Finské Laponsko je nesmírně působivé a neodolatelně romantické způsobem, který povzbuzuje fantazii a zůstává ve vzpomínkách. I když tu návštěvník nespatří lední medvědy ani skalnaté fjordy, je tu cosi nehmatatelného, co toto kouzlo způsobuje. Jeho součástí je polární den, Sámové, polární záře a…
Vy jste bezva šílenci :-)
Tundrosexuálové :-)
Jak jsme si recitovali jako pubertální děti
(číst až po desáté, prosím)
Jednou jeden Eskymák,
Eskymačce na to mák.
Ani si však nevrzla,
svlékla se a umrzla.
Pak že jsme za hluboké totality nevěděli jak krušně je na severu :-)
Jo, losí bobky.
To se má sbírat a sušit:-))
Jeden známý to přivezl ženě domů jako suvenýr, ale aby ji aspoň trochu odškodnil, koupil ji k tomu krásnou koženou kabelčičku a nasypal to do ní.
Dělá se z toho prý i unikátní papír, pěkně drahá záležitost. Oni ti losové, protože žerou keře, tak prý kadí skoro čistou celulózu. Tož nevím:-))
Krasne napisany blog a opisane zazitky (aj web stranky). Dakujem, ze ste sa podelili o zazitky, prajem este vela takychto zazitkov a stastnych kilometrov na kole.
O naše zážitky se dělím ráda, někdy až grafomansky. Psaní cestopisů z našich cest mě uspokojuje, ráda si v myšlenkách přehrávám naše zážitky a jejich sepisováním jim dávám možnost zůstat v paměti déle.
Když už nějaká místa navštívím, baví mě pak sepisovat praktické informace, které mohou sloužit jako rady pro další případné turisty. Sama vím, jak ocením, když si mohu něco dopředu nastudovat o oblasti, kam míříme.
Jo jo, s tím grafomanstvím to máme podobné :-)
Jen já se k psaní dostanu vždycky až přes zimu, někdy stěží dokončím povídání z cesty před cestou další.
Máš můj obdiv, jak rychle jsi to sepsala!
Rád Tě vidím, byli jste nakonec v té Francii?
Jestli myslíš tu jejich cestu od Atlantiku podél Loiry, tak byli, viz http://www.epastorek.cz/aktuality/tak-jsme-doma...
Peggy je teď v Beskydech, tak nemůže odpovědět.
Přesně to jsem myslel, díky za link.
Peggy asi nemá čas se moc vykecávat (vypisovat) jako my dva, tak si musíme asi na pořádný report počkat
Opravdu krásné čtení!
A ty fotečky (hlavně "náladovky" č. 2, 5 a ta před mapou) jsou naprosto úžasné :-)
Autorem té předposlední je můj manžel, kterého probudila potřeba a spatřil tu nádhernou hru mraků nad jezerem Inari.
Ono za polárním kruhem je fakt pěkně, jen to chce být psychicky trošku odolnější :-)
Krásné. A umíš o tom vyprávět. Děkuji
Vyprávět možná jo, a to dokonce jsem se letos krotila, můj cestopis z Finska má "jen" 142 stran. V předchozích letech to klidně bývalo o více než 100 stran více :-)
Jak jsem poznamenala výše, sepisovat naše zážitky mě prostě baví.
Moc hezké! Ale mne by tam asi nikdo nikdy nedostal. Kvůli těm komárům...
Ti komáři byli letos fakt síla. Schválně jsme s ohledem na ně vyrazili relativně brzo, odlítali jsme z Prahy 14.6., přesto nás neskutečně otravovali, ačkoliv jsme zažívali relativní chlad. V prvních dvou týdnech jsme totiž teplo měli kolem 6-8°C. Bohužel, na komáří invazi se dost podepsal styl zimy, která byla relativně mírná. Totiž za polárním kruhem platí úměra, že komáří vajíčka pomrznou, když je krutá zima, plus na jejich výskytu se podepíše i styl jara, zda je suché, nebo ne.
Prostě o všem rozhoduje trvale zmrzlá půda - permafrost.
Já si užívám komárů (skoro) celý život (jižní Morava), takže já na "dovolenou" rozhodně někam, kde ty kurvy (jinak se to nazvat nedá) nejsou... ;-)
Ten užitý termín pro komáry plně chápu. My jsme s nimi zažívali peklo, ostatně jako každý rok za polárním kruhem. Podobně výživně jsme je i častovali :-)
A fungují tam nějaké repelenty? Anebo jen být zahalený a nějak to protrpět?
Více to mám rozepsané v cestopisu.
Stručně řečeno, repelenty nefungují. Respektive trochu jo, ale ne tak, jak by člověk čekal. Já bývala potřená repelentem tak, že mi rozpouštěl plastovou část obrouček brýlí, a přesto mě ti hajzlové otravovali.
Nevím, zda existuje nějaký návod, jak na ně. Před několika lety jsme ve Švédsku zažili, že obloha kolem nás byla černá díky komárům, a když jsme vznesli stížnost, místní nás usadili, že tohle množství komárů ani nestojí za zmínku. Tak nevím.
Byl jsem ve Finsku tak dávno, že už to skoro není pravda :-) Ale co si pamatuju tak v tom roce 1988 finské repelenty nefungovaly nebo jen chvíli. Švédské fungovaly dokud se neotřely z kůže třeba oděvem. A třetí poznatek ať byl člověk poštípaný jak chtěl tak večerní pocení v sauně ty štípance výrazně sklidnilo a zajistilo nám klidný spánek. Teda většinou :-)
Jo a pili jsme tam simaa vždycky po sauně a přišlo mi že po tomhle pití na nás lezli komáři míň než když jsme ho nepili :-)
A k blogu.
Píšeš tak, že mi to připadá, jako bych tam byl s váma :-)
Pouze genetické repelenty. Na rodilé Finy nejdou. Ale dá se. To světlo pocit svobody a krásy to předčí.
To je pravda, na místní populaci komáři a podobná havěť opravdu nejdou. Útočí jen na turisty.
Zjistila jsem taky, že český repelent je úplně na nic, zbytečná zátěž. Na finské komáry norský repelent taky nepůsobí, ověřeno v praxi.
Lišily se i jednotlivé značky repelentů, dostupných ve Finsku. Bohužel jsem si nezapsala, který typ byl účinnější.
Malounko funguje hledat větrná místa, vyhýbat se mokřinám a vyššímu porostu. Nejlépe postavit stan na skále. Což je v těchto končinách, pravda, velký problém.
Moje zkušenost je, že repelenty většinou fungují/nefungují všechny stejně nebo podobně v dané oblasti. Když je nás víc a každý má jinou značku repelentu, nakonec zjistíme, že účinná látka je u všech v podstatě stejná. Vozíme sebou klasický Autan, klidně tropickou verzi, když zbyde z nějaké cesty do tropů.
Jinak ty účinné látky v repelentech proti komárům jsou v podstatě čtyři. Komáři jsou prokletí, ale naštěstí v severských oblastech neroznášejí nemoci, na rozdíl od tropických.
http://www.lekarnici.cz/getattachment/Pro...
A když je situace hodně zlá, používáme ještě tento:
http://www.4camping.cz/p/repelent-lifesystems...
v tom je účinná látka DEET v koncentraci 50%.
První půli jsem zhltla cestou do práce a už se těším, až si cestou domů přečtu zbytek.
Pro mne putování do takových končin není - nemám ráda zimu a představa, že jsem nonstop nabalená v několikách vrstvách mě ničí jen při tom pomyšlení.
O to radši si ale o tom přečtu.
Odpovím souhrnně v jednom příspěvku.
Samozřejmě že znám pravidlo o nákupu repelentu až na místě. Ovšem z loňska nám zbyl nespotřebovaný repelent z Norska,se kterým jsme tam tehdy byli moc spokojeni. Tak jsme si ho vzali letos do Finska, ovšem na finské komáry nezabíral zdaleka tak, jako na norské.
Ovšem i jednotlivé finské repelenty se mezi sebou v účinnosti dost lišily, bohužel jsem si to nepoznamenala.
Fígly ohledně vyhýbání se mokřadům a preferováním spíše větrných míst znám, ale ne vždy se dalo vybírat a museli jsme brát to, co se nabízelo.
Jinak jsem ráda za ohlasy, příjemně mě to překvapilo a potěšilo. Ještě včera večer zde bylo v diskuzi jen pár příspěvků a dnes se to koukám rozjelo. Nečekala jsem to, zatím moje blogy neměly takovou odezvu.
Peggy, co se týká rychlosti psaní, tak cestopis jsem měla hotov už koncem září. Jenže finální verze se protáhla tím, že moje sestra coby korektorka měla cestopis více než 6 týdnů.
Jasně, nejde vždy najít to správné místo, je to potíž. Mockrát jsem byla komáry doštípaná, navíc, když se sejdou nepříznivé okonosti, les, vysoká vlhkost, vhodná teplota, tak tomu nejde zabránit a musí se to přečkat.
Ale jak nám jednou řekl jeden náhodný švédský severský poutník: "Děkuji bohu za ty komáry. Tahle krajina je tak nádherná, že kdyby tu ty bestie nebyli, byla by obložená turisty."
Ještě, vím, že jsem s tím otravná, ale třeba to někomu pomůže. O odpuzovače hmyzu se celkem zajímám (víc teda kvůli těm tropům a malárií).
Pokud ti repelent rozpouštěl plastové součástí brýlí, bylo to s vysokou pravděpodobností právě kvůli tomu obsahu DEET. Je to velmi silné rozpouštědlo. Naučila jsem se tohle na těch lahvičkách a sprejích číst, stejně jako třeba UV faktor na opalovacích krémech.
Teď mám doma zrovna náš český obyčejný Predator, používám to do lesa proti klíšťatům, z těch mám, po pravdě řečeno, větší strach než z komárů. Má obsah DEET 16%. To se ještě dá aplikovat třeba na boty a nějaké starší kalhoty. Přípravky s vyšším obsahem už začnou kůži a umělé materiály "žrát". Takže při jejich používání pozor třeba na stan nebo dražší ošacení.
Tohle jste nikdy nezkusili na spočinutí?
http://en.wikipedia.org/wiki/Wilderness_hut
Některé jsou vzdáleny jen pár kilometrů od silnice, pamatuju že při mé první (a zatím i poslední) cestě do Skandinávie jsem ve Švédsku na dvou takových srubech zalehnul.
Tam, kde jsme projížděli, jsme tupy, jak zní oficiální finský název, nepotkávali.
Setkali jsme se s nimi při pěší turistice, při přechodu národního parku Pallas. Tam jsme v nich ale nespávali, raději jsme si postavili stan, abychom měli soukromí.
Tahle spartánská, letos náhodně potkaná, je na řece Torna na švédsko-finské hranici, jen asi 100 metrů od silnice.
My máme zkušenost jen s těmi z Pallasu:
Je fajn, že tohle ještě funguje. Když je člověk opravdu v úzkých, hrozně to pomůže.
Jen bohužel české cestovky kazí smysl těchto tup tím, že tam tahají své klienty. Když jsme tam trekovali v roce 2009, tak Metsahallitus, což je oficiální správce těch tup, zvažoval, že tyto chaty zdarma nechá právě z těchto důvodů zpoplatnit. Bylo mi do breku, jaké renomé nám tím české cestovky dělají.
Bohužel, i spousta norských chat se dnes už zamyká. Získat univerzální klíč je sice jednoduché, staneš se členem jejich turistického sdružení a zaplatíš roční příspěvky.
Bohužel i turisté od nás (ale nejenom od nás) se o to zasloužili. Je to škoda.
http://www.nakole.cz/blogy/lanna/599-cesko...
Ten Tvůj blog jsem kdysi četla a navodil mi depresi...
Byla jsem v depce, když jsem to psala. Depky občas příjdou, ale jsou celkem k ničemu.
Svět se prostě mění. To je fakt.
A dokud se mění, znamená to, že je v pohybu a má šanci se měnit třeba i k lepšímu:-))
Naprosto neodúvodněný optimismus.
Tam kde je dnes asfalt, tam byl včera jíl....
http://youtu.be/dwKJKm3m8oU
Tak jsme dočetla tu tvoji ochutnávku a fakt máte můj obdiv. Díky.
Vidíš, já přitom měla pocit, že jsem masňák, když si občas bereme chatku.
Jinak to tak hrozné nebylo, důležitá je psychická odolnost.
V teplotách lehce nad nulou, s komáry a polární nocí bez tmy je moje psychická odolnost nulová. Pro mě je to vražedná kombinace.
Ostatně mě by stačila jen ta nízká teplota a byla bych K.O. Horko nemusím, ale tohle je druhý extrém. Z ročních období mi nejvíc vyhovuje podzim v našich zeměpisných šířkách - ten zkrátka miluju a vyhovuje mi po všech stránkách.
Asi je to otázka preferencí, zřejmě jsme fakt nastavení na polární podmínky. Zima nám nevadí, s komáry je to už horší, ale s tím jsme smířeni, to prostě k Severu patří. Všude je něco, co člověk musí překonávat.
Třetí zmíněné negativum vůbec jako minus nevidíme, ba naopak, absence tmy je výhodná. Člověk se totiž nemusí řídit hodinkami, ale jen svými pocity a vyrážet na kolo klidně pozdě odpoledne a budovat tábor po půlnoci. Většinou jsme totiž tak hotoví, že usínáme prakticky okamžitě. Naopak si vzpomínám, jak mi návratu kromě veder vadilo právě to, že se v noci setmí.
Dlouhý den je hrozně fajn. Když prší ve dne, odpočíváš a když přestane, jdeš v noci. Nikam se nehoníš, nic jako musím dojít do tmy se nekoná.
Jo, speciálně teď, touhle dobou, se mi po dlouhých dnech stýská.
Já se ráno také nikam neženu, ale je fakt, že pak případně dojíždím za tmy.
Bílé noci mi ale vadí. Uvědomila jsem si to, když jsme se kdysi vraceli z Norska a na trajektu se večer po 14 dnech setmělo. To byla taková nádhera :o)))
Však ono se jim taky pomalu setmí.
Ale zas bude krásně vidět polární zář. Každý kus země má holt svůj vlastní půvab.
Mně osobně nijak moc nevadí ty severo-jižní přechody. Mnohem víc mě trápí východo-západní časové posuny.
To mi povídej, manžel se před 3 dny vrátil ze služební cesty z východu, kde bylo o 7 hodin více, a trpí zatím asi nejhorším jet lag syndromem, co kdy měl...
Znám. Muže nechávám dospat, kdykoliv si tělo řekne.
Ale synek se v neděli vrátil z Mongolska k miminu, co se v noci 3-4 krát budí.