Točím drhnoucí kličkou mechanického kafemlýnku, mám totiž moc rád tu vůni čerstvého kafe na turka. No je úplně omamná... A koukám co dál s tím vleklým příběhem, kde se pokaždé na něčem zadrhnu jako ta klička od mlejnku... Savona, Albenga, Imperia... A Sanremo, Ventimiglia, Menton... A ještě Monaco,…
Teda to je návnada zase! A docela v pravou chvíli :) Musela jsem všeho nechat a číst. Dnes se mi splní jen turek na sluníčku. Pěkné místo na spaní pod tím obloukem, ale nevím, asi bych se bála, aby mě v noci nespláchla vlna.
Jj, příliv a vlny jsem řešil a pozoroval před zalehnutím, ale moře bylo celkem klidné celou dobu a příliv minimální, tak mne to neopláchlo.
To musel být krásný zážitek :)
Někdy v roce 1993 jsem v Cap Martinu spal na pláži týden. Jsou tam dvě pláže, tak častěji jsem byl na té nuda, bo tam byly aji sprchy aji turecký záchod. Na tu pláž se šlo od vlakové zastávky takovým tunelem. A jak jsme odjeli dom, tak někde nahoře přišla průtrž mračen a tím tunelem se hnala taková vlna, že ten turecký záchod , teda spíše tu budku nad ním odnesla do moře. Turecký záchod , teda ta díra do betonu tak ta zůstala.
Tak jsem si od té doby, pokud jsem spal u moře, vždycky prohlížel kam až se usazuje sůl, abych nebyl ráno překvapen, jak se tam to moře v noci dostalo :-)
Ale ona i bouře na moři umí udělat pěkné vlny co jsou v noci ve spacáku docela nepříjemné.
Ten poslední odstavec je excelentní. Hned člověku začnou utíkat myšlenky někam jinam.
Použil bych slova mé oblíbené písně Lastura od J. Grossmana:
"...takže mám pocit, že jsem tam byl s tebou, takže mám pocit, že jsem tam byl sám..."
Chlape ničemnej, leze to z Tebe jakz chlupatý deky, teď už nemá cenu Tě vyslýchat, vyrážím tam zítra v noci busem, tedy do Janova a pak do té Savony.
A pak jak si psal, Menton, Monaco, Nice, Cannes, Saint Tropez, Toulon, Marseille, Arles, Sète, Perpignan, Figueres,Barcelona....
Už od neděle takhle blbnu, dnešek je jak předposledníden na vojně, a těma fotkama si mě dorazil.... :-)
Já to v St. Raphaelu ohnul na sever na řeku Verdon, Apt, Manosque a Tarascon. To píšu dopředu abys věděl že spodem na Marsej jsem nejel, tak jsi o žádný rady nepřišel. Zkoušej se držet tý cyklostezky po bývalý železnici, je luxusní.
Jízda po riviéře je rušná.Časem na to člověk vzpomíná ale pozitivně a je rád že tam byl.Ty záchodky u Picasova muzea jsem měl zavřené.Dorazil jsem tam za soumraku a všude mraky lidí.Najít vhodné místečko byl boj.Dále to stáčíš do Alp,nebo dál ke Španělsku ?
Viděl jsem to na bikemap, to trasování, cyklostezka frčí rovně a tunelama, zatímcose státovka klikatí, koukám do Google street view, ale moudrej z toho nejsem, říkal jsem si,to jsou teda grandeti, ti Makaróni, oni si táhnou cyklostezku tunelama do evropskejch fondů či co, teď to chápu, zrušená železnice....
Tu najdu, neptám se domorodců ale google maps :-)
Dá se nějak v g.maps nastavit abych viděl cyklostezky? Asi ne že?
Na tabletu to mám, nastavení -> na kole
Jsou vyznačeny tmavě zeleně.
Dobrá zpráva, jsou to skutečné, sjízdné (pro nás naložené) cyklostezky nebo vyhražené cyklopruhy.
Proti bikemap.net je jich tam výrazně méně, protože za cyklostezku neberou polní cestu lesem, kde někdo občas pověsil žlutou značku, ale to co google je, je fakt spolehlivé.
tak nevím, mám nastavené na kole a tmavě zeleně ani nijak cyklostezky nevidím..musí se ještě něco nastavit?
Ne, najdi si jiný region, třeba jak píše Básník, to italskou Rivieru, zhruba od města San Giacomo vede ta stezka po té trati,jak píše Básník.
Možná ale musíš mít nainstalováno Google Earth, netuším. Taky je to mobilní Google Maps, zkus kliknout taky Doprava, Terén, nebo tak, nevím přesně jak jsem toho dosáhnul, ale je zelený jak brčál.
Třeba od vás, vidím zeleně stezku mezi Kostelany nad Moravou a Staré Město, podélřeky Moravy.
Blb, sorry, ne Hradiště, Brod, tam vidím poblíž jen něco kolem Olšavy z obce Šumice....
Kafe-turek mi strašně voní a jen ta vůně je jak píšeš naprosto omamující a nemůžu se donačichat:) Jen mě je líto, že ho nepiju..nějak mi to nesedí a ani moc nechutná-zvláštní..ale ta vůně..to je prostě něco a při čtení tohohle, jsem ji zase nachvíli ucítil.
Naopak miluju chuť čaje když ho piju, i když zas nevoní tak omamně jako ta káva.
Hezky píšeš, neboli prostě "jinak" a každý píšeme "jinak", jinak vše trošku prožíváme a užíváme a to je dobře.
...Nalezení hezkého místečka na nocleh je vždycky odměnou za celý den...
Pod to se podepisuju, mám to úplně stejně, zvláště pak v tak hodně obydlených, zastavěných místech jako je pobřeží F a I.
Pěkné čtení, díky.
Rána bývají pak někdy ještě hezčí než večery.
Ráno jsem se vždycky koupal v moři a protože tam pokaždé někde byla trubka se sladkou vodou, mohl jsem se i osprchovat.
Pověz ty mi Básníku, jak jsi na tom s cizími jazyky, jak funguješ třeba ve Francii, když máš problém si vzpomenout na "merci"?
Ptám se, protože mě možná čeká cca šest dní ve Francii a s "merci" mám těžké problémy :-)
No nevalně a ostudně, měl bych na tom zapracovat. V těch základních jednoduchých situacích amatérskou angličtinou, trochu rozumím německy, a italština se mne chytá protože je jaksi magická, pro mne. Že merci je fr. děkuji samozřejmě vím, ale nedokázal jsem přeladit z italštiny, tím to bylo. Pár dní to trvalo prostě. Chce to se nebát a neškodí mít poruce blok a tužku a kreslit když pusa selže.
Co pocit studu, máš, když nevíš co kváknout? Já se hanbou propadám. S kreslením jsem na tom snad ještě hůř, než s cizími jazyky, ale to je jedno, já tam vlítnu a nějak to dopadne, budu se učit za pochodu, neboli improvizovat, na to já jsem machr.
Jak se znám, šest dní nepromluvím, šest dní nebudu nic jíst.
Na to mě poradil fintu brácha, když začínal v Kanadě, tak občas nějaký místní (kdo je vlastně v Kanadě místní?) zesměšňoval jeho angličtinu.
Prý nejlepši je se ho natvrdo zeptat: "jaký je tvůj druhý jazyk?" a frajírek zklapne.
Já to nikdy neřekl, ale občas, to poznáš, že ten druhý dělá okázale, že nerozumí, si to velmi intenzivně myslím, a pak nemám zábrany to říci, i když blbě.
Pocit studu? Proč? Vůbec. Máš ruce s deseti prsty, můžeš ukazovat, obličej na úsměv, údiv, jako poděkování položím dlaň na srdce (svoje!) a zlehka se ukloním, prostě trochu hraju... nevedeš odbornou debatu na složité téma, ale kecáš s obyčejnýma lidma co jsou na tom s anglinou často podobně. Nemám žádný ostych v tomhle. Kdybych měl jít před mikrofon nebo mluvit na kameru, tak snad, ale tyhle situace na ulici jsou o úsměvu.
Třeba: je hezká, tak jí pochval náušnice. Zamávej na ni aby si tě všimla, jemně se zatahej za ucho (svoje), ukaž na to její (bez dotyku), zvedni palec a třeba zatleskej, usměj se, pokud je sama naznač polibek na špičku svých prstů a pošli jí ho, a raději rychle zamávej a jeď. A by viděla že nebudeš dotěrnej otrava. A je to beze slova. Třeba, do okénka auta. Na příští křižovatce tě dojede a pošle ti pusu přes sklo a zamává taky. Příběhy, každou hodinu jeden. Jedeš do dálek, tak to žij :-)
Tomu říkám pozitivní přístup, musím se ještě hodně učit, hodně učit :-)
Nj, ale to se nemusíš nějak učit:) Na to potřebuješ mít hlavně určité "charisma", jako má třeba básník. V tom je ten fígl. Kdyby tohle dělal "naučeně" na ty ženské já nevím kdo jiný, prostě kdo tohle charisma nemá, tak pohoří a dotyčné na něj budou dost nevábně hledět a rozhodně si to neužije:)
No já to nechtěl psát, ale abych se choval bezprostředně jako Básník, musel bych být celou cestu v lihu :-)
A to si představte, kdybych si to posílání polibků kolemjedoucím mladíkům chtěla zkusit já...
Holt do některých oblastí emancipace nikdy nedospěje... :-)))
Holky mají jiné fígle přece, rafinovanější a třeba ne tak... okaté (i když jsou samy okaté) :-)
Teď jsem v Nice, v hotelu, a musím fakt vyjádřit obdiv nad tvou schopností najít grandlehárnu i v tak přecivilizované oblasti, jako je Riviera.
To bych už asi nezvládnul, to chce léta praxe...
Básnikovu železniční stezku jsem našel, jen ta moje poezie byla spíše té drsnější Baudlairovské školy, než Seifetovo milostné švitoření, co by lépe pasovalo k Máji, ale poesie to fakt je.
To už jseš na místě? Teda ty seš sakra muž činu:).
Já to měl naplánované od ledna, Básnik mě významně pomohl s tou železniční cyklostezkou, v tom větru ty tunýlky byly fajn.