Honzu Vlasáka, autora knížek o cyklotrempském životě, není potřeba nijak zvlášť představovat. Mluví za něj čtyři vydané tituly, z nichž dva se dočkaly druhých vydání. Právě nyní mu vychází podruhé jeho Vandry s Bejkem. Ty zahrnují jeho první porevoluční cesty a staly se jakousi kultovní knihou české cykloturistiky. Lidé ji hltali, citovali z ní pasáže, připomínali si líčené historky a některé Honzovy výrazy zdomácněly v hovorové řeči cykloturistů.
Nazdar Jirko,
predem zdravim a Preji Tobe i Honzovi Vlasakovi predevsim "Za hrst zdravi" a trochu toho Stesti v tom Novem roce 2006.
Na jeho zacatku si dovolim jeste "pribalit" - Tobe dalsi nove ctive autory, aby jsi mel co vydavat a my co cist; a Honzovi jeste moc splnenych prani v tom jeho cyklo cestovani.
No a zaverem uz jen vzpominka na starou dobrou Cykloturistiku, v onech letech delanou s nadsenim a laskou, a ne jako dnes vice s vidinou .. proste " s vyplatni paskou".
Mozna zdani klame,mozna je to blud,
ja s tim dotazem obracel se na vsechny zname,
stojim si za svym, nemam za to stud. prec jen ta zmena je na obsahu drobatko znat.
A neb je to snad tim,zes rozmlsal jsi Nas,
a nyni jsme vuci te nove narocni moc ?
Kdo vi,
kazdy at sam si odpovi.
S pozdravem Mirek.
Nazdar Mirku,
nepamatuji se, ze by mi nekdy nekdo udelal takovou radost hned prvni den v roce, jako tomu bylo v pripade Tveho prispevku. Diky moc za peknou versovanku, i ja Tobe preji krasny letosni rok. Jsou tomu sice uz tri roky, co Cykloturistiku nevydavame, ale ctenari se k nam hlasi stale, vzpominaji, hodnoti, srovnavaji. To hodnoceni pro drivejsi Cykloturistiku nevyzniva vubec spatne a je to ta nejlepsi odmena, ktere se nam mohlo dostat. Snad jsme ji delali slusne, kazdopadne jsme do ni davali neco, co Ty oznacujes „nadsenim a laskou“ a nekteri z minulych ctenaru jako „cele sve srdce“. Pro mne osobne je to uz uzavrena zivotni kapitola, ktera sice znamenala vice nez 20 let zivota (pocitam-li i vydavani skromneho predchudce - Cykloturisty). Soucasnou Cykloturistiku nectu, zakazal jsem si to. Po precteni nekterych editorialu mne totiz bylo nejak divne od zaludku. Takto se o nekterych vecech sice dozvidam zprostredkovane, ale zas tak mi to nevadi. Na kole jsem jezdit neprestal, naopak, mam ted vice casu nez drive. S lidmi provozujicimi cykloturistiku se setkavam stale a jsou to setkani moc a moc prijemna. Vydavani knizek mne (a moji manzelku) v soucasne dobe naprosto uspokojuje a rekl bych, ze az ted clovek dospel k tomu, co ho nejvice bavi, co mu nejvice sedi. Od cyklostylem mnozeneho zpravodaje, pres ruzne rozmnozovaci tiskove techniky az k plnobarevnemu casopisu jsem si vlastnorucne ohmatal vsechny formy tiskovin a mohu konstatovat, ze kdyz drzis v ruce cerstve vypravenou knihu, ktera prave opustila brany tiskarny, ze ten pocit nic predchazejiciho nevynahradi. Kdyz listujes v knize, ktera voni tiskovymi barvami a je skoro jeste tepla, je to stav absolutni blazenosti. Mnohdy mam snad vetsi radost, nez autor samotny. Kniha ma take jeste jeden rozmer a tim je urcita ryzost. Autor do ni vklada sve puvodni myslenky, sve nazory, sve prozitky a nikdo dalsi mu je neupravuje, nekoriguje, nekrati. To je pripad i Honzy Vlasaka, kteremu bych si nedovolil v rukopisu opravit jedine slovo (krome pravopisnych zalezitosti), zkratit jediny odstavec. Je to obrovska vyhoda oproti casopisu, do jehoz skladby a podoby clanku promlova nekolik lidi. Nikdy bych ale nevyslovil, ze casopis je neco mene nez kniha. Kazda tiskovina ma ve spolecnosti sve nezastupitelne misto, stejne jako ho ma v soucasne dobe toto elektronicke medium, prostrednictvim nehoz spolu diskutujeme, ac jsme se nejspis nikdy v zivote nepotkali (pokud ano, moc se omlouvam). Slibuji, Mirku, ze se i nadale vynasnazime, abys mel moznost setkavat se s ctivymi autory a ze se pokusime co nejvice te ryzosti prinest prostrednictvym nami vydanych knizek i ostatnim ctenarum.
S pozdravem a s uctou
Jirka Riha – CYKLOKNIHY
[email protected]