Nevlídné přízemí ještě nevlídnějšího šedého paneláku na Jižním Městě.Proti mně si sedá psycholog, kluk jen o málo starší než já. Jak dlouho ten může být z vojny?„Tak povídejte" pobízí mě a já moc nechápu, co po mě chce.Před tím s ním hodinu seděla Dana, teď přišla řada na mě. Každý sám, odděleně…
Jindřichu smekám před tebou. takhle se vysvléci až na dřeň, ale možná je to pro tebe sebereflexe nebo spíš sebemskačství. V každém případě je to sice smutné, ale zajímavé čtení. Ovšem teď, když padlo prvně jméno Soňa, tak my, čtenáři tvých blogů víme, že se blíží hapy konec. Dík za skvělé čtení a piš dál.
tak to vime, jen jestli to ten vul jeste jednou nepodelal a ten happyend nedelal na reparat. :-)) Jinak se zachovala jako pekna kurva, když si vymyslela, ale to ji urcite poradila nejaka dobra duse. Hnus toto a vždycky to stejne odserou jen ty decka.
Děkuji .
Končíme, další díl nebude. Víte jak to dopadlo, příští rok oslavíme se Soňou 25 let.
Nejspíš tak, źe někam odjedu na kole, a ona si pro mě přijede. :-)
Nikdy jsem podobným způsobem nepsal.
Vždycky jsem si v hlavé srovnal příběh, a pak to naťukal.
Tentokrát to bylo jiné, pustil jsem film vzpomínek, a nevěděl jak to bude dál. Chtěl jsem psát úplně něco jiného, s nadhledem.
Sežralo mě to, zmuchlalo jak ubrousek, a bylo to jak droga. Nemohl jsem přestat, i když to bolelo.
Ješté jednou děkuji za vlídná slova.
Už nic takového neprovedu.
Mi to nesedí, protože klasická, zištná mrcha, by se zachovala racionálně. Ta by se k tobě do Vánoc nastěhovala klidně do kurníku.
Hýčkala by tvoje ego, abys nepojal podezření.
Věděla, že kolaudace je na spadnutí, rozbalila by to až v okamžiku, kdy by měla byt jistý.
Asi jste její motivaci, nebo inteligenci(?), s tátou krapet neodhadli.
Přesně.
Tohle mi taky nesedí. Stačilo tak málo, a měla všechno.
Jenže ona už byla angažována jinde a zřejmě ten byt, měl být jen bonus, pro který jí nestálo za to snášet to nepohodlí.
Možná to bylo všechno jinak.
Psycholog tenkrát napsal: oba nezralí, příliš orientovaní na své řídící rodiny, neschopní si vzájemně naslouchat. Drobné banální konflikty přerostli v hostilitu.
V mém příběhu nejsou kladní a záporní hrdinové, a už vůbec v něm není žádný vítěz.
Dva mladí lidé, co to nezvládli.
V divné době s divnými pravidly.
Každopádně mi nezbývá, než taky kladně hodnotit tvoji odvahu i poutavý literární styl :-)
Při psaní to sice bolí, ale nakonec to přebolí, je to celkem účinná terapie.
Člověk po nějakém čase zjistí, že se mu vlastně docela ulevilo, asi jako když se konečně odhodlá uklidit stoletý bordel na půdě.
A když si to pak po sobě, s dostatečným časovým odstupem, přečte znovu, pokaždé to bolí zase o něco méně.
Ale já třeba jsem s hrůzou zjistil, že jsem si, přes upřímnou snahu o nemilosrdnou sebekritiku, krapet nadržoval :-)
To je naprosto přirozené, kdyby si četl ten samý příběh od protistrany, získal by si úplně jiný obrázek.
Já ten příběh slyšel jen tlumočený od dcery, tak jak byl podáván jí a bylo to dočista něco jiného a pes by si ode mne kůrku nevzal.
Některé věci některé ženy ovšem dělají stejně a stejně blbě. Shrnul bych to do jedné věty:
"Bude platit a děcko už nikdy neuvidí".
To první je v pořádku, to druhé je skoro zločin.
Léta dojíždění na sever v stanovený každý druhý pátek, pro děcko na víkend, úspěšnost 2 x za 3 roky. Nejčastější důvod "je nemocná". Moje dítě bylo periodicky co 14 dnů choré. V školním věku tohle už tak jednoduché nebylo, tak nastupuje ignorace dohod potrvrzených soudem, obrana téměř nulová. Soudy jednají strašně pomalu. Když konečně to vypadá, že po 6ti letech uvidíš dceru jinak než tak, že ji tajně pozoruješ, když se vrací ze školy, ve stanovený den, jako na potvoru zase ta nemoc. A takhle se to točí léta.
Pak ti přivedou vystresované 11ti leté dítě ke dveřím, které ti do očí řekne, že s tebou nikam nechce, protože si chce hrát s kamarády.
Hodně rafinovaná krutost.
V jejích 16ti se dozvíš, že jsem se na ní celé dětství kašlal, že co 14 dní seděla připravená na kufru, a já nikdy nepřijel. Nejdřív to obrečela, a pak mě začala nenávidět.
Vytáhneš zažloutlou krabici, a předkládáš důkazy, jeden po druhém, každý druhý pátek natankováno u čerpací stanice 500 metrů od jejich bytu na severu, 140 kilometrů od mého domova.
Šestnáctiletá dívka chápe, že by bylo dost nenormální si jezdit tankovat tak daleko, jen proto, abys na dítě kašlal.
Kopie všech těch soudních podání, rozsudky, papíry, hromada papíru za ty roky.
Krutá rána, poznání a vážně narušené vztahy s matkou.
Tohle se už stát nemuselo.
Některé zážitky a situace lze nahlížet z různých stran subjektivně. Některé situace však dvojí či trojí výklad neumožní.
Když už s ji vybojoval, je ti aspoň podobná?
Švagr takhle přišel o dva syny. Po pár letech marné snahy byl z té špíny nemocný, nakonec to definitivně vzdal, navíc se musel odstěhovat někam, kde ho nikdo nezná.
Přitom oba kluci jako by mu z prdele vypadli. Inteligentní, neskutečně trpěliví, cílevědomí, starší nedávno dostudoval architekturu. Jeho bývalka se teď chlubí cizím peřím.
Nevybojoval, přišla sama, v těch 16ti. :-)
Fyzicky je mi podobná nezaměnitelně, vydávám ji za svoji starší sestru :-).
Techniku v Liberci vystudovala bz problému, ale k tomu měla předpoklady po obou rodičích.
Nemá moji sveřepou zaťatost a neústupnost, kterou mám po tátovi, ale to může být vlastnost odpozorovaná a vychovaná a nikoliv zděděná.
Je na začátku, na mateřské hned po škole, v tom je asi víc po matce.
Aby ten její nemusel "tahat brikety v batohu" si hlídám sám, znáš to, začátky jsou složité v každé době, zvlášť tam na severu.