Moře.Nasávám ten opojný, slaný vzduch jako malý kluk.Kluk, co vidí moře na vlastní oči úplně poprvé v životě. Přesně tak se cítím a tak mi je.
Takové to zvláštní chvění, touha rozeběhnout se po pláži a ochutnat vodu, zda-li je opravdu tak slaná, jak se povídá. Dosáhnul jsem dalšího postupného…
Konečně jsem našel mým pocitům u moře dostatečně odpovídající video:
http://www.youtube.com/watch?v=z58hYF44cEI
Tahle scena me dostala, vlastne celej film. Ne se nechat k mori dovezt a valet se na plazi, ale vlastnima silama k nemu dorazit, trapit se, bloudit, tesit se, poznavat krajinu, lidi, sebe...
Mě dostane moře vždycky, lhostejno, jestli k němu dojedu na kole, nebo autem.
Jsem typický suchozemec.
Pravda, pro me i jizda k mori autem je vzdycky docela dobrodruzsstvi. Dojede ten kram jeste ... ? Navic pobyt u more jsem si vzdycky ordinoval jako odpocinek po nejakych horach (Dachstein, Julky,...)
Mě, když jsem jel se 105kou v roce 1991 poprvé do Anglie, vytahovali z lodi na laně, naštěstí až cestou domů. Prostě ten krám nestartoval
Z Calais až na Rozvadov jsem dojel tak, že jsem hledal pumpu na kopci a pak nastartoval roztlačením. Chápu tvůj adrenalin ale jak jen to šlo, snažil jsem se mu vyjmout.
Nesnáším, když nemám věci pod kontrolou, proto se mi mnohem líp jezdí "na papouška" než před 3 lety na elektrokole.
Selhat můžu jen sám, to si zakážu, a pak už je to pohoda.
V roce 2010 nam "zkolabovalo" auto u Berlina cestou s kolama k Baltu, prijel pro nas odtah z CR. Auto bylo po velkem servisu a po technicke. Praskla tam jakasi remenice a motor se jen taktak neznicil uplne. Kolo si spravis sam, lod zalepis. Ale je holt potreba investovat vlastni sadlo.
To je smutný příběh, taky sem leckde uvíznul, ale většinou vlastní blbostí.
Největší hovadinu jsem udělal asi předloni, měl jsem rozhozenou geometrii a sjížděly se mě gumy zevnitř, zvenku vypadali, že přežijí, ale byly sjeté, o tom žádná, zevnitř čouhaly už dráty
Obě zadní mě pak prdly v rozmezí 20 km kousek za Metz, jak prdla první hledal jsem pneuservis, ale to už bylo pozdě.
Tak jsem zblízka poznal francouzskou efektivitu dálniční služby, to by bylo na blog
Teď se snažím si všechno hlídat, ale můj traktor má už taky svá léta a 340 tisíc nalítáno. Takže až někde uhyne, asi ho tam už nechám.
Poradili mi, že si mám pořádně nastudovat a prověřit, na co mám právo z pojistky, říkali, že prej ten odtah mę měla pojišťovna hradit, tak radu předávám dál.
... geometrie, sjete vnitrky gum, couhajici draty,... stejna pisen meho auta (me blbosti) v lonskem roce! Nastesti bez karambolu, ale muselo to byt o fous!
:-)
Tak ještě další, hlídat teplotu oleje :-)
Uvařil jsem v Andalusii
Jo a ložisko kola jsem menil ve Valencii ...
Republiku máš objetou, tak které moře to bude?
Jeste ji objetou nemam, ale tahne me to k mori na jih. Na mape to vypada docela z kopce :-), obzvlast kdyz mapa visi na zdi...
:D Ale musí se přes kopce a je to daleko, a když se vezme kvůli času auto, tak co pak s ním. Vy mě tady provokujete s tím mořem pořád.
Od nás by to bylo asi nejblíž do Itálie, protáhneš se Brennerem a pak s nohama na řídítkách.
Dole, na jihu Francie bude v létě na kolo asi dost vedro a hlavně je tam strašně moc lidí, v sezóně.
Už jsem se oklepal a tak plánuju Normandii a Bretaň, a dá-li Bůh, za rok pak jih Francie ale místo z Avignonu na západ to otočit na východ, Marseilles, St Tropez, Cannes..
Moc pěkné video. Člověk by hned začal přemýšlet, jestli se přeci jen jednou k nějakému teplému moři nevydat.
Ale vzpomínám, že když jsem poprvé dojel na kole do Štětínského zálivu, což je takové moře nemoře, navíc pršelo a bylo chladno, že mě to dostalo taky. La mer!
To si sem neměl dávat, Jindro, vstával jsem s tím videm v hlavě a v ranní poště jsem našel fotky od dětí, jak pluli na nějaký ostrov v Atlantiku. Jak mám vydržet pracovat, když bych raději cpal věci do ortlíbek?
Nevím, já to nedokázal a vyjel jsem o 14 dní dřív. Byl jsem už totálně k ničemu.
Místo abych opravoval chyby, pořád jsem něco trasoval, fakt už jsem nemyslel na nic jiného. Asi jako posledních 14 dní na vojně, dnem i nocí počítáš minuty.
Tak jsem zvedl telefon a vysvětlil kolegovi na Ostrově, že jsem na pokraji zhroucení a že musím vypadnout. Jen se zeptal "na jak dlouho?". Řekl jsem 14, maximálně 16 dní.
A tím byl naprosto dán můj itinerář, musel jsem zvolit "drsný" plán, švihat to přes Francii co nejrychleji. Délku etap pak určovala síť hotelů IBIS, protože jezdím často pracovně, mám koupenou jejich slevovou kartu, od 10ti přenocování v síti se to už dost vyplatí. Síť hotelů je dost hustá, přesto bych jí potřeboval ještě hustější, aby to bylo ideální. Téměř každý den bych mohl ujet tak o 15 víc, jenže neměl bych kde bydlet.
Riskovat ubytování ve Francii mimo zavedené řetězce důrazně nedoporučuji, jen v případě opravdové nutnosti.
Ale zrovna tahle trasa by byla dobrá i pro stan, jen mít za zadkwm ještě žlutého psa a dalších 10 kg navíc, zase bych asi nedal ty kilometry.
Takže, není to jak to vypadá, prostě nedostal jsem šanci, "buď chceš přejet kopec, pak do toho musíš šlápnout, protože víc času nedostaneš, nebo zůstaň doma".
Na chyby, omyly, tápání a bloudění nebyl čas, toulání na kole vypadá jinak. Po pěti dnech jsem si zvyknul, přepnul jsem z režimu "ještě 80 km, a to budu teprv v půlce" do režimu "už jen 80 km, dvakrát šlápneš a půlku máš za sebou".
Takže můj hodný šéf, tím, že mě neplánovaně pustil, mě připravil trochu stíhací závod Francií.
"Jenomže já nechci žádnou velkou pouť. Já se chci toulat na kole pořád..."
přemýšlím o tom jaké by to bylo a nevím, jestli to těšení, plánování a snění tu slast z cesty nenásobí.
Máš naprostou pravdu.
Kdybychom vždy dostali všechno co chceme, svět by nás přestal bavit.
Na druhou stranu, chtít stále dál a výš je výsadou mládí a neměnný klid zase sluší papučím.
Snažím se vyplnit ten kraťoučký čas mezi dětinskou naivitou a stařeckou demencí, ale Soňa tvrdí, že jen marním čas. Že prý u kluků jako jsem já není nic takového, jako mezidobí, prý buď dětina, nebo dement. A taky říká, že prý se to u mě střídá jak aprílové počasí.
Ale věř ženský.
Je úplně jedno, jestli jsme zrovna dětinou nebo dementem, hlavně že je nám fajn. Ať si ženy říkají co chtějí.
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/matuska...
Jasně, my jsme ti klucí akorát :-)
Tak to vypadá, že to, že jsme "klucí klucí akorát" neprošlo, ale nám to nevadí:
http://www.youtube.com/watch?v=3Oq2BQ0GGvU
moc pěkné čtení...nejen inspirující....každopádně smekám a přeji další takové,snad bez časového presu krásné výjezdy.Také znám to "nepopsatelné",když jsme v cíli.Dovolím si také odkaz... https://www.youtube.com/watch?v=7iyYL3kHgpc&...
Západ slunce nad mořem, naposledy 1991, na Makarské.
Bydleli jsme se Soňou v autě, Škoda 105, všechno bylo vylidněné.
Za pár týdnů začala válka.
Fotky Soni v zapadajícím slunci mám, ale neukážu, všichni chlapi by měli těžké spaní :-)
Cesta přes Krajinu a Knin domů byla dost dramatická.
Od té doby jsem západ slunce nad mořem neviděl.
Ve Španělsku, v Olivě, slunce nad mořem vychází, a to obvykle spím. Polepším se, zkusím si na něj počkat, v létě.
Díky za typ i hezká slova.