„Ty jsi tak krásná..."„A ty zase tak ženatý..."„Ano, jsem, ale zdá se, že ti to moc nevadí."„Nevím. Víš, že zítra odjíždím?"
Taková letní holka. Krásná, mladá a svěží jak jarní ráno.Jirka, můj kamarád a pokušitel z vojny, se na mě zlobí.„Víš, že jsem jí chtěl!" soptí.„Tak ses měl víc snažit, mám ji…
Koukám, že jsi občas taky dobrej masochista :-)
Ale dobře se to čte :-)
Kdyby to byla literatura, tak by to byoo docela fajn. Když je to pravda, je to pěkně naprd.
Dneska už to snad pravda ani není. I vzpomínky je potřeba brát s humorem a ne se jimi drásat :-)
Už je to pryč.
Kdybych to neudělal hnilo by to ve mě.
Když už jsem začal, tak to musím dotáhnout do konce a férově.
Dcery tím zatěžovat nebudu, když by chtěly, najdou si to.
Tak jste to odskákali vy.
Ale dolů půjdeme už jen dva schody, ale připrav se na to, že se to už asi dobře číst nebude.
O nás se neboj, něco vydržíme, tak to klidně do nás nasyp :-))
prostě víme, že to dopadne blbě ... :-)
Už jsem ti říkal, že je to relativní.
Záleží na čase i místě, ze kterého to nahlížíš.
Příští léto budeme mít se Soňou čtvrtstoletí a nebýt té lekce, třeba by to všechno bylo také jinak.
Posranej život. A skvěle se to čte.
Jak komu. :-)
Se psaním nemám problém, slovíčka mi jedou rychleji než prsty na klávesnici, trochu si v duchu poodstoupíš a ty věty pak už jen popisují obrazy co se ti vynořují před očima.
Píchneš tu písničku nakonec, pustíš si ji, a čteš si to po sobě, abys opravil některé ty hrubky a pak dostaneš tu ránu a druhou a další.
Jednoznačně to byla letos moje nejtěžší etapová tůra osamělého jezdce. Mám to za sebou a vás čekají už jen tři díly, ten osmý tam právě posílám.
Slibuji, že do konce roku už budu psát samé hezké a nevinné věci, třeba o tom, jak jsem si adoptoval v ZOO hadici, nebo jak jsme Mariana učili říkat ř.
Děkuji za pozornost.