http://pctuning.tyden.cz/multimedia/hry-a...
Nejradši jsem měl krabičky červený. :-))
Přišel jsem jim ´na chuť´ až tak před osmi léty. To se mě udělal v létě ´bércák´, takže kategorický zákaz koupání v řece. Laboroval jsem s vodotěsným zakrytím až jsem si vzpomněl, kolik se do něj dá napustit vody (popř. na debílky, kteří pro vlastní ´zatraktivění´ si ho natáhli na hlavu)
To Tě zajímaly víc krabičky než obsah?
http://www.automag.sk/renault-16-1965...
Mě ta dřívější auta připadají elegantnější než ty dnešní. Pod kapotou nebyla nic-moc, ty dnešní jsou lepší, ale ...
Já mám dodneška schovanej nenačatý balíček toho skládanýho toaletního papíru - pamatujete si na něj, ne? Byl sice takový tvrdší, ale zato naprosto funkční a nic nehrozilo. Dneska ráno jsem použil současný toaleťák v roličce, s vytištěnejma barevnejma kytičkama - a protrhnul se úplně každý !!! :-)
ten nový srací papír je příprava na kodex Qadaahul Haajah ;-)
Makáme na tom, aby se na ty dobré věci nezapomělo už docela dost dlouho.
http://www.artplus.cz/en/aukcni-zpravodajstvi/1...
Vzpomínám, že jsem si pamatoval...
Znám ty tragicko-komické chvilky, kdy zapomínám, co to vlastně hledám.
Takový to, s takovým tim... ;-)
https://www.youtube.com/watch?v=LRnzmXz42bQ
hmm, co já jsem to jenom...
Jednou jsem celou snad neděli vymýšlel, jak se dělí na této kalkulačce. (+ - × mě šlo dobře) Ale dneska už zase na ní umím jen sčítat a odčítat.
Už jí moc nepoužívám, nějaká ozubená kolečka už jsou dost vyvaklaná, tak se mi nechce ji víc ničit. Mám ještě obdobnou, sovětskou, tam jsou kolečka stále jak nová, ale tolik síly v prstech, kolik je potřeba na zmáčknutí tlačítek, která tam jsou místo "ježka" mám jen když jsem v nejlepší kondici.
Do ruky mi doma přišel klasický kufříkový psací stroj a napadlo mě - dají se vůbec ještě koupit pásky do psacího stroje?!?
Asi bych měla pořídit nějaké do zásoby, abych mohla vnoučatům někdy ukázat, jaké to bylo, když nebyly počítače :o)))
P.S.
Jak uchovám pásku do psacího stroje, aby nevyschla?!?
Ve sklenici s vodou.
Ftipe vylez?!?
:o)))
Sem čekala, kdo s tím přijde, ale že to budeš ty, to mě teda nenapadlo :o)))
Pro jistotu si schovej taky kopíráky.
Pravda - není to tak dávno, kdy jsem je sháněla a nesehnala... Ale doma ještě nějaké mám.
Jen doufám, že je potomstvo nebude chtít cpát do tiskárny :o)))
Pásky se dají koupit a když je nerozbalíš z orig. obalu a budeš je skladovat někde na chladnějším místě, tak tě přežijou.
Pásky :)
Zrovna včera jsem sledoval jak náš nejmladší strká věkovitou magnetofonovou kazetu do starého rádia s kazetákem.
Začínám nabývat dojmu že naše staré kazety a kazeťáky asi přežijou všechno, včetně dětských prstů ,cddisků, flešek, Mp3 , cloudu a streamu:)
Šmarjápano proč to dělal, to je nějaká hra nebo jste mu něco nedovolili a on Vás takhle trestal? :-))
Pouštěl si pohádky a písničky od Hurvínka...
Většina cd a dvd co jsme koupili nejstaršímu a prostřednimu nepřežila a kupodivu stejně tak tiše zesnula většina našich přehrávačů lesklých kotoučků zatímco kazetové části jejich mechanik stále fungují :)
Asi před 14 dny jsem mému mladému spoluhráči osvětloval termín podvojná linka a to kterak mě k ní tehdejší telekomunikačni státní moloch SPT PRAHA málem o domácí telefon připravil, protože jsem na něj nečekalprůměrných 16 roků jako ostatni, ale ziskal ho s převodem bytu OBPH a protože jsem to SPT Praha nenahlásil ale platil klidně pár let složenky až mě někdo z domu udal, že "vlastník" telefoní linky dávno zemřel...
A tak jsem se musel o telefon nakonec podělit, pravděpodobně s udavačem a když oni hovořili, tak já jsem si nezavolal.
Jo to byly časy :)
Podvojná to ještě byla výhra. Vzpomínám, že na Zahradním městě, tam měli skupinové linky, takže mohl volat jeden z deseti.
Moji rodiče měli žádost na telefon tuším od roku 1958, telefon však byl zaveden až někdy v 80letech, když se jeden z ministrů jmenoval stejně jako švagr.
Koncentrátor sice připojení až deseti linek dovoloval, ale nebyl nikdy československými spoji osazován ve větší agregaci, než 1:6. Nicméně i to stačilo ... nejčastější technickou závadou bylo zaseknutí souběhového voliče ve vzdálené sadě, nikomu se na to nechtělo jet na opravu a v baráku si pak nezavolal nikdo i několik dní.
Ona ta doba ale měla zase jiné momenty - za byt, do nějž mi vedla takhle "koncentrovaná" linka, jsem platil nájem, včetně služeb, 150.- Kčs. Průměrný plat byl kolem 2900.- Kčs [1]. Dnes je průměrný plat ani ne desetinásobný [2] - a sežeňte byt 2+kk za 1500.-Kč nájmu se službami :-)))
[1]: http://www.czso.cz/csu/dyngrafy.nsf/graf/mzdy...
[2]: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace...
Teda Kadle, měl jsem za to, že zrovna ty dohlídneš dál, než na talíř s porcí bůčku...
Kvartýr sice "lacinej", ale že sis ho stokrát přeplatil v kdečem dalším ti nedochází ? Vem si spotřební zboží, jedno po druhém, a prober si ty dardy, které jsi za ně cáloval. Navíc soudruh si ty ceny bytů mohl svým způsobem dovolit. Jednak fůru bytů a domů ukradl a pak do nich za celé dlouhé roky téměř neinvestoval, druhak ta údržba a úroveň taky stála za to (vzpomeň na ty i samotnými soudruhy kritizované anabáze s byťákem).
Jo a taky nezapomeň zmínit, kolik stálo tehdy zřízení telefonní linky a kolik stálá měsíční platba. Vzhledem k platům to taky nebyla žádná selanka.
Nelze to brát takhle vytrženě, hodnoť to v celkovém kontextu, jinak je to jen lacinej hospodskej výkřik.
Plus taky to, že dostat se k takovému bytu oficielní cestou bylo na hodně dlouhé čekání, pokud člověk nebyl zrovna horník či podobná preferovaná profese (případně pokud neměl jiné "zásluby"). A neoficielně se s takovými byty čile kšeftovalo a "odstupné" bylo v řádu desítek tisíc.
Nemohu posoudit, já v něm bydlel s prarodičem a byt získal zcela legální cestou po jeho "odchodu".
Aha.
Takže postupně.
V sebevětší hromadě laciného spotřebního zboží z Číny se jaksi nevyspím. Soudruh do bytové výstavby vůbec neinvestoval, takže všechny ty paneláky se tu ocitly teleportací z Enterprise (ne, že by se mi líbily, ale řešení bytové otázky to bylo, dnes stát/obce nestaví prakticky nic).
Místo tahanice s byťákem (pravda, byly nechutné) dnes zaplatím kdejaké firmě za každý prd údržby na bytě víc, než ekvivalent celého tehdejšího nájmu (241*7,760=1870Kč, např. výměna el. otevírače dveří na paneláku 800.- materiál, 600,- práce a 400.- cestovné, je to skoro na chlup). Tedy pokud si věc neudělám sám, jako za bolševika.
Zřízení telefonní linky (pokud nebylo třeba budovat k účastníkovi nadstandardní vedení, tedy typicky např. samostatnou sloupovou trasu) bylo tehdy zdarma. Hovorné bylo 0,5Kčs (později 1Kčs) za neomezeně dlouhý hovor. Paušál 95Kčs. (tedy ekvivlaenty 3,88Kč, 7,76Kč a 737Kč).
Výpočet koeficientu cen z průměrných platů:
PP 1990: 3286.-Kčs
PP 2014: 25500.-Kč
Koeficient: 7,760
Takže (viz obrázek), v závorkách současné platby v tomto stejném bytě v Praze na Proseku:
Elektrika: 80 * 7,760 = 620,-Kč (1790Kč)
Plyn: 20 * 7,760 = 155,20Kč (570Kč)
Nájem: 241 * 7,760 = 1870Kč (privatizováno)
Telefon: 95 * 7,760 = 737Kč (479Kč)
Rádio, televize: neplaceno z důvodů neslučitelnosti se svědomím.
No, pokročili jsme od dob bolševika vpřed a máme se líp, zcela viditelně, "v celém kontextu". Jasně, bolševik vyráběl výrazně horší elektřinu a horší plyn, přeci :-) I ten telefon se přestává u hovorů, delších jak 3,5 minuty, proti plyšovému roku vyplácet.
Ach synku, synku, nejsme jako oni. Zjevně.
Nějak ti vynechává paměť, nebo si pamatovat nechceš?
Třeba telefon. Pokud jsi chtěl linku, tak jen základní poplatek k žádosti o linku ¨stálo 2.000 Kčs (x 8 = 16.000), aktivace linky se platila tuším 200 Kčs a pak stálý měsíční poplatek byl 50 Kčs (= asi 400 Kč) aniž bys telefonoval.
A zkus si vypočítat vybavení bytu, tehdejší televize 16 tisíc, pračka 6, nábytek obýváku asi 30, ložnice asi 15, .... (vše x 8 )
Ano, tehdy stát stavěl byty, přesto jich byl silný nedostatek, dnes nestaví žádné a bytů je víc než dost a kvanta volných a a někde dokonce za opravdu malý peníz. Když chceš platit nájem tak můžeš, když nechceš, tak stačí si pořídit vlastní bydlení a nájem pak neplatíš žádný.
Stát že stavěl byty? Moje mamka si musela "pořídit" družstevní a splácet ho dvacet nebo kolik let. V r. 1978 stál tuším 65.000,- Kčs (dvacet se muselo položit na stůl), tj. cca 1000 Kčs za metr.
Bytů byl (i když už ne zoufalý) nedostatek ještě koncem devadesátých let min. století...
Je nutno rozlišovat mezi bytem družstevním (obvykle si ho stavěli družstevníci sami, po práci, a bylo to hodně tvrdý - museli tam měsíčně odpracovat velké množství hodin) a státním - ty stavěli velké stavební firmy a ročně se jich vyprodukovalo v řádu desítek tisíc (neříkám, že vždy, ale utkvělo mi, že v nějeký rok to bylo cca 40 tisíc bytů, to si snad pamatuji dobře).
njn, museli nějak nahradit ten bytový deficit po likvidaci stovek vesnic v pohraničí a ve vojenských prostorech a po sestěhovávání lidí do měst.
Nad tím jsem nikdy nepřemýšel, ale řekl bych, že zrovna to nemohlo být tak velké číslo. To spíš za vesnice a města, která zmizela v kotlích elektráren.
Vždyť v pohraničí po válce ubylo okolo 3 milionů obyvatel, takže po nich dost bytů zbylo (tady se prodávaly baráky jako zdroj palivového dřeva) a vojenské prostory tady nejspíš už byly. Ale jak říkám, střílím od boku.
Jedna věc bylo vylidnění hned po válce a druhá další vylidňování během další doby. Záborem pro hraniční pásmo na "západě", ale i samovolným likvidováním samot a hospodářství po sjednocování do obrovských JZD. Pak to fůra lidí zabalila a odešla do měst. Pak v sedmdesátkách se hodně moc těhle původně obytných domů, co přežily, změnilo na fenomén rekreačních chalup. Taky to dost dělala kumulace průmyslu ve vlajkových lodích, obřích fabrikách. No a dost starších bytů i v centrech měst padlo na chrámy socialismu. Co jen já pamatuju v HK, tak v samotném centru padnuly celé bloky prvorepublikových domů na stavbu tehdejšího Prioru, hotelu u nádraží a až donedávna prázdného prostoru hned vedle. I tyhle stovky bytů se musely nahradit.
K tomu pochopitelně nějaký ten přirozený přírustek a třeba už nahoře zmíněný příliv lidí z vesnic do měst "za lepším". Pak se to holt muselo honit těma králíkárnama.
V Praze koncem 70tých pro pražáka získat byt bylo téměř nemožné, přestože se těch králikárem postavilo mraky. Jenže do nich se nastěhovali ti z venkova, kteří do matičky Stověžaté byli nalákáni za prací právě kvůlivá tomu bytu.
I když, tohle Jižní Město, co to vlastně bylo a je za Prahu. Kurníky za městem, ani v přírodě, ani ve městě.
Cesta "nastěhuji se papírově k babičce" byla poměrně obvyklá, ale když se nad tím zamyslíš, je to vlastně strašně nechutná věc, kalkulovat se smrtí prarodiče v blízké budoucnosti.
Docela humus.
Kalkulovat se smrtí prarodiče je nechutná věc, to máš pravdu, co kdyby se náhodou ukázalo, že je nesmrtelný?
Asi je to individuální, mně zas naopak utkvěli v paměti někteří prarodičové, co své nejbližší marně upozorňovali, že už to mají za málo a že by bylo dobré se dle toho včas zařídit.
Ono to bylo takové pragmatické řešení, než to nechat "těm" raději si to posichrovat.
Připadá mi to lepší, než v devadesáti poslouchat takový ty pitomý řeči, jako například: "Ale děte dědo, však vy nás všechny přežijete" :-)
Ne, celý to bylo postaveno na palici.
Prostě bolševickej systém, dědilo se právo na to, žít v dotovaném bytě. Odmyslím-li si ten mírně nepatřičný prvek očekávání smrti blízkého abych mohl bydlet bylo to celé těžce nespravedlivé a nechutné.
Některým stát poskytoval výhodu relativně laciného bydlení, jiní si ho museli opatřit sami a platit si veškeré náklady rovněž.
Ostatně tenhle amorální a nespravedlivý prvek přetrvává i naší rozvinuté eur-socialistické společnosti, někteří bydlí ve svém a za svoje, jiní parazitují v regulovaném.
Ach synku synku... Nechápeš, nebo nechceš pochopit, abych ti nenaboural v širokých kruzích zažitou "pravdu" o tom, jak se máme proti tehdy špatně ;-)
Netuším, co znamená ta první věta o sebevětší hromadě spotřebního zboží z Číny. Ale už jen když ses chtěl vyspat, tak jsi vyšpulil mnohonásobky toho PP oproti dnešní ceně (a budeme se bavit o dnešním solidnějším a už dobře použitelném průměru, ne o tom nejlacinějším šuntu). Pak nábytek do dalších cimer. Taky raketa. Cifra za pračku, obvykle bednu a pár dalších spotřebičů... No a vpomeň na ceny oblečení. Za zimní bundu minimálně 300 (nefunkční šunt), za solidní jsem tehdy dal 1200 (tedy jako dneska 9.312 Kč !!), za blbý rifle z tůzu nějakých 750 (5.820 Kč !!) a mnoho a mnoho dalších potřebných i méně potřebných věcí do domácnosti. A pak třeba auto. Autobaterie s životností 4 roky tisícovka (7.760 Kč), pneumatiky už si nevybavuju přesně, ale pod 300 až 500 taky nebyly (2.200 - 4.000 Kč a více za kus), benzín před plyšákem 8 Kčs (62 Kč).
A třeba trochu sportu. Obyčejné lyže Artis bez vázání za 800 Kčs (6.280 Kč), tragické lité lyžáky Botas 1.500 Kčs (11.640 Kč !!!)
A to jsem vybral pár drobností. Kdybych měl zajít i do denních potřeb, jako je jídlo, bylo by mě z toho až šoufl. Vajíčko za dnešních 7 až 10 Kč, máslo za 77 Kč, cukr za 40 Kč, obyčejné mýdlo 30 Kč, mýdlo Fa v Tuzexu 194 Kč ! atd atd...
Čtvrtlitr Coca Coly za 36 Kč :-))
Co mi bylo platné, že jsem za nájem a ještě pár propagandistických píchovin zaplatil relativně málo, když mě pak na ostatním zedřeli z kůže ?
No ale zase třebas lokomotivy byly levnější... ;-)
V podchodu na Václaváku tenkrát (cca 1975-80) prodávali kameloti pražský večerník "Večerní Praha" obecně zvaný "Drbna". Vyřvávali titulky, aby upoutali pozornost, většinou to byli takové ty "ubodal manželku kuchyňským nožem" nebo tak ale jeden z nich byl opravdu extra třída.
Ten hulákal takový ty věci, které si mi připoměl. "Zdražili rohlíky ale lokomotivy budou levnější", jeden hlod si pamatuju doslova: "Chleba nebude, ale žárovek jsme vyrobili nad plán".
No vidiš, a dnes stovku žárovku abys sháněl :(
Naštěstí jich mám zásobu ještě tak na deset let.
S těma "úspornejma" ať jdou do kelu.
Když víš, kam pro ni, tak nesháníš, ale kupuješ :-)
Zkus se pozeptat, kde se prodávají žárovky pro průmyslové užití. Tam budou mít jak čirou stovku, tak i pětasedmdesátku za docela běžné ceny.
Někde jsem četl, že žárovky normálně prodávají, ovšem nikoliv jako žárovky ale jako "tepelné koule" jako topítka.
Proti tomu bruselští nemohou nic namítat.
Jak píše Ronda:
http://www.ame.cz/Zarovka-E27-100W-230V...
Třeba u nás na sídlišti ve větší prodejně potravin také prodávají žárovky pod označením žárovky, tuším že 100 a 60 W a za cenu, která bývala. V ledaskterém obchodě je mají.
Asi u vás nefungují dostatečně "zelené hlídky". :-)
I když u nás možná taky jsou, nenapadlo mě to vůbec shánět, vždyť ta stovka je fakt spíše topítko....
Topidlo to je, ale když potřebuješ jednou za týden na 5 minut hodně světla, tak ta žárovka za 8 Kč je a asi i dlouho bude nepřekonatelná.
asi jo, ale vysvětluj to v Bruseli
Když už má stovka pořádně svítit, není nad tyhle kryptonky.
Bílé žárovky byly vůbec nejlepší. Zevnitř byl obvykle nanesený nějaký práškový povlak.
Normální matné žárovky měly sklo zevnitř naleptané a matné stovky přehřátím praskaly.
Ta dvoustovka vedle, ta je ze celá ze skutečně bílého opálového skla. Přivezená z podzimního srazu (a není z kempu :-) Je z 50. let, na štítku je ještě 220 V, ne 225, 230 nebo 240.
To, co popisuješ (opálovka) se prodávalo ve fotopotřebách a byly to žárovky určené do starých, nebo laciných zvětšováků, kvůli pravidelnějšímu rozložení světla. Taky bych ji tady asi našel.
A mám tady dvě pětistovky s normálním E27 závitem. Objem baňky asi tak litr. Táta to měl na domácí focení. To jsou teprve "tepelný koule" :-))
Jo, to byl Teslafot. Ty měly lepší svítivost, ale menší životnost (100 h?)
Myslíš ty opálovky ? Já je pořizoval až v osmdesátých a v devadesátých. Mizérie.
A nebo ty pětikila ? Tam je to možné. Zapínalo se to vždycky jen na chviličku (i kvůli paticím lampiček), svítily a furt ještě svítí pěkně. I když už jim je přes padesát let :-)
A když už jsme u toho focení, prodávaly se tady dost zoufalé náhražky blesků. Taková zpozdilost, když už ve světě byly standardem blesky výbojkové na baterie. Tady byl k dostání za 60 Kčs "blesk" na dvě tužkové - a co blejsknutí, to žárovička za tehdejší 2.20 Kčs (15 Kč). U nás začátkem osmdesátých, jinde v šedesátých u Polaroidů :-)
Myslím ty pětikila. Ta dvoustovka svítí normálně jak dvoustovka.
Blesk na žárovičky měl táta u Flexarety. Měly takovou malou baňku, nahoře zatavenou. Měl jsem krabičku větších s baňkou pěkně oválnou, ale nenašel jsem, asi jsem je už někomu dal.
Ale tenhle blesk SL3 z NDR jsem našel, někdo to chtěl vyhodit. Blejská ohromně. Zajímavá vlastnost je, že kdyby se nasadil na foťák a po nabití nevytáhl ze zásuvky, foťák bude celý pod napětím. Možná k tomu byly dodávané nějaké izolační boty.
Je na něm zkušební tlačítko. Zkoušel jsem, jak rychle za sebou dokáže blejskat, až nabíjecí odpor uvnitř začal zespodu tavit krabičku.
Pak jsem našel ještě tuhle výbojku do blesku.
K Flexaretě by to dobově odpovídalo, ale tady se tahle hrůza prodávala o dvacet let později :-))
Někdy v roce 1979 jsem si z půjčovny spotřebního zboží Garant vypůjčil na jednu rodinnou svatbu blesk. byla to snad dvoukilová "cívka", nad ní matná hliníková "parabola" a v ní trůnila výbojka. To celé se šňůrou na 220V. Po nabití šlo vytáhnout ze zásuvky, někam popojít a tak do minuty pálit...
Na foťák to nijak umístit nešlo, takže druhý musel asistovat. Po chvíli jsem se naučil tohle mučidlo držet v rukách společně s mým Zenitem E (1.4 kg !). Byla to dřina a fotky nestály za moc... Kolik mi tehdy běhalo voltů foťákem netuším, nehty mi neohořely (asi dobře izolující podrážky a hotelové linoleum) a elektroniku ve foťáku to taky netrefilo (nemělo jakou)
Myslím, že první "bílé" žárovky bývaly z opálového skla všechny. Později se to dělalo jinak, říkalo se jim "opalizované" a začaly praskat, bo se přehřívaly.
Stejně to vidím u lustrových koulí. Tý staré ("opálové") jsou probarvené v celém průřezu a strukturou je to prostě sklo. Novější koule už vypadají jinak, povrch působí drsně.
Vlevo se závitem je ta novější, vpravo s krčkem je "opálové" sklo. O tomhle asi bude odborně vědět Jindra.
To osvětlovací sklo bývalo v jednu dobu strašné. Flekaté, místy až neprůsvitné, s nádechem do zelena. To dnešní čínská světla z hypermarketů jsou na tom krásně.
Jo, jednu dobu byly ty bílé koule docela hrůza. Dokonce se švem! Ty původní koule se závitem bývaly do porcelánových objímek (rovné na strop, šikmé na stěnu, některé byly s očkem pro zavěšení, pár jich tu někde po baráku ještě je) a měly koule s "opálového" skla, pak se začaly dělat objímky z plastu a do toho ty šílené bílé koule se švem :(
Dneska je sklo k mání pěkné, ale prakticky všechna svítidla mám stará s úchytem skla na tři šroubky z boku, takže potřebuji, aby to mělo krčky, takové se nedělají a seženu to jen po bazárech.
To by mě zajímalo, jestli ty šroubovací někdo sbírá. Co různých tvarů a odstínů se dělalo!
Mám jenom jednu zvláštní, větší bezbarvou matovanou, je leptaná zvenčí. Nejlíp to vypadá, když se dá dovnitř ta bílá stovka. I úsporka by šla, ale je to venku a zapíná se jen občas.
http://www.odbornecasopisy.cz/index.php?id...
Tady o tom něco píšou:
Baňka se používá čirá nebo zrcadlená, barevná, barvená, chemicky matovaná nebo matovaná, popř. opalizovaná nanesením rozptylné vrstvy v elektrostatickém poli.
No vidíš, já jsem na úsporkách už asi 18 let, aniž by mě to eurobyrokrat nařizoval. Nakupoval jsem je v Německu, u nás byly nesmyslně předražené.
Jen snad snad v komůrce a ve sklepě mám nějaké ty žárovky.
Nemám spočítáno, jestli se mi to finančně vyplatí, ale mě to přináší klid do duše, protože naše malá (a to má po madam) prostě svítí furt a všude jak na parníku, a já nemusím po nich běhat a zhasínat a rozčilovat se tím, že se na chodbě aj před barákem svítilo celou noc.
Jestli tě to uklidní, zjistil jsem, že už dva dny se svítí v garáži, tam mám stovku, abych na kolo pořádně viděl. Zapomněla za sebou zhasnout dcera. Ale ani ji nemohu vyhubovat, protože zapomněla, když ráno než šla do školy byla v garáži pro písek, aby posypala cestu k domu.
Pamatuju přesně, jak jsem asi před dvaceti lety koupil elektronickou úsporku 13 W za 600 kč. A už druhý den jsem ji rozkuchal, jenom abych zjistil, co je uvnitř.
Ještě byly tenkrát taky takové s normální tlumivkou a startérem ve skle (Philips). U té časem odešel právě ten startér.
Vím, že když se zkusí startér pustit na zem, svařené elektrody povolí a zas dlouho funguje.
Tak jsem do toho klepal, jak to šlo - a nic, pořád jenom žhavilo.
Tak jedině už zkusit otevřít. Ale jak? Nic nejde napoprvé, sklo puklo.
A to byl právě ten impuls pro startér, aby začal zas fungovat. To nas..lo.
Kdy jste naposledy použili (k psaní textu) plnicí pero?
A máte doma inkoust 8-)
Já ho používám každý den - bombičkového párkra :-)
Doma mám stále bednu, ve které mám rýsovací pomůcky z vejšky (promoval jsem v roce 1983): trubičková pera, rýsovací pera (do nich se nakápla tuš meti rýsovací zploštělé hroty) - v tý době nějaké plnící štádlery nebo rotringy byly vpodstatě nedostupné, popisovací šablony, křivítka ... jo a taky mám logaritmické pravítko! :-)
Nevím jak v roce 1983, ale v době mého studia na průmce ('85-'89) se Rotringy i Staedtlery tady sehnat už celkem daly... My jsme pro tyhle rýsovací apod. věcičky chodili do jedné speciálky v Celetné, občas se něco málo dalo objevit třeba i v Kotvě.
Ale ta cena :-/ I když, dodnes mám z té doby mikrotužku od Rotringa (tenkrát stála nějak přes 50,- Kč) a funguje dodnes. Kam se na to hrabou ty dnešní spotřební čínské krumply, ty se někdy rozpadají už při pouhém pohledu na ně :-)
už o pět let dřív byly sehnatelný (-:
I dřív ... SŠ jsem abslovoval od r. 1975 a už tehdy jsme chodili do té Celetné mlsně obhlížet ... Jenže fakt byla ta pera drahá a stála se na ně i několikahodinová fronta. Takže to končilo u klasických nakapávacích per s hrníčkem [1], klasická dvojlistá [2] v té době už byla zaplať Bůh za horizontem ... naproti tomu, dodnes, když vidím tohle [3] a vzpomenu si na ruce nad výlevkou, černé až po zápěstí, trochu mne zamrazí ... Centropen se to jmenovalo.
[1]: http://nd06.jxs.cz/144/201/c40da1215f_95994382...
[2]: http://www.apropo.cz/inshop/pictures/Store/36...
[3]: http://www.simunkova.cz/uploads/picture/9...
Táta měl takovouhle sadu. Jenom to vidím, to musela být neskutečná trpělivost s tím dělat.
Ale kružítka se občas hodí doteď.
Mám úplně stejnou, tenkrát nebylo moc z čeho vybírat.
Já si snad začnu rvát vlasy, že jsem vyhodila dvě sady po dědovi - ještě v takové té pevné krabičce, co se otvírala vytažením takové tyčky v rohu...
Ale možná že je bude mít mamka schované...
Jo, správně! Pořád na to koukám, že tatínek míval tu samou sadu, ale že mi na tom něco nesdí. Krabička s vytahovacími tyčkami to byla!
Ta byla myslím menší. Taky ju táta měl.
To teda menší nebyla.
Alespoň ty sady, co jsme měli doma my.
Byly různé velikosti, táta taky takovou měl.
http://img6.hyperinzerce.cz/x-cz/inz/8951...
http://s12.postimage.org/g4j5ejdyl/890_9057.jpg
Přesně takovou měl táta taky, ještě z ní kružítko a kroužkovátko mám v šuplíčku i s křivítkama a šablonama :)
Mi ale nešlo kreslit s ničím, ani s redisperem, ani s tímto. Naštěstí jsem musela tuší kreslit jen pár výkresů. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem natáhla tuš do obyčejného pístového pera a rychle s tím tahala po pauzáku, tenká čára zlehka, tlustá pořádně zatlačit, kóty a razítko napsala rukou. Hrdě jsem to přinesla a po přitakání na dotaz, jestli jsem to malovala sama, jsem si vyslechla: "To je vidět" a obdržela zápočet.
Pár rysů v deskriptívě na kladivák jsem po marných pokusech s centropenama nakonec dělala tenkou fixou. Mně to prostě s tuší vůbec nešlo, byla všude, jenom ne tam, kde měla být, zasychalo to, dělalo to kaňky a vůbec ...
Dík za připomenutí krásného předmětu z mládí. Docela by mne zajímalo, kdo dnes umí:
- vysvětlit princip logaritmického pravítka
- spočítat na něm součin dvou čísel s převodem řádu a bez převodu řádu a
- vysvětlit, jak se na něm dají sečíst a odečíst dvě čísla ;-)
Tak co?
Když si k tomu na pomoc vezmu ještě originální návody, co k tomu tady stále mám, tak bych to teoreticky zvládnout mohl :-)
Ale jestli ta Tvoje otázka je jenom chyták, a na logáru tohle dělat nejde, tak jsem se chytil asi jako úplně první ;-)
Asi jo, co si ještě pamatuju, tak na logáru sčítat nejde, nejnižšší činnost je násobení a dělení (sčítají/odčítají se logaritmy). Ale klidně mi to vyvraťte, počty jsem nikdy v oblibě neměl. Jak říkal prof. Šedý na liberecký VŠ: Matematika je jako skleněná hruška, postavená na stopku. Vy se sápete nahoru, ale tam stojím já a leju vám do cesty mydlinky. A když se přece jen někdo nahoru dostane, tak já ho takhle skopnu dolů. A předved shoot jako trnavskej Adamec blahé paměti. :-))
Na logaritmickém pravítku jsme v roce 1978 maturovali, jako poslední ročník stavební průmyslovky ve Zborovské.
Další po nás už měli povolené kalkulačky, nám je zakázali, protože prý "ne každý má možnost si ji opatřit".
Mám doma krásnou sbírku, asi 30 různých logár, ta pravítka byla i specialisovaná, my třeba měli na jedné z těch stupnic plochy k průměrům, to se dost hodilo při navrhováné počtu prutů betonářské výztuže. Když se s tím umělo, dala se běžná statika na tom docela rychle počítat.
Na sčítání a odečítání však byl jiný aparátek, kuličkové počítadlo, neboli "sčot". :-)
Mi na střední stačilo tohle. Matikářka se mohla uválet smíchy, když jsem na tom u tabule s vážným ksichtem odečítala tisíciny :)
Je praktické, se vejde i do kabelky.
Taky je to kousek ještě po tátovi.
taky sem měl tohle pidi, ale s nebroušenou kůží (-:
Já už na logáru neumím.
Na gymplu (1974 - 78) jsme používali matematické tabulky, s nimi jsme logaritmovali - pamatujete, co to byla "charakteristika" a "mantisa"?
A jak píše Jindra - na ščotu nás učili taky počítat (ale jen jako zajímavost) a tohle umím pořád, i když né nijak rychle.
Jinak jsem už zpohodlněl - na všechno používám počítačku, i když dělit víceciferná čísla bych pořád ještě zvládl :-)
Sčítat a odečítat pomocí logaritmické stupnice? Není to nějaká blbost? Některá pravítka měla i lineární stupnici, na té by to samozřejmě šlo, ale na té logaritmické?
No takto to jistě jde, ale pan Kadel píše, že to umí na té logaritmické stupnici. Tak kdyby byl tak hodný a naznačil princip jak se to dělá. Moc by mne to zajímalo.
Tak on netvrdí, že to umí, on pokládá otázku, že by ho zajímalo, kdo to dneska umí :o)))
Nikdy nevíš, na čem se můžeš při testu zaseknout :o)))
Zkus se zeptat i na psací stroj. Podobná raritka :-)
Asi tak, to spíš člověk potká plnící pero než mechanický psací stroj.
Náhodou, mám... placatý kufříkový. (A dokonce i dva elektrické. Tedy jeden doma, druhý v práci.)
Mám, mám... To já mám taky kdeco. Ale píšeš ? :-)
V práci občas jo. Některé formuláře, které je nutno podávat na originálním papíře a nelze je tisknout celé ze sofware, je často jednodušší vypsat naž stroji, než doufat, že se tiskárna přesně trefí do okének. Ale ubývá jich.
Plnicím perem (bombičkovým) píše dcera, na mechanickém psacím stroji mi před pár dny psali u doktora neschopenku.
No to si piš! Včera a mám.
Týýýý jo, shořelo letiště či co?!?
Tebe tady moc ráda vidím.
Vždycky si na tebe vzpomenu, když jedu vokolo letiska nebo koukám z okna na Zakarrov, tak doufám, že si občas škytneš :o)))
A co mladá, nechodí ona už náááhodou do školy?!?
Ani nevím, jak jsme k tomu tématu došly, ale nedávno jsme s kolegyní vzpomínaly, co jsme jako malé děti v zimě nosily za boty. Nakonec jsme se sjednotily na bílých gumových galoších, které se nosily přes bačkůrky, následovaly šedivé gumové galoše na zip s "kožešinovým" lemem a vrchol frajeřiny byly gumové lyžáky v barevné kombinaci hnědo-béžové.
Jak to bylo tenkrát jednoduché s nákupem zimní obuvi pro děti.
8-))
A co jsi včera večeřela víš?
Na mě nesmíš takhle rychle vybafnout. Musím chvíli přemýšlet.
8-))
X : „Hele, já už sem ti normálně zapomněl, jak se vůbec jmenuješ.“
Y : „To nevadí, a do kdy to potřebuješ vědět ?“
Mě se občas stává, že v půlce věty zapomenu, co jsem chtěla říct.
Naposledy dneska při jednání...
Slušný trapas - uprostřed věty najednou ticho a kolegové čekali...
Holt jsem přiznala barvu a po chvíli jsem si naštěstí vzpomněla :o)))
A bude to ještě horší až začneš zapomínat, že jsi něco zapomněla. :-)
tak jsem na tom stejně, máme vykazovat činnost, podpora uživatelům a zapisovat to denně do tabulky. včera odpoledne jsem si nemohla vzpomnenout, komu jsem pomáhala ráno. ale na gumové galoše si pamatuji a jedněm botám se říkalo "tatranky", byly na zip, zimní a moc teplé a vůbec to v nich neklouzalo. na rozdíl od dnešních bot.
Tak ty bílé galošky jsme měly také. Zapínaly se na straně na druk.
Dokonce jsem je objevila v tržnici když byly dcerunky malé, ale nějak nesdílely moji radost z nákupu. Nosit to nechtěly a přitom se to na zahradu dalo zcela jednoduše obout na bačkůrky...
:o)))
... a výkresy na pauzáku!
Ty hodiny prostáté u prkna (značky KIN) "... si vymejšlíš, to nemohlo bejt před 45. lety, tak se kreslilo za Žižky!"
Debilové ...
Mládež kreslí (pokud vůbec) na PC, překreslit, opravit - žádný problém
Jednou mi kámoš dal několik á nulek finskýho pauzáku (tak se mu prej říkalo) a to bylo pokresleníčko. Vypadal trochu jako voskovanej papír. A na vojně se pauzáku říkalo oleáta. Když jsem obkresloval nějaký detaily ze "zámyslu" velitele pluku a můj šéfik mi to zadával, nevědel jsem, o co go.
Na pauzák to hodila až kreslička, předtím se musel udělat šmírák na balícím papíře.
A žádnej Kinex, pěkně 2x1m laťovky na kozičkách, dlouhej příložník a trojúhelníky.
Kreslička?
Alfréd Bolek, dejž mu peklo věčný oheň tvrdil, že vymyslí-li inženýr něco, měl by to umět i namalovat. Jeho červená tužka a dvoustupňová klasifikace byly vyhlášené.
1 - Pán Bůh
2 - já (A.Bolek)
3 - tu a tam některý vyjímečně nadaný student
4 - nedával
5 - studenti, kteří se domnívali, že by mohli být inženýry (ale zmýlili se)
Eventualitu kresliček nebral, bo podle něj ty průmyslovačky nic kloudnýho neuměj´ ((jo to bylo v dobách, kdy se říkalo, že nic neuměj´, ne jako dnes: ....)
Pokud oba myslíme stejného prof. ing. Dr. A. Bolka (podpis ve tvaru eliptické pravotočivé spirály), pak je pán znalec a těší mne setkání.
... a jak se potil, když na něj ´asáci´ v ´68 ječeli, že je žába na prameni, že by měl vypadnout ...
A přišla normalizace a ´asáci´ urychleně hledali místa ve výrobních podnicích.
... a přišli další
Ony tehdy byly k vidění různě vypečené figurky - jednou z nich byl i akademik Benda na elektrofakultě. Traduje se, že pokud pana akademika člověk řácky nasral, přišel druhý den do práce a zjistil, že už má týden áčka v ČKD u prkna ... :-)
Průmyslovačky u nás kresličkami nebyly, to byly kvalifikované konstruktérky, kresličky jsme vlastně vůbec neměli, jinak to byla profese pro děvčátka bez kvalifikace nebo z gymplu (což je prakticky totéž).
Většinu věcí si konstruktéři udělali sami, jen když byl nějaký obtížnější detail, naskicoval jsem to rukou na A4ku, bez kót, jen řešení, to ostatní už uměly.
Žádnej hotovej inženýr po škole se v dílenské zkušeným konstruktérům nemohl vyrovnat, ostatně asáci, docenti a tím spíše profesoři vůbec netušili jak to ve skutečnosti vypadá.
Ovšem kreslení dílenské v sestavě, tak jak se to na školách učilo svůj smysl mělo.
Netuším co učí dneska.
Pamatuju, moje maminka dělala stenografku a tukání do psaního stroje 500 uhozu za minutu mě večer dohánělo k šílenství, navíc musela záznamy porovnávat těsnopis x kazetový záznam, takze kazdou vetu jsem slysela 4x. Měla 1.30 za stránku a pamatuju se jak jsem jako 16 letá četla nějaký šetření ohledně Wonky, to byla otazka, odpoved jo, nebo ne a další řádka, takze to ta stránka byla celkem snadná napsat. A věřte nebo ne asi před dvaceti lety se poprvé víděla se Zemanem a líbilo se jí jeho vystupování, prože prý byl na rozdíl od ostatních slušnej a nemluvil sprostě.
Tak jsem myslel, kdovíjaká rarita, když jsme s tímhle strojkem stejně staří.
Ale ono se k tomu dá sehnat skoro všechno!
Náhradních dílů máme zatím dostatek, protože málokdo dodnes odolává těm moderním lákavým designům, tak časem přibyl i druhý motor a taky ten novější stojatý s převodovkou zvlášť.
My ten novější mame a pouzivame dodnes. Proč se ho zbavovat, když funguje. Jen od samého začátku dělá strašný kraval. Ale protože ho nepotrebujeme často, da se to vydržet. Máme k němu ještě zdedeny kafemlejnek s mlecimi kameny ještě z nejake puvodni série, ma ještě takový design a plasty odpovidajici sedesatym letům.
Tenhle starý taky není zrovna tichý. Motor je chycený přes silentbloky zvlášť k hornímu a spodnímu krytu a mezi nimi je mezera. Teda bývala. Kryty o sebe mlátí 100 x za sekundu.
Ale ne všechny kousky takhle duněly, některé si jenom tak hvízdaly, když se motor povedl. Podobně jako vířivé pračky Romo.
Asi je na čase ho trochu zrenovovat (jenom co zrenovuju ten náhradní).
Jaký to je mlejnek?
U tohohle má kameny jenom ten na mák a z nějakého důvodu nemlel. Až ten stejný získaný náhradní funguje.
Kafemlejnek k tomuhle je na ten rychlý výstup, má ještě svůj zrychlovací převod a zrnka jsou rozsekávaná na padrť rotujícím tupým nožem za silného zahřívání a kraválu. Ten se používal, ale už ne.
Takový. Ta spodní část je převodovka. Jiná než originální k tomu novému mixeru, ale pasuje na výstup mixéru.
Mele to pěkně, jen kastlík, kam padá kafe se musí šprajcnout složeným papírem, protože chvěním mixeru má snahu se vysunout ven.
(Koukám, že se obrázek v prohlížeči otočil)
Tak to by mohlo být možná původně k tomuhle: http://www.rukovetprosberatele.cz/cs/689-mix%C3...
Takový měla babička, i s dalším příslušenstvím. A já jsem to vyhodil, protože to mělo daleko do zachovalého vzhledu.
Měl prapodivnou regulaci rychlosti. Páčkou se plynule nastavovalo napružení kontaktu, který byl pak odfukovaný proudem vzduchu z větráku, čímž se rozpojoval a jiskřil, tak nějak. Tím se rychlost stabilizovala bez ohledu na zátěž.
Ale přímo ten mlýnek nepamatuju.
My jsme doma měli takovýhle:
http://aukro.cz/stary-slehac-elektro-praga...
Asi je někde na chalupě.
Šlehačku dnes šlehám ručně metličkou, je to takový pěkný rituál a aspoň se jí nepřežírám často :)
Moje "roboty" :)
Mlýnek na mak je o hodně starší, jak já, ale mak na švestkový knedlíky jednou za rok pomele. Mlýnek na maso používám poměrně často a na tom mlýnku na strouhanku strouhám brambory na bramboráky, jde to podstatně rychlejc, jak na struhadle :)
Zrovna před Vánoci jsem se potěšil, ze náhradní díly k masomlynku po babičce jsou stále vyráběny. Porkert c. 5.
Mlýnky Porkert sepořád ještě vyrábí :)
http://www.mlynky-porkert.cz/
No právě. Porad se vyrábějí, to je jeden zázrak a ten druhý je ten, ze nepodlehli potřebě dělat to nějak jinak, hlavně nekompatibilní se starými.
Mám v kuchyni téměř identickou sestavu. A slouží k mé plné spokojenosti.
Mi na tom makovém chybí mosazný límeček na výstupu. Už jsem přemýšlela o koupi nového (dělají se i z poctivé litiny), ale tohle je krásný secesní kousek a na funkci límeček nemá vliv.
Mlýnek na mák sice nemám secesní, nicméně je minimálně tak starý jako já (z výbavy mé maminky).
Když takovou věc, byť už notně opotřebovanou, beru do ruky, tak pokaždé žasnu, jak si i za cenu vyšší pracnosti při výrobě dali záležet na designu. A mohli tu násypku udělat z obyč plechu, ne, oni ji udělali z mosazi. Mám doma staré lustry z té doby a když jsem je předrátovávala, tak to byla radost dělat, ušlechtilý materiál, perfektní zpracování každého šroubečku, prostě nádhera. Nechápu, že lidi měli to srdce takový věci vyházet na smetlák.
Třeba je ta mosaz jen z praktických důvodů. Snadnější tvarovatelnost (jednodušší forma, lehčí a levnější lis), bez nutnosti povrchové úpravy. Zbytek je litý. Prostě výrobně snazší a levnější. A taky hezčí :-)
asi jo, tehdy asi nebyla mosaz tak ceněná. Ale těžko říct, jeden lustr je pocínovaný, ale vespod je to mosaz. Cínovali to kvůli barvě a možná aby to nechytalo patinu, s mosazí se to dobře dělalo, je dobře tvárná. Druhej lustr ze stejné doby je evidentně pochromovaný železný plech. Proč jednou tak a podruhé jinak...
Já myslím, že i tehdy odlišovali ušlechtilejší materiály. Ale u těch lustrů je to stejně jedno, přežily sto let v plné kráse i funkci oba dva.
I v secesním lustru můžou slušně fungovat úsporky, jako u mě v pracovně.
Nebo co říkáš té art-deco stojací lampě, to je kousek, nebo zase secesní lampa z růžovéhop lisovaného skla, není to paráda?
jenomže na to pamatovat fakte nemůžeme.....
Koukám, že máš stejný osvětlení, jak já :))
Akorát jsem si u všech ty tři koule, co máš otočené na strop, otočila dolů a vypadá to jak hrozen. Mají to dělané fikaně, se to dá poskládat tak i tak, když se to rozebere na jednotlivé díly. Dřív měli vysoké stropy a závěsné tyče klidně i metr, tak to otočení nahoru asi mělo smysl. Já mám stropy tři metry, tyče jsem zkracovala a nepotřebuji, aby to svítilo na strop, tak jsem to otočila dolů. Do těch koulí dávám jen čtyřicítky (silnější tam praskaly) a už jsou tam dvacet let, některé původní i déle. Vlastně používám jen jedno pořádné světlo u stolu a tam potřebuji stovku žárovku, jinak nevidím, spotřebu mám tak jednu žárovku za rok. Ostatní osvětlení jede příležitostně naplno, jinak tak pár minut za den, tam mám všude čtyřicítky či dvacítky a ty nepraskaj, ty mě možná (na pár vyjímek jež mám v rezervě) přežijou. Vyměňovat to za úsporky nemá vert, cena úsporek by se mi do konce života asi ani nevrátila a mám obavu, že by tak dlouho ani nevydržely, to sou to krámy a "spotřební zboží". Nehledě na ekologii, po mě tady zůstane jen trocha skla, pár wolframových drátků a plechovejch objímek, žádný svinstvo.
Onehdá jsem jeden restaurovala bráchovi do opravené místnosti na chalupě, taky jsem otáčela baňky dolů.
Taky jsem to nakupoval na blešácích a antik-trzích, tyhle jsou z Buštěhradu u Kladna.
Za 10 let mi v tom praskla jen jedna úsporka, ale mám tam nějaké co jsem přivezl z Německa.
Na lustry, lampičky a sklo vůbec já jsem ujetej.
No a tohle jsou repliky, teda ta první z Kamenického Šenova někdy z počátku 60tých, a ta druhá je čínský fake secesní lampy od Gallé a další zase fake secesní lampy od Tiffani
Jo, já su na světla taky ujetá, jsem to porůznu posbírala, něco seskládala z více starých šrotů, předrátovala... Ale má to svůj půvab. Potíž byla, že jsem pak k tomu musela dodělat všechno ostatní, takže mi to trvalo několik let, ale zase jsem mohla využít staré kusy nábytku, které byly doma a k novějšímu by napasovaly. Ze zbytků stolních lampiček jsem udělala lampičky na zeď, sehnala jsem stínítka, který k tomu pasují a udělala to na normální vypínače na zdi, ty původní tam sice jsou, ale nefunkční. Tu na obrázku mám právě u stolu a do ní potřebuju stovku žárovku.
Se čtyřicítkama žárovkama mám tu samou zkušenost, že v lustru byly některé přes třicet let. Byl v ložnici. Svítilo s s ním denně, ale nikdy ne moc dlouho. Ten lustr jsme v paneláku nechali i s nima, když jsme se odstěhovali.
Když jsem to zkoumal, v těch žárovkách se tím častým ale krátkým zapínáním vlákno postupně prověsilo. Kdyby byly dolů, už by se i pomalu dotklo skla. Jak se původně dvojitá spirála vlákna natáhne na jednoduchou, má větší tepelné ztráty, hůř svítí, ale dosáhne tak dlouhověkosti.
Ale dnešní už tolik nevydrží, wolframem se v nich šetří.
Tohle je zajímavá věc, stále použitelná.
Jsou i historické kousky, toto je asi poslední verze z 80. let.
Nechybí jediné písmenko nebo znak.
Ale že jsem se s tím nablbnul, radši už nepamatuju, co všechno bylo orazítkováno.
Tak tohle doma mám :o)))
Přesně tu samou- kupovala jsem ji někdy v roce 1978/79.
A také kompletní :o)))
Haha - já tuhle sadu mám a stále ji používám v práci - sestavím si text do razítka a tím pak ověřuju projekty.
Dělal sis na tom taky omluvenky do školy? :)
Spolužák na učňáku měl vpodstatě to samý, jen v trochu modernější verzi, myslím, že už se samonamáčecím strojkem. Vyráběl omluvenky od MUDr.ů jak na běžícím pásu nejen pro sebe. Do tý doby, než si je po nějaký době třídní asi vyskládal vedle sebe a zjistil, že jsou vlastně všechny natištěný stejným písmem...
Tohle jsem pořídil hned po vojně na doplňkovou půjčku.
A používal jsi kazety Emgeton (zvané "emžetén"), co tak krásně střívka magiče barvily do hněda, nebo jsi snobsky používal Maxellky ?
Největší frajeři měly Sony z Tůzu....
To bylo až o dost později. Asi nejběžnější Sony HF bejvaly až od začátku osmdesátek (společně s TDK AD a nějakým tím BASFem). V sedmdesátejch vládl Maxell a znouzecnost Emgeton.
Devadesátka Maxell stála 105,- Kč, šedesátka 60,- Kč, ovšem volně na krámě nebyly, v Říčanech jsem je sháněl dost těžko.
Agfy Superferochrom jenom v Tuzu.
Ceny na halíř správně :-) Pamatuju si ale, že kupodivu v HK je minimálně v jednom kšeftu mívali. Možná jsem jen na ně měl kliku, ale vím, že jsem tam občas zatáhnul mámu a udyndával, aby jednu kazetku koupila :-)
Jo a Emgetonka stávala 50 Kčs. Akorát si teď nemůžu vybavit, jestli "90", nebo "60". Na devadesátku by to bylo moc laciný, a u šedesátky by to byl moc malý rozdíl proti maxellce. I když, tehdejších deset korun nebylo málo (jako stovka dneska)
Kolik muselo stát tohle? Píšou tam rok 1982.
Tělo kazety je kovový odlitek.
V tý době tady byly i tzv."chromky" (typ II) za pořádnou raketu. Metalky (typ IV) , teda ne metal krabičkou, ale typem "povrchu" pásky byly tehdy prakticky nedostupné. O těch jsme si jenom četli v návodech magičů v souvislosti s přepínačem typu pásky.
Chromky jsem začal pořizovat až před "smrtí" kazeťáků někdy v devadesátkách, kdy už byli dostupnější. Tehdy jsem si koupil i pár metalek (IV) s tím, že si na ně nahraju něco opravdu nej nej... No a dodneška je mám na půdě nerozbalené :-))
Jak před "smrtí"? Já jsem si lepší deck Sony koupil až v r. 93 a používal skoro deset let.
A co jsem dělal v servisu, do poslední chvilky byli zákazníci, co lpěli na svých miláčcích a chtěli je opravit za každou cenu, i nakoupit díly do zásoby. Až už díly nebyly, tak byl klid.
Ale bylo to umění, nastavit všechno, aby byla nahrávka k nerozeznání od originálu, až na nějaký ten šum, najít každou příčinu kolísání rychlosti a tak.
Zvlášť u kompaktních věží, kde nešla zvenku nastavit ani ta úroveň. Žádnou automatiku to většinou nemělo, ke cti kvality zvuku. Tenkrát ještě nebyly CD nahrané stylem maximální úrovně od začátku do konce, takže slabší nahrávka znamenala víc šumu. Kdo si stěžoval, tak se mu to upravilo dle přání. Samozřejmě musela zůstat zachovaná schopnost kopírovat kazety, aby kopie hrála stejně.
Tyhle kazety jsem dostal později, tak chci oprášit ten deck a něco na ně nahrát, jenom tak.
Já pořizoval deck Aiwa RW570 někdy v roce 1987. Kupodivu se objevil mimo Tuzex v jakési prodejně radiotechniky tuším pod hlavičkou Svazarmu za tehdejších 5.400 Kčs (na dnešek nějakých 40.000 Kč :-) Bral jsem tehdy honem čtyři pro příbuzné a známé. Měli jsme je chvíli postavené nad sebou a kopírovali kdejakou slušnější muziku.
Dodneška je máme já i brácha. On snad funkční, já v bedně na půdě. Postupně mi umíralo přetáčení, později i normální posun.
Jejich "smrt" přišla s rozmachem už mrtvých CD a pak mp3. Nepočítám v to nějaké fajnšmekry a staromilce. Klasická fotografie chemickou cestou je taky pro běžnou populaci "mrtvá", i když pro pár lidí furt čile žije.
Taky to někde mám a funkční, možná i ty kazety, asi to bude na půdě. Takového toho dvojpsa.
Pak mám ještě malinkej mono kazdeťák, používal jsem ho na nahrávání programů k počítadlu Sinclair Spectrum ZX, měl jsem k tomu i specialní malou ruskou telku. Ty naše "výpočetní" začátky u těch blikajících televizorů našim očkám asi taky neprospěly.
Narozdíl od kazeťáků jsem Sinclaira prodal a teď toho lituji, je to kus historie výpočetní techniky.
A to já mel ještě k sinclairu podomácku vyrobenou klávesnici. Základem byla tlačítka vypajena z nějaké klávesnice možná dokonce z legendárního superpocitace CDC 3300, který skončil svoji existenci v mikulasovickem Mikovu. Tlačítka to byla fortelna, na zlacení kontaktu se nesetrilo, takže ta by asi fungovala i ted.
Klávesnice ke comodoru64 u nás vydržela v pohodě, ale joyisticky u nás nevydržely nápor.
Nakonec taťka sehnal panel z jeřábu se dvěma pákama a předělal na duble joyistick. Ten byl nesmrtelný a někde tady možná ještě je.
A jednojehličkovou tiskárnu "Ondra" jsi měl taky?
Ne neměl. Postavili jsme si v práci interface k polské tiskarne dzm 100.
AIWA, to už byl docela "moderní" stroj.
Já si vydyndala někdy v roce 1976/77 tohle http://audiotechnika.blog.cz/1104/brg-mk25a
Vím, že jsme ho tehdy kupovali na Václaváku a dostala jsem ho snad k narozkám nebo za vysvědčení.
A vydržel mi docela dost dlouho.
No jo, taky to bylo o deset let později.
Obdobu tohodle monofono, ale ve stereoprovedení si pamatuju od jednoho spolužáka. Jeho táta byl tehdy trošku víc za vodou a tak se u nich objevovaly různé podpultovky. U něj jsem se poprvé setkal s LP ABBA, druhou řadovkou.
O něco později jsem našel jiný kámoše a na naše provinční poměry to chytlo daleko lepší švunk :-)
Počkej na LP Abba si pamatuju, to jsem chodil na průmku, nevzpomenu si který ročník, v Polské kultuře tehdy chvilku prodávaly LP Watterloo....
To Opusácké Waterloo (splácanina z W a Ring) mám doma (tehdy 80 Kčs, až si někdo bude stěžovat na ceny dnešních desek, přes 800 Kč dnešních :-)
To se tady prodávalo tak v tom roce 75-77. Pak přišel film z australského turné a následně soudružský zarach až do devadesátého.
Nemohl jsem si pomoct, další letitá dobře sloužící věc mi padla do oka.
Tohle se mi přes zimu vyjímá jako infrazářič v koupelně.
Typ ELA-1 z r. 1975, výrobce Kovodružstvo v Žebráku.
Pro daný účel stačí slabší spirála 550 W, silnější má 1250 W.
Vyhovoval by i ten prastarý kulatý, kdyby byl.
Další věci, které je škoda vyhazovat, když dobře slouží.
Kdo má dnes doma něco jiného než "tanga"?
Tu spodní řadu doma máme. Dokonce i v té šedivé a oranžové. Ne tedy všude, ale máme.
My ty hnědé máme všude, to už máme asi starý barák.
Jinak na žádnou kuriozitu nemůžu přijít, logaritmické pravítko a křivítko a maxellky mám taky. Možná přece něco by se našlo - kočárek po mně, doufám, že je na půdě stále ještě v pěkném stavu.
Fakt?!? Tak kdyby jsi se ho náááhodou chtěla zbavit...
To tě zklamu, leda až někdy, až nebudu mít na chleba. Ještě bych si s ním někdy ráda pojezdila.
... co metlu na šlehání sněhu? Měla´s (máš) takovou tu spirálu z drátu?
(nevím, měla-li to máma ve výbavě nebo zdědila-li to po své mamince)
Taková metla by se ještě našla u mámy doma. Ráda jsem ji používala. Dokonce jsem si ji do své domácnosti taky pořídila, teď je už na půdě, v šuplíku se mi do té její spirály zamotávaly jiné věci.
... a Remoska
(nejpřevratnější vynález do kuchyně - dle nějakého britského spotřebitelského průzkumu)
To víš, že mám. Dědictví po babičce, jak je to staré netuším, určitě víc jak takovejch čtyřicet let (to už si pamatuju, že v ní babička pekla aji buchty).
Stále v provozu, bych maso jinak neudělala. Peču v tom štrůdl, dusím, peču...
Perfektní je pečené kuře s rýží ALL IN ONE, žádná práce. Hodinu pečeš kuře, pak přidáš na výpek zpěnit cibulku, nasypeš tam rýži, doleješ vodu a za dvacet minut hotovo. Kuře opečenou kůrečku do zlatova (rýže vodu vytáha), rýže bezvadná, stačí jen dokrájet okurek či rajčátko a můžeš servírovat. Když chceš být fest úspornej, vyjíš to rovnou z toho a nezašpiníš ani talíř :)
Remosku, robota, tlakový hrnec měla a má moje máma, myslím že už to nepoužívá. Já nic takového nemám. V kuchyni se obejdu např. i bez myčky a digestoře.
Myčka a digestoř už je jinej level, to nemůžeš srovnávat :) :) Takový blbiny taky nemám, otevřu okno a mám dřez, ne?
Remoska je náhrada trouby, to bylo určeno pro ty, co neměli ani troubu...
A já mám troubu teprve pět let, předtím jsem měla jen tu remosku a tak jsem si na ni zvykla, že jsem troubu za těch pět let použila snad jen třikrát, zbytečná věc, dvacet let mi stačil dvoukolovej vařič, na kterým jedna plotýnka neuměla regulovat teplotu, tudíž ne moc použitelná) a remoska. V remosce se dá upéct i vánoční cukroví, aji usmažit šnicle, prostě úplně fšechno.
"A já mám troubu teprve pět let, předtím jsem byla svobodná..." :-)))
Tož do důchodu to mám na dnešní poměry "za pár" a mí spolupracovníci jsou o dvacet a víc let mladší jak já.
Jsem řešila jiný věci, jak nějakou blbou troubu...
A můžu tě ujistit, že bych neměnila.
Nač tak silná slova?!?
Není přece nic špatného na tom, používat vymoženosti dnešní doby.
Používám remosku i troubu, dřez i myčku a musím říct, že ani jedno z těch zařízení nepovažuji za blbý. Spíš naopak.
Ano, dá se přežít jen s dřezem a remoskou, ale proč si neusnadnit práci, když ty možnosti jsou.
V domě, aspoň uvnitř, jsou teda všude jednotné "klasiky" se zakulacenými rohy. Mám plno náhradních dílů.
Co už jsem dlouho nikde neviděl a nemám ani kousek, to jsou původní bakelitové páčkové, po vzoru amerických. Byly jednoduché i dvojité, i ze světlého bakelitu, páčka čouhala z kulaté dírky. Dělaly se nejspíš chvilku současně s otočnými.
Tak to já se hlásim, že jsem všechny ty ze spodní řady vyměnil. Máme už jenom Tanga! On byl ten spínač shodný s těmi bílými nad nimi, který byly podle mě taky dost poruchový (zlomený jazýček pružného kontaktu, co si tak pamatuju). Vim, že jsem u mnoha Klasik-ů musel dolepovat pod hmatník různý podložky, aby původní bakelitová kolébka přecvakla.
Zato ty z horní řady byly skoro nesmrtelný.
Používáte ho ještě někdo? Ho mám jako pojistku, když vypnou proud.
"Když vypnou proud", to mě inspirovalo.
Tak ještě poslední věc, tahle setrvačníková dynamobaterka.
Z kterého roku to může být?
Žárovku 2,5 V 0,1 A je už těžké sehnat, náhodou jsem měl, s jinou to nesvítí, ani s běžnější sovětskou 0,15 A.
Když se pokazí, to by byla škoda předělávat na LED, ale teda svítilo by to víc.
Když už jsme na těch cyklostránkách a jde řeč o baterkách - koncem sedmdesátých let, když jsem jezdil jako žáček, tak napodzim a zjara bylo největším vopruzem vozit na galuskáči dynamo a klasický světla. Jenže v podstatě nic jiného tehdy nebylo.
Určitou frajeřinou tehdy bylo sehnat v Drážďanech dynamo přímo s přinejtovaným světýlkem. To už se člověk aspoň nestyděl, i když se furt ještě nadřel. Ono to německé dynamo taky kladlo menší odpor (tomu pomáhalo na našich dynamech navlíknout na kladku dynama "pneumatiku" z nějakého dětského autíčka - prd to svítilo, ale zas nezdržovalo :-)
Ale proč jsem s tím začal - úplně největšíma frajerama byli někteří staří mazáci, kteří nevím kde sehnali (asi ze "západu") baterku na kolo se dvěma parabolkama. Kurtovalo se to buďto na ruku , nebo víc frajersky na nohu pod koleno. Asi dva malý monočlánky nad sebou svisle a nad tím čirá parabolka dopředu, červená dozadu. No co vám mám povídat... nedosažitelnej sen, úplně stejně jako kliky Campa...
Čoveče to máš všechno doma? Kde to bereš?
:))
Včera jsem se po dlouhé době díval na "Vyprávěj", protože to bylo na téma cesty do tehdejší Jugoslávie.
Já byl jako kluk v Jugošce dvakrát s rodiči. O zařizování cesty jsem se tedy nestaral, papírově to tak bylo, ale pokud jde o vlastní pobyt u moře, tak takhle to tam tedy nebylo (aspoň v době, co jsem tam byl já = 1966 a 1968). Peníze navíc jsme žádné neměli, přesto jsme tam měli zmrzliny každý den, i na večeře jsme chodili (jinak ale máma vařila), benzín taky bez problémů, v kanystrech jsme nic nevezli, ty vlastní kempy nebyly tak idiotské jako ve Vyprávěj. Takže s tím včerejším podáním vcelku nesouhlasím :-)
Když jsem předělával byt (předloni), vynášel jsem (v pytlích) stavební odpad ke kontejnerům. Každému, kdo mě byl ochotný poslouchat jsem sdělil, že až další odpad nebude, objednám kontejner a nechám vše odvezt.
Některý z ´milých´ sousedů mě udal MP, že zakládám černou skládku.
Takže přestupková komise a pokuta
Takové udávání snad bylo běžné v ´padesátých´ i když se rodiče o něčem takovém nikdy nezmiňovali ...
Podobní volové a kravky bydlí nad a pod námi. Domácí mi vždycky vyřídí, co na nás žalujou na schůzích společenství vlastníků.
Já měl kdysi v podnikovém činžáku souseda, který byl ochotný jít proti mě svědčit k soudu. národní podnik mě chtěl vystěhovat jakožto "single" na ubytovnu a tenhle dobráček tam soudci štěbetal, že v tom bytě asi moc nejsem, protože mě téměř nepotkává. Já na to zůstal čumět, ale pak mě napadlo soudci říct, že ten soused v baráku taky asi moc není, protože ho taky nepotkávám. A bylo po svědectví... Pak se mi nějakej čas vyhejbal :-)
Rozdíl 20 let se určitě někde projevil a co jsem zaslechl a vypozoroval od těch co v té době tam mohli jet, tak zhruba tak nějak to asi mohlo být. On ten film spíš ukazuje to co bylo obvyklé.
Byli jsme tam v ´86 ´dvanácettrojkou´ s dětmi a také nebyl problém.
Když ono napsat (tvrdit) že bylo tehdy vše ´na levajdu´ je mnohem jednodušší, než se k minulosti a současnosti stavět stejně kriticky.
"Havel to taky říkal ..."
Nikdo netvrdí, že byl nějaký větší problém, když už tedy dostal povolení vyjet. Dnes taky není problém pro našince jet na dovolenou na Riviéru, ale co tam a co s tím :-)
Většina lidí i v současnosti pořád když jede na dovolenou do "Jugoslávie" nebo Itálie, tak kouká a přemýšlí jak kde nejlevněji natankovat, kde a jak se levně ubytovat, levně se najíst a i ty nákupy jsou hodně omezené.
"Většina lidí i v současnosti pořád když jede na dovolenou do "Jugoslávie" nebo Itálie, tak kouká a přemýšlí jak kde nejlevněji natankovat, kde a jak se levně ubytovat, levně se najíst a i ty nákupy jsou hodně omezené."
Tedy jediná změna je, že ´padl´ příslib?
Upřesním, příslib a výjezdní doložky.
Asi jak pro koho, kdo na pohodlnou dovolenou nemá, tak ano. Kdo na ni má, tak ne. Jiný rozdíl v tomhle bodu být ani moc nemůže, ale i ten je neskutečně hodně veliký.
"jak kde nejlevněji natankovat, kde a jak se levně ubytovat, levně se najíst" přemýšlím i u nás... Kdyby byly dvě benzinky vedle sebe a jedna by byla dražší jak ta druhá, tak u které bys natankoval? Předpokládám, že u té dražší, když "odsuzuješ" lidi za to, že koukají a přemýšlí, jak kde levněji natankovat... ;-)
V uvozovkách je část Lelkova příspěvku.
Přeci se (my dva) nebudeme hádat, zda ty lidi odsuzuji nebo ne.
Ptal jsem se toliko, změnilo-li se v tomto ohledu tak mnoho ...
Když vidi, že dneska jezdí na dovolenou k moři a na lyžovačku do Alp opravdu kde-kdo, tak bych řekl, že se změnilo hodně!
PS.: I my tam byli a né jednou.
jj, nebudem se hádat, jsem to ne zcela správně pochopil (to víš, nevyspaný mozek zatemnělý opiáty; ale noze je to jedno, ta furt bolí).. ;-)
Ale myslím, že levnější tankování neřešíme jen my češi (a moraváci a slezané)... ;-)
O bolavý noze mě povídej. Problém je v levém kotníku, na kole ani brk a šourám s ...
Kurva, to sme tak staří (já jo!), abychom se tu bavili o chorobách? Koho to zajímá!? Eště si z nás budou, dobráci, dělat ´prdýlky´!
Když se jdu mrknout za svejma bejvalejma farníkama do práce a na vrátnici je spřátelená sekuriťačka - pracující důchodkyně, čím myslíš, že mě nejčastějc vítá? "Víte kdo umřel?" :-)
Tak v tom případě nevím, co moje máma (u)dělala špatně, že mne s ní do Jugoslávie v 86 nechtěli pustit...
Nemuselo toho být moc, stačilo jedno kritické vyjádření a jedna snaživá soudružka, která třeba naopak jet chtěla a bylo odbyto. Fůra celých rodin nedostalo povolení.
Máti vyloženě odmítla vstoupit do KSČ. Že by to bylo tím? :)
Pokud se to odbylo jen tím, že vás spolu nepustili do Jugoslávie, tak to dopadlo ještě dobře.
Projdu-li (a zdokumentuji) nějaký HK ´Bronx´, také mohu tvrdit, že to je v HK obvyklé, že to tam stojí ´za vyliž pr.el´ ...
(tendenčnost je svinstvo)
Teď ti nerozumím, co bylo na tom filmu špatně, co bylo mimo realitu a neobvyklost? Co tam bylo že stálo za vyliž?
Film jsem neviděl, bo TV nevlastním
A co internet, internet máš? :-))
Ale jó; když já TV nerad ...
Vždyť ji nemusíš konzumovat, ale na pořad se podávat klidně můžeš :-)
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10266819072...
Si to budu muset pustit, já znám Jugošku jen z vyprávění strejce (a několika kolegů tenkrát v práci) a i on, jako "kovanej" a náměstek SČE vozil benzín v kanistrech ...
Do Bulharska (1988) jsme z Kladna jeli (Š 1203) přes K-M-S (pro nepamětníky Karl-Marx-Stadt, nyní Saská Kamenice = Chemnitz).
Když´s věděl jak, byl tam benzin podstatně levnější než u nás (i Němci se nechali ´korumpovat´8-) )
Nějaká oklika k oklamání celníků?
Já byl párkrát na Rujaně a s benzínem se to vždycky vyřešilo v táborový hospodě. Zaplatil jsem Němci pár piv a on mi pak celej pobyt přivážel z vejletů benzin ve dvacítce kanystru. Kolik stál, 20 nebo 30 mařen? Už nevím.