No jistě. Tobě nepřijdou tři tečky ftipný?!?
Ty jsi teda suchar :o)))
Mne tedy taky ne.
Do Zverimexu vstoupí roztomilé děvčátko: „Dobuý den, máte kuájíčky?“
Prodavač se roztomile přizpůsobí : „Tak ty bys chtěla kuájíčka, houčičko? A jakýho? Máme tu majího chvupatýho hnědýho kuájíčka, majiknkatýho voštomijího bíjího kuájíčka … “
Holčička vyndá z pusy lízátko: „Mám dojem, že barva je mý krajtě celkem u prdele.“
Malý Janko sa pýta babičky:
„Babi,kokot to je niečo strašné?“
„Strašné, Janko môj.“
„Strašnejšie ako drak?“
„Strašnejšie.“
„Aaa!Strašnejšie ako ježibaba?“
„Veru tak.“
Janko zdvihne rúčky a straší babičku:
"Bu-bu-bu babi, ja som strašný kokoooot!!!
ROzřechtal mě jeden starší statut kamaráda jedný známý na FB. Dofám že se taky zamějete:-)
Bouřka, co se včera večer prohnala Prahou byla neskutečná, něco takového jsem ještě nezažil. Nešlo vlastně ani tak o bouřku, ale o tu vichřici před ní. Podle meteorologů měl vítr rychlost 25m/s, což je 90km/h, ale já s Dennisem jsme měli problém se udržet na ulici. Káťa nás vyhnala, prý "než přijde ta bouřka". Ta bouřka byla pověstným prdem hurikánu proti tomu, co se dělo v ulicích před ní. Všechno, co kde leželo, lítalo vzduchem. Vůbec jsem nemohl otevřít oči, všude spousty prachu, ve vzduchu poletovaly větvičky a všechen bordel, co kde ležel na chodníku. Vypadalo to, jako by úplně přestala fungovat gravitace. Nebyla to jen vichřice, ale obrovské poryvy větru, které se proháněly různými směry a smýkalo to s námi na všechny strany. Dennis vypadal, jako když jdeme k veterináři, kdy se vždy promění v tunovou kotvu, všechny packy vzpříčené a zaklesnuté do země. Docela to zvládal, jen to toho starého psa poněkud zdeformovalo, vypadal mnohem aerodynamičtěji. Určitě znáte fotky, jak má pes vystrčenou tlamu z auta, tak si představte, že vystrčíte psa celého... Myslím, že u čumáku se mu trochu natrhl kožíšek, jak se celý sroloval k zadku. Podařilo se nám dopotácet za roh, kde to vypadalo chráněněji. Dennis okamžitě zaklekl, rozhodnutý splnit si svou povinnost v rekordním čase, jen ať už jsme proboha zase doma. Při tlačení mu tak vylézaly oči, že chvíli vypadal jako velká, chlupatá moucha. Konečně hotovo a skutečně se zápisem do Guinnessovy knihy rekordů. Věděl jsem, že uklidit to po něm nebude v tom větru snadné, ale co se stalo by mne nenapadlo v těch nejhorších snech. Už jsem měl skoro sebráno, když mne poryv větru odhodil až na hydrant a pytlík i s hovnem na krajíčku se vznesl, jako by ho unášeli mimozemšťani. Nutno říci, že si nevybrali nejhodnotnější vzorek lidstva. Zřejmě to poznali, protože se vzorkem flákli o jedno okno a pak pytlík odletěl. Hovno však zůstalo na okně.
Zůstal jsem zírat. Můj 200letý pes dokázal posrat okno v druhém patře. To je na druhý zápis! Mnohem lepší myšlenka však byla rychle zmizet za roh, protože k oknu se někdo blížil. Otevřelo se a přes kvílení větru bylo zcela jasně slyšet nějakého dědu: "Maruško! Pojď se podívat, někdo nám nasral na okno!" Pak slabší ženský hlas, odkudsi zevnitř: "Ale Rudolfe, proč mluvíš tak sprostě. Vidíš ten vítr, kdo ví, co to sem zaválo. Jsme ve druhém patře, tak jedině holubinec, ne?" "Tak se pojď podívat, tohle není holubinec, tohle je snad z medvěda!" - křičel rozčileně děda. Musím přiznat, že Dennis měl poslední dny problémy a zdálo se mi, že se chtěl rychle zbavit úplně všeho, v případě, že by bouřka pokračovala několik dní. Nebo měsíců. "Ty vždycky tak přeháníš, Rudolfe!" "Tak se pojď podívat sama!" - ječel děda vztekle "Je to ještě teplý, tohle snad muselo nějakýmu motorkáři ulítnout rovnou od prdele!" "Rudolfe!" - ozval se přísný hlas daleko za oknem, také vzteklejší "Já mám ruce od těsta a nikam nejdu! Jen kvůli tvé představě, že ti někdo přijel s motorkou do druhého patra, zaparkoval na parapetu, aby se nám vykálel na okenní tabulku! Musel to být holub." "Říkám, že to je ještě teplý!!" - zařval děda do ulice. "Ty jsi na to sahal?" - vyjekl ženský hlas zevnitř. "Ne, já do toho asi vrazil teploměr a teď mu tu měřím puls!!" - sípal děda, až jsem začínal mít strach, že to s ním šlehne. "Jistěže jsem na to sahal, když tě tak obtěžuje se přijít podívat, jak nám lidi serou do oken!" Chvíle ticha. Pak najednou ženské ječení: "PROBOHA RUDOLFE TO JE HOVNO!! JAK SE SEM PROBOHA DOSTALO?!" Děda byl také nabuzený a zjevně se rozhlížel ulicí. Já se psem schovaný za rohem jsem se neodvážil pohnout a tiskl se ke zdi, aby mne vítr nepostrčil na jeviště. Před oponu. "To nevim, nikoho jsem neviděl. Je možný, že by to přišlo zeshora?" "A nemohlo to sem zanést z kanálu?" "Je teplý, to povídám!" - řval děda "No jen si sáhni!" "FŮŮŮŮŮJ!" - pištěla žena "PROBOHA RUDOLFE, ONO JE JEŠTĚ TEPLÉ!"
"Dyť to říkám!" - pronesl děda se zadostiučiněním. Zase se vykláněl z okna a rozhlížel: "Že by tu zase lezli Ukrajinci? Víš, jak tu na lanech se spouštěli... To víš, když je to přepadne, než by se vytáhli nahoru..." Vytvořili jsme s Dennisem naprostou záhadu. A rozhodně nebylo moudré ji jakkoli objasňovat. Plížili jsme se domů. Káťa už nás čekala a hned ve dveřích mi položila rutinní otázku: "Tak, jak to šlo?" Zasvítili mi oči: "Tak tomu nebudeš věřit..." A po chvíli se z našeho bytu ozvalo: "PROBOHA RUDOLFE TO JE HOVNO!! JAK SE SEM PROBOHA DOSTALO?!" Ten den jsme šli spát o dost později a dlouho nemohli usnout. Náš pes vyvinul zcela novou hru: Hovnoball. Se spoustou branek na každém baráku.
Pardon, jen testuji novou funkci fóra...
Abych teda nebyla totálně OT, tak se mi jak na potvoru vybaví akorát vtip, který jsem každému na potkání vykládala, když mi byly čtyři roky:
"Aničko, pusť rádio" "Já je nedržím."
V Audi vymysleli pohon všech 4 kol a dali si to do znaku.
V Renaultu nevymysleli nic, a taky si to dali do znaku.
To o audi je urban legend, ale jinak je ten vtip dobrý. ;-)
Vím, ale nechtělo se mi to přepisovat, tak jsem to jen kopipástnul:-)
http://www.dog-walker.us/4x4/4x4-204.htm
Nějaký starší životní moudra
1. Když muž mlčí, přemýšlí. Když mlčí žena, je nasraná.
2. Strč mobil do čaje a máš T-mobile. Strč ho do vody a máš Vodafone. Rozlom ho a máš: Óóó dva!
3. Facebook je jako lednička. Chodíš tam každejch 10 minut, i když víš, že tam nic není.
4. Všechno se dá vysvětlit. Bohužel ne všem.
5.Když tě rodiče přistihnou při lži, koukni se jim hluboko do očí a chladnokrevně řekni: „Mikuláš, Ježíšek, čápi…“
6. Baví se dvě vlaštovky a jedna povídá tý druhý: „Bude chcát.“ „Jak to poznáš?“ „Lidi na nás čumí.“
7. Proč stvořil bůh Evu? Aby měl Vašek s kým zpívat.
8. Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní.
9. Život není zlej, to lidi jsou kurvy.
10. Děvka… to je povolání. Kurva… to je nátura.
11. Zkoušky jsou jako ženy. Nemůžete je udělat všechny a už vůbec ne na poprvý.
12. Nikdo není dokonalý, i hovno má své mouchy.
13. Jak to má kola nebo kozy, tak s tím budou brzo problémy
Osmičku si dovolím čórnout na mapník.
Já ji znám v lehce jiné podobě: bajker si cestu nehledá, bajker si cestu vytváří... :)
Neexistuje trasa vedená "špatně". Lze pouze připustit, že biker nečekaně objeví novou trasu. Malodušníci tomu někdy říkají "zabloudit".
První družstvo prostoupilo novou variantu ve spodní části stěny, druhé družstvo vytvořilo úplně novou cestu a ani třetí družstvo netrefilo nástup.
První družstvo vykonalo první přelez stylem nejištěného sóla, druhé družstvo si vybralo odpočinkový den s turistikou a focením, a i třetí družstvo zapomnělo lano v táboře.
Karkulka šla po lese a vidí za kládou skrčeného vlka.
"Jé, vlku, ty máš tak velké uši!"
Vlk najednou vyskočil a utíká pryč. Jenže o sto metrů dál ho Karkulka zas vidí za pařezem skrčeného:
"Jé, vlku, ty máš tak velké zuby!"
Vlk zase vyskočil a utekl. O další kousek dál ho Karkulka zas vidí skrčeného za krmelcem a povídá:
"Jé, vlku, ty máš tak velké oči!"
Vlk už se naštval a zavrčel:
"Hele, dáš už mi pokoj? Chci se vysrat!"
http://img.imgur.com/H5rAuRP.png
http://www.tyinternety.cz/wp-content/uploads...
Tisková zpráva Liberálně ekologické strany (LES)
Vyroste LES
Praha, 28. srpna 2014 – Martin Bursík, Matěj Hollan, Olga Sommerová, Ivan Rynda a Ladislav Miko jsou členy přípravného výboru nové politické strany LES – Liberální ekologická (popř. ekonomická, jak kdo chce) strana. Mezi prvními, kdo podepsali registrační archy, je i Michal Horáček s Janem Švejnarem.
Podpisové archy je možné podepsat v Praze ve středu a čtvrtek na Andělu, ve čtvrtek odpoledne v Brně na České. Celý čtvrtek a pátek do 10 hodin je také možné podepsat archy přímo v nově vysazeném lese na dvoře domu Martina Bursíka ve Sněmovní 7 naproti sněmovně. Sem je také možné archy do pátku 10 hodin nosit a posílat (Martin Bursík, Sněmovní 7, Praha 118 00). Další sběrná místa budou postupně přibývat.
Petiční archy ke stažení jsou na adrese:
http://bit.ly/180EOvL.
Martin Bursík: „Hledám práci poblíž svého bydliště a do práce bych rád jako ekolog chodil pěšky – a do Sněmovny to mám nejblíž. Náš projekt není trucstrana a do předčasných voleb budeme kandidovat tehdy, pokud budeme cítit skutečnou šanci na úspěch. Nyní je pro nás zásadní sehnat podpisy pro registraci strany, k čemuž máme šibeniční čas do pátku.“
Matěj Hollan: „Témata naší strany nebudou asi příliš velkým překvapením, vzhledem ke složení přípravného výboru, například regulace hazardu, protikorupční agenda, ekologie, energetika, doprava, ekonomika, kultura, životní styl. Naší devízou je, že na svých tématech pracujeme nezávisle na tom, jestli se pohybujeme na poli politické, odborném nebo veřejném. Ale je fakt, že bych si rád pořídil nové Porše, takže nějakou trafikou každopádně nepohrdnu.“
Podrobný program bude představen příští týden v úterý na tiskové konferenci, čas bude upřesněn. (…)
Jede chlap v BMW a najednou k němu přijede trabant a jeho řidič na něj křičí: "Znáš trabanty, znáš trabanty?"
Chlap se naštve a přidá na 100km/h a zase se k němu přižene trabant a řidič říká: "Znáš trabanty, znáš trabanty?"
Chlap se ještě víc naštve a přidá na 150km/h a zase se k němu přižene trabant a řidič se ptá: "Znáš trabanty, znáš trabanty?"
Maník se zamyslí a říká: "No a co bys chtěl vědět?"
A z trabantu se ozve: "Jak se tam dává dvojka?"
"Další prosím."
"Dobré ráno, rádi bychom se vzali."
"Vaše jména prosím."
"Petr a Pavel Novákovi."
"Vy jste příbuzní? Vidím, že jste si podobní."
"Ano, my jsme bratři."
"Bratři? Tak to se nemůžete vzít."
"Pročpak? Vy neoddáváte páry stejného pohlaví?"
"Ale oddáváme, tisíce, ale ne sourozence, to by byl incest."
"Incest? My nejsme homosexuálové!"
"Ne? Tak proč se chcete brát?"
"Samozřejmě pro finanční výhody. A máme se rádi. A žádné jiné vyhlídky kromě toho nemáme."
"Ale my oddáváme jen homosexuály a lesbičky, kterým byla odepřena práva zaručená ostatním občanům. Když nejste homosexuálové, můžete si vzít ženu."
"Ale počkejte, to přece mohou homosexuálové také. To, že nejsem homosexuál ještě neznamená, že si chci vzít nějakou ženskou. Já se chci oženit tady s Pavlem." "A já zase s Petrem." "Tak vy nás budete diskriminovat jenom proto, že nejsme homosexuálové?"
"Dobře, dobře, nechme toho. Tady máte ty papíry. Další!"
"Ahoj, chceme se brát!"
"Jména?"
"Jan Hrubý, Jana Čížková, Robert Zelenka a Julie Hrušková."
"Kdo si bere koho?"
"My všichni se chceme navzájem oženit a provdat."
"Ale vždyť jste čtyři!"
"Správně. Čtyři normální bisexuálové a máme se navzájem rádi. Já miluji Janu a Roberta, Julie miluje Roberta a Jana a Robert zase miluje Julii a mne. Takže se chceme všichni vzít. Zdůraznit své sexuální preference v manželském svazku je ta jedině správná cesta."
"Ale my oddáváme jen homosexuální a lesbické páry."
"Takže vy diskriminujete bisexuály?"
"Ne, ne, to jen, že tradiční představa manželského svazku se týká párů."
"Ale, a odkdy se zastáváte tradic?"
"Ne, to ne, chtěl jsem jen říci, že někde prostě musí být stanoven nějaký limit."
"A to říká kdo? Neexistuje žádné logické zdůvodnění limitovat sňatek jen pro dvojice. Větší skupiny jsou mnohem lepší. Kromě toho, chceme svá práva. Starosta města prohlásil, že ústava zaručuje rovná práva všem. Naval ten oddávací list."
"Tak dobře. Další prosím."
...
"Dobrý den. Chci se oženit."
"Jména?"
"David Procházka."
"A jméno partnera?"
"Žádné není. Já si chci vzít sám sebe."
"Sám sebe? Co tím sakra myslíte?"
"To je tak. Můj psychiatr tvrdí, že mám rozpolcenou osobnost. Takže já bych ty dvě poloviny chtěl spojit sňatkem. Abych mohl podávat daňové přiznání jako rodina."
"V pořádku. Tady máte ten papír."
"Další! Ta paní s tím kokršpanělem, prosím......"
Alice je dokonalá: http://ekonomika.idnes.cz/dilbert.aspx?f...
Je to sice reklama na TV, ale efektně udělaná.
Ale "hrát" bych v ní teda rozhodně nechtěl... :)
http://www.youtube.com/watch?v=4xQb9Kl-O3E
Murár volá do práce šéfovi:
"Šéfe, dneska nemôžem prísť do práce.
Bolí ma hlava, brucho a celý sa cítim nejaký slabý."
Šéf na to odpovie: "Počkaj, neblbni, máme teraz veľa práce a vieš, že ťa dnes naozaj potrebujem. Vieš, čo ja robím v prípade, keď je mi podobne?
Poviem manželke, nech mi ho vyfajčí a hneď je mi lepšie a do práce prídem. Skús to tiež!"
Za dve hodiny volá murár znova:
"Šéfe, za chvíľu som v práci. Urobil som presne to čo ste mi poradil a cítim sa ako rybička.
..... a aby som nezabudol, máte veľmi pekný dom."
Neočekávaný sex je ten nejlepší budíček.
(Pokud nejsi v base.)
Žena smaží volské oko, když v tom momentě do kuchyně vtrhne muž a začne křičet:
"Pozor!!! Pozor!!! Víc oleje !!! Potřebujeme víc oleje!!!! ... Pozor!!!! Otočit, otočit, otočit.... rychle!!! Pozor!!! Zbláznila si se??? Ten olej!!!! Proboha, sůl!!!! Nezapomeň na sůl!!!!"
Žena už to nevydrží a úplně vynervovaná sa ptá:
"Co tak řveš?! Myslíš si, že neumím udělat volské oko?'
Muž klidným hlasem odpoví:
"To jen aby si měla představu, jaké to je, když mi kecáš do řízení."
Přijde 85ti letý děda k doktorovi na pravidelnou prohlídku, všechno v pořádku, doktor se ho ještě ptá, jestli mu něco neschází, děda že ne, ale že jeho stará je hrozně hluchá. Tak doktor povídá, že než si ji
zavolá na vyšetření, ať děda udělá takovej test, jak moc je hluchá.
Děda se ptá jak a doktor na to, ať si stoupne 10 metrů od ní a normálním hlasem se na něco zeptá a když neodpoví, tak ať jde na 8 metrů, 6 metrů atd. až úplně k ní.
Děda jde domů a babka vaří večeři. Stoupne si teda do rohu druhé místnosti zeptá se : "co bude dneska k večeři ?", žádná odpověď. Tak popojde blíž a zase, "co bude dneska k večeři ?", nic, už je v kuchyni, zase se zeptá "co bude dneska k večeři ?", žádná odpověď.
Přijde tak na dva metry, opakuje se stejná otázka,bez reakce. Tak přijde úplně blízko a do ucha jí zařve "co bude dneska k večeři?" a babka na to: "Kurva, dědku neřvi, říkám už popátý že kuře !"
Přijde mladá dívka domů a povídá matce: „Byla jsem se kouknout v zelenině na ty okurky na salát, mají asi takhle tlustý“ a ukáže průměr cca 8 cm „a tákhle dlouhý“ a ukáže asi 30 centimetrů.
Dívá se na to hluchá babička a říká: „Jenom aby si tě, holka, taky vzal...“
Manželé po 20 letech sedí v restauraci, jedí a najednou k muži přistoupí krásná dlouhonohá blondýnka, políbí ho a praví:
- Miláčku, uvidíme se i dnes večer?
On jí odpoví:
- Ale samozřejmě, kočičko.
Blondýnka odejde a šokovaná manželka se ptá manžela:
- Kdo to byl?!
Manžel klidně odpoví:
- Moje milenka.
Manželka dostane hysterický záchvat, vříská na muže:
- Ty darebáku, já se s tebou rozvedu, tohle to nestrpím!
Manžel nadále pokojně odpověděl:
- OK, rozvedeme se, ale zapomeň na ty dovolený v Karibiku, norkový kožichy, lyžování v Alpách.
Manželka rychle ztichne, nastane napjaté ticho, ve kterém manžel pokojně pokračuje v jídle. Okolo přechází starší pán s krásnou brunetkou, pozdraví se s manželem a manželka se ptá:
- A to byl kdo?
- Kolega z práce se svojí milenkou.
Manželka je chvíli ticho a potom říká:
- Pch, ta naše je hezčí.
Rytíř měl hrozně škaredou manželku. Jede na křížovou výpravu, založí jí pás cudnosti. Šašek se ho ptá: "To se tolik bojíš? Je tak škaredá, že se jí nikdo ani nedotkne!" - "Dotkne, nedotkne, až přijedu zpátky, můžu se jí vymluvit, že jsem klíček ztratil!"
jojo! Supr!! :) Opět me gusta!
Akorát, když slyším slovo "negr" anebo "padat" (a v tom duchu), tak si, nevím vlastně ani proč :), vzpomenu na klasiku: "Negr plachtil čtyři patra." plus pak "Měli tam dole takovou zahrádku obestavěnou sklem, tak ho vysklil. Negr tím prolít. Vod tý doby má ten tlustej chudák vadu řeči."
Ani nevím jestli to sem dát :-)
http://www.youtube.com/watch?feature=player...
Potkají se dva koktaví:
"A-a-ahoj!"
"Na-na-nazdar"
"Jak s-se m-máš?"
"Ale, j-jo, j-jde, t-to. Z-z-zrovna j-jsem s-se při-přihlásil do ško-školy pro ko-koktavý!"
"Jo? N-no t-to m-mi p-pak mu-musíš vy-vyprávět j-jaký to t-tam by-bylo!"
A tak se rozloučí a potkají se zase asi po půl roce:
"Č-čau! T-tak j-jaký to b-bylo ve šk-škole pro ko-koktavý?"
A druhej si stoupne do pozoru a vychrlí: "Tři tisíce třista tři a třicet stříbrných stříkaček stříkalo přes třitisíce třista tři a třicet stříbrných střech!"
"No-no t-to je fa-fantastický!!!"
"N-no j-jo, a-ale má-málokdy na-na to p-přijde ř-řeč...."
Potká Roubíček Kohna:
"Zdravim jich, Kohn. A jak jich tak vidim, musim jim něco říct. Tuhle jak byli u nás na návštěvě se svojí paní, ztratily se nám dva zlatý příbory."
"No, co si to vo mě myslej Roubíček, že já poctivej vobchodník jim budu krást zlatý příbory!"
"Nerozčilujou se, Kohn, vono teda jsme je druhej den našli zapadlý v příborníku. Ale, to chápou, stín podezření zůstal!"
Feldkurát při vojenské mši káže:
"Vojáci! Slyšel jsem, že mnoho z vás provádí nepřístojné věci! Že máte... jak bych to řekl... styk s Gertrudou! Takže! Ať vystoupí ten, kdo neměl styk s Gertrudou!"
Vystoupí jeden mladý vojáček.
"Rád vidím, synu, že jsi vystoupil," usměje se feldkurát, "Bůh to ví a v nebi poznáš, že jsi vyvolený. Jak se jmenuješ?"
"Hans Fielder, ale říkejte mi Gertruda."
Povídají si dva kapři a jeden se ptá druhého - Věříš na život po Vánocích?
Tchýně vaří v kuchyni guláš. Malý domácí kocourek se přitulí k noze a mňoukáním si vyprošuje kousek masa. Tchýně jej odtlačí nohou. Kocourek se opět přitulí a prosí o kousek masa. "Vypadni" zařve na něj tchýně a odkopne jej do kouta. Vzápět...í přichází zeť z práce, posadí se ke stolu a tchýně mu říká: "Uvařila jsem výborný guláš jen pro tebe," a nabere mu plný talíř. Ještě než zeť začne jíst, přitulí se k němu kocourek a prosí o kousek masa. Zeť mu kousek masa hodí se slovy: "Dej si, mazlíku." Kocourek maso zhltne a vzápětí leží natažený na zemi a nedýchá. Zeť se rozlítí a zařve na tchýni: "Tak otrávit jste mě chtěla, vy bestie," a prásk jí jednu po rypáku a tchýně letí do kouta. Kocourek nenápadně pootevře očko a pomyslí si: "A máš to, svině jedna lakomá!"
Pepíčkova sousedka porodila chlapečka. Ten se ale narodil bez uší. Sousedka přivezla malého synáčka domů a pozvala na návštěvu Pepíčkovu rodinu. Předtím, než šli na návštěvu, si tatínek zavolal Pepíčka a povídá mu: "Jestli se zeptáš, proč nemá uši nebo o uších jenom cekneš, dostaneš takový výprask, jaký jsi nezažil!"
Pepíček to pochopil a vyrazili ... Když se Pepíček podíval do postýlky povídá: J......é, to je krasné miminko."
Sousedka se zaraduje a říká: "Děkuji Pepíčku, jsi moc hodný."
Pepíček dále povídá: "A má moc krásné palečky, a kouzelný malý nosánek a krásná očička ..."
Sousedka na to: "Ty jsi ale zlatíčko, Pepíčku."
"A vidí dobře?", ptá se zase Pepíček.
Sousedka na to: "Doktor povídal, že je 100% šance, že zrak bude v pořádku.
Pepíček se ušklíbne a řiká: "Tak to je fajn, protože kdyby potřeboval brejličky, byl by dost v prdeli.."
Pokud žák v minulosti tvrdil, že krokodýl je ryba, byla to chyba.
Dnes to pochopitelně není chyba, ale žákův osobitý vlastní názor, který má právo zastávat a je třeba to bez výhrad respektovat. Na učiteli je, aby nezranil žákovu křehkou osobnost či nenarušil jeho sebevědomí. Musí proto vytvořit vstřícnou kreativně edukační atmosféru a pro dané tvrzení najít vhodnou interpretaci.
Např.: "Správně, Pepo, krokodýl vskutku patří mezi ryby, patří také ale i mezi obojživelníky. I mezi tropický hmyz, zkrátka mezi všechny obyvatele afrických řek. Patří mezi ně, protože spolu s nimi tvoří jednu velkou šťastnou rodinu, které se říká ekosystém.
Ale jinak je to plaz, ty debile!"
V paneláku ve třetím patře zvoní zvonek.
Paní domu otevře. Za dveřmi chlap se zřejmými problémy s artikulací i stabilitou.
"Pr ... pro ... promiňte madam ... já jen ... že ... že ... mi došel rum ... Tak jsem se chtěl zeptat, jestli je to jenom u mě, nebo v celým baráku."
Kamarád udělal přehled svých kartínek.
http://is.gd/P0Z2Ic
Lupiči napadnou pocestného, okradou, zbijí, prokopnou lebku a slezinu. Umírající chlap leží v příkopě když kolem jdou dva sociologové, podívají se na zkrvavené tělo a jeden říká druhému - lidé, kteří tohle udělali nezbytně potřebují naši pomoc!
Překlad z ženské mluvy do češtiny :
Potřebujeme.
Chci.
Je to na tobě.
Mělo by ti být jasné, jak se máš rozhodnout.
Dělej, co chceš.
Tohle si slízneš později.
Jsi tak .. mužný.
Měl by ses oholit a děsně se potíš.
Nejsem hysterická! A nepřeháním!
Mám periodu.
Buď romantický a zhasni světlo.
Mám tlustá stehna.
Jak moc mne máš rád?
Provedla jsem něco, co tě určitě naštve.
Za minutku jsem připravená.
Zuj se ještě a pusť si televizi.
Nemám velký zadek?
Řekni mi, že jsem krásná.
Tahle kuchyň je nepraktická.
Chci nový dům.
Chtěla bych nové záclony.
... a koberce, nábytek, tapety ...
Potřebuju nové střevíce
Těch ostatních 40 párů je ve špatném odstínu hnědé
Pověs ten obrázek támhle.
Ne, pověs ho sem.
Něco jsem zaslechla!
Všimla jsem si, že skoro spíš.
Miluješ mne?
Chci tě požádat o něco drahého.
Musíš se naučit komunikovat.
Prostě řekni, že mám pravdu.
Je mi to líto.
Budeš litovat.
Ano.
Ne.
Ne.
Ne.
Možná.
Ne.
Chutná ti tohle?
Snadno se to dělá, tak si na to začni zvykat.
Nepláče malý?
Proč se nezvedneš a nejdeš ho uspat?
Já nekřičím!
Ano, křičím, protože si myslím, že je to důležité.
Potřebuju jen toalentní mýdlo.
Nemusím snad říkat, že se zastavíme v oddělení kosmetiky, u obuvníka, potřebuju se kouknout na nové knížky od Harlekýna a proboha je výprodej u zlatníka a nevypadalo by tohle růžové prostěradlo v ložnici báječně a máš s sebou šekovou knížku?
Synáček se ptá matky:
"Mami, proč jsou svatební šaty vždycky bílé?"
Matka se zamyslí a povídá:
"To všem svatebčanům a přátelům říká, že nevěsta je čistá..."
Syn se zamyslí a jde s toutéž otázkou za otcem.
"Tati, proč jsou svatební šaty bílé?"
Otec se na něj překvapeně podívá, pak jej vezme za rameno a provede ho po bytě.
V kuchyni ukáže na lednici a ptá se, jakou má barvu.
Syn odpoví: "Bílou."
Ukáže na myčku nádobí a znovu se ptá, jakou má barvu.
"Bílou," odpoví syn.
Totéž udělá otec v koupelně s pračkou a sušičku.
Potom povídá:
"Vidíš, chlapče, všechny domácí spotřebiče jsou přece bílé."
Pane plavčíku, můžu si zaplavat ve velkém bazénu?"ptá se Jenda.
Napřed se musím podívat,jak plaveš."
Kluk skočí do vody,dovádí,potápí se.
Chová se,jako by celý život nedělal nic jiného.
Kde ses to naučil?" diví se plavčík.
Když jsem byl malý,otec mě vyhodil z loďky uprostřed jezera."
Asi bylo dost těžké doplavat ke břehu?"
Doplavat bylo snadné!
Nejhorší bylo dostat se z toho pytle!"
Pozdě večer přechází přes tmavý park osamělá žena, když se ze tmy náhle ozve:
"Stát!"
Žena se zastaví.
"Lehni!"
Žena si lehne.
"Plazit se!"
Žena je tak ustrašená, že se hned začne plazit. Po chvíli se nad ní někdo skloní a s účastí v hlase se zeptá:
"Paní, je vám špatně? Já tu sice cvičím svého psa, ale mohl bych vám zavolat doktora!"
Muž pokročilého věku byl pozván ke svým starým přátelům jednoho dne na večeři.
Udělalo na něj velký dojem, jak jeho přítel,kdykoli se obrátil s něčím na svoji manželku, oslovoval ji miláčku, drahoušku, zlatíčko, má lásko, milá a podobně.
Pár žil ve společném manželství už téměř sedmdesát let a bylo z toho jasné, že jsou stále do sebe velmi zamilovaní.
Když manželka odešela z jídelny do obýváku, muž se naklonil k hostiteli a povídá.
"Myslím si že je báječné, že po všech těch letech stále oslovuješ svoji manželku těmi zamilovanými jmény."
Hostitel svěsil hlavu.
"Musím ti říct pravdu," povídá, "její jméno mi nějak vyklouzlo z paměti už před deseti lety, a k smrti se bojím zeptat té nevrlé staré nabručené krávy, jak se jmenuje."
Pepíček takhle jednou povídá tetičce, která je na návštěvě: "Božínku, tetičko, ty jsi ošklivá, co?" Maminka ho okamžitě odvleče do kuchyně a tam mu vynadá: "Ty nevychovanče! Jak vůbec můžeš něco takového říct vlastní tetě? Koukej mazat zpátky a omluvit se, řekni, že ti je to líto!" Pepíček napochodoval do obýváku, stoupl si před tetičku a povídá: "Tetičko, mně je to líto, že jsi tak ošklivá..."
Muž odejde do práce a žena si přivede domů milence. Její malý syn přijde neočekávaně domů, uvidí milence s matkou a tak se schová do skříně a sleduje. V tom přijde domů i manžel. Žena vyskočí a aniž by si všimla ve skříni svého syna ukryje svého milence do téže skříně. Vtom se chlapeček ozve: "Je tady tma, co?" Muž odpoví: "To teda je." Chlapeček: "Mám u sebe baseballový míček." Muž: "To je fakt bezva." Chlapeček: "Nechceš ho koupit?" Muž: "Ne, dík!" Chlapeček: "Venku je můj otec." Muž: "Tak za kolik?" Chlapeček: "250 dolarů." Za pár dní se situace opakuje. Chlapeček: "Je tady tma,co?" Muž: "To teda je." Chlapeček: "Mám tady baseballovou rukavici." Muž který už ví oč jde se ptá: "Tak za kolik?" Chlapeček: "750 dolarů." Pár dní nato otec povídá svému synovi: "Popadni svou baseballovou rukavici, pojď ven a zachytáme si." Chlapeček na to: "Nemůžu, prodal jsem míček i rukavici." Otec udiveně: "A za kolik jsi to prodal?" Chlapeček: "Za 1000 dolarů." Otec: "To je příšerné, jak můžeš brát své kamarády takhle na hůl. To je mnohonásobně víc, než to stojí. Půjdeš do kostela a vyzpovídáš se!" Když přijdou do kostela, vstrčí otec svého synka do zpovědnice a zavře dveře. Chlapeček: "Je tady tma,co?" Kněz: "Kurva nezačínej s tím zase!"
Na pánské toaletě stojí tři muži u pisoáru. První dokončí své dílo a jde si umýt ruce. Na osušení použije papírové utěrky, spotřebuje jich asi deset. Otočí se k ostatním a říká: "My co pracujeme u Philipsu jsme vedeni k tomu, abychom všechno dělali extrémně dokonale." Druhý také skončil a umyje si ruce, utře si je však pouze do jedné papírové utěrky, využívajíc každý milimetr čtverečný plochy. Otočí se a povídá: "My ze Siemensu jsme vedeni k tomu, abychom všechno dělali nejen extrémně dokonale, ale i extrémně efektivně." Třetí skončí svou práci a odchází. Cestou ke dveřím přes rameno prohodí: "My, borci z Ostravy, si nechčijem na ruky!"
Neber si nas ze Siemensu do tlamy, jo? 8-)
ok ok, a kdy zas začnete dělat mobily? :-D
To uz si koupil BenQ a pak celou divizi pohrbil.
chtělo se mi napsat, že žádná škoda, ale pak jsem si to rozmyslel, tak to radši nečti, jo? :-))
tak si nenech pohřbít zbytek nebo budeš bez práce ;-)
Siemensove mobily nebyly spatne, jen trochu slozitejsi na ovladani. Zase si to mohl clovek doma snadno flashnout.
Jedine opravdu spatne bylo, ze kdyz to clovek pouzival na silne datovani, neco se vyhralo a pak se telefon sam vypinal. Nokie to nedelaly, takze jsem pak na Nokie presel.
Přijde paní do krámu:
„Prosím vás, potřebovala bych pro dcerku nějaký ty puzzle, ona je do toho celá divá, a moc jí to jde, vždycky má všechno hned složený.“
Prodavač:
„No, mám tady jedno, je toho tisíc kousků … „
„To je pro ni jednoduchý, to má za dvě hodinky složený. Nebylo by něco těžšího?“
„No, měl bych tu jedno, jsou toho dva tisíce dílků, s tím by se mohla už trochu vyvztekat, ne?“
„Ále, prosím vás, to má za odpoledne složený. Nic těžšího tu nemáte?“
Prodavač se zamyslí:
„Víte co, paní? Kupte jí pytlík strouhanky, ať si z toho složí rohlík.“
Žena se v noci probudí a vidí, že manžel není v posteli.
Najde ho jak sedí u kuchyňského stolu, jen tak civí do zdi, utírá si slzu a srká kafe.
„Co se děje, drahý?“
„Ale, jenom jsem si vzpomínal, jak jsme se před dvaceti lety poprvé potkali a začali spolu chodit. Tobě bylo tehdy jen šestnáct. Pamatuješ?“
Žena pamětí manžela dojata až k slzám:
„Ano, pamatuju.“
Manžel polyká slzy:
„A pamatuješ, když nás tvůj táta přistihl na zadním sedadle v mým autě?“
„Jo, jo, pamatuju!“
„A vzpomínáš, jak mi vrazil brokovnici do obličeje a řekl – vezmeš si mou dceru, nebo chceš, abych tě poslal na dvacet let do vězení?“
„To víš, že vzpomínám," odpoví manželka něžně.
On si setře další slzu s tváře:
„Dneska by mě pustili.“
Malé děvčátko je poprvé na svatbě. A je zvědavé a stále se vyptává: "A mamá, a proč je nevěsta v bílém?"
"Protože bílá je barva štěstí, a toto je nejšťastnější den v jejím životě!"
A děvčátko neustává: "A tak proč je ženich v černém?"
Pošťačka zvoní u dveří. Otevře jí malý, snad sedmilety chlapec s pivem v ruce a zapáleným doutníkem v puse. Otřesená pošťačka se ptá:
"Ehmm... Ahoj, jsou rodiče doma?"
Chlapec potáhne z doutníku, kouř vyfoukne směrem k pošťačce, oklepe popel na koberec a znuděně prohodí:
"Co myslíš? Jsou?"
Romeo a Julia po vychodnarsky :D :D
R: Julčo moja.
J: Co muj drahý,milovaný?
R: Ty spanilý kvitok,co prežuvaš jak dobytok,ty hvizdo jasná na nebe.
J: Idz het, bo jak ce ocec uvidzi,ta máš po chľebe.
R: I život dám za tvoje krásne oči,i pod rozbehnutu kuru skočím.
J: Romo,idz het,bo jak ce ocec zbači,zobere vzduchovku,a ty puščiš do gači.
R:A tote tvojo krive zuby,už naďaľku vidno,jak ci terča z huby.
J:Prahnem po tebe jak ryba na suchu,jak topiaci še po vzduchu.
R: Ta co máš,mentálnu poruchu?
J: Znaš co,kupila mi sebe ten nový harčok poky.
R: Dumal mi sebe...stačí,že popatrim na tvojo šumne boky.
J:Jój,vitor pridze..dviha,še mi hriva
R:Moja cetka staku rendu chodbu zmyva,a máš také ideálne miery,ľen tak-tak še mi ujdzeš do dzveri.
J:A nasadziš mi perscenok,na moj šumny maly paľec?
R:Kašli nato,a podz rovno na vec.
J:A co chceš teraz,za mesačnoho svitu?
R:Nebudz ku mne taká,a puš me do bytu!
J:Nééééé,nemožem ty moj Mustangu dzivoky,bo ocec už tam u zadu nabíja broky.
R:Chcem byc tvuj muž! Nebudz ku mne taká,a dnuka me pušť! Ja še o tebe dobre postarám.
Júliin otec : A ja ci zo vzduchovku ric rozparam!!!
Všimol som si, že tvoj otec má opuchnuté líce. To od zubov?
- Nie, od modlitby.
- Ale netáraj...
- Netáram. Včera sme sa spolu celá rodina modlili Otčenáš a keď sme prišli po "zbav nás všetkého zlého", otec sa pozrel na mamu a ona si to všimla.
Muž v bufetu si poručí hamburger a hranolky."Pro mě taky", ozve se pštros sedící vedle něj. "Bude to 9 dolarů 40 centů." Muž sáhne do kapsy a bez počítání peněz vyndá přesně požadovanou sumu. Druhý den se muž s pštrosem vrátí, objednají si steak s bramborem a muž opět zaplatí na cent přesně. "Jak to děláte?" vyzvídá servírka a muž vysvětluje: "Džin mi slíbil splnit dvě přání. Jako první jsem si přál mít v kapse vždy dost peněz, abych mohl zaplatit vše, co si budu přát." "No to je paráda!" zavýskne servírka. "A proč máte toho pštrosa?" "Mým druhým přáním bylo, aby mi přičaroval exotickou dlouhonohou bytost, která by souhlasila se vším, co řeknu."
Ty snad děláš korektora Dikobrazu, nebo jak se to teď jmenuje. Kam na to furt chodíš?!?
Nedávno mi přítelkyně říkala, že si už nemůžeme dovolit utrácet peníze za moje
pivo. Pak jsem ji nachytal, že utratila 2000 za voňavku. Když jsem jí vyčetl, že já se musím uskromnit, zatímco ona utrácí, odpověděla, že to přeci koupila proto, aby se mi líbila.
Řekl jsem jí, že od toho jsem měl pivo.
Malé děvčátko se ptá své matky: "Mami, můžu vzít psa na procházku kolem našeho domovního bloku?"
Matka odpoví: "Nemůžeš, on hárá."
"Co to znamená?" zeptá se dítě.
"Běž se zeptat tatínka. Myslím, že je v garáži."
Dceruška jde do garáže a říká: "Tati, můžu vzít Belle na procházku kolem našeho domovního bloku? Ptala jsem se maminky, ona ale řekla, že pes hárá a abych se šla zeptat tebe."
Otec řekl: "Přiveď Belle sem."
Vzal hadr, namočil jej do benzínu, potřel jím zadní část psa, aby zakryl zápach a řekl:
"Dobrá, můžeš jít. Ale drž Belle na vodítku a obejdi s ní blok jenom jednou."
Děvče se psem odešlo. Za několik minut se ale vrátilo a pes na vodítku chyběl. Překvapený otec se zeptal: "Kde je Belle?"
Dcerka odpověděla: "Asi v polovině cesty kolem bloku jí došel benzín a nějaký pes se ji teď snaží dotlačit domů."
Instrukce pro snadný a rychlý způsob vyčištění klozetu.
1. Zdvihněte obě záchodová prkénka a do vody v míse nalijte pohárek šampónu, který používáte pro svého mazlíčka
2. Kočičku zdvihněte, mazlete se s ní, hlaďte ji a pomalu ji neste do koupelny.
3. Jedním plynulým pohybem vložte kočičku do záchodové mísy a rychle sklopte obě prkénka. Není vyloučeno, že bude zapotřebí, abyste si na ně stoupli.
4. Kočka se začne zmítat a bude vytvářet bohatou pěnu. Hluku, který se bude z mísy ozývat, si nevšímejte, kočička si pohyb skutečně užívá.
5. Třikrát nebo čtyřikrát spláchněte. Osprchujete tak kočku a odstraníte všechnu pěnu.
6. Pošlete někoho, aby otevřel hlavní dveře vašeho domu, a ujistěte se, že nikdo v linii mezi koupelnou a domovními dveřmi nestojí.
7. Postavte se za toaletu tak daleko jak můžete a rychle zdvihněte obě prkénka.
8. Kočka vystartuje z mísy, bleskurychle proběhne koupelnou a vyrazí ven z domu. Venku se sama osuší.
9. Toaletu i kočku máte nyní zářivě umyté!
Já to vzdávám...
Smíchy už jsem nebrečela hóoodně dlouho :o)))
A kdyby si chtěl někdy vidět hóooodně nasranou kočičku, tak ti na umytí WC půjčím ty naše. Ale ne že mi z bílé uděláš černou a z černé bílou :o)))
Jen teda netuším, kolik lidí by muselo držet ten poklop, aby ho ta kočka nerozrazila :o)))
Tohle bylo jen koupani http://mur.rajce.idnes.cz/Hadanky/#DSC01854.JPG a drzeli jsme tri. Nedoporucuji zkouset doma, zvlast se starsim a silnejsim exemplarem. Tohle je cca 1,5 kg a 1 rok.
Špatná technika: http://youtu.be/T81oiffkbmA
Případně špatná kočka: http://youtu.be/ctJJrBw7e-c
Ze by clovek takhle vecer vypnul vsechny kocky a sel nerusene spat? 8-)
Myslíš jenom ty čtyřnohé ???
Včera večer som s hrôzou zistil, že mám cigánsku krv! ... Našťastie, iba na
nárazníku...
Fuj cigáň po čom tak smrdíš? "Ta po robote pan majster." Ačo robíš ?
"Hovno."
Rozprávajú sa dvaja rómovia. - Čo ty stále doliezaš za mojou sestrou?
Nemáš svoju?
Rozdíly mezi mužem a ženou :
Oslovení:
Jdou-li spolu Lenka, Zuzka, Dáša a Majka do kavárny, oslovují se Lenko, Zuzko, Dášo a Majko.
Jdou-li spolu Michal, Karel, Robert a Honza do hospody, oslovují se Tlusťochu, Godzilo, Klikaři a Smraďochu.
Placení:
Když mají platit celkem 225.50, hodí Michal, Karel, Robert a Honza na stůl každý furiantsky stovku a tvrdí, že nemají drobné a nechtějí nazpět.
Když mají platit společnou útratu děvčata,vytáhnou z kabelek kalkulačky.
Peníze:
Muž za věc v ceně 10 Kč zaplatí 20 Kč, pokud ji potřebuje.
Žena zaplatí 10 Kč za blbost v ceně 20 Kč, kterou nepotřebuje, protože je na to sleva.
Koupelna:
Muž má v koupelně 5 věcí: kartáček na zuby, pastu, holicí strojek, mýdlo a ručník.
Typická žena má v koupelně cca 337 věcí. Většinu z nich muž nedokáže identifikovat.
Hádky:
Žena má v hádce vždy poslední slovo. Cokoli řekne poté muž, je začátkem další hádky.
Kočky:
Následující je čistá pomluva, kočku by nikdo z mých známých nenakopnul!
Žena miluje kočku. Muž říká, že miluje kočku, ale když se žena nedívá, nakopne ji.
Budoucnost:
Žena má obavy o budoucnost, dokud se nevdá.
Muž nemá obavy o budoucnost, dokud se neožení.
Úspěch:
Úspěšný muž je ten, co vydělá víc peněz, než jeho žena dokáže utratit.
Úspěšná žena je ta, která takového muže najde.
Manželství:
Žena si vezme muže a doufá, že se změní, ale marně.
Muž si vezme ženu a doufá, že se nezmění, ale marně.
Paráda:
Žena se vyparádí, když jde nakupovat, zalít květiny, vynést smetí, zvednout telefon, přečíst si knížku nebo vzít ze schránky dopis.
Muž se vyparádí na svatbu a na funus.
Přirozenost:
Muž po probuzení vypadá stejně, jako když si šel lehnout.
Žena během noci jaksi zoškliví.
Děti:
Žena ví o svých dětech všechno. Ví o jejich objednávkách k zubaři, o jejich láskách, kamarádech, oblíbeném jídle, tajných obavách i nadějích.
Muž si nejasně uvědomuje, že v baráku žijí jacísi malí lidé.
No...s tím zošklivením po noci...jak která :-)
Jednou se manžel vrátí domů a najde svoji blonďatou ženu sedíci v kuchyni u stolu s hlavou dlaních v slzách. Když se ptá, co se děje, blondýnka říká:
"Upustila jsem kostky ledu na podlahu, tak jsem je vzala, opláchla teplou vodou a teď je nemůžu najít!"
Tým vědců z Británie, Nizozemska a Německa dostal cenu pravděpodobnosti za to, že stanovili postulát, podle nějž "čím déle kráva leží, tím pravděpodobnější je, že brzy opět vstane". Zjistil také, že jakmile jednou stojí, nedá se nijak snadno odhadnout, jak brzy si opět lehne.
Rodiče večer spěchají do divadla a pustí svému dítěti gramofon, aby po doposlechnutí desky šlo spát. Vrátí se za dvě a půl hodiny, dítě bije hlavou o zeď a volá: "Chci! Chci! Chci!" A z gramofonu se ozývá: "Chcete slyšet pohádku? Chcete slyšet pohádku? Chcete slyšet pohádku?"
Manžel se vrací pozdě domů jeho žena musí schovat svého milence do skříně.
Uprostřed noci milenec vyleze nahý ven, vezme si kožich a plíží se k východu.
Manžel se probudí, spatří ho:
"He? Co jsi zač???"
"Jsem mol."
"A kam táhneš náš kožich???"
"Jdu si ho sníst domů."
Stezuje si Marie kamaradce Irene: "Vis, ten muj Pepa se na me uz ani nepodiva jako na zenu. Vecer prijde domu a prvni a jedine co rekne je Co budeme dnes zrat?" "No," prizna se Irena, "ja jsem mela podobny problem." "Jo? A jak jsi ho vyresila?" "No, koupila jsem si kraticky cerny satenovy plast, cernou masku, cerne podvazky a jenom takto cerne oblecena jsem toho sveho privitala. Hele, reknu ti, uspech byl okamzity." Po tydnu: "Tak co, zkusila si moji metodu?" "Zkusila, presne podle tveho navodu." "A jak to dopadlo?" "No, vzala jsem si cerny satenovy plast, cernou masku, cerne podvazky. Vesel, podival se na me a rekl: Cau Zoro, co budeme dnes zrat?"
Přijde učitelka na hodinu přírodovědy a říká žákům: Dnes si dáme malý testík o tom, co nám dávají zvířátka ..
-Pepíku začni .. Co nám dává slepice?
-Vejce ..
-Frantíku, co nám dává ovce?
-Vlnu ..
-Marečku co nám dává kráva?
-Malý testík ..
Jdou dva policajti na obchůzku a jednomu se chce na velkou. Skočil do křoví, za chvíli vyběhne a řve: "Já jsem asi potratil ! Leží to tam, hýbá to řučičkama a nožičkama !" Kolega se jde podívat, vrátí se říká: "Ty seš teda ale vůl, vždyť jsi posral žábu ! "
Přijde muž do restaurace a sedne si ke stolu. Za chvilku k němu přiběhne mladý číšník a ptá se: "Co si dáte, pane?" "Kbelík zbytků, bych si dal," odpoví na to muž. Mladý číšník s podivem odchází a vrátí se opravdu s kbelíkem plným zbytků. Muž to do sebe vylije a řekne: "Ještě jeden a vrchovatý!" Číšník mu to zase přinese a ptá se: "Ještě jeden?" "Ne, už ne, teď bych si dal řízeček s bramborovým salátem." "A proč jste si ho nedal hned, pane?" "Nejdřív nakrmím tasemnici, potom sebe. A dělejte sakra, než to ta svině sežere!"
Člověče, tohle je mile fousatej vtip. Pamatuji si ho totiž z dětství, že jsem byl u babičky a jel jsem s nějakými husity či jinými protestanty na výlet. A měl jsem peníze na svačinu a místo sváči jsem si na nádraží koupil časopis. A tam byl tenhle vtip. Protože jsem po návratu dostal vyhubováno, že jsem s penězi naložil jinak než jsem měl, vždycky se mi při čtení tohodle vtipu vybaví to letní ráno a moje babičku, která chudák těžce nesla, že jsem si místo jídla koupil něco ke čtení.
New York. Dva policisté se krčí pod deštníkem. Z nebe padají žáby, gekoni, hadi, varani.. Jeden policista říká druhému: "Hrůza, to je tenhle měsíc už druhej TERARISTICKEJ útok!"
Hele, nechci bejt průďa. Na netu je ale snad tisícovka webů s vtipama i "vtipama", které se dají sem překopírovat. Možná by bylo pohodlnější na ně dát odkaz.
A méně je někdy více, za kvantitou obvykle začíná pokulhávat kvalita...
Já bych ho nechal. Na těch webech je 90% nevtipný odpad nebo vtipy tak vousaté a notoricky známé, že než překoušeš jednu stránku už jsi otrávený a ani jinak vtipný text tě nerozesměje. Že se Bruca dává výběr toho, co se mu líbilo a ne všechno mě naopak je příjemné. Jasně, že ne vše, co se líbilo jemu se líbí i mě, ale většina ano.
Já jsem za ty vtipy, co sem dává, rád.
Manžel přišel domů a v předsíni se mu vrhla okolo krku jeho vzlykající žena. „Co se ti stalo, miláčku? Co ti kdo udělal?” „Lékárník, já jsem mu volala a on mě hrozně urazil.” Muž neváhal, oblékl se a šel do lékárny: „Vy jste urazil mou ženu. Žádám vaši omluvu, nebo vám rozbiju hubu,” zařval na lékárníka. A ten odpověděl: „Počkejte, počkejte, než uděláte nějakou hloupost, vyslechněte mě!” „No, poslouchám!” „Podívejte se, pane, já jsem lékárník. Já jsem dneska ráno zaspal. Bez snídaně jsem spěchal k autu a u auta jsem si vzpomněl, že jsem doma nechal klíče. Ovšem jak jsem spěchal, tak ty klíče od domu jsem si zabouchl v bytě. Vzpomněl jsem si, že ještě jedny náhradní mám v autě. Rozbil jsem okénko u auta. Začal hledat klíče. V tom okamžiku mě sbalili policajti, protože si mysleli, že to auto chci vykrást. Musel jsem je dlouho přesvědčovat, že to je moje auto a teprve když jsem jim ukázal doklady, pustili mě. Pak jsem si došel pro klíče, jel jsem do práce. Ovšem chytili mě další policajti a dostal jsem pokutu, že jsem jel rychle. Pak mi praskla pneumatika, neměl jsem rezervu. Prostě, zkrátím to, pane, unavený, špinavý, naštvaný, jsem přišel pozdě do lékárny, tam mě šéf seřval, strhl mi prémie. Pak mě nechal za trest vytírat lékárnu a tu náhle zazvonil telefon. Já jsem si nevšiml zásuvky nad svou hlavou a ještě jsem se šeredně praštil, když jsem ten telefon zvedal. Na druhém konci byla vaše žena a měla dotaz. Chtěla vědět, jak se používá rektální teploměr. A věřte mně, pane, Bůh je můj svědek, jenom jsem jí poradil, co s ním!”
Ve městě se rozmnožili holubi a všechno bylo zaneřáděné.
Starosta vypsal konkurs, že město zaplatí milion, když ho někdo holubů zbaví.
Přihlásil se jeden a povídá :
Zbavím vás holubů zadarmo, ale nesmíte mi dát žádnou otázku.
Pokud nějakou otázku položíte, tak mi pak musíte ten milion vyplatit!
Vytáhl z tašky žlutého holuba, vypustil ho a všichni holubi města letěli za žlutým holubem neznámo kam.
Starosta chvíli přemýšlel a pak řekl :
Vím, bude nás to stát milion, ale stejně se Vás musím zeptat :
"Nemáte náhodou ještě žlutého cikána............?!?"
https://scontent-a-vie.xx.fbcdn.net/hphotos...
Registroval jsem se včera a předtím jsem tady nepůsobil, jen jsem to občas četl, proč?
Vlákno 17/9/2013 18:09
clovece, pridej link na prispevek, takto je to vtip jen pro znale....
Tipuju, že je to z obálky.
Není, taky mě tím pobavil :-)
F tom případě mě také zajímá ten link/téma :o)))
Nějak se mi to nechce hledat, tak humorné to zase nebylo. Jestli na to narazím, tak to sem přidám.
http://www.nakole.cz/diskuse/17104-rizeny...
Copak, zase někdo nový co to tu občas četl a co moc dobře ví jak to tu chodí, kdo je dobrý a kdo je svině?
(i když, na bike-forum jsem příležitostně chodil snad 3 roky než jsem se zaregistroval a také jsem měl určitý přehled, kdo a jak se angažoval v tehdejším anti-čemba džihádu)
Co si vybavíte když se řekne Taylor?
8-)))
http://www.taylorguitars.com/
http://en.wikipedia.org/wiki/Taylor_series
Těsně vedle:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Taylor_Swift
http://cs.wikipedia.org/wiki/Taylorova_%C5%99ada
Fuj ten Taylorov rozvoj som musel ratat v 2 semestry. Cvalabohu som sa z tej traumy dostal len z malimy psichyckimi problemamy a znamkou B. Ale uz nikdy viiic :-D
Pokud žiješ v paneláku a serou tě sousedovic děti, řekni jim přes zeď, že jsi skřítek který žije v zásuvce, a že papáš hřebíky.
:-)))
tohle nedávno zkoušela dcerenka od známých. První trefila nulák, natěšená úspěchem ho vrazila i do fáze :-D
prý se jí zajiskřilo v očičkách a naježily vlásky, ale jinak OK.
žel jsem u toho nebyl, tak jsem se jí ptal, jestli to nechce zkusit ještě jednou, že bych to chtěl vidět. Prý nee, tož zas nic... :(
A jak ji od toho odtrhli?!?
pustila se sama :)
220 až takovou ránu nedá. teda pokud nestojíš na mokré podlaze či se druhou rukou nedržíš za topení :-)
Ono je to spíš tím, že ten předmět ze zásuvky reflexně vytrhneš. Když povede drát s 220 (dnes tedy 230) V a ty se ho chytneš, tak se nejspíš nepustíš. Odzkoušeno na mě. Pustil jsem se se až když se ten holý drát tím, jak jsem se klepal uzemnil a vyrazilo to pojistky.
připomíná mi to diskuzi tu :-)
http://www.bike-forum.cz/forum/uz-jste-si-nekdy...
Z pokoje se line vůně štědrovečerní večeře, zkrátka vánoční pohoda.
Na stropě je přibitá skoba a na ní visí oběšená starší paní.
Ve dveřích stojí manželský pár v tichém zděšení.
Ticho přeruší manžel:
"Teda ta tvoje máma je ale formát, lepší vánoční dárek mi snad ani nemohla dát .."
Prazak vystoupi na nadrazi Ostrava - Svinov a pta se domorodce:
"Heleee, prosimteeee, jak se vocad dostanu do centraaa?"
Ostravak: "S takym prizvukem se .... do centra zivy nedostanes..."
Novomanželé tráví svatební noc v hotelu. Ráno je on velice dobře naladěn a samý úsměv, ona zcela zničená.
Hoteliér: - Ale milostivá paní, stalo se vám něco, jste snad s něčím nespokojená, můžu vám nějak pomoci?
- Nemůžete, já jsem se vdávala na inzerát, on sliboval celoživotní úspory a já blázen hned myslela na peníze.