Musím ale přiznat, že ráno v tom čistém sněhu byla velmi příjemná cesta na tramvaj.
Přímo úžasný to bylo, samá radost ze sněhu. V rádiu mi při probuzení oznámili, že mi přes cestu leží převrácenej kamion. Tak jsem to teda objel. Vzápětí jsem ale zjistil, že kecali a on neleží tam, kde říkali, ale o kus dál a tím pádem mi furt překáží. Tak zase zpátky a oklikou přes les s padajícíma větvema. Půlhodinová cesta se mi natáhla na hodinu a čtvrt. A když jsem dorazil do práce, zjistil jsem, že ten mokraj hnuj zlámal stromy a porval dráty a ještě hodinu jsme byli bez proudu. Těžká romantika...
Ale na horách jim ho přeju, fakt. I když - rád už bych se tam zase projel na kole, tak aby alespoň silnice už byly holý.
Nenávidím sníh!
Nenávidím sníh!
Nenávidím sníh!
Nenávidím sníh!
Nenávidím sníh!
Nenávidím sníh!
Nenávidím sníh!
Nenávidím sníh!
Nenávidím sníh!
Nenávidím sníh!
Nenávidím sníh!
Nenávidím sníh!
atd.
:-)
Já sníh miluji! Ale v zimě a/nebo na horách... :)
A né že hodinu před začátkem jara šlápnu v Břeclavi (!) cestou z parkoviště do sněhu... Naštěstí obloha modrá, sluníčko hřeje, +12 st, tak to snad dnes už zmizí úplně všechno a všude... ;-)
A za ty mínusy ještě jednou: NENÁVIDÍM SNÍH! :-)
Drahý příteli, my do těchto zeměpisných pásem prostě nepatříme. Narodili jsme se zde omylem, či splácíme nějaký strašlivý hřích z minulých životů. Musíme to proto s těmi ostatními nanuky vydržet a doufat, že se příště narodíme jako černoušci v rovníkové Africe.