Zdravím, může se rodina s ročním dítětem vměstnat na dvě kola a do vozíku Chariot? Řekněme etapově na 8 dní. Slyšel jsem, že Chariot má malý nákladový prostor.... A dá se vůbec táhnout vozík, pokud mám na kole nosič a brašny? Snad není ten dotaz moc telecí, ale vozík jsem ještě pořádně neviděl, natož táhnul.
Tedy jestli to není úplný nesmysl a nezůstat radši na jednom místě a jezdit hvězdicově...
na jedné základně a hvězdicových vyjížďkách není s ročním dítětem vůbec nic špatného.
absolvovali jsme 3-denni turu, mala mela 13 mesicu. V croozeru to slo, mala kdyz neusnula (v te dobe jeste hodne spala) se trochu nudila takze tehdy jsme se zastavovali a hrali si...
Je dobre aby nejmensi pasazer byl na prives privykly, prvnich nekolik jizd se nasim dceram nelibilo, pak si zvykly.
Dukazy ze to jde: na mistnim webu najdes cestopis 3 maminek z rakouskych cyklostezek...
dale knizka "na nordkapp(?)"
technicke:
-Jeli jsme po trase kterou jsme +- znali a "nouzove auto" bylo v pohotovosti na telefonu...
-brasny + vozik nedelaji problem.
do kopce se nadres, nicmene kvuli hracim zastavkam se toho zase nejak moc neujede.
- prez poledne je dobre stat nekde ve stinu, vozik je docela sklennik.
-slozit se je mozne - rodice toho zase az tolik nepotrebuji, zejmena kdyz vidi tu hromadu detskych veci....
-dej pozor kam das blikacku, nase nesla spolkout ale po dukladnem oslintani uz nesla zapnout a stala se z ni hracka a je mi vycitana do dneska:-)
-pokud si to chces nekdy skusit s vozikem, posli mi obalku, jeste jsme jej neprodali, mohu pujcit... (ale mame croozera)
Soňa by řekla:
"Fajn, a co z toho má to dítĕ?"
A takhle se Soňa ptá i rodičů, co vozí dítě v kočárku či v sedačce v autě nebo má alergii jen na cyklistiku?
Proti cyklistům určitě nic nemá, ale protože jsem s ní léta, vím jak brblá, spíš ke mě než by vandrovala do jiných, když "někdo vláčí" (to je ten správný termín) mimina po cestách.
Říká, že to dítě z toho má prd, jestli vidí hrad, zámek, rybník, skalní město nebo museum hraček, že potřebuje jídlo, spánek a trochu toho pohybu na čerstvém vzduchu a málo šancí, aby na něj někdo kejchal. Tak vždycky dostanu přednášku, a tak jsem si na to vzpoměl, ono možná na tom je dost pravdy.
Sama s naší malou to tak měla, ale nakonec neměla jinou šanci, protože první 3 roky jsem neměl vůbec dovolenou, snažil jsem se chytit v branži. A trempování si taky užila, protože právě kvůli tomu vzduchu jsme opustili Stověžatou a nastěhovali se do chaty tady v Perle, kde se topilo v kamnech dřívím, ohřev vody přes bojler jsem zařídil, ale nedokázal jsem zařídit, aby ve studni bylo dost vody, takže se chytala dešťovka a v té se pralo a koupalo, takže byla vlastně furt jako na vandru, tak ať nebrblá, že jo... :-)
Nojono. Když jsem měla děcka já, do obchodu jsem to měla dva kilometry (a někdy to šla i dvakrát, když dostala echo, že dostali banány nebo ještě o kilák dál v partiovce šusťákovku), do poradny taky tak... takže jsem "vláčením děcek" strávila každý den zhruba stejně času jako rodinka na dovolené. Takže mi ty výkřiky "co z toho to nebožátko má?" přijdou holt legrační.
To není výkřik, ale dnešní novořečí vyjádřeno "zcela legitimní otázka" :-)
Co z toho to dítě má, že je vlečeno ve vozíku, kde buď spí, nebo se nudí?
Ty jsi neměla na výběr, děcka si vláčela z "musu" nikoliv "pro potěchu", to je zcela něco jiného. Ono taky s těma plenkama, co jsme my pečlivkové furt žehlili i když se prej už nemuselo, by to vandrování taky bylo o dost obtížnější, je holt jiná doba, jiné možnosti, jen to děcko se vyvíjí furt stejně, takže si něco pamatuje až tak zhruba od třetího roku věku, že jo.
Malá vyrůstala jako lesní dítě, žádné kašlíky, rýmičky nebo nachlazení, otužilá protože přes noc kamna vyhasínala, říkali jsme si, to máme zdravoučké dítě. Pak ve třech nastoupila do školky (také žádné vláčení, protože je od nás 500 metrů) a po měsíci chytla nějakýho hemofila a málem nám umřela, tejden na kapačkách, tři dny hledali antibiotikum co tu bestii zahubí. Takže ono si člověk moc nevybere, příroda si udělá o chce.
Jak hodně se nudí záleží spíš na rodičích než na způsobu vláčení.
Zrovna tak mohou být rodiče, kteří vezmou jako fakt, že za den neujedou víc než X (málo) kilometrů, protože při každé vhodné příležitosti zastaví a s dítětem si zablbnou, jako mohou být rodiče, kteří se snaží ujet své denní dávky jako v bezdětném období, nyní jen se zátěží.
Tak v době, kdy Soňa tahala dešťovou vodu a vůbec skákala kolem baráku, tak děcko dělalo co? Předpokládám, že bylo strčené v kočárku či postýlce či ohrádce a buď spalo nebo se nudilo.
Jsem ještě generace matek, kdy věnování se dítěti, až je uvěnujeme do bezvědomí, tolik nefrčelo a to, že děcko je kus dne prostě ponecháno samo sobě, bylo normální. A fakt nevidím ten rozdíl mezi kočárkem, postýlkou, autosedačkou a cyklovozíkem. Naopak na té dovolené je rodina vlastně nepřetržitě spolu, kus popojedou, tam zastaví a pohrají si atd. Doma je toho daleko víc, co se musí udělat a stihnout a času "věnovat se" daleko míň.
Já ti ani nevím, nějaké ohrádky jsme měli, pak jsem musel udělat nějaké zábradlí na schody a kolem kamen, protože to dítě jezdilo po čtyřech jak šůs, ale po pravdě moc toho nevím, protože jsme býval v Bochumi, popřípadě na cestě mezi Bochumí a domovem či opačně.
Kočárek byl u nás nepoužitelnej, to ještě nebyly kočáry typu mtb, ten co jsme měli by nedostrkala nikam, nákupy asi obstarávala autem, myslím že když to bylo mrňavý tahala to v nějakém tom vaku na břiše jako klokanice a pak už vláčela za ručičku, budu se muset zeptat, já ku pomoci fakt moc nebyl, a nikdo jiný kolem.
Ptát se nebudu, jinak mi bude nemilosrdně vyčteno, že jsem "si dělal svoji práci a všechno ostatní nechal na madam" ale asi to muselo být tak jak říkáš.
No, to by ses divil, kam se všude dala odstrkat stará Liberta. Jednou jsem to převážila - mimino v zimním oblečení a fusaku, v nohách sedící taky zimě oblečená starší holka a v košíku dole nákup daly dohromady skoro padesát kilo a Liberta to uvezla. Kdeže by dnešní kočárek typu mtb. :-) Pravda, posledních pár set metrů, které je to k nám nejprve do hodně prudkého a pak mírnějšího kopce, jsem holku sundávala, to musela dojít po svých...
Nojo, taky jsem se ještě v pětatřiceti s rezervou vešla do maturitních šatů. S příchodem vlastního auta, technických vymožeností v domácnosti a sedavého zaměstnání to už taková sláva nebyla.
Ifčo, vy jste byly turbo-maminy.
Když vidím moji velkou dceru jaké všechny vymoženosti k dĕckám má k ruce, říkám si, jak to ty holky dokázaly.
A když si vzpomenu na své dĕtství, vyvařování plen v butaru, pod kterým jsem topil polínkama, a taky to šlo. A ani mi to nepřipadalo jako nĕjaká nepatřičná dřina. Je dobře, že moje dcery nemusí už tak dřít jako jejich mámy, a už vůbec ne jako babičky.
Ale třeba jim to chybí, tak vozí nemluvňata ve vozejku za kokem :-)
Tak o tomhle mi vyprávěj - holky mám po 13 měsících, přičemž jedna je v prosinci, druhá v lednu.
A tehdy byly docela slušné zimy - sněhu fůra, venku mínus 10° jen to hvízdlo.
Na nákup jsem mohla jet tramvají jen do obchodu, zpátky jsem musela pěšky, protože kočár se dvěma dětma, 20ti minerálkama a dalším nákupem bych do tramvaje prostě nedostala :o)))
Přesně tak. Když jsem byla s dětmi doma, zabavenií spočívalo v tom, že jsme společně chodily na nákup nebo kamkoli bylo potřeba, uklízely nebo vařily. Tipla bych si, že tak půl dne jsem je vždycky zaměstnala já, druhou půlku si hrály samy nebo jsme koukaly na TV.
A všude po Praze jsme musely pěkně MHD - tehdy mi ani nepřišlo na mysl, že bych cokoli po Praze objížděla autem.
Jo, dá. nejmenšímu ve vozíku byl rok a nebo možná k tomu kousek, když vyjeli Ali s Katkou a dětmi na cestu.
Do Maroka a zpět.
Sedm měsíců.
Tak co by nešlo osm dní ;-)
http://www.livepla.net/index.php/nase-cesty...
Koukni se na http://www.epastorek.cz, nebo si kup jejich knížku. Tam o cestování s dětmi na kole najdeš snad všechno.