Národní park Pallas-Yllas tunturi je třetí největší národní park Finska, byl vytvořen v roce 2005 z parku Pallas-Ounastunturi založeného v roce 1938 a dřívější přírodní rezervace Yllas. Nyní tvoří dlouhé, úzké území vedoucí z Hetty na severu do lyžařské oblasti Yllas na jihu.Na trase jsou v…
Jsme se s těmi články pěkně sesynchronizovaly :-)
To ano, ale úmysl to nebyl. Ale připomnělo mi to, že Ti dlužím ty vytištěné cestopisy. Pracuju na tom, neboj, zatím mám nachystáno právě Finsko 2009.
Pěkné dobrodružství. Jen si tak říkám, kolik vy musíte táhnout fernetu :)
Hodně, ale stejně to nestačí :-)
No jak to? Vždyť Luboš má dokonce dva bágly:-))
Někteří seveřané-drsňáci říkají: Nač nosit vodu k potoku?" a netahají se s ředěným alkoholem. Nosí sebou vysokoprocentní líh a ředí vodou až na místě:-))
V předním báglu má foto a videotechniku, nikoliv fernet.
Líh by nám nevyhovoval, fernet preferuje kvůli složení - mimo účinek alkoholu je to i výborné digestivum.
A přelejváte ho do petek nebo nosíte ve skle?
Samozřejmě že do PETek. Kdo by se tahal se sklem.
Sice ta PETka není optimální, obávám se chemické interakce mezi vysokoprocentním alkoholem a plastem, ale zase si říkám, že tak dlouho ten kontakt fernetu s flaškou není, aby to na nás nechalo vážné následky kvůli požití ftalátů či něčeho jiného.
Fernet je čtyřicítka?
Dnes se už spousta alkoholu přímo prodává v originálních plastových lahvích.
Šlo by třeba použít tohoto dvanáctiletého chodce na podpal a lahev naplnit fernetem:-))
http://www.htfw.com/johnnie-walker-black-label...
S alkoholem přímo v PET lahvích jsme se setkali v Tallinnu, kde kvůli chudákům Finům, plavícím se tam trajektem kvůli chlastu, začali vodku prodávat v pětilitrové PETce. To aby se chudáčci nemuseli tahat s těžkým sklem a po malých množstvích :-)
Asi jsem divná, ale já tyhle "nekonečné" blogy nedokážu dočíst do konce. Nemohla bys to, prosím, členit do kratších částí? Takhle se jen dozvídám z reakcí, že to "nádherné" čtení.
Omlouvam se za "nekonecny" blog, ale nikoho prece nenutim clanek cist. Sve drive uverejnene clanky mam v textu strukturovane na podkapitoly, takze se pak opticky jevi jako rozdeleny text. Lepe se tak v clanku orientuje.
Tento clanek je ovsem starsi, z doby, kdy jsem proste psala jinak. Upravovat 6 let stary text do ctivejsich subkapitol se proste neda.
Nechtela jsem nikoho odradit ci nudit, predpokladala jsem, ze kdo bude chtit, tak text prelouska v teto rozsahle forme, a kdo chtit nebude, tak proste clanek bude ignorovat.
Jeste jednou se omlouvam za zverejneni dlouheho clanku.
Není zač se omlouvat. Chyba je na mé straně.
Nevadí, že článek je starší. Nicméně, pokud jde k publikaci jen malá část původního textu, jako ochutnávka a odkaz na kompletní text, tak já osobně bych uvítala přeci jen nějakou úpravu ve smyslu drobného komentáře o tom celku. Protože některé důležité informace se vyskytují právě v tom celku.
Třeba zde mi hodně chyběla informace o době, kdy jste cestu podnikli, což je zrovna u těchto cest dost zásadní.
Ale jinak líbí...
Klasika dnešní roztěkané doby. U článků člověk přečte jen nadpis (a podle toho si často udělá názor) a prvních pár příspěvků v diskusním fóru.
Tak snad buď mě to zajímá a pak to čtu, a to že je to dlouhý, je jedině plus, nebo mě to nezajímá... taky se stane, že mě nějaký článek nezaujme, pak ho nedočtu, ale zrovna "šíp" píše tak čtivě, že by krátké blogy byly na škodu.
Občas se tu objeví blogy např. od Quatsch, které jsou naopak hodně krátké, dle mě ale o ničem, srovnatelné s výkřiky na facebooku. Blog už by podle mě nějakou délku a hodnotu mít měl.
Píšu to z podobné pozice jako Lea, jsem taky totiž grafoman a je mi jasné, že moje výplody taky každý nečte, nebo je nedočte do konce. Ale neumím si představit napsat z několikatýdenní cesty jen pár odstavců, nebo to naopak kouskovat třeba po dnech, aby to bylo krátké. Koho to zajímá, přečte si to i dlouhé, s těmi kratšími články čtenáři zase ztratí souvislosti.
No já vůbec zvažovala, zda mám článek publikovat, když se týká pěšího výletu na ryze cyklistickém webu.
Za jeho délku se opravdu omlouvám, nechtěla jsem nikoho zahltit. Já sama nemám problém číst delší články a příspěvky, takže mě ani nenapadlo, že by to někomu mohlo vadit. Cizí cestopisy čtu ráda, například to, co píše Peggy, se mi moc líbí a vůbec mi nevadí délka. Vždyť je to jako kniha, jen zveřejněné na netu.
U novinových (papírových) článků mi délka nevadí. Dělá mi problém číst delší texty na monitoru PC. Když musím dlouze "odrolovávat", ztrácím se v textu.
Já si blogy tisknu a přečtu v klidu cestou v MHD.
Pravda, tenhle mi vydržel na cestu do i z práce:o)))