Někdo tu někde napsal, že jsou zde tací, kteří na kole ani nejezdí, jen tady o něm rozprávějí. A pak jsem zde objevila bývalého závodníka, nyní kvalifikovaného trenéra. A tak mě zajímá, jak na tom vlastně kdo jsme.
Ohodnoťte sami sebe! Použijte stupnici 1 - 5 a uveďte, na jakou pozici byste se asi zařadili, přičemž výchozí :
1 - ti, co o kole jen povídají
5 - závodní jezdci či trenéři.
Kolik let již jezdíte?
Já nechci zaškatulkovat, jezdím pro radost a protože mě to baví. Strčíš-li mě do škatulky, bude to stejné, jako když motýla přišpendlíš do sbírky... (fuj!)
Ale tady vůbec přece nejde o škatulky a asi všichni jezdíme pro radost a ne z donucení, ne?
Ale přece jen mě zajímá, jak na tom kdo je, i když přesně to určit asi nejde, nicméně je přece rozdíl mezi pumprdentní dámou s košíčkem zeleniny na zadním nosiči, nebo trenérem závodního mužstva. Tak to prosím vezmi jako legraci - a tak to bylo také myšleno - proboha jen ne jako testy s tříděním do škatulek, tak to bych tedy vážně nechtěla, natož exponáty propichovat špendlíkem!
Já myslela, že to všichni vezmou s humorem a pokud by to tak chápáno nebylo, pak pardóóón !
Začnu sama - na kole jezdím asi 36 let, prvních 33 let stylem "košík zeleniny na zadním nosiči". Poslední 3 roky aktivněji, kdyby mi někdo před 3 lety řekl, že ujedu 85 km v kopcovitém terénu, asi bych zkolabovala jen z té představy. A stalo se, ujela jsem to, zkolabovala jsem (málem) až na konci této štreky. Jinak žádná závodnice, jen kolečka milovnice, pro radost, pro fajn partu lidí kolem sebe, zařadila bych se tak k číslu 2.
:-)))))))))))))
Lehčí tón na těchto stránkách předpokládám automaticky.
- zimní diagnosa: koloblafka
- letní diagnosa :všudy kolmo (cca 7 Mm)
8-))))))
Je nesnadné se oznámkovat, když se člověk zamyslí nad tím, kdo nebo co je vlastně cyklista.
Doporučuji přečíst tento článek:
http://www.horydoly.cz/vypsat.php?id=3038
Tak to je zajímavý.Cykloturistiku jako takovou jsem objevil před 10 lety.Pod stan začal jezdit o 3 roky později,ale nikdy víc jak 5000 km ročně.I míň.Tenhle rok pro bolavé záda ani né 1700 km.Kolo si ošetřuji sám a mám rád když funguje přesně tak jak má (až na jednu věc).Když párkrát za sezónu se vykašlu na auto a k rodičům zajedu na kole,na tacháku je okolo 140 km a nezmoknu,jsem šťastný.Když si kupuji potraviny a prodavačka se mě ptá odkud jedu a kam a potom mi popřeje šťastnou cestu,co víc si můžu přát když jsem poznal dalšího člověka který mi fandí.Je toho dost a přesto se netroufám zařadit.Je tu hodně cyklistů co najezdí víc nebo jsou odborně lepší,ale těší mě,že máme společného koně.Co myslíš Švestko,kde bych byl asi já.
Já bych to Jarku tipovala na 3-4. Nakonec i cyklocestovky mají ve svých katalozích stupnice náročnosti trasy 1-5, je fakt, že nezačínají jen cyklotlučhubou a nekončí závodníkem, ale jaksi se to rozlišit dá.
Ono je totiž velmi těžké oznámkovat sám sebe, že? Daleko těžší, než ostatní. Rád by se člověk blížil k číslu 5, to jo, ale zase nechce vypadat jako vejtaha, co když nedejbože někdy s těma ostatníma někam pojede a oni uvidí, že to tak s tím vlastním známkováním nesedí? Kdo se nedokáže sám oznámkovat, tak to hned hází někam do autu a budou jistě i tací, kteří zase začnou křičet, že se zavádí bolševické metody a pod. Ale kdo je z náš dostatečně sebekritický i dostatečně sebevědomý? No to se ukáže !!!
A kdo to dokáže ještě s humorem, no klobouk dolů !!! :-)))
Díky Švestko,díky.Potěšila jsi mě,neboť v koutku duše to byla 2,snad i 3.V jednom máš pravdu.Objektivní sebekritika je velmi ošemetná záležitost.Proč,to si vysvětlila a já sám měl stím problém.
Jezdim 4 sezony trochu pořádně.
To znamená 5000 až 10000 podle nálady.
Jezdím pro radost z donucení.
Měl jsem čas 4 týdny uvažovat nad životem ...jako občerstvení jsem si dával kapačky.
Pro radost si občas zajedu i nějaký maratonek.
Největší radost mi dělá Drásal.
Jednoznacne ve stupnici cislo 8 tzn. mimo vsechny kategorie :))
Na kole jezdím od 5 let, tak asi jako pro každé dítě byla jízda na kole supr zábava. Nějaké kolo jsem vlastnila ale v každém věku , vážně jsme začali s manželem kolo brát asi tak před 12 lety a ještě více vážně asi před 5 lety, kdy už najezdíme asi 2500km za rok. Mám hodně časově náročné zaměstnání, rodinu a aktivit krom kola víc, tak to neberu jen tímhle směrem. Přesto mám kolo ze všech aktivit nejraději.
Zařadila bych se asi jako průměr, tak na 3. To by spíš musel posoudit někdo jiný. Jinak ve skupině nejezdím, jen s manželem, tak se vlastně nemám ani s kým porovnávat. Třeba na to časem dojde:-))
Ahoj, Danielo - nějaké pocity a dojmy z Tvé termoláhve... :-)
Ahoj Airline,
mé pocity z termoláhve nejsou zatím žádné, láhev čeká ve spíži a ještě se v košíku nevezla:-)
Víkendy jsem měla plné, takže jsem od té doby na kole nebyla a asi už ani nepojedu až do jara.
Jedině, že by se ještě o něco málo oteplilo. V tom případě ti dám vědět.
Ale jak jsem už tady dřívě napsala, mně určitě bude stačit, já v zimě na dlouhé vyjížďky nejezdím a ani za teploty pod nulou,mně na hodinu až dvě určitě bude stačit.
No já se také netroufnu "oznámkovat" - jednoznačně jsem na výdrž, ne na rychlost, jezdím turisticky (dříve i gastroturisticky), z kopců přibrzďuju, anžto se bojím :-)...být bez kol už nemůžu, to vím natuty...co do počtu ujetých kilometrů vypadá letošek dost dobře.
Jako bych to napsal já. Jen s tím rozdílem, že z kopce ještě šlapu. Mám rád svištění vzduchu okolo uší.
A taky ještě jezdím cyklodopravně, jsem líný chodit pěšky. I dneska jsem si zajel na kafe ke známým na kole.
Ve škole jsem byl vždy ve spodní části stupnice klasifikačního řádu, nebudu vybočovat ani tady. 4- :-))
Ahoj Švestko. No pasoval bych se do tý trojky....i když.....mňo....i když někdy vyjedu a je to jasná čtyřka, prostě to jede samo, odsejpá to a je to fakt pohoda,radost,krása. Potom je zase hnusně,člověk se musí spíš přemlouvat aby vytáh ty trubky ze sklepa a výsledek je jasná jednička, v lepším případě dvojka. Někdy mě baví jet si na kole jenom tak zablbnout, někdy uděláme pohodovej vejlet na celej den. Celkově vzato ale na tvoji otázku odpovídám "3".
Já jezdím pro radost z pohybu na kole.Ale to počasí mě dnes odrazuje.
Známkou se radě ji hodnotit nebudu,ale žena říká že jsem blázen a ještě k tomu nepojištěnej.
Cyklisté pro mě byli zvláštní lidé, ochotní si huntovat tělo na divných samohybech. Pak jsem si koupil kolo taky, abych měl trochu pohybu...
Bylo mi třicet devět a psal se rok 1995... Asi tušíte, co bylo dál. Dnes je kolo můj hlavní kůň a jen lituji těch promarněných let.
Tak když já se ohlédnu zpět, taky bych plakala nad roky, které nevrátím. A to nejde jen o kolo. Ale já to všechno v důchodu doženu !!! Zatím jsem pořád něčím omezována, moje cyklobudoucnost je však světlá! Neoplakávat beznadějně ztracené, bojovat s písní na rtech (JOE nám vysvětlí, jak se to dělá) a vyškrábnout ze života co se dá. Zdeňku nelituj, za dalších 30 let to doženeš! :-))
Tak se taky přidám. Na kole jsem jezdila již od tří let. Před 16 lety bylo konečně možné i nějaké kolo sehnat. Nechala jsem si na zakázku postavit silničku a začal jsem jezdit tak kolem 6000 za rok. To mi vydrželo asi 6 let . Mezitím se mi narodili dva kluci ( dnes cyklisti), hlídání těch mrňousů nebylo a mým 6000 za rok se scvrklo s bídou na 2000 . A před 5 lety to zase přišlo, Staršího syna cyklistika strašně chytla a tak jsem konečně měla s kým jezdit a nemusela jsem mít výčitky, že se dětem nevěnuji. Dnes jezdím s oběma. Letos jsem se zatím dala 4700 , ale těch 300 určitě ještě dorazím. Stačí, když bude mrznout. Nemám totiž ráda bláto. Starší syn mě letos přemluvil, ať zkusím závody. Ne , že bych byla nějak extra dobrá, ale docela mi dělá dobře , když vidím těch chlapů, co dorazí jěště za mnou. Všem nám přeji , ať nám to jezdí.
Krucinál děvče, když to tady čtu, tak to budu muset v tom důchodu setsakra přidat. Říkáš 5000 km ročně? Když vezmu od května do října (v Krkonoších je kratší sezona) = 6 měsíců = 180 dnů = 27,7 km denně. A víš, že by to šlo? To není tak moc. Ale problém bude asi v tom "denně". Jsi dobrá, vezmu si z tebe asi příklad, jen aby mi to vydrželo. Pac a drž se!
Jj, pěkný plán do budoucnosti... Nezapomeň ale, že ona jezdí na silničce... To ty kilometry přibývají trochu rychleji než nám, tlusťochům... Mám na mysli pneumatiky...;-)))
Jardo, nejsi ty nějakej moc upřímnej? :-))
Nevím, někomu si některé věci do očí říct netroufnu...;-) Ale měl jsem na mysli pneumatiky na kolech, rafcích... Ne ty kolem pasu a nad pasem...;-)))
To doufám. A když, tak svoje. :-)) Ahojky.
Hmmm, tak z tohoto se už nevykecám...;-) Opravdu jsem neměl na mysli naše tělesné proporce... Tebe jsem "in natura" zatím neměl tu čest potkat a nakonec si myslím, že všichni, kdo jezdí na kole, s tímto problémy tolik nemívají...
Myslíš? Tak doufám, že tě nepotkám dřív než v tom důchodu! Ale teď už fakticky Pac a dobrou noc. :-))
Slibuji, že až se na jaře zase domluvíme s Airlinem, bude více jak 15 nad nulou, bez deště, tak se určitě na nějaké "naší" hromadné vyjížďce opět objevím...
Také přeji dobrou noc...
Zapomněla jsem dodat, že stará silnička je dávno zrušená.Poslední tři roky mám jen horáka. Doufám , že to v novém roce vylepším a pořídím si ještě silničku, láká mě fitnesko v Brně na Sport live mi moc padlo do oka RB. Zjistila jsem , že to chce střídat a nejen v lesích je krásně.
Ahoj Ane. Proč o s námi někdy nevyjedeš, jseš kousek od Říčan. Tví kluci samozřejmě také.
Už jsem o tom přemýšlela víckát. Ale teď na podzim se nějak utrh i manžel,který jinak moc nejezdí. Byli jsme spolu tedy 3 soboty po sobě. Vašemu tempu by určitě nestačil, vyrazila jsem s ním na Slapy, tam i zpět asi 55 km. Jeli jsme to 5 hodin. Co by člověk pro partnera neudělal, když si myslí, že konečně začne jezdit na kole. Sama nebo s klukama vyrážím spíš neděli tak kolem jedné. V neděli totiž ráno vařím. Když popisujete Vaše trasy, udělá mi vždy radost, alespoň si počíst o mě známých místech.
Pro Ane:
Ty musíš být fakt dobrá, máš můj obdiv.
150km jsem ještě nikdy nedala, jezdíme s manželem tak 60-80km většinou taky v sobotu nebo neděli, taky ještě ráno vařím:-))
No, na jaře zkusím aspoň 100 km, abych vyzkoušela, jestli na to vůbec mám:-))
Měj se a ještě hodně kilometrů na kole bez úrazu:-))
Ne,ne . Nejsem tak dobrá. Já na těch 150 musím vyrazit nejpozději v 9 hodin a vrátím se po šesté hodině. Všechno není terén, spíš polní cesty a vedlejší silnice a taky tak nejezdím každý víkend. Mám dost známých, kteří vyrazí po obědě, daj si těch svých 180-200 a v pět jsou doma ( to teda na silničce).Nejhorší bylo, když jsem před dvěma lety vyrazila s 10letým synem na Český šternberk. Najeli jsme asi 98, ale domů jsem ho už musela tlačit.Naštěstí je to ze Sázavy už jen z kopce.
Ane, Ty jsi vysloveně "náš" člověk. V jiné diskuzi jsem Ti dal dotaz, jestli nechceš něco zorganizovat na ten Nový rok...co Ty na to? V okolí Čerčan je parádně - třeba do Poříčí a podél řeky dolů...
Našemu tempu stačí každý, nejsme žádní chrti. Občas nás sice příšerně zdržuje wewerka :-), ale už jsme si zvykli - aspoň si odpočineme a máme to na koho shodit :-).
Danielo, pořád postrádám Tvé zážitky s novou termolahví :-)
Jo , jo . Dotaz jsem četla. Do 1 ledna ještě času dost.Ono totiž také záleží na tom, kolik bude sněhu a podle toho dát trasu.V sobotu jsme s klukama dali 20 a v lese jsme museli i do menšího kopečku tlačit, ale dolů to jelo pěkně.
Jo , jo . Dotaz jsem četla. Do 1 ledna ještě času dost.Ono totiž také záleží na tom, kolik bude sněhu a podle toho dát trasu.V sobotu jsme s klukama dali 20 a v lese jsme museli i do menšího kopečku tlačit, ale dolů to jelo pěkně.
Ježiš, já to poslala dvakrát.
Airline,
vždyť jsem ti odepsala:-))
Já jsem opravdu nebyla na kole od doby, kdy jsem ji koupila a vy jste zrovna řešili termoláhve. A protože jsem to věděla, že se na kolo nedostanu, zkusila jse ji dát na pár hodin na balkon, když bylo kolem nuly a foukal studený vítr, nápoj byl teplý ještě 2 hodiny a pak vlažný, ale pořád lepší než studený.
Nerada používám na kole nerez termosku, sice nápoj vydrží teplý déle,ale je to otrava zastavovat a otvírat apod. zdržuje to.
Já asi vyjedu na kole až na jaře. Možná, když bude kolem nuly, tak i v zimě - uvidím, a určitě ti pak napíšu jak to dopadlo s termolahví:-))
Dík za uznání. Diskuze spíše jen sleduji, ale někdy mi to nedá a přidám se. Není třeba jezdit denně. Já taky nejezdím v sezóně každý den. Někdy totiž prší a někdy se mi strašně nechce. Když , ale dostanu chuť, dám si 150. On to totiž není zas takový problém, když mám v SO nebo Ne dost času. Bydlet v Krkonoších, nevím co bych dělala dřív . Další mojí láskou jsou totiž lyže. U nás je bohužel sníh tak tři týdny v roce a to jen na běžky.
Ane, ono je to jednoduché, v Krkonoších je to buď na kolo, nebo na běžky. Na obojí těžko, protože sníh leží i na silnicích, nejde-li o prosolené tahy. Takže výběr je jasný. Kolo mám uklizený. Ahojky.
Asi se k takové otázce leckdo tady už propracoval nebo je kousek od ní. Chci říci, že si ji položíš až ve chvíli kdy už hodně jezdíš. Dřív připadá člověku směšná.
Nicméně já nevím, já kolo fetuju (znáte ten pocit ?) a to do stupnice nedám.
Neřekla bych směšná, prostě tě to dřív ani nenapadne. Nepotřebovala jsem příměr, dokud jsem jezdila jen tak a sama. Teď je to jiné. Budu stačit v partě? Kolik musím najezdit, abych byla tak dobrá jako jiní (v mé věkové kategorii) a nečekalo se na mě? A najednou mě to zajímá a odpovědi mají pro mě praktické důsledky. A hecují mě k činnosti. Chci se prostě k těm lepším dotáhnout a zvedá mě to ze židle. Takže všem dalším díky za inspiraci ! :-))
Tohle neřeš, stačím - nestačím. V partě nejde o to najezdit Km, ale o pohodu, o to nejezdit sama, o to strávit den v přírodě.
Dyk každému lepšímu než já dělá dobře, že může na někoho čekat. Tak proč to nedopřát? :-)))
Ehm,o kole jen povidam ale obcas si i zazavodim :-)
Jo tak tohle je teda otázka - každý vyznává jiný styl jízdy, každý je na "něco jiného". Někomu jde dálka, někomu intervaly. A pro všechny aby platila jedna stupnice...
Když zvážím všechny mé nabité zkušenosti a všechny klady, které mi kolo přineslo, tak se asi zprůměruji - tedy za 3.
I když své tvrdě vydřené zkušenosti hodnotím velmi vysoko - na ty mi tahle stupnice nestačí :o))).
A jak dlouho jezdím?!? Samozřejmě, jsem jezdila jako dítě - měla jsem kolo Pionýr a pak Ukrajinu za 550,-- Kč vlastnoručně uspořených :o)))
Opravdu ale jezdit jsem začala před 8mi lety - přesně 8.3.1998 jsem narvala (do slova a do písmene) své tehdejší červené kolo Olpram Favorit do svého červeného Favoritku, odjela s ním ze Střešovic do Dejvic (!!!) a pak jsem ujela svých prvních 35 km podél Vltavy z Tróje do Řeže a zpět.
A tak to všechno začalo a nevrátila bych jediný den...
Když píšeš o kole Pionýr, tak tohle kolo jsem našel v popelnici, vyměnil středy, dal normální brzdy a přehazovačku a naše děti už v roce 1988 měly možná první dětské kolo s přehazovačkou v ČSSR.
Teprve potom přišly dětské MTB.
Když jsme u té historie. V roce tuším 72 minulého století jsem jezdil na ESCE s polobalónama, u které jsem vyměnil torpédo za zadní čelisťovou brzdu a měl jsem vzadu přehazovačku s tříkolečkem. Z dnešního pohledu klasický horák v době kdy ještě nic takového neexistovalo. Bohužel po záplavách v Přerově byl tenhle doličný předmět vyvezen na smetiště.
No nevím nad čím jsem zrovna přemýšlel. Byla to samozřejmě česká ESKA a byla červená.
Jenže ta geometrie rámu a váha byla o něčem jiném a jezdit na ní bylo pro vytrénované sportovce. :-)))
To bejbís:
v roce 1988 myslím pro děti byly akorát BMX kola, ovšem ty byly bez přehazky. Naše holky jedno takové měly a tehdy to byla docela bomba :o)))
Jenže to byly ještě maličké a školkou povinné - teď v pátek bude starší 21...
Probůh, ty děti tak rychle stárnou...
Jsem si ani nestačil zpočítat šedé vlasy a už jsem přes rok dědou.
Uteklo to jako voda, když jsem "týral" děti na kole.
Dneska je syn stejnej šílenec jako já, neudělá krok pěšky, a dcera zvyká dcerku na helmu. :-)))
Nuz neviem sa oznamkovat, ale bicykel je moj velmi dobry kamarat. Najazdim tak okolo 4000 km za rok. Uprednostnujem pohodovu jazdu a kaby som sa vyhol frekventovanej ceste som ochotny aj tlacit bicykel do hrozneho kopca a urobit akukolvek velku obchadzku. Na bicykli sa mi najviac paci, ze spolu v partii si prejdeme krasne kuty, nerad jazdim sam, partia je ovela lepsia. Nejazdim v zime, bojim sa padu, hlavne potom ako som sa polr roka daval dokopy po komplikovanej zlomenine ramena. V zime planujem trasy na dalsi rok, alebo spisujem zazitky s roka minuleho.
A asi najlespia definicia cykloturistiky, ktora charakterizuje moj postoj je tato: Na bicykli ideme dostatocne rychlo, aby sme za den videli okolo seba vela pekneho a ideme zaroven dostatocne pomaly, aby sme si to pekne mohli vychutnat dosytosti.
Takze sa hodnotim sam za 3, lebo pretekar nikdy nebudem a ani nechcem byt, zato o cyklovypravach dokazem vela rozpravat.
Dříve to taxuju tak na 2,37, loni a letos 1,018. Nejde to a ještě to dře.
Neboj, až se dáš docela do kupy, zase to půjde. Jen tomu musíš sám věřit! Držím všechny čtyři palečky!
Nedrž, je to zbytečný a zdržovalo by tě to.:-)) Stala se ze mně medicínská rarita, nikdo nezná příčinu choroby, choroba ovšem pojmenována. Tak zatím jezdím akorát po nákupech, žeru léky a ráno si šlehnu Clexan. Makat mě zatím nechali.||:-[
Známkovat bych se neodvážil, protože je neobjektivní porovnávat cykistu jezdícího pro radost do přírody, s hltačem kilometrů, kterému jde jen o to ujet co nejvíc a aktivního, či bývalého závodníka. Spíš se pokusím popsat jak se ze mne stal cykloturista.
1. etapa 1965 - 1972. V roce 1965 mi bylo 12 let a dostal jsem kolo - tříčtvrteční ESKA s přehazovačkou (tříkolečko!!! - to byla bomba) jezdil jsem po sídlišti a blízkém okolí a hrál si na závodníka.
Prohlížím si deníček se záznamy svých jednodenních výletů z let 1968 až 1970, to jsem ty ujeté km začal počítat. Taky jsem se tam dočetl, že mi to kolo v květnu 1968 ukradli. Koupil jsem si za 1050 Kčs cestovního Favorita měl tzv. horský dvojpřevodník 52/4? zubů a čtyčkolečko) Jezdil jsem po hlavních silnicích - provoz tam byl srovnatelný s dnešními okreskami a byly to až 200 km denní trasy. Okolí Ostravy - Beskydy, Jeseníky, Slovensko až po Žilinu. Nejvíce jsem ujel v roce 1970 to bylo 5000 km. Km jsem si zpočátku počítal podle podrobné automapy, později jsem měl tachometr s lankovým převodem od předního kola. Moje ježdění přibrzdil vážný úraz oka, který s kolem nesouvisel, ale po operaci mi doporučili omezit fyzickou námahu. Potom bylo třeba jít na 2 roky na vojnu a kolo se prodalo - v bytě rodičům zaclánělo, ze sklepa by ho zase ukradli.
2. etapa 1980 - 1987. V období hluboké totality bylo umění v obchodě sehnat kolo. Hned po vojně 1975 - 80
jsem měl jiné zájmy a na kole jsem nejezdil (svatba, manželka , děti). Ale stará láska nerezaví a v roce 1980 jsem si pořídil ze širokého sortimentu tehdy nabízených kol kolo UKRAJINA. Ten sortiment se skládal z kol UKRAJINA - dámské, pánské, zelené a červené. Jezdil jsem denně do práce, na krátké výlety po okolí později s dětmi v sedačce, a pak na dětských kolech. Také jsem na té Ukrajině jel do Beskyd na borůvky. Také pro manželku jsem v tomto období pořídil kolo - tehdy jsem ve frontě s Vietnamci vybojoval Esku - bohužel na mě už zbyla jen ta bez přehazovačky. Jezdil jsem asi 4000 km/rok na počítání km jsem měl mechanické počítadlo, které se montovalo na vidlici předního kola
3. etapa 1988 - 1994. To jsem si roku 1988 konečně pořídil sportovního Favorita - dvojpřevodník, pětikolečko. V tomto období to byly výlety s dětmi a manželkou, tu Esku jsem postupně vylepšil (převody), do práce jedině na kole a samozřejmě jsem sám občas jezdil ty svoje 150 až 250 km štreky po okolí. Vrcholem byl 300 km okruh zdolaný za den Ostrava - Vítkov - Rýmařov - Sobotín - Červenohorské sedlo - Jeseník - Rejvíz - Zlaté Hory - Krnov - Opava - Ostrava.
4. etapa od roku 1995 dosud. To už děti vyrostly a manželka začala jezdit se mnou, kola jsme už obměnili za modernější. Rostoucí provoz nás z hlavních cest vytlačil na okresky, polní a lesní cesty a z mých oblíbených tras se staly značené cyklotrasy. Dovolenou trávíme nejraději na kolech. V létech 1996 až 2000 jsem jezdil ročně 12 200 až 13 300 km a manželka 3400 až 6200 km. A v posledních 5 letech jezdím cca 10 tisíc a manželka 3 - 4 tisíce km. Na těžko jsme objeli ČR, část Slovenska, Rakouské Alpy, 2krát do Chorvatska a s přesunem autem jsme jezdili po Francii. Kola používáme i k cestám do práce, když nemůžeme na kole - chybí nám to. Kolo je nejlepší dopravní prostředek. Takže jsem už ujel 221 tisíc a manželka 50700 km, když to podělím obvodem rovníku, tak už imaginárně jedu pošesté kolem světa a manželka podruhé. Čaute - sportu zdar a cyklistice zvlášť.
Smekám, přeju spoustu dalších báječných kilometrů a nekomentuju.
Doplněk - jo ten horský dvolpřevodník na tom cestovním Favoritu z roku 1968 byl 52/asi 35 zubů, vyjel jsem na tom tehdy mimo jiné na Radhošť, něco jako horské kolo bylo vymyšleno až za mnoho let.
Tak tohle kolo jsem vždycky chtěl, ale nebyl nikdo, kdo by ho v tý době sehnal. Těžká podpultovka, krásnej nosič i s brašnama. Zeptejte se příští měsíc. :-)))
Trošku ti to upřesním - ano přesně takové kolo to bylo, když jsem ho v roce 68 kupoval, bylo všech kol dost (myšleny naše tehdy kvalitní značky Favorit, Eska), mohl sis vybrat barvu, typ. Ještě to tak bylo myslím i v roce 1973, protože jsem to kolo s čistým svědomím prodal ale, když jsem se v roce 1975 vrátil z vojny, tak v těch obchodech už byly jenom šicí stroje. Kola jen za těžký úplatek a protekci.
Asi mi už vynechává i dlouhodobá paměť, favorita jsem dostal v roce '64. Tohle kolo si pořídil můj bratranec a ty převody mi tenkrát připadaly zbytečně lehký. :-)))
Jo, máš pravdu pokud nebylo mokro a bláto, dalo se s tím vyjet "na střechu", dnes jsou ale na HK i na crosech mnohem lehčí převody.
Ale už jsme moc odbočili od tématu.
Tak tohle kolo jsem dostal v roce 1965 za vysvědčení. Tehdy stálo i s nosičem a brašnami 970,-Kčs. A jezdím na něm dodnes! Používám ho celoročně jako městské a pivní kolo.
Probůh chlapci, vy mě naháníte slzy do očí - já v roce 64 teprve spatřila světlo světa a vy už měli 3x objetou zeměkouli...
No, mám co dohánět, ale já vás doženu :o)))
P.S. to Láďa N.: jo a mimochodem, ta ukrajina byla ještě modrá - tu jsem totiž měla já a měla jsem jí i s tím mechanickým tacháčem. Člověče, já jsem na ten "technický skvost " naprosto zapomněla. A jak mi ho všichni kluci záviděli :o)))
Ber to, Radko, jako nostalgický tlachání kmetů o starých časech. Až budeš v našich letech, třeba už budeš na cestě z Měsíce. :-))
Jestli to není nutné, tak bych raději objížděla tu zeměkouli :o)))
Pěkné, pěkné... !
Starý Favorit (F1 ?, kupovaný s velkou protekcí za 1600,- někdy '83 - '85, kouknu se na paragon...) se mi ještě válí na chalupě... Dvojtác, pětikolečko, centrtahové brzdy, berany nahoru, ...
Stačilo by jen vyměnit pláště, duše, možná vyměnit bovdeny, celkově poštelovat, promazat a bude funkční...
No tak toho Favorita z roku 88 za podobnou cenu taky ještě mám, trochu jsem ho zmodernizoval a občas si na něm po asfaltu vyjedu.
Přesně se ohodnotit, to asi nedovedu, ale dám všanc aspoň tu omáčku kolem. má pohodovou jízdou dosažená roční taxa dělá pár stovek přes 6.tis. km, nejvíce si tykám s prům. kolem 20 km/h. a koněm jménem Cyklistika jsem nakopnut od r. 1997, takže momentální diagnóza zní : jezdí za teplot 0 - 35°C, chorobně závislý na jakémkoliv kopci dosažitelném na crossu a a na sběru "rentgen." snímků ve fotoalbu, t.č. už hlavně digi. snímků z putování v počítači. Pacient má doporučené občasné výlety od 100 do 250 km/za den a jednou za 5 let lázně v Alpách.
Tak jsem si početl při poledním kafi a vidím, že je to tu samý pamětník. A při tom na nedávné velmi nadějné téma „přechod“ žádná adekvátní reakce, kde bych se poučil.
Já se neklasifikuji a najeté kilometry zásadně neměřím, navíc snímač tachometru bývá na předním kole a to zadní toho často natočí více či méně než přední.
Čili žádám o klasifikaci a dokládám svůj cyklistický vývoj:
Nejprve modrá tříčtvrteční eska junior po sestřenici, bez štangle, nácvik rozborky, sborky, řízeného smyku zadního kola,
pak vysněný modrý favorit jenotác tříkolečko za Kč 980,- , samozřejmě postupně vícekolečko, dvojtác, různé líbezné náklady na štangli, nácvik cyklokrosových, vytrvalostních a jiných dovedností.
Pak na stále tomtéž nesmrtelném kole dojíždění do práce 20 tam, 20 zpátky, výlety s dětmi,
na sjezdovkách zhuntovaná kolena už dovolovala jen to kolo nebo opatrně běžky,
ale zázračně zhojena stavbou baráku stále drží.
Synové nejprve obdivovali, že co oni nedají na horálcích, já zvládnu na favoritce, ale všechno má své meze, jezdit na horálku po lese je přece jenom větší sranda, takže došlo s pořádným kolem i na taťku a byl jsem v tom až po uši.
Tento stav trvá a doufám, že potrvá hooooooodně dlouho.