„Ještě jedno veliko može?"„Da molim, hvala, Niko..."Koukám na orosenou sklenici alsaského piva 1664 v pařížské hospodě La Plage, kde se odjakživa mluví srbsky, a nějak se tím neumím srovnat. Jsem tu, dojel jsem, živ a zdráv a měl bych být šťastný, ale zatím to nějak nedokážu. Všechno to proběhlo…
Porad zbyva otazka, jestli bys to pristi rok nedorazal dat za dva dny...
http://www.troytec.de/PRODUCTS/TIME-TRIAL,158,0...
http://www.troytec.de/PRODUCTS/Revolution-LR-FS...
http://www.troytec.de/PRODUCTS/REVOLUTION-HR-FS...
8-)
S Honzou jsme to jeli 6 dní, ale to jsme očumovali památky, půl dne jezdili po bojištích ve Verdunu, museli jsme ject o dost rychleji.
Já furt jen jel, s půl hodinou na kebab, jinak fakt furt v sedle a 8 dní. Dokázal bych asi tĕch 6, kdyby nelilo a nezakufroval jsem ve Vogézách.
Prostĕ jedu jak s hnojem, pozoruji to i doma, skoro všichni mĕ předjíždĕjí. Makám na tom, abych se zrychlil, ale chce to čas. Cíl je velký a daleko, musím zvládat 180 dennĕ, jinak to nestihnu. Je to reálné, ale bude to chvilku bolet.
Na Paříž jsem toho táhnul zbytečnĕ moc, stan a celé to ubytování dost váží. Když to nechám doma, a i polovinu hadrů, protože v hotelu to vždycky nĕjak přeperu, povezu vlastnĕ jen náhradní díly, tak bych si mohl pomoci.
Prostĕ místo 12,5 km/h se potřebuju dostat na 15 km/h, ten rozdíl za 12 hodin jízdy je už znát.
Ale suď mĕ shovívavĕ, od svých 26 let do loňska jsem prakticky nejezdil, a je mi 54. Potřebuju trochu dýl na rozhoupání dĕdka.
Moc se nepodceňuj:-)). Jseš dobrej a gratuluji ti k té cestě.
Osobně bych taky asi pár těch krámů nechala doma. Spíš teda v mém případě tu techniku, ale každej jsme jinej.
A spěchat nepotřebuješ. 12,5 nebo 15 km/h. Na to se tě svatej Petr ptát nebude. To není důležité:-))
Tak ať ti to šlape. Pomalu nebo rychle, ale jistě:-))
Lanno, té techniky bylo málo.
Tablet a telefon. Tablet je mapa, velmi slušná, zároveň spojení na net, a bookování hotelů, když vidíš reálný dojezd se vyplatí.
Cesta na cíl je jiná než toulání, každá malá chyba znamená, že dojíždíš za tmy, a to je pro mĕ nejhorší humus.
Zbytečných krámů jsem vezl málo, teda kromĕ ubytování, vlastnĕ jen zbytečnĕ moc spodního prádla a pak celý letní dres, šortky a tak, ale kdo mohl tušit, že bude furt lejt.
Za rok jedu na Andorru, víc než 16 dní nedostanu, tak to bude fofr. Prostĕ žádný okounĕní kolem kanálu, budu muset alespoň na tĕch rovinách být o dost svižnĕjší.
Půjde to, zkoušel jsem tu Plzeň, mám 14,5 km/h a to mám na to ještĕ rok. Cíl musí být dost velký ale dosažitelný.
Nevím proč jsem takovej, ale prostĕ já se musím furt o nĕco rvát, a takhle na tom kole, je nejmíň nevinných obĕtí, teda kromĕ Soni.
No vidíš, jak jsme každej jinej a každej tak trochu praštěnej:-))
Já zas víc těch spoďárků a víc okounění:-))
Ale to je právě na tom světě to nejzábavnější, jak je pestrej.
No jo,
čas okounĕní mám za sebou, jak to prasklo, cestoval jsem jako magor, všechno chtĕl vidĕt a potom, vlastnĕ není to tak dävno, bral jsem svoji velkou dceru autem do Španĕl, zatímco malá s madam lítali, a my jsme si tak šmejdili Francií.
Taky když už musím na Ostrov, vždycky si nĕco nového zkouknu, když už mĕ teda proplácejí ten cesťàk :-)
Takže, když mi tuhle nĕkdo moudře říkal, jakou chybu jsem udĕlal, že jsem objel Nancy, že mají krásné námĕstí, povĕdĕl jsem mu, že víc než námĕstí je Secesní škola a museum místní umĕlecké školy, tam až příštĕ pojede kolem, se zajde podívat :-)
Prostĕ beru to jako cestu na cíl, ne cestu za poznáním.
Do Monetovi zahrady v Giverny radĕji z klimatizovaného auta, bez strachu, že mĕ nĕkdo očeše z kola moje žluťoučké Ortlieby.
Mám tu kliku, že jsem se pracovnĕ nacestoval fest, a touhu vidĕt co nejvíce "starého kamení" v dostupném okolí ukojil, a místa nedostupná, si nechávám "na pak". Ale kolmo to nepůjde :-)
"Jste pane na sebe moc náročný" zněla věta kardiologa poté co jsem mu v mých 50 létech řekl že jezdím ná výlet na kole tak 120-160km za den (podotýkám že bez motoru). "A kolik bych tedy pane doktore měl jezdit?" "tak do 50km by mělo stačit", "jo to ujedu za 3-4h a co budu dělat po zbytek dne?" "Odpočívat". Tak nějak probíhala konverzace s lékařem v Třinci po operaci stentů. Možná že kdybych se tím řídil tak bych už něžil a nebo byl na tom lépe?
Tak že Jindro pozor už nejsi "Jura" a pokud tě nic nehoní rozhodně nespěchej.
Rekordy nechejme mladým. Důležité je dojet tam kam chceme, vedlejší je za jak dlouho tam dojedeme.
Bohužel k mé velké lítosti je to kam chceme omezemo i tím, za jak dlouho tam budeme. :(
Je to tak, tedy zatím.
Hodně dobrý, gratuluju. Dosažený cíl je najednou trochu smutný, proto že už vlastně není...
A máš skvělou ženu.
Ano, máš pravdu.
V obém.
Cíl má náboj jen do jeho zdolání, zatímco moje madam má náboj, který zdolat nelze.
Zítra máme výročí, 23 let, kdybych byl básník jsko Ty, napíši sonet, ale protože jsem buran, oslavím to tím, že přijdu domů dřív a míň nalitej :-)
dobrý způsob oslavy výročí svatby je vylézt na nějaký kopec, to zajistí, že dosáhnete vrcholu současně :-)
Dobrý typ, jdu na to :-)