A zase ten pocit, že to už nebude dlouho trvat. Prostě je to ve vzduchu, i když stále ráno mrzne. Jaro!Na žádné jaro v životě jsem se dosud tolik netěšil jako na právě na tohle.Sbohem armádo, přežil jsem to nekonečno!
Dana s dcerou je už zpátky na chatě. Táta k mému manželství změnil postoj. Už to…
To s měl docela dobrý, já když se vracel domů ze stavby, obvykle stála u kočárku tchýně, pratchýně, často i švagrová.
Ty se mě ptaly, ne manželka: "Umyl sis ruce od těch pochcanejch dědků?"
(Jsem tenkrát nedokázal jen tak zbůhdarma minout hospodu U Hájků, čepovali tam Popivické pívo :)
Však to říkám, když si to umíš zařídit, tak tě po návratu z osvěžovny vítají nějak takhle:
https://www.youtube.com/watch?v=Q6omsDyFNlk
Pro tu hrstku co nerozumí, přikládám český text :-)
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/alizee/j...
Jo, vzpomínám, to se počátkem roku 2003 objevila na francouzským trhu nová generace kytar. Nemůžu se na ně vynadívat...
Čéče, těch kytar jsem si vůbec nevšimnul :-)
Mě zajímá jen ta francouzská výslovnost :-)
Server "Na kole a v životě". Ty a Básník. Hledání toho pravého.
No vy nám dáváte. Je to drsné, ale dobře se to čte.
Večer si s manželkou otevřeme láhev vína, abychom oslavili, že nám to vyšlo napoprvé. (a snad to i ještě pár let vydrží)
Už to mám za sebou, ještě chvilku bude přituhovat a bude to drsnější, ale pak už jen samá positiva....
Soňa mi včera večer říkala:
"Co si dělal, vypadáš strašně zničeně, někdo ti něco udělal?"
Mám jí říci, že jsem si jen tak psal?
Někde jsem slyšel, že žádné manželství nemá dobrý konec, v tom lepším případě končí rozvodem, v tom horším smrtí.... :-)
Jsem skoro na sto procent přesvědčený, že lidé jako já, musí zažít to špatné, aby si pak dovedli vážit a radovat se z toho dobrého.
Vy jste se brali moc mladí, nepřipravení na nekončící kompromisy a toleranci, bez kterých to nejde.
To říkal ten psycholog taky :-)
Asi to tak úplně není v mládí ve smyslu počtu odžitých let. Spíš ve stavu mysli.
Já jsem alespoň díky těmto úvahám zjistil, že moji rodiče letos vstoupili do 61. roku společného života a ani se tím nepochlubili. Musím jim, staříkům, pogratulovat a taky je sprdnout, že se nepřipomenou. :)
To je pěkně vykákej, staroušky :-)
Ono je to od všeho kousek, jednak to mládí, jednak povahové vlastnosti a v neposlední řadě vliv rodiny a výchovy.
Chvilka ve studené vodě a je po iluzích.
To je, jako kdybych měl jet na kole s kolegyní Šípem. Ona je seveřanka a tundrosexuál, já mám teplé kraje a jih. Nestačí, že oba rádi jezdíme na kole. Na tom, kam v lété vyrazit bychom se obtížně shodli.
Jako velcí a dospělí bychom našli kompromis, jednou na sever, podruhé na jih.
Ale úplně spokojený by nebyl nikdo.
Ideální je mít po boku toho druhého tundrosexuála.
Nebo šlapat sám :-)
Ono je to o kompromisech všechno, i když jsme oba tundrosexuálové. Život totiž není jen o ježdění na kole v zimě za polárním kruhem. Je to o tom, naučit se vnímat potřeby toho druhého a umět se na problém koukat i z jeho pohledu.
Moudrost nebývá výsadou mládí, bohužel.
Když to tak čtu, tak docházím k závěru, že ten můj postoj "Domov mám tam, kde je moje smečka" mě uchránil od docela hodně chyb. Ne, že bych žádné nedělal ale byly jiné než ty tvoje :-) Ani se nedivím, že tě to zdrchne, tohle psát dost vytahuje vzpomínky.
Hmmm, hmmm...
A kdy to teda doděláte? :-)
Jestli myslíš chatu, tak táta mě v tom nechal samotného, před devíti lety zemřel, a já jsem takové netáhlo, že to si to asi nechám pořádně předělat do penze.
Barák nechám holce a uza
vřu kruh, tím, že se přesunu na chatu.
Pokud jde o to vyprávění, jsem s tímnhotov, postupně to sem naláduju, ale nebude to nic moc hezkého, tak si když tak kup Blesk, Aha, tam k těm povídačkám jsou alespoň barevný obrázky...
My takhle máme s dcerou rádi drsná divadelní představení, ze kterých občas i utíkají diváci.
Říkáme si, že je lepší vidět něco ošklivého na divadle než v životě. S tvým příběhem je to podobné, člověk je rád, že to není příběh jeho i když je to mnohem horší než divadlo, protože je jasné, že se to stalo opravdu.
U navečerního kafe jsem předčítala odsud nějaké myšlenky, ale u nás se dnes víno pít nebude, zvítězily povinnosti. Prý až zítra, ale to už třeba nebudu mít chuť :)
Myšlenka je to nejnebezpečnější, co můžeš někde pochytit. Nekontrolovaně se šíří, ebola je proti ní banalita.
U nás to neplatí, u nás bývá myšlenka snem.
To se musím podělit o dávný sen mého otce.
To byl někde na montáži a říkal nám, jako dětem, že se mu celou dobu, co byl pryč, zdálo, že až se vrátí domů, že si nechá navařit hrnec rajské omáčky, postaví ho na zápraží, a s rozběhem nakopne.
Asi ji měl rád. Ale sen se nestal skutečností, že?
Ne, to by mámě neudělal.
Měli tam tu rajskou prý obden.