Zdravím vás všechny. Tak jsem si říkal, že bych zase sedl na kolo ... po letech. A silnice je silnice. Ale nejsem fanatik a tak to chci zkusit pěkně v klídku. A zkouším sehnat nějakýho slušnýho favorita. Ale jak s tou velikostí? Zkušenosti nemám a každý mi říká, že právě ta jeho velikost je pro mne. Help me .... :)
Výška 185, délka nohy 85.
Díky za radu
[url=http://postimg.org/image/jw7g8k9ff/[/url]
Že ty si chceš cyklistiku chceš zhnusit? Proč jinak bys chtěl favorita. :-)
:DDDDD ..... ne zhnusit, ale právě navnadit
Favoritem? Myslíš, že to jde? :-))
náhodou, favorit je fajný :-)
hlavně je na něm údržba "za pusu". jednou ročně řetěz za stovku, občas docentrovat kola a měnit sjeté pláště. a to je skoro vše...
já mám 177 cm, a rám jsem měl 56. Zkus se koukat třeba po 58 nebo 60
To ale asi máš na mysli Shimano naroubovaný na favorití rám. Kdybys poznal skutečného Favorita, psal bys jinak ;-)
To je pravda, už si ani nedokážu představt 3kolečko a favorití přehazovačku, případně přesmykač s páčkou přímo dole na těle přesmykače. Neustále se rozcentrovávající ráfky a náby bez jakýchkoliv krytek, do kterých jde rovnou prach a voda. Ale ten rám je příjemně dlouhý a přední ocelové vidle krásně pruží.
Tříkolečko a páčka u ¨smyku, to už je krásný veterán. Horší byly ty paskvily ze sedmdesátých let. Třeba taková objímka s páčkama přehazky a smyku, když se ti dala nepozorovaně na pochod po rámu, to byla radost :-) Nebo takové bowdeny. Ty bílé, zalité v bužírce jen trochu pružily jak harmonika (a úměrně tomu nebrzdily), ale pak soudruzi inovovali a kovovou spirálu jen volně navlíkli do bužírky. Vzal jsi za brzdu, spirála bowdenu udělala "bublinu" a špalky (asi z materiálu v rámci racionalizace výroby shodného s hokejovými puky) sis ani neodřel.
Samé sqělé vzpomínky. Ruce furt od šmíru, ale zase se člověk moc nenadřel při vyjížďkách. Oboje, montování i jezdění, se stíhat nedalo.
Tak já si pamatuji "skutečného" favorita- dostal jsem ho v r.1967 (jednotác-trojkolečko/950Kčs) a nepamatuji, že bych na něm měl za 15let nějaké jiné problémy. Žádné Shimano v té době k mání nebylo- špička byl dvojtác/čtyřkolečko a kovová přehazka(typ už si nevzpomenu, myslím že Varšava).
Jo, jednou za čas(3roky)klínky- a jezdil jsem jako kluk dost,2-3000km/rok..
Jo, "jednotác" jsem si z nouze z dvouplacky taky nakonec udělal. Kroutil se tak, že se do smyku stejně pořádně nevešel. A rozdíl mezi těma dvěma plackama byl stejně směšný.
Já měl Favouše z druhé půlky sedmdesátek (77), to asi mezi tím soudruzi několikrát inovovali a racionalizovali a zefektivňovali výrobu, takže víc šetřili na materiálech i přesnosti (jako i v mnoha jiných oborech). Takže co ti drželo o deset let dřív, bylo už asi potom jen z "perníku". Nebyla to jen moje zkušenost. V oddíle jsme tímhle trpěli všichni a oddílový mechanik se před náma, žáčkama s favoušema doslova schovával a zapíral (podobně, jako tě dneska servisák vyhodí s kolem z Tesca)
Na prvního Favouše zapomenout nelze, mě stál zápal plic.
Muselo to být tak v roce 71-72...
http://www.nakole.cz/blog/zobraz/430-muj-prvni...
Mě zlomenou ruku v krčku a otřes mozku s "voknem" (2x) :-) Oboje "zavinil" nákup v tašce (pytlík mlíka v hadrovým pinglu) v ruce na řídítkách a přeřazení v zamyšlení. Mlíko v drátech, já přes řídítka rovnou na šišku... :-))
Mlíko v pytliku, nezapomenutelný symbol dětství.
Tuhle jsem jeden ten pytlík od mlíka vyhrabal u nás na louce (toho modrého - polotučného).
Dal jsem si jej stranou jako svatou relikvii a zatímco jsem někde něco hrabal, vrhla se na něj Soňa a společně se všemi plasty odvezla do kontejneru.
Myslel jsem, že to se mnou šlehne, tak krásnej, zachovalej, nepotrhanej a stálobarevně potištěnej pytlík....
No, ten pytlík fakt dost vydržel, dovedu si představit jak tě katapultoval :-)
Mě stála první jízda na Favoritu salto přes řidítka, byl jsem tak zaujatý přehazovačkou, že jsem si nevšiml zúžení silnice a obrubníku...
No a koupě Favorita byl vůbec příběh, u nás v kombinované prodejně na Nám Kubánské revoluce dostávali asi 3-6 kousků za kvartál a ty na prodej vůbec nešly, nakonec jsem ho dostal "přes strýce v Hradci Králové a to salto bylo někde za sídlištěm Labská ve vilkové čtvrti během testovací jízdy ..., nakonec jsem prostudoval mapu a asi to bylo tady , nejsem si jistý přece jenom kolem roku 1977-78 :)
https://goo.gl/maps/FtQib
No a i když to byla 3/4 tak u nás celkem věrně sloužil až do roku 2003, to už měl ale místo klínků napevno přibodované kliky a další speciální úpravy...pak na něm asi ještě 2 roky jezdil tchán...
Dívám se, že jsi měl (máš) strýce ve vedlejší ulici než já. :-)
těžko říct :-D
je fakt, že originální kola jsem měl vyměněný za nějaký jiný bazarový - stály mě v servisu asi tisícovku.
přehazku jsem jezdil docela dlouho tu původní favoriťáckou a bez problémů. Pak jsem přešel na nějakou nejnižší od Shimana za stovku nebo stopade. a fungovala taky
Já mám teď Favorita s osmikolečkem a třítalířem s indexovým řazením na řídítkách, s lepšími brzdovými čelistmi, s koly s dvojitým ráfkem. Z původního Favorita mi zbyly jen blatníky a ten rám, který je celý převařený a přelakovaný. Je to skvělé, ale díky odranému pozinku při pískování před lakováním to strašně rezatí :(
Já teda nevím, možná už si ten favorit s odstupem (5-6 let) idealizuju, ale já jsem s tím kolem byl spokojený a vzpomínám na něj v dobrém!
Když to srovnám s Ibexem, tak favorit byl lehčí, údržba stála zlomek (i při přepočtu na kilometry), brzdové špalky vydržely věčnost, nemusel jsem se o to kolo pořád bát, mohl jsem ho nechat kdekoliv zamčený, dojet šlo taky poměrně daleko a použitelné bylo i v terénu nebo na sněhu, kam se s lehokolem zatím stále bojím...
Asi největší záhadou mi teď je, jak mi tam mohly stačit převody... :-)
Převody stačily protože "hrubá síla mládí".
Favorit, ten ze 70tých, měl z mého pohledu dva naprosto zásadní nedostatky.
1. Klínky u šlapek (a s tím spojená i osička z bláta)
2. Ráfky a dráty, zatížené kolo se pořád musel docentrovávat, a dráty často praskaly.
Dalším nedostatkem bylo to, že všech důležitých náhradních součástek byl nedostatek, ale to se v té době netýkalo je jízdních kol.
...napadá mne přirovnání Favoritu k brašnám SA- v době vzniku a začátcích celkem kvalita- pak to šlo z kopce...:-((
Technika jde kupředu, ale ne vždy.....Podle mého pohledu PC i mobil měly v začátcích nedostatky- nebo ne? ;-)
Tak klinky potvrzuju, to bylo nestesti, jak to vzdycky zaclo vrzat, dohanelo me to k silenstvi a samozrejme, ze jsem je utahoval tak dlouho, az to klinek nevydrzel, pak se zase musel vytlouct ven...
Ale posledni rok nebo dva zivota meho favorita uz jsem tam mel stred a kliky na ctyrhran, to bylo mnohem lepsi, i kdyz uz ne original...
Ja toho na kole moc nevozil, takze s draty zasadni problem nebyl, vybavuju si, ze drat mi prasknul jen jednou a dojet na tom domu bylo silene, jak to najednou hazelo. To dnesni rafky jsou precijen stabilnejsi. :-)
Kdyby jen klínky. Nevím, co tehdy bylo fórovější, jestli středové misky, středová osa, nebo kuličky, ale taky se mi co chvíli povolovala tahle šílenost. Po čase šla osa do háje zelenýho, protože z ložiskových drah se staly tisícihrany. Po dlouhém shánění se stal malý zázrak a v kšeftě jsem narazil na novou osu. jenže to byla spíš parodie na strojírenský výrobek. Už z výroby trošku šmajdala, ložiskovou dráhu si kuličky musely prošlapat a anabáze s klínkama byly ještě četnější, o rovnoběžnosti klik zbytečné mluvit, stejně se viklaly. Ale to už jsem stejně moc nejezdil, nějak to na téhle pomstě nebavilo.
Kolo jsem zas na chvíli vytáhnul po devadesátým, kdy se tady objevily nějaké zajímavé díly (tehdy tuším "RENO"). Tak jsem kolo za nemalý peníz překopal. Ale stejně to bylo jízdně nic moc, v porovnáním s kolama známejch, co dotáhnuli z venku. Tak jsem díly rozprodal. A teď jsem na něj navěšel Aliviový zbytky z překopaného treka. Na silnici už ale nevyjede. Už jen proto, že se ten zoufalej rám pod jen malinko účinnějšíma brzdama kroutí jak psí víno.
Fakt moc nechápu zdejší nostalgické vzpomínky na tenhle paskvil (že by selektivní paměť, vzpomínání jen na ty hezčí momenty ? :-). Já to zažil po všech stránkách jen jako účinný prostředek k znechucení jízdy na kole.
Mozna selektivni pamet, mozna jsem nemel tak velka ocekavani, mozna jsem zatim nejel na kvalitnim silnicnim kole....
Jestli pocitam dobre, tak ve svem zivote jsem mel uz 7 kol:
1) Jakesi zelene s postranimi kolecky, myslim, ze umelo i couvat
2) Jakesi male modre s protislapaci brzdou
3) Zelene Sobi se zrcatkem
4) Liberta (?), damske se zbesile prohnutyma riditkama a trema rychlostma
5) Favorit puvodne s 2x4, pozdeji 2x5
6) Srotokolo (koupeno v kovosrotu za par stovek na cestu k vlaku/autobusu), mix dilu, neco jako trekink (prehazka prakticky neradi, jinak navzdory skoro nulove udrzbe stale jezdi)
7) Azub Ibex
V tomhle seznamu mi ten favorit proste vychazi jako druhe nejlepsi kolo meho zivota... ;-)
V pohodě. Stará ocelová kola mají něco do sebe. Zvládají 1 kw motor v náboji i bez nějakých serepetiček na rozložení momentu :-)
Ale zase stála ta osička 8 Kč :-)
A dnes to stojí kolik, 80? Takže asi nastejno, ale víc na jistotu :-)
V moderním kole už tohle nepotkáš. Zapouzdřený monolit na průmyslech, který tam jednou namontuješ a zapomeneš, že tam něco takového vůbec je.
V době favorita, kdy jsem od středové osy i věčně vyhrkaných osiček v nábojích byl furt černej až za ušima měl kámoš dotažený od babičky z Vídně Shimaňácký středový složení s klikama a plackama. Tehdy ještě čtyřhran a na osičce s miskama a kuličkama. Jenže nějak šikovně zapouzdřený v plastu, takže použitá bílá vazelína po nějakém čase trošku zešedla... A jezdil a jezdil. A my tiše záviděli a záviděli...
Mě to nevysvětluj :-)
Jinak nechápu, jak jsme na tom mohli jezdit takový štreky. To jsi každý den něco opravoval. Teď zjišťuji, že s sebou vozím asi kilo náhradních dílů, co neupotřebím nikdy, tehdy to byla nutnost, abych dojel.
Přidal bych se k Rondovi, vzpomínky jak na vojnu, občas sranda, ale 90 procent vopruz, tak Favorit.
Z nouze ctnost. Prostě se bastlilo, nějak drátovalo, rozebíralo a skládalo, promazávalo. Zkoušelo se kdeco, aby to zas chvíli nějak jelo. A hlavně se skřípalo zubama při tolerování lehce uvolněných klik, vůli v osách kol i středu, chabých brzdách, hrkání v hlavovém složení, uvolňování řadících páček jakjich samotných, tak objímky po rámu a tím pádem švindlujícího šaltru, škrtání křivého převodníku o vodítko i tak blbě řadícího smyku, hopsajících a osmujících ráfků (zvlášť těch měkých hliníkových na galusky), jo a zoufalé sedlo a ještě zoufalejší kraťasy můžu dát kolovat k vyzkoušení. Na co jsem zapomněl ? "Jelenicové" rukavice po zpocení a uschnutí tvrdší než gypsová dlaha, ingot pedály i pro "sportovní" kola shodné s kolama na cestu pro nákup, vbrzku vůle v ložiskách standardem. Samotnou kapitolou byla nesmyslná masivnost a váha dílů, daná použitým balastním materiálem, v době kdy už jinde byl běžný kvalitní hliník.
Ale tohle se tehdy netýkalo jen kol. Šunty kam se člověk podíval. Akorát že ten Favorit byl coby okrajová záležitost ještě ošizenější než to ostatní.
Nic ve zlém, ale srovnávat technická řešení z počátku 50-tých let se současným stavem je jaksi nekorektní. Favorit byl ve své době na výší, v průběhu let modernizoval a tak jsem si sehnal favoriťácký zapouzdřený střed, kola s průmyslovými ložisky, šestikolečko, centriky apod., jen dvojtalíře jsem si dělal sám. Kvalita odpovídala době a chtělo to samozřejmě kus fandovství a neustálou údržbu.
Vývoj šel samozřejmě dál a tak dnes z mého favorita zůstala jen kostra a je osazen - jak píši zde:
http://www.nakole.cz/diskuse/19487-velikost-a...
P.S. jezdil jsem služebně po republice, díly se nejlépe sháněly v Hradci Králové, v Karlíně u viaduktu a samozřejmě v podnikové prodejně v Rokycanech.
Ne ne ne. Nesrovnávám kolo z padesátých let s dnešním. Ale kolo z druhé poloviny let sedmdesátých s tehdejšíma kolama odjinud, měl jsem určitou možnost vidět, na čem se jezdí, i si na ten materiál sáhnout.
Ten náš Favorit skutečně ustrnul v technickém řešení let padesátých a až do devadesátého se prakticky nehnul z místa. Jediná změna byla patrně v materiálu a kvalitě provedení. Bylo to tak v leckterém oboru, proč ne v jízdních kolech. Prostě se čím dál víc šidilo a odflakovalo. Takže připouštím možnost, že máš ještě poměrně slušný kousek z padesátých let, technicky na svou dobu přijatelný. V sedmdesátkách už to ale byla tragedie...
Podobně ale dopadly třeba i motocykly. V padesátých podědili po zlých kapitalistech pokrokový koncept kejvaček a s poklesem kvality s nima vydrželi až do "zániku" v devadesátých letech. Vlastně je vyrábí pro rusáky dodnes.
Jo, skalní fandovství a neustálé montování. To je fakt. Jenže my jsme chtěli jezdit, jako ti kluci na Shimanech a Campách (a občas i něčem jiném z venku) a ne se s tím furt drbat někde v dílně. Nebylo tehdy k čemu získat fandovský vztah. Jen nasranost...
Kluci, co dneska jezdí fandovsky na Jawách, tak si i dělají srandu z toho, že zatímco ostatní na japoncích, báwech, triumfech atd. ze stejné doby se jen projíždějí, oni sebou tahají kupy dílů a co chvíli někde "jawí", čili opravují a náročně servisují, aby se zase mohli na chvíli projet.
Fakt ten Favorit byla technicky i kvalitově prasečina a nesla to celkově tehdejší doba. Není na co nostalgicky vzpomínat.
...asi má někdo z nás něco s pamětí- ale já nevím, že by někdo v širokém okolí(Bruntál a sev.Morava)jezdil, neto vlastnil v r.1965-70 kolo od Colnago, Campagnolo či Shimano výbavou a už vůbec ne celé ze západu. Jak jsem uvedl výš, já s Favoritkou z druhé poloviny sedmdesátých let(1967)problémy neměl. Jako 15-ti letý jsem toho moc neopravil, peněz na nové díly taky neměl a ani jedno nebylo potřeba a při řádění kolo zabrat dostalo. Stačilo jednou v zimě vyčistit, namazat, dotáhnout spoje a zkontrolovat špice a bylo na další rok vystaráno. Nemluví ze mne žádná nostalgie, dnes bych ho už použil tak k cestám na zahradu- je jiná doba, možnosti a nabídka, ale v té době jsem nebyl furt od šmíru a nemontoval- jezdil jsem jako teď....:-)
Já mám na kolo favorit poněkud jiné vzpomínky.
Nějak v roce 1970 jsem si kupoval kolo Favorit, model F 10, a to bylo v podstatě jejich druhé nejlepší kolo. Chvíli jsem jezdil, přestože jsem na něm najezdil opravdu jen zlomek toho co najezdím dnes, tak to bylo stále horší, skřípání, vrzání, kroucení, páčky přehazky a přesmyku se posouvaly, brzdy se kroutily a nebrzdily, vymačkané kde co, prostě dost bída. Ještě po vojně jsem na něm chvíli jezdil do práce, ty 2 km to ještě šlo, ale na nic jiného to nebylo. Přestalo mě to neustálé štelování bavit a tak jsem přestal na něm jezdit.
Poněkolikáté - neznám kola z padesátých a šedesátých let. Mám velmi vydatné zkušenosti s koly let sedmdesátých, čili o plných deset let později. Třeba se ta kvalita opravdu tak razantně hnula dolů. Ale co si tak vybavuju z vyprávění příbuzného, tak na přelomu padesátých a šedesátých let si jako kluci nástrojaři po vyučení vyráběli osičky a klínky z pořádného materiálu a pasovali, aby jim vydržely a neměli problémy. Komentoval tím moje trápení s údržbou kola.
Campy, Shimana a další materiály se tady pochopitelně běžně sehnat nedaly, ani v Tůzu. Šmelili s tím ti, kteří se na závody dostávali na západ. Pak takový lehce jetý střed na čtyřhran a kliky s plackama Shimano (netuším jaká řada to tehdy mohla být) se dal s trochou štěstí sehnat za dva až tři čisté měsíční platy průměrného firemního úředníka (okolo 5 tis. Kčs na konci sedmdesátek)
Pár nadějnějším klukům rodičové něco pořídili, jeden kámoš měl bábinku ve Vídni a další matroš jsem měl možnost oslintávat v klubovně tehdejší Rudé hvězdy a u tamějšího mechanika, ke kterému tehdy jezdíval mj. i pro nás, žáčky, veliký Matoušek
Cyklista Petr Matoušek, teď jsem si vzpomněl, jak někdy v roce 1982 mu ukradli kolo. Tehdy v Rudé hvězdě a na tehdejší policii z toho byli na mrtvici. Mluvilo se o hrubém odhadu ceny jeho "ojetého" nezávodního kola tehdy asi na 25 tisíc.
....dík za objasnění- chaos je v pojímání let.Padesátá léta jsou od 1941-1950. V r. 1950 vyráběl kola pro naše závodníky na Závod míru, tak nějakou úroveň asi měl.Chápu, že v sedmdesátých letech (1961-1970) byly serie běžných kol stotisícové a kvalita šla dolů, proto taky pomalu upadal zájem a po revoluci nebyl konkurenceschopný západní nabídce. Bohatí nostalgici si jistě přijdou na své tu:http://www.etrend.sk/ekonomika/legendarny... , ale pro běžného cyklistu je výběr lepší jinde :-))
Nemá to přímou souvislost, ale to s těma padesátýma a sedmdesátýma létama mě zaujalo.
Nesetkal jsem se zatím s tímhle výkladem, že by padesátá léta byla v období 1941 - 1950. Matematicky to asi tak je, ale obecně, nebo "populárně" historicky se vždycky za padesátá léta braly roky plus mínus mezi 1950 a 1960. A sedmdesátá mezi 1970 a 1980. Ta léta sedmdesátá, čili sedmdesátýčtvrtý, sedmdesátýsedmý atd...
Nenapadá mě momentálně, jak zjistit jazykově a historicky správné označení těch let. Vycházím z toho, co slýchám od laiků i odborníků na historii. Máš nějaký podklad nebo odkaz pro tvoji teorii ? Bylo by to sice pak asi plavání proti proudu, ale poučení a nápravě chyby se nebráním.
http://cs.wikipedia.org/wiki/1970%E2%80%931979
Samozřejmě, že padesátá léta jsou od roku 1950. Válka probíhala ve čtyřicátých létech a ne padesátých.
Dík za objasnění- měl jsem to popletené se stoletím- jak snadno člověk "zblbne" :-(
Jo a že Favorit vyráběl kola i pro závodníky na Závod míru pro běžného spotřebitele bylo absolutně nezajímavé. Na netu se dá snadno dohledat vyprávění pamětníka z Favoritu, jak to (stejně jako v jiných firmách u nás i na západě) fungovalo. Ve Favoritu byly tři oddělené provozy - dílny. Jedna valila sérii, druhá vymazlenější kola pro sportovní kluby na příděl a pak tam byl pan stavitel, který bastlil kusovky reprezentantům na míru z dovozových značkových trubek a komponentů.
Hned jak se otevřeli hranice, tak jsme z kamarádem začali jedzit do Rakouska a v tamních výprodejích nakoupili součástky a postavili si první opravdová silniční kola. Tehdy to byly většinou staré díly Shimano EX 300 a podobné - tedy nejnižší třída, ale proti Favoritu nesrovnatelné.
A když jsme pak na těch kolech jeli na cyklovandr, tak za celý týden jsme namuseli na nic sáhnout. Druzí dva, kteří jeli na Favoritech, prováděli "generálku za chodu", aby vůbec někam dojeli.
Takové experty potkávám dodnes, jezdí na KTM, Scottech a Meridách a opravují na cyklostezce kolem Vltavy již po dvou km u Mostu Inteligence. :-)))
Ano, v Rokycanech nezachyili světový vývoj a jsou tedy tam, kde jsou - proč?! Já pak musím e-shopu kupovat Shimano. :-(
Taky asi u těch Merid a KTM záleží, jestli si ti zoufalci koupily plnohodnotná kola za rozumnou cenu, nebo jenom demoverze za sedm osm tisíc. :-)
Zvlastni, ja na cyklostezce opravovat kolo uz strasne dlouho nikoho nevidel. Rekl bych, ze uz to ani vetsina lidi neumi nebo nevozi naradi, proste si zavolaji nekoho s autem, kdo je nalozi a odveze. ;-)
Ještě k tomu shánění dílů - v HK jsem v té prodejně (u Centrálu) doslova bydlel. Furt jsem tam něco sháněl a vyhlížel (galusky, klínky, osičku, ráfky...) Votravoval jsem tam snad obden. Málokdy úspěšně. Ale nedalo se nic jiného dělat. náhodná dodávka pár "volných" kousků se nesměla prošvihnout.
V téhle souvislosti mě docela překvapilo, že když jsem tam šel po mnoha a mnoha letech kupovat v roce 2006 treka, tak mě, coby stárnoucí trosku tam v té době dosluhující prodavačka poznala a dala se se mnou do řeči. Přitom jsem tam vopruzoval, když mi bylo cca 15.
Jo a nějaké úzkoprofilové díly se občas (opravdu jen občas) povedlo sehnat v zastrčeném obchůdku domácích potřeb v Rosicích u Pardubic, jinak jsem od mámy z práce protelefonovával hodiny a hodiny po celé republice. Místo ježdění...
Pokud se nepletu, tak dnes je tam "Vše pro kolo". Tam jsem koupil kostru dámského favorita pro ženu. Po telefonu se obvykle podařilo sehnat NIC, nebylo nad osobní kontakt.
Máme na věc asi trochu odlišný pohled - já byl vždy jen cykloturista a vesměs nalehko, Ty jsi asi jezdil závodně, že ano? Mé nároky byly tudíž skromnější, ale stejně jsem vždy sehnal to momentálně nejlepší viz. výše. Ta vypletená kola s průmyslovými ložisky měla i ráfky z duralu, takže již žádné praskání drátů a osmičky, a ve výsledku docela slušné kolo. Po revoluci MTB.
Však píšu, že jsem tam byl nalezlej skoro furt, bydlel jsem kousek od kšeftu. Foto-kino, Supraphon, Tesla, Kola-Šicí stroje, to bylo moje obvyklý kolečko v té době :-) Takže osobního kontaktu bylo víc než dost. Přesto kde nic, tu nic.
A závodně v pravém smyslu slova jsem nikdy nejezdil. neměl jsem na to výkonnost a hlavně morál. Navíc jsem byl tehdy ještě žáček, takže ani to zatěžování kola (nejen váhově, ale i výkonově) nebylo nějak velké.
Moc nerozumím tomu, že jsi sehnal to nejlepší. Tehdy, co pamatuju, nebyly žádné kategorie a kvalitové, nebo váhové třídy, nějaké typy. V komponentech bývala jen jedna jediná volba pro všechny typy kol. Kliky, pedály, náby, sedlovky, představce, všechno jedny ocelové ingoty, jediný posun byla změna přehazky z tehdejší kopie Campy na Al/plast. Obě tak nějak bez problémů makaly, ale stíhaly je degradovat prachmizerné bowdeny a šmejdské páčky.
Čarovat se snad dalo jen s typem rámu - i když mezi třeba běžným F1 z krámu a F10 jsem zřetelný rozdíl taky nenašel, ani v té geometrii. Pak ještě kromě mizerných galuskových ráfků se jako náhrada daly po (alespoň roce usilovného shánění a obvolávání) s velkým štěstím na ten správný okamžik návštěvy krámu sehnat ještě mnohem mizernější polské. No a galusky, to byla kapitola sama pro sebe. Na P-W-B si člověk zkusil, jaké by to bylo, kdyby to kolo trochu jelo, pak je po pár kilometrech zaručeně ďobnul a pak už se jen trápil na občas jakž takž dostupnějších poloprotektorech, nebo nedej boše celoprotektorech. To už ale mohl s klidem jezdit na nějakých bantamech, nadřel by se stejně.
Podobná zkušenost z prodejny Kol a šicích strojů z Kubánského náměstí...
Navíc to lidi tlačilo do absurdního nakupovaní věcí které sice momentálně nepotřebovali ale kupovalo se do foroty a taky aby bylo zboží na výměný obchod...
Jéjej, kdybys viděl, co jsme po létech vyházeli neupotřebených dílů na Moskviče (to nikdo nechce ani jako veterána), nebo zužitkoval a pak i rozprodal dílů na Trabanta. A v baráku, co bylo z osmdesátek pro jistotu náhradních, ale už neupotřebitelných vodovodních baterií, různých klik a kliček, pro jistotu obkládaček (když už se jednou sehnaly, tak co kdyby se někdy chtělo něco obložit) atd atd... U jednoho známého jsem pomáhal likvidovat z pozůstalosti starou Oktávku, ale hlavně doslova tisíce různých dílů, dílků a těsnění. mototechna by z toho mohla chvíli žít :-) Nikde nic kloudně nebylo, tak když se něco objevilo (leckdy přes známého za flaštičku), tak se toho vzala pro jistotu celá hrst. A ostatní utřeli. Dobrá pakárna.
To znám z vyklízení půdy před rekonstrukcí.ježíši to nevyhazuj,jednou se to bude hodit,)
Nějak si nevzpomenu, kdo jezdil na Závodu míru v 70-ých letech na hliníkovém rámu, kožené sedlo se prodává i teď jako "špička" nad 2500Kč a moc se na něm vylepšit nedá- při správném napnutí vydrží tolik co dřív...ale to jen na okraj..;-)
To si fakt myslíš, že závodníci jezdili na stejných kožených sedlech jako se tehdy prodávaly v obchodech a že to je totéž co se i dnes prodává?
Si děláš kozy, viď ;-)
Teď ještě začni tvrdit, že Sáblíková jezdí na běžném Favoritu a Daker vyhrávali se sériovýma Tatrovkama :-)))
Ty hliníkový rámy asi nemá cenu komentovat, v osmnáctém století taky nikdo nejezdil autem.
A že se kožený sedlo prodává i dneska ? Ono se toho prodává. Mimochodem, 2.500 za opravdu dobrý sedlo, to je low-end a žádná špička. Kožaky najdeš na "stylových" městských kolech a nebo jako retro libůstku. Někomu to určitě vyhovuje i na cestování, ale chtěl bych ho vidět na závodech :-)
Co ti bylo platných 8 Kčs (tehdy +- hodinový čistý plat ?), když jsi je ani neměl možnost za tu osu utratit :-))
Pomluvy, za 8 kaček byly 4 píva :-)
Mimoto, já ne že za co, já neměl co. Byl jsem ve výkonu zostřeného manželství.
Problém "neni za co utrácet" mě za Husáka minul
Jak si kdo ustlal, tak si lehnul ;-)
Já tohle řešil hlavně mezi dvanáctým a šestnáctým rokem. Takže zostřený výkon nehrozil. Pak přišla éra jednoválců, pak dvouválců, pak teprv na chvíli ne příliš zostřené (než jsem pochopil, že tohle fakt není nic pro mě :-))
Na favority nedám dopustit, máme doma pánský a dámský od 70 a počátku 80 let a postupně jsem je "oshimanoval" a nedávno dokonce dostaly ty nejjednodušší odpružené vidlice SunTour a i tak váží pouze 14,5 kg s nosičem a blatníky.
Před 14 dny si je půjčili mnohem mladší známí a vraceli je s konstatováním jak jsou kola lehká a jak se na nich lehce jezdí (talíře 22/32/42 a sedmikolečko 12-34), doma mají MTB.
Běžně jezdíme na doma elektrizovaných MTB, favority máme na pohodové ježdění po mírně kopcovitých cyklostezkách a hlavně na výlety s vnuky v kombinaci s MHD a vláčkem. :-)))
Hezky jsme se rozkecali o blbostech. tak aby to nebylo úplně mimo, tipnul bych si výšku rámu tak na 560 - 580 mm. Na první plečce si zkusíš, co ti vyhovuje nebo nevyhovuje, pak se někde svezeš na lepším kole, tohle zahodíš a další už budeš vybírat podle zkušenosti (porovnávat vyhovující a nevyhovující rozměry). Já si tímhle prošel před pár týdny. Tabulky k prdu, jen poměřovat a zkoušet. Smysl asi má to "laboratorní" měření a určování velikostí rámu, předsatavce, sedlovky, klik atd. Jenže jen za to měření dáš víc než za toho favouše. Takže laborování a hokus pokus...
Zkopíroval jsem nějaké rady jak volit velikost rámu:
Co se vyplatí vědět o výšce rámu a poloze sedadla
Výška rámu a poloha sedadla:
Máte v úmyslu koupit si v dohledné době jízdní kolo? Pokud ano, měli byste při nákupu bezpodmínečně dávat pozor na ”správnou” výšku rámu.
Neboť pouze tehdy, pokud výška rámu optimálně odpovídá stavbě Vašeho těla, můžete optimálně vyčerpávat svou výkonnost a jezdit na kole bez fyzických potíži.
Dále Vám chceme vysvětlit, jak si sami můžete určit vhodnou výšku rámu u kola.
Nejdůležitějším tělesným rozměrem pro vypočet optimálního rámu je délka kroku: tj. vzdálenost mezi podlahou a rozkrokem.
Velikosti - doporučení
Podle tělesně výšky může byt dána směrná hodnota výšky rámu. Rozhodujícím rozměrem je ale délka kroku.
Tělesná výška 180 - 185 cm
Horské kolo 26” 50 - 53 cm (20”- 22”)
Komfort/trekkingové kolo 28” 53 - 56 cm (22”- 24”)
Tělesná výška 185 cm a vyšší
Horské kolo 26” 53 - 56 cm (22”- 24”)
Komfort/trekkingové kolo 28” 56 - 59 cm (24”- 26”)
Velikost rámu si můžete zjistit také sami tím, že délku svého kroku znásobíte faktorem cílové skupiny a potom zaokrouhlíte na celé číslo nahoru nebo dolů.
u horského kola: délka kroku x 0,61 = výška rámu
u závodního kola: délka kroku x 0,65 = výška rámu
Příklad horské kolo:
Vámi zjištěná délka kroku činí 80 cm.
80 cm x 0,61 = 48.8 cm to znamená, že potřebujete velikost rámu 49 cm.
Pokud nyní není Vámi zjištěná optimální výška rámu k dispozici, protože výrobci zadali předem určité výšky rámu,
měl by se v případě pochybnosti zvolit vždy menší rám, protože tento je snadno řiditelnějši a pevnější než rám velký.
Správná vzdálenost od vrcholu sedla k řidítkům je rovněž důležitá a vypočte se následovně: délka kroku x 0.66 = základní hodnota.
Vždy podle délky horní poloviny těla je nyní možně délkou představku korigovat tuto hodnotu nahoru, nebo dolů.
Pokud dodržíte všechna tato pravidla, dostanete optimálně harmonizované kolo.
Moc děkuji za rady.
Teda fakt jsem netušil, jakou vlnu nostalgie tady zvednu svým dotazem na Favorita :)
Ale tak už to bývá .... stará láska nerezaví, na tu první, jež pro nás ve své době favoritka byla, se nezapomíná.
Na vlně nostalgie ale dnešní nástupce favoritu ,byť celkem mohutně propagovaný v tisku, při momentálním poměru cena/výkon/ vzhled daleko nedojede.....
Nene, nechci dělat reklamu, ale pán je slovák a za poslední kvartál s ním byly asi 3-4 promo články o tom jak vzkřísil Favorit, ve skutečnosti ale udělal předražený mix "moderního městského kola" se silničkou, ani sigle speedka, ani silnička, ani Favorit, ani ryba ani rak.... prostě takový docela normální kolo za velmi dlouhej peníz, navíc si nemůžu pomoct ale shimano převodník prostě na "retro kole" je jako pěst na oko ( a to mám shimáno na Roubaix)...