Zase děláme do jiného dítěte, ale s okluzorem a chceme ho naučit na kole. Jenže nedrží směr a furt je nakloněné na jednu stranu podle okluzoru. Je to zbytečný boj, máme pokračovat ve snaze nebo ten okluzor před jízdou sundat?
Zkušenost s vlastní dcerou, která byla tedy o něco starší, když měla okluzor....zvykne si, neboj, akorát to chvíli trvá....
dej okluzor i na druhé oko. :-P
Takový zajímavý názor jsem opravdu nečekal :-D Ale už jsem rozhodl, zítra jdeme z kola sundat střed s řeťazem a bude odrážedlo!
Není to zbytečná panika?!? To fakt až tolik ztrácí rovnováhu?!?
Zkus si zalepit oko a sednout na kolo.
Jen jedním okem nevidíš prostorově. Ale dá se to natrénovat, ovšem nějaký čas to trvá.
Jedna z našich dcerunek okluzor nosila také, ale právě u ní jsem nějaké problémy při jízdě na různých hýbadlech nepostřehla. A vlastně žádné výrazné pproblémy jsem nepostřehla.
Nezpochybňuji to, spíš to mě samotnou zaujalo. Vůbec by mě nenapadlo, že to může dělat dítěti až takové potíže.
Sice jsem nikdy okluzor nenosila, ale coby dítko mě jednou na letním táboře štípla včela do pravého obočí. Oko mi nateklo tak, že jsem na něj 4 dny neviděla. Shodou okolností jsme zrovna šli na třídenní puťák v okolí Annína u Sušice. Dodnes si pamatuji, že jsem měla velké problémy s průchodem terénu - vzdálenosti a hloubky jsem vůbec neodhadla. Ostatní ze mě měli docela srandu.
Dostal jsem rám na sběrňáku starého pionýra, tak je to bez středu, flexou jsem trochu ufíkl sedlovou trubku a je odrážedlo jedna radost, až zase bude u nás, tak s plnou parádou. Variantu, že to budeme vozit na návštěvy do Brna na Jílovou vlakem a tramvají, jsem zatím zavrhl.
Tak jsem se nad tím zamyslel, a až takový úlet to není, protože když jsem sportovně střílel, tak jsem trénoval rovnováhu na rozštíplém polenu se zavázanýma očima kýváním do stran nebo dopředu dozadu. Jen byto na kole vyžadovalo něco jako brnění....