Tenhle starší článeček je vzpomínka na kamaráda a férového chlapa, kterou mi včera oživila Lucie. Taky chci připomenout, že v tom věčném běhu zapomínáme na staré přátele a neměli bychom. Nejen proto, že nás to pak bude navždy trápit, ale protože je to trápí třeba už dneska.
Přišel tmavovovlasý…
:-)
Bártlová mě sice přímo neučila, ale nějaký skripta od ní bych stále ještě našel doma.
Napsala nedostižnou knihu
"Vzpěr prutových soustav", ve své době velmi progresivní metoda stanovení vzpěrných délek. Jenže vývoj šel jinudy, protože počítače, vzpěr soustav už většinou neřešíme, počítáme podle II. řádu.
Byla to taková "herdekbába od rány" - nezapomenutelná byla káva u Bártlové:
"Chceš teplý nebo studený"
"Teplé, mohu-li prosit"
Alice vzala šálek, nasypala do něj nějaký to rozpustný kafe co se prodávalo za bolševika. a došla ke kohoutku a zalila to teplou vodou.
A potkali jste se s Honzou od té doby?
Ne, bohužel.
Telefonovali jsme si, píšeme si a slibujeme si, že "zajdeme na jedno až bude menší honička"
prostě "někdy příště"....
A už je to zase tři roky....
... To mas jeste dobry... aspon jeden z kamaradu zustal. Ja byl ted v pondeli na pohrbu.
Kamaradovi ktery se mnou v '86 projel na kole Sumavu od Budejovic po As. Kluka ktery mi na prvni vandr pujcil celtu. Kluka co mi pomohl snad se vsim. Poslednich 5 let nemluvil a byl na voziku. Mrtvice. Kdyz jsem byl prez vanoce u mamy nemel jsem vnitrni odvahu(= byl jsem liny) jit za nim. vypravel jsem, on poslouchal a snad mu bylo chvili lip. No a pred tydnem mi volal jeho svagr ze Emil umrel. Ted nesu s sebou zivotem ohlednuti za ktere se mohu jen stydet... A nejde to dat dohromady.
Vis co mas delat at neskoncis jako ja...
Neuprosnost času dobíhá každého.
Z naší vesnické party jsem spíš ten mladší, tak ta prázdná místa u stolu přibývají nĕjak rychleji.
Když mladým a velmi mladým kolegům připomenu zbytečnost hazardování se životem a rizika, poradí mi ti chytrolíni ať sedím doma na zadku, když se bojím.
Zkušenost je nezdĕlitelná, nenačteš jí a obtížnĕ vysvĕtlíš.
S Tomášem jsme byli v Anglii lézt a jezdit na kole. To mu tam sice ukradli ale humor neztratil :-)
Sice jsme potom ztratili kontakt ale když Tomášův kolega a náš společný kamarád zavolal, co se stalo, bylo to jak rána palicí.
Paradoxní je, že než Tomáš odjel, tak o lavinách mluvil. Pravděpodobnost, že skončí pod sněhem , považoval za 1:1000000.
No, tak už to holt chodí. I ten nejnepravděpodobnějši scénář může někdy nastat :-(
Já to nezkousnu už nikdy.
Pořád ho mám za toho kluka, co jsem ho viděl naposledy.
A ještě něco - hezky napsáno :-)
Tomáš by byl rád, kdyby si to moh přečíst. Ale to bys to asi nenapsal ... :-) typická hlava 22 ...
Díky,
já jsem zase naopak rád, že vím, že je nás stále dost, co si Tomáše budou pamatovat jako slušnýho kluka.
Takže tu je vlastnĕ s náma furt.