Pokračuju z Martiny dál na jihozápad tím odlehlým cípem Švýcarska, který tvoří úzká klikatící se planina s jedinou silnicí, Innem kdesi hluboko v zářezu a horama všude kolem. Totiž ... trochu divná planina. Nějak mi to pořád jakoby nejede a musím řadit lehčí převod, než by se mi zdálo normální. Co…
Tak v takových chvílích obvykle zažebrám u nějakého majitele nemovitosti o možnost přespání na jeho pozemku. Ale to už hraju na city, protože se většinou slitujou nad dětma, nad těma chudinkama unavenýma, co je nezodpovědní rodiče tahají na takové nebezpečné a nezajištěné cestování. Když jsem byl na cestách s kámošem, tak nás poslali do hotelu, takže ne vždy to vyjde :-)
Oblast těch nádherných podhorských jezer (Lago di Como, Maggiore, Lugano) funguje jako rekreační oblast pro celou aglomeraci bohatého Milana a okolí. Neměl jsem tam pocit venkova, kde akceptujou tuláka. Jak říkáš poslali by mne do hotelu. Ale podařilo se.
Dík za čtení, které mi pomohlo zaplnit dnešní lenivé odpoledne.
Tak nevím, jestli je lepší uléhat doma do měkkých peřin, nebo někde na cestách hledat každý den místečko na přespání. U toho druhého nocování bývají asi lepší rána.
Často i noci. Když člověk vyleze ze spacáku aby se, a pohlédne na nebe plné hvězd, to je taková krása.
No já teda nevím, ale já když musím v noci vylézt ze spacáku, protože musím, tak dost často "nepomůže" ani ta hvězdná krása nade mnou... :) I když v létě ještě dejme tomu, ale v zimě by musela být polární zář, abych z toho vylezení byl vyloženě nadšený... ;-)
Mě zaujalo slovo "prázdniny".
Myslím si, že je to přesně to co tím trajdáním na kole hledám. Ten pocit "prázdnin".
Vím, že už nikdy žádné nebudou, přesto, těch pár chvilek, kdy se člověk stává svobodným, bezstarostným, s hlavou plnou snů, nejasných plánů a přitom zásadních předsevzetí, těch pár okamžiků se dá občas najít a velmi intenzivně prožít.
A to i při Tvém vyprávění.
Díky.
Vidíš a já to slovo "prázdniny" nepoužil nějak schválně, prostě mi tam samo spadlo. Rysem prázdnin kdysi bylo i nekonečno (časově), konec člověk nedohlédl. Jako mlaďoch jsem žil více přítomným dnem. A je fakt že na téhle cestě v tomto momentě jsem ještě neřešil kam až dojedu ani jak se budu vracet. Tady jsem ještě ani nevěděl kudy k tomu moři pojedu.
Ahoj, příteli :-)
Tak včera večer jsem si - konečně! - přečetl Tvou reportáž - perfektní, jak jinak!
(už si v duchu plánuji cestu dolů na jih, tentokrát bych se s Tebou už skutečně rád sešel - dáme dobrou kávičku, třeba v tý cukrárně v Týně na náměstí)
:-)
Moc děkuji za článek. Již jsem na tenhle úsek Svatý Mořic - Miláno koukal na mapě, ale nedozvěděl jsem se jestli se to dá na kole projet (kvůli těm tunelům). Teď už vím vše co jsem potřeboval :)