Lofoty se nacházejí na 68. a 69. stupni zeměpisné šířky severně od polárního kruhu v severním Norsku. Hlavní ostrovy jsou /bráno od severu k jihu/ Austvågøy, Gimsøy, Vestvågøy, Flakstadøy, Moskenesøy a dále na jih najdeme malé a izolované ostrovy Værøy a Røst. V průběhu historie se územní vymezení…
Zajímavé s tím zakopaným jídlem:-))
V těchto oblastech mě v létě nikdy nenapadlo bát se medvědů. Na Finnmarce možná a samozřejmě ve Svalbardu, tam jsou ti lední.
Jinak v Norsku je populace medvěda hnědého kolem 150-170 kusů a prý jsou hodně plaší. Četla jsem o tom kdysi nějaký výzkum o pozorování chování severských medvědů při setkání s člověkem. Medvědi se setkání vesměs vyhýbali jak mohli.
Manžel má z medvědů fóbii, tím to asi bude. A když měl chuť jídlo zakopávat, já mu v tom nebránila :-)
Ve Finnmarce jsme byli, přešli jsme Finnmarksviddu v roce 2010, ale tam by medvědi neměli kde pobývat, jsou to holé pláně se zakrslými stromky. Norové nám povídali, že jediný výskyt medvěda v oblasti Finnmarky je národní park Pasvik, který sousedí se Sibiří.
Z toho přechodu mám sepsané povídání taky, ale bohužel se jednalo o pěší výlet, nikoliv cyklistický, tak je zde nezveřejnitelný. Na mém webu ale k stáhnutí cestopis je a pracuje se na tom, aby byl přístupný bez hesla.
Po pravdě jsem u toho jídla čekala, že do rána zapomněl, kam ho zakopal anebo ho něco sežralo i přes to zakopání :o)))
Jo, fobie je blbá:-))
Tak mu prozraď, že jídlo se před medvědy nezahrabává, ale věší.
On má fakt panickou hrůzu z medvědů.
A pověsit jídlo nebylo kam, když nejvyšší strom v našem okolí bylo borůvčí vysoké asi půl metru :-)
Dovedu si to živě představit. Člověk se často bojí něčeho, co vůbec nehrozí a pak ho překvapí něco, co vůbec nečekal.
Kdysi jsme takhle nadivoko zakempovali kousek od míst, které popisuješ, na Vesterálech. Klídek, pohoda, jasná sluneční noc...četli jsme si zrovna něco o těch severských bozích, Ódinovi, Thorovi a tak. Když tu hrozný hukot nad námi. Utrhl se tam nahoře pěknej kus a valil se dolů po svahu. Zastavilo se to kousek od nás.
Jo, naše chyba. Člověk má koukat, kde si ustele:-))
My s medvědicí a mládětem měli blízké setkání na Fatře. Od těch dob se oba bojíme, Luboš víc.
V těchto rozlohou menších, typický medvědích revírech, které jsou zároveň osídlené a turisticky exponované se medvěd těžko vyhne setkání s člověkem a časem částečně ztratí plachost.
Vyjela po vás ta medvědice?
To bylo docela dramatické. Mlha, viditelnost pár metrů, my scházeli ze Stohu v Malé Fatře a najednou kousek vlevo od nás medvědice a vpravo medvídě. Nejhorší možná situace, ona nás dopředu neviděla, my ji taky ne a dostali jsem se mezi ji a mládě.
V ten moment jsem si nevybavila žádné poučky jak se chovat při setkání s medvědem. Jediné, na co jsem si vzpomněla bylo to, jak mi táta myslivec povídal, že jak na posedu kdysi vyplašil nechtěně zvíře tím, že zbraní ťukl o kov. NO a já tedy začala bouchat jednou trekovou holí o druhou, což vydávalo nepříjemný kovový zvuk, který medvědici donutil se stáhnout. My pomalu ustupovali tváří k ní, nechtěla jsem se otočit zády, aby po nás nevystartovala. Vše dobře dopadlo.
Tak hlavně, že to dobře dopadlo.
Setkání s medvědem není moc příjemné. Jednoho jsem kdysi dávno s bráchou potkala, když jsme byli vyslání na maliny. Naštěstí jevil o ty maliny větší zájem než o nás. Bral to jak hráběma, celé keře oholil mezi prackama a pak si je slastně olizoval.
Moc hezké!
Tu fotku s rybářskými loděmi jsem si vytisknul a pověsil na zeď :-)
Jako vtip dobrý, protože fotky jsem nahrála v malém rozlišení, vhodném tak na prohlížení v monitoru.
Jako vtip dobrý - vytisklo se mi to velmi slušně. Nazdar!
Nádhera.
Jen teď nevím nevím, jak se sušenýma rybama. Jím je a docela jsem si je oblíbila.
Ale je fakt, že si tu realitu představit neumím a asi u toho i zůstanu :o)))
Já je od té doby nevzala do huby. Prostě jsem to nedokázala překonat.
Jo, tomu rozumím.
Takže si znamenám - nikdy nepátrat po tom, jak se suší ryby!!! :o)))
Hezké, zalémavé a některé fotky pěkné, ale co ta sluneční clona na některých fotkách, no fůj, hrůza :-)
Ta clona je jedna z mých fotografických neřestí. Další pak je problém s klátícími se liniemi.
:-) Linie se dají i dodatečně srovnat. Naučil jsem se používat horizont ve Fujině a je to bezva, od té doby už se nic nekácí :-)
Se clonou jsem zpočátku taky bojoval, pak jsem se naučil, jakmile se nasadí clona, tak se musí malinko vytáhnout objektiv (ne na nejširší) a je po problému. Dá se to pohlídat. A když to náhodou někde uteče, tak se to dá zachránit ořezem. V každém případě ta clona hodně kazí i jinak pěkné fotky.
Teoreticky vím, co dělám špatně. Praxe pokulhává. Každopádně se to snažím více hlídat. Ne vždy se to daří.
Snad následujícím příspěvkem neporuším nějaká zdejší pravidla.
Pokud by se někdo chystá v neděli 9.11. na veletrh Sportlife v Brně a měl by čas a chuť si přijít poslechnout festival Cyklocestování, tak promítám naše cykloputování po Lofotech od 12.45. Vstup na Cyklofestival zdarma.
http://www.cyklocestovani.cz/festival...
http://www.cyklocestovani.cz/festival...
No to je škoda, že v neděli.
Já se tam zatím chystám v sobotu.
Termín mi byl přidělen, o tom jsem nerozhodovala já. Navíc mi neděle vyhovuje, protože v sobotu mám sraz z VŠ.