem. Vystoupí ti zadkem. Dá ti jasně najevo, že týrání dětí je trestné.
Asi je zralý na vlastní pohon:-))
Pohořela jsem před vnukem s pohádkou O koblížkovi.
Zapřál si ji a já byla přesvědčená, že ji znám perfektně ještě z doby svých dětí.
Vyposlechl si to ode mne, celou dobu nic neříkal, a když jsem se ho nakonec ptala, zda se mu to líbilo, tak prohlásil, že ne. Že koblížek to zpívá jinak na tom tabletu.
Tak teda utrum! Na ten tablet se koukat nebudu. Příště si vymyslím nějakou pohádku z hlavy, aby mi tabet nekonkuroval:-))
Moji vnuci při pohádkách brzo usínali. Netušil jsem proč, až mi dcerunka prozradila, že tý archaický češtině, kterou byly napsaný, skoro nerozuměj. Na simultánní překlad do současný češtiny jsem neměl, tak jsem začal pohádky různě propojovat, zaváděl jsem další zvukovej doprovod, což se jim hrozně líbilo. Fantazii zapojit, to je potřeba. :-))
No právě. Trápím se, trápím:-))
Pohádka O koblížkovi ve starém provedení se nelíbila. Tak jsem zvažovala moderní pohádku O koblize.
Zavrhla jsem to. Na to má kluk ještě čas. Ta příští bude asi o cmundě s marjánkou:-))
Tatík kdysi koupil gramofon a s ním pro mě hafo vinylových pohádek. To bylo něco. Vláček kolejáček, Perníková chaloupka, Jezinky, Budulínek a bůhví co ještě. Kde je jim konec!?
Starý gramofon si od nás vzal syn, nechal si ho opravit a kromě starých vinylových pecek, jsem mu k němu přibalila i ty vinylový pohádky. Pouští si to u zvláštních příležitostí v obýváku. Večerní pohádky v dětském pokojíčku se musí odvyprávět hubou:-))
Jinak mám dodnes ještě spousty pohádek na magnetofonových páskách. Nechce se mi je vyhodit, ač myslím, že zrovna tohle byla slepá větev té technologické revoluce.
Mám zde pohádky v češtině, slovenštině a angličtině. Tu angličtinu jsem do svých dětí rvala tehdy horem dolem. Chtěla jsem, aby se uměly domluvit ve světě.
Nakonec se domluvily. Děti se domluví velmi lehce:-))
Ostatně, mezitím nám doma s dědou přistálo další vnouče. Pohádka nakonec byla o ostříhané ovečce a jaký je z ní prospěch pro všechny. Líbila se, ještě hodinu poté se děcka bavila o tom, co se z té ostříhané ovce dá všechno udělat:-))
Ale to je snad účel pohádky, aby děti rychle usnuli, ne?!?
Nebo se něco v mezidobí "od dcerunek po vnoučata" změnilo?!?
Jela jsem dnes s vnoučkem dlouhou trasu metrem, když se mě zčista jasna kluk zeptal:
"Babi, a kde je ten metr?"
???
"No, zikala jsi přeci, že pojedeme metrem."
Jé, to mi připomnělo mého o mnoho let mladšího bratra, když jsem po návratu z výletu říkala rodičům, že to bylo "kousek za Velkým Dářkem". Taky se zeptal "Prosím tě, a co je to ten Velký Dářek?"
Mě to zase připomnělo moji bývalou kolegyni. Její synek pořád mluvil o tom, jak by se chtěl svézt Lakatošem. Když už to trvalo delší dobu, vyzvala manžela, ať to zkusím s tím panem Lakatošem dojednat.
Lakatoš - lesní kolový traktor LKT
Kdysi jsem potkala na horách kolegu s jeho skoro čtyřletým synkem. Protože neměli auto, ptala jsem se: "Honzíku, to jste přijeli rychlíkem?"
"Nene, teto, pomalíkem. Všude jsme stavěli."
Bláznivá babka:-))
Naše vnoučata u nás hračky před koupáním nebo odjezdem domů uklízejí. Buď automaticky, nebo zavelím uklidit a udělají to.
Doma to ma ně absolutně nezabírá. Pročež jsem se rozhodla, že to nějak nenásilně podpořím a vyhlásila jsem na příští středu Den hraček. Dnes jsem celý den šila pytle na hračky, každému jeden. Ve středu je hračky dostanou jako dárek. Tak jsem zvědavá, zda to zabere.
Měla by ses pasovat na skřítici (skřítkovku?) Pořádnici a všechny neuklizené hračky naložit do třetího (zatím neušitého) pytle (a ten schovat)
Jó milí zlatí, co jste neuklidili, nemáte ...
hraček by (i přes tu "ztrátu") měly (děti) i tak dost
P.S.
Hledal jsem samici od skřítka, ale bohužel ...
Jinak ale starší vnuk poctivě vrací knížky. Máma s ním chodí do místní knihovny, tak to zná a ví, že knížka se přečte a pak včas vrátí. Praktikuje to stejně i u nás doma. Půjčenou knihu po tátovi nebo tětě, vždy slavnostně vrátí na místo v knihovně.
Dnes dojedu z práce domů: na kole, s nákladem vína na víkendovou návštěvu, zmrzlá jak sobolí víteco. Starší dítě se válí pod dekou na gauči u televize. "Kde máš bráchu?" (v domění, že se někde schovává). I od obrazovky vytřeštěný zrak odtrhla: "Jéžiš, já ho zapomněla v družině!!!"
Vychovat se to nedá, střílet se to nesmí, ještě, že máme to víno...
Důležité je mít přehled kde kdo je :-)
Pěkně popsáno, ale neklesej na duchu. Bude hůř:-))
Kdysi dávno, syn, tehdy asi v páté třídě, vrací se ze školy. Ptám se, hele, kde máš aktovku? Syn bohorovně šáhne na ramena do míst, kde by měly být popruhy od baťůžku.
A jejda, nejsou tam. Jsou ve škole v šatně. "Víš mami, já se ještě musel před odchodem poprat s jedním klukem."
Neboj, než dopiješ flašku, vyrostou z toho. Letí to strašně rychle.