Na nočním stolku mi leží půjčená knížka Cyklostezky Evropy, přečtená několikrát tam i zpět. Ne, nic lepšího už asi nevymyslíme, letos pojedeme do Francie. Obě dětičky, jak sedmiletý Víťa, tak pětiletá Šárka, už pošlapou samy na svých kolečkách, proto potřebujeme nějakou absolutní pohodovku.…
Hura, tak mam nevsedni vysadu byt prvni pri reakci.
Marky, super clanek, tesim se na pokracovani.
Z urazu Viti si nic nedelej, vsak jsem Ti to psala i v mailu, kdyz se to prckovi stalo. Nemas si co vycitat, abys zabranila vzniku urazu, musela bys mit deti 24 hodin denne privazane u nohy a i to by nestacilo. Vim, cos prozivala, bylo mi podobne, kdyz jsem s neteri sjizdela skluzavku a drzela ji pri tom za ruku, jelikoz se sama bala. Dole pak mela natekly loket a pro bolest si na nej nedala sahnout. Tehdy jsem se bala, ze jsem ji rucicku nestastnou nahodou vykloubila, nastesti se to nepotvrdilo.
Nenapovídej!!!
Já to mám schované až na zítra do MHD :o)))
Jsi si jista, ze vydrzis tak dlouho?
Já zcela výjimečně, jsem měl chvilku pohlídat dvouletou "malou" a ona během vteřiny stačila ochunat včelu a ta jí bodla do jazyka.
Fofrem špitál, dopadlo to dobře, ale dávají mi to sežrat pravidelně už dvacet let.
Taky to bylo před odjezdem někam.
Čekal jsem dlouho na zprávy z cesty, ty to píšeš svědomitě a do detailu, a tak to dá víc práce. Těším se na další pokračování. Moc mě zajímá, jestli jsme ten stejný kousek cesty vnímali stejně, podobně, nebo jinak.
Dík za první díl.
Jindro, tohle zatím není zpráva z cesty, spíš zpráva z příprav (nějak mi tam vypadl nadpis).
Já bych tohle nikomu sežrat nedávala, vím že stačí vteřina a včela je v puse. Sám víš, že když se něco takového stane, je to už samo o sobě pro člověka dostatečný trest.
Proto mě pak mrzí reakce doktora, který sice na jednu stranu dělá svou práci a pomůže, na druhou stranu se k nám chová jako že za to můžeme.
Hele Peggy mám úplně stejnou zkušenost. Taky jsme měli s dítětem spáleninu 2.stupně (blblo a spadlo po koupání na kamna), večer do nemocnice v Písku, dávali si neskutečně načas a spíše si nás s vílou prohlíželi jako viníky než aby se snažili pomoct dítěti. Blbej pocit. Chápu tě velmi dobře.
Leo, díky.
Já to měla (a mám) pořád v sobě, tím psaním jsem doufala, že to ze sebe nějak dostanu. Mám to sepsaný už pár týdnů, jen jsem dlouho váhala, zda to zveřejnit. Nakonec jsem to udělala a je to :-)
Mimochodem, to vykloubení ručičky máme taky za sebou, chirurgové to umí poměrně jednoduchým chvatem vrátit zpátky, u dětí je to prý běžná věc (když rodič třeba dítě za ruku trošičku neopatrněji zvedne ze země - to byl náš případ).
Já myslím, že každý rodič udělá několik blbostí, kdy ohrozí své dítě. Jen někdo má větší štěstí, že se při tom nic nestane. Já jsem jednou jak dítě a jednou jako rodič prožil "blbý nápad", který byl vyloženým hazardem se životem. Andělé strážní se tehdy asi dost nadřeli.
http://uloz.to/xazjdd7N/nase-detstvi-pps#download
Vim, co myslis, tomu typu urazu sr rika pronatio dolorosa a je to jen otazka spravneho chvatu. Myslim, ze mala to mela a kloub ji skocil zpatky, priznaky na to sedely. Jinak ona sama to vzala uzasne, rozbrecela se bolesti, ale kdyz videla, ze ja jsem z toho rozhozena vic nez ona, dala mi pusu a povida: "Teto, nebud smutna, Ty za to nemuzes, to ta divna skluzavka."
Takze ano, urazy deti se stavaji a vinit z toho rodice ci hlidace je kratkozrake. Deti jsou proste deti a bohuzel urazy k dospivani patri. Jen je nutne zminimalizovat jejich pocet, vaznost a dopad. Nelze deti drzet doma a nepustit na kolo ci hrat si ven jen proto,ze by se mohlo neco stat. Z takovych deti pak vyrostou neurotici (a z kluku metrosexualove).
Je vidět, že to máš stále v sobě...
Taky mám v sobě pár nepříjemných okamžiků, co se mi přihodily - ve mě ale spíš zůstávají takové ty "co by se bylo bývalo mohlo stát" a o to je to horší...
Ty si můžeš aspoň oddychnout, že to všechno dobře dopadlo :o)))
Myšlenky "Co by se mohlo stát"? Tak to jsem občas taky pěkně hysterická.
Nesnáším zejména výšky, takže na vyhlídkách držím děti pevně za ruku a nesmí se přiblížit ke kraji :-) Jenom si představím "co by" a je mi špatně.
To že se na tebe ten první doktor díval jako na viníka sice zamrzí, ale aspoň dal Víťu na kapačku, dal mu uklidňovák a zajistil převoz ke specialistovi. Mi když se opařila dcerka, tak na dětské pohotovosti, když slyšeli co se stalo, tak se ani neobtěžovali otevřít (bylo to v noci) a rovnou nás směrovali na popáleninové centrum. A pro jistotu tam ani nezavolali. Takže možná se ten váš první lékař netvářil nijak nadšeně, ale zachoval se jako profesionál.
Jen okrajově to sem patří. Náš známý si nedávno v nemocnici prožil své když ho považovali za alkoholika a rozhodli se, že ho jako výpitku nebudou léčit, že si za problémy s játry může sám.
Vy si teda umíte ty přípravy užívat, jen co je pravda :o)))
Ale hlavně že je Vojta OK.
´Hrabosh´?
Docela mě překvapuje, že jste nemohli zůstat v nemocnici s Víťou.
Syn, když mu bylo 6 a půl, měl úraz. Spadl ze skály, asi z pěti metrů a proletěl se vrtulníkem na dětskou traumatologii FN v Hradci. Ležel tam tři týdny se zhmožděnou páteří (naštěstí bez následků). Protože v jeho věku už nebyl nárok být tam s ním jako doprovod, střídali jsme se tam s moji ex jako "dlouhodobá návštěva". Přes den jsi na pokoji, večer si půjčíš ze sesterny rozkládací křeslo a na něm na pokoji přespíš. Jídlo si koupíš v kantýně. Byla k dispozici i lednička a sprcha.
Ale možná se od července 2013 tohle nějak změnilo.
Asi jsem to napsala blbě. Za těchto podmínek (přespat na křesle) by to tam asi šlo, měla jsem na mysli, že ti nedají vlastní postel. To křeslo byla vyloženě nouzovka.
Ale když jsme viděli, že to tam zvládá pěkně, jezdili jsme za ním jen na odpoledne.
Pád ze skály, let vrtulníkem - to jsme měli taky pěkný zážitek :-( Hlavně že je vše v pořádku.
Nechtěl bych si to zopakovat, i když jsem u toho osobně nebyl :-(
Je dobře, že jsi se z toho vypsala. Strachu o děti se nezbavíš nikdy, seš máma, ale víš, že držet děti pod skleněným poklopem nejde.
Časem, až děti dospějí, se možná dozvíš spoustu věcí, které před tebou tvé děti milosrdně zatajili. V jisté chvíli i ty děti pochopí, že v zájmu duševního zdraví mámy je, neříkat hned všechno.
Tak jsem se třeba dověděla, jak dcera synovi rovnala na zapřenou zlomený nos a jak syn, když dostal ségru na hlídání, ji učil s kamarádem jezdit autobusem a na jedné zastávce s nimi nevystoupila a dohledávali ji dvě hodiny.
A teď už se těším na pokračování:-))
Čau Peggy,
plán cesty báječnej, těším se na pokračování.
A pokud jde o úraz - ono se člověk často ani nedozví, co vše bylo v sázce. Milion situací zkrátka dopadne dobře, a člověk si pak klepe na rameno, jak jsme dobrý. A pak se jedna zvrtne...
Zažili jsme s naší prostřední věc, která ji málem stála život (prolomilo se pod ní víko studně, byly jí čtyři a kolem nebyl žádnej dospělej - zachránil ji o rok starší kamarád tím, že ječel). Je to už dost let, a stejně mám problém to sem napsat, o tom mluvit, vzpomenout si na to. Nemyslím si, že by se to časem lepšilo, jen už na to samozřejmě nemyslím pořád.
Stejně se ale domnívám, že nejhorší, co můžeme svým dětem udělat, je chránit je přespříliš. Tady je k tomu docela pěkný článek:
http://www.nytimes.com/2015/03/20/opinion/the...
Originál je originál, ale užívat v Česku ke sdělování informací "nečeštinu" mě přijde jako podpásovka ...
Promiň.
Máš-li někde tenhle článek v překladu, sem s odkazem a omlouvám se. Nemáš-li, co po mně vlastně chceš?
... co po tobě vlastně chci? Nevíš? Škoda ...
Jsme v EU kde, ať se to někomu líbí nebo ne, je základním dorozumívacím nástrojem "bad English".
U gramotných lidí nastávajícího století se znalost tohoto nástroje automaticky předpokládá,alespoň v pasivní podobě.
Těch jazyků kolem je strašně moc, a zrovna tenhle, v té změti se zdá být nejvíce rozšířen, mimo rodilé mluvčí.
Místo hledání chyby u toho, kdo anglický odkaz dal bych se snažil přemýšlet, jestli není problém v tom, že mu já nerozumím.
Když bych pak, rozumně vyhodnotil, že problém mám spíš já než on, něco bych se s fím pokusil udělat.
Pochopitelně, je tu možnost nějakého "jazykového zákona" a toho, kdo umí víc za to pořádně potrestat :-)
Máš pravdu, na druhou stranu na toto téma jistě existují stejně dobré, ne-li lepší texty v češtině.
Lepší i proto, že je píše rodilý čech, takže je máš přečtené hned a odpadají možné nepřesnosti v překladu, kterých se dopouští lidé s ne úplně ideální znalostí angličtiny.
Si toho poslední dobou všímám, někteří lidé když si mohou vybrat, nejspíš z prestižních důvodů, čili vlastně z důvodu jakési nedostatečnosti, díky které jim nedochází, že spoustě lidem bude jejich odkaz k prdu, dají odkaz na text v angličtině.
A ti nejúchylnější z nich se s chutí pobaví na účet člověka, kterého odkazem na text v angličtině nasrali.
Já ti nevím, prestižní důvody?
To je hloupé, já bych za tím zlý úmysl neviděl.
Zkus to Duolingo v češtině, úplné základy, Agathu Christie v originále po tom číst nebudeš, ale v základních situacích se domluvíš. Soňa se zezačátku smála, jak je to primitivní, a teď v tom leží od rána do večera, a zdá se mi, že vidím významný pokrok.
Jinak máš pravdu, mám pocit, že někdy se užívají zbytečně anglické výrazy "aby se vypadalo chytřeji" - to je doména "těch mladých a nadějných" ale s tím naděláme úplný prd.
Je to hloupé, ne že ne, však i samotná Peggy, které byl odkaz určen, napsala, že se článek "pokusí přelouskat".
Netvrdil jsem, že odkaz byl vložen se zlým úmyslem, ale u následných reakcí už byl zlý úmysl evidentní, však tohoto pedagoga znám už léta, on to totiž ani jinak neumí.
Tak uznávám, že i Peggy byla trochu překvapená, že je článek v angličtině, možná i trochu zklamaná, že to nebude tak pohodlné pro čtení, neb to není samé jako číst v češtině, nicméně jí neuškodí, když se o to pokusí, neb mnoho let studia angličtiny jdou v posledních letech v podstatě do kopru :-(
taky to mohl být článek v čínštině nebo korejštině. Obsahově by to bylo stejné, jen ten pocit by z toho byl mnohem autentičtější. ;-)
Ano, škoda. Povíš mi to? ;-)
pokračování slovního ping-pongu:
jistě víš, za co ses mě omlouval ...
Ne, fakt nevím. Omlouval jsem se pro případ, že tentýž text máš někde v češtině a já ho přehlíd - v takovém pádě by ode mě bylo hloupé dát to sem v angličtině.
Pokud to ale tak není, fakt nevím, co jsem podle tebe měl dělat. Zkrátka jsem věděl o dobrém textu na dané téma (před pár dny mě na něj upozornila dlouholetá kamarádka, Češka, která žije s dětmi v USA), tak jsem sem dal odkaz. Ani ve snu mě nenapadlo, že se tím někoho dotknu.
Takže opravdu nevím, co po mě přesně chceš. Abych sem nedával odkazy na žádné jinojazyčné články? Abycvh k nim přidával výcuc z překladu? Abych je sem dával přeložené google automatem? Jak vidíš, možnosti tu jsou. Opravdu bych rád věděl, co si představuješ jako nejlepší.
Na Šíravníkovy zlovolné pomluvy jsem už léta zvyklý. Od tebe mě ale ta reakce trochu překvapila...
Zkus tohle:
https://www.duolingo.com/
nastav si "češtinu" zatím tam mají betaverzi, kterou pořád zdokonalují, takže je to mírně frustrující, že se musíš v tom stromečku často vracet, ale zase opakování pomáhá.
Zezačátku je to velmi primitivní, pak trochu přitvrdí, je to zatím nejlepší program pro samouky, který jsem viděl.
Po roce tvrdé práce ti pak oznámí, že můžeš rozumět tak 60 procentům skutečných textů, což není bůhví co, ale když rok přidáš, dostaneš se na nějakých 85 procent, což už je slušné.
Přidáš si kámoše, vytvoříte skupinku, a pak se mydlíte o ty bodíky. Chvilku polevíš, a fešná Řekyně ti ujdede o 600 bodů jako prd a ty máš jen 14 hodin na to, abys jí dostihnul.
Vynecháš den, a začínáš dny učení počítat od nuly.
Za "lingoty" které získáváš za absolvování lekcí si můžeš koupit jeden den pauzy, ale už ne dva po sobě.
Tvrdý režim, který ve výuce jazyků velmi funguje.
Jak se dostaneš nad 100 dní, staneš se závislákem, je ti líto vynechat, raduješ se z té nepřetržité řady a pochopitelně soutěžíš, to by bylo aby nějaká krasavice z Athen nazbírala za týden víc bodů než popovickej strejda....
Vypadá to zajímavě. Děkuji.
Je to fakt dobrý, já jsem na tom už závislák.
Škoda že čeština je teprve v té testovací fázi a tak to má řadu mušek, které autoři vychytají až během provozu.
Příklad:
To je hezké můžeš přeložit "It is nice" nebo "It is pretty" ale taky "This is nice"... atd. protože mimo kontext nevíš, které slůvko bude víc sedět.
A ti co ten program dělali, použili pouze jednu či dvě možnosti, a když nenapíšeš tu správnou, hází ti to chybu, i když je to správně.
Takže někdo musí autory české verze upozornit, že mají ještě pár možností doplnit. Protože uživatelů je mraky, strašně rychle se ten systém rozvíjí a botná a často se doplňuje a mění, ale bez uživatelů to nejde, nikdo není tak geniální aby od stolu vymyslel všechno.
U "velkých" zavedených jazyků to mají už vychytané a upgrade udělají jednou za půl roku, ta angličtina pro Čechy se prostě zatím jen rodí, ale díky Bohu za tu partu nadšenců, kteří ZDARMA na tom makají.
Možná by se vyplatilo počkat, až to bude vychytané k dokonalosti, ale na druhou stranu, čím dřív začneš, tím lépe.
Jé, ahoj k.vl :-))))
tebe už jsem teda ale "neviděla" (virtuálně) dlouho :-)
No ty bláho, pád do studně je teda drsný zážitek :-( Mimochodem, je to taky moje noční můra (zejména od doby, co jsem si před pár lety přečetla článek o nějakém snad dvouletém dítěti, co spadlo do jímky). Uf uf! Hlavně že to dobře dopadlo!!! Nevím co napsat, muselo to být fakt strašný.
Článek zkusím přelouskat, v rámci tréninku angličtiny.