Norská Kystriksveien neboli Pobřežní trasa je pomalejší, méně frekventovaná, dražší kvůli použití trajektů, ale neuvěřitelně nádherná varianta arktické dálnice E06. Silnice má oficiální označení RV 17 a vede 650 km mezi městy Steinkjer na jihu a Bodø na severu. V každé zatáčce se dá narazit na něco…
fajn povídání :-) ten váš blog si budu muset pročíst :-)
Těch cestopisů tam mám celkem 5. Ale bacha, mají 150-250 stran :-)
Narazil jsem na potřebu hesla. Prosím smutně koukám :-) třeba na mejla lubinm(uzenáč)seznam(puntík)cz
Sem si akorát přečetl poutavé povídání o omrzlých prstech. :-)
Potřeba hesla je tam spíše kvůli tomu, že chci mít alespoň orientační přehled, kdo si čte mé cestopisy. V neposlední řadě tam mám občas veřejně nepublikovatelné věci.
Na uvedený mail heslo zasílám. Přeji příjemné čtení.
P.s. Mám tam někde návod, jak si o heslo požádat.
Nestačilo by k přehledu nějaké to počítadlo, já třeba vidím, že se mi na cs-sklo.cz kouknul naposledy někdo z Čech před 21 minutama, a nejnovější nový stát, ze kterého si stránky prohlíželi byl Honduras a to 8. května :-)
Mám docela ověřeno, že registrace a hesla dost lidí odrazuje.
pro statistiku možná ale my si takhle s šípou pokecali :-)
No, abych pravdu řekla, už delší dobu přemýšlím o odblokování cestopisů. Asi jsem potřebovala nějaký popud, jako je tento. Jen to pár dnů potrvá a předpokládá to, že nezaheslovanou verzi někde pohledám. Jak jsem v mailu psala uživateli orwell farm, cestopisy jsem měla pouze na disku, nezálohovala jsem je. No a sestřiny děti mi strčily čokoládu do PC a ten následně vyhořel. Většinu dat se ale naštěstí z disku podařilo zachránit. Takže vydržte, volné cestopisy se na mých stránkách objeví.
Dám ti ještě jeden dobrý argument proč je to lepší odblokované. Když jsem to zkoušel číst na tabletu tak mi to ani nenabídlo možnost zadání hesla. Tak to čtu na notbuku Ale tablet je na čtení pohodlnější :-)
Jo, pobřežní RV17 je opravdu nádherná cesta.
Mám pořád ještě ve svých neodškrtnutých snech plán vyplout z Bergenu na Lofoty pobřežním trajektem Hurtigruten a zpátky pomaloučku na kole kolem pobřeží, kam až se to zvládne.
Třeba někdy...
Příjemné počtení, díky. Nejdřív jsem si říkala, že si to budu dávkovat ke snídani, k obědu a ke sváče, ale pak jsem to zhltla na jeden zátah :o)))
Prosím tě, kolik vážily ta vaše kola a vozíky?!?
S takovým nákladem si ani nedovedu představit, jak se s tím jelo.
Váhu nevím, moje kolo má skoro 20 a vozík 8,9 kg. V něm byly takové ty běžné věci jako spacák, stan, plynová bomba, vařič, péřová vesta, karimatka, sekyrka, Fernet, náhradní duše, nářadí... Mám soupis, co všechno jsme s sebou tahali, kdyby měl někdo zájem.
Pěkně prosím, mám zájem o soupis. Uvažuji o tomto vozíku také, tak k porovnání s tím co vozím já. :-o Též se připojuji k zveřejnění tvých cestopisů.
Na zveřejnění cestopisů bez hesla se pracuje. Možná už 4 z nich budou večer na mých stránkách.
Soupisy co bereme s sebou si dělám už od r. 2009, kdy jsme konali pěší výpravy. Na kolech takhle daleko a na 3 týdny jezdíme od r. 2012.
Soupisy zveřejněny nemám, ty zašlu mailem.
Vozík je určitě lepší než brašny. Je stabilnější, líp se balí a odepnout ho od kola je otázka vteřin, kdežto odstrojit brašny trvá dlouho.
Ne u Ortliebů :-)
No tak ty jsem nikdy neměla. U těch našich ani nevím značku, dávno šly z domu. Leda bych propátrala staré fotky, abych nalezla jejich značku.
Mě osobně se ale lépe jede s vozíkem, než s brašnami. No a pohodlněji se tato soustava i tlačí, což je taky důležitý faktor.
Já mám dvoukolák Croozer Cargo, máš pravdu, je to pohodlnější balení, jen je ten dvoukolák nevhodný na nezpevněně cesty a hrbolaté polňačky, kterým se vyhýbám jak čert kříži, ale přesto to někdy nejde. Občas jsem ho převrátil.
Taky podchody, schody a tak jsou s vozíkem na prd. Bez vozíku většī svoboda pohybu, takhle jsem to vyhodnotil.
Jasně,každému, co mu vyhovuje.
Náš vozík je jednostopý, takže do mírného terénu to s ním jde.
No a schody a podchody, to je opravdu problém. Hlavně na nádraží, kdy se člověk musí dostat na nástupiště.
On je taky rozdíl v tom kam jedeš, když jedu Německem nebo Francií na pár dní, nemusím mít tolik věcí jako při výletu do pustiny a jídlo už nevezu vůbec.
A když je člověk sám, je to občas problém, proto tři brašny přes rameno a kolo do rukou, nebo zamknout k zábradlí, a už se kmitá, není kdo by pohlídal zavazadla a na frekventovaných místech by asi dlouho nevydržela.
Super.
Já jsem si myslela, že je nechceš zveřejňovat z nějakých osobních důvodů, tak jsem to respektovala a ani mě nenapadlo se ptát.
Kdepak. Jen tam používám jadrnější výrazy. No a pak taky ráda "pokecám" s lidmi, kteří čtou mé cestopisy.
Hmmm, tak já respektovala soukromí :o)))
Takže nepochopení toho, jak to bylo původně míněno.
Nepochopení... To je ale tvrdé...
Já se snažila být ohleduplná a nakonec jsem nechápavá blondýna :o)))
To víš, já když si něco zahesluju, tak to dělám proto, že nechci aby se mi do toho díval někdo jiný. A holt to takhle mám nastavené i u zaheslovaných dokumentů/fotek jiných...
Nene tak tvrdě jsem to říct nechtěla. Možná ses nekoukala na moje stránky do sekce cestopisy. Mám tam napsáno, že cestopisy mám zaheslované, ale na požádání ho zašlu mailem. No a o to mi šlo, aby mě lidi prostě kontaktovali.
Počkej, něco jsem i četla a viděla jsem fotky.
Kam jsem se nedostala, to jsem příliš nestudovala.
V pohodě. Jak jsem psala, na odblokování cestopisů se usilovně pracuje.
Tos o hodně přišla. Teď jsem dočetl to Finsko 2009 a moc jsem se u toho bavil :-) Šípo je to moc fajné :-)
Trochu musím provést osvětu. Byť mám mužský nick, tak jsem žena. No a jelikož skloňování ta šípa, s tou šípou... je nervy rvoucí a používat to nesklonně ta šíp, s tou šíp... mi též nevyhovuje, vyřešili to kamarádi na jiném serveru tak, že moji přezdívku upravili do podoby šipka. Tedy ta šipka, s tou šipkou...
dobře tedy, oslovujeme voláme Šipko :-)
To víš, já jsem tehdy koukala hlavně do skript a učila se na zkoušky. Na jiné čtení jsem čas neměla, takže jak nastal problém, nepátrala jsem.
Teď to ale doháním a jsem ráda, že se šipka dala ochutnávku a odblokla to u sebe. Je to správně načasované :o)))
Pobřežní cestu jsem sice projela celou, ale nikdy na jeden zátah. Kola do Norska bereme vždy, ale většinou jezdíme jen vybrané úseky nebo je používáme na přiblížení ke kopcům. Ono je hrozně fajn vystoupat někam nahoru, strávit pár dnů v klidu a tichu a pokochat se krajinou z výšky. Navíc o ty kola, opřená někde za bukem se člověk fakt nemusí bát.
Naši kamarádi si k pětapadesátinám nadělili cyklocestu z Bodo na jih po RV17 a pak dál až do Kristiandsundu. Celkem 1100 km ujeli na kole za 10 dnů. Jenže oni jsou domorodci a mohou na ty kopce kdykoliv se jim zachce, takže je nemrzelo, že to profrčeli.
Tak hlásím, že většina cestopisů je odblokována. Na posledním, nejstarším se ještě pracuje, ale tam to potrvá déle. Ke stažení jsou tedy prozatím následující cestopisy:
2009 Finsko /pěší přechod/
2010 Norsko /pěší přechod/
2012 Norsko /cyklovýprava/
2013 Norsko /cyklovýprava/
Jsi skvělá Šipko :-) nejen dobře píšeš ale dalas své zážitky v plen bez hesla :-) Teď už to mohu manželce uložit na kartu na tabletu ať si taky může číst sama a nemusím ji to předčítat z notbuku :-)
Tak Ty jsi dělal předčítače? :-)))
Chybí tam Švédsko 2008, nějak nemůžu dohledat původní, nezaheslovanou verzi.
Tak to prožeň jako tisk přes nějaký PDF creator :-) Jo já ženě občas předčítám, třeba, když dělá něco co ji znemožňuje četbu jako je žehlení, štípání dříví nebo skládání uhlí ;-)
Nejsi ty Severanka :-)
http://m.youtube.com/watch?v=W2BM8ZJXOds
Asi si sedím na vedení...
Pořád enem na sever....
Finsko, Norsko, Švédsko :-)
Tomu se rika posedlost Severem ;-)
Severofilie?
Já byl jen jednou služebně ve Finsku v roce 2000 v Hammenlina, byl jsme nadšen, už jsme se chystal, že tam na ten sever příště vyjedu kolmo, ale po návratu z Francie jsme přehodnotil plány, budu jezdit k Žabožroutům dokavad se nenaučím pořádně po jejich.