Vzbudil jsem se do mokrého a velmi chladného rána. Tráva kolem, listí nade mnou, vzduch, obloha - vše bylo totálně zrosené a nacucané studenou vodou. Jediný obdélníček sucha a tepla v té zmáčené krajině jsem měl ve stanu. Můj dvacet let starej Jurek Beskyd (s předloni vyměněnou podlážkou) slouží…
Fajn povídání :-) Hele jak tam máš tu fotku s tou kaplí a žábou plivající vodu, tak tam za tou kaplí jsme spali vloni. Zdál se mi tam sen o třech klukách, co se přišli na nás podívat a přemýšleli nahlas, jakou nám vyvedou lumpárnu, ale pak nás nechali klidně spát. Ráno jsem vlezl do kaple kuknout zda tam nemají fotky, ale byly tam fotky jen starých lidí. A tak jsem si uvědomil, že po smrti se mohou lidi rozhodnout v jakém věku se budou lidem promítat o snů :-)Tedy, že duše nemá věk :-)
Geografický posun jsi hezky vyjádřil líčením patálií s pláštěnkou. Vzpomněla jsem si, jak jsi psal o pláštěnce na dřevěném mostě v Sillianu. A jsem ráda, že vytváříš ságu, že tu bude přes zimu co ke čtení.
Mně se moc líbí, že básník nepíše jen "suché" cestopisy stylu: Z města A jsem jel podél řeky B do města C, kde jsem uhnul a dál pokračoval podél řeky D do města E, kde jsem viděl ...
Cestovní zážitky, které umí tak krásně popsat, jeho blogy naprosto specificky přibarvují.
To píšu tak já :) Když já nemám takové zážitky :(
Ale máš, jen nejsi básník, a tak je maluješ fotoaparátem.
Básník nemusí jet kolmo do tramtárie, stačí mu bý vyslán na pět minut ke kontejneru s košem, a zachytí tolik obrazů, které pak poutavě převypráví, stejně jako fotograf, malíř nebo jiný tvůrčí člověk. Dívat se kolem, víc nepotřebuješ.
Vyprávět se dá úplně všechno, když to umíš.
A Básník to umí.
Taková šance doučit se pár nezbytných slůvek německy, a ty přijedeš oblečený jako šupák :-)
Pro tyto příležitosti, na radu starého starožítníka Mordechaje Roubíčka, vozím v kapse vždy pár diamantů. Oroginál od Mařáka nebo Kupky prý taky zabírá, ale Mordechaj radí diamanty.
S obrazy se prý blbě zdrhá.
Skvělé, první hezké čtení za celý Boží den.
:-)
A ten pojem "suprově vystajlovaná" - no geniální :-)
Jo píše to moc krásně. Několik minut jsem si v hlavě přehrával tu scénku, jak stojí Básník v obchodě, takže úplně přesně vím, jak ta slečna vypadala, jak vypadal ten štůsek účtenek se sešívačkou, dokonce bych mohl popsat ty outdoorové bundy, co za tou slečnou visely. Básníkovi texty, to jsou vždy moc pěkný startér vlastní imaginace.
Díky moc za pěkné čtení a prosím piš dál a hodně.
Letošní průběh podzimních dnů mě podivným způsobem zmáha.
Všimnul jsem si :-)
Ano, ta básníkova příhoda s pláštěnkou je krásně popsaná, viď?
Básník nemá chybu, ve mě ovšem víc než ta plášténka rezonovala ta scénka s vílou a déckem....bezelstná děcka.
To když moje byla malinká, nějak jsem si hnul se zádama, bolest ohromná, nemohl jsem décko nosit na ramenou, jak byla zvyklá. Druhého dne ke mě malinkě přišla, pohladila mě po ruce a něžně povídala "ještě té tolik bolí ta záda, tatínku?" a já dojat, jak ta malá má o mé starost "už tolik ne miláčku, děkuji" a andílek v tu ránu zvednul ručky vzhúru, to známé gesto "táto, vem mě na ramena"....
Inu, ženská...
Cíl cesty je důležitý k tomu, aby člověk někam vyrazil. Ale hlavní, je ta cesta samotná a že nikdy nevíš, co tě po té cestě potká a o tom jsou ty zážitky...jinak by to byla straašnáá nuda:-)
Říkám si, jestli si tyhle všechny příhody poctivě píšeš po cestě do deníčku, nebo si je zpětně vybavuješ, jakmile píšeš blog. Ono i jediné "hození šutrem" se dá rozepsat na několik stran..ale ne každý to umí tak, aby to nenudilo a bylo to poutavé;-)
A v tom obchůdku, jak jsi chtěl tu novou pláštěnku, to si taky dokážu živě představit..i tu slečnu:-D a to nemusím lízt ani přes hranice;-)
Děkuju vám za ohlasy.
Cestou si zapisuju do tlustého diáře poznámky, kilometry, nechám si dát razítko apod. Až doma to potom oživuju v hlavě s fotkama a mapou, prožívám znova a píšu.
Razítka jsem si už dávno zapomněl dávat. Teď jsem četl Poutnický deník od Jiřího Boudy, tam razítka jsou, tak se mi to zase připomnělo.
Za tuhého socíku byla moje babička v Moskvě a chtěla někde razítko a měla s tím docela potíže. :))
Boudu jsem koupil, přelítnul, a podrobněji četl jen o úsecích, co jsem sám projel.
Popravdě, byl jsem zklamán, podle mého subjektivního soudu, lépe kreslí než píše.
Ano, Básník píše rozhodně líp. Ale je to
tím, že tam nejsou fotky, ale ilustrace něco úplně jiného, než co mi prošlo za poslední čas rukama.
Publikace je to krásná, jsem rád, že jí mám, ale kvůli těm obrázkům.