Jednička, dvojka, vracečka a zase jednička.Už hodinu takhle šplhám do kopce, sotva se to rozjede, už je tam další zatáčka, brzda a zase řadit za jedna. Prostě tohle je už pořádný kopec.Konečně kousek přímého úseku, za tři, točím mírně doleva a v tom je vidím.Vynořili se tam jako zjevení, vzpomínka…
Magor :-) ale správný :-)
Krásná práce :-)
Výjezdy na podobné kopce je velká radost a potěšení, zvlášť když se to povede naráz, nebo jen s minimem zastávek a focení :-))
Denní průměr nájezdu km je úctyhodný.
Kde stroj selhává, nastupuje člověk :-)
Původně jsem měl naplánováno, že přijedu pod kopec relativně odpočatý, ale díky tomu, že jsem si předchozí den zkrátil cestu přes kopce, nevyšlo to.
Tak to s pauzama "na fotografování" bylo docela dilema, každé zastavení s sebou automaticky přináší rozjezd, a ten byl vždycky nepříjemný a bolestivý. Pak když se rozproudila krev a rozhejbal jsem se, tak už to byla pohoda, ale jak jsem zastavil, bolelo to znova, takže jsem tak balancoval co bude pro mě výhodnější.
Žádnej tryskáč jsem nebyl, vystartoval jsem v 8:30 a vrcholové foto ukazuje čas i teplotu....
Jo a pak ještě ten 20ti kilometrovej sešup, to jsem zase stavěl abych neupek ráfky špalíky, ale rozjezd bez šlápnutí, pohoda a pak ten šok z přírody rovnou do centra...
Sníh kolem cest je vždycky pěkný celkem příjemný za pěkného a teplého počasí.
Já to zažil poprvé, stejně jako opravdové hory, tedy na kole.
Neuvěřitelných 11 dní, pršelo jen první den, před Norimberkem. Přijel jsem do La Vella a zvednul se vítr. Pak celou noc a den pršelo.
Nedodržet plán o den, jel bych do toho kopce v lijáku.
Nemohl jsem nic ovlivnit, byl jsem připravenej. Ale takhle to bylo lepší. O moc.
Hory mě nechytily, vím, že když máknu, přejedu je, na cestě k cíli. Hory jako cíl už nezvolím.
Bylo to úžasné, hory respektuji, obdivuji tu krásu. Mám už v hlavě pár tras, možná se poperu s Alpami, ale jen proto, abych viděl "la mer".
Jedno vím jistě, dokud to půjde, budu se prát s dálkou.
Proč jsem dopustil, abych tak zestrejcovatěl vím dost dobře, pořád běžíš, aby jsme se všichni měli líp, a nějak ti nezbývá čas, si toho, že se máš líp, užil.
V mém světě není kompromisů, neběžíš, příště tě na závod nepozvou. K pochopení, že neběžíš sám, a že vůbec není potřeba běžet pořád v čele, mi pomohl ten kopec, ale nejen on.
Času máme tak málo.
Času máme opravdu neskutečně málo na to co bychom všechno chtěli a tak se musí vybírat.
Hory jsou krásné, je to dřina, ale stojí to za to a když k tomu vyjde počasí, tak je to odměna za námahu.
"Proč jsem dopustil, abych tak zestrejcovatěl vím dost dobře, pořád běžíš..."
Včera jsem byl u našeho zelináře. Mladej (to už pomalu začínají být všichni), šikovnej kluk co teď zrovna objevil kolo. A je z něj nadšený se zápalem konvertity. Takže mi zrovna včera dlouze líčil, jaká je to paráda si takhle navečer zajezdit. A pak přišel nějaký zákazník a mimo jiné si stěžoval jak toho má moc. A on mu povídá, "hele najdi si něco jiného než práci, vždyť si ty vydělané peníze ani neužiješ. Já jsem teď začal jezdit na kole a vidím některé věci úplně jinak."
Jo, přesně tak to je.
Navíc, pokud si jedeš tak nějak normálně, bez extrémních nároků na čas a dojezd, máš spoustu času přemýšlet. No, a tak to na kole vymyslíš, a pak už jen napereš do klávesnice a hotovo.
Takže vlastně furt "běžíš" ale tak nějak zábavněji a lehčeji.
Skoro se tu vžívám do tvých pocitů na vrcholu, muselo tam být krásně. Koukám teď v horku na tu nádhernou silnici se zasněženými horami. Tam chci! Že bych vyjela aspoň serpentýnami na Kozákov? Ale chybí sníh a ve stínu je stále nad třicítkou. Jdu do vody.
Bravo, cyklisto!
Dobrý výkon a skvělé blogy. Blahopřání a díky Jindro.
A ještě jedno blahopřání. Nikdy jsem tě neviděl naživo, ale podle fotek dřív a teď konstatuju, že ses dokázal vrátit z kategorie "strejc" zpět do skupiny "chlap kterej je sexy". Někomu pomůže láska k (zpravidla k nové) ženě, ale tys to dal programově a vůlí. Vzácné, super. Tvoje Soňa má skvělýho chlapa. Gratulace i k tomuto :-)
I naopak. O tom, že to se Soňou vyhrál, jsem přemýšlel nedávno. Znám pár žen, jejichž chlap by se takhle "na starý kolena zbláznil" tak byly proti v tom lepším případě "protože se to v tomhle věku nehodí", v tom horším by za tím čuli nějakou konkurentku.
Samozřejmě, že o starých kolenou u nás, co už jsme toho víc prožili, nemůže být ani řeč.
Maminka uklízela, a našla staré fotky, tady je jedna "vrcholová" z roku 1981....
Jak vidíš, jsem furt stejnej, jen o malinko se změnilo vybavení na kolo :-)