Také jsem se holedbal: „Kdo z vás to má?" a také jsem podle toho skončil.
Léta nosím domů ty vázy, mísy, popelníky, nástolce, podnosy, tácy, žardiniéry, svícny i skleněné figurky, prostě všechno skleněné, co se u nás kdy vyrobilo, a podle toho to také doma vypadá. Každý volný prostor je obsazen…
Jak se lapiduch choval ke stařence sice pěkné není, ale popravdě řečeno jsem čekal poněkud jiné rozuzlení...
Začátek a střed blogu směřoval poněkud jinam.
Já taky :-)
Tak ti povím jak to dopadlo. Ta almare stojí sestavená v pokojíku pro hosty, osadit ji zezadu sklem, podsvítit a hlavně nainstalovat se mi nějak nepodařilo, tedy lépe, npokoušel jsem se o to, protože je celá krásná a já bych jí určitě nějak poničil.Takže seženeme nějakého truhláře.
Už se tu byli kouknout dva, jeden slíbil "že to udělá jen co bude mít čas" a řekl si šílenou dardu, asi v naději, že to odmítnu, ale já ten jeho rozpočet akceptoval, a pak jsme ho už neviděli.
Před 14 dny tu byl nějaký druhý, slíbil že se do týdne ozve, a zase nic.
Takže pokračování nejspíš bude o tom, jak mě Soňa vezla na chirurgii, až se rozhodnu, že to dokážu sám :-)
Vsichni se na pokracovani tesime. 8-)
tak ne všichni :-):-):-)
Darmo si styskas na "krabicovej" nabytek od pana Kamprada. Pred triceti, ctyriceti lety sestavovat dvoudilnou satni skrin Gala, to bylo neco. Kdo nemel vrtacku, skoncil placky, nemel narok. Diry pro srouby a excentry kolikrat uplne jinde. Kamaradova zena se zhlidla ve stavebnici Radikal, tehdy tezky podpultovce. Staveli jsme ji tri odpoledne, protoze jsme po mych zkusenotech nedbali navodu, vybalili vsechno a vznikly puzzle se tezce vzpouzely. Promin, ze jsem te oflekoval, ale nedalo mi to. Pametniky by meli strilet. :-)
Tedy, já mám malinko problém.
Prosím, smí se pod tímto blogem reagovat, nebo se má mlčet, palec nahoru a přemýšlet?
Tady je to dočista fuk, ale jsou místa, kde se člověk musí ozvat, když ten druhý se ozvat nemůže.
Tak příště.
Jo, mě se také nelíbí ta neúcta mladých ke stáří. Především v případech, kdy se nemohou bránit. Toho oslovení babi, dědo jsem si už v nemocnicích všimla. I u doktorů. Zdá se mi to neuctivé. Nevím, kde na to ti mladí chodí.
Podobně neuctivé se mi zdá oslovení ksindl, zmetek, frustrát (zakomplexovaný), rajda (za bůra), hovado (morální) a tak podobně. Myslím, že si na to nikdy nezvyknu, ale třaba je pořád ještě čas to napravit:-))
Musíš umět rozlišovat,
chodí to jako kachna, káchá to jako kachn, vypadá to jako kachna, není to nakonec kachna?
Ten kluk si asi po vzoru svých rodičů říkal:
"Vypadá to jako babi, mluví to jako babi, leží to jako babi, není to nakonec babi?"
Tvůj příběh se tváří jako poučný a vypadá jako poučný. Podobný jsem četla v nějakém časopisu u holiče. Nemá žádný přesah do skutečnosti. Za mě tedy palec dolů.
Ne přesah do skutečnosti nemá, to je příběh ze skutečnosti.
Pokud si něco podobného četla někde jinde, bude to asi tím, že skutečnost taová prostě je, přesah nepřesah.
Jo ještě drobnost,
všimnul jsem si, že ti ty věci vadí jaksi selektivně, u někoho ano a vlemi, u jiného vůbec.
Hodláš-li nastavovat laťku, drž ji ve stejné úrovni všem, jinak se chováš jako pokrytec. :-)
Co se laťky týče, tak tu Jindro nastavuju pouze sobě.
Stejně s ní ovšem pohybuješ, jen si to přiznej.
Je to normální, ale i tak nefér
Ukončím tu diskusi tvými vlastními slovy:
"Když mu to neřeknu já nebo Vy, kdo teda?"
hezký ty "holka jedna ušatá" :-)
já si myslím, že to oslovení nemusí být neuctivé, záleží na tom jak se řekne. Podle mne to i tak vzniklo. Člověk je v nemocnici vydán na milost a nemilost lékařům a někteří starší se pak chovají jako děti (odkoukáno z vlastní zkušenosti) a tou personifikací oslovení, když to někdo dobře dělá se prostě naváže vztah. už to není vec nebo pacient, ale dedeček. A když to řekne milá sestřička, která podrží dotyčného na chvíli za ruku a věnuje úsměv, tak to funguje jak má.
ten lapiduch to ale udělal přesně naopak a vše tím oslovením té babičce naopak zhoršil :-( Od něj to bylo hnusný a neuctivý.
Ano, v tom to bude, vystihnul si to naprosto přesně.
Kdysi jsem také čekala na pohotovosti. Bylo tam dost lidí a samozřejmě frmol.Přišla tam paní se starým pánem. Sestra vyběhla z ordinace a když pána uviděla na celou čekárnu zaječela, neco v tomto smyslu: Dědo, Vy jste už zase tady! Takže budeme cévkovat."
K čemu je to dobré?
Edit: Já chápu, že to ty sestry mají mnohdy těžké. Ale udělala by to, kdyby to byl opravdu její dědeček?
také jsme nedavno sestavovali nábytek z Kika a Ikea a překvapilo mne, že to šlo dost hladce, ale mám šikovného muže,ale musí se mu chtít. Pohotovost v Krči se koukám vůbec nezměnila, už je to dobrých 8 let co si tatínek při krouhání zelí seřízl několik prstů. Tak jsem s ním vyrazila na pohotovost, krev jsme vůbec nemohli zastavit a stejně jsme čekali snad hodinu, protože jim utekl nějaký bezdomovec z ošetřovny a všichni ho honili po parku. Tatínek to přečkal, dokonce ani o prsty nepřišel, ale nepomohlo žádné nadávání, prostě konali, jak uznali za vhodné. Asi bych také neměla odvahu říct chlápkovi, že by se měl trochu jinak chovat.
V tom, jak se zdravotníci mnohdy chovají k pacientům ne zrovna dobře, je bohužel docela chápu, ale rozhodně nemohu říct, že s takových chováním souhlasím. Ustát tuhle práci a přitom stále se chovat k lidem slušně a ohleduplně je mnohdy o hodně náročnější než si většina lidí umí představit. A právě proto je pro mnohé tak snadné to zdravotníkům vyčítat.
Ani náhodou nechci obhajovat neslušné, či neohleduplné chování některých zdravotníků, jen se snažím poukázat na tuhle stránku věci. Pracoval jsem ve zdravotnictví 5 let. Popravdě, jeden z hlavních důvodů, proč jsem musel svoji původní profesi opustit bylo to, že jsem měl pocit, že kdybych ve své původní profesi měl zůstat, nevěděl jsem si v dané chvíli rady právě s tím, jak dál mít rád své pacienty.
Dělalo si mi ze sebe špatně, když jsem zjišťoval, jak moc se musím čím dál tím víc přemáhat, abych se k pacientům choval slušně. Cítil jsem se hrozně za to, že to už nejde ze mě, ale je to čím dál tím víc jen přetvářka. Ale já jsem chtěl jsem mít rád lidi, se kterými pracuju, proto jsem musel odejít.
Velice si proto vážím těch, kteří dělají tuhle práci a zachovávají si lidský přístup. Na tohle škola bohužel žádného ani v nejmenším nepřipraví.
Určitĕ ano, Dušane.
Ale tihle "lapiduši" zdravotníky nejsou. Pomocné síly, bez kvalifikace, zodpovĕdnosti, asi nikterak dobře placení...
Když stejná pomocná síla v hospodĕ se bude chovat neurvale, sebereš se a jdeš pryč, popřípadĕ si postĕžuješ majiteli, a on už se postará.
Když si postĕžuješ primáři oddĕlení, uzná chybu, omluví se, ale lapiduchovi nic neřekne, protože ho potřebuje A tak ten blbeček všemu jakoby šéfoval, on je "pan důležitý".
Bude to chtít nĕjaký čas, než ty lehkoživky z pojišťoven pozavírajía zbytek donutí nĕco dĕlat, tak že zdravotníci budou lépe placení než ty slípky z Mořského koníka, takže zatím musíme sami.
A opravdu do chce málo.
Stačí říci: "hele mladej, tohle není tvoje babi, tak se chovej slušnĕ".
Tihle mladí jsou v podstatĕ slušní, nemají zažité bafuňářské manýry letitých ouřednic, stačí jen se ozvat.
Tedy doufám.