Do nového roku s novým vláknem o všemožné elektronice, osvětlení lehokola LED diodami nevyjímaje.
Předchozí díly:
8. díl: http://www.nakole.cz/diskuse/17631-vlastni...
7. díl: http://www.nakole.cz/diskuse/16797-vlastni...
6. díl: http://www.nakole.cz/diskuse/16414-vlastni...
5. díl: http://www.nakole.cz/diskuse/15798-vlastni...
4. díl: http://www.nakole.cz/diskuse/15570-vlastni...
3. díl: http://www.nakole.cz/diskuse/14034-vlastni...
2. díl: http://www.nakole.cz/diskuse/12599-vlastni...
1. díl: http://www.nakole.cz/diskuse/10771-vlastni...
A související témata:
Zimní tretry na lehokolo skoro zadarmo: http://www.nakole.cz/diskuse/17445-zimni-tretry...
PWM pro výkonné LED diody: http://www.nakole.cz/diskuse/12574-pwm-pro...
Napájení LED z dynama: http://www.nakole.cz/diskuse/4569-napajeni-led...
LED diody: http://www.nakole.cz/diskuse/251-led-diody.html
Předchozí díl není ještě zcela zaplněný - nechám ho otevřený pro případné odpovědi na věci tam probírané. Příspěvky které na nic z předchozího nereagují, dávejte ale už sem.
Ještě k těm UPS...
Pro pobavení :-) http://diit.cz/clanek/databaze-tvaru-vystupniho...
Jaké pobavení, ten náhodou ví, o čem píše.
Tohle je pro pobavení: Takhle to vypadá na letitém fosforeskujícím přístroji (teda okem to vypadá líp):
Průběh na akumulátoru při nabíjení (20 mV/div.) a při vybíjení (200 mV/div.)
A pak ještě...
Clanek urcite zajimavy. Bohuzel osciloskop nemam, ale o prubehu te nasi UPS hracky si zadne iluze nedelam, kdyz jsem mel pokusne pripojenou lampicku, zarovka viditelne blikala...
Vzhledem k tomu, ze se na to ale zpravidla pripojuje pocitac se spinanym zdrojem, kde je prvnim krokem usmerneni, tak bych ten tvar sinusovky zase tolik neprozival.
Ono je vubec uz z principu docela neefektivni mit v UPS 12V baterii, z toho vyrabet stridavych 230V (nebo kolik se UPS podari) a pak to ve zdroji pocitace transformovat zpatky na 12V a dalsi (nizsi) napetove urovne.
Mne by prislo mnohem elegantnejsi vyrobit ATX zdroj, ktery by mel navic konektor na pripojeni akumulatoru a celou UPS by nahradil. Bohuzel nevim, ze by neco takoveho existovalo, na autobaterii lze pripojit nektere verze PicoPsu, ale ty vykonnejsi uz chteji na vstupu primo 12V... a byl jsem liny vymyslet vlastni reseni. :-)
Takhle nějak to má myslím Google - zezadu racku mají měděné šíny, po kterých je rozvedeno 12 V, a servery si z toho odebírají už stejnosměrné napětí. Dole mají velký společný zdroj, akorát nevím jestli zálohovaný.
Dochází mi doma takové ty "úsporné zářivky" co používám do stropních světel, a přemýšlím jak dál, samozřejmě s výhledem na nějaké bastlení.
Teď jde docela levně koupit LED svítidlo ve formátu E27 (široký závit standardní žárovky), což je asi nejlevnější varianta:
http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products...
Nebo vyměnit i stropnice za něco co místo závitu E27 má přímo LED svítidlo. Tohle nechci, protože si dobře pamatuju, jak dlouho jsme vybírali stropnice, které se nám líbily.
Nicméně trochu je mi líto, že taková věc má LEDky ze všech stran, a když ve stropnici je držák E27 v podstatě vodorovně, tak půlka LEDek svítí do stropu.
No a pak přemýšlím, že takové LEDky by se daly ovládat nějak inteligentně - třeba rozsvěcovat postupně během pár vteřin tak, aby to člověka neoslnilo. Nebo třeba překlopením vypínače on-off-on rychle za sebou zapnout tlumené osvětlení.
Co myslíte, je něco takového realizovatelné? Že bych například kabel co vede ze stropu zakončil europlugem, do toho dal nějakou standardní napájecí kostku třeba 12V/3A, na to připojil step-down měnič s ATtiny, kterým bych reguloval třeba tři LEDky CREE XM-L v sérii. Tohle by se mělo do stropnice vejít i s kusem hliníku, který by ty LEDky chladil.
Samozřejmě by to bylo dražší než LEDkové E27 z IKEA, ale zase ta přidaná hodnota by mohla být zajímavá. Nebo jak byste něco takového dělali vy?
Základní požadavek je, aby to vydávalo aspoň tolik světla, jako 2 nebo 3 (podle stropnice) úsporné zářivky okolo 23 W.
Nebude to sice primo odpoved, ale je to taky k tematu...
Nesnasim zarivky a zatim jsem nevidel uspornou zarovku, u ktere bych se citil stejne dobre jako u klasicke zarovky. Jenze ty potvory (mam v pokoji svetlo s 2 x 40W uzkyma zarovkama) odchazi cim dal casteji. Kdyz mi behem vikendu 14 dnu pred vanocema odesly dalsi 2 zarovky, dosla mi trpelivost!
Zatim je prilis brzo na hodnoceni vysledku, ale objednal jsem z GME 2 x 33R termistor a po chvili mereni jsem do svetla namontoval oba pekne do serie. I kdyz jsem normalne mival zasroubovanou jen jednu 40W zarovku, ted jsem zasrouboval obe (zapojene paralelne), protoze napeti pri zapnuti tak vychazi mnohem lepe.
Kdyz se to osvedci, mohl bych zkusit nechat si to patentovat. At se EU klidne vztekne, kdyz jim klasicke zarovky prisly malo ucinne, tak ja pred ne zapojim jeste topny clanek... :-)
Zatim si nejsem uplne jisty, jak to zafunguje v pripade, ze i pres muj upgrade zarovka praskne a vyrobi zkrat. Pres studene termistory totiz dostatecny proud k vyhozeni pojistek neprojde a nejsem si jisty, zda pak jistic vypadne driv nez se shori ty termistory. No uvidime...
Nic nového, žárovku přes termistor předváděli někdy před třiceti lety v TV, to mi utkvělo v paměti. Tenkrát se termistory používaly pro pomalý náběh žhavení elektronek.
V bývalé práci jsem tam udělal pomalé rozsvěcení s triakem, protože tam bylo až 260 V a bodovky odcházely jedna za druhou. Pak sice vydržely při zapnutí, ale časem toho měly stejně dost a prskaly normálně během svícení, co jsem jinde neviděl. Tím efektem zkratu se odpálil triak, musel jsem tam přidat rychlou pojistku 0,8 A.
Proti kompaktním zářivkám zatím nic nemám. Doma jich je tak dvacet a žádná kupovaná. Jsou jenom tam, kde se po zapnutí nechají svítit aspoň pět minut, to je základ pro výdrž. Nějakou dobu jsem tak náhodně sbíral vadné, kdo měl, a plno jich šlo opravit s využitím součástek z těch, co měly opravdu trubici hotovou. Prostě mě bavilo si s tím pohrát. Zatím jenom u jedné se objevila znova závada po dalších pěti letech provozu - vadný filtrační kondenzátor, ten byl původní. A pár už jich samozřejmě došlo definitivního konce.
Mám sbírku funkčních předřadníků, i ten dole. To je ještě kvalita z r. 92, ale pak přešli u stejného typu z 32 na 24 W (ten výš), protože se to asi fakt přehřívalo.
Ale co už s tím, LEDky vítězí.
Hlavně vybírat takové, co mají odvod tepla na povrch, třeba přes keramiku. Typ "kukuřice" zavřená uvnitř baňky je technický nesmysl.
Jinak realizovatelne to urcite je, jen nesmis byt prekvapeny, kdyz do toho nastrkas vic penez nez stoji hotove reseni.
Kdysi jsem premyslel, jak jednoduse zmerit cas, ktery je ATtiny bez napajeni (prave kvuli signalu zablikanim vypinacem). Jako nejjednodussi mi prislo na nektery PIN pripojit vhodny kondenzator s odporem, ktery si za behu nabijes a po resetu pomoci ADC zmeris napeti na tomhle vstupu. K realizaci nedoslo, ale fungovat by to snad melo.
Kdyz uz bych ale uvazoval o rizeni svetla procesorem, zvazoval bych rovnou i osazeni RGB ledky (dohromady nebo zvlast), aby se dala prizpusobit teplota svetla. Akoratze pripadne ovladani (nejsnazsi bude IR) uz to zkomplikuje mnohem vic, nez sis na zacatku predstavoval, coz? :-)
:-)
Asi to nejlevnější, co se dá pořídit http://eud.dx.com/product/e27-3w-6500k-seven...
O něco dražší http://eud.dx.com/product/led4wb-rgb-e27-4w...
A 10W http://eud.dx.com/product/borui-br-qp1e27-0w...
Jo, že to nevyrobím levněji je mi samozřejmě jasné.
S tím vypnutím - já jsem přemýšlel o tom, že bych prostě jen měřil, jestli nějaký pin (s odporovým děličem) spadl do nuly a zpět. S tím, že on-off-on by muselo být tak rychlé, aby kondenzátor ve stabilizátoru napětí pro MCU udržel MCU při životě. Ale s vybíjením kondenzátoru by to asi taky mělo jít.
RGB právě nemá takový výkon - pokud bych chtěl nahradit třeba dvě 23W kompaktní zářivky, vychází to tak minimálně na dvě CREE XM-L na plný knedlík. Pěkná tabulka je tady:
http://en.wikipedia.org/wiki/Compact...
Spíš jde o to, jak udělat tu AC část - jestli použít nějaký standardní spínaný zdroj, nebo zalité trafo a pak usměrňovat a stabilizovat, nebo co dalšího. S tím spínaným zdrojem to asi bude nejjednodušší, ale bylo by mi trochu líto, že se napětí nejdřív pracně snižuje a stabilizuje v tom zdroji, a pak se ještě dál snižuje a reguluje v tom LED driveru.
Trafo s usměrňovačem ne, hrozné ztráty.
Chtělo by to upravit spínaný zdroj na sekundáru tak, aby fungoval jako řízený zdroj proudu a řídit ho tím procesorem. Tím by odpadla celá jedna výkonová část.
I kdyby tři LED v sérii sotva svítily, napětí pro procesor na nich bude dost.
http://www.made-in-china.com/products-search...
... snad to těm, kteří vládnou angličtinou (já ne) může pomoci ...
Objevil jsem na Kickstarteru úžasnou věcičku o které vážně přemýšlím a která by vás mohla také zajímat — palivový článek na zapalovačový plyn s 5V USB výstupem.
https://www.kickstarter.com/projects/265641170...
Váha při plném naplnění 200 gramů. Píšou, že to na jedno naplnění nabije 11-krát iPhone tj. 56 Wh. Krom toho, že se s tím dají nabíjet všechny možné mobilní přístroje si dovedu představit, že s tím napájím třeba i světlo na kole. Na dlouhé cesty bez přístupu k zásuvce mi to přijde jako skvělý zdroj energie. Zapalovačový plyn se dá koupit všude.
Základní Kickstartrová cena je 99$ (prodejní bude 149$), mají i akci na tři kousky za 249$. Kdybyste někdo měli zájem jít se mnou do toho "troj-balení", napište.
Hmmm, termočlánek ...
Něco se studenou fúzí bys neměl?
8-D
Zkoušel jsem to na jejich webu najít a vypadá to, že to snad vážně je palivový článek, ne termočlánek. Ale nedaří se mi na netu najít (tj. nenašle jsem to během pár minut) jak přesně tyhle články pracují.
Palivový článěk. Poltierův článěk je na výrobu elektčiny dost neefektivní metoda.
Peltieruv clanek byl první nápad, však nejsem v tutom oboru ´honěný´. Napadne tě jiný princip?
Jo ´studená fúze´? Myslel jsem jadernou, pochopitelně!
8-D
Palivový článek je elektrochemický článek. Oxiduje palivo na elektrodách a rovnou to vyrábí napětí. Už se to používalo v Apollu a také to Apollo 13 málem zahubilo. Od té doby se to pořád vyvýjí se skvělými perspektivami, ale bez velkého úspěchu. Tohle je jedna z možných aplikací na malé proudy. Neobával bych se toho, že by to nefungovalo, spíš bych se obával, jak dlouho to vydrží fungovat, než se tomu otráví ty elektrody.
Přesně to mě napadlo a odrazuje mě to od brzké koupě. Kolik náplní tomu jde dát než tomu začne klesat výkon, jak rychle bude klesat atd. U věci co je pár let na trhu si člověk přečte recenze a zkušenosti lidí, ale tohle je pro "early adopters" nadšence a pro lidi, co něco takového nutně potřebují a nic jiného potřebných parametrů na trhu není.
Asi nějaká horká novinka na DX
http://www.dx.com/p/zhishunjia-zsj-b2-1800lm...
Na řídítkách to asi bude dost vystrčené do prostoru, ale možná by to mohlo fungovat...
Jakým způsobem byste propojili více zařízení řízených MCU do jednoho datového komunikačního kanálu?
Mám nějaký senzor, napájený +5V, odběr řekněme do 30 mA, který bych chtěl řídit MCU (přidat různé stavové LEDky a podobně), a víc těchto bloků senzor+MCU propojit pokud možno nějakým datovým kanálem, na který bych na konci připojil už něco, co by komunikovalo po ethernetu (Raspberry Pi). Senzory můžou být od sebe několik málo metrů a může jich být dohromady třeba 10-30.
Čím byste tohle propojovali, aby to vyžadovalo kromě MCU co nejméně součástek?
Standardem je asi RS485 (resp. MODBUS/RTU), použil bych asi dva dráty jako napájení (možná rovnou 5V, abych u těch MCU nemusel mít stabilizátor napětí) a dva dráty jako ten diferenciální signál. Ale nevím jestli ve spojitosti s AVR tohle potřebuje ještě nějakou další logiku, anebo to jde řídit přímo pomocí pinů AVR.
Nebo nějakou variantu 1-wire nebo I2C? Na jaké vzdálenosti to tak může být schopné spolehlivě komunikovat?
Pokud připojíš diferenciální signál přímo na piny MCU ztratíš veškerou výhodu direfenciální sběrnice a můžeš rovnou signalizovat úrovní. (Spíš teoreticky by mohlo pomoct, pokud bys to připojil k ADC vstupu, ale i tak bys musel nějak zajistit common mode v rozsahu ADC).
I2C nemá limit v metrech, ale v kapacitě sběrnice, a není to tak úplně "hard" limit. Pokud si zajistíš, že nebudou kolize (jeden master atd.), tak stačí snížit bitovou rychlost podle časové konstanty sběrnice (docela pomůže mít místo pull-up odporů konstantní proudové zdroje, případně můžeš jít k limitu proudu, o kterém víš, že ti jej všechna zařízení na sběrnici zvládnou).
Limity 1-wire takhle z hlavy nedám.
Obecně dost závisí na tom, co vlastně chceš (šetřit dráty, využít existující knihovny, mít odolnost vůči rušení, šetřit cenu dílů, mít nějak standardní interface pro cizí moduly ... atd, atd ...)
P.S.: v extrémních případech by mohla u I2C vadit vzájemně rozdílná kapacita (a tedy časování) SDA a SCL, ale to si případně musíš ověřit jaké jsou skutečné požadavky na časování (fakt si specifikace detailně nepamatuju :) ).
Ano, samozřejmě jsem myslel diferenciální měření pomocí ADC, a signál by byl v rozsahu ADC. Akorát ADC s frekvencí cca 14ksample/s je asi na 9600 baudů RS485 docela málo.
Co vlastně chci, to asi zatím ještě nevím. Určitě šetřit dráty, počet a cenu dílů. Standardní interface by ani být nemusel, i když zase s MODBUSem bych mohl využít nějaký HW převodník na TCP/IP (třeba TCP2RTU od Papoucha).
Našel jsem tohle, což stojí asi třináct korun a udělá to co zhruba chci:
http://cz.farnell.com/texas-instruments...
Anebo bych pak mohl optimalizovat na to, abych tu věc udělal jako skládačku bez vlastní výroby plošného spoje a pájení, což vede na něco podobného asi za dolar (plus ten senzor a Arduino):
http://www.ebay.com/itm/MAX485-module-RS-485...
Nevím jestli v situaci, kdy má smysl kvůli rušení řešit diferenciální linku můžeš předpokládat, že ti "neuteče" common mode. (Ty transceivery zvládají právě common mode typicky dost větší.) Jestli RS485 kvůli standardu, tak OK. Ale fakt bych potom použil samostatný transceiver, řešení přes piny AVRka bude mít spoustu charakteristik dost polovičatou podle mě.
Ještě se dívám na ten hotový převodník pro Arduino a není mi jasné, proč je tam tolik pasivních součástek. Schéma jsem nenašel, ale proč například směrem k MCU jsou ještě 100R odpory? K čemu je ten menší kondenzátor?
Hmm, tak podrobněji je to rozkresleno tady:
http://arduino-info.wikispaces.com/RS485-Modules
Proč jsou tam ty pull-upy na stranu MCU, a proč je tam ten 120R odpor (jakoby terminační pro RS-485)?
Terminátor je terminátor, nic víc. Asi se počítá s tím, že modul bude vždycky na konci sběrnice. Totéž ty 20k odpory patří "ke sběrnici" a ne k transcieveru a jsou jen pro zajištění definovaného stavu (nulové diferenciální napětí není definovaný stav) při odpojení vysílače. (EDIT: trocha povídání ke kabelům a terminátoru třeba tu: http://www.maximintegrated.com/en/app-notes...
Pull-upy ... na enable linkách asi jako bezpečný defaultní stav bez připojeného zařízení, které ty linky aktivně řídí, na datových kdo ví ... :) U modulu, který je určený k připojení "někam" bez bližšího určení těžko říct, co je správně. Ale přišlo by mi užitečnější mít malé sériové odpory na sběrnici když už (a i nějakou ZD na omezení napěťových špiček, ale to by se jim asi už moc prodražilo).
Tak treba Atmegy a asi vetsina AVR ma v sobe i komparator, kterym (rozumny) diferencialni signal vyhodnotit lze a problem neni ani s generovanim - jeden pin vystup nula, druhy jednicka. Vstupy bych ochranil odporem a diodou (do zeme a napajeni). Skoda jen, ze nejde nejak uvnitr propojit komparator s RXD uartu (aspon ja o zadnem zpusobu nevim).
Na I2C se mi hrozne libi, ze ATmegy na nem umi spoustu veci samy v HW a je to asi jediny multimaster, co znam, kde po HW ani SW strance nemusis defakto nic vymyslet. S dosahem bych ale byl docela skepticky, nekde jsem tusim cetl o desitkach centimetru, je to sbernice urcena primarne na komunikaci v ramci desky.
Kdysi jsem videl nejake budice, co I2C prevedou na vyssi napetove urovne a zajisti velky dosah, ale prakticky jsem to nezkousel.
Dallas one wire je taky symaticka sbernice, kde by 100 m nemel byt zasadni problem, i kdyz samozrejme na RS485 to nema. Jeden cas jsem premyslel o moznosti udelat si vlastni slave zarizeni, ktere by koexistovalo s hromadou teplomeru. Adresu bych si holt nejak "pridelil". Trochu vyzvou by ale bylo zvladnout parazitni napajeni.
Ono se to nezda, ale prave v rezimu s parazitnim napajenim = jen 2 draty, je to z principu odolnejsi, protoze to vlastne je diferencialni signal, zatimco pripojenim samostatneho napajeni nebo propojenim zemi, se situace zhorsi.
Nevyhodou one wire bude pouze jeden master a pomerne nizka rychlost.
Jinak samozrejme ta jedina spravna vozidlova sbernice je CAN, rano jsem cetl, ze snad ji uz pouziva i nejaka elektronicka prehazovacka od Shimana. Prakticky, ale o tom nic nevim, v praci s tim porad vyhrozuji, ale nakonec se to nikdy nikde nepouzilo. :-)
Jo, CAN je taky možnost, ale nic moc o ní nevím - máme to v datacentru v chladících jednotkách, a existuji AVR s HW podporou CAN. Nicméně mě stačí malé rychlosti, takže asi tu RS485. Ostatně, různých variant RS485 máme plný barák.
I2C zvládne jednotky metrů úplně bez problémů a při troše snahy bych se nebál ani malých desítek. Pokud budeš mít pull-up řekněme 2-3 mA konstantně (což zvládne snad každý I2C chip), můžeš mít sběrnici s kapacitou v jednotkách nF a bude i tak stíhat rozumný rise-time pro 100 nebo i 400 kHz. A na takovouhle kapacitu se nedostaneš ani s 10 metry kabelu. Doba šíření signálu po kabelu by při těhle rychlostech a délkách měla být víceméně zanedbatelná. Nějaké detaily, jako tahat SDA a SCL pokud možno s podobnými charakteristikami a oddělené od sebe v kabelu třeba zemí jsou samozřejmě dobrý nápad vždycky. :)
Jo, verim, ze to fungovat muze, ale pokud nekdo uvazuje o RS485, tak to je v odolnosti proti ruseni proste neco uplne jineho nez I2C.
Ono dost zalezi na konkretne aplikaci, respektive jak vazne dusledky muze mit pripadna nefunkcnost.
Ve specifikaci RS232 je myslim maximum 20m, ale ja pro ladici ucely obcas pouzivam dvoulinku, kterou na jedne strane pripojim na pin ATmegy a GND a na druhem pripojim na RxD a GND seriovky v pocitaci. Prestoze napetove urovne 5V/0V jsou mimo specifikaci a vlastne tam mam jeste nejaky odpor a zenerku jako ochranu te ATmegy, tak 115200 bps (bez krystalu) mi uz fungovalo i na vic nez 20 m... jenze tam posilam prubezne textove udaje, pokud se nejaky byte ztrati, nic se nedeje a hlavne je to jen diagnosticky vystup... :-)
Jasně, ale RS485 implementovaná přímým připojením na piny AVRka zas něco úplně jiného nebude. :)
Tak jsem se pro zajímavost podíval na Philipsí názor na to, co je I2C (http://www.nxp.com/documents/user_manual... ) a koukám, že přímo ve specifikacích mají 400 pF max, a hned dodávají, že větší kapacity jsou OK když to pořešíš např. nižší frekvencí nebo dalšími způsoby. A jediná zmínka o délce kabelů tam je, že když jsou delší než 10 cm, tak bys neměl tahat SDA a SCL přímo u sebe. Takže třeba 10 metrů není apriori nic proti specifikaci a žádné "možná to bude nějak fungovat".
Pokud jsou silné požadavky na spolehlivost, tak to zas nevyřešíš vše stylem sběrnice A je dobrá, sběrnice B špatná. :)
RS232, mám za to, taky nespecifikuje délku, ale kapacitu (vzhledem k tomu, že nemá specifikovaný konkrétní kabel to taky dává smysl). A předpokládám, že to bude především proto, aby se předešlo přetížení vysílače s minimálními specifikovanými parametry, a o rušení nijak nepůjde. Napěťové úrovně mimo specifikaci jsou spíš věcí konkrétních zařízení (a pokud vím, že to pro dané zařízení není nedefinovaný stav, tak na tom ani nevidím nic špatného).
Mám všelijaká průmyslová zařízení (jističe, ventilátory, ...), která jsou vybavena hlášením stavu pomocí toho, že sepnou nějaký kontakt: buďto přímo suchý kontakt (spojí dva dráty, které jim někdo přivede), anebo přes relé připojí na výstup 12 nebo 24 V. No a teď je otázka, jak tyhle stavy co nejjednodušeji číst a někam datově předat dál.
Datovou komunikaci už jsme řešili, RS485 (a MODBUS) je asi to co chci. Pro RS485 existují přímo desky za necelý dolar, připojitelné přímo na piny MCU (anebo za 10 korun dekódovací čip).
Teď je otázka, jak řešit druhou stranu - ty vstupy: suchý kontakt se dá jednou stranou připojit na OV natvrdo a druhou stranou na pin MCU s interním pull-upem. Těch 12-24 V je horších. Část z toho asi můžu předělat na logiku 0V nebo floating, což by s interním pull-upem pinu MCU fungovalo. Ale když to nepůjde? Odpor v sérii se zenerovou diodou na 4.7 V?
Nebo jak jinak byste četli napětí vyšší než 5 V z MCU, aby to na rozdíl od zenerky nebralo pár mA?
Co dalšího tam přidat, aby se omezilo rušení a případně odpálení MCU? Nějaký kondenzátor mezi vstup a zem? Některé z těch věcí jsou blízko velkých motorů, a některé jsou třeba pomocné kontakty jističů uvnitř rozvaděčů. Laicky bych řekl, že rušení (nízkofrekvenční) tam být může.
Ještě se vracím k tomuto:
> Jak jinak byste četli napětí vyšší než 5 V
> z MCU, aby to na rozdíl od zenerky nebralo
> pár mA?
Tohle bych potřeboval nějak vyřešit pro ještě další projekt: mám dva dráty, na kterých je trvale cca 18V, akorát občas tam místo toho jde sériová komunikace, přičemž zřejmě za jistých okolností je 0 = 0V, 1 = 18 V, a za jiných okolností je 0 = 0V, 1 = 5 V. Komunikace je tuším 57600 nebo 115200 bps. A tohle bych potřeboval číst z MCU pokud možno tak, aby to čtení negenerovalo odběr úměrný tomu minimálnímu proudu zenerky (cca 2.5 mA). Existuje jiná možnost, jak oříznout napětí? Třeba transil nebo něco takového, ale umí se to dost rychle přepínat na to, aby to nepokazilo signál 115200 bps?
Asi uplne nerozumim, v cem vidis problem?
Pokud pouzijes seriovy odpor treba 1M a pro klid duse na ten vstup das zenerku 5V1 proti zemi, tak ti tam potece 10-15 mikro amper.
Pokud by to uz pro komunikaci (hlavne s 5V logikou) bylo uz prilis pomale, muzes bud hledat kompromis velikosti odporu nebo pouzij N mosfet. Tam do gate nepotece prakticky nic, zenerkou a odporem si jen omezis napeti na maximum vybraneho tranzistoru a pri sepnuti tim uzemnis nozicku procesoru... teda pokud nevadi, ze se tim otoci logika signalu?
V datasheetu od těch zenerek i na wikipedii píšou, že zenerka musí mít nějaký minimální proud na to, aby regulovala to napětí. Předpokládám, že při proudech v řádu mikroampér se zenerka prostě neotevře a bude na ní jiné napětí (nevím jestli větší nebo menší, každopádně asi ne moc dobře definované). No a můj dotaz je, jestli to jde udělat jinak, s menším odběrem.
Rychlé je to dostatečně, ale právě mám pocit, že v některých případech ten velký odběr ruší posílaný signál - za určitých okolností jiná zařízení na stejných drátech ten signál přestanou vidět. Podezírám právě velký odběr, který generuji ve snaze dodržet ten proud přes zenerku.
Vymyslel jsem, že bych tam dal napěťovou děličku tak, aby z těch 18V udělala 5V (čili z 5V udělá 1.38V) a použil bych MOSFET takový, který lze sepnout napětím 1.38V. Je to sice takové škaredé neobecné řešení vázané na konkrétní hodnoty 18 a 5 V, ale třeba existuje i něco chytřejšího.
> nevím jestli větší nebo menší, každopádně asi ne moc dobře definované
Menší. To by nevadilo, prostě si místo zenerky na 4.7 V koupíš zenerku třeba na 7. Ale u malých proudů narazíš na to, že se nestihne přepínat dost rychle.
Minimalni proud podle me hraje roli, pokud chces ze zenerky delat napetovy stabilizator. Pokud ale predpokladame jako procesor nejaky AVR napajeny z 5V, tak te zajima jen, abys na vstupnim PINu nemel vic nez 5.5V, coz podle me 5V1 zenerka hrave zajisti.
A uprimne receno, pokud ten odpor bude opravdu velkej, bude to fungovat i bez te zenerky, protoze AVRka maji ochranny diody, ktere prebytecne napeti svedou do napajeni. Jen mi prislo osklivy na to rovnou spolehat...
Jediny problem maleho proudu zenerkou bych videl v tom, ze na 5V1 zenerce urcite nebude napeti 5.1V, ale nizsi. Nicmene pokud te zajima jen logicka uroven, tak je preci uplne jedno, jestli to bude 5V, 4.5V nebo 4V. Dulezite je, aby to jeste byla logicka jednicka a to podle me rozhodne bude.
Jasne napetovy delic muzes taky pouzit, ale to jsem zvedav, z jakych odporu ho postavis, aby ti ten obvod nezatezoval a soucasne to bylo dostatecne rychle. Hlavne je ale blbost srazet maximum na 5V, urcite najdes tranzistory s max UGS citelne vyssim.
> Pokud pouzijes seriovy odpor treba 1M a pro klid duse na ten vstup das zenerku 5V1 proti zemi, tak ti tam potece 10-15 mikro amper.
Zenerka má kapacitu a ty tam potřebuješ procpat ~300 kHz (115200 b/s)
Nejde jen o zenerku, i ten vstup procesoru nejakou kapacitu ma (pze v nem jsou taky nejaky diody) a to se vsechno poscita, nechtelo se mi to pocitat, ale 1M odpor by asi opravdu bylo prilis, proto taky zminuju moznost hledat kompromis mezi odebiranym proudem a rychlosti.
Kdyz si ale priplati 3 Kc za tranzistor, kompromis hledat nemusi... :-)
> Nebo jak jinak byste četli napětí vyšší než 5 V z MCU, aby to na rozdíl od zenerky nebralo pár mA?
Normální tranzistor, kterému místo mA stačí 10 μA?
> A tohle bych potřeboval číst z MCU pokud možno tak, aby to čtení negenerovalo odběr úměrný tomu minimálnímu proudu zenerky
MAX232, ne?
Takže spínat gate MOSFETu přes napěťovou děličku jak píšu, Drain mít na pinu MCU s interním pull-up rezistorem, a Source mít na GND?
S tím MAX232 jsem to úplně nepochopil - není to v tomto případě kanón na vrabce?
Na delic se vykasli... :-)
Vem treba tranzisotr BSS138 (prvni pouzitelny ve vysledkach, nejspis najdes lepsi), ten na Gate vydrzi 20V, reagovat ti bude na napeti 1.5V (v nejhorsim pripade) a odebirany proud z obvodu bude prakticky nemeritelny.
Pokud si jses 100% jisty, ze tam nikdy nebude vic nez 18V, nemusis resit nic vic. Ja bych ten gate pojistil 18V zenerkou do zeme a 1K seriovym odporem.
Takovy vstup podle me mnohokrat presahuje tvoje pozadavky na rychlost i impedanci. Nejvetsim limitem pro rychlost pak bude ten interni pull-up... ;-)
No a MOSFETu nevadí, že UGS je větší než UDS?
Jakým způsobem byste propojili/prodloužili datový kabel pro RS-485? Jakože mám někam dovedený kabel, po kterém chci komunikovat přes RS-485, a potřebuji to dovést ještě o pár metrů dál. Místo předpokládaného spoje není nikde "pevně" (třeba na DIN liště v rozvaděči). Jak byste to spojili?
Existují nějaké rozumně malé spojky na jednotlivé vodiče?
RS-485 mám z jedné strany přivedené v UTP kabelu (jeden pár je 0, jeden D+ a jeden D-). Tak možná nějaké RJ-12 nebo RJ-45 a spojka samice-samice? Nebo existuje něco pěkného kompaktního na jednotlivé vodiče? Elektrikářská "čokoláda" je už moc obludná.
Pokud máš náladu se rochnit jak ve standardních, tak i exotických konektorech... ;-)
http://www.tme.eu/cz/katalog/
2x http://www.gme.cz/konektor-konpc-spk-4-p840-005
+
http://www.gme.cz/oboustranny-kolik-ass10520g...
:-))
Reaguju na víc návrhů výše:
- nechci to ani pájet ani tam dávat rozebiratelný konektor. Ideálně pokud by byla nějaká pevná svorka ve stylu té čokolády, akorát třeba nějak zacvakávací jak jsou wago svorky, případně i jen nějaká co by se kleštěma nebo něčím zmáčkla, a bylo by.
Má SON valivá ložiska (vnější a vnitřní kroužek, klec a ´valivá tělíska´) nebo konusy?
Děkuji, P.
Je tady nějak mrtvo. Nikdo nic nebastlíte?
Potřebuju poradit, jakou pojistku pro takové malé zařízení - napájení z 12 V, uvnitř Arduino Nano (čili regulátor na 5V, ATmega328, cca 12 zařízení napájených z toho regulátoru Arduina s odběrem max. 15 mA /kus, dvě LEDky s odběrem 20 mA/kus, čili tak 250 mA na 5V maximum. A teď bych chtěl na přívod těch 12V dát nějakou pojistku. Jak ji dimenzovat, jestli použít trubičkovou nebo třeba nějakou polovodičovou nebo vratnou.
U vratných udávají čas a proud při kterém se vypne, u trubičkových se mi to nepodařilo dohledat. Vratná je asi lepší z hlediska údržby a plochy na desce. Cenově je to víceméně stejné. Jakou pojistku byste použili? Jakého typu a jakého jmenovitého proudu?
Přeji pevnou vůli :-). Já jsem právě dopsal disertaci a je to docela úleva. Teď to ještě obhájit.
A ty pojistky? :-)
Z projevu inženýra Maliny,
zástupce Elektrických podniků:
vážení občané, vzácní hosté,
s elektřinou je to prosté:
od pantáty vedou dráty
do žárovky nade vraty,
odtud proud se přelévá
do stodoly, do chléva,
při krátkém spojení dvou drátů
dochází k takzvanému zkratu,
kdo má pojistky námi předepsané,
tomu se při zkratu nic nestane,
kdo si tam nastrká hřebíky,
vyhoří a začne od píky.
Do každé rodiny elektrické hodiny!
https://www.youtube.com/watch?v=05YnOAiOPYc
Ahoj!
Prečo to chceš istiť? Ktorú poruchu chceš ošetriť?
Ja by som tam dal trubičkovú typu F. Je to lacné, nepredpokladám časté skraty. Otázka je, ako to dimenzovať kvôli tomu spínanému zdroju.
Môj obľúbený spôsob istenia je veľmi mäkkým trafom. Ale ty máš asi 12V ss, čo?
No, v podstatě před jakýmkoli nadproudem, který by třeba pak mohl zničit víc, než by bez pojistky zničil (například by něco mohlo začít hořet). Časté zkraty taky nepředpokládám.
No ale cenově to moc rozdíl není - trubičková stojí tak desetikorunu a držák tři koruny, zatímco PTC stojí třeba patnáct. To už je dost jedno, a PTC je jedna komponenta, zatímco trubičková s držákem dvě. a zaberou víc místa na desce.
Spíš by mě zajímalo, jestli třeba PTC není nějak nevhodná pro tento typ použití, a jak se má dimenzovat. Kdysi jsem si dal PTC na 4A do světel na kolo, u kterých jsem počítal odběr tak okolo 2-3 A, ale zjistil jsem, že nadproud 10 A by to vypnul až za nějake dvě minuty, což už by stejně nic neochránilo. Ale na druhou stranu reakční časy u trubičkových pojistek jsem nikde nenašel.
http://www.gme.cz/pptc1812smd050-15v-p971-064
Tady je dokonce PTC 0.5A/15V za tři koruny. Je otázka, jestli pojistka dimenzovaná na 15V má pro napájení 12V dostatečnou rezervu, ale snad ano. Ještě mají v nabídce 0.3A/30V, což by asi bylo o kousek lepší, ale není skladem.
OK, plácnu na tu desku jeden footprint 1812, a kdyžtak to jen propojím.
Moje (naivni) predstava je, ze hlavni nevyhodou polyfuse bude bud mnohem pomalejsi reakce nebo vyrazne vetsi odpor (pravdepodobne oboji). Polyfuse ma taky obvykle udany nejaky maximalni proud, ktery bys ani pri "zkratu" nemel prekrocit.
U klasicke pojistky bych predpokladal, ze pri jmenovite hodnote proudu, musi pojistka vydrzet, pri dvojnasobku uz by se mela casem prepalit, i kdyz to muze trvat docela dlouho. U polyfuse bych predpokladal mnohem vetsi rozdil mezi proudem, ktery jeste muze prochazet a proudem, ktery uz spolehlive prepne do nevodiveho stavu.
Nejlevnejsi pojistkou byva odpor v nejakem SMD pidipouzdre. Bud primo shori nebo se odpaji. :-)
Právěže mě překvapilo v tom datasheetu k té polyfuse z GME, že to reaguje docela rychle: pojistka jmenovitě na 500 mA se vypne při 1A za asi 5 vteřin, při 2A za 0.4 vteřiny.
Když jsem odhadl 250 mA @ 5V, tak na těch 12 V bych tam asi mohl dát i pojistku s jmenovitým proudem 200 mA, která se podle datasheetu vypne při 1 A za vteřinu. Maximální proud tam mají 80 A, to bych stejně tím tenkým kabelem k tomu zařízení ani nedovedl, nehledě na to, že tolik ani ten zdroj který tam chci mít nedá.
S tím malým SMD co se odpájí/spálí sám je to zajímavý nápad, nicméně tohle se špatně dimenzuje. To už radši koupím zařízení přímo k tomu určené.
No ale teda zpátky: jaké jsou teda reakční doby tavných pojistek?
TADY snad najdeš odpověď :
http://www.ok1cjb.cz/index.php?option=com...
Super, díky. Je tam teda jen tabulka pro pomalé tavné pojistky (T), ale aspoň něco. Podle té tabulky to například při 4x In vypíná mezi 150 ms a 4 s. Což je srovnatelné s tím výše odkazovaným PTC.
Dám tam teda PTC.
Prodávají se regulátory s trimerem na omezení proudu.. funguje to i jako vratná pojistka.
myslím tenhle regulátor by vyhověl:
http://www.dx.com/p/dc-dc-step-down-cc-cv...
Tak urcite je to taky moznost, i kdyz jednoduche proudove omezeni by zvladla treba i LM317t v zapojeni proudoveho zdroje, tady by dostal rovnou cely menic.
Otazkou je, jak to zareaguje, pokud prekroci nastaveny proud, jestli se to zacne taky chovat jako proudovy zdroj (napeti klesne, ale proud bude drzet) nebo se to uplne vypne.
Pokud by cilem bylo neco, co obvod vypne pri prekroceni nastaveneho proudu s vysokou presnosti, hledal bych elektronickou pojistku. :-)
Tohle není pro můj případ použitelné. Já plánuju mít jeden větší 12V zdroj, odtam roztahané ctyřdrátem 12V napájení + RS485 k cca 10-15 zařízením s tím arduinem, a ta arduina by si sama vyráběla 5 V a distribuovala dál k senzorům (dohromady těch 250 mA @ 5 V na jedno Arduino). Předpokládám, že nějakou ochranu před nadproudem bude mít i ten zdroj samotný, a pak bych případně chtěl chránit i ta jednotlivá Arduina (aniž bych k nim dával dedikovaný regulátor jako tento).
Měřil jsem teď kapacitu akumulátoru na Azubu, je tam už 6 let. Nebyl s ním zatím problém, ale někdy už v něm po noční jízdě moc nezbývá a hlavně bude potřeba mít jej v pořádku při světelně-zvukové jízdě na srazu, kde se bude prakticky jenom vybíjet.
Mám všude tyhle akumulátory: http://eshop.fulgurbattman.cz/priloha.php?skk...
O této velikosti jsem ani nevěděl, než jsem ho našel v čínské baterce z Penny-Marketu. Kromě toho má z těch malých olověných asi nejlepší poměr ceny a kapacity.
Při vybíjení 1 A k poklesu pod 10 V jsem u toho šestiletého zjistil 0,7 Ah, což je vzhledem k 800 g váhy už docela žalostné.
Nový má o 10 g víc a z něj jsem dostal při tomhle proudu 2 Ah, to ujde.
Na starém treku je taky, dokonce ten původní z baterky. Má deset let.
Letos jsem s tím po delší době párkrát vyjel a zatím nezklamal. Příští víkend se ho chystám zas provětrat, tak jsem chtěl akumulátor změřit taky. Je to malý zázrak, kolik vydržel na neodpruženém nosiči vibrací a pár bouraček k tomu.
Tak dnes k tomu přijdu, chci začít měřit a akumulátor jako by tam nebyl. Tedy naprázdno je tam 12 V, ale nedá ani 0,5 A a při nabíjení žádný proud neakceptuje. Ne že by na to neměl po té době nárok, ale že právě teď, ze dne na den, ještě včera všechno svítilo, byl normálně nabitý. Jako kdyby se mi ty letošní akce jenom zdály, naštěstí pár svědků bylo.
I když nejsem příznivcem těchto směrů myšlení, tak někdy nezbývá než připustit, že je zde něco, o čem se nikdy nedovíme :-)
http://auto.idnes.cz/akumulator-autobaterie... ? ;-)
Doufám že nevadí že mám jen zábradlí:
Nenašel jsem že by se prodával měřič kadence, který by při detekci moc nízké prostě pískal. Všichni mají podivná bluetooth zařízení. Na svém kole mám sice možnost spustit Debian a nějaké Bluetooth by se asi taky našlo, ale přijde mi to jako strašný overkill. (navíc kdovíjak složité by k tomu bylo napsat driver)
To si fakt budu muset stavět? :( Nějaký lepší nápad jak to měřit než akcelerometr na klice? Nelíbí se mi že by se celé zařízení točilo. Jak to snímají tovární měřiče? Magnet a čidlo?
Použil bych neodymový magnet z harddisku - stačí uštípnout tak 2x2 mm, a proti tomu buďto reedův spínač nebo hall senzor. Spínač je méně citlivý, ale zase v klidu nežere žádný proud. K tomu bych dal nějaké attiny45 napájené z malého lithiového akumulátoru a piezzo reproduktorek co bývaly v digitálkách. Kdyby článek byl velikosti AA (14500), tak předpokládám že zbytek by se vešel taky do rozměrů AA, čili by to bylo zabudovatelné do pouzdra pro dvě AA.
Urcite bych na kliku dal magnet a nekde na ram snimac. Nejjednodussi je klasicky jazyckovy rele, jako byva u tachometru, ale dalo by se i zkusit detekovat impuls v civce, kdyz jde klika okolo. Nejsnazsi mi pripada vyuzit normalni dratovy snimac prodavany k nejakymu tachometru a pripojit k vlastni krabicce.
Zrovna tohle je z programatorskeho hlediska pohodova aplikace, neni na to potreba nic specialniho, vyhovi defakto kazdy procesor. Po HW strance je to jednoduche, treba jak pise Akito.
Jen teda doporucuju omezit dobu piskani kdyz prestanes slapat. ;-)
Ze by se neco takoveho prodavalo hotove, to jsem neslysel. Vetsine lidi asi staci moznost tu kadenci videt.
A jak omezit pískání do kopce, když nestačí převody?
Jenom jsem si tak představil, jak šlapu do 15-20% kopce - prostě silou a pomalu, protože aby to šlo rychleji, na to chybí ještě větší síla.
A nebo vlastně k tomu to má asi být. Píská to a není už lehčí převod? Slézt a tlačit!
Já bych to udělal nějak podobně jak mám brzdové světlo - pokud mám vstup déle než asi 15 sekund, prohlásím že spínač je asi vadný, a brzdové světlo vypnu do doby, než se vstup zase vypne a pak zapne. Tak při poklesu pod danou kadenci by to mohlo taky jen párkrát pípnout a znovu se aktivovat až pokud zas na nějakou dobu kadence vyleze nad danou mez.
Zajímavé. Já mám na brzdové světlo to samé, akorát tam mám minutový limit. Přes 15 vteřin bych se na pražských semaforech dostal velmi často.
Těch 15 vteřin je 8-bitové počítadlo krát frekvence watchdogu, kterou mám celý systém časovaný. Na semaforech kdyžtak podržím zadní brzdu, stejně nechci pálit červenou naplno do očí za mnou stojících aut. Ale i kdybych chtěl, stačí na chvíli přední brzdu pustit a zase zmáčknout.
Tak to zalezi, co ma byt vlastne cilem. Pokud chce aplikovat metodu cukru a bice (pricemz za cukr povazuje stav, ze ten kram konecne prestal vriskat), treba ho to donuti objevit skryte rezervy a kazdy kopec vyjet predepsanym tempem, at ma prevody nebo ne.... :-)
Jinak bych ale asi zapiskal jenom pri prechodu pres hranicni hodnotu (samozrejme s hysterezi). Jezdec by informaci, ze slape pomalu dostal a bylo by na nem, jak s tim nalozi. Trvale piskani by byl sadismus... :-)
http://pastebin.com/qL1jMDr8
Ještě jsem to teda nezkoušel na kole (například protože nemám volné jazýčkové relé), ale s tlačítkem se to chová docela příčetně, pokud můžou soudit. TL;DR vezme to průměr posledních pěti šlápnutí a když je 20-60 RPM, tak to píská. Ale pokud se poslední tři vteřiny nešláplo (protože jsem zastavil…), tak to nepíská. Možná bude ještě explicitně potřeba ošetřit rozjezdy, uvidím až to přidělám na kolo.
Ano, vím, že neumím programovat.
Na úsek kde se furt šlape to je dobré, ale na dynamický městský provoz to vůbec není schopné reagovat. Buď se tam implementuje nějaký chytřejší DSP, nebo se na to vybodnu a budu mít jenom displej.
Budu stavět nové přední světlo a rád bych si veřejně ujasnil myšlenky.
Jelikož už nejsem student, budu na to mít mnohem míň času, přeci jen na kole radši jezdím a programování si užiju dost v práci. Zato už mně nezabije koupit specializovaný čip za 300 Kč, pokud to bude dávat smysl.
Svícení budou pravděpodobně zajišťovat 2 LED s proudy 0,1A až 1A, možná 1,5A. Buď použiju Cree do 1,5A, co mám doma a nebo pořídím hotové světlo od Philipse a vykuchám z něj diody s reflektore. To by pak byli nějaké ty Luxeony do 1A.
Pokud bych chtěl použít pouze jednu LED, nešlo by to z domácích zásob, protože i při těch maximálních 1,5A by to mělo malou svítivost. Také bych si zavřel cestu k tomu Philipsu.
Pro napájení mám několik variant.
V únoru mi přijde Kraftwerk, malý palivový článek s trvalým výkonem cca 2W s 5V výstupem a 600 mAh lithiovou baterkou jako bufferem pro dočasné poskytnutí většího výstupního výkonu. V základu z toho poleze těch 5V, pokud bych to rozebral (což spíš nechci), měl bych přístup přímo i k napětí té baterky, tedy 3,7V a o jeden měnič míň. Myšlenka je, že pokud se světlo bude řídit podle rychlosti a bude buffer večer nabitý, mohlo by světlo vydržet svítit z Kraftwerku celou letní noc. Jenže to nevyzkouším dřív jak v únoru. A proto potřebuju nějaké řešení, které bude fungovat už teď a bude se dát použít společně s kraftwerkem a jako záloha.
Jedna varianta je napájet světlo jen z baterek a ty nabíjet z kraftwerku. Tahle varianta se mi vůbec nelíbí, neboť by se další část drahocenného výkonu ztratila v meniči. Tady bych asi použil 2S konfiguraci baterek a step-down LED driver. Výhoda by byla, že bych mohl použít úplně stejnou architekuru i kód, jako má moje současné světlo. Dokonce i součástky bych na to doma asi i měl. Co je trochu hloupé, že při nízkém napětí baterek se měnič dostává blízko hranice rozdílu napětí vstupu a výstupu.
...
...
Druhá varianta je mít možnost napájet světlo jak z kraftwerku, tak z baterek, ale ne oboje současně. A to mně přivádí na otázku napětí baterek. Pokud bych použil konfiguraci 1S, tedy napětí 3,7V, použitý LED driver by mohl být čistě step-up. MCU bych pak mohl napájet přímo ze vstupu, což není k zahození. Synchronní step-up driver udělat neumím, neznám na to vhodný pomocný čip a komerční čipy jsou také spíše asynchronní.
Pokud bych použil 2S konfiguraci, musel by být LED driver obojetný, tedy step-up i step-down, neboď baterky by byly nad napětím LED a Kraftwerk pod. Na tohle jsem našel pěkný čip (http://www.linear.com/product/LT3791 ), ale od jeho použití mě kromě ceny odrazuje i množství externích součástek.
Nejhezčí by bylo mít možnost vstupu jak z 1S, 2S baterek i z Kraftwerku, ale na to jsem nenašel žádný použitelný LED driver. Ty buď začínají moc vysoko, nebo končí moc nízko a nebo počítají s použitím pouze jedné LED. Čip na úpravu napětí pro MCU je sice drahý, ale normálně dostupný.
Světlo bude řídit nějaké AVR, buď diskrétní a nebo na Arduinu. Arduino v případě, že tam nebude žádný přídavný čip s kontinuální spotřebou 10mA. Arduino bych radši. Světelný výkon budu řídit podle rychlosti jízdy, tenhle model se i osvědčil jako dobrý způsob úspory baterky. LED driver si bud postavím sám, pak by tam asi muselo být jako MCU ATTiny 461 a nebo koupím najaký hotový čip. Ten hotový čip bych radši. Buď bude mít možnost analogového tlumení intenzity a nebo použiju trik s přidáním externího stlumování z MCU (http://powerelectronics.com/lighting/how-add... ), to ale vyžaduje umístění měřících rezistorů mezi LED a zem.
Co vy na to?
Co zkusit dát LED paralelně - jenom pokud mají stejné napětí a budou tepelně svázané (v dálkovém mám SSC P7 - 4 čipy paralelně v jednom pouzdru),
nebo lepší varianta - step-down měnič pro každou LED zvlášť.
Měl jsem podobný problém se 6V akumulátorem a dvěma LED v sérii, kdy to nechtělo jít s výkonem patřičně nízko. Regulace byla primárně změnou napětí, snímáním proudu se zaváděla jenom částečná záporná zpětná vazba (tak to mám vlastně pořád), takže pro nižší rozsah výkonu stačilo dát do série jednu obyčejnou diodu - ztráta navíc, ale při tom malém výkonu to až tak nevadilo. Přepínání i regulace byly ručně, dávná minulost.
Tepelně svázané ty diody asi mít nebudu. Ale viděl jsem nějaké čipy, které mají sice jeden měnič, ale počítají s více větvemi a každou dokáží měřit zvlášť. Takové zapojení bych dokázal udělat i sám, oproti mému současnému světlu by to byla jen malá komplikace. Každá dioda by se dala odpojovat zvlášť pomocí mosfetu. Kdyby jednou diodou tekl výrazně větší proud, než tou druhou, na chvíli bych ji vypnul. To by znamenalo drobet ladění konstant.
Samostatný měnič pro každou diodu by určitě také byla cesta, tam bych se pak asi uchýlil ke komerčním LED driverům.
Co se mi na téhle variantě nelíbí je potřeba vést z měniče k diodám dvojnásobek mědi. A v případě, že bych používal 5V Kraftwerk a 7,4V li-pol, musel bych ještě nějak řešit zda napájet MCU přímo ze vstupu a nebo před lineární měnič. Ale na tohle by se snad také něco našlo.
Člověk tady chvilku není a hned se tady rozjede zajímavá debata. K první variantě: co použít 3S místo 2S? To už by ti dalo dostatečný odstup pro dvě LED v sérii. Moje světlo - aniž bych na to nějak zvlášť myslel - funguje jak s 2S, tak s 3S. A abych si to líp ověřil, jezdím se 3S a moje žena s 2S.
K druhé variantě: LT3791 má podle datasheetu rozsah silového vstupu 15-60 V. Těch 3.7 je mimo jeho možnosti, asi.
Arduino je trochu víc problematické než vlastní konstrukce, protože i Nano má na sobě spoustu dalších čipů, které žerou proud. Musel bys to odpojovat od napájení, zatímco já mám vypínač čistě softwarový, a tu jednu mikroampéru oželím.
Teď mám všechny baterky 2S, proto určitě nechci jít cestou 3S. Se současným světlem, které původně bylo také dělané spíš na 3S, to při nízkém napětí způsobuje trochu problémy, ale jde to.
LT3791 má podle datasheetu vstup od 4,7V. Tohle variantu jsem už ale zavrhl, ten čip je drahý a vyžaduje neskutečné množství externích součástek. To radši obětuju pár procent účinnosti a půjdu cestou nesynchronního měniče, čímž získám výrazně menší a jednodušší zapojení.
Z předkládaných možností se mi zatím nejlépe jeví cesta vstupu z 1S li-pol nebo 5V Kraftwerku a nesynchronní step-up měnič udělaný buď pomocí AVR nebo specializovaného čipu. Tato možnost asi nejlépe postihuje to, že nevím, jak přesně bude ten Kraftwerk fungovat a jestli ho budu kuchat a pojedu přímo z jeho baterky nebo jestli pojedu z jeho 5V výstupu.
Jo, sorry. Tam bylo těch 15 V v typickém zapojení. Zajímalo by mě, z čeho to plyne, resp. co udělat pro nižší Vin. Nicméně na některých pinech je max. napětí 6 V, čili stejně bys k tomu musel udělat třeba 5V stabilizaci pro řízení nějakým MCU.
Na druhou stranu těch součástek tolik není - pro synchronní buck-boost potřebuješ plný H-bridge čili 4 mosfety, a té bižuterie okolo zas není tolik.
Ale drahé a komplikované to je, o tom žádná.
Ještě mě napadlo, že vlastně u 5 V nebudou dvě bílé LEDky v sérii asi úplně uzavřené, takže ti přes ně asi furt poteče nějaký proud a furt budou trochu svítit. Čili nejspíš s tím nepůjde rozumně blikat a nepůjde to zhasnout bez odpojení celého měniče.
Mám takový základní dotaz a potřebuju se jen ujistit, že jsem něco nepřehlédl.
Vstup 3 až 5 V, výstup 2 bílé LED max 1,5A. Pokud bych na to chtěl udělat asynchronní step-up měnič, tak vlastně nepotřebuji žádný specializovaný čip a bude mi stačit jen MCU, mosfet, cívka, dioda, pár kondíků a pár měřících rezistorů. MCU můžu napájet přímo ze vstupu. Je to tak?
Ano, pokud to MCU bude nejaky novejsi AVR (ATtiny85), tak napajeni 3 az 5V nebude problem. Jen si jeste zkontroluj, jakou nejvyssi frekvenci pri uvazovanem napeti muzes pouzivat, aby ses nedivil, ze treba 20 MHz z 3V uz nemusi fungovat... ;-)
Frekvence hlavních hodin je celkem nezajímavá, LED driver nepotřebuje moc výkonu... Budu ale muset mrknout na frekvence těch hodin pro rychlé PWM. Mám doma ještě jednu ATTiny 461, tak jí konečně na něco použiji.
Akorát pozor - ty PLL hodiny na 64 MHz berou docela dost (6 mA nebo tak nějak). Na 32 MHz to je jen asi 2 mA.
Zrovna to tady mám postavené, akorát mým cílem je napájet tím co nejvíc diod 5630 (což jsou zřejmě LED s nejlepším poměrem svítivost/příkon. Momentálně to mám na Attiny25, celé je to přímo připojené na lithiový článek (bez stabilizátoru napětí a dokonce bez kondenzátoru na vstupu :-).
Jediné co jsem musel fakt udělat a asi to nejde "obejít v softwaru" byl low-pass filtr na měřícím vstupu.
BTW - kdo máte step-up: jak velké napětí je to schopno vygenerovat? Napětí na cívce zavisí na dI/dt, což při spínání MOSFETem nebude nekonečné. Kolik to tak reálně je schopno uživit třeba LEDek v řetězu? A jak detekujete rozpojení zátěže na měniči? Já jsem zatím spoléhal na dostatečně rychlou regulaci a vypnutí poté, co se PWM duty cycle (jak je to česky?) přiblíží ke 100 %. Jde to dělat nějak jinak? Třeba tam dát varistor a dívat se, jestli přes něho něco teče?
Nekonecne to napeti bude jenom teoreticky. Prakticky vzdycky narazis na nejaky limit soucastek a elektrika ti z kondenzatoru zacne nekam utikat (zaverny smer diody, izolacni odpor kondenzatoru, ruzne svody...), na nejakem napeti se to ustali a vsechna dodana energie bude pokryvat jen ztraty.
To je tedy ta lepsi moznost, ta horsi varianta bude, ze napeti proste nejakou soucastku prorazi... :-)
Z hlavy uz nevim, kolik bylo u mne max napeti, tipuju tak 60V, moc jsem to nepokousel. Vsechny vystupy reguluju tak, ze pokud netece dostatecny proud do zateze, postupne pridavam PWM stridu a pokud by hodnota stridy prekrocila nastaveny maximum, tak se vystup vypne. U boostu logicky nesmis mit sepnuto 100% casu, ja si vyzkousel, kolik potrebuju pri nejnizsim vstupnim napeti a vyssi hodnoty (tusim nad 90%) zakazal.
Vzhledem k tomu, ze to mam na Ibexu skoro od zacatku a nebyl s tim nikdy zadny problem, uz asi muzu tvrdit, ze to celkem funguje. :-)
Tak jako zdroj napětí musí být chráněný/odolný proti zkratu, tak zdroj konstantního proudu musí vydržet rozpojení.
Třeba dát tam zenerku spíš než ten varistor a jakmile se překročí její napětí, zajistit vypnutí.
Nebo jak píše snilard.
(Reakce i na snilarda a Jrr)
Jako já to zatím mám tak, že to funguje - do maxima to doreguluje a následně se vypne dřív než se to stihne spálit/prorazit. No ale zajímá mě, jak moc od té destrukce jsem, a jak moc si můžu dovolit s tou regulací hrát (pomalejší regulace = méně blikající světlo).
No a těch 60 V skutečně bylo tak, žes měl na 60 V dimenzovanou diodu i ten spínací MOSFET? Podle mě na to aby se to stihlo vyrovnat se ztrátama by to muselo tepelně odvést docela dost energie.
Radku, proč zenerku spíš než varistor? Jsem měl za to, že technicky je to dost podobné (akorát varistor není polarizovaný).
Přátelé, neuvažovali jste někdy, že byste si do kola postavili nebo pořídili GPS tracker pro případ krádeže?
Úvahy byly různé, závěr byl, že zatím rozhodně ne.
Stručně = hlavní problém bude kapacita baterie a smysluplné umístění. Těžko najít pro zloděje obtížně přístupné místo s dobrým signálem.
Na Azubu by se to teoreticky mohlo dát nacpat nějak do rámu vzadu. A nebo do přišroubované krabičky. Jak zloděj zjistí, že to je zrovna GPS tracker?
Teoreticky ano, ale pořád potřebuješ nějak řešit antény, ty uvnitř trubky moc signálu mít nebudou (zvlášť GPS) a jakmile povedeš ven kablík k nějaké anténě (ano většinou by stačila nějaká malá), je to místo, které pomůže s identifikací a v tu ránu už k deaktivaci postačí i nůžtičky na nehty... :-/
Neznám žádného zloděje, takže nevím, jak se opravdu kola kradou, respektive jaké metody krádeží převažují.
Předpokládám, že obyčejný Dežo zvládne odstranit zámek, na běžném kole odjede a lehokolo by pravděpodobně odtlačil. Tam by nějaký tracker mohl pomoct.
Jenže pokud lze jednoduše koupit rušičku na GSM, GPS.... a stojí to většinou méně než to sledovací zařízení, dost bych se divili, že by to dávno každej druhej zlodějíček neměl.
Zapnout vlastní rušičku jen tak pro jistotu je mnohem jednodušší než zkoumat, jestli kradená věc má nebo nemá něco, co by mohlo komunikovat. A možnosti obrany jsou pak dost omezené.
Alespoň, že to pořád řeší pořádnej alarm. Vakuovou komoru sebou zloději zatím nenosí.
Ovšem co jsem pozoroval, tak reakce okolí na vřískající alarm na čemkoliv jsou už naprosto minimální.
Nicméně ano, myslím, že to může hodně pomoct, zvlášť pokud to začne dělat rámus ještě předtím než zloděj překoná zámek.
Pořádnej zámek, který jen tak někdo nepřekoná, je každopádně základ.
Jenže pořádnej zámek váží tolik, že potom ztratí smysl koukat na hmotnost kola, jestli ho sebou hodláš vozit... :-(
Bohužel překonat se dá prakticky všechno a v momentě, kdy nebude nejslabším článkem zámek, začne být důležité k čemu to zamkneš a za kterou část kolo zamkneš. Pokud už spolehlivě k něčemu zamkneš rám, zůstává riziko, že ti to očešou o všechno, co lze snadno sundat. :-/
Když vím, že někde budu muset kolo nechat bez dozoru, beru šrotokolo a doufám, že když mě stálo 3 stovky, tak s ním nebude zloděj ztrácet čas a lankový zámek bude stačit.
Když už musím někde chvíli nechat bez dozoru lehokolo, snažím se vybrat místo, kde chodí hodně lidí, je všem na očích (třeba i trochu překáží), ideálně v záběru nějaké kamery (vchod banky, pošty, stanice policie)... a doufám, že lehokolo nikdo krást nebude, je mi jasné, že můj zámek je tam spíš jako ozdoba...
Měl jsem lankový zámek (průměr 22 mm). Zamkl za zadní stavbu u Kauflandu a když jsem se vrátil, bylo lano přetržené.
Pobertovi stačila ocelová silnostěnná trubka cca 70 cm dlouhá. Udělal ze smyčky zámku "8" a kroutil ...
Ano, už mě to napadlo. Když si ho pořídil kolega do auta, něco z Dealu, normální simka, má ho spojený s domácím nonstop servříkem, takže na to teďka furt čumí buď v práci na monitoru nebo na telefonu. No a není něco pro motorky? Princip je furt stejný, baterka vlastní, hm?
No nevím. Něco takového bych z DX radši nekupoval. Věřím, že to bude většinou fungovat. Ale po tom, co jsem měl pár těch elektronický hraček z DX v ruce si myslím, že je to vždy jen otázka času, kdy se tam něco uklepe nebo jinak odpojí od PCB. Oni to nedělají tak, aby to dobře fungovalo, ale tak aby měl uživatel ještě pocit, že to funguje. Pěkným příkladem budiž USB nabíječky pro telefony. Z těch DX šmejdů leze tak neskutečně rozvlněný výstup, že je malý zázrak, že pak těm mobilům ještě fungují dotykové senzory.
Objevil jsem zajímavý čip: jmenuje se to FR9886, a je to věc, která s minimem součástek okolo funguje jako step-down měnič (je potřeba akorát cívka a pár kondenzátorů a odporů okolo). To vše v pouzdře SOIC-8 s rozsahem do 23V stupního napětí a 2A výstupního proudu:
http://www.insidegadgets.com/wp-content/uploads...
Možná něco takového někde zkusím použít. 2A je pro CREE XM-L málo, ale pro ty menší by to stačit mohlo. Je teda divné, že třeba Farnell to nemá, ale jde to koupit třeba přes eBay. Kolik takových zajímavých čipů které Farnell nemá existuje?
Upravit to na zdroj konstatního proudu by nemělo být těžké. Otázka je, jak z toho udělat zdroj konstantního proudu s výběrem z několika hodnot proudu.
Ten obvod bude asi o dost lepší než ten zastaralý (osvědčený) 34063.
Pokud jde o řízení LED, tak regulace by měla jít udělat úplně stejně, dělal jsem tak několik regulovatelných driverů pro LED (vlastně všechny) a několikrát to zde psal.
Tak znovu:
Udělat to jako regulovaný zdroj napětí a snímáním proudu jenom zavést zpětnou vazbu tak, aby při vzrůstu proudu dejme tomu o 0,1 A se výstupní napětí snížilo o několik procent. Výsledkem bude, že vzrůst proudu se sám eliminuje - chová se to, jako by LED byla na tak velkém chladiči, že by se její teplota témeř neměnila.
Prakticky je to jednoduché - LED se zapojí na zem přes odpor 0,1 Ohm (mohl by být i menší) a spodek napěťového děliče se připojí na tento odpor místo na zem.
Děličem se nastaví maximální výkon pro konkrétní LED, přičemž se měřením napětí na snímacím odporu ověřuje proud, který po zahřátí stoupne nejvýš o pár procent a ustálí se.
Změna výkonu se pak děje přiváděním napětí přes vhodný odpor na vstup zpětné vazby IC, ať už plynule nebo skokově. Bez napětí = max. výkon. Pokud by se řídící napětí mohlo dostat níž, než je ref. napětí obvodu (tady mají 0,925 V), pak se tam dá dioda, aby se výkon nezvýšil nad nastavenou mez. Například při regulaci podle rychlosti. Ale to jsou jenom příklady.
Tohle zapojení předpokládá, že provozní napětí na LED se s časem nezmění. Ale zatím se osvědčilo. U nejstarší verze při výměně Luxeonů za cosi novějšího stačilo jen potočit trimrem pro maximální výkon - a regulace (v tomto případě skoková 1 - 3 - 6 W) opět sedí.
Inspirováno powerbankovo-nábojovo-dynamovým vláknem a světlem a světlem trelock, které zřejmě má výkonovou LEDku orientovanou směrem dolů, a pod ní má reflektor:
Asi už si po několika letech přemýšlení umím představit, jak bych počítal tvar takového reflektoru. Tvar bych pak (jeho negativ) byl schopen vytisknout na 3D tiskárně a vyhladit plochy (buďto jako pozitiv, nebo jako negativní odlévací formu). Je ale otázka, jak z toho udělat lesklý reflektor.
Jak byste postříbřili nějakou danou plochu buďto z plastu (ABS), nebo z libovolného odlévatelného materiálu? Z čeho a jak se dělají reflektory třeba v baterkách nebo ve světlech aut?
Tak to fakt nevím, jak by se podomácku dalo udělat.
Plastové reflektory se metalizují hliníkem odpařovaným ve vakuu. Pokud to má být ze všech stran a silnější vrstva, tak elektrolyticky.
Jsou nějaké lesklé spreje jako imitace chromu, ale tam pochybuju o stoprocentní odrazivosti.
Polepit hliníkovou páskou v segmentech, aby se nezmačkala a vyleštit :-)
O něčem takovém jsem také přemýšlel. Leč dospěl jsem k názoru, že výrazně přímočařejší, rychlejší a možná i ve výsledku levnější bude koupit hotové světlo a za dlouhých zimních večerů ho upravit dle vlastních potřeb.
Jelikož na nové kolo akutně potřebuju silné světlo, výroba vlastního by zabrala nejméně měsíc a světlo s oříznutím kužele vidím jako nejlepší volbu, objednávám Philips SafeRide 80. Zatím to budu používat bez úprav a až bude čas, udělám si k tomu vlastní elektroniku zmenším pouzdro. Bastlení se stejně nevyhnu, neboť budu muset vymyslet, jak světlo ke kolu uchytit.
Já prodávám pouze Azuby...
Vím.
však proto jezdíš jen (AZUB ´spolkl´ (-8 Cruze?) na kolech tuté značky ...
Vůbec nerozumím, kam tím už do začátku míříš.
To, že většinu kilometrů najedu na lehokolech z jiné stáje, není žádné tajemství.
´sem myslel, že co dealer máš ´světit´ značku (značky)
To by bylo ideální. Ale co je na tomhle světě ideální...
Na druhou stranu je mnohem vetsi sance, ze dokazes zakaznikovi dobre poradit, nez treba u vetsiny financnich poradcu.... :-)
Mám spolužáka ve Švýcarsku, prodává auta GM. Pořídili si meďáka "vždyť na to máme", ze zastoupení mu přišlo ´napomenutí´, že GM vyrábí také kvalitní vozy a že by bylo na místě, aby ctil značky (pod GM)
Nojo, tak některé firmy od svých zaměstnanců vyžadují naprostou loajalitu.
To přece kdysi byla třeba kauza, že nějaká pojišťovna (VZP?) dělala problémy svým zaměstnancům, pokud měli jinou zdravotní pojišťovnu...
Já když to v práci vidím, tak bych si náš výrobek dobrovolně nekoupil. Vzhledem k sortimentu se to naštěstí ani nečeká... :-)
Drobná chyba v téhle analogii je, že rozdíly mezi auty stejné kategorie různých značek jsou v podstatě jen kosmetické rozdíly. U lehokol je to "trošku" jinak.
Tak jsem to světlo byl včera poprvé projet. Mám z toho rozporuplné dojmy.
* Plastový kulový kloub ve spojení s takhle těžkým světlem není dobrá věc. Člověk ho musí dotáhnout na krev, jinak se to během jízdy ukvrdlá. První postupné řešení bude vlastní držák vytisknutý na 3D tiskárně, druhé definitivní bude uříznutí zadku světla.
* Oříznutí kužele je naprosto ostré. Za něj není vidět prakticky nic. Je tedy naprosto kritické mít světlo správně výškově nastavené. Možná přeci jen bude potřeba i dálkové světlo.
* Světlo má trochu artefakty, ty normálně nejsou vidět, ale když se jede alejí nebo tunelem, tak ano. ( http://www.gravelbike.com/wp-content/uploads... )
* Kužel má silný ohraničený střed a poměrně světlé boky. Na odkazované fotce to vůbec není vidět. Na lehokole s pevným rámem by mi to asi trochu vadilo.
Nebylo by tohle (tahle) světlo/-a
http://www.bumm.de/produkte.html
s tutím rozložením světla
http://www.bumm.de/innovation-original/iq-iq2.html
lepší?
Čekal bych, že dálkové světlo se k tomu bude hodit. Hlavně pro vyšší rychlosti a při úplné tmě. V autě se taky dá jet jenom na potkávačky, ale není to ono.
Jestli je dost silné a vadí jenom to oříznutí, tak někdo by to mohl řešit polohováním pomocí lanka, elegantní by bylo elektricky, ale to už z toho vychází líp přidat tam to extra dálkové.
Na Oceláči mám kužel 3x rozšířený a oříznutí není nijak ostré, ale nastavení je docela kritické kvůli oslňování a kontroluju podle rysky, jestli se nepohlo. Na úzké dálkové v noci přepínám, kdykoliv to jde, protože je to příjemný rozdíl. Klopené přitom nezhasne úplně, 1/3 svítí pořád.
Ušetřím vám slepou uličku vývoje: alobal nezkoušejte, nemá dostatečnou odrazivost. Tady je můj pokus na tohle téma:
http://nightrider.xf.cz/tech/osvetleni5_12.jpg
Rozložení světla dobré, jenom výkon nic moc. Tu parabolu můžu darovat za odvoz, kdybyste si s ní někdo chtěli zaexperimentovat :-).
Ultra drahé, ale asi funkční ;-)
http://www.stardustcolors.cz/cs/chromovy-sprej...
Nebo pak megadrahé :-)
http://www.stardustcolors.cz/cs/139-chromova...
No tak za tu cenu si kup, Snilarde, tohle
http://www.kronium.cz/nabijeci-cyklo-svitilna...
a máš svatej klid a pokoj.
Tohle asi nebylo na Snilarda, ale na mě. No a jednoduchý dotaz: má to automatickou volbu režimu podle úrovně venkovního osvětlení? Má to i zadní a brzdové světlo? Má to ovládání na řidítkách?
Pokud ne, je (pro mě) ten svatej klid a pokoj dost diskutabilní.
Tohle světlo nemá oříznutý kužel. Když koukáš zepředu, nesmí být vidět LED. Tohle světlo dělá jen to, že část paprsků, která by šla úplně do nebes, to pošle do země přímo před kolo. Což je na lehokole naprosto nežádoucí.
Nevím proč by neměla být LED vidět, ten dvojitý kužel mi přijde naopak praktický a nevím, proč by mi nemělo svítit před kolo, jako těsně před kolo? To možná ano, však si to natočím tak, abych měl ten kužel tam kde potřebuju. Nebo možná tohle řešíš na lowu nebo tak?
Problém je v tom, že pokud protijedoucí řidič nebo cyklista vidí diodu, svítí mu do očí. A to je přesně to co nechci, chci mít dobře osvětlenou silnici před sebou a přitom neoslňovat.
Myslím, že tahle interpretace fungování optiky je trošku moc zjednodušená. Zvlášť když hodně výkonových diod má vyzařovací patern takový, že přímo dopředu svítí zlomek celkového světelného toku a 80% teče v úhlech 30-60° od osy emitoru. Nepochybně jde udělat optiku tak, že zepředu je vidět čip, ale drttivá většina světla neteče do Tvých očí, když se na něj díváš.
Samozřejmě jiná otázka je, jestli někdo takový asymetrický kolimátor vyrábí.
Jako jo, ale právěže i světlo které jde přímo v ose toho čipu o ploše nějakých 4 mm2 je docela silné, o dost silnější než většina věcí, co tak v provozu kolem sebe vidíš. Auta dokonce mívají v reflektorech tu žárovku zepředu krytou, aby se svítilo fakt jen tím, co odráží reflektor.
Uznávám, že tohle zjednodušení nemusí vždy fungovat. Ale ještě jsem neviděl optiku, kde by to tak nefungovalo.
Třeba ta moje eliptická optika, co mám na Oceláči je docela šikovná, ale má dost zásadní mouchy. Spíš než eliptická je to taková osmička, přímo dopředu svítí míň než do stran. Přestože je výškově zploštělá, pořád jde moc světla nahoru. Takže ve výsledku při jízdě rovně pořádně nevidím a zároveň trochu oslňuji, nejvíce se to hodí na jízdu do zatáček.
S klasickými kruhovými optikami sice člověk vidí dobře před sebe, ale oslňuje přímo tím hlavním kuželem.
Ja jsem tohle "vyresil" tak, ze jako "potkavaci" svetlo snizim intenzitu - v noci svitim asi 1200 mA, a tlacitkem to kdyztak snizim na 150 mA. Pokud to udelam tak, aby protijedouci auto tohle jeste zaznamenalo, tak to vsichni berou jakoze jsem "ztlumil svetla" a od te doby si mi nikdo nestezoval, ze bych oslnoval (predtim parkrat jo).
Ale uznavam, ze jsou ji systemovejsi reseni.
Ještě bych dodal, že s tím vyzařovacím patternem nemáš pravdu, tedy ne univerzálně, neznám všechny LED. Ty diody, co oba používáme, tedy Cree XP-G 2 mají nejvyšší intenzitu v ose.
Jo, smerovou intenzitu. Ale Jirka asi myslel, ze kdyz vezmes vyzarenou energii treba v rozsahu 0-30 stupnu a vyzarenou energii treba v rozsahu 30-60 stupnu, tak to druhe bude vetsi, prestoze bodova intenzita v urcitem smeru bude mensi - to mezikruzi mezi 30 a 60 stupni ma totiz vyrazne vetsi plochu nez kruh (vrchlik) o polomeru 30 stupnu.
Ok, to dává smysl.
Ale ani tenhle argument moc nevyvrací moje tvrzení. Pokud chci mít světlo svítící do dálky, které nebude oslňovat, budu po něm chtít, aby bylo nejsilnější přímo v ose (ne nutně totožné s osou diody) a oříznutí aby bylo pár stupňů nad osou a nebo nejlépe přímo v ose. Tak nějak si geometricky úplně nedovedu představit (ani ve 2D), jak by se konstruovala optika, kde by dioda nenulové šířky mířila dopředu a moje požadavky by ta optika splňovala. Ale to ještě nic neznamená. Taková optika by asi musela být šíleně dlouhá a symetrická podle roviny, ne podle osy.
Každopádně pokud se použije svícení pouze odrazem, je z mého pohledu výrazně jednodušší natvarovat výsledný kužel a jeho intenzity, zabere to méně místa. Proč by jinak u aut nepoužívali místo reflektorů optiky?
Tož mohlo by jít udělat optiku tak, že ve svislém průřezu by těsně nad emitorem byl reflektor, co se od jeho osy vzdaluje minimálně a jím odrážené světlo jde na krátkou vzdálenost dolů před vozidlo, zatímco zbylá víc jak půlka průřezu je kolimátor vedoucí světlo ze zbytku vyzařovacího patternu dopředu rovnoběžně s osou. Šlo by to udělat z jediného kousku světlovodného plastu s pokovením jedné jeho strany a tak, aby výsledek byl maximum intenzity vodorovně vpřed jen pár stupňů kolem osy čipu s klesající tendencí od osy směrem dolů - to co vidíš na zdi když před ní zaparkuješ auto s rozsvícenými světly. Druhá zábava by byla vychytat to stranově do potřebného úhlu a tady je navíc na nekonečnou debatu s nedosažitelným konsenzem co je správně široký úhel (třeba já považuju nad cca 15° za plýtvání světlem a zbytečně časté oslnění ostatních, někdo jiný považuje jakékoliv světlo pod 60° za příliš úzké).
Udělat podobný vyzařovací vzorec s diodou otočenou šikmo dozadu dolů proti reflektoru, který je víceméně část paraboly nebo podobný tvar, je samozřejmě jednodušší. Výhoda oproti čočkám je navíc to, že se neřeší ztráty v materiálu čočky. Zásadní nevýhoda tohohle přístupu je účinnost - čipy září kruhově a když se podíváš na takhle udělaná světla tak všechna co jsem zatím viděl plýtvají podstatnou částí toho kruhu, protože ho neumí využít. V principu to asi jde, ale pak začne být tvar opravdu hodně složitý. Takže je otázka, jestli plýtvám víc použitím kolimátoru z plastu s propustností jen kolem 90%, nebo je horší účinnost s reflektorem co ořezává 30% prostorového úhlu záření čipu (ale ne tam, kde jde největší světelný tok). Fakt nevím.
Jo a kdybych chtěl být protivný, mohl bych ještě dodat, že reflektory jsou podskupina optiky, takže ta poslední věta... :-)
Škoda, že se takový kolimátor, jaká navrhuješ nedá koupit...
Co ve výsledku lépe osvětlí silnici zda kolimátor nebo reflektor bude hodně záviset na konkrétním provedení a nestavení. Dálková světla mám nastavená tak, že na dálku oslňují ale zase vidím příjemně daleko. A při tomhle nastavení jde možná i 45% výšky kužel do míst, kde to vážně nepotřebuji.
Můj ideální kolimátor by měl cca 10 stupňů na výšku a cca 20 na šířku. U toho Philipse to nikde nepíšou, tak uvidím. V recenzích to často hodnotí jako světlo s nejlepším kuželem pro jízdu na silnici.
Ono je ještě na uvážení, kolik toho plýtvání směrem nahoru vlastně je plýtváním pořád, a kolik z něj se občas hodí. Silnic často není rovně a kolo má relativně krátký rozvor. Když Ti u dálkového kužele jde slušný kus nad vodorovnou rovinu, čas od času z něj část použiješ. Otázka je jak moc jak často a hodně to závisí na prostředí, kde člověk jezdí.
Další faktor je, že když optická osa směřuje lehce dolů, tak při náklonu kola řekněme doprava bude ta osa směřovat taky lehce doleva, opačně než kam zatáčíš. A mít široký pattern do stran pomůže jen v hodně malých rychlostech, protože jakmile se začne v zatáčce používat větší náklon, jedna strana patternu jde rovnou do země, kde přesvětlí kus země těsně před kolem a zdánlivě ztmaví vše v dálce, zatímco druhá půlka jde najednou do nebes a potenciálně oslňuje protijedoucí lidi na vněší straně zatáčky, třeba. Takže pak zas potřebná šířka kužele závisí na tom, jakým stylem a rychlostma člověk jezdí (a taky kde).
Proto mě třeba nijak nevadí ten kulatý 10° kolimátor (10 celkem, 5 od osy), pokud to nemá příliš ostře ohraničené. Dám dvě světla, potkávací šikmo dolů těch 5° pod vodorovný směr, dálkové skoro vodorovně, a za jízdy přepínám dle potřeby (hlavně jestli zrovna někoho neoslňuju.
No a pak mám ještě problém s tím, že půlku cesty do práce jezdím po stezkách a tam se vyskytují za tmy lidi skoro/zcela bez světel, které oslním i kdybych to ztlumil a sklopil sebevíc, protože mají roztažené zorničky jak sova jak mžourají na cestu ve světle Měsíce nebo jedné 5mm diody. Na ty zatím nevím jak, tak občas poslouchám nadávky.
Tohle je velmi individuální. Mně těch tvých 10 stupňů přišlo úzké skoro i pro jízdu rovně. Při ježdění po cyklostezkách, kde bývají prudké zatáčky mi vadilo, že do nich vůbec nevidím. Do takovýchle zatáček je to moje široké potkávací světlo naprosto skvělé, ale zase není dobré pro jízdu rovně. A nebo když jedu lesem, jsem rád když vidím trochu i na strany kolem sebe, jestli tam není nějaká zvěř připravená mi skočit pod kola.
A to jsme u lehokol s pevným rámem...
Šířku kužele už jsme to konec konců řešili několikrát :-)
Jak si to tady pročítám: Proč by se plastové LED optice mělo říkat kolimátor?
Není to nic než parabolický reflektor, v jehož ohnisku je LED a využívá se úplného odrazu na rozhraní prostředí (akryl-vzduch). Proto tak nerad vidím, když optika není zepředu ničím chráněná - každá částečka, co se dostane do meziprostoru a ulpí na zaobleném povrchu aktivní části, snižuje účinnost.
Kapka vody zruší odraznou schopnost úplně, než vyschne.
Taková optika by mohla být dělaná nesymetricky stejně jako reflektor, bez nutnosti cokoliv pokovovat, akorát by to bylo složitější, forma rotačního tvaru je raz dva.
Stejně tak se dá udělat plastová optika, kde LED není přímo vidět a to není nemožné, taková existuje.
Světlo v určitém úhlu kolem osy LED nemůže dopadat na činnou plochu reflektoru (tedy toho plastu), proto se v jeho tělese nechává prázdná dutina, která čip LED dále stíní a od její stěny se na rozhraní prostředí odráží dopředu ta část světla, co by jinak svítila na všechny strany.
U té naší 10° optiky je ten problém, že dutina je moc krátká a čip LED zůstává viditelný z širšího úhlu. U staré optiky pro Luxeony, co ještě mám, sahá až dopředu a je tam dokonce dírka (další kryt je nutnost).
Nejlepší řešení je takové, že vpředu na konci té dutiny je v plastu přímo integrovaná spojná čočka s ohniskem ve vzdálenosti čipu LED.
Dokonalost kazí jenom to, že odražené světlo se do ohniska té čočky nedostane, takže něco málo se vyzařuje i jinam než přímo vpřed.
Pak ale stačí udělat přední stěnu se svislými vlnkami a je z toho krásný proužek á la mlhovka auta, případně tu přední plochu natvarovat složitěji a získá se kužel s více zónami.
Světlo s takovou optikou dělá Sigma, viděl jsem to na srazu, tak mě potěšilo, že někdo u toho přemýšlel.
Já jsem ještě našel další chromové spreje:
Kim-tec:
http://www.prumyslove-cistice.cz/katalog/barvy...
Prisma color:
http://dev.nejlevnejsi-barvy-laky.cz/prisma...
Dupli color:
http://www.motipdupli.cz/dep/204-chrome-efekt/
Máte někdo zkušenosti s něčím z tohoto?
Nebo ještě tohle se základovkou a lešticí hadrou:
http://www.motipdupli.cz/dep/184-silver-chrom...
Nejlepší výsledky by asi dávalo vakuové pokovení hliníkem, jako se používá pro zrcadla dalekohledů. Chvíli jsem googlil, jestli to jde na plasty, a našel třeba tohle: http://kooperace.preciosa.com/redakce/index.php...
Málem bych zapomněl: vakuovou napařovací komoru mají na ČVUT v Dejvicích v laboratořích optiky. Možná by stálo za pokus zeptat se tam. Při cvičeních nebývá zvon úplně zaplněný, místečko pro jednu parabolu by se třeba našlo.
Btw. Nemáte někdo zkušenosti s nějakou 3D tiskárnou v Praze?
Jo, https://brmlab.cz/project/reprap
(a jinak 3D tisk není jediný důvod, proč bys měl brmlab navštívit! </propagace> :)
Děkuji za doporučení. Tuhle instituci mi už také někdo doporučoval. Asi bych to tam měl někdy navštívit. :-)
Drobet problém je v tom, že já chci sice 3D tiskout, ale nechci u té tiskárny sedět, zatímco zrovna tiskne. Pokud bych ji měl doma, tak by se to aspoň dalo s něčím dalším spojit.
> Tuhle instituci mi už také někdo doporučoval. Asi bych to tam měl někdy navštívit. :-)
No alespoň už bych tam nebyl jediný magor co jezdí na kole :)
> Drobet problém je v tom, že já chci sice 3D tiskout, ale nechci u té tiskárny sedět, zatímco zrovna tiskne.
Občas se nám už daří seřídit ji tak, aby to zvládlo tisknout bez dohledu. Typicky je pak potřeba počkat jenom první vrstvu, jestli se nezačne odlepovat, a pak už to jde.
Mám za sebou svůj první 3D tisk a mám z toho trochu rozporuplné pocity.
Nechával jsem si tisknout držák na světlo, materiál ABS, návrh můj vlastní udělaný ve Sketchupu. Některé části tisku jsou tvarově dokonalé, jen jsou cítit a vidět vrstvy, některé trochu nesedí a v některých částech jsou trošku otřepky.
Model mi naštěstí vytiskli dvakrát, prvně se jim to prý nelíbilo. Cestou na tramvaj jsem si s tím trošku hrál a podařilo se mi ulomit pacičku se západkou. Jednotlivé vrstvy evidentně nedrží pospolu zrovna dokonale, zas na druhou stranu ta pacička je celkem tenká. Takže poučení pro příště :-)
Když už byl jeden kousek k ničemu, tak jsem ho rozlámal trošku víc a zjistil jsem, že jsou tlustší části duté. To mě celkem překvapilo a moc se mi to nelíbí. Předpokládám, že se to ale bude dát nastavit, aby to tisklo celá model vyplněný, jen to budu muset explicitně napsat.
Držák na světlo pasuje pěkně, rozměry jsem celkem trefil. Jen jsem zvědavý, kdy upadne pacička i na tom druhém kousku. Na kole jsem to ještě nezkoušel.
Určitě je potřeba počítat s tím, že pevnost v rámci vrstvy je výrazně větší než pevnost mezi vrstvami. Zesílit propojení vrstev lze například u ABS pobytem v acetonových parách. Já to dělám tak, že mám kádinku, na spodek naliju pár ml acetonu, na to dám talířek, Pak to zahřeju (nejlépe přímo na vyhřívané plošině 3D tiskárny nastavené tak na 80 °C), na kádince je pěkně vidět, až do jaké výšky dostoupí acetonové páry, a až je to vyšší než výrobek, tak tam výrobek dám a nechám cca 10-20 minut. Jo, kádinku přitom nahoře zakryju větším talířkem.
Pak jsem ještě zkoumal nová nastavení která má Průša na svém webu, a on používá brutálně velkou teplotu tisku - na vlákně které jsem koupil psali teplotu 230 °C, Průša má tuším 280 nebo tak nějak. Tak jsem to zkusil (snížil jsem na 265, protože můj firmware má bezpečnostní záklopku na 270 a nechtělo se mi upravovat firmware), a propojení vrstev je daleko lepší. Dokonce tak, že jsem od té doby ani nemusel použít ty páry, pokud jsem nepotřeboval objekt vyhladit.
To, že tlustší části jsou duté je normální. Používá se tam taková výplň, nejčastěji šestiúhelníková, kde v každé vrstvě se ty šestiúhelníky "kreslí" z jiného směru. Ve výsledku je objekt lehčí a pevnější, než by byl vyplněný (viz třeba vázání cihel):
https://encrypted.google.com/search?q=reprap...
Kdyžtak se ptej.
Tady je asi lepší obrázek šestiúhelníkové výplně:
https://www.fi.muni.cz/~kas/reprap/small/IMG...
Tady je seznam výplní dostupných ve slic3ru:
http://manual.slic3r.org/expert-mode/infill
S těmi převisy pro tu část tvaru C asi jinou orientaci pro tisk nepoužiješ, ale určitě by šlo zesílit ten úchyt pro přišroubování. Obecně pro návrh objektu pro FDM 3D tisk je lepší myslet na ten objekt jako na "objem", ne na "propojené plochy".
https://www.youtube.com/watch?v=bcXLJRIKGuQ
Vyhlazení objektu z ABS v acetonových parách.
Koukám, že je to výrazně složitější, než jsem si myslel. Příště si to do té dílny radši zajdu vytisknout osobně a nastavím tam vyšší teplotu.
Včera jsem chtěl ten chyt vyzkoušet. Ten kousek, který mi zbyl, byl ten horší, včera jsem pochopil proč. Trošku jsem za to zabral a oddělili se mi vrstvy v místě té vzpěry uprostřed a to z obou stran, jak dole, tak nahoře v ližině. Fixnul jsem to tavkou, přidělal a následně ulomil tu pacičku stejně, jako jsem to udělal na tom druhém kousku.
Ještě musím rozmyslet, jestli dám 3D tisku téhle součástky šanci. Napadlo mně, že bych mohl udělat úchyt ze dvou dílů - ližiny s úchytem na rám vytisknuté stejným směrem jako teď a do toho zvrchu vložit a přilepit díl s tou packou vytištěný kolmo na původní směr.
> Předpokládám, že se to ale bude dát nastavit, aby to tisklo celá model vyplněný, jen to budu muset explicitně napsat.
Použití solid infillu může způsobit u větších modelů problémy s teplotní roztažností (a taky to sežere víc materiálu a strojového času tiskárny). Pokud je to ale duté, je to špatně. Správně se vnitřky vyplňují vzorkem. U něj se pak dá nastavit hustota (rozumné je tak 30 %).
Vyhlazení a možná i trochu zpevnění se dá docílit pověšením do horkých par acetonu. Povrch se nepatrně naleptá a po opětovném ztuhnutí udělá krustu.
Další veličina k vyzkoušení je atmosférický tlak. Dělali jste někdo něco s barometry/tlakoměry?
Já jsem se dostal k desce s Bosch Sensortec BMP 180:
https://www.bosch-sensortec.com/en/homepage...
SparkFun, Adafruit a další k tomu vyrábí i desky s I2C pull-up odpory a regulátorem napětí. Existují i čínské klony těchto desek na eBay tak okolo 32 korun.
Zkouším to použít na sledování rozdílu tlaku vevnitř a vně uzavřené uličky serverů v datacentru (a tím k odhadování, jestli zrychlit nebo zpomalit větráky chladicích jednotek). Nicméně pokud otevřu dveře uličky dokořán (tedy delta-p musí být nulové) dostávám jiné hodnoty, než když senzor nechám vně uličky. Asi korekce pro teplotu není úplně správně nastavená.
No ale v zásadě mě absolutní tlak nezajímá - zajímá mě rozdíl tlaku mezi teplou a studenou uličkou. Je nějaký senzor, co by přímo měřil delta-p? Díval jsem se do vzduchotechnických jednotek, a ty obvykle mají k základní desce přivedených několik průhledných hadiček, kterými zřejmě přivádí "tlak" z různých míst jednotky (před/za filtry, před/za rekuperátorem, atd.). Ale nevím jestli delta-p měří něčím jako je tento Bosch, anebo skutečně existuje samostatný senzor na _rozdíl_ tlaků.
Jak byste měřili rozdíl tlaků ve dvou místech, která ale mají velmi rozdílnou teplotu (teplá/studená ulička datacentra)?
> Dělali jste někdo něco s barometry/tlakoměry?
Zákazník po nás chtěl, aby když mu návštěvník foukne do zahradní hadice, poslalo to po USB událost (asi nějaké moderní umění). Dali jsme mu tam http://uk.farnell.com/freescale-semiconductor... a AVR s USB.
Diferenciální tlakoměry najdeš třeba v měřičích krevního tlaku. Na tvoji serverovnu jsou ale asi málo přesné. Na Farnellu jich je pak spousta. http://uk.farnell.com/webapp/wcs/stores/servlet...
Některé fungují jako oscilátor laděný změnou kapacity dvou plíšků, které se tlakem přibližují (to pak jde poslouchat pomocí RTL-SDR! :), jiné mají piezo. U nich si to chce ze školy osvěžit zapojení operačních zesilovačů.
Edit: nicméně ten I2C podle mě měří tak přesně (na Pascaly), že tam můžeš dát dva a prostě to porovnat.
K tomu edit: právěže asi nemůžu - podle mě teplotní korekce tam není úplně přesná a tak dostávám hausnumera - při otevření dveří uličky jakoby tlak na chvíli poklesne nebo vzroste (podle toho jestli víc foukají servery nebo chladicí jednotky), ale postupně jak se teplota vyrovnává se zase vrátí na původní hodnotu (v řádu minut, čili tipuju že to závisí na změně teploty toho senzoru, ne tlaku).
Taky je ještě možné, že ty uzavřené uličky nejsou až tak uzavřené, a teda rozdíl tlaku nebude příliš velký. Spíš bude rozdíl v tom, jestli si ulička "přisává" vzduch z druhé strany nebo naopak "odfukuje" (vyzkoušeno pomocí kusu igelitu přidrženého u pootevřených dveří uličky).
Možná teda nechci senzor tlaku nebo diference tlaku, ale spíš senzor proudění vzduchu? Buďto nějakou lehoučkou vrtulku, nebo i jen nějakou plochu, která by v klidu visela dolů a proud vzduchu by ji vychyloval jedním nebo druhým směrem, a měřil bych tu výchylku. Existuje něco takového?
Slabé proudění se měří zahřátým drátkem a teploměry okolo.
Zajímavé. A funguje to i v případě, kdy teplota na obou stranách proudění se může výrazně lišit a výrazně měnit?
Kdyz das teplomery jen kousek od topneho dratu (treba 5 mm mezera v 10 cm dlouhe trubici), nemelo by to hrat vetsi roli. Nebo muzes pouzit teplomeru nekolik, pak bys to mel byt schopen korigovat. Akorat netusim, jak to budes kalibrovat...
Ale nikdy jsem to nezkousel, jen si pamatuju, ze jsem o tom taky kdesi slysel... a prislo mi to podobne obskurni jako ampermetry merici efektivni ucinek proudu pomoci topneho odporu a teplomeru... :-)
Já su ale trubka - já přece primárně nepotřebuju měřit proudění vzduchu bez ohledu na cokoli - já potřebuju měřit, jestli si studená ulička nepřisává teplejší vzduch z teplé strany nebo naopak. Čili naopak potřebuju vědět, jestli nějakou měřicí trubičkou proudí spíš studený vzduch anebo spíš teplý vzduch. Směr je pak už z toho jasný, protože poloha teplé a studené uličky se v čase nemění :-). Nepotřebuju žádné topné drátky.
Takže mě napadlo, že bych prostě použil dostatečně dlouhou trubičku z nějakého termoizolačního materiálu (možná běžné plexisklo bude stačit?), propojil bych pomocí ní teplou a studenou uličku, doprostřed bych dal termistor (nebo jiný teploměr) a sledoval bych, jestli se teplota na tom termistoru spíš blíží teplotě ve studené uličce nebo v teplé. Vidíte někdo v tomto nějaký zásadní problém?
A teda termistory: PTC, NTC, WTF? Jaký termistor byste pro tohle ve spojení třeba s ADC ATmegy (Arduina) použili?
Na Rootu byl seriál o nějakém 1Wire teploměru.
To bylo takové to jak jsem tam flejmoval ohledně ochrany před bleskem? PTC/NTC si odtam teda nepamatuju, no ale zkusím to najít a pohledat, kde se tam o tom mluví.
Pouzil bych ds18b20, nic lepsiho stale neznam... :-)
Hmm, 1-wire mě nenapadlo. Nicméně vypadá to rozumně. Škoda že Raspberry Pi (a asi nic) nemá HW rozhraní pro 1-wire. Musí se buďto použít bit-banging, anebo teda nějaký (třeba) I2C driver 1-wire sběrnice. Máte někdo zkušenosti, jestli to bit-banging na R-Pi reálně funguje? Potřeboval bych ideálně tak 4-8 teploměrů na jedné sběrnici (délka tak do 20 m) s tím, že na R-Pi poběží nějaký regulační proces, ta 1-wire komunikace, a v podstatě nic moc dalšího.
S Raspberry zadne zkusenosti nemam, ale psal jsem si vlastni implementaci ciste pres Gpio na Atmeze a pak pres USI na ATtiny85. Na Linuxu jsem opravoval driver po jednom kolegovi pro AT91SAM9263. Nevidim duvod, proc by to pres bit-banging nemelo fungovat.
Klicove je ohlidat si spravne casovani a pokud predpokladas parazitni napajeni, tak spravne zapnuti strong pull-up. Spousta knihoven, co se na internetu povaluje, je napsana blbe a nefunguje to spolehlive!
Zaklad je vzdycky se zamyslet, co se stane, pokud mi v urcitem miste komunikace prijde preruseni a pokud by mi tam zdrzeni vadilo (vzdycky kdyz taham linku do nuly a nechci udelat reset + cekani pred ctenim linky), tak je potreba proste preruseni zakazat.
Já to asi budu tahat po UTP, takže bych to i napájel samostatně třetím vodičem. Díval jsem se, že pro Pi je dokonce napsaný bit-banging driver pro 1wire. Předpokládám, že v kernelu si to dokážou nějak rozumně ohlídat. No ale radši si to přečtu.
Škoda že jsem nenašel ethernetový teploměr s PoE. Nějaké teploměry má Papouch, ale vyžadují samostatný zdroj, což je nahouby.
Asi jo, ale zase si ten Kernel zbytecne neidealizuj, daji se tam najit desive kouksy kodu, zvlast pokud clovek resi nejaky mene obvykly hw... ;-)
Ja jsem si vyvinul USB teplomer. Strci se to do PC a na svorkovnici si paralelne pripojis kolik teplomeru chces (teda firmware aktualne pocita s max 16ti). Je v tom ATtiny85, v nastavenem intervalu samostatne meri teplotu, aby kdykoliv se pocitac zepta, mohla bez cekani vysypat hodnoty ze vsech cidel... :-)
Teplomery od Papoucha jsou trochu jina cenova hladina....
Jo, něco takového taky přichází v úvahu, akorát já bych ty teploty pak potřeboval mít přístupné přes SNMP a podobně. Což by znamenalo stejně to připojit k nějakému Raspberry nebo něčemu podobnému. A zase chci pokud možno minimalizovat počet komponent, abych neměl Raspberry, k tomu nějaké to AVR (Arduino nano nebo něco vlastního), a pak ještě teploměry a PoE splitter.
Tak ucelem moji hracky je moct jednoduse merit teplotu pomoci beznyho PC (server). Precijen one-wire kablik se da tahnout i relativne daleko. Pokud ale na tom miste mas k dispozici jen ethernet, tak Raspberry urcite dava smysl a dalsim procesorem bych to nekomplikoval.
PoE se dá dodělat, spínaný zdroj na použité žíly.
U Papoucha mě vždycky fascinovalo, jak strašlivě drahé ty jeho výrobky jsou.
Jo, je to dost drahé. Na druhé straně po fyzické stránce to mají udělané pěkně.
Někdy holt není čas na hrdinství a je třeba koupit hotovou věc. No a s českým dodavatelem je účetnictví i záruky jednodušší.
Mám docela dobrou story s Papouchovým převodníkem MODBUS/RTU na MODBUS/TCP: RTU má definováno, že podporuje 31 (nebo tak nějak) zařízení na jedné sběrnici, i když samotné RS485 podporuje nějakých 248 nebo kolik. No a já mám víc než 31, a Papouchův TCP2RTU u 32. zařízení vyhlásí chybu. Ale když uzavřu spojení a znovu otevřu, můžu zase mluvit třeba s jinými 31 zařízeními na té sběrnici. Akorát si musím pamatovat, s kolika zařízeními jsem už mluvil.
Ale třeba tohle TCP2RTU bych do menšího rozměru sám asi nedostal.
Trochu mimo, ale jeden problém s tlakem jsem měl kdysi v úmyslu doma vyřešit, nepovedlo se.
Když se zapne v kuchyni digestoř a zároveň v jiné místnosti doutnají kamna, začne to táhnout dovnitř kouř, i když existuje lepší přívod vzduchu skrz sklep.
Chtěl jsem jednoduše snímat podtlak pomocí mechanického diferenciálního manostatu a tím sepnout ventilátor ve sklepě, který by vytvořil přetlak a nechal by se časovačem ještě chvíli běžet.
Jenže nejdřív jsem zjistil, že podtlak je tak malý, že s manostatem nastaveným na minimum (asi 10 Pa) ani nepohne.
Ještě by šlo měřit ho elektronicky nebo rovnou snímat stav sepnutí digestoře.
Ale jiný problém - ventilátor, co jsem měl k dispozici, nebyl schopný podtlak vyrovnat, aby to nekouřilo. Nanejvýš trochu snížit.
Dost komplikací na to, abych to celé pustil z hlavy.
Před zapnutím digstoře se prostě zkontroluje, že v kamnech hoří. Pak se může pustit i naplno, tah komína je silnější.
(jestli to čte někdo z oboru kolem kamen, asi vyletí z kůže)
řešil se tu někde fluorescentní lak - např. na ráfky
třeba by mohlo fungovat i tohle ;-)
http://www.tinydeal.com/bk-7ml-neon-fluorescent...
Netušíte někdo, jak fungují ty 1w červené blikačky? Aneb jak z 2 až 3V dvou tužkovek udělat cca 2,1V pro červenou diodu?
Rád bych něco podobného sestrojil, ale netuším jak.
2V, to už jsou baterky vybité - jak normální, tak nabíjecí.
Červené LED se dávají na dvě tužkovky normálně přes odpor, u těch lepších blikaček je tam snad nějaký stabilizátor proudu s malým úbytkem, pokud to má fungovat stejně na obyčejné i nabíjecí baterie. Pořád je tam napěťová rezerva.
Ty moje super účinné LED mají přes 2V až při 30 mA, ale ještě při 1,8 V to vypaluje sítnici a to berou asi 4 mA. Pár jich ještě mám. Novější (=levnější) provedení toho stejného typu má o něco málo větší úbytek napětí, aspoň že svítí stejně. Zkombinovat by ale nešly.
Tedy si myslíš, že tam je low-drop lineární stabilizátor? Já pořád přemýšlel o nějakém spínaném zdroji a teď večer mi došlo, že lineární stabilizátor je asi jediná rozumná cesta.
Dokáže vůbec dát mikrotužkovka ten půl ampér?
Chtělo by to zjistit, jak to v takové blikačce je, nikdo v okolí takovou nemá. Pochybuju, že je tam půl ampéru, možná pulzně v PWM módu a pak tam nemusí být stabilizátor.
To by bylo řešení, měřit napětí a tomu přizpůsobovat střídu, jenom omezit malým odporem maximální proud.
V popisovačce štítků se chce po mikrotužkách až ampér, ale tam nevadí nějaký ten pokles napětí.
A co takhle malým proudem z baterek nabíjet kondenzátor a když napětí překročí nějakou mez, pustit to z něj větším proudem do ledky? Mělo by to i integrovaný ukazatel stavu baterií: čím vybitější, tím pomalejší blikání :-).
Hromadí se mi doma různé baterky z mobilů - většinou to má tři piny, což jsem vyčetl že kromě + a - baterky obsahuje nějakou zpětnou vazbu pro nabíječ (termistor?). Jak se to dá nabíjet mimo mobil? Mohl by to být použitelné do různých bastlících projektů. Máte k tomu někdo nějaké poznatky?
Jo, v zadním světle Oceláče vozím baterku z Nokie 3410 a ještě mám tři další a pak i nějaké jiné.
Na tom kole se nabíjí při jízdě konstantním napětím, tuším že 4,15 V (s omezením proudu).
Na plošky + a - jsem připájel drátky.
Ochrannou elektroniku v sobě tyhle baterky nemají, takže pokud někde ležely dlouho vybité, ty vyhazuju. U těch schovaných občas kontroluju, jak drží napětí.
Čili jestli tomu dobře rozumím, tak ten prostřední pin není potřeba, pokud nepočítám s fatální poruchou baterky?
Že bych si vytiskl na 3D tiskárně redukci která by vypadala jako 18650, akorát by se do ní zapojoval ten + a - baterky, a tohle bych vkládal do normální nabíječky lithiových baterek?
Opravuju svoje zjištění, ty baterky z Nokie ochranu mají. Vypíná při 2,5 V.
Prostřední piny to má dva, mezi jedním a mínusem je termistor a mezi druhým a mínusem naměřím všude 82 k. Pro funkci to není potřeba.
S normální nabíječkou pozor, nezkoušel bych je nabíjet větším proudem než polovina kapacity, v tomhle případě asi 0,5 A. Radši míň.
OK. U těch čtyřpinových jsem někde četl, že to čtvrté může být čidlo vývinu plynu, jakožto poslední ochrana před tím, než vadná baterka vybuchne.
Docela by me zajimalo, jak by to cidlo plynu melo fungovat? Jestli jako tlakomer, urcite by mi prislo smysluplnejsi tim rovnou rozpojit privody baterie nez doufat, ze si nabijecka vsimne a prestane nabijet...
Ja jsem jako vysvetleni slysel, ze se podle odporu da poznat typ baterie a nekde je i teplomer, ale prakticky jsem to nikdy nezkoumal.
Prodávala se taková nabíjecí stanice, ke které se přikupovaly všelijaké redukce na baterky ke všem možným mobilům, digitálním foťákům apod. ;-) Asi by to ale ve výsledku vyšlo na nehorázné peníze...
No, a pak třeba tahle drahota, ale to není to co jsem původně myslel. Tamto vyšlo podstatně levněji. I když, přikupováním těch redukcí by se asi taky dalo dostat na slušnou sumu...
https://www.alza.cz/ansmann-energy-xc-3000...
první odkaz na aliexpress.com :-)
http://www.aliexpress.com/item/Universal-LCD...
Nabíjí se to zdrojem konstantního napětí 4.15 V s omezením proudu podle typu baterky, s 200 mA nemůžeš nic zkazit.
Lze to postavit třeba z LM317 nebo spínaného step-downu, před který se dá odpor pro to omezení proudu. Nebo se na eBay dá koupit za $1 modul.
Používám je velmi rád všude. Ještě lepší jsou pak články 18650 z notebooků. Mají velmi nízký vnitřní odpor a i když jsou získané ze staré baterky neuvěřitelnou kapacitu.
Mám na ně například světlo na kole, mobil, svítilnu, powerbanku a dokonce jsem z jejich sérioparalelního zapojení repasoval akumulátor akuvrtačky (to už ale chce nabíjecí modul s balancerem).
Je to teda už dost daleko od elektroniky (sorry, kdyžtak doporučte lepší fórum), ale máte někdo zkušenosti s navrhováním parametrů PID (nebo jiných) regulátorů?
Potřeboval bych regulovat co nejrychleji a co nejpřesněji (nečekané, žeano :-) systém, jehož zpoždění ale závisí na hodnotě řízené proměnné.
Představte si třeba, že řídíte teplotu vzduchu pomocí otevírání a zavírání ventilu topiva/chladiva do radiátoru/výměníku: pokud se pohybujete v oblasti "skoro zavřeného" ventilu, trvá strašně dlouho, než se malá změna polohy ventilu projeví - než do radiátoru doteče tolik nové vody, že začne jako celek topit/chladit jinak. Zatímco v oblasti "skoro otevřeného" ventilu a tedy velkého průtoku topiva/chladiva se změna projeví během pár sekund.
Zatím ten systém umožňuje nastavit Kp, Ki, Kd a periodu regulace. Ale podle mě by ta perioda měla být závislá na tom, ve které oblasti zhruba pracujeme. Nemá smysl řídit zařízení s objemem třeba 10 l a průtokem 5 l/min s periodou pouhých 20 sekund. Zatímco při průtoku 50 l/min už je těch 20 sekund moc.
Máte k tomu někdo nějaké poznatky nebo aspoň dobré zdroje, kde tohle nastudovat?
Nešlo by v závislosti na průtoku měnit časový krok regulace?
S PID mám zkušenosti s robotem sledujícím čáru, kde bylo potřeba udělat kompromis mezi regulátory pro rovinku a pro zatáčky.
No, šlo i nešlo. To zařízení samo umí nastavit jen periodu regulace, a pak konstanty Kp, Ki a Kd. Pokud si nevystačím s tímto, zbývá pak už leda přepnout zařízení do manuálního režimu a regulovat něčím zvenku. To sice jde, ale je to další prvek který může přestat fungovat (+ komunikace po síti, která může přestat fungovat).
Takže moje dilema teď je, jestli si vystačit s tím co mám, anebo fakt jít tou cestou regulovat to něčím zvenku.
Další pokusy ukázaly, že navíc ventil nemá nekonečnou rychlost: trvá cca 3 minuty od úplného otevření k úplnému uzavření. Takže by bylo ještě pěkné nějak algoritmus modifikovat, aby si nemyslel, že může dávat pokyny k rychlejší změně než tohle. Protože on tak do 20 vteřin dospěje k tomu, že ventil by měl být úplně zavřený, pak přes dvě minuty trvá, než se tak skutečně stane, a pak další třeba minutu dvě trvá, než se to probudí opačným směrem.
Snad chápu správně teorii PID regulátorů. Přijde mi, že tvůj systém nesplňuje požadavek na linearitu. Pomalost ventilu by se dala maskovat prodloužením periody, ale to asi nechceš.
Máš možnost ten PID nedestruktivně testovat? Případně bych zkusil vytvořit nějaký jednoduchý počítačový model a na něm vytipovat vhodné parametry PID.
Lineární není skoro žádný systém, to až tak nevadí. Regulátor je přece od toho, aby si s různými náhodnými i systémovými odchylkami nějak poradil.
Zkusil jsem si napsat svůj PID regulátor a řídit tu věc v manuálním režimu tímto externím PID regulátorem. U toho jsem si ověřil, jak PID je do značné míry nesmysl:
Buďto se tím řídí proces, který sice někdo trochu vychyluje z rovnováhy, ale v zásadě se moc rychle nemění, anebo se tím dá řídit úvodní náběh na pracovní hodnotu po velké změně (po startu regulace), ale ne obojí zároveň. Podstatný problém je v integračním členu, jehož úlohou by mělo být dorovnání na přesnou hodnotu dlouhodobým průměrováním. Pokud má K_I takto fungovat, zapřičiní to _brutální_ překmit při větší změně setpointu, protože než se dosáhne nové žádané hodnoty, brutálním způsobem se nasčítají do integračního členu dočasné odchylky, a celý systém přestřelí na opačnou stranu do úplně nesmyslných hodnot.
Jako napadají mě různá vylepšení: například zavést horní limit na absolutní hodnotu toho, co je zatím v integračním členu nasčítané. Nebo vzít PID regulátor, a dělat predikci toho, kam příště dojdeme, a podle toho zavčasu upravovat nastavení (asi jako další člen s _druhou_ derivací). Nebo použít "nějaký" PID regulátor, a k tomu cokoli ze strojového učení (neuronovou síť, rozhodovací stromy, ...), co by se velmi rychle naučilo, jak se systém chová, a pak řídilo systém spíš podle naučených vlastností, atd.
Ale přece tohle musí být nádherné téma na různé dizertace a další výzkumy. To se fakt v reálných technologických celcích používá jen ten PID a nic sofistikovanějšího? Kde je k tomu nějaká věda, kde bych mohl nastudovat víc? My jsme nic takového ve škole nebrali, ale určitě na nějakých technikách se tohle bere, ne?
Podle mého chápání světa se tomuhle říká "řízení" a je na to obor třeba na FELu.
Z mého drobného seznámení s tímto oborem mi vyšlo, že to je celkem rozsáhlý obor, který by sice bylo pěkné znát, ale nemám tolik času a motivace, abych studoval cokoli složitějšího než PID.
Myslim, ze hlavni vyhodou PID je jednoduchost, univerzalnost a dobre zname chovani. Proste neni na to potreba pocitac, ale staci operacni zesilovac a nejaka bizuterie nebo snad dokonce to lze nejak realizovat i bez elektriky - pneumaticky nebo co...
Oproti regulaci zapnuto/vypnuto na nastavene hodnote (s hysterezi) urcite dopadne spravne nastavene PID ve vetsine aplikaci mnohem lepe. To ale neznamena, ze pro konkretni situace neexistujou mnohem lepsi reseni... akoratze stejne jako Snilard je neznam. :-)
Kazdopadne to, co popisujes se mi prilis nezda jako spravne nastaveni. Respektive muze to tak byt, ze kdyz najdes optimum pro jednu extremni situaci, tak je to nevhodne pro opacny extrem, ale divil bych se, ze by neexistoval prijatelny kompromis.
Vzpominam si, ze na nejakym regulatoru slo jeste nastavovat ctvrtou hodnotu - nejake tlumeni, ale uz si nevzpomenu, jak presne to fungovalo.
Dalsi moznost, jak lze nekdy PID vylepsit, jsou ruzne sady parametru pro ruzne pracovni podminky nebo cilove hodnoty.
Kazdopadne prakticky zkusenosti s rizenim niceho tak oskliveho, jako popisujes nemam, takze poradit neumim. Ale divil bych se, ze by podobny problem neresil uz nekdo pred tebou... ;-)
Nojo, no. Urcite ho nekdo prede mnou resil - ten vyrobce. Ten tomu mel rozumet nejvic - ma tam na to relativne jednoduche zarizeni _brutalne_ silny pocitac, takze naprogramovat tam temer cokoli by nemel byt problem.
Co jsem si tak zkousel PID i na jinych vecech, tak vsechny maji ten problem co popisuju - budto za normalni regulace je K_I prilis male, a pak to pomalu konverguje, anebo je vetsi (a K_D taky), ale pak to pri vetsim vykyvu nebo zvenku vynucene zmene tezce prestreli.
Omezeni hodnoty nastradane v integracnim clenu se mi jevi jako rozumne. Nebo nevidim zatim, kde by to mohlo vadit: pokud je zadana hodnota uplne mimo od soucasne, tak to by mel pokryt hlavne proporcionalni clen. Integralni je tam zejmena kvuli vykryti systemove odchylky, coz i s omezenim vykryje.
Ale samozrejme se s tim ztraci "vyhoda" PID, ktery "nejak" funguje i bez znalosti toho procesu (je to teda diskutabilni, aspon nejak musi byt nastavene ty tri konstanty a perioda regulace, takze i tam ta znalost je do jiste miry nutna).
Jedním okem jsem to tu četl a uvědomil si smutný fakt, že přesně z tohohle mám diplom, za osm led on jeho získání jsem to nikdy nepoužil v praxi a teď marně lovím v paměti něco, co by ti s tím pomohlo...
U PID vždycky volíš kompromis mezi rychlostí reakce a velikostí překmitu. Můžeš dosáhnout velmi rychlého náběhu za cenu velkého překmitu přes žádanou hodnotu, nebo nulového překmitu za cenu zpomaleného náběhu na žádanou hodnotu.
Pokud máš hodně nelineární systém, hrozí, že nenajdeš kompromis, co by se ti líbil. PID funguje dobře u lineárních nebo skoro lineárních systémů. Matně si vzpomínám, že řešení pro nelineární systémy je rozkouskovat si charakteristiku systému na víc dílčích a použít jiný regulátor pro každou z nich - v podstatě přenastavit konstanty regulátoru v závislosti na okamžité hodnotě regulované veličiny podle nějakého předpisu - buď skokově pro různé zóny, nebo spojitě podle nějaké funkce. Pak je regulátor schopný se vyrovnat s tím, že třeba blízko malých hodnot je časová konstanta systému dlouhá, zatímco po přejití na velké hodnoty násobně kratší. Myslím si, že tohle je právě případ, který jsi na začátku popsal. V principu bys měl furt PID regulátor, ale jeho konstanty jsou proměnné podle stavu systému.
Pokud máš v systému zpoždění mezi reakcí regulátoru na ochylku a tím, kdy začne regulovaný systém reagovat na výstup regulátoru, může být PID drasticky nevhodný a chce to PD, protože celou dobu trvání toho zpoždění se v integrační složce akumuluje ochylka, se zpožděním zareaguje systém, začne utíkat pryč, regulátor to začne řešit, ale to řešení zas dorazí se zpožděním. Regulace bude holt pomalá, ale co jiného chtít od regulační smyčky se zpožděním než pomalou regulaci.
"... za osm led on ..."
Měříš čas počtem zapnutých LED-ek? To je dobrý, to by jen tak někoho nenapadlo ...
8-)
zvláštní překlep, n a d nejsou ani dijak blízko sebe :-)
Zvlastni taky je, ze nejde jen o jeden preklep, pricemz OD -> ON neni zdaleka tak zajimavy, jako LET -> LED... a dohromady to uz dava smysl... ;-)
Ovsem kdyby na to AV neupozornil, vubec bych si nevsimnul.
Máš pravdu, let > led jsem si ani nevšiml. Hádám LED píšu mnohem častěji než let. A čert ví, jestli nějaký podprocesor v hlavě nezapamatoval, že d už bylo, takže do "od" se mu už nechtělo nebo co. Každopádně jsme ale dost odbočili od tématu :-).
Jirko, díky za zajímavé vhledy do situace. Já jsem čím dál víc přesvědčený, že by PID nefungoval dobře ani u čistě lineárních systémů, které například mají zpoždění, nebo nemají neomezenou rychlost změny stavu ovládaného prvku (konečná rychlost otevírání ventilu, například). Má to systémový problém při vyvážení mezi rychlostí konvergence k novému setpointu versus stability udržení se na již jednou dosaženém setpointu.
Na PID je pěkné že algoritmus (i celočíselný!) je na pár řádků a konstanty mají poměrně intuitivní význam. Což třeba u hlubokých neuronových sítí není. Co by se mi líbilo, by byl nějaký algoritmus o něco složitější než PID, ale stále stejně průhledný, a funkční v situaci, kdy jsem od setpointu daleko, i když jsem u setpointu blízko.
To omezení nasčítané hodnoty do integračního členu by mohlo pomoct - nechat limit takový, aby to stíhalo vyrovnávat systémovou nepřesnost proporcionální regulace, ale nenechat do toho nasčítat hausnumera, která způsobí překmit.
Možná podobně by šel upravit derivační člen - když jsem od setpointu daleko, reguluju co to dá směrem k setpointu, a právě se to rozjelo kýženým směrem, nemá cenu proti tomu brzdit derivačním členem. Z derivace (nebo i z první a druhé derivace) si jsem schopen spočítat, kde budu tímhle tempem v příští iteraci, a pokud mi vyjde, že stále ještě na té stejné straně ještě stále daleko od setpointu, neuvažoval bych s derivačním členem vůbec. Význam derivačního členu je až v okolí setpointu.
No a kdyžs to teda studoval - máš k tomu nějaká skripta nebo nějaké odkazy, kde začít studovat oblast "beyond PID"?
No já byl právě první pokusný ročník, kdy už nešlo studovat pět let naráz, všichni byli rozdělení na tři a dva. Tím pádem byly všechny předměty rozházené jinak než předtím, část z nich ve tříletém a pokročilejší část v navazujícím studiu. A tím pádem prakticky ve všech předmětech nám prostě řekli, že skripta nejsou a jsme odkázaní na vlastní zápisky z přednášek, případně doporučenou literaturu.
Pokud bys chtěl hledat skripta k tomuhle, tak na VUT FEKT se asi nejvhodnější předmět jmenuje Řízení a regulace, mylím 1 a 2, dva semestry. V těch by to mohlo být a od té doby už určitě nějaká skripta jsou. Já ale nic nemám.
Nakolik si vzpomínám tak podmínkami fungování PID byly linearita, žádné zpoždění a nekonečná rychlost změny hodnoty akčního člene. V reálu není splněno nikdy nic z toho, takže PID regulace funguje úměrně tomu, jak daleko je člověk od toho ideálu. Pokud zpoždění ve smyčce a rychlost akčního člene jsou malé ve srovnání s periodou regulace a systém je jakž takž lineární, funguje to dobře. Čím víc se něco z toho poruší (třeba ventil se otvírá pět minut z plného zavření do plného otevření, vodě trvá minutu než proteče kilák potrubí k měřenému místu a regulátor se pokouší zasáhnout každé dvě vteřiny, PID bude dělat úplné nesmylsly pokud ho v podstatě nastavením konstant neosekám na jednoduché P.
(asi myslíš "na jednoduché I", ne "na jednoduché P")
Našel jsem tohle, asi z toho půjde vycházet a něco si nastudovat:
https://sites.google.com/site/rizeniaregulace1...
Takový jednoduchý dotaz, pro ujištění.
Chtěl bych nějaké Arduino designované na na 5V pro MCU a 16 MHz napájet z jedné li-pol přímo. Problém je, že 16 MHz funguje až od 4,5V, já ale 16 MHz vůbec nepotřebuji. Bude mi fungovat, když snížím frekvenci MCU až v programu?
Predpokladam, ze to Arduino obsahuje konkretni AVRko, nejspis ATmegu, takze jsi se nejspis uz podival do konkretniho datasheetu, jakou frekvenci pri predpokladanem napeti muzes pouzit? Protoze treba ATmega8 ma proste 4.5V minimum.
Moznosti ruznych typu ATmega se lisi, na novejsich muzes i prepinat preddelicku za behu, ale jestli te rychlost vubec netrapi, nastavil bych programatorem pres fuses 1MHz interni oscilator a bylo by vyreseno. Teda takhle bych to resil pri programovani ATmegy v Cecku, o avrduinu nevim skoro nic, takze mozna to takhle jednoduse z nejakyho duvodu udelat nemuzes?
Je ale mozny, ze Avrduino ma nejaky knihovny nebo bootloader vazany na konkretni rychlost treba kvuli seriovce, pak by se zmenou frekvence mohla byt potiz... ;-)
Ano, sériovka (a třeba i PWM a různé timery) je odvozená od taktovací frekvence, lze to buď změnit v nějakém headeru, nebo to prostě neřešit a prohlásit, že chci komunikovat 19200 Bd, a pak se k tomu připojovat 9600 Bd.
S Arduinem je tak nějak jednodušší život oproti holému AVRku. Má to na sobě rovnou USB port, reset button, nějaké diodky, jednoduše si to s počítačem povídá. Rychleji se to programuje díku knihovně.
Ve světle na Oceláči mám takový hybridní přístup mezi holým AVR a Arduinem. Měnič je holé ATTiny, čip v ovládání je, tuším, ATMega 8 s kódem napsaným s pomocí Arduino knihovny. Když jsem to vyvíjel, měl jsem tam místo té finální desky přidělané na férovku nějaké to Arduino, co mám doma.
No a na světlo na Vendettu jsem si říkal, že bych to místo holého AVRka, postavil rovnou na nějakém Arduinu, abych měl jednodušší život. A tak hledám nějaké dostatečně malé a takové, které se dá se spotřebou stáhnout pod 1 mA. Což u těch Arduin s dedikovaným čipem na programování přes USB, podle mne, nejde.
Já bych tipoval, že to fungovat nemusí, zvlášť u dolní hranice Li-Pol (třeba 3.3 V). Proč to nesnížit přes fuses nebo tak nějak?
Tak urcite 16 MHz z 3.3V je uz mimo provozni podminky a stat se muze cokoliv, dokonce i kdyby to bylo jen chvilku nez v programu prepne preddelicku (pokud to dany procesor vubec umi), nebude to dobre. Asi to fungovat jeste bude, ale nedelal bych to...
Teď mě napadlo, že pomocí Arduino bootloaderu asi nezmění fuses, takže tam bude muset připojit zvenku nějaký ISP programátor (třeba druhé Arduino) a udělat to tím.
A pak možná ohackovat bootloader, pokud si nastavuje natvrdo děličku na 1 a zdroj na externí krystal.
Tak porad nevime typ procesoru, ktery tam ma, ale ano, proto jsem psal, ze bych nastavil programatorem fuses na interni oscilator. Pak uz nema bootloader prilis co pokazit, na krystal to proste neprepne a vic nez 8MHz si nevyrobi.... :-)
Ale ja uprimne nikdy moc nepochopil proc pouzivat Avrduino, kdyz si muzu ATmegu naprogramovat sam primo....
> Pak uz nema bootloader prilis co pokazit, na krystal to proste neprepne a vic nez 8MHz si nevyrobi.... :-)
Možná chce dělit externí krystal kvůli přesnosti.
> Ale ja uprimne nikdy moc nepochopil proc pouzivat Avrduino, kdyz si muzu ATmegu naprogramovat sam primo....
Protože deska na AtMegu + nedejbože USB-UART převodník je dražší než Arduino a ještě si to musím osadit.
> Problém je, že 16 MHz funguje až od 4,5V
Mně AtMega168 na 16 MHz funguje z jedné LiIon.
> Bude mi fungovat, když snížím frekvenci MCU až v programu?
Vím, že když mi přijde AtMega z továrny, tak jede na interním RC oscilátoru na 1 MHz a dá se to změnit pomocí fuses. Teď koukám, že jde i jemně nastavovat prescaler z programu (https://electronics.stackexchange.com/questions... Takže bych si nastavil pomocí fuses prescaler na 8 a potom ho softwarově snížil třeba na 2, pokud ti 2 MHz nestačí.
Fungovat ti to urcite muze, ale podle datasheetu potrebujes u ATmega168 napeti 4.5V pro 20 MHz a 2.7V pro 10MHz, takze pro 16 MHz vychazi zhruba 3.8V.
Pokud to provozujes na nizsi napeti, fungovat to muze, ale na nekterych kusech treba za urcitych teplot to nemusi fungovat spravne. Pak proste zalezi na situaci, zda je takove riziko prijatelne nebo ne.
Koukám, že je to složitější, než jsem čekal. Asi bych chtěl použít Arduino Micro s ATMega 32u4. Tenhle MCU má v sobě rovnou USB modul, takže při programování přes bootloader není potřeba další komunikační čip. Takže vůbec netuším, co to udělá s tím programováním přes USB, když tomu změním fuse bity. A moc se mi to teď nechtělo hledat.
Holá ATtiny 461 bude doopravdy asi lepší řešení, než nějaké Arduino. Vypájím ho ze starého zavrženého světla, dám ho na 1 MHz a poběží to rovnou z baterky, budu moct použít 20x zesílení ADCčka. Jen nebudu mít debug výpisy do počítače.
Jaký je problém s debug výpisy? Pokud procesor nemá volnou seriovku, poslouží jakýkoliv PIN přes bit banging a zbytek už je vlastně úplně stejný. Z 1MHz oscilátoru by mělo jít aspoň 38400bps zvládnout.
Třeba v tom, že u Arduina napíšu print a mám to, zatímco u tvého postupu bych nejprve musel googlit, co jsi mi to vlastně napsal.
Programování AVR jsem nikdy nebral jako cíl, cílem je hotové světlo, které bude splňovat moje požadavky. Jen jsem měl dřív víc času a omezenější rozpočet, takže jsem byl ochoten se učit programovat přímo AVR bez Arduina.
Teď projeví, jak nerozumím elektrice, zejména slaboproudému napájení a rozdílům potenciálů nebo co. Mám takovouto posloupnost navzájem propojených zařízení:
Zásuvka 230 V
===(třížilový napájecí kabel)===
Ethernetový switch s power-over-ethernet
===(ethernetový kabel)===
PoE splitter 5V
===(napájecí kabel s koncovkou microUSB)===
Raspberry Pi
===(HDMI kabel)===
Monitor s HDMI vstupem
===(třížilový napájecí kabel)===
Zásuvka 230 V
Cílem je něco z R-Pi zobrazovat na monitoru, a v případě výpadku Raspberry umět vzdáleně resetovat vypnutím PoE na příslušném portu switche a opětovným zapnutím. Problém je, že se to takto nechová: při vypnutí PoE se R-Pi nevypne úplně, spíš dojde jakoby k brownoutu, v některých situacích jsme zaznamenali, že se pokouší pořád dokola bootovat, ale vždycky po pár vteřinách spadne.
(půl dne vzájemného vyměňování komponent a lítání s multimetrem sem a tam)
Zjistili jsme, že když vypojíme HDMI kabel, tak R-Pi jde normálně resetovat vypnutím a zapnutím PoE, a taky že s jiným switchem celá sestava funguje jak má.
Problém je v tom, že po příkazu na vypnutí PoE na tom jednom typu switche se na výstupu PoE splitteru na druhé straně objeví relativně tvrdých cca +5-6V proti stínění HDMI kabelu (i třeba proti ochrannému pospojování, například proti kolíku zásuvky. Takže zřejmě dojde k tomu, že část desky R-Pi je při vypnutém PoE napájená tak, že +5V bere z toho microUSB konektoru od PoE splitteru, a GND bere nikoliv z téhož, ale kdovíkudy přes stínění nebo i jiné části HDMI konektoru.
A teď je otázka, kdo to má špatně. Předpokládám, že PoE splitter asi nemůže poskytovat těch +5V úplně ve vzduchu visících, ale protože poskytuje i datový signál, nejspíš musí být natvrdo ukotvený k tomu, co mu přichází ze switche. Na druhou stranu signál u HDMI výstupu možná nemusí být natvrdo referencovaný vůči PE nebo N zásuvky, ne? A už vůbec si nemyslím, že by vypnutý PoE port měl generovat nějaký tvrdý potenciál vůči ochrannému pospojování.
Jak to teda je?
Chtělo by to proměřit, jestli je GND u všech vstupů a výstupů opravdu spojená s kostrou přístroje, tedy s ochranným kolíkem, ale bývá to tak vždycky.
Napájecí kabel je třížilový - ale je třívodičově zapojená i zásuvka, nebo je v ní spojené PE s N?
A je to jedna zásuvka, nebo víc a jsou v nich ještě další spotřebiče?
U obojího je druhá možnost horší.
Každopádně je potřeba zajistit, aby nevznikla smyčka mezi napájecí a signálovou zemí, protože jinak jde po signálové zemi vždycky část napájecího střídavého proudu a vzniká rušení.
Když nic jiného, někam dát galvanický oddělovač. Odstřihnout PE z některého přístroje, to se radit nesmí.
U televizí se kvůli tomu zas vrátili k dvouvodičové šňůře.
U notebooku mám schválně levný univerzální zdroj s plochou zástrčkou místo originálního, kde PE kolík vedl na mínus a na zem všech konektorů. To už teď taky nebývá.
Starou UPS (s notebookem blbost, ale sloužící i k jiným účelům) jsem musel upravit, protože kolík vedl na zem USB a byl bych zpátky.
Je to TN-S (rozdělené PE a N, docela nová instalace). Ještě bych dodal, že jsou to dvě různé napájecí soustavy ze dvou různých traf, ale rozdíl N mezi nimi jsem naměřil 0.4V, to by nemělo mít vliv.
Podle mě v této fázi nejde o rušení, jde o to, kde se tam bere ten napěťový rozdíl, resp. proč jeden switch realizuje vypnuté PoE tak, že na PoE splitteru je +5V i GND na ~0V proti PE, zatímco jiný switch s tímtéž PoE splitterem udělá při vypnutém PoE GND i +5V na cca +5V proti PE.
Jo a vlastně ještě jsem ověřil, že toto se děje, i když Raspberry odpojím a měřím jen výstup PoE splitteru proti PE zásuvky nebo kostře switche. Čili tam nefigurují ani jiné zásuvky, ani jiná zařízení na tomtéž okruhu, nic takového.
Ale je samozřejmě otázka, jestli to PoE tohle třeba může legálně udělat, a jestli není špatně třeba to HDMI tím, že má 0V přitlučených příliš tvrdě na PE.
Tak tomu už nerozumím a neporadím.
U nové instalace, pokud by měl téct proud přes signálovou zem kvůli vzájemnému propojení PE ze dvou různých rozvaděčů, vypínal by proudový chránič, takže tam by k dalšímu rušení spíš ani nedošlo.
Tak PE může být (a obvykle je) propojené všechno se vším - pokud přes PE teče nějaký proud, je to z principu špatně.
No a proudový chránič vypíná při nějakých 30 mA, což pokud to Pi nezvládlo nabootovat, tak tam ani být nemuselo.
Jak to napsal níž Jrr, už mi to došlo, vypínaná 0, pěkné. Něco podobného mám doma kolem sebe, systém dělaných (sice analogových) zařízení na 12V, někde je vypínané +, někde -, několik zemí, má to nějak spolupracovat a ještě je to připojené k té UPS, notebooku a zesilovači. To jsou někdy věci.
K tomu PE, to může bý propojené jenom v rozvaděči nebo pak mezi kostrou přístrojů zapojených na okruhy z jednoho rozvaděče, pak tam nemá co téct.
Ale když se propojí PE mezi dvěma rozvaděči, kde je v každém spojené s N o nepatrně jiném potenciálu, záleží na odběru, tak už přes PE proud teče taky. Proto nesmí dojít k vzájemnému propojení PE za chráničem, za určitých podmínek vypne.
Ech, já samozřejmě mluvím o soustavě TN-S, kde máš bod rozdělení u paty baráku u každého trafa, za bodem rozdělení je část N pochopitelně samostatná a nelze je kdekoli spojovat, zatímco část PE je spojená na společnou uzemňovací přípojnici pro všechny trafa, a od tohoto bodu můžeš PE spojovat libovolně, protože tam nic neteče (kromě poruchových stavů).
Samozřejmě pokud máš TN-C, do každého rozvaděče dovedené PEN, a teprve tam se to rozděluje na PE a N, tak to spojit nemůžeš, to je jasné. Ale to není náš případ: my máme v každém rozvaděči tak 2-3 samostatné sítě, a jejich PE je samozřejmě všude kde je to jen možné pospojovaná. Naopak N jde pro každou síť zvlášť od každého trafa/UPSky/whatever, a spojit se nesmí.
Tak jasně, představuju si vždycky normální domovní rozvod, tohle je už vyšší level.
No, prý už nové rozvody skutečně musí být TN-S - jakože TN-C ti projde revizí a měnit to nemusíš, ale neprojde ti kolaudací, takže nové věci tak stavět nemůžeš. Proto jsem taky psal, že je to nová instalace.
Na ethernetovem spojeni je fajn, ze je na obou stranach galvanicky oddelene trafem, kdyby to tak nebylo, nejspis bychom se z podobnych problemu davno zblaznili. Bohuzel v pripade PoE to uz pravdepodobne uplne platit nebude. Samozrejme i napajeci zdroj lze uplne galvanicky oddelit, ale stoji to vic penez. Co presne rika specifikace ethernetu z hlavy nevim. Osobne se mi prilis nelibi automaticke propojovani PE vodice s minus vystupem v DC zdrojich, ale dobredu se to clovek ani nedozvi.
Zkusil bych merit ve vypnutem i zapnutem stavu napeti na vystupu z PoE splitteru (+ a -) proti PE zemi. Pokud nekde nameris nulu, zmeril bych i odpor.
Hypoteza, kdy by priznaky odpovidali je, ze PoE switch pripoji na svuj vystup +5V a 0V, pricemz nula je navic propojena s PE. Pokud ho vypnes, rozpoji pouze nulu, zatimco +5V necha. Kdyz to pouzijes k napajeni zarizeni, ktere nema kontakt s PE, funguje to dobre... ale beda kdyz existuje jeste nejaka dalsi cesta do zeme... :-)
Podle me by resenim bylo prohnat napajeni Raspberry necim jako je tohle a uplne ho tak galvanicky oddelit.
http://www.gme.cz/dc-dc-menic-mean-well-spu03l...
Pokud bys hledal levnejsi reseni se stejnou funkcionalitou, tak Raspberry napajej z nejakeho normalniho zdroje a na 5V vstup pridej relatko (nebo opto mosfet a podobne) napajene z toho PoE splitteru....
A nebo pouzij ten switch, kde to funguje spravne. :-)
Ještě teda - já v této fázi nehledám jak to vyřešit, já hledám, ve kterém z těch prvků je chyba: jestli GND/stínění od HDMI může být zatlučené na kostru (PE) [čili jestli je monitor v pořádku], případně jestli vypnuté PoE může znamenat vypnutí GND a ne +5V [čili jestli je v pořádku jeden PoE switch nebo oba], nebo jestli může být PoE splitter jako neizolovaný zdroj.
Zdá se, že minimálně ten PoE splitter je špatně, ale možná je špatně ještě něco dalšího.
Specifikaci neznam, ale propojovani GND signalu s PE je v pocitacich i monitorech naprosto bezne, i kdyz mi to nepripada casto zrovna vhodne. U stineni a krytu je prizemneni urcite v poradku.
Vypinani minus polu povazuju obecne za nestastne a pokud je navic aspon v jednom miste prizemnene, jsou problemy otazkou casu. V praci nam takhle uz shorelo nekolik notebooku, kdyz si kolegove nelamaly hlavu se zpusobem odpojeni zarizeni od zdroje... :-)
Ono se to zda byt jedno, zda nejdriv odpojim cerveny bananek (+) nebo modry (-), ale kdyz je ten terminal propojeny s pocitacem seriovou linkou, neznamena odpojeni minusu, ze do zarizeni proud nepotece, jen bude ta cesta trochu slozitejsi. Pokud tudy potece nekolik amper, je pravdepodobny, ze neco cestou shori... ;-)
Mezitím jsem našel tohle:
http://electronics.stackexchange.com/questions...
Poslední odpověď dole je asi ta nejužitečnější - podle IEEE 802.3af sekce 33.4.1 má být PoE napájecí zdroj řešený jako izolovaný (na tuto sekci se odvolává i Wikipedie). A podle toho komentáře PoE splittery TP-Link izolované nejsou. Hádejte, od jakého výrobce mám PoE splitter (dokonce dva různé)?
Teď si to ještě potvrdit - nevíte kde by šlo sehnat kopii toho standardu? IEEE jsou potvoráci, co standardy prodávají jen za peníze.
Jen pro zajimavost, k cemu ti bude zjistit, ze nedodrzujou normu? Hodlas na tom postavit reklamaci nebo si nekde stezovat?
Ja minuly tyden stravil v praci nekolik dni merenim osciloskopem, hledanim a dokazovanim, ze novy Gprs modem zasadne porusuje specifikaci USB 2.0. Novejsi firmware neexistuje a pry si nikdo jiny nestezoval. Zatim to uzavrene neni, ale v nejlepsim pripade se proste objednaji modemy od jineho vyrobce...
Jo, postavit na tom reklamaci a priste koupit neco jineho. Jakoze abych nemusel priste kupovat _vsechno_ jineho :-)
Trochu mimo téma "vlastního" osvětlení, ale všimli jste si, co za umělecká LED světla mají vzadu nové škodovky?
Mně připadá, že na koncová a brzdová světla aut, vlastně i blinkry, mlhovky atd, nějsou žádná pravidla, už dlouho před nástupem LED. Každé svítí jak chce, kombinace a množství LED a žárovek jak koho napadne, někde svítí kontinuálně a jinde zjevně blikají se střídou třeba 1 : 10. Že oficiálně splňují všechny dané normy, to je jisté, ale už si nemyslím, že je to vždy na základě jejich vlastností. Můžm spekulovat o možných teoriích spiknutí, ale u té nové škodovky, co mám na mysli, je to do očí bijící. Doslova.
Stál jsem za tímhle v autě na křižovatce a je to jak laser. Veškerý světelný tok brzdových světel, nesrovnatelný ani s běžnou žárovkou, je soustředěný do štěrbin snad 10 x 1 cm!
Jestli jsem se někdy bál, že světlo na Azubu může při brždění oslňovat, protože jsou to jenom dva 5cm plné kruhy, tak teď už ne.
Kdysi jsem dostal vynadáno, brzdil jsem v serpentinách a auto za mnou se občas přiblížilo (i když rychlejší pochopitelně nebylo). Na základě toho jsem za LED přidal rozptylnou fólii - přesný opak dnešního trendu uměleckých světel.
A světlo na Oceláči má ještě větší plochu.
Všímám si takových detailů, kdyby někdo tvrdil, že moje světla nejsou schválená podle norem.
Nepomůže mi to, protože nepochybně nejsou. Jsou ale podle normy selského rozumu a s ohledem na funkční vlastnosti.
Jo, copak světla aut, ale v mém okolí v posledním tak půlroce měnili semafory asi na čtyřech křižovatkách. Teď jsou tam LEDky a to je teprve palba do očí!
Bohuzel tenhle trend pozoruju uz dlouho. Intenzita svetel (auta, semafory, vylohy, reklamy) se postupne zvysuje, dost casto jen proto, aby nezanikla vedle svetel tech ostatnich. Je to podobne, jako kdyz vsichni krici vic a vic nahlas, jen aby se vubec pres ostatni slyseli.
Bohuzel jedinec s tim nic nenadela a pokud chce cyklista prezit, musi taky poradne svitit. Co bylo pred 10ti lety luxusni osvetleni, uz dneska stacit nemusi.
Tvoje ani moje svetlo neni schvalene. Proc ti to vadi? Jizdni kola se neschvaluji, pouze musi splnovat vyhlasku a tam toho o svetlech moc neni = defakto jen to, ze osa kuzele predniho svetla ma protinat silnici max 20m daleko.
Neexistuje paragraf, který by Tvoje světlo porušovalo. Není požadavek na normu, podle které by mělo být, není požadavek na schválení nějakým úřadem. Je jen jeden paragraf v silničním zákoně, který říká umístění a barvu, pro přední světlomet ještě tu osu kužele max 20m před kolo (což je mimochodem tak vodorovně, že pokud to není zdechlá bludička, všichni na Tebe budou blikat dálkovýma). "Problém" bys mohl mít spíš s předním světlem, protože ho nemáš "vpředu nad vrcholem předního kola", neb nemáš přední kolo vpředu, že ano. Co teprv tříkolky a velomobily. Ale v zásadě tohle je tak mikroskopický problém, že by to člověk uhádal vždy.
U aut je to jak píše Jrr, čím dál horší. Když máš mokré brýle, nevidíš v noci na silnici nic. Koncová světla před Tebou a bílá světla protijedoucích se o to postarají. Hezky je to vidět když před sebou vidíš vedle sebe ve dvou pruzích nové a dvacet let staré auto. To staré vypadá jak kdyby skoro nesvítilo i když má světla dokonale v pořádku. A čím víc svítí ostatní, tím víc necháme svítit nejnovější naše auto, aby bylo vidět, že je nejnovější. Podobná konina jako jak všichni chtějí být těžší a větší, aby se cítili bezpečnější, takže na některých okreskách kde se dřív minuly dva menší náklaďáky je dnes problém vyhnout dvě SUV. Mikrobus VW T2 má menší půdorys než krátká Škoda Fobie. Kam až to povede, u velikosti i u světel, těžko říct. Ale za pokrok nebo zlepšování nejde považovat ani jedno.
Neexistuje paragraf, který by Tvoje světlo porušovalo. Není požadavek na normu, podle které by mělo být, není požadavek na schválení nějakým úřadem. Je jen jeden paragraf v silničním zákoně, který říká umístění a barvu, pro přední světlomet ještě tu osu kužele max 20m před kolo (což je mimochodem tak vodorovně, že pokud to není zdechlá bludička, všichni na Tebe budou blikat dálkovýma). "Problém" bys mohl mít spíš s předním světlem, protože ho nemáš "vpředu nad vrcholem předního kola", neb nemáš přední kolo vpředu, že ano. Co teprv tříkolky a velomobily. Ale v zásadě tohle je tak mikroskopický problém, že by to člověk uhádal vždy.
U aut je to jak píše Jrr, čím dál horší. Když máš mokré brýle, nevidíš v noci na silnici nic. Koncová světla před Tebou a bílá světla protijedoucích se o to postarají. Hezky je to vidět když před sebou vidíš vedle sebe ve dvou pruzích nové a dvacet let staré auto. To staré vypadá jak kdyby skoro nesvítilo i když má světla dokonale v pořádku. A čím víc svítí ostatní, tím víc necháme svítit nejnovější naše auto, aby bylo vidět, že je nejnovější. Podobná konina jako jak všichni chtějí být těžší a větší, aby se cítili bezpečnější, takže na některých okreskách kde se dřív minuly dva menší náklaďáky je dnes problém vyhnout dvě SUV. Mikrobus VW T2 má menší půdorys než krátká Škoda Fobie. Kam až to povede, u velikosti i u světel, těžko říct. Ale za pokrok nebo zlepšování nejde považovat ani jedno.
Zvyšující se síla zadních světel aut mně také pěkně štve. Nejhorší mi přijdou ta ledková světla, která jdou přes celou šířku kufru, nevím které značka to tak má, ale už jsem to potkal několikrát. Naprosto nechápu, čeho tím výrobci aut chtějí dosáhnout.
Podobné to je i s předními světly. Jsou stále silnější a silnější. Co moc nechápu je, že mě častěji oslní pravé světlo auta, čekal bych levé. Zatáčecí světla jsou kapitola sama pro sebe. Jejich smysl chápu, ale také celkem oslňují. Co moc nechápu, je použití mlhovek i za naprosto dokonalé viditelnosti.
Natáčecí světla jsou podle mého názoru lepší než "poor man's solution", kdy se místo natočení světlometu rozsvítí příslušná mlhovka. Moc si nedovedu představit situaci, kdy by natáčecí světla měla oslňovat víc, než by oslňovala běžná světla auta otočeného do příslušného směru.
Mimochodem, ty na dálku a z protisměru poznáš, že se autu natáčí světla do zatáčky?
Jak je to s terminací RS485 sběrnice? Podle dokumentace by sběrnice měla být zakončena na každém konci terminačním odporem cca 120R. Ale platí to, i pokud na sběrnici mám takovéto RS485 převodníky?
http://www.electrodragon.com/w/images/thumb/5...
Všimněte si, že každý takovýto modul sám na sobě má odpor R7 o velikosti 120R, který takto propojuje oba datové vodiče sběrnice. Je tohle taky bráno jako terminační odpor? Čili pokud takovýchto modulů budu mít na sběrnici třeba deset, musím z osmi z nich tento odpor odpájet?
Co jsem se tak (bohužel) už stačil s RS485 v práci potkat, tak ideální stav je:
1x upínací odpory někde v zařízení na sběrnici
2x ukončovací odpor (na koncích sběrnice)
V tom schématu máš všechno, takže se pravděpodobně očekává, že to podle potřeby odpájíš.
Když se nepodaří dosáhnout tohoto optima (třeba protože nevíš, zda některé zařízení bude připojeno nebo musíš dodat unifikované kusy), určitě je horší pokud sběrnice není upnutá vůbec, než když je upnutá na několika místech, ale od určitého počtu zařízení (dá se spočítat) už přetluče proud upínacími odpory vysílající budič!
Když ukončovací odpory úplně chybí, pořád by měly nižší přenosové rychlosti fungovat (jde "jen" o odrazy na konci vedení). Pokud jich bude moc, komunikace nebude fungovat vůbec. :-)
Tak oprava - pokud mají odpory R5 a R6 hodnotu 20K, pak prostě roli upínacích odporů plnit nebudou, protože z +5V na sběrnici +200 mV klidový rozdíl určitě nevyrobí. Takže tyhle odpory tam můžeš nechat a upínací odpory dát kamkoliv jinam.
Nesouvisí to sice vůbec s kolem, ale k tématu se to taky hodí a třeba to někoho pobaví.
Už delší dobu mě štvalo, že můj foťák neumí time-lapse (tzn režim, že sám fotí v nastaveném intervalu fotky, pak se z toho udělá video a během pár vteřin jsou vidět minuty, hodiny nebo dny). Je to sice naprosto triviální SW záležitost, ale proč si za to nenechat pořádně zaplatit, že?
Jelikož o tom, že by se dal nějak "upravit" firmware od Olympusu, jsem na internetu nic nenašel, napadlo mě zkusit upravit HW.
Po tom, co jsem našel návod na výměnu tlačítka spouště pro Olympus TG2
www.ifixit.com/Guide/Olympus+Stylus+Tough+TG-2+iHS+Shutter-Power+Button+Replacement/45101
který připomíná spíš rozborku letadla, jsem pro začátek zvolil reálnější cíl a vyhrabal z poličky starý Olympus D390. Ten jsem dokázal rozebrat bez návodu a hw úpravám se vůbec nebránil.
Nakonec se mi podařilo najít vývody od tlačítka spouště, připojit k nim ATtiny85 a naprogramovat ji tak, aby po aktivaci intervalového focení, vždy jednou za 10 vteřin namáčkla spoušť pro zaostření, počkala 2s a domáčkla spoušť úplně. Funkci nejde aktivovat jen tak náhodou, je totiž potřeba cvaknout fotku, uvolnit spoušť jen napůl, 3 sekundy počkat a teprve potom uvolnit spoušť úplně. To myslím při focení nikdo nedělá.
Největší komplikací se ukázalo napájení, foťák funguje na 2xAA baterii a já žádnou ATtiny/V neměl, naštěstí si foťák zřejmě cca 3.2V sám vyrábí, tak jsem se napojil tam. :-)
ATtiny jsem podtaktoval na 250 kHz a spotřeba je okolo 0.5 mA, což by snad foťák ovlivnit nemělo.
Nikdy bych nečekal, že bych dovnitř malého kompatku šlo umístit ATtiny85-20PU včetně patice, ale podařilo se.... :-)
Pokud se to ukáže prakticky použitelné, budu muset někde sehnat větší xD kartu. Aktuálních 128 MB je poněkud málo... :-)
No super, to by člověk neřekl, kolik je ještě v kompaktu místa.
Jo, ten prostor mě taky zarazil. Původní záměr byl jen vytáhnout ty drátky ven na nějaký konektor, to že bych se mohl kompletně vejít dovnitř bez použití SMD technologie byl bonus.
Už jsem to stačil vyzkoušet a funguje to, ale dokonalé to úplně není. Pominu-li drobnosti, které by šly vylepšit ve firmware ATtiny a smířím-li se, že stav toho foťáku odpovídá jeho stáří (koupil jsem ho 2004 v bazaru), tak jako zasadní problém se jeví zaostřování.
Ten foťák se pochopitelně snaží zaostřit před každou fotkou a neznám způsob, jak mu v tom zabránit (je to totální automat), ono se mu to celkem daří, jenže výsledek je u každé fotky malinko jiný. Na ostrosti to příliš poznat není, ale zaostřování zároveň malinko mění zvětšení, takže výsledný obraz v krajích trochu poskakuje, což kazí dojem. Jelikož nejde o klasický posun ani rotaci, stabilizace přes ffmpeg si s tímhle úplně neporadí.
Takže pokus hezký, ale cesta k ideálnímu výsledku tudy asi nepovede. Bude potřeba něco, co buď vůbec nezaostřuje nebo lze nějak donutit, aby zaostření po první fotce už neměnilo. A to bych si ani u své TG2 nepomohl, ta umí zaostření zamknout jen v makrorežimu.