Před spaním počítám.Do Paříže mám asi 450 kilometrů. Když si přišlápnu, mohl bych tam za tři dny být. Takže v pátek, pak víkend se Soňou v městě světel, a v pondělí ráno už zase můžu bušit do kláves počítače. Tedy když si přišlápnu.
Zítřejší cíl - Bar-le-Duc je podle navigace vzdálen 163 kilometrů…
Zase pěkný počteníčko, ale ten déšť si tam mohl nechat a dovýzt aspoň trošku sluníčka (jako, že ze slunný Francie) :o) Já s deštěm vůbec nejsem kamarád a ty tvý výkony obdivuju. No holt pevná vůle a slunce v duši. :o))
Zajímavé čtení :-)
Několik postřehů. Víš, že tím, že ses stravoval u turka, jsi podpořil rozvoj islámu v Evropě? ;-)
Hlavně mě ale zaujal ten popis vstupu do hotelu. Když jsem se poprve setkal s bezobslužným automatem benzínkou ve Finsku v roce 1988, tak jsem byl nadšen ale kolega Fin mi vysvětloval, že jim tyhle roboti berou práci. A z tvé zkušenosti vidím, že už existujou i hotely bez lidí. :-(
Hezky napsaný, dík. Bál jsem se že pobloudíš.
Dávals vínečko? Přece jsi neprojel tu Francii na kebab s kolou?
Víno nepiju, tak je pro mĕ kraj Champagne škoda :-).
Přemýšlel jsem o tom, já to fakt přejel na kebabu. Colu taky normálnĕ nepiju, ale potřeboval jsem cukr a tam je ho požehnanĕ.
Myslel jsem si, že se večer vždycky nĕkde stavím na večeři, ale nevycházel mi čas, jen v tom Sarrebourgu jsem mĕl Lotrinský kotlík, maso zapečené v jednom rendlíku s bramborama, snad pórek a nĕjaké koření, špatné to nebylo ale zázrak taky ne.
Další dva dny bylo zavřeno, protože jsem přijel pozdĕ, a v pátek Soňa nakoupila sýry a nĕjaký ty paštiky a burgundskou tlačenku a udĕlala mi hostinu na pokoji.
Oni Frantíci kolem toho vaření dĕlají velkej tyjátr který neodpovídá kvalitĕ, nebo takhle, čekal bych od toho víc za ty prachy.
Bydlívám v Calais nebo Doveru, když valím na Ostrov, a protože cestovní náklady včetnĕ jídla fakturuju Anglánůj, docela se vždycky rozšoupnu, ale jak říkám, vĕhlas je vĕtší než realita.
Jiný kafe je to na jihu, v Séte, tam se jedí ústřice, slávky, mořští šneci, to stojí za pauzičku. :-)
Poslední větou sis to vyžehlil :-)!Já zase nemusím pivo,ale vínem se nenechám urazit.
Budu tam 29/7 a pak 15/8, mám tam pauzu při cestĕ do Olivy a pak zase zpátky.
Všechno už je zabookovaný, dám tý kokiláži fest za uši.
Jestli se tam nĕkde budeš potulovat, dej vĕdĕt, vyžerem jim celej Thau :-)
Prozatím jsem v Budějkách,chystáme veselku,ale plánuji tě někdy přepadnou u tebe a pokecat.
Přijeď, je tu hezky :-)
Pěkné. Koukám na to naložené kolo, zvážil jsi celou bagáš, kolik váží všechno to co vezeš na takovou cestu? Já jen pro takovou představu jak bych to zvládal, protože já mám asi tak dvoukubíkové auto a když jedu na týden, tak další dva lidi už mají docela problém se vejít :-)
Ano, mĕl jsem toho 19 kilo. Mám dost objemnej spacák, tak to působí mohutnĕ, Svůj Tesco -dvouplášťák a polní lůžko jsem jen povozil, pod stanem jsem spal jen jednou, první den v Norimberku.
Úplnĕ zbytečnĕ jsem vezl šortky a dres s krátkým rukávem, naopak, mĕl jsem si vzít ještĕ jedny dlouhé spodky.
S tím autem to znám, když jedem do Španĕl mám v Tucsonu sklopená zadní sedadla a ložný prostor totálnĕ zaplnĕnej "pár nezbytnostmi" svých dĕvčátek. Já vozím jen notebook, dvĕ trika, šortky a plavky :-)
Objemově to vypadá na víc a 19 kg, to bych při troše snahy asi taky mohl zvládnout.
Takhle naložený kolo při bočním větru nebo průjezdu kamionu už asi dá zabrat, co?
Ty to sám nezvladnes. Potřebuješ pomoc odborníků. ;-))
To určitě, zvlášť odborníka na vytřídění úplně zbytečných, zbytečných a nepotřebných věcí, možná by se i zapotil :-)
To že jsem nepíchnul, neznamená, že jsem 2 nåhradní duše vezl zbytečnĕ :-)
O duše nejde, ale to máš: ramínka, kolíčky, šňůry, větrák, boty, druhý boty, papuče....... a já nevím co ještě.
:-)) zapomněl jsi ještě na pár maličkostí jako je holení, několikero nabíječek, baterií, čisté oblečení na každý den, dostatek pití co mám rád a oblíbený hrneček na kávu. To je těžké pak rozhodnout co budu potřebovat a co by mohlo chybět.
Možná se ti zdá, že jsem debil, ale vozím s sebou vĕci, které považuji za nezbytné pro bezproblémové dosažení cíle.
Nabíječky ano, prát umím. Ranní kávu nepotřebuji a už vůbec ne oblíbený hrníček.
Ale i kdybych tohle všechno s sebou vezl, každému je do toho prd. Jedu já a jak chci sám s tím, co sám potřebuji.
A dojel jsem.
Navíc někdy a někomu může to, že má s sebou oblíbený hrníček na kávu i pomoci v případě krize.
A nebo: V jednom outdoorovém katalogu mají skládací skleničky na šampaňské (z nějakého čirého plastu, nožičku lze odšroubovat a zasunout do kalíšku). A k tomu byl text ve smyslu: chcete dorazit na vrchol a pak to zapíjet z flašky?
Na sklenky na víno jsem viděl snad nejlepší vychytávku na fotkách Michala ze Sardinie, to je na nějakou cenu ;o)))
http://www.damika.cz/foto/2011_09/slides/2011...
http://www.damika.cz/foto/2011_09/slides/2011...
http://www.damika.cz/foto/2011_09/slides/2011...
Nepochopil, já jsem nekomentoval tebe, to mi je opravdu jedno co si vezeš, je to tvoje věc co potřebuješ a považuješ za potřebné.
Už jsem ti několikrát psal, že jsi příliš domýšlivý, ne všechno co je napsané se týká tebe a ne všechno co se napíše je o tobě :-))
Já jsem popisoval sebe, co vozím. Musíš číst vždy celé i to co předchází, je to povídání na pokračování.
Vítr jsem nezažil,, kamiony jen krátký úsek v Nĕmecku, a bylo to fakt blbý. Snažil jsrm se nacpat tĕžké vĕci dolů do brašen a navrchu mít jen objem. Spacák váží 2.3 kg, ale vyplní tu brašnu.
Ale když vidím jiné kolegy, jak mají brašny ještĕ na předním kole, tak si říkám, že jsem jel docela nalehko.
Vítr jsem nezažil,, kamiony jen krátký úsek v Nĕmecku, a bylo to fakt blbý. Snažil jsrm se nacpat tĕžké vĕci dolů do brašen a navrchu mít jen objem. Spacák váží 2.3 kg, ale vyplní tu brašnu.
Ale když vidím jiné kolegy, jak mají brašny ještĕ na předním kole, tak si říkám, že jsem jel docela nalehko.
S pořádnou váhou pak už vítr nehne :-)
No vidíš a ty se směješ když vezu dostatečnou zásobu vody
Voda je nezbytná. Radĕji než somrovat "wasser bitte" vezu 2 kila navíc. Inu, každý jsme jiný.
163 kilometrů za den s takovým nákladem je docela makačka. Pro padesátníka to nemusí být vůbec jednoduché. Ale teď už to máte do Paříže kousíček. Mohl byste sepsat na konci podrobný soupis...kolik etap na cestě, počty ujetých kilometrů každého dne atd. Nějak mi také uniklo, odkud jste vyjel. Z Prahy nebo odněkud z jižních Čech? Nebo jste popojel vlakem do Domažlic nebo Chebu, abyste to neměl do Paříže tak dlouhé?
Ivane, jel jsem z Rozvadova, celkem 8. etap
Z ryze časových důvodů, ject od ná, bych to mĕl o den delší.
Necítil jsem se že podvádím, be svých 23 jsem vyrážel taky z Boru u Tachova :-)
Séte to napsal přesnĕ.
Když jsi se kdysi toulal a pak přezul do bačkor, po toulání se ti v koutku duše stejskalo, aniž by sis to uvĕdomoval. A když po létech zjistíš, že už by se toulat zase šlo, sežere tĕ to celýho. Zjistíš, že na to máš, ono, když jedeš jako já, tedy jako z hnojem, je asi víc důležitá psychická odolnost než samotná fyzička. A té po tĕch létech praní se o každodenní chléb mám natrénovanou.
Čím blíž jsej byl k cíli, a už jsem vĕdĕl, že dojedu, tím víc mĕ kromĕ pocitu štĕstI zaplavoval jakási vlna nostalgie a smutku. Jedu tudy potřetí a asi naposled. Jezdit stejnou trasu není moc tulácké. A už se mi ani nechtĕlo doject, mazlil jsem se očima s tou krajinou vinic a bylo mi skoro dobreku.
A pak jsem si řekl: "velký hovno naposled, Jindřichu! Je ti 54, tedy žádný vetchý stařík, za deset let pojedeš znova!"
A začalo se mi líp dejchat protože vím, že ještĕ tudy pojedu. Na kole.
Chtěl jsem ti to napsat u posledního dílu, ale když tady trochu sumarizuješ, napíšu ti to sem. Když jsem ti vloni psal o jízdě na elektromopedu, cítil ses dotčený, ale možná i kvůli tomu ses zdravě naštval a najednou zjistil, že to jde i bez motoru a ve výsledku je to i pro tebe více uspokojující. Nebo snad nemám pravdu ??
Jen je trochu škoda, že obzvláště v pozdních hodinách se ti vrací to hultvátsví, protože jinak píšeš pěkně a čtivě, o kole a věcí kolem cestování taky už diskutuješ normálně, možná žes už objevil i kouzlo fúnkčního prádla, protože se to také už vyskytuje bez urážek a nadávání. Jak říkám, jen je škoda některých tvých pozdně nočních výlevů. Držím ti palce, jak na cestování, tak na sebeovládání.
Starýho psa nepředĕláš, diskutuju vždycky normálnĕ, jde jen o to, jakejma brejlema a z jaké pozice to pozoruješ.
Říkám to tu už rok.
Problém není Jindra, a nĕkteří si toho už všimnuli.
Tak nevím. Je pravda, že Jindra občas používá silnější slovník než bych třeba použil já, ale zase se mi zdá, že dost často má pravdu.
No ale z druhé strany, pokud ho za to někdo chce kritizovat, měl by si podle mého skromného názoru zamést nejprve před vlastním prahem:
http://www.nakole.cz/diskuse/15532-homebuilders...
Přiznám se, že tohle mě tehdy nepříjemně překvapilo daleko víc, než co tady kdy Jindra napsal.
Díky za odpověď. Mně by to lákalo vyzkoušet, ale nevím zda v 52 letech na to ještě mám. I když se mi zdá, že mám stejnou formu jako v 25. Když ale člověk nemá potřebnou kondici, jeden den zajede třeba i 160 km, ale druhý už na začátku odpadne a bude muset tak 3 dny odpočívat (většina lidí, co znám). Zatím jsem dojel jenom k Jesenické přehradě u Chebu nebo do Domažlic a tam jsem se zastavil. 8x150km chce fyzičku. U takové dlouhé cesty jde také o schopnost opravovat a seřizovat kolo, jazykovou vybavenost, perfektní orientaci (tu ale může zajistit GPS) a znalost cyklostezek nebo méně frekventovaných silnic.
Myslel jsem si z předchozích jízd po dálnici, že Německo je spíše rovina, kterou se nechá hladce projet, ale teď se mi zdá z toho tvého občas hororového vyprávění, že to bude spíše pahorkatina na způsob nahoru-dolů. Což musí být děsně otravné a vyčerpávající.
Pokud bych projížděl krajem Champagne, určitě bych zkusil sehnat pravé šampaňské za méně než třeba tady v Praze značku Krug za 4500 kč.
Jinak pokud jsi zvládl dorazit do Paříže a dokázal sis fyzickou kondici, tak doporučuji cestu do Benátek, přes Alpy (nejlépe přes Innsbruck). To mně také hrozně láká, ale obávám se, že bych vypustil duši někde v horách
Až si vycintám pentli, dám pár technických údajů, trasu a taky nĕjaký rozpočet, aby kluci jako ty vidĕli, že to není neschůdnĕ drahé.
Letos je nenormální rok, takže posunutím odjezdu o mĕsíc bych si nepomohl. Ale obecnĕ by to mĕlo být lepší v druhé půlce června, bylo by snad tepleji a ménĕ mokro.
Trénoval jsem poctivĕ skoro rok, v zimĕ na rotopedu, a pak zase v té slotĕ, najel jsem 2000 letos doma, než jsem si na tĕch 1000 troufnul, no, není nám 25 ale když se poctivĕ připravíš, mĕlo by se to podařit.
Pokud jde o kolo, díky radám kluků odcud, mĕl jsem ho dost vychytané, i když starý Author Classic s pevnou vidlí. Brašny Ortlieb, bezkompromisní řešení do lijáku. Kolonjsem za celiu cestu ani nedofukoval, jen mazal řetĕz aby nevrzal. Spolelivĕ postavené. Navigace a GPS pomáhají, nejlepší pro mĕ ovšem je google maps a funkce "kde jsem". Cestu jsem 200x projel na bikemaps předem, a přesto zabloudil.
Nejsme staří a odepsaní, Ivane, jen víc pamatujeme, což může být i výhodou. Nemusíš hned na Paříž.
Minulý týden jsem byl v Berlínĕ, 450, tři dny v dešti.
Jenomže já už jsem zase v tréningovém plánu na příští rok.
To přejedu Pyreneje přes Andorru a Gran Valiru, 2600 a nĕco.
V každém z nás je kus toho malého kluka co touží dobýt dálky, a když už jsou dĕti velké, vnoučata malé, je ten správný čas pustit toho "snícího" kluka do svĕta.
Mně to láká nejen do Berlína, ale i k Baltskému moři, na Rujanu. Ta cyklostezka z Děčína do Hřenska a dál na Drážďany vypadá lákavě. Ale lidi říkají, že většinou fouká protivítr ze severu.
Další trasy, co mně tak napadají:
1/ Z jihu Anglie, např. Brightonu, na sever Skotska.
2/ Z Manhattanu přes celé USA (Kentucky, St. Louis, Arkansas...) do San Francisca nebo LA. Tzn. od Atlantiku k Pacifiku. Fantastická cesta
3/ Praha-Kyjev-Volha-Ural...ale toto je už sci-fi.
Jsem zvědavý na tvůj dojezd do Paříže a projetí Vítězným obloukem.
Mĕ dva dny lilo a pak foukalo hnusnĕ.
Píší všichni, že Labská se má jezdit ze severu domů, nevím. Já bych jí v sezónĕ radĕji nejel, musí to být masakr. Prostĕ na 2 metry šířky se tolik cyklistů nevejde a tak pak asi jedeš jak otrok v karavanĕ, a to já nerad.
Do Anglie bych taky rád, na Ameriku nepomýšlím.
Do Ruska jen na tanku, mám jim co vracet :-)
Pokud sám nechceš, nikdo tě nepřemluví, až se rozhodneš, nikdo ti to nerozmluví. Jeden den 160 a pak se 3 dny kurýrovat? Proč? Stačí jet denně 40km a jsi stejně daleko! Benátky popisuje Básník,ale mohu tě ubezpečit,že tam moc kopců nepotkáš,do Innsbrucku určitě ne(tedy pokud je nebudeš vyhledávat)!Potom Brenner a sešup dolu k moři.
Do mĕ vjel ďas.
Jak to bylo, napíšu v pokračování :-)
Já ujedu 100km a nejsem vůbec unavený. Ale nesmí to být na Šumavě nabo v Krkonoších.
Ten cestopis o cestě do Benátek jsem četl. Myslím, že to trvalo 10 dní. Přes Innsbruck se to zdá nejschůdnější, protože před ním nejsou hory a z něho je na italské hranice jen asi 30 km. Jenže do ohromného kopce...snad 2500 možná 2900m. Tzn. jako ze Štrbského Plesa na Rysy. A na italské straně ty Alpy ještě pokračují možná takových 100 km. Nahoru a dolů.
Ty si tady z nás asi děláš trochu srandu,ale dobrý!Brenner je ve výšce 1374m n.m. a Innsbruck 574m n. m.! Tak ať ti to jezdí.
Tak to jsem nevěděl. Měl jsem za to, že se cykloturisté dostanou cestou do Itálie až do výšky 2500m. Aspoň jsem to někde četl. Možná se mi popletly cestopisy.
Ale i tak převýšení 800-900m je docela hodně.
To asi kluci na mtb si hráli na kamzíky. Brennerem jsem párkrát jel autem, myslím si, že právĕ ta auta na jediné silnici průsmykem mohou být dost otravná.
Je tam ještě silnice na druhé straně údolí a tam je klid. Většina aut jede po mostě a máš je nad sebou.
Príma typ, díky.
Jezdil jsem tudy na kole "do práce",když jsem škubal stromy a keře v Itálii,nebo omrknout SanMarino,nebo Benátky.Jel jsem tudy 6x na kole a když to nechci rvát,tak kousek popojdu,ale neni to žádný brutální stoupání.