Srbsko
V podvečer vjíždíme z Makedonie do Srbska. Hraniční přechod je to velmi pohodový. Nikdo tu nejezdí a tak si krátce povídáme s pohraničníky. Míjíme udržovaný monastýr Prohor Pčinski a nocujeme na spasené loučce nedaleko potoka. Následující den přijíždíme na okraj města Bujanovac. Je cítit…
Díky, přečetl jsem jedním dechem. :-)
opět skvěle napsáno, těšil jsem se na maďarsko a nachutnala jsi mě i na srpsko :-) dík
Díky oběma za reakci. Srbsko je výborná země, stojí sice trochu stranou zájmu, ale příroda je tam pěkná a lidi skvělí... a je relativně dobře dostupné, do Bělehradu se autem dojede po dálnici, resp. i dál, do Niše.
okoukal jsem i videa a je vidět, že těm tvým koťatům se na výletech líbí :-) Když jsme s našima koťatama (teda když ještě byli malí) jezdili na řeku s partou bezdětných kamarádů, tak hlavně holky sledovaly co se dá všecko s dětma podnikat a konstatovaly, že vlastně cokoliv :-)
No přesně kvůli tomu jsem ta videa na youtube zveřejnila :-)) Aby bylo vidět, že děcka jedou rády a fakt je netýráme :-)
Jinak souhlas, že jde skoro cokoliv (samozřejmě, nějaké přizpůsobení se je nutné), ale nikdo mi nevymluví, že to je hlavně o rodičích - když se nechce rodičům, vymluví se na děti. A 95% lidí jim to zbaští :-)
Sranda je, když nám kamarádi začnou tvrdit, jak je něco strašně složitý, až nemožný, protože mají dítě/děti, tak je vždy jemně upozorníme, že my ty děti máme taky - a jsou rodiny ještě šílenější, se 3 a více dětmi, co podnikají spoustu věcí též...
Když jsem po týdenním vandru s dětma šel na podzim tutéž trasu s kamarádem dva dny, tak jsem si terpve uvědomil jak moc blonckací režim jsme s dětma měli. Ale děcka to bavilo a to bylo hlavní. :-) Na kole tak jak jezdíte zatím vy je to v tomhle jiné. :-)
Peggy, je to krásné.
Tohle Vám všem, všem dohromady, zůstane napořád. I dětem. Tohle je něco, co už nikdy neztratíte.
Přeji moc moc dalších hezkých cest!
Díky moc, taková reakce opravdu potěší, protože očekávám spíš ty negativní - publikovali mi stejné články na rodina.cz a tam jsou ty reakce ve smyslu , jaké je to riziko a jak můžeme takové cesty a chudáci děti (no, trochu to tam posílám i z provokace :-) ale je fakt, že se stejně nezměníme a nepřestaneme jezdit, i když mi někdo napíše, že to je šílený. Teď tedy hodně zpomalíme, letos syn 6 let už pojede sám, tak se mu hodně přizpůsobíme a uvidíme. Také přeji spoustu krásných výletů a zase někdy na nakole.cz nashle :)
Různé reakce jsou očekávatelné. Jsme prostě každej jinej a máme své vlastní představy o životě. A je to tak dobře. Bylo by hrozně nudné, kdybychom žili všichni podle jednoho návodu na použití života:-))
Rizika jsou a budou. Rozumní rodiče si je uvědomují, respektují, snaží se je minimalizovat, ale hlavně zcela dobrovolně a vědomě je berou na sebe.
Teď se vám to trochu změní, ale to neznamená, že zhorší. Ber to tak, že v době dětství mých dětí, žádné cyklovozíky nebyly, tu etapu jsme přeskočili. Taky příjde škola a další věci, ale to je normální život:-))
Některé výtisky knížky jak jste jeli k Baltu jsem komplikovaně předával svým kamarádkám byť by bylo jednodušší je předat přes jejich matky. Důvodem bylo to, že jsem měl obavu, že ji je maminky předají s náležitým výkladem o tom, že doufají, že ony se do něčeho takového nikdy nepustí.
Abyste nebyli překvapení. On ten váš klučina veze podstatně míň ´balastu´, unaví se, unaví, ale k regeneraci sil mu (proti vám) stačí podstatně kratší doba (nebo chvíli řádit na prolejzačkách)
8-)
Přečetl jsem to doslova jedním dechem.
Opět musím opakovat, že mi tak dáváš možnost podívat se do míst, kam já bych si nikdy netroufl.
Raději zůstanu u svého oblíbeného východního Německa i když je mi jasné, že třeba takovou pohostinnost nikdy nezažiju.
Ale rád si o tom přečtu. Historky o cestování někde na jiných kontinentech mě moc neberou, ale tohle, tak na dosah, to je to co mě nenechává chladným.
Petře, díky moc. Pochvaly si vážím.
A nemusíš se bát, my určitě v nejbližších letech nikam na další kontinenty cestovat nebudeme; všechen ten náš cirkus (kola, bágly, vozíčky, děti) do letadla fakt nesbalíme a navíc v Evropě je toho tolik co poznávat!
A mám to podobně, také ráda čtu o blízkých krajích, hlavně kvůli inspiraci.
Pokud klapne letošní dovolená, mělo by to být zase úplně opačným (tedy skoro tvým oblíbeným) směrem.
Moc pěkné!!! To poslední video si nechám na večer místo televize, na kterou se vlastně stejně nekoukám. No, možná přesvědčím rodinu, aby se se mnou dostěhovala nákolácky aspoň k Baltu. Když nás ale ve středu zastihl liják s bouřkou pod Ralskem, slyšela jsem: "Tak v tomhle chceš jet k moři, jó?"
Nám pršelo při loňské cestě k Baltu první týden každý den. Ale to je jen věc oblečení. Když člověk jede sám, tak je to, alespoň pro mě, hrozně psychicky náročné, v rodině se to snáší lépe.
Já bych jel hned znova!
Upřímně? Bouřky jsou mojí fóbií. Déšť vydržím (ne že by to bylo moje hobby, ale dá se to), ale jak jsou k tomu hromy a blesky ... to nesnáším, mám strach a odmítám nocovat na jiném, než bezpečném místě, ale které je bezpečné, že ... :-(
Dočetl jsem pokračování vašeho cestování a moc se mi líbilo. Díky za příběh. Ve středu 8.5. jsem si na Vás vzpoměl při přejíždění (autem) sedla Predel. Máte můj obdiv, s naloženým vozíkem... krásná práce.