Z Německa jsme přejeli do Rakouska. O změně státu nás informuje jenom hodně omšelá cedule, tady už se na nějaké hranice dávno nehraje. Pro nás to znamená jen, že se musíme přeladit na jiné značení Dunajské stezky. Cedulka oznamuje 68 km do Lince. A jéje, to nám to zase vychází blbě na večer do…
moc pěkný příběh. Děkuji :-)
Skvělá děcka, nádhera.
Vzpomněl jsem si na vás, když jsme předminulý týden byli v kempu ve Freibergu. Krom nás tam ještě stanovala mladá německá rodinka s malými děvčátky. Tak jsme si říkali, že nemají rozum, místo aby seděli doma u televize, tahají ty děti takhle brzy na jaře (k ránu bylo těsně nad nulou) pod stan. ;-)
Je to složité, asi se to musí "umět" podat.
Jeden od nás, s manželkou sportovci tělem i duší, v létě kolo, v zimě běžky, dokázal lyže i kolo znechutit svým dětem asi na dost dlouho.
Peggy to asi umí "podat".
Já se o to pokusil, neuspěl.
Jindro, taky se toho znechucení bojím. Ale my nejsme sportovci :-))) Naopak :-)))
U nás je to tak, že jak s dětmi jezdíme de facto od narození, oni neznají nic jiného. Prostě berou jako FAKT, že se na dovolené jede na kole a spí ve stanu.
Zatím nedělám závěry, je to ještě hodně brzy (dětem je momentálně 6 a 8 let). Je mi jasné, že časem začnou remcat, možná už letos, nevím ... uvidíme... Snažíme si to užít, dokud neremcají a dokud to berou jako samozřejmost.
O "podání" nejde, pro nás a pro ně je to prostě hotová věc, námitky se nepřipouští, jiná "dovolená" s námi nehrozí :-)) Nezbylo než se s tím ztotožnit.
Děti přijmou, co jim od narození ukazuješ jako svůj svět. Stejně jako to, že bydlíme na vesnici a ne ve městě, nemáme psa a tisíc dalších věcí. Zatím se nepodivují proč to tak je. Je dost pravděpodobné, že časem začnou toužit po něčem jiném, ale zatím to "něco jiného" neznají. Zní to jako, že jsou o něco ochuzeni, ale já si to nemyslím. Na kola jezdíme dřív mimo jiné proto, aby nestrávili celé prázdniny na kolech. Přijedeme koncem července, pak je "hodíme" babičkám a užijí si taky trochu normálních prázdnin :-)))
Tak ono hlavně ty děti z toho ještě nemají rozum a prostor na "vzdor" mají žádný. Do prdele vás pošlou až za pár let, tak nějak se začátkem puberty... ;-)
Anebo třeba ne a budou jezdit i nadále.
Náš mladý pán velkokníže se uvolil, že letos teda ještě se mnou na konci prázdnin na těžko pojede. Neremcá, jen má všechno naprosto u prdele a celou dobu mlčí a jen si mumlá něco pod fousy (doslova) - což je snad ještě horší, než to hlasité remcání:-DD. Příští rok si bude moct dát legálně pivo...
Třeba začnou jezdit sami a pak se my jich budeme doprošovat, aby nás vzali s sebou ... A oni nebudou
chtít, bo se za nás budou stydět :-))))
Uvidíme :-) Užíváme si tohle s nimi, dokud to jde.
Co se v mládí naučíš....
Možná přijde vzpoura, možná ne, v každém případě dovednosti co s vámi na ceatách nasbírají se jim budou hodit víc, než ty, co by nabrali u bazénu čtyřhvězdičkového hotelu "all inclusive" v nějakém tom "resortu".
Děláte to správně.
Znám rodinu, podobně "postiženou", jen s dětmi od dětství nejezdili na kole, ale courali přírodou. A dneska to u nich vypadá tak, že jezdí společně nejen dospělé děti s rodiči, ale i partneři či manželé těch dětí.
Tak snad se to také povede.
Na pěší výlety chodíme taky rádi, přechody hor a tak, ale spíme zatím po horských chatách, dokud si děcka samy neunesou svoje věci, já jim je na zádech tahat nebudu :-) Na kole je tohle o hodně jednodušší. Kilo sem, kilo tam ...
V poslední době mě ty pěší výlety lákají víc než kolo ... Ale dovolená bude zase cyklo.
Uvidíme, není to tak dávno, co jsem si neuměla představit, že budu někdy mít děti a teď si neumím představit, že vyrostou a dospějí :-)
Až jim bude tak 10, 12, pořiďte si další. ;)
to ti nevím jestli je dobrá rada. Já to tak mám a na jednu stranu je to obohacení jako každé mládě co přijde do smečky. Na druhou stranu smečka je tak rychlá jako její nejpomalejší mládě. A sladit pohyb smečky kde máš dospívající (rozuměj plné síly a kritiky) a batole je zdroj hodně konfliktů. teď už má nejmladší ten věk síly a kritiky a starší už loví samy. ale jednoduché to nebylo a změna to byla velká.
To já mám ohledně té rady víceméně jasno :-)
Uf, nemyslela jsem si, že to někdy řeknu, ale ... tyhle radosti už ... přenechám mladším...
Já vím, že celebrity rodí ještě později, viz. Basiková, Žilková atd... ale...
A navíc, dítě po takovéhle době by bylo v podstatě jedináček a mně strašně vyhovovalo mít ty děti 18 měsíců od sebe (byť neplánovaně), tudíž pak by to chtělo ještě sourozence a to už fakt neeee....
Jako je pravda, že když vidím, co se děje (uprchlíci, kvóty apod.), tak si říkám, že by to s tou porodností chtělo něco udělat, ale jak jsem psala na začátku ... už to nechám mladším :-)
Dobrá debata mimochodem, už si připadám jako na rodinacézet :-)))))
Já to tak mám a docela myslím, že je to zábava. Velké děti jsou už prakticky z domu, ale my pořád chodíme na třídní schůzky. Pravda je, že je to jedináček. Ale o to si ho víc užíváme. A ono má, zatím, se staříky trpělivost.
Také se domnívám, že by ´mezera´ po tom 10ti letém měla být vyplněna ještě jedněmi narozeninami. Ono i jim (spolu) se pak lépe vymýšlí zábava.
Vnuk (9 let), jedináček
"Co budeme dneska dělat dědo?"
"Máš tu kolo, lodičku, hračky, knížky, můžeme někam jet ..."
"Ach jo, kdyby tu byla aspoň máma, ta by jistě vymyslela něco, co by mě bavilo!"
(kdo chce, hledá možnosti, kdo nechce, hledá důvody)
My to máme vyřešené tím, že v rodině máme ještě jednoho "jedináčka" stejně starého a shodou okolností také s odstupem 10+ let od svých sourozenců.
Není nad plánované rodičovství. ;)
A pak jednoho dne zjistíš, že dokonce i vyletí z hnízda...
Takže řešení: Rodit, dokud to jde - pak se vlastní děti začnou mísit s vnoučaty a pravnoučaty a žena obklopena mládím nestárne!?
(´trubec´ to má horší ...)
8-))
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/370290...
8-D
Krásné čtení na páteční večer a tohle Vám nikdo nikdy nevezme...Vídeň je pro cyklisty jako stvořená, a je fajn, že už tam můžeme. Pro mě je top výlet Wachau, ubytovat se tam na 3 - 4 noci, objíždět vesničky a naprostá pohoda. Doporučuji pramen Ohře...znáte? Ať se daří a šlape to, Vláďa
Já po pramenu Ohře mlsně pokoukávám, ale zatím jsou to jen plány...
Ohři bych určitě někdy ráda sjela, celou, tj. od pramene až k Labi. Zatím jsme podél ní jeli vždycky někde jenom kousek ... Chce to ale 4-5 dní v kuse, neboť je to na druhém konci republiky :-) a to už se teď blbě skloubí s povinnou školní docházkou dětí. Ale ono to nějak dopadne, věřím že dobře :-)