Poslední pokračování výletu dvou starých bláznů po Šumavě.Třetí den našeho šumavského putování začíná v osadě Jelení Vrchy pohledem z okna. NEPRŠÍ, je to dobré. V noci jsme totiž slyšeli déšť. Navíc se v oblačnosti dělají díry a tak snad nezmokneme. Naše první cesta vede k bufetu, kde nás vítají…
Pěkný výlet, chválím jeho popis a nápad s názvem, jen mě rozčiluje to přídavné jméno starý.
Kolega byl v 55 letech na pravidelné prohlídce co po nás chce zaměstnavatel.
Doktor se ho ptá: "na co umřel váš otec?"
On , že stářím.
Doktor se ptá :"Kolik mu bylo?"
On že 78 let.
A 85 letý lékař se dotčeně optal:" Jak stářím? chcete říct, že i já už jsem starý?"
Samozřejmě, že se cítím mladý, ale potřeboval jsem nějakou myšlenku, která by se nesla celým příběhem a tak jsem usoudil, že v padesáti šesti tři dni v sedle nejsou k zahození a trochu jsem ten věk zdůrazňoval.
I když, cestou na Polom nás předjel nějaký strejda odhadem tak 70 a byl pryč. takže snad to půjde ještě za 15 let.
No proto! Už jsem na ten věk chtěla oponovat i já. Duchem mladice, fyzicky tak v polovině (i když večer občas na konci), akorát ten ksicht by chtěl po ránu vyžehlit, nebo raději vyměnit. :-D
Ten samý zážitek jsem měla letos na Odře. Dvě němčourky, obě přes 70 a mastily si to na kole (normálním, ne elektro)s brašnama od penzionu k penzionu. Prý takhle tráví léto od května do září každý rok. Jak já jim to záviděla. Ubohých mých 14 dní dovolené :-(