Zdravím,
rád bych se na vás obrátil s výběrem vhodného mapníku. Sháním totiž nějaký levnější, který by nezabíral celou plochu říditek a já tak mohl zároveň sledovat i tachometr. Bohužel mapníky, které jsem na internetu našel, jsou poněkud větších rozměrů a já se obávám, že by mi akorát překážely.
Jako docela vhodný mi přijde tento: http://www.testudo-sport.cz/mapnik-turisticky , protože si ho můžu otočit před řídítka, když se zrovna nebudu dívat do mapy. Na kolik by byl ale praktický v terénu, vzhledem k ohebnému provedení, netuším.
Co byste doporučili vy?
Děkuju.
Když se nachomejtnu na orienťáku, tak vozím takovou primitivnější verzi otočného mapníku (nožky z hliníkové pásoviny a makrolonová deska s folií). Prima se na tom hledá. je to nad řidítkama, natočím si mapu podle směru, ze kterého přijíždím. Tachák mám od té doby na rámové trubce už nafurt. Nevím ale jestli je to vhodné pro turistiku, je to taková dominantní obludka. Dělají i takové moc hezké "profi", ale za ty je to darda.
http://magazin.e15.cz/cestovani/prodej...
Zrovna minulý týden MFD dala další čísla, papírové mapy patří sbĕratelům, asi jako ta velká kola, nebo veterány automobilů. Občas na tom nĕjaký nadšenec vyjede, dokonce i na trasu TDF, ale v tabulkách se neumístí.
Stejnĕ jako ty krásné stroje, a o starém skle ani nemluvím.
Potřeboval bych poradit, jaké pouzdro na logaritmické pravítko značky Darmstadt. Mám jedno plastové, zelené, ale tĕžce se otevírá, a občas s ním musím klepnout, aby logáro vůbec vylezlo ven.
Dost mĕ to při výpočtech zdržuje.
Říkali, že prý už se statika dĕlá na počítačích, ale ty jsou strašnĕ drahé, žerou proud, a když náhodou budu bez proudu, nic nevypočtu. Slušnej futrál, z kterého by šlo moje logaritmické pravítko Darmstadt vyndat rychle a spolehlivĕ, mĕ stačí.
Nejsem žádný magor, co se bez proudu neobejde, a neumí si pohlídat řády, jako ti, co se bez počítače ani neuprdnou.
A navíc, mám logaritmická pravítka rád. Človĕk, když tak šoupe tím jezdcem, má k té konstrukci tak nĕjak blíž. Uvĕdomuje si celek, i jednotlivosti, logáro nikdy žádný elektronický módní výstřelek nenahradí.
Jsem si jist, žebi za deset let, bude logáro mít stále své uplatnĕní.
Když ne z jiného důvodu, tak proto, že jsem se s ním naučil dobře pracivat.
Takovejch krásnejch elektrickejch a benzínovejch sekaček běhá po světě, některé dokonce i robotické - a přesto znám minimálně jednoho zpozdilce, který seká trávu, považte, KOSOU ! ;-)
Pominu-li podstatné, to jest že kosa nedĕlá kravál, jsem na tom podobnĕ jak ten co jede TDF na velocipédu.
S kosou nikam nespĕchám, a s mapou zjevnĕ také ne.
Jinak bych zvolil levnĕjší, přesnĕjší a aktuálnĕjší mapy v mobilu nebo tabletu.
Není to jen můj osamĕlý názor technokrata a pošuka, mĕ samotného ta čísla překvapila. Výrobci map rychle přesedlávají na elektronický formát, ale i tak, už je pro nĕ pozdĕ.
Konec. Telegramy končí už i v Indii.
Nĕkteré technologie mizí definitivnĕ, a stslo se to papyrusu, hlinĕným destičkám, logaritmickým pravítkům, rýsovacím prknům a pauzáku, a stejnĕ tak skončí papírové mspy.
Mám hezkou sbírku logaritmických pravítek a znám lidi, co mají hezkou sbírku map. Neznám nikoho, kdo by sbíral futrály na logára a pochybuji, že nĕkdo bude sbírat mapníky. :-)
Jenže - když si můžu doma sednout k "velkému plátnu" a procházet mapy dostupné na netu, nebo i z jiných zdrojů, je to fajn a využívám to. Když ale někde kejsnu s navigací, nebo jiným pidipřístrojem, můžu si tak akorát určit směr dalšího pohybu. Těžko ale podle toho budu plánovat nějakou cestu a lovit souvislosti. Naproti tomu rozložená "starožitnost" mi poskytne slast študování čar a symbolů v široké rozloze bez nějakého rolování a pojíždění. A tahat sebou na řidítkách něco velkoplošného ? Když pominu další starost o elektriku, hlídání před čórkařema, váhu a neskladnost - tak třeba zrovna dneska bych takovej krám docela určitě pohřbil a už bych musel běžet pro další. Naproti tomu taková pěkně poskládaná mapa v báglu možná přispěla k tomu, že jsem neměl obtisknutý šutr do lopatky a přitom to na ní žádný znatelný následek nezanechalo.
A tenhle samý případ je s technickýma knížkama o autech, katalogama dílů atd. Prima to mít na compu pro rychlé vyhledání, ale když se pak válím pod verglem, je ta historická papírová věc vyloženě k nezaplacení.
Jo a ještě dodám, že s mapou v mapníku se občas spěchá. A to tak že hodně. Na zmíněných orienťákách je to fofr a je potřeba vidět hodně podrobně celou oblast. Určitě není čas na nějaké pojíždění po obrazovce a hledání kudy že by se kam dalo a kam potom dál. A navíc se tam gps tolerují jen pro záznam projeté trasy. A na nějaké ukládání bodů, plánování tras a podobné ftákoviny stejně není čas. Holt, hlasatelé pokroku se musí smířit s tím, že není všechno zlato, co se třpytí a některé staré technologie najdou své nenahraditelné uplatnění i v budoucnu.
Souhlas. To "když spěchám, potřebuji elektronické provedení" platí v autě.
Na kole se mi jeví rychlejší papírová mapa, přehledná na první pohled bez nutnosti mačkat tlačítka, rolovat, případně dokonce zastiňovat displej, aby na něm bylo vůbec něco vidět. Elektronický doplněk se hodí, když občas člověk ztratí jistotu, kde právě je. Hlavně v lese, kde se moc nedá podle ničeho odhadnout, jestli už tahle lesní cesta je ta pravá - na silnici taková situace nastane velmi vzácně.
To ale platí pro běžnou cykloturistiku - na orientačních závodech by podle mě i takové použití techiky mělo stejný "smysl", jako závodit TdF na motorce.
Tak já myslím, že je docela fajn, že ty navigační systémy, původně určené čistě k vojenským účelům, jsou dnes k dispozici i pro volný čas. Všechny ty družice a satelity systému GPS, GLONASS a časem i GALILEO, které obíhají kolem planety. Je fajn, že se dělají primárně digitální mapy a ty jdou lehce přenést do přístroje i na papír. Je fajn, že ty původně poctivě vychozené papírové mapy lze digitalizovat. A je výborné, že obě jdou velmi lehce kombinovat dle potřeby a účelu. To je tak všechno, co se k tomu dá říct.
Otázka však zněla na mapník. Já mapník nepoužívám, mapu vozím v igelitovém pouzdře nahoře na zadní brašně a tou konzultací s mapou někdy taky maskuju pravý důvod, to jest trochu odpočinku.
P.S. Jindro, myslím, že jsi zralý pořídit si nějaký vlastní mobilní mapovací systém:-))
Troufám si tvrdit, že ačkoliv budemu už asi brzo mít k dispozici 78 navigačních družic ve vesmíru, tak to ještě nezaručí, že budeme vždy vědět, kde jsme a kam míříme a že se už nikdy neztratíme na rodné hroudě:-))
Ano, nezaručí, už asi dvakrát se mi stalo, ač vybaven GPS a podrobnou mapou, tak po čtvrthodině marného čumění do nich, přišel ke slovu domorodec a problém byl rázem vyřešn :-)
No jo, když chceš vědět, co za zajímavost si místní nejvíc cení, kde je v okolí nejlepší nápojovna, kde se fakt dobře vaří (ne jenom podle průvodce), kde se možná bude večer hrát a bavit, kde tě nechaj přespat na zahradě... tak je nejlepší chytit místního jazyka:-))
To jo. Ale zase: když chceš vědět, kudy ze vsi na tu lesní cestu do sousední vesnice, kterou máš v mapě, neporadí ti nikdo - oni tam jezdí jen oklikou po silnici.
Stejně tak, když se ptáš, kde v lese je ta zřícenina hrádku, o které víš z netu - z místních tam nikdo nikdy nechodí.
Což těm domorodcům nijak nezazlívám, ale tak už to prostě je: kde jsem doma, tam mě zajímají jiný věci, než když cestuju. Sám mám občas taky problém poradit v Praze turistům, a to jsem jsem se kdysi pyšnil tím, že mám alespoň starou Prahu fakt prochozenou...
Takhle jsem před týdnem dobloudil k nějaké partě u chalupy, seděli kolem ohniště. Ztratila se mi modrá značka a když viděli, že jedu okolo už potřetí, byli ochotní mi poradit kde pokračuje - ale až zhodnotím jejich opékané uzené... K cestě jsem se teda prožral, lesáci to vzali šmahem a udělali paseku i ze stromů se značkama.
Ze starších vláken, co jsem pročítal, mi tedy přišlo, že tu lidé upřednostňují spíše mapníky než GPS.
Osobně si trasu vždycky naplánuju předem na internetu a ještě si případně na papírek napíšu záchytné body. S sebou pak vozím papírovou mapu složenou v batohu a vytahuju ji pouze v případě, že nevím, kudy se dát dál. To se ale v neznámém prostředí stává docela často a je značně ubíjející co chvíli zbytečně zastavovat a zdržovat se vyndaváním, rozkládáním, hledáním a následném zandaváním mapy. Rád bych ji proto měl na nějakém přístupnějším místě. A GPS nebo mapy v mobilu také občas využiju.
Pro tohle použití se ti spíš než mapník bude hodit nějaká brašnička třeba na rámu nebo na řidítkách, abys měl mapu furt na dosah. Mapník je dobrý pro bloudění v nějaké omezené oblasti, jinak co chvíli z mapy "vyjedeš" a musel bys obracet. U turistiky by měl mapník větší význam pro umístění přehledného itineráře.
Samostatný mapník jsem vozil, samovýroba - drát omotaný okolo řídítek, dopředu koukaly dva trny, na těch bylo nasunuto pouzdro slepené z nějaké fólie. Bylo to jednoduché a levné.
Pak jsem si ušil přední brašničku a tam to řeším jinak - pro mne ideálně: na víku je našitý široký pruh suchého zipu. Odpovídající pruh je zespoda na pouzdře na mapu. "Přilepit" na víko brašny to pak jde samozřejmě v jakémkoli směru.
Pouuzdro má rozměr zhruba 30x15cm - dle mých zkušeností do toho jde pohodlně složit většina formátů map, dostupných u nás nebo ve střední Evropě :-)
Na řeči o konci papírových map neberu ohled - až začnou levně prodávat GPSku s ohebným displejem rozložitelným alespoň na velikost A3, začne pro mě mít tohle zařízení smysl.
Do té doby je to pro mě na kole nepoužitelné: přizoomuju - vidím malý výřez mapy, odzoomuju - nevidím žádný detail... :-)
GPS je dobrá věc, když si můžeš v klidu domova naplánovat trasu a GPS při dobře naplánované trase tě pak celkem bezchybně vede a na mapu nemusíš sáhnout celý den. Jsou ale občas místa, kde se pak bez dobré papírové mapy člověk neobejde, zvlášť když chce změnit trasu, nebo na členitějším rozcestí a když jsi pod většími listnatými stromy, tak vůbec.
Mě se dost dobře osvědčila kombinace GPS a papírové mapy. Občas toho využiju třeba když jsem mimo plánovanou trasu nebo GPS v těch místech neroutuje a je potřeba se někam rozumně dostat.
Souhlasím.
Já prostě většinou mám o trase jen hrubou představu, kterou cestou průběžně stále upravuju (kvůli terénu, počasí, frekventovanosti silnic, informacím o zajímavostech, které jsem doma nenabral a cestou zjistil apod.). Při tom právě potřebuju ten celkovej přehled.
Je pravda, že když se bloudí, když se realita podstatně liší od mapy nebo když je potřeba projet orientačně složitý prostor (typicky "kotel špaget" na nějakém předměstí), tak tam by se GPS hodila. Ale nestává se to tak často, aby si mi vyplatilo ji kupovat nebo dokonce vozit s sebou... :-)
Jasný, taky co vídám, tak naprostá většina lidí jezdí bez GPS, občas mrknou na rozcestník, někteří do mapy. Ono záleží hodně na tom kdo kudy a jak se jezdí a jak to tam kdo zná a jak má kdo dobrou paměť na cestu.
Někomu stačí se podívat do mapy ráno a pak až v poledne a klidně jede složitou cestu celý den, já bych skončil už na 3. rozcestí :-) Já si pro sichr beru mapu i když jedu odpoledne projížďkou neplánovanou trasou na zmrlinu do sousedního města :-)
S tím "kotlem špaget" jsi mě rozesmál. Jediné místo, kde se opravdu umím ztratit.
Osobně jsem zůstal věrný mapě. A možná si kde kdo pamatuje, že jsem kdysi byl velký propagátor GPS a všech těhle hračiček.
Důvod je jasný. GPS je fajn, když člověk jezdí jak pitomec za šipečkou. Děkuji, ale to mě nebaví. Pro navigování na cestě je to absolutně k ničemu. Není nad to si roztáhnout mapu a mít tak detailní okolí (cca 45x30km) před sebou. Hned máš přehled. To na pididispleji nikdy nezískáš.
S "plánováním" to mám stejné jako ty. Mám jen bod A a bod B. Občas nějaké zajímavé body mezi tím. A jak se z A do B dostanu už řeším převážně na cestě. A to by se člověk divil, kolik zajímavých bodů mezi AB objeví. Kdybych jezdil jak blbec za šipečkou, tak bych je nikdy nepoznal.
Zkoušel jsem turistické Garminy, nedávno "chytré" mobily, prostě kde co. Naposled jsem mobil málem hodil do křoví, když mi k večeru došla baterka. Blbec jsem na něj spoléhal, protože zrovna pro tu oblast jsem zapomněl koupit mapu (teď už ji mám). To zomování, odzomování a po několika minutách zjistit, že vím prd, mě dokázalo dost vytáčet. Nakonec jsem ho hodil do brašny a jel po čuchu.
Jinak vzít si jenom ty elektronické hračičky někam do skutečné "divočiny", to je na nic (několikrát osobně vyzkoušeno). Na navigování po okolí v rodné hroudě asi dobré (teď jde o to, zda je třeba se za vesnicí navigovat přes satelity, když jsou všude ukazatele), ale na skutečné navigování a hlavně plánování v terénu je to o ničem.
Fajn je kombinace obojího (mapa+GPS). GPS řekne, kde jsi, mapa ukáže, kam jít. Ale pro lidi, kteří se umí zorientovat dle mapy, je GPS zbytečná.
Ještě k tomu mapníku. Na jednodenní akce nepoužívám. To si člověk těch pár kilometrů zapamatuje (mapu mám v brašně na řidítkách). Na vícedenní akce jsem používal nějaký mapník na sucháč od SA. Tenkrát byl problém, že měl divnej formát a tak se v něm mapa musela hloupě skládat a ničila se.
Zajímavý mapník si udělal zdejší cyklopoustevník. Objel s ním snad celou Evropu...
http://www.kalimera.cz/mapnik_na_kolo.html
GPS nerad vozím i v autě. Leda tak když někam do neznámého služebně spěchám. na turistiku ani náhodou. Hezké, že mě to táhne za šipečkou k zadanému cíli, ale vlastně pak ani nevím kudy a kam jsem to vlastně jel. Když si předem nastuduju cestu v mapě, vyhledám a zapamatuju klíčové body a ty pak hledám v krajině, uvědomuju si souvislosti, snáz se orientuju, poznávám líp krajinu při opakovaných cestách a samotná cesta se stává i dobrodružnější, zábavnější.
Já si vždycky vzpomenu na jednu příhodu. Jeli jsme s přáteli ke kamarádovi na chatu do Jizerek. Řídil právě ten kamarád, který vlastnil chatu. Jezdí tam od mala, takže mohl jet poslepu. Najednou zezadu začal jeden zapálený GPSkář hulákat, že jedeme špatně a že jeho GPSka ukazuje jinam a ať to rychle otočíme a bla bla bla:-)))
Nedávno jsem zase jel s kamarády na kole. Na jedné křižovatce jsme nevěděli kudy (spíš jsme chtěli vybrat nejzajímavější trasu). A že kolega na to koukne do mobilu. Asi pět minut jsme slyšeli jen "počkej...počkej...jo...poočkeej...počkej". Se smíchem jsem vybalil svou mapu, roztáhl na řidítka, koukl a "doleva". A jelo se...
Ve Skotsku jsem kdysi dávno dost drsně zabloudil. Prostě jsem šel, najednou padla mlha a nic. Kouknu do GPS (Garmin), zoomuju, odzoomuju, doleva, doprava....nic. Jen jednobarevná plocha. Snad deset minut jsem se takhle po tom pididispleji snažil zorientovat (nebylo ani podle čeho) a výsledek nula. Vytáhl jsem mapu, trošku popošel, zjistil jsem, kde jsem a během chvilky jsem narazil na cestičku, která na papírové mapě byla, ale na elektronické ne. A šlo se....
Ono když nějaký záchytný bod je několik kilometrů od dané pozice, těžko se na pididispleji hledá, když při odzoomování zmizí. Když zazoomuju, tak zase vůbec netuším, kde je.
GPS je hodně dobrá věc, zvlášť když jsi někde kde to vůbec neznáš, najednou tma, třeba i začne pršet a ty se potřebuješ dostat rozumnou cestou co nejkratší trasou někam, třeba 20 km. Bez GPS bys mnohdy dost blbě bloudil, neustále zastavoval na rozcestích a v té chvíli zpravidla lidi žádní co by poradili. Takhle prostě jedeš za šipečkou a občas mrkneš jak ještě daleko, Protáhne tě nejkratší trasou městem, navede na použitelnou neznačenou lesní cestu, na kterou bys jinak ani nevjel. Když za deště 3 x rozbalíš mapu, tak počtvrté už ani nepůjde sbalit.
Vesměs s tebou souhlasím, ale za určitých okolností je GPS dost dobrý pomocník co usnadní cestu.
V ČR, kde jsou dobré podklady a nikam není daleko asi ano. Tam, kde jsou podklady horší a hlavně tam, kde jsou orientační body daleko od sebe (při odzoomování ti zmizí) je to horší. Několikrát jsem zažil. Šoupat a zomovat po Garminovi je fakt šílenost.
Můžeš mu zadat, že chceš k nejbližší vesnici. Ale bude tam cesta? Nebo skončíš někde na rašelině? To nezjistíš. A nebo zjistíš, ale pěkně si zašoupeš a zazomuješ.
Nepočítám teda, že si s sebou budu brát tablet:-)) To beru jako navigační pomůcku pro kancelářské krysy, které se ztratí hned za kanclem:-) Tam by to šlo dobře. Ale nevím, zda by s semnou přežila.
Co vím, tak spousta přátel, co po světě opravdu courají, stále spoléhají na papír. GPS mají, ale spíš je používají na rychlou orientaci (města atd.). V horách papír.
Já se třeba hodně věnuji Skotsku a funguji jako takový "znalec" Skotska (sám se tomu divím, ale už jsem tenhle titul dostal):-) A když se mě lidé ptají na mapu, tak vždy chtějí poradit, jakou papírovou. GPS mapu chtějí hlavně silniční.
Samozřejmě, že papírová mapa je základ a nutnost, ale GPS ti umožní dostat se rychle z nesnází na správnou cestu, ukáže ti přímý směr, podle mapy zadáš cílový bod nebo nějaký svůj předem určený a navigace tě spolehlivě vede, ty jen koriguješ cestu kudy jdeš nebo jedeš. Jasný když tam bude rašeliniště nebo neprůchozí roští, tak člověk musí použít rozum a jít bokem a navigace upraví trasu. Ono hodně záleží na tom co navigace umí a jaký se použije mapový podklad.
Skotsko neznám, ale dá se slušně bloudit i v našich lesích, třeba když jdeš na houby tak si sice cvičně můžeš hlídat pozici odkud jsi vyšel, ale když si nebudeš jistý, tak navigace tě spolehlivě vyvede. Když bloudím na kole po lesích po neznačených pěšinách, tak navigace mi spolehlivě ukáže, že třeba 20 m za tím hustým roštím je dobrá cesta a má smysl se tam procpat, nebo taky nějaký potok a nemá smysl tam vůbec lézt, apod.
Jen s mapou v ruce a bez počitače jsem si párkrát zkusil do GPS zadat trasu celodenního výšlapu, vyžaduje to soustředění a nějaký čas, ale i to se dalo a bez problému jsem si odjel 100 km podle plánu a ani jednou nemusel na rozcestích upřesňovat cestu s mapou.
Já GPS nezatracuji. Naopak. Je to dobrý kamarád, ale aby se člověk mohl dobře navigovat, tak nestačí jen GPS. GPS ukáže kde jsi, mapa napoví kam jít. Já teda GPS nepoužívám, protože mě se snad nikdy v ČR nestalo, že bych nevěděl, kde jsem. To je výhoda mapy...stále tak nějak podvědomě sleduješ kde jsi a porovnáváš okolí s mapou.
Ve Skotsku šlo o to, že k nejbližší civilizaci bylo několik kilometrů. Na padesátkách mapách OS je zaznamenaná snad každá cestička. A je jich tam dost (málo prošláplé cesty kopírující ovčí trasy). Takže se stane, že spousta z nich někde skončí, zanikne... Prostě takové cévky:-)
Když koukneš do papíru, tak můžeš tyhle cestičky sledovat a najít si tak během několika sekund cestu (vyhneš se slepým cévkám). Když by jsi měl ty cestičky sledovat na pididispleji, tak se uklikáš a uzumuješ (když odzumuješ, zmizí...když přizumuješ, máš malý rádius). To se mi právě stalo tam. GPS jsem měl spíš jen pro lenost a protože jsem ji měl novou (a na kešky). Takže mapu jsem měl. Mít jen GPS, tak si asi zadám navigaci po přímce k nejbližší vesnici a co bude mezi mnou a vesnicí bych nechal na tom pánovi nahoře. Možná bych se několikrát vracel a nebo se prodíral bůh ví čím neprůchodným.
GPS je výborná - ve městě. Vyznat se ve spleti ulic neznámé čtvrti je peklo, orientační body nebo čáry (kostel, nádraží, vodárna, řeka) jsou řídké, domy znemožňují rozhled. Nemáš-li mapu s názvy ulic, je snadné se ztratit. Tady je GPS výborná. Zkušenost mé ženy z cest za klienty.
Nejen ve městě:-)
Vyzkoušela jsem různé mapníky - samostatné nebo na brašničce na předních řidítkách. Nic mi ale nevyhovovalo.
Nakonec jsem si vyrobila vlatní "glóbus"- viz fotky. Pořizovací hodnota je téměř nulová a mě osobně velmi vyhovuje. Je vyroben z kulaté gumičky a dvou stahovací koncovek.
Může se ti zdát, že se každou chvíli musím zastavit a mapu znovu přeskládat, ale není to tak. Na jedno otočení roličky se dá ujet docela dost (záleží na tom, jak velkou roličku si uděláš) a pro mě je to většinou tak akorát čas na zastavení a protažení se.
Na tebe jsem si vzpomněl, ale už jsem tvá řidítka neviděl tak dlouho, že jsem si nemohl vzpomenout, jak to tam máš vyonděné...tak jsem raději držel pysk a doufal, že to práskneš sama.
Každopádně si asi globus taky udělám...
Výborný nápad.
Koukám, že do toho dáváš turistické padesátky z atlasu Shocart
Dávám do toho co potřebuji.
Aktuálně jsem přijela z víkendu, takže jsem měla v "igelitu" (používám obyčejný euroobal na spisy do šanonu) turistickou padesátku z Atlasu.
Jinak tam ale vrazím to, podle čeho jedu - vytisknutou stránku z mapy.cz, automapu nebo cokoli místního.
Omezena jsem pouze tím, že mapa musí jít složit na max. A4 a srolovat, takže třeba při zakoupení automapy jdou tvrdé desky okamžitě do háje :o)))
Jo a pozor - nejdůležitější na celé věci je použít správný typ těch utahovacích koncovek. Musí jít navlíknout na gumičku, aby nespadly, a musí se s nimi dát posunovat.
No to je ale geniální a jednoduché řešení, určitě ho vyzkouším !!!!
GPSka je sice dobrá a užitečná věc. Ale když mám na blízko skoro 2 dioptrie vidím na ní leda prd.
To chce hlasovou navigaci :-)
Nejlepši je dobrej parťák co si pamatuje kudy jet a hlásí, rovně, vpravo, jedem blbě, tak zpět :-)
Zpět???
Co to je?
Ten povel neznám.
Taky mám radši povel Bohužel jednotlivě, pravotočivě o 180 stupnů vzad, raz dva, jenomže když vjedeš omylem k někomu na dvůr a jejich psovi se zrovna nelíbíš, tak je lepši použít kraší povel, blbě a zpět :-)
Tak v tomhle případě se snad k ústupu ani velet nemusí :o)))
To sice ne, ale zase máš pocit lepši organizovanosti v ústupu :-)
Není lepší místo "zpět" nazvat cestu jako "zkratka"?:-)
Já se nerad vracím zpět a tak si vždy říkám, že to půjde a že to bude zkratka. No jedna "zelená zkratka" kolem Labe asi před měsícem se mi dost nevyplatila. Natrhlé merino tričko, kopřivy větší než já, odpornej hmyz, poškrábanej a utahanej jak šňůra od hajzlu. Ještě že jsem jel sám:-) Nadával jsem tak jen sám na sebe:-)
To je regulerně značená cesta, takže tam to je vždycky jen vpřed :-)
Zkratky, nábližky nebo průzkum terénu to všechno jde pokud to jde nějakým směrem, jenže když dojedeš třeba do rokle a tam chybí most a ne jen že to nejde projet, ale ono to nejde ani projít bez kola, tak nezbývá než smutně zavelet zpět. Takové chvíle jsou velmi vzácné, ale bohužel i takové těžké chvíle nastanou v životě lidském.
I prd Velebnosti. Regulérně značila, že je ta cesta fakt zarostlá zeleným:-) Byly to asi 3-4km. Prostě zapomenutá turistická trasa. Myslím, že tudy se moc nechodí.
Je pravda, že mi ta zelená potvora uhnula a já to nezaregistroval. A zalomil jsem to po chvilce do roští. Na začátku to opravdu vypadalo, že tam od ledna předemnou šel tak maximálně zajíc a dvě srnky (ale v mapě cestička je):-) A já pořád věřil, že je to zelená. A nebyla. Narazil jsem na ní až po chvíli. Jenže to roští tam bylo pořád:-) I na té zelené (první a třetí fotka):-) Kluci z KCT mají smysl pro humor:-)
http://mapy.cz/s/80dH
Takových neprošlapávaných a neudržovaných stezek je čím dál víc. Stále míň se chodí a turistuje a tak hromady stezek pomalu zaniká. Znám jich několik co ještě před dvěma lety se tak nějak daly projít a dnes tak sotva s mačetou.
Takové chvíle nastanou zřídka ve volné krajině, ale zato často v civilizaci. Vzpomínám na jednu báječnou couvačku v Salzburgu, kde jsme s plně naloženými koly a 80cm širokým vozíkem najeli někomu dle místního značení až na zahrádku.
Myslím, že za tu scénku s otáčením celé výpravy na metr široké cestičce mezí zídkou a záhony by nám Charles Chaplin rád zaplatil majlant, kdyby tam byl s kamerou :-)))
Jen malinko vylepšený Radčin globus - odpadní novodurová trubka 63 cm (přesně na obtočení A4) a gumicuky na řídítkové brašně. Jen škoda, že už se tenhle průměr nevyrábí ve verzi "na gumu", chtěl jsem ji upravit jako zásobník na mapy, který by se z jedné strany "špuntoval".
PS: Radko, máš to patentováno? Já jen, abych se nedostal do křížku s autorským zákonem, kam mám poslat licenční poplatek? :-)
Jako bys to neznal - "teď, teď tu byl..." :o)))
U toho mého "glóbusu" trubku použít nelze, protože by ťukala do řidítek a do představce. Sice lehounce, ale za to při zdolání i sebemenší nerovnosti. (Vyzkoušeno, když jsem vezla nakolík.)
A to by teda, pro mě osobně, bylo k zbláznění :o)))