Tak schválně, jaký máte ešus? Zrovna vybírám nový, páč můj starý aluminový už vzal za své. Každopádně na netu vidím titanové, ultralehké, se speciálními vrstvami, atd. Zajímalo by mě, jaký ešus máte a zda opravdu využijete jeho "speciální" funkce?
Mám starý hliníkový. Jakou by měl mít speciální funkci? :-)))
Mám ešus tatonka 0,5 a 1 litr
http://hobby-army.hyperinzerce.cz/prenosne...
Mě stačí a moje potřeby na vaření uspokojuje.
Klasický hliníkový. Měl jsem v ruce i nějaký mega super nerez, že bych "konečně" nahradil svůj 20+ let starý (patina z čaje už nejde vydrhnout), ale váhově to až takový rozdíl nebyl; zato cenově docela zásadní... Takže i nadále používám svůj starý, z poctivého komunistického hliníku. :)
http://www.e-outdoor.cz/produkty/sada-nadobi...
Mám tenhle, je k němu použitelná packa. Víko lze používat k vaření a smažení. Relativně tenkostenný a lehký. Do hlavní nadoby se vejde kolem 2l.
Trochu problémy při vaření na xgk2, musí být v hrnci voda. Ale to je obecná neřest všech výkonných neregulovatelnych vařičů.
Klasický ešus už nechci.
Ok, díky za reakce. Je to zhruba tak, jak jsem si myslel. Všichni mají naprosto klasické hlinikové nebo nerez ešusy. Žádný titan nebo speciální vrstvy. Zajímalo by mě, kdo to používá (Kromě teda ultralehkých ešusů. Když lezu na hory tak chápu, že je třeba brát co nejlehčí věci.)Díky moc za tipy. Hlinikový mi právě po mnoha letech služby odešel, takže zkusím pro změnu obyčejný nerez jako tento: http://www.dommo.cz/Kempingove-nadobi-304/ nebo jeden z vašich odkazů a budu mít klid. Každopádně ještě jednou díky za reakce.
Nikdo tady nejezdí do hor moc často, tak se nediv. To je stejné jako kdyby ses tu ptal kolik lidí má jezdí rám nebo na BF kolik lidí má lehokolo.
Já třeba z hlíny jím vyloženě nerad a pokud to je možné, blbě se to umývá, tak se tomu vyhnu, prakticky mi zbývá jen nerez a titan.
Nerez se dá koupit tenkostěnný, ale ten je vhodný jen na vaření/dušení s dostatkem vody na dně. Pokud chce někdo třeba smažit, musí si pořídit silnostěnné nádobí (v tomhle ohledu je i silná hlína nahouby, nerozvádí teplo). A tam je rozdíl mezi hmotností nerezu a titanu velký.
Když si pak porovnáš váhu podobného výrobku v nerezu a titanu:
http://www.e-outdoor.cz/produkty/sada-nadobi...
http://www.e-outdoor.cz/produkty/sada-nadobi...
Je titan o půl kila lehčí. Titan má také jednu ohromnou výhodu, přemýšlím že bych si pořídit titanový hrnek- není horký. Z hlíny se nedá pít i když čaj je už ledový.
Jestli budeš kupovat hlínu, tak nějaký eloxovaný (anodizovaný)- nemá ty příšerné povrchové vlastnosti.
No a teflon si lidi kupujou ze stejných důvodů jako do kuchyně. Já teflon nerad.
A nemysli že lehké věci se mají brát jen do vysokých hor. Znám spoustu lidí co jsou schopní považovat 3,5kg stan pro dva za lehký. Nebo si holka koupí "dojtra co tak skvěle seděl na zádech" a že váží skoro tři kila jí prozradím až někde na cestě... Tak je pak velký rozdíl jestli jedeš na víkend s 8kg nebo 16kg na zádech (to nemluvím o tom že mě ještě víc sere že pak kus těch těžkých kravin tahám já, protože to nejde abych měl tak lehký batoh a navíc se příšerně s tím hřbetolamem táhnou, nejčastěji o ten svůj příjdu výměnou, a velmi často také přijdu stejným způsobem o péřák a spím v nějakém historickém dutovláknu). A takovýhle hrnec si kupuješ na doživotí. Takže takovou investici docela chápu.
Ty mas ale problemy! :-) On se ale deuter fakt celkem dobre nosi, i kdyz ted uz by se dalo na mala zada koupit i neco lehciho a lepsiho, ale pred vicero lety tu treba osprey jeste neprodavali, doldy me kvalitou nepresvedcil a ostatni firmy mely jen velka zada.
Nerez nebrat ani náhodou, pokud chceš vařit cokoliv víc než čaj a možná instantní polívku. Naopak hliník s povrchovou úpravou (vcelku jedno jakým superlativem je nazvaná, důležité je, aby byla mechanicky odolná) je dost dobrý nápad. Nepřilnavé povrchy jsou drobné, ale příjemné plus, zas ale většinou nevydrží moc dlouho.
Proč takhle ... jako základní masa hliník protože tepelná vodivost (na hmotnost) je nepřekonatelná (alespoň v lidských cenových relacích) a není žádný důvod proti. To není o gramaření (naopak, hliník, a pak čím těžší, tím lépe), ale železný/nerezový hrnec se stejnou tepelnou vodivostí bude hmotností kuchyňské nádobí, ne cestovní. :) Tepelná vodivost dna je ten zdaleka nejdůležitější parametr ovlivňující připalování a pohodlnost vaření.
Čistý hliník na (vnitřním) povrchu na druhou stranu není nic moc. Ať už v těle ve skutečnosti škodí nebo ne, tak proč to zbytečně provokovat, navíc když tím vyřeším další věci jako nechutně černý hadr/houbičku po každém mytí hrnce apod. Z čeho ta vrstva na povrchu bude je jedno tak dlouho, dokud je mechanicky a chemicky (kyselé jídlo třeba ten čistý hliník docela dost "rozpouští") dostatečně odolná.
Nepřilnavý povrch poněkud usnadní umývání poté, co něco připálíš (dokud se neodře), ale vcelku je to ten nejméně důležitý parametr.
A nevíš proč se pláty na plynový sporák na rovnoměrný roznos tepla dělají z litiny? :-P
S hlínou, spíš než s čímkoliv jiným, budeš na připravovaném jídle přesně vidět průměr plamene vařiče. Teplo se hliníkem sice rychle šíří podélně, ale ještě rychleji příčně. Dokonce jsem viděl nějaké hrnce na hory z hlíny s nerez dnem.
Nebylo to takový to zvenku hlína zevnitř nerez (Al-INOX)? Lidi si to dost pochvalovali, že v tom jde dělat i pudink, hliník rychle rozvádí teplo a nerez jej pomaleji transportuje dovnitř.
Hentoto:
http://www.alb.cz/645.htm
Tohle mi připadá spíš jako variace na anodizovaný hliník, jen je jako povrchová vrstva použitá nerez (předpokládám, že to bude hodně tenká vrstva). Tudíž bych to klidně zařadil do kategorie "hliník s povrchovou úpravou" a pokud mají nějak vymakané aby se ta nerezová část časem "neodloupla", tak to taky vypadá pěkně.
Litina na sporák -- nevím, třeba proto, že v kuchyni se pár kilo ztratí a rozdíl v ceně je znát (přinejmenším s ohledem na zisk výrobce, když ne na konečnou cenu)?
Co se vypáleného vařiče týká, mám alespoň mezi hliníkem a nerezem přesně opačnou zkušenost, alespoň pokud se budeme bavit o srovnatelné hmotnosti hrnce. A přijde mi to vcelku pochopitelné. Pokud jen změním tepelnou vodivost a zachovám geometrii, budou IMO podél dna větší rozdíly teplot. Jestli nějak výrazně pomůže vícevrstvé dno si takhle z placu posoudit netroufám.
O to se nepřu. On ten tenkostěnný nerez má totiž také svinsky dobrou příčnou prostupnost, v porovnání s hlínou je to jen šlupka :-) Já jen že jsi tvrdil, že dobrá tepelná vodivost je při vaření plus. Není. Silnější nerezák poslouží lépe (a dělají se silnější dno, hubenější stěny). Někdo těch 250-450g navíc ocení, jiný ne. Záleží jak moc chce klohnit a nepřipalovat.
no a pokud natrefis na stejneho nerezaka jako ja pred lety , ktery byl dokonce lehci nez Al esus, tak se nesmis divit ze ho promackne v batohu snad cokoli. Rovnal jsem jej snad pri kazdem pouziti. Dno byla stejna slupicka jako stena (odhadem mene nez 0.5mm ) a praskl pri rovnani horni hrany v ruce. Dnes bych rekl ze to byl cinsky smejd, pred 20 lety to byl supr esus z horolezeckeho obchodu...
Jasně, ale ty chceš rozvádět teplo do stran (resp. mít minimální rozdíl teplot v rovině dna). Tím se zbavíš příliš horkých míst (kroužku od plamene). Teplotní rozdíl "svisle" skrz dno ničemu nevadí.
OK, možná že přímo tepelná vodivost jako číslo není úplně korektní parametr (nechce se mi teď řešit a rozmýšlet příslušné rovnice), ale jednoznačně ze zkušenosti je tenkostěnný nerezák pro pořádné vaření nepoužitelný. S hrnci s hliníkovým jádrem, dokonce i těmi relativně tenčími, jsem nikdy neměl problém. (Včetně vaření věcí jako hustý poridge, žádný čaj :) ). Tlustostěnný nerez by možná fungoval taky, nezkoušel jsem jinde než doma v kuchyni, ale ten hmotnostní rozdíl mi nepřijde úplně zanedbatelný, zvlášt když v něm nevidím žádnou výhodu.
Nevím, nechci se hádat, ale osobně se mi vybírání stylem "chci hliník s povrchovou úpravou a dál vybírám podle velikosti a dlaších drobností" už několikrát osvědčil.
Jestli vaříš na nějakém dvoukilowatovém plynovém šmrdlátku typu Var 2 tak asi jo :-) Výkonné vařiče připalují na hlíně i na nerezu zhruba stejně.
Samozřejmě, protože na připalovaní se projeví tloušťka dna, tepelná vodivost, výkon a plocha hořáku. Výkonné vařiče nemají hořák výrazně větší a ten materiál dna není schopen to teplo rozvést. Možná by pomohla síťka na kahan.
Byla by to taková pěkná diplomka: Matematický model připalování hrnce na plynovém hořáku.
Matematický model připalování hrnce na plynovém hořáku benzínového vařiče.
:-)
No, s ohledem na to, že propána bhútána v kartuši je v kapalné fázi, a naopak, u benzíňáku hoří páry benzínu, nevím, co na tom vidíš vtipnýho;-)
V kartuši je kapalná i plynná fáze. Nasycený páry se tomu řiká. Pokud člověk nepoužívá speciální techniky, tak z kartuše leze plyn.
Speciální technikou myslíš například kopání zapáleného vařiče do křoví? :-)
No také možnost.
Když máš plynový vařič s přívodní hadicí a generátorem, můžeš po zahřátí vařiče otočit kartuši dnem vzůru.
Za nízkých teplot prakticky zplynovává jenom propan, butanu se nechce. Takže z kartuše vylítne nevýhřevný propan a za chvíli máš po legraci (a vaření).
Když kartuši otočíš, plynný propan vytlačuje výhřevný kapalný butan a ten zplynovává až v generátoru. Díky tomu neztrácí vařič výkon za nižších teplot tak dramaticky.
Generátor, to je ta přívodní trubička natažená přes hořák?
Díky za vysvětlení. Viděl jsem "při setkání vařičů na Sprévě", že německý turista měl bombu u vařiče položenou ventilem dolů, ale v tu chvíli mě nenapadlo se ho zeptat, co ho k tomu vede. Experimentálně jsem si ověřil, že to líp hoří, to mi bylo jasné, že ten butan se zplynuje až v té trubičce, ale nevěděl jsem, zda-li to tak výrobce opravdu myslel.
Když jsem zapomněl na podzim umejt svůj starej hliníkovej ešus a v zimě nikam nejel, tak když jsme ho na jaře skontroloval, tak... tak jsme tu civilizaci, kterou mezi tím plísně založily hodil i s tím ešusem do popelnice a přemýšlel stejně jako ty.
Nechtěl jsem už hliník. Jednak je to prej nezdravý, ale hlavně se to blbě drhlo, připalovalo se jídlo a ze všech jídel jsem ten hliník prostě cítitl. To poslední mi vadilo nejvíc.
Koupil jsem si nerezovej. Moc prima. Žádná pachuť jídla atd. Akorát se v něm připálilo snad každý jídlo, pokud to nebyla polívka a ta někdy taky.
Takže jsem siřekl, že nebudu šestřt a koupm si to nejlepší co je. Navíc jsem přemejšlel o víceměsíčním vandru a chtěl ušetřit váhu na všem a koupil si tedy titanoej ešus od MSR. Skěle vymyšlené a funkční do detailu. Nádhera. A tak lehoučký... Sice neuvěřitelně drahý, ale říkal jsem si, že se to vyplatí a jinej už kupovat nebudu. Vařil jsem v něm asi třikrát a připálilo se to vždycky a nedá se to z toho dostat neb to dno na těch místech změnilo vlatnosti:-( a hnědý už bude asi na furt.
Tak jsem si koupil Primus s nepřilnavým povrchem a jsem dva roky nadšenej. Je to o párgramů těžší než ten titan a funguje to skvěle!!!
Konkrétně mám tenhle:
http://www.zbozi.cz/vyrobek/primus-litech...
kdyby tě zajímala dva roky stará debata o ešusech, tak tady http://www.nakole.cz/diskuse/12991-vareni-esus...
Co ta nepřilnavá vrstva, máš nějaké poznatky o její mechanické odolnosti? Píšou v návodu něco o tom, že nemáš jíst z ešusu kovovým příborem nebo tak něco?
No, to bys neměl do žádnýho nepřilnavýho povrchu ne? Nikdy mě nenapadlo do toho rejpat něčím kovovým...
Ani do žádnýho hrnce co mám doma. Všechny mám s nepřilnavým povrchem.
Takže jsme do toho ničím kovovým nikdy nerejpal a ta vrstva vypadá furt stejně jako když jsem to koupil.
Aha, já v ešusu asi v životě nemíchal ničím jiným, než kovovou lžičkou nebo vidličkou. Chápu, že ty máš dřevěnou, ale já si kvůli tomu vařečku vozit asi nezačnu;-)
Kovová je těžká! :-)
mám tuhle:
http://www.zebrasport.cz/outdoorove-vybaveni/cz...
a tuhle:
http://www.e-outdoor.cz/produkty/lzice-vidlicka...
Ta druhá z tvého odkazu váží 14 g. Samostatné ocelové lžíce+vidlička+nůž váží dohromady 90 g.
https://www.globetrotter.de/shop/outdoor-kueche...
Ty jeden gramážisto! :)
Nooo, já mám ještě jednu skládací titanovou! :-D
Ta s emi prostě líbila a chtěl jsem si udělat radost. Nosím jí v kapsičce u kalhot a používám jí, když si nosím někam (do práce apod.) s sebou jídlo.
Ale o váhu fakt nejde :-)
A k čemu jsou ti dvě lžičky? Tedy pokud jsi tu dřevěnou zahodil nebo omylem přiložil na oheň;-)
No přeci pro případ, že na cestě někoho potkám a budu ho chtít pohostit, ne?
A taky proto, že tu jednu v brašně občas dost dlouho hledám nebo někde nechám :-)
Tak je jedna v ešusu a druhá v talíři/prkýnku nebo hozená někde v brašně.
Není nic blbějšího než když si ohřeješ jídlo a hledáš lžíci a pak než ořežeš klacek aspoň tak, aby se to dalo nějak jíst, tak to vychladne:-(
Mám tenhle taky. Vrstva se uprostřed postupně ošoupala (po pár letech, kovovou lžící jsem hrnec netrápil), ale ve výsledku je to vcelku jedno, protože nepřipalování fakt nedělá ta vrstva. Možná se místa, kde vrstva zmizela trošinku hůř zbavují případných připálenin, když už je člověk udělá, ale nic kritického.
Faktem je to, že máme primus hrnec, který se prodává s vařičem PRIMUS ETAPOWER a nepřipaluje se.
Nicméně na vaření čaje (kafe) jsme se stejně museli inspirovat nějakým německým natěžkystou, který si ještě vozí extra hliníkovou konvičku. Viz foto z toho česko-německého setkání vařičů na Sprévě.
I když je povrch nepřilnavý, tak občas je to jídlo v čaji cítit.
Jo jo tu konývku mám taky:-)
Já se k ní dopracoval až po zážitku na Sprévě. Když jsem byl mladý, tak jsem asi bral jako samozřejmost, že čaj chutná po gulášové polívce.
Pak jsem začal znovu jezdit a používal jsem ešus v podstatě jen na vaření čisté vody.
Takže když jsme loni jeli podél Sprévy, poprvé s "opravdickým" vařením, dost mě překvapilo, že často nejsem schopen ten hrnec umýt aniž bych se zbavil všech příchutí.
Takže hned příští nákup v outdůrovém kšeftu byla konvička.
když vařím čas z listí, je mi to jedno.
ALe když už s sebou táhnu několik druhů zeleného čaje, tak i tu konvičku, bambusové sítko a malé porcelánové koflíčky atd.
Ale to je spíš na nějaké akce. Na vandr se s tím netáhnu.
Na vodu to ale asi vezmu.