Pamatujete si ještě, jak jste se poprvé rozjeli na kole? Brzy mě to čeká s naší dcerkou, a tak mě zajímá každá zkušenost, jak začít se samostatnou jízdou.
Slyšel jsem, že velmi špatný nápad jsou ta postranní kolečka. Docela s tím souhlasím. Pokud je dítě mělo na nějakém úplně malém dětském kole, mělo by o ně přijít co nejdřív, zkoušet to bez nich. Čím menší dítě se učí držet rovnováhu, tím snadněji se mu údajně adaptuje mozek na novou úlohu. Já si pamatuju až dětské kolo s normálním výpletem kol, bez převodů, s torpédem a plechovým krytem řetězu a jak jsem se učil jezdit kdesi na návsi kde jsme měli půjčenou chalupu. Otec mě vždycky držel vzadu za sedlo dokud to nejelo rychle a pak mě pustil. Já jsem se pokoušel dojet co nejdál než spadnu (nebo než budu muset šlápnout nohama na zem). Ze sedla šlo dosáhnout nohama na zem, ale vždycky jsem se snažil jet co nejdál a postupně jsem se propracoval až k nějakým pěti nebo osmi metrům samostatné jízdy (dítě odhaduje jinak), kdy jsem zjistil, že to jede samo. Pak jsem se učil rozjet se bez pomoci.
Rozhodně ne postranní kolečka!!! Podporují nesprávné návyky pro držení rovnováhy. Viděl jsem dítě s postranními kolečky jak chtělo zatočit správně jak na kole (tzn. s naklopením kola na stranu zatáčky). Odrazilo se o vnitřní kolečko, celé kolo se rozhoupalo a převrátilo se. Nejlepší je za začátečníkem běžet a jistit. Stejně jako mi to nedávno dělal Azub když mě učil jezdit na těch svých vehiklech. Ale pozor! Jakmile mi řekl, že už asi dvacet metrů vedle mě jen běží aniž by se mě dotkl, lekl jsem se a málem spadl. Myslím, že i dítěti je lepší říct že ho držíte, i když už jede samo.
A mám dítěti nejdřív pořídit tříkolku - kolem 2 let a o rok později učit na normálním kole bez postranních koleček?
I když je to už hodně dávno, když mí synové zkoušeli prvmí samostatné metry na kole, dobře si vzpomínám, jak jsem jim, (byť to nevypadalo zrovna dvakrát esteticky) odmontoval šlapky i s ozub. kolečkem a řetězem. Pak stačilo zajít na velice mírně nakloněnou rovinku a dítě samo za mírmého jištění pustit "dolů". Opravdu to ale musí být velice minimální sklon. A protože se jednalo o kolo furtošlap, absencí šlapek nedocházelo k samovolnému bití šlapek po nohou. Synové se velice brzy naučili víceméně sami držet rovnováhu a asi po hodince bylo vystaráno, pak to jen chce ze dva dny zopakovat a vše můžete montovat zpátky.
rozhodně souhlasím s odmontováním klik a tréninkem rovnováhy s kolem jen jako odrážedlem. Já jsem synovi nechal boční kolečka mezi 2,5-3 roky. Souhlasím s tím, že pro ostré zatáčky a rovnováhu je to pěkně o hubu. Cca ve třech letech jsme odmontovali kliky, asi 2 dny trénoval rovnováhu, třetí den se rozjel, zabrzdil smykem a bylo hotovo. Bez chráničů a dlouhého běhání. Start úplně naostro bez koleček mi připadá moc rychlý, takhle si to kolo trochu osahá a pak může jít do toho naplno.
sedlo jsme během měsíce zvedli o dobrých 5 cm a jedem dál spíš půjdeme do většího kola. Dosáhnout pohodlně na zem během fáze "odrážedlo" je důležité.
S dcerou i synem jsme jezdili na rovnem hřišti, bez postranních koleček. Šlapali a já je nejdřív přidržoval za sedlo, pak už jen zachytával, když se káceli do strany. Oba dva se naučili za pár dní tak, že sami objeli na jeden zátah 250 m dráhu kolem hřiště.
Princip je držet či jistit tak, aby dítě mělo v první fázi pocit bezpečí a nebálo se jet. Když se naučí už dost, pak vypustit samotné (jistit rozjezd a pak ohlásit, že pouštíš a vypustit). Jo a přilba je skoro nutná, pádům se nevyhnete.
Ahoj, obě děti (8 a 3,5 roku) jsme začali učit jezdit na kole přibližně ve třech letech. Jako výborné se mi osvědčili chrániče na kolena, přilba a cyklistické rukavice. Při pádech a to poměrně častých, se jim vcelku nic nestalo a na kolo nezanevřeli. Jinak vřele doporučuji pro dítě, které již samo jede, ale na silnici je stále moc malé, vlečnou tyč Trail gator. Možnost samostané jízdy např. po polních cestách a bezpečná jízda na silnici je k nezaplacení.
Vlečná tyč sice vypadá pěkně, ale každopádně je proti předpisům, protože jednostopé vozidlo (což je i kolo) nesmí ani vléct jiné vozidlo ani být vlečeno.
To bych se aji hádal, tady se totiž nejedná o vlečení jako na laně nebo na tyči, TailGator mění dětské kolo v závěsné kolo a ze soupravy dospělé-dětské se tak stává v podstatě souprava dospělé-závěsné. Rád bych věděl, kde ve vyhlášce je závěsné kolo zakázané. Pokud vím, tak o něm není ani zmínka. Navíc policajt snadno uzná, že takhle je dítě v daleko menším nebezpečí než když jede po silnici na samostatném kole.
Já bych se nehádal, protože se narad hádám. Taky bych nespoléhal na to, co si o tom bude myslet konkrétní policista, protože už několikrát jsem byl vyhnán jako cyklista z prázdného chodníku na přeplněnou cestu, o tom co je bezpečnější netřeba spekulovat. Polemizujme tady dále, pokud tvrdíte, že se nejedná o vlečení, ale o jízdní soupravu, pak máte taky problém, protože jízdní souprava je souprava složená z jednoho nebo více motorových a jednoho nebo více přípojných vozidel, takže chybí to motorové vozidlo a tím pádem o jízdní soupravu nemůže jít. Asi bych to shrnul tak, že toto není legislativně vyřešeno, takže to ani nelze jednoznačně určit. Co se týká bezpečnosti, tak to nevím, protože nemám žádnou zkušenost, nicméně dokud ta tyč není úplně pevně připojená, tak to zadní kolo stejně může třeba kličkovat, pokud je pevně připojená, tak zase musí mít to zadní kolo problémy v terénu. Rád bych si to vyzkoušel, ale musím říct, že asi bych si to dítě připnul dopředu a tlačil jej, abych viděl, co dělá.
Tyč se otáčí do stran, ale přední kolo zadního bicyklu je ve vzduchu, takže nekličkuje. Takhle jsem to aspoň v neděli viděl, dítě bylo hodně malý.
A nestalo se s tou tyčí, že by dítě usnulo a z kola spadlo?
to je jedna z veci co me trochu odraszuje od koupe. ne ze usne, ale ze zacne delat blbosti a pusti se :-(
Stejny, ba vetsi blbosti muze delat i na samostatnym kole. S tyci aspon vis, ze se tim kolem nevleti do prikopu nebo nekam pod auto...
Ano, ale nebezpeci usnuti je skutecne realne. Na jedne dovolene meli nasi pratele maleho kluka na tyci a po nekolika dnech jezdeni usinal za jizdy celkem rychle. Pripadny pad mohl byt velmi nebezpecny, protoze jednak jezdil jeho tatka -- tazny kun - pomerne svizne a jednak by se jednalo o zcela nekoordinovany pad.
Dítě nesmí být pasivně vlečeno. Je na výletě, tak musí pomáhat šlapat, pomáhat brzdit. Je lhostejné, že to tahači příliš nepomůže, ale je zapojeno do jízdy. Vždycky hlásím: šlapej, brzdi, díra, drž se! Prostě se bavíme při jízdě a o usnutí nemám obavy. Navíc jezdíme ve čtyřech a jeden vždy hlídá ještě vzadu.
Jak jsem se učil jezdit na kole????
Zajímavá otázka…..Měl-li bych se nad ní skutečně pořádně zamyslet, tak bych musel zalovit hodně v paměti a vrátit se ve vzpomínkách až do svého dětství - do mých 4 let, kdy mě můj starší bratr (tehdy mu bylo 12let) dostal za úkol naučit na parkovišti našeho sídliště jezdit na dětském kole ale tentokrát už bez pomocných balančních koleček na zadní vidlici mého kolíčka. (Do té doby jsem to jinak než s nimi prostě neuměl a náš táta usoudil, že takhle by to dál nešlo a že už prostě mám ten správný věk……). Bratr tak dostal nařízeno , aby se úlohy naučit mě jezdit na kole chopil on sám – již dávno zdatný jezdec:-)……A protože se mu vůbec ale vůbec nechtělo zabývat se s mladším bratrem a chtěl radši dělat všechno jiné s kamarády, než mě učit jezdit na kole, rozhodl se to vyřešit po svém…..
Schován za rohem panelového domu mi pomocná kolečka prostě odmontoval, pak kolo přitlačil ke mně zezadu a se slovy, že se nesmím na něj otáčet ani dívat, že jde o překvapení a dostanu odměnu, mě posadil na kolo, roztlačil po parkovišti a naprosto bezstarostně mě v plné rychlosti jednoduše pustil. Protože kolo nemělo volnoběh, běhaly mi pedály pod zvednutýma nohama jako zběsilé. Pro samou starost, jak ty pedály v té jejich vysoké rychlosti zachytím tak, aby mi nepřerazily nohy, jsem úplně zapomněl na kolečka vzadu. Kolo letělo napříč parkovištěm i se mnou jako o závod….a já na něm vrávoral a téměř až na konci parkoviště se mi podařilo ty zatracené pedály zachytit , kolo otočit a dojet zpět k bratrovi. Byl jsem úplně vyděšený, chtělo se mi brečet a pořádně jsem chtěl bratrovi vynadat …..On se na mě ale vítězoslavně smál a už z dálky mi hlásil: „ No vidíš…už umíš jezdit na kole-právě jsem tě to naučil!!!:-) Nechápal jsem vůbec nic…..Ptám se ho tedy, jak to myslí a on mi prostě sdělil: “Tak se podívej za sebe dolů!“. Otočil jsem hlavu a polil mě studený pot…. Ó ta hrůza!!!! Kolečka byla pryč!!!:-o
Brácha se sebral a utekl s kamarády a já jsem zůstal na parkovišti stát sám. Po chvíli jsem to tedy zkoušel znovu a znovu, vrávoral jsem, ale po hodině jízdy jsem se mohl jít tátovi již pochlubit, že umím docela obstojně jezdit bez pomocných koleček na kole, aby se na mě šel podívat!!!:-)
Od těch dob jezdím na kole jako vítr, kol jsem vystřídal již několik, vlastníme s manželkou i tandem, ale nevím, nevím, jestli budu naše děti jednou učit jezdit na kole podobným způsobem, jako učil kdysi mě můj bratr:
“Šup do vody a plav….” …..i když …?? …u mě to zafungovalo. :-)
Bratr má dnes svých “úctyhodných“ cca. 120kg a kolo by ho žádné snad ani neuneslo, na kole dávno nejezdí ale mě vážně kolo chytlo (možná i díky němu mám dnes svých stabilních 84 kg :-)) a jízda na kole mě baví stále stejně jako tehdy poprvé až podnes - dokonce jej považuji za nejekologičtější způsob dopravy i na větší vzdálenosti. Každou dovolenou trávíme s manželkou na kole a možná někde v hloubi duše, když opět usedám na kolo, mě hřeje ten pocit, že jsem se na něm naučil jezdit vlastně za jedno odpoledne úplně sám a možná to je to, co mě k němu pořád táhne… Ten pocit vítězství sám nad sebou!
A hlavně!!! Nikdy jsem už v životě neztratil balanc (…tedy jen na kole – i na novém tandemu jsme se napoprvé jen odpíchli a jeli, aniž bychom potřebovali delší školení)…..škoda jen, že v životě už to s tou rovnováhou není tak snadné….:-)
Martin
Mám dvě děti. dceru 15 let a syna 2 roky. Dcera byla dost bojácná a můj způsob učení jízdy nepokládám za nejlepší řešení. Dcera dostala první kolo ve svých dvou letech. Podle rad jsem na kolo nikdy nepřidělala boční kolečka. Protože neuměla šlapat, ani držet rovnováhu držela jsem ji ze zadu. Tak si na to zvyla, že nám to zůstalo do jejích čtyřech let. Pak se teprve na kole osamostatnila. Za lepší způsob pokládám naučit dítě šlapat na tříkolce a držet rovnováhu na koloběžce (případně kole bez šlapek - jako na odrážedle). Pak teprve kolo. Kolega to vyzkoušel a funguje to. Syna ve třech letech posadil na kolo a postrčil. Ten jel a bez přidržování.
Pro svého syna určitě použiji druhý způsob. Trojkolku už máme. Zatím ji sice neušlápne, ale stačí, že si na ni občas sedne -sám. Důležité je nic neuspěchat. Každé dítě je jiné.
Zkušenosti s dvěma dcerami, které zvládly obě, byť jedna motoricky výrazně nadanější a druhá ne právě sportovní supertalent, jezdit dřív, než slavily třetí narozky: žádná postranní kolečka, ale rovná (nebo s minimálním sklonem, ale fakt malounko) silnice (bez aut!!), běhat za nimi, chytat, pokud ztrácejí balanc, povzbuzovat a chválit, chválit, chválit. Naučily se to za pár hodin. Ale obě už uměly šlapat díky tříkolce. Problém nebyl v tom naučit je jezdit, to šlo rychle (nebály se, věřily mně a navíc mámu s tátou na kole viděly často), ale spíš je následně uhlídat, aby věnovaly pozornost při jízdě fakt té jízdě a nekoukaly někam totálně jinam, než před sebe. Byly dost malé, ježdění je bavilo, ale připravily mně pár nervy drásajících okamžiků, když např. jely z kopce (to jim byly tak 3 a 4 roky) a musely si okamžitě něco strašně důležitého říct, takže ta rychlejší (mladší), jedoucí vepředu, jela, koukala dozadu, halekala na ségru, ale jela pořád. No, přežily, jen já lehce šedivěla. Ale bylo to fajn. Přeju hodně úspěchů hlavně těm prckům. Kolo je bezva!
Je to nedávno, co jsem učil jezdit své dva syny. Tady máš know-how v 10 bodech vytvořené na tom 1. a ověřené na tom 2. :-)
1. kolo bez postranních koleček
2. kolo musí mít torpédo, dítě musí být schopno snadno zabrzdit. "Ruční" brzdy ani náhodou!!! Mám s tím úděsný a téměř fatální zážitek, kdy mi malý sjel z prudkého kopce ( kam nečekaně zatočil) a vjel ( téměř) na hlavní silnici, protože nebyl schopen zároveń řídit & brzdit v téhle kritické situaci. Tak rychle jsem v životě neběžel, stáhl jsem ho ze sedla doslova v poslední chvíli.
3. Pro začátek sedlo dej tak nízko, aby dítě dosáhlo oběma nohama ( ne špičkama, ale celými chodidly) na zem. Zní to zdálnlivě šíleně, ale funguje to.
4. Vyber dostatečně velkou volnou rovnou plochu.
5. posaď dítě na kolo.
6. ať dítě na kole začne zprvu jezdit jako na odrážedle - nohama na zemi. Držet ho nemusíš, oporu si zjedná samo. ( dobrou průpravou je i obyčejná malá koloběžka se sedátkem)
7.dítě si buď samo, nebo na tvé doporučení začne dávat nohy na pedály a přišlapávat. Neboj se toho, že bude mít kolena až u brady.
8. jakmile získá stabilitu, začni posunovat sedlo výš ( dle jeho talentu možná už za hodinu poté, cos začal bodem 6. takže si nezapomeň klíč)
9.brzy můžeš zkusit malý trénink zručnosti pomocí řídkého slalomu z kamínků apod., uvidíš jak se bude dítě rychle zlepšovat.
10.SAFETY FIRST! NEZAPOMENˇ NA HELMU!!!!!
Naprosty souhlas - overeno v praxi. Davam 10 bodu :-)
Doplnek:
0. bod - pruprava na odrazedlech a trikolkach nasledujici body ulehcuje a velmi vhodne doplnuje.
Jo jo.Taky souhlas.Pozor ale.Odrážedlo by mělo být jednostopé.Takové ty plastové motorky nebrat.Mě se u synovce osvědčilo starší, očesané dětské kolo.Taková odrážedla už ale začínají být v prodeji.Celkem ale stačí ze začátku odmontovat šlapky...a pak je tam zase vrátit :-)
S nácvikem jízdy to chce začít začít nejdřív na rovince, potom mírný,bezpečně zakončený svah.A opravdu dobrý nápad je jít pišišvorovi vlastním příkladem.Vzít skládací kolo, dát dolů sedlo a odrážet se taky...když pišišvor vidí co a jak, tak to jde potom úplně samo a ještě se užije spousta legrace :-)
No, nevím jak Ty, ale já bych na kolo bez sedla teda nesedal :-)))
Tak to pardon.O sedle ale nebyla řeč.Rozkaz zněl jasně...sundat šlapky... :-)
Hned první část bych zavrhl- učit dítě udržovat rovnováhu na kole pomocí odrážení(bez pedálů), to jo, ale použít k tomu kolo s torpédem,to jaksi odporuje logice. Pokud se dítě učí držet rovnováhu bez šlapek , musí mít možnost zabrzdit- a to s torpedem není možné, navíc v budoucnu bude jezdit na kole, kde se torpédo málokde používá. Musí si teda zvykat na brzdění rukama- pomocí ráfkové brzdy, kterou používá většina kol. Takto získá jistotu i bez pomoci dospělého a pomoc. koleček a může trénovat kdykoliv i samo(na hřišti, dvorku ap.)
Chce to jen běhat, běhat a zase běhat. Myslím s dítětem na kole. Postranní kolečka bych na kolo nemontoval. Dítě na ně moc spoléhá. Obě dcery se naučily jezdit ve 3 letech. Nejdříve na 12" kole, poté jsme už přešli na 16" atd. Ideální je rovná plocha ( hřiště), přilba a chrániče na kolena jsou téměř nutností. Mladší dcera ( 5 let) s námi na 16" kole zvládla loni dovolenou na Šumavě ( kopce jsem ji tahal).
To: Franta - Běhat ? A jak dlouho?Dobrá, souhlas, když tě to baví, ale jinak se přikláním vesměs spíše k podobným názorům jako viz. výše norman - podstatné je, aby dítě samo dosáhlo nohami na zem a zároveň se i mohlo s nimi odrážet.
Obě děti jsem naučil jezdit během jednoho dne následovně.
Vem si kolečkové brusle a dítěti protáhni nějaký opasek pod pažemi a chytni nad hlavou.Na bruslích jedeš vedle dítěte a opaskem vyrovnáváš rovnováhu .Za nějakou hodinku už jenom dovažuješ až úplně pustíš a pouze kontroluješ.Hotovo
ahoj, na to udrzovani rovnovahy je dobre k sedlovce a zadni vidlici chytit tyc od smetaku, hokejku a pod jako madlo couhajici do vysky. Lepe se bezi bez predklaneni :-)))
Já začnu učit syna dle výše uvedených rad. Všem díky. jen prosím o info, jaké kolo koupit? na co dát pozor? Díky.
Jirka
Nejdůležitější je, aby dítě dosáhlo nohama na zem.Vhodná jsou spíše nehezká ale spolehlivá starší kola z dob našeho ranného mládí :-) To, co je na trhu dnes, má povětšinou zbytečně vysoko šlapání a většinou jde ruku v ruce i nehorázně vysoká hmotnost.Dětské horské kolo je v podstatě zmenšenina "dospělého" s použitím stejných trubek a podobně.Proto může na těchto kolech bez problémů jezdit dospělá osoba ale na dítě je to pak zbytečná váha.
Potom mě napadá hlídat taky délku klik aby nebyly zbytečně dlouhé, to samé se týká posedu.Nedávat řídítka moc vysoko a tak...
Mnoho zdaru
JD
Několik dětí a své dvě dcery jsem naučil jednoduchou fintou snad za čtyři procházky.
Nedržel jsem jim sedlo, ale držel jsem je "fa flígr" (za límcem na krku). Když se drží za sedlo, dítě nemá potřebu držet rovnováhu, kdežto při tomto způsobu ano, jelikož právě zadek není fixován a je to takové klátivé.
Takže žádná kolečka, žádné držení za sedlo, "za flígr" a za chvilku jede samo.
Tak me ucil muj tata a za fligr me k bicyklu i pritah , myslim ze tomu vsemu predchazela kolobezka a jsem si jisty ze za fligr me dlouho na kole pridrzovat nemusel . Si pamatuju ze jsem jezdil taky na dedovym kole pod ramem , ale se nepamatuju kolik me tenkrat bylo let .
Já jsem na kolo prvně sedl asi v 10ti letech a jel jsem po louce velmi mírně zkopce. Hned na poprvně jsem ujel asi 100 m.
Děti dostaly asi ve třech letech, možná dřív, malá kola s postraními kolečky. Ty kolečka jsem jim nenápadně dával výš a výš, až v podstatě jezdily bez nich. Pak jsem je sundal a děti jezdily bez nich.
Já si živě pamatuju, jak jsem to prvně zkusil. Ujel jsem snad půl druhýho metru, nějak se mi šprajcla řidítka, takže se kolo dostalo do kolmice ke směru jízdy a v ten moment se přede mnou zdvihl trávník a mocně mě udeřil do obličeje. Sednu na to podruhý a hle, jedu. :)
Jo Naše malá byla expertka, napřed s kolečkama a potom jedno odpoledne běhání a jezdila ve svých 4 letech bez koleček. Potom bylo větší kolo z druhé ruky a to jela z kopce a neutáhla původní plastový brzdy a skončila v travnatém pangejtu plným vody. Teď jsem jí koupil k vánocům už nový, krásný juniorsko dospělácký kolo 15" na 26 Superior výbava MIX a Alivio, vidle MAnitou six (chtěl jsem pevnou ale když není tak není). Myslím , že už Nám letos ujede.
Je to jednoduche. Nastavit vysku tak, aby se mohlo dite pohodlne odrazet obema nohamo od zeme. Pritom vhodne kolo bez postrannich kolecek. Timto odrazenim se na kole bude pohybovat, nauci se stabilite a ztrati strach. Pritom se mu ukaze (nejlepe na sobe), co je cilem. Nohy na slapatka a slapat. Zbytek nechat s povzbuzovanim a pochvalou na diteti. Tedy bez stresu a strachu, zcela spontane a nenasilne. Vyzkouseno na dvou detech, ktere slapaly prvni den. Vymyslela moje milovana zena.
Hlavně ne přídavná kolečka. Zásadně bez nich. Sice si chvilku zaběháš za kolem, ale dítko se velmi rychle naučí držet rovnováhu.
Naprostý souhlas! S kolečky byla dcera neustále zlomená v pase a vyrovnávala na špatnou stranu, Často se i převrátila, když se kolo "překlopilo" z jedné strany na druhou. Nakonec jsem kolečka zahodil. Dopilovali jsme rovnováhu na kolobrndě - do stavu kdy se odrazila a ujela pár metrů bez doteku na zem. Potom zpátky na kolo na rovné a hladké asfaltové ploše a šlo to naprosto hned bez jediného pádu, ani jsem se nenaběhal.
http://www.ioutdoor.cz/stahuj/
Řekl bych, že k učení dětí jízdy na kole patří ještě jeden bod:
HLAVNĚ JE DO TOHO NENUTIT!
Zdá se mi, že v duchu doby toho po nich chceme moc a ještě k tomu velmi rychle. Ideální čas na učení je ten, kdy dítě samo přijde s tím, že chce jezdit a ne když rodič usoudí, že je skoro pozdě, neb "sousedovic klučík už krásně jezdí". U každého dítěte je to jindy a nelze říci: tento věk je správný. Řekl bych, že "přirozený" vývoj je společně s rozvojem dětské motoriky takový, jaký býval za našich dětských let. Nejdřív tříkolka, až se jí dítě nabaží tak koloběžka a později potom kolo. Pokud místo tříkolky prtě hned sedne na kolo, tak vidím reálnou obavu z toho, že se dítě bicyklu za čas nabaží, ale už nebude mít vyšší stupínek kam "přesednout"(a ty virtuální a smyslové cesty jsou táák lákavé...) Něco podobného shledávám i v posloupnosti boby-saně-lyže. Myslím, že sundat dítěti plínky a posadit ho na kolo (na lyže) není zrovna šťastné...
Trochu jem odbočil...
NENUTIT !
Vždy když vidím rodiče, který v rámci uspokojení vlastních ambicí (či póz) nutí dítě do nějaké činnosti, tak je mi smutno. Není asi lepší způsob, jak do dítěte zasít semínko pozdější nechuti k oné činnosti.
určitě souhlasím-ale prostě vyjímky existují...já mám zrovna štěstí, že mé dítko mělo velkou radost z 1. kolečka k Vánocům, když mu ještě nebylo 2,5r-předtím měl pouze obyč plastové odrážedlo (žádná tříkolka,.žádné kolo bez šlapek, žídná koloběžka) a na kole ho jezdit bavilo od začátku-teda hned, co se naučil šlapat-musel na to přijít sám-a to měl ještě i ty plíny..kdyby ho to nebavilo, tak, jako chození na nočník, či chůze, tak by mi nucení do něčeho bylo opravdu na nic-ještě ve 3,5 letech ho totiž musím často vozit v kočárku, pokud není počasí vhodné k tomu, aby mohl jezdit již bez pomoci na svém kolečku-to tak dojdeme-já za klusu i pěkně daleko a bez odmlouvání.....rozhodně ho do ničeho nenutím-co nadělám, když jiné děti v jeho věku nachodí hezky za ručku celé km-on zas umí jezdit sám na kole-když ho to baví, tak proč ne. navíc jsem ráda-k lyžování příležitosti nemáme, ba ani lyžovat neumíme, ale na kole si vyjedem rádi celá rodinka, tak máme alespoń společnou zábavu :-D
Tou vyjímkou jsem myslela to, že dítko prostě něco dělá přirozeně rádo bez necení, proto mu jde v té oblasti vše snáze a možná ji ovládá i dříve než vrstevníci..bohužel když něco dělá vyloženě nerado, tak je to pak opravdu náročné ho k něčemu přimět-já teda s tím mám problémy pořád..takže vím, jak vypadá, když dělá něco nerad a rád-kdyby ho vše bavolo jako kol, ale třeba ho kolo jednou omrzí, ale bude se zas rád oblékat :-)
No, svoje rozjetí si moc nepamatuju, ale kolo mě dlouhá léta nijak neoslovilo. Trochu jezdit jsem začala až po čtyřicítce... :-) Takže v době, kdy byly děti malé, jsem byla ten poslední člověk na světě, kdo by byl schopen je něčemu naučit... Nicméně malé kolo jsme koupili... a děcka se naučily jezdit od ostatních na ulici. Vůbec netuším, jak... (Už si nejsem úplně jistá, ale mám dojem, že to kolo jsme koupili dokonce teprve tehdy, když jsme nachytali dceru, jak už si suverénně drandí na bicyklu sousedovic holky...)
Nojo... jako rada je to asi pro kočku, já vím. :-)
děkuji za rady, buddeme to víkendu zkoušet
Už to tady někdo psal, ale napíšu to ještě jednou - mám výborné zkušenosti s kolobrndou. Na kolobrndě se dítě bojí mnohem míň, než na kole, protože nemá rám ani pedály. Na kolobrndě se snáz naučí držet rovnováhu a potom to může zkusit na kole.
Naucit dite jezdit na kole, tot ukol na 2 dny (lekce).
a) odmontovat postranní kolečka a dát je do sběru.
b) odmontovat pedaly a schobat je.
c) seridit vysku sedatka tak aby slo dosahnout na zem.
d) v 1 lekci nechat dite at si dela co chce, ma li kolo i rucni brzdu ukazt jak se brzdi.
e) Az umi dite dostatečne rajtovat a udrzovat stabilitu namontovat pedaly a ukazat jak se zastavuje (noha zustava na spodnim pedalu). Od te doby umi dite jezdit.
PJ
Tak to pročítám, a celkem souhlas... Mé děti se naučili velice rychle s mou pomocí že jsem za nimi běhal. Bohužel mám ještě manželku které neumí na kole. Máte někdo zkušenost s tím jaká je schopnost dospělého člověka se naučit na kole?? Určitě dospělého člověka neudržíte za sedlo žejo... a zábrany a strachy budou větší než u dětí...
No, pokud neumí fakt vůbec... tak neporadím. Pokud by na tom byla jako já před třemi lety, tj. na přímém, hladkém, rovném povrchu jsem se jakžtakž udržela, ovšem z kopce jsem se bála, do kopce neměla kondici, na nerovnostech ztrácela rovnováhu a do zatáček najížděla jak TIR v hrůze, že se tam nevejdu - tak bych řekla, že už je to jen otázka motivace...
Jednou jsem zkusila vyrazit s rodinou a moje převádění kola přes každou centimetrovou prohlubeň tenkrát v manželovi vyvolalo záchvat vzteku - a já kolo na dalších deset let uložila do kůlny. Pak mě vytáhli kamarádi, co se upřímně radovali z každého pokroku - a i když závodní ani terénní jezdec ze mě nikdy nebude, tak na přiměřenou cykloturistiku už vcelku stačím...
Máme dva dny nové kolo a nevíme si rady, včera si vzala šroubováky a místo ježdění kolo opravovala, tak jsme ji nechali. O víkendu to zkusíme bez šlapek, to nás nenapadlo děkujeme za radu a budeme bojovat
Nedám dopustit na klasickou koloběžku. Ani nevím, jestli jsem si při přesednutí na kolo musel ještě na něco zvykat. Snad malá koordinace nohou a šlapek. Ale to šlo prý rychle. Určitě tím, že jsem se nemusel současně soustředit ještě na rovnováhu. :)
Můžu potvrdit, z koloběžky na kolo jsem přesedl asi v 5 letech a byla to záležitost jednoho odpoledne.
Přednedávnem jsem měl možnost si vyzkoušet koloběžku s elektromotorem a po chvíli blbnutí jsem zjistil že na tom stojím napůl bokem, řidítka držím jenom lehce a zatáčím jenom přenášením váhy. Ono se to snad dá použít i jako trenažér pro snowboard (nikdy jsem na snowboardu nestál)!
Musím napsat, že nám vaše zkušenosti pomohli a to zde v této diskuzi ale i v tomto vlákně: dětské kolo-odrážedlo
S první dcerou jsme začínali velmi pomalu přes trojkolku, kolo se zadními kolečky, kolo bez zad.koleček s tyčí za sedátkem a beháním za ním a docela pozdě až samostatné ježdění na kole.
S druhým synem jsme také začali tříkolkou, ale bylo to spíš jen takové tahání dítěte na trojkolce za provázek bez šlapání. Letošní léto by tříkolka nepřipadala už vůbec v úvahu, ale kolo se zad.kolečky (či bez nich a bez šlapek) bylo ještě veliké, tak jsme koupili INTREA odrážedlo s brzdou. Kluk dostal helmu po holce, ta má novou větší, dostal její rukavice na kolo, ona má nové, taky už má i větší kolo. Syn je nadšen, odrážedlo miluje, docela rychle se na něm naučil v rámci procházek (dvoreček nemáme) a po necelém měsíci už zvládne jet z malého kopečka se zvednutými nožičkami a držet rovnováhu. Moc se mu to líbí. Je schopen i delší výlet na tom odjet. Ale hlavně může říci, že má TAKY kolo, TAKY bude jezdit na kole jako ségra, TAKY má helmu a rukavice, cítí se prostě starší, jsou mu 3 a půl, ale vypadá jak některé dvouleté děti :-) je drobný.
Odrážedlo rozhodně můžu doporučit, sice na něm pojezdíme jedno léto, ale jistě ho lehce prodáme. Nás stálo 1 700,-Kč, ač později bylo možné např. v rámci Dne dětí ho v e-shopech pořídit za 1 300,-Kč :-(
a ještě něco - opravdu, když dítě na tom nejede, tak lehce se to nese :-) a šlapky (co tam nejsou) vás nepíchají do nohou :-)))
Synovec bude mít o prázdninách 9 let a v životě ještě na kole neseděl.Od malička absolutně bez zájmu.Vždycky když jsem mu s tím chtěl pomoci zkončilo to špatně.On se utekl schovat někam do domu.Třeba pod stůl.A já později dostal ode všech nadané co ho otravuji a straším s kolem. Onehdá se v něm něco hnulo a chtěl to potajmu zkusit.Sedl na to,na fleku se převrátil a s brekem utekl.
Trošku extrém ne ?
Spíš bych asi propleskl rodiče... Když ho k tomu odmala nikdo nevedl, tak teď to bude o to horší...
Zdá se, že "Charta práv a svobod dítěte" Ti nic neříká! Nutit dítě do něčeho proti jeho vůli...
No toto!
Džamilu na Tebe ...
jo to musíš nutit děti proti jejich vůli celý dětství dospělí nic jinýho nedělají! Máš pocit, že by jinak do školy šel někdo dobrovolně? Že by poslouchal a chodil brzo spát a jedl něco jinýho než čokoládu, kdyby k tomu nebyl nucený? Atd. atd. 90% toho, co to dítě dělá je povinnost. tedy ho k tomu někdo nutí proti jeho vůli.
At uz budes ucit jezdit sveho potomka jakkoliv, vrele doporucuji neco takoveho: http://www.cykloworld.eu/cz/obchod/detail... je to tycka kterou pridelas na sedlovku a nemusis se hrbit kdyz dite drzis za sedlo pri prvnich pokusech s rovnovahou.
Zada to velmi oceni...
Zdravím všechny. Náš syn 2,7roků již sám jezdí na kole velikost 12 bez postraních koleček,které ani nikdy neměl. Úplně nejlepší je zakoupit odrážedlo (máme od firmy dvě plus dvě) je to lehké kolo bez šlapek - na tomto odrážedle se naučil rovnéváhu a lehce přešel na kolo se šlapkama. Vřele doporučuji a opravdu - postraní kolečka děti nepotřebují. Hezké zážitky na kole Vám všem přeji.
Muzete mne ne gdo poradit.Uz na to ne mam nervi.Muj sy bylo mu tet v cervnu 6 let.A na kole neumi ja uz nevim jak ho ucit.Gdyz byl malej tak mnel kolo z tema koleckama to mu nak slo.Tet dostal vjetsi kolo no ale ucit ho to uz nevim jak .Neumi drzet rovnovahu a gdyz uz jede tak ujede 3 m a na to z cejti ze spadne tak da rychle nohy dolu a na tom jse to konci.No uz nevim jak mu pomoc to je az ostuda je mu 6 let a pak mu bude jeste hur jse na ucit na kole.Dekuju za pomoc
Nebo udělat z kola odrážedlo: odmontovat kliky s pedály, snížit sedlo tak, aby dítě dosáhlo pohodlně na zem současně oběma nohama, a nechat ho jezdit po rovině odrážením (ať už střídavým, nebo souběžným). Tím se zbaví strachu z pádu a naučí se ( práci s řidítky a náklonem těla) udržovat rovnováhu. Úseky bez kontaktu se zemí se prodlužují, a pak nadejde čas znovu přidělat kliky.
A co koloběžka? Jak na ní jezdí? Dokáže se odrazit a hezky se svézt než zase dá nohu na zem? Ideální postup je koloběžka, případně odrážedlo pro nácvik rovnováhy a současně tříkolka na nácvik šlapání. A když je rovnováha a šlapání v pohodě, tak přejít na kolo a většinou to bude otázka půldne a dítě bude schopné jezdit samo.
Náš mladej je taky lenoch. Tak jsem ho s novým kolem bez koleček vzal na dětské dopravní hřiště a tam jsme blbli. Jezdil jako v protisměru, já za ním běhal jako policajt a tak různě. Za hodinu jezdil sám v pohodě i po trávě. Za pár dní jsme tam šli zase, to se naučil rozjíždět, protože tam měl kamarádku ze školky a předváděl se. A 14 dní na to jsme jeli na 10 km výlet.
co zkusit cyklokolotoč? :o))
http://www.youtube.com/watch?v=2w4fDBaj8C8
Pridam muj ceststvy zazitek z uceni mych dvojcat, ktery pouze dokazuje, ze kady dite je ulne jiny ;-)
1) Od cca. 2,5 let (toto jaro) jezdi na kolech s kolecky. Nejdrive to moc neslo a nejaednou jeden pochopil jak se slape. Druhy to pochopil do 20minut. Od te doby jsme jezdili cca. do 5km vylety (tedy oni jezdili my rychla chuza). Stale jsem se dle ruznych internetovych diskusi desil jake ziskavaji spatne navyky apod.
2) Nekolikrat jsem jim zkusil kolecka odmontovat nebo je posadit na odrazedlo. Ihned mi to odmitli, s tim, ze chteji slapat s kolecky.
3) Minulou stredu je zaujala na mistnim hristi starsi holcicka na kole bez kolecek. O te doby jsem neslysel nic jineho nez "tato sundej kolecka, my uz jsme velky."
4) O vikendu jsme si vzali behaci boty, vyrazili jset s koleckama na bezpecne misto (lesni opustena asfalticka). po sundani kolecek se prvni z nich naucil lezdit tak behem 5minut (to znamena ze ulel nekolikset metru, zataci a zastavi). S druhym jsem behal asi pul hodiny a pa taky jezdil sam. Vystupuvani je sice takove trochu akrobaticke a jeste trochu hapruje samostatny start, ale jezdi bez problemu.
Kolecka jsme pak ritualne uklidili. A kluci jako vely cyklisti dostali rukavice a chranice loktu (helmy jiz meli predtim).
Takze - z me zkusenosti - klicova je motivace. Kdyz dite chce, tak se nauci cokoliv a rychle ;-)
Tak děti umí jezdit a co dál? My jsme nedávno na prázdném parkovišti před Lidlem trénovali řízení jednou rukou, ukazování změny směru, smrkání, škrábání se atd. aby holčička získala větší jistotu. Do té doby se nechtěla pustit řídítek.
Trénovali jste s dětmi nějak cíleně techniku jízdy? a pokud ano jak?
Jedině soustavným ježděním v běžném a stále hustším provozu se dá naučit bezpečné jízdě na kole. Jed to stejné jako s řízením auta, na letištní ploše a na dálnici se nikdo řídit nenaučí. Chce to trénink v provozu a hlavně pevné nervy a klidný hlas.
A jezdit zásadně vedle potomka, aby nemohl náhle vyjet od krajnice pod auto a zastavil se o vedle jedoucí zodpovědnou osobu. Nedávno jsem viděl příšernou situaci, kdy jely dvě děti a za nimi spořádaný otec. A ten malej capart, nějak mu spadla noha z pedálu či co, naprosto nečekaně ostře zabočil doleva do protisměru, přímo pod kola projíždějícího náklaďáku. Pár desítek centimetrů od zadního kola to frajer srovnal a vrátil se zpátky ke krajnici. Ale bylo to tak rychlý, že nikdo nestihl udělat vůbec nic. Ten šofér se jen kouknul do zpětnýho zrcátka, jestli je kluk živej. Mohl z něj být vrah na to tata.
Tak i vám poradím ..;o) .. a podělím se se zkušenostmi.
děti jezdily dlouho s kolečky. Pak mne to naštvalo a sundal jsem je a běhal s nimi po hřišti.
Abych nemusel být furt ohnutý, zarazil jsem násadu smetáku mezi dolní hrazdu a sedlo a držel dětem balanc, držíce tyčrku nahoře. Jenže jsem tak běhal 2 h a nic. A druhý den jsem se namích a pozvolna jsem tyč pouštěl, ale ruku jsem měl blízko. No a za půl h uměly jezdit.
No a co se týká jízdy po silnici. Hned jsem je bral na cestu, kdekoli jsme jeli, po nejbližší cestě, jako bych jel sám. bral jsem i jejich kamarády, takže jsem jezdil se 3 dětmi, všechny přede mnou, nejmenší vpředu, největší vzadu, jako "bábušky". Vedle sebe to nešlo, úzké cesty, premávka též byla. prostě jsem na ně křičel a oni se řídíly příkazy. A před každou křižovatkou a (naší) odbočkou jsem dojel prvního a řídil dopravu. Buď jsme čekali, až vše projede, anebo jsem i dopravu řídil, ukazoval autům, že mají počkat. a nikdy se nic nestalo. samo, že jsem vždy i když nejelo nic, ukazoval rukou směr, aby děti měly příklad.
Rozhodně neuznávám ježdění po chodníku, kde to (cizím) dětem přijde normální a i jako starší a i dospělí ohrožují chodce. a hlavně se nenaučí BESIP. Prostě je je třeba hodit do vody, ať plavou.
A bal. kol.? Ať je mají, ale chce to brzy zvedat, aby na ně nespoléhaly. A nejlépe s nimi běhat, bez koleček. JS.
Když jsem učil malou jezdit,tak to byla klasická rovná asfaltka.Kolo,na kterém mohla sundat nohy na zem bez jakéhokoliv naklánění. A co bylo hlavní,držet zezadu ať cítí rovnováhu,bězet s ní,bězet s ní i když už jí budeš pouštět,aby si myslela , že ji držíš dál a jednou to přijde,Ty budeš stát a ona pojede, bude ráda,že to dokázala.Kdy, to poznáš sám.Co se týče,těch zmínek o policajtech , když jsem byl zaregistrovat kolo a ptal se na to ohledně chodníku,tak mi jedna řekla : bohužel i u nás narazíte na některé " aktivní ",takže opravdu jen záleží na koho narazíte,když pojedete po chodníku,kde nikdo nebude.