„A nekuř furt tolik!"„Tak vo kom se bavíme, vo mladym, nebo vo mě?"
Můj táta byl ze staré školy. Tedy on si myslel, že je ze staré školy. O všem rozhodoval, všechno řídil. Tedy myslel si, že o všem rozhoduje a všechno řídí. Máma ho za ta léta znala, tak věděla, že když připomene kouření, otec…
Jo, zavislactvi je desna vec, me ho snad nafurt zbavila elektronicka cigareta. Na prumce jsme meli vekovityho ucitele, kterej se behem hodiny dvakrat ztratil na chodbu, kde pristizen s Globuskou. Vykouril ji snad za tri minuty. Jeho syn tvrdil, ze jede stovku denne.
jo mě snad taky, už skoro rok kouřím jen elektronickou cigaretu a k normální mě vůbec nic neláká, sílu nikotinu snižuju, už jsem na 6mg, možná budu časem jen inhalovat při 0mg. Koukni zde, mají dobré ceny a velký výběr http://www.elektronickecigaretynejlevneji.cz...
Děkujeme za reklamu... Už jsem tady zažil hodně, ale reklamu na eletronické cigarety myslím ještě ne...
nedalo by se to nějak dobíjet na kole ? :)
Myslíš nějak dobít spamovací zařízení jménem ciminek?
Já bych počkal, až začne dělat reklamu na napínáky, zatím je neškodnej :-)
Vybavil jsi mi vzpomínku, že ve firmě, která byla mým prvním zaměstnáním, se vyprávěly legendy o člověku, který byl hrozně chytrý, ale roztržitý a silný kuřák přesně jako tvůj otec. Jeho auto, to prý byl jeden velký popelník, podle zapomenutých rozkouřených cigaret bylo možno vystopovat jeho pohyb. Většina historek vrcholila tím, kde který šanon byl na poslední chvíli zachráněn před vzplanutím, neboť ten pán často založil nějaký doklad cigaretou.
Přesně tak, vajgly všude.
Cesta automobilem žiguli do Bulharska, táta za volantem pálil jednu od druhé, a my tři děcka se vzadu dusily. Nic nemohlo nabourat otcovo přesvědčení, že čtrnáct dní u moře bylo pro naše zdraví to nejlepší co mohl udělat. A přitom tři dny v plynové komoře tam a tři dny zpátky :-)
Já i brácha jsme nekuřáci, sestra začala kouřit v pubertě, ale to už jsem byl z domu tak znám jen z doslechu, jak táta, když přišel na to že kouří, strašně řádil a nastoupily sankce a tresty. Úplně do absurdity to doháněl tím, že sám sebe jí dával za příklad, jak to je k ničemu, když je člověk kuřák.
To byl prostě náš táta, muž ze "staré školy". Měl "vždycky pravdu", a mnohdy jí i měl.
Víc to rozepisovat nebudu a veřejně ani nechci, ale ode mě máš hodně velké +.
Oba moji dědové na tom byli s kouřením asi jako tvůj táta.
V mých asi osmi letech jsem byl bez dědečků. Ani jeden se nedožil
šedesátky.
Pražskej děda byl ohromně šikovnej a rád jsme s ním na jejich chatě
dělal něco se dřevem atd. a on mi vyrábvěl lodičky a chodil mi do lesa
ukazovat liščí doupata a další věci. Skoro nikdy jsem ho neviděl bez cigarety.
Měl jedno oko přimhouřený, aby mu do něj nešel kouř, když něco dělal a
cigaretu měl ve rtech a ne v ruce, což bylo hodně často, takže ho pak měl
přimhouřené i když zrovna nekouřil.
Babička taky vyprávěla, že když něco dělal v bytě, tak měl v každý místnosti
popelnk s rozkouřenou cigareou a jak pobíhal, tak potahoval z tý, co byla blíž.
Umřel na rakovnu plic. Během dvou měsíců se jeho tělo skoro ztratilo a dodnes
vidím jak vypadal v nemocnici a dodnes cítím tu změnu, kterou v té době
prodělal uvnitř. Umíral v bolestech, které už neutlumilo ani morfium, takže t
řeba mlátil hlavou do topení, jen aby ho to bolelo aspoň jinak a jinde.
Druhej děda umřel ještě dřív. Začaly se mu zužovat cévy právě kvůli kouření,
takže mu nakonec uřízli nad kolenem jednu nohu a já ho vlastně s oběma nikdy
neviděl. Nepřestal a kouřil dál desítky cigaret denně. Pak ho odvezli do nemocnice
a řekli mu, že jestli nepřestane, vezmou mu i druhou nohu. Stejně švindloval a v
hospodě tajně, aby babí nevěděla, kouřil u piva. Nakonec skutečně přestal, ale už
to bylo jedno. |Rok potom nakonec umřel. Ale aspoň umřel v klidu a ve spánku.
Bydlel s babí ve vedlejší vesnici a přišel večer k nám. Táta v tý době jezdil, takže
byl někde pryč a mamka si odskočila ke kamarádce. Brášku už jsem dal spát, takže
když večer přišel, tak jsme si chvíli spolu sami dva povídali. Byl jinej než jindy a
měl jsem takovej divnej pocit, i když jsem byl rád, že přišel. Pohladil mne po hlavě
a řekl, že je unavenej, že se na chvíli natáhne na gauči než mamka přijde, abych šel
spát. Tak jsem šel. Když mamka přišla už jsme spal. Děda se prý na ní podíval,
usmál se a řekl, že je rád, že se jí dočkal. Pak řekl ještě asi dvě věty a otočil se na
gauči a usnul. Tedy mamka si myslela že usnul. R8no zjistila, že umřel a podle toho,
co řekl doktor tak nejspíš v tu chvíli. Prostě se přišel rozloučit...
Táta "vydržel", na to jak byl prokouřenej poměrně dlouho zemřel měsíc před 72 narezeninama. Zřejmě také díky modernějším technoligiím, s tou nohou měl taky problémy, přesně stejná věc, zacpaná žíla či snad tepna, taky mu ji "vyvložkovali" a prořistili v tom IKEMu. Ty velké "trubky" oni už umí, ale nezvládnou ty malé, a tak se to stejně dříve nebo později projeví.
Jak jsem psal, odvezli ho před vánocema, na JIPku v Krči, neuvěřitelně dokonalé pracoviště, odléčili zápal plic a pořád byl na akutním lůžku, byl jsem tam za ním na Štěpána, vnímal a zdravil mě očima.
Říkám mu "náčelníku, musíš zabrat, budeme tě ještě potřebovat" a on jen sklopil oči a zavrtěl hlavou. Druhý den nastali nějaké komplikace, pořád ho operovali, a rvali se o něj, jenomže neměli šanci, protože táta to už vzdal. Netrpěl, udržovali ho v umělém spánku, zemřel až 9. ledna.
Myslím si, že doktoři udělali absolutní maximum co jim současná medicína umořnila, bohužel táta svým předchozím životem závislého kuřáka jim nedal šanci.
Náš svět v Braníku a Krči byla a je malej, tak shodou okolností pitěvní nález prováděla matke mého kamaráda z devítiletky, tak jsme se rychle dozvěděli, že až na ty "cévy prolezlé dehtem" byl táta ve velmi slušné kondici.
Prostě úplně zbytečná smrt.
Každý z nás má kolem sebe určitě podobné příběhy a případy, přesto "není nikdo kdo by naslouchal".
Ty si, jak jsem pochopil, dokázal na šlapohybu přeject Alpy Jurimíre, takže jsem si jistej, že takovou brnkačku jako jednou provždy zahodit cigára pro tebe bude standa.
Držím ti palce, a kdybys náhodou dostal chuť na cígo, stav se u nás v Perle, máš to kousek, ukážu ti pár týpků a ta chuť tě zase na chvilku přejde.
S tím „ a nekuřte, máte-li své blízké rádi“, to nevidím až tak jednoznačně. Taky by bylo možné požádat své matky či partnerky, „a přestaňte nás neustále vytáčet, máte-li nás rády“.
Můj otec vykouřil v mládí pár cigaret, přesto měl ke stáru cévy, zásobující srdce kyslíkem, v podobném stavu jako Tvůj otec. Uvěřil totiž tomu, že dát ženské občas pár facek za žádných okolností není správné řešení. Kouření definitivně zavrhl již v mládí, přesto mu potlačovaná agresivita (adrenalin a jiné agresivní látky) udělala s cévami to samé, co cigarety. Závažnost zdravotního stavu se mu dařilo před námi i před doktory úspěšně zatajit, takže nás svojí smrtí dokonale překvapil.
Navíc většina lidí se v mládí naučí kouřit v okamžiku, kdy "roupama neví, co by". A pak se ke kouření znovu vrací v okamžicích, které jsou sice s přibývajícím věkem čím dál vzácnější, ale stále si s nimi nevědí rady - už zase "roupama nevědí, co by". A tak si znovu zapálí.
V těch dalších návratech už ale může být u chlapů paradoxně ukryto například i to, že mají rádi svoji partnerku a děti. Třeba když na ženatého taťku s rodinou přijde okolo padesátky druhá míza a on cítí, že nad hříšnými myšlenkami ztrácí kontrolu, než aby ublížil svým nejbližším, než aby rozbil rodinu, raději volí menší zlo a začne ubližovat sám sobě, začne znovu kouřit.
Veškerá přebytečná energie je během pár dní v háji, z bujného chlapa je po pár cigaretách znovu krotký a neškodný páprda.
Nebo chlap začne kouřit v podobném okamžiku jako Jurimír, který začal ubližovat sám sobě, než aby dal pár facek babě, která ho nečekaně opustila.
Já nevím, jak přesně tohle funguje u žen, takže raději píšu jen o chlapech.
Skuteční chlapi jsou prostě takhle stavění a dnešní zženštilá, prolhaná, neupřímná doba, je žádá potlačovat vlastní přirození i přirozenost (agresivitu), což to jim dost výrazně ničí zdraví.
Já to myslel jinak, zjišťuji, že často neumím přesně formulovat co jsem měl na mysli, budu muset na tom máknout.
Tedy ta věta měla si pokračovat:
"Nekuřte, máte-li své blízké rádi, oni mají zase rádi vás, a budete jim pak strašně chybět."
Mě táta chybí pořád, po létech dospívání, osamocování se, bojů a hádek, jsem nějak dospěl a pochopil, že "to táta myslí dobře, i když to šíleně blbě provádí" (což se mi asi podařilo podědit). Debatovali jsme často o práci, říkal jsem mu co plánuju a chci udělat, on se chytal za hlavu a řval "že má syna vola" a pak když se zklidnil, logicky a systematicky hledal v mých plánech chyby, snažil se najít každou slabinu, a tím, ž emi dělal velmi kvalifikovaného oponenta, mě připravil na řadu věcí, které jsem původně nedomyslel.
Vždycky jsem si udělal co jsem chtěl, ale "pohádat se" o tom s tátou znamenalo předejít chybám, které z nedostatku zkušeností a v nadšení jsem dokázal nevidět.
Teď jsem na svá rozhodnutí sám, i když často přemejšlím, jak by mě ten plán "rozbíjel" táta.
Já tedy doufám, že píšeme o tom samém. Na Tvé „Nekuřte, máte-li své blízké rádi, oni mají zase rádi vás, a budete jim pak strašně chybět.“, by možná Tvůj otec odpověděl: „A co jsem tedy měl podle dělat jinak?! Kdybych nekouřil, mohlo to celé dopadnout mnohem hůř. Prostě mě nenapadl lepší způsob, jak zmírnit svoji prudkou povahu.“
Samozřejmě je k tomu nutné přičíst i samotnou závislost na nikotinu, která lidi nutí dělat závažné chyby.
Některý chlapi jsou prostě od přirození stavění k tomu, aby měli krátký, ale velmi intenzivní (náruživý) život. Mně táta taky dodnes chybí, ale tak nějak jsem se smířil s tím, že kdybychom byli schopni se k sobě zachovat líp, tak bychom se tak zachovali.
Takový je prostě život, no, nemá cenu závěr svého vztahu s otcem vytrhávat z kontextu, zapomínat na vliv událostí, které mu předcházely, lidi by spolu měli víc mluvit o důležitých věcech a nedělají to. Snad se to někdy změní. Nemá cenu si něco vyčítat, koneckonců to byl právě on, kde se k Tobě nějak choval, nějak Tě vychovával, kdo sklízel to, co zasel.
U otce to bylo jinak, on nekouřil, aby mírnil svoji prudkou povahu, ani aby se zklidnil, když měl stres. On kouřil protože si od mládí vybudoval závislost na nikotinu.
U něj to bylo jako v tom starém:
"Máte problémy s alkoholem?"
"Ale to v žádném případě, problémy mám bez něj."
Snažilo jsem se Ti vysvětlit, že nevíš, jak by probíhala životní varianta „bez cigarety“.
Tudíž se možná pleteš v názoru, že varianta „s cigaretou“ byla ta horší.
Některé věci, obzvláště v mládí, dělá člověk intuitivně, protože podvědomě tuší, že je to sice špatná varianta, ale že se díky ní vyhne té nejhorší.
To je věc, coby kdyby.
Vím že táta si zvolil horší variantu a nejsem schopen ani oprávněn posoudit, proč.
Vím že tu byl a není.
Vím, že kdyby nehulil, mohl tu teoreticky být déle.
Nic víc.
chci reagovat jen na tu větu o mě a o tom, že jsem měl někomu dát pár facek.
Nevzrušuje mě sado/maso. Nic proti, ale já na to prostě nejsem. Tím chci říct, že v žádným vztahu jsem neměl s žádnou ženou vztah otrok/otrokář a tím páde nikdy nevznikla situace kdy by adekvátní reakcí bylo fyzické násilí. Dovedu si takovou situaci, kdy bych to chtěl udělat, asi představit (jen přestavit ne provést), ale určiě to není situace, kdy partnerka přestane být zamilovaná.
Napsalo jsem to trochu nešikovně, pokusím se to napravit.
0iIi0 ve Tvé situaci nepovažuje pár facek za správné řešení, i když to tak možná vyznělo.
0iIi0 se pouze domnívá, že opravdový chlap má v těchto okamžicích přirozené tendence ublížit buď partnerce, nebo sobě, protože opravdoví hlapi jsou, na rozdíl od žen, od přírody více vyhraněni ve smyslu útěk, nebo útok.
Tvrdím tedy pouze, že potlačování těchto přirozených tendencí opravdovým chlapům poškozuje zdraví nesrovnatelně více, než ženám.
Dále jsem se snažilo vysvětlit, že některé ženy si nedokáží vážit chlapa, který jim ve správný okamžik těch pořádných pár facek nedá, a že jsou schopny takového chlapa verbální agresivitou pomalu ale jistě zabít podobným způsobem, jako cigarety.
Nesouhlasím.
mám tendence ublížit, být agresivní a použít násilí v případě, že se setkám s agresí, útokem a násilím vedeným vůči mě. I v tom případě je někdy odpopvěď stejným stylem neadekvátní a nesmyslná, ale mám k ní tendenci. Ale jsou situace kdy není zbytí a je na místě násilná a agresivní "odpověď" a nemám morální probém takovou odpověď v tomhle případě dát. Pokud to jen trohu jde, tak se tomu ale raději vyhnu. Ne ze strachu, ale proto, že to ublíží i mě a pokud nejsem v ohrožení života, zdraví a osobní integrity, tak je to zbytečné a je lepší tomu předejít.
Nedostatek lásky není ta situace, kdy by bylo vhodné použít agresi a násilí ani náznakem.
Tu situaci jsem zažil mnohokrát i z drurhé strany a vím jak je nepříjemná a bolí i pro toho druhého. A nakonec, mám další prima kamarádku:-)
S čím tedy vlastně nesouhlasíš?
s tím, že je adekvátní či přirozené ve výše zmíněné situaci použít agreasi a násilí.
Adekvátní to není určitě, v dnešní době, v naší společnosti, už to není skoro ani přirozené, to máš pravdu. Proto teď píšu o přirozených tendencích k agresi a násilí, to fackování jsem pro jistotu vypustilo :-)
Agresivní tendence se někdy projevují spíš jen v podvědomí, ale na druhou stranu i v dnešní době v těchto situacích dochází k hrubému násilí a vraždám, často i ve vysoce „civilizovaných“ rodinách. Často také dochází k sebevraždám, což je silná agrese, kterou její nositel potlačí a nakonec ji obrátí sám proti sobě. S kouřením je to, myslím si, to samé, nebo Ty myslíš, že ne?
Nemám a neměl jsem v tu chvíli tendenci k agresi. Jak jsem psal tendenci k agrsi mívám v jiných situacích. ady mne nikdo neohrožoval, neútočil ani nic podbného.
Ne, mé kouření není výrazem agrese. Použil tabák a tento jeho způsob aplikace vědomě př magickém" rituálu, protože psyhicky rozhozen jsem to nezvlá bez něj. Podcenil jsem závislost. Ale i o se vyřeší. 12.12.2012 je taký hezký datu je to už zejtra, tak s tím 12 minut po poledni asi seknu:-)
Víš co by řekla teta Kateřina :-)
Saturnina jsem naposledy četl už hodně dávno, tak nevím...
No přeci:
"co můžeš udělati dnes, neodkládej na zítřek"
Ale i zejtra dobrý, hlavně vydržet.
Fingers are crossed :-)
na střední jsme měli ve skřínce v šatně vylepeno "co můžeš udělati dnes, odlož na pozítří a tím se i zítřek stane tvým volným dnem" :-)
Hele, Jurímíre, napiš nám jaký je to být už 24 hodin nekuřákem, prosím :-)
Tuten magický rituál máš na mysli? :-)
http://www.youtube.com/watch?v=ofx5JoY5dXw
tomu se říká kouř vítězství :-)
"...některé ženy si nedokáží vážit chlapa, který jim ve správný okamžik těch pořádných pár facek nedá..."
A nejhůř jsou na tom chlapi těch žen, které úzkostlivě předcházejí těm "správným fackovacím okamžkům". Ti jsou teprve frustrovaní:-))
U nás doma se říkalo: "Kdo má mrcha ženu, netreba mu chrenu"
Ona taková facka ve správný okamžik je lepší jak tisíc "argumentů".... Já tu facku bohužel nedal, kopal a mlátil jsem do zdi (namísto do nevěrné manželky)...
a jak by ti pomohlo, kdybys jí dal facku?
Nějak by se změnilo to, co se stalo? Vrátil by se tím čas a v té nové skutečnosti by se to nestalo?
Prd. Nezměnilo by se nic, akorát ty by sis mohl sm sebe míň vážit. Poděkuj Bohu za to, že se ti to s manželkou stalo, protože jinak bys nebyl teď šťatnej s Leonou.
Njn, mám obavy, že v dnešní době už tohle rčení moc neplatí. Dřív, když baba chlapa vytočila, většinou moc dobře věděla co jí čeká, počítala s tím, že těch pár facek dostat může a neběžela s tím hned za žandárem. Nebo chlap třísknul dveřma a venku naštípal hromadu dříví, k tomu si třeba i nějaké to cigáro dal, ale pak se domů vrátil s úsměvem. Navíc v práci chlapi od rána do večera tvrdě fyzicky pracovali, nevraceli se z práce vystresovaní, jako je tomu dnes, naopak, vraceli se utahaní jak psi, takže v nich většinou bylo míň agrese, než v tý babě co se celý den točila okolo dětí a plotny.
Nojono... akorát že točit se celý den okolo dětí a plotny si mohly dovolit nejvýš úřednické paničky... baby, jejichž chlap od rána do večera tvrdě pracoval, obvykle tvrdě pracovaly taky a tu plotnu a děti k tomu zvládaly jen tak mimochodem.
Často to tak bylo, to máš pravdu, v takových rodinách byl možná největší klid, fyzicky těžce unavení byli oba rodiče i starší děti, já teď zrovna dělám dříví na zimu, tak jsem si při psaní představovalo prosinec, salaš pod horou u lesa, zapadanou sněhem, venku pro baby moc práce nebylo, točily se okolo plotny a dětí, taky okolo dobytka, na toho jsem zapomnělo, baby snad tenkrát draly to péří, tím dobytkem myslím domácí zvířata, chlapi chodili do lesa kácet snad i v zimě, nebo co oni vlastně v zimě dělali, doufám, že neseděli v putyce, dobytkové :-)
Tak ti nevím, ale "uhodit ženskou"?
To snad není normální.
Měli jsme u nás v osvěžovně taky takovej manželskej páreček, on roznášel pívo, a ona zase jídlo, a když se večer tolik nejedlo, tak s náma u klábosila (to ještě naše restaurace byla hospodou), pobčas e přidal i ten její, a tak jak kluci blbnou, tak si posílali panáky, a jeden točil, druhej otočil, a tak to bejvalo.
A pak jednou, přijel jsme nějak dřív, mi ta holka povídá, ať mu už žádný panáky nešoupáme, že jí vždycky, když je trochu pod parou, doma zmlátí.
A já jako mladej a nerozumnej jsem si s ním "šel promluvit", něco v tom smyslu, že ženský mlátěj jenom hovada a zločinci, a že by to jako dělat neměl.
Holka mě druhej den "poděkovala", že dostala nařezáno "za to že si stěžovala". Já jsme mírumilovnej člověk, a prát se neumím a nechci, ale tohle mě trochu, spíše fest, nakrklo, tak jsem se o "statečném charakteru toho co bije doma ženu" zmínil našim hokejistům.
Následující den měl milej hoch ruku v šátku, pivo nosil jednou rukou, a celý den nesundal černý brejle.
Dívčina říkala, že na ní už nesáhnul, že mu "to co ho na parkovišti zmlátili" slíbili, že jestli uslyší že na ní sáhnou, že se vrátí a bude to horší.
Bít, či nebít, to je moje oblíbené téma :-) Mírumilovné sice nejsem, zato trpím vysokou mírou sebekontroly a navíc i bujnoou fantazií při domýšlení možných důsledků neuváženého činu, takže jsem nikdy žádnou ženskou neuhodilo. Ale nejsem si vůbec jisté, jestli to bylo správné.
Vezmi si třebas ženské, které mlátí malé děti. Když dá ženská úplně zbytečně pár facek svému dítěti, nejspíš bude mít méně problémů, než když od svého muže dostane zcela oprávněně pár facek.
Příběh, který popisuješ, mi přijde jako klasická ukázka opilce s nízkým sebevědomím a násilnickými sklony, tihle muži jsou mi odporní.
Jenže třeba některé ženy jsou upřímné, čestné, ale na druhou divoké, silné a nezkrotné jak divocí koně, přičemž ve skrytu duše touží po chlapovi, který by jim imponoval ve všech směrech. Takovým je zapotřebí dát jasně najevo, že jsi schopen je i uhodit. Některé z nich si Tě nezačnou vážit, dokud je doopravdy neuhodíš.
Jiné ženy zase muže provokují tak nějak přiměřeně, a potom si ho váží právě proto, že je nikdy neuhodil.
Pak mě ještě napadá sorta žen, které si svého partnera neváží, s oblibou se mu strefují do slabin, provokují ho, lžou mu, citově ho vydírají, ponižují ho na veřejnosti, některé z nich jsou dokonce schopné vyhrožovat chlapovi násilím, nebo poděkovat člověku, který Ti rozbije držku.
Tyhle by si minimálně pořádných pár facek zasloužily, o tom asi není pochyb, ale podle mě není úplně jisté, jak by na to reagovaly. Malé procento z nich by možná konečně pochopilo, že se chová jako kráva, ale ostatní by okamžitě běžely na policii.
Takže tyhle ženské nemlátit. Tyhle je radno co nejdříve opouštět. Vzít nohy na ramena a děkovat Bohu, že ses k násilné reakci nenechal vyprovokovat.
Ná jako dĕti táta trestal prutem, nebo latí, přes zadek.
Součástí trestu bylo i to, že jsme si museli příslušný nástroj vybrat, donést a uklidit. Dĕkovat jako v Obecné škole jsme nemuseli.
Občas, zejména v obtížném období dospívání, jsem dostal i facku, byl jsem vzpurnej.
Já dĕti nikdy neuhodil, kdo by bil holčičku. Madam občas dĕcko napráskala vařečkou, a v pubertĕ, malé chtĕla i v návalu hnĕvu natáhnout, ale ten vyrvál mĕ zvednul od počítače, takže jsem do toho vletĕl a inzultace neprobĕhla. Ale já jsem šel do výkonu trestu, že jsem nepřimĕřenĕ zasáhnul do výchovy, ale za dva dny byl trest zahlazen.
Péťu řezala máma gumovou hadicí, mĕ táta latí, Miloše s Pavlem netrestali fyzicky nikdx, a přitom jsme všichni vyrostli, vystudovali, nadĕlali se blbostí ale pořád se dá snad říct, že jsme "slušní" lidé. Ve fyzickém násilí asi klí č k výchovĕ nebude, ale kdo ví, kdybych místo holek mĕl kluka, třeba bych mu taky střihnul.
Dívky, co by chtĕly být bity také znám jen z literatury.
Je to zvláštní, možná se mýlím, ale z toho co píšeš, mi tak nějak mezi řádky vyplývá, že pro Tebe je mnohem přijatelnější dospělý člověk, který mlátí gumovou hadicí, latí, vařečkou, nebo prutem malé děti, které jsou na něm psychicky i existenčně závislé a nad kterými má naprosto drtivou fyzickou převahu, než dospělý muž, který dá facku dospělé a samostatné ženě, na kterou očividně nic jiného neplatí.
Přitom zrovna „dívky, co by chtěly být bity“, které znáš jen z literatury, dost často měly otce, který u svých dětí nebral žádné ohledy na pohlaví. (Dceru seřezal stejně, jako syna)
Ó nikoliv,
píšu něco jiného, že fyzické tresty, zdá se a domnívám se, mají nepatrný výchovný účinek, mají-li vůbec nějaký.
Usuzuji tak podle skupinky svých spolužáků, někteří vychováváni velmi volně, jiní biti jako žito, výsledek stejný.
Nepoznal jsem dívku, co by kdy "byla bita jako žito" a po něčem takovém toužila, znám to opravdu jen z literatury nebo filmu.
Fyzický trest dítěte má asi smysl pouze tehdy, kdy dítě není schopno rozeznat nebezpečí a strach z fyzického trestu je prevencí, aby třeba nevběhlo do vozovky, nebo nehupslo do rybníka, ale přesto místo toho strachu bych dával přednost hardwarové zábraně, tedy držet za ruku, kamna a schody oplotit, takhle jsme to nějak u nás měli.
Fyzické tresty dětí považuji tedy za nefunkční, a fackování dospělých lidí za hloupost a v případě vztahu muže a ženy za nepřípustné, hulvátské a zhovadilé.
Fyzické tresty mají nepatrný výchovný účinek.. strach z fyzického trestu je prevencí, aby dítě nevběhlo do vozovky.
Taktéž s ohledem na nefér argument s minisukní, který jsi použil o kousek níž, jsem usoudilo, že je nejvyšší čas diskuzi s Tebou ukončit.
Koukám, že sis ty ženy hezky rozsortýroval:-))
Chybí ti tam jedna dosti početná skupina těch žen, které o bití moc nestojí, ale zato ocení, když se o ně, o děti a o rodinu dokáže muž poprat. A tím poprat nemám na mysli přímo nějakou fackovačku:-))
Pokud ve svých úvahách váhám mezi bitím a nebitím, týká se to pouze negativně-agresivních žen, které v mužích příliš často a nepřiměřeným způsobem vyvolávají násilnické tendence.
edit: úvahy se týkají také žen, kterým je jakási přiměřená forma násilí příjemná. Ale těmito úvahami se zabývám jen velmi vzácně :-)
Moc nerozumím pojmu "vyvolávat násilnické tendence".
Vzala si minisukni, ta si o znásilnění vysloveně koledovala? Tak nějak?
Osobně jsem překvapen - většinu života jsem byl a jsem poměrně intenzivně ve společnosti žen, ale přesto bych se neodvážil definovat jednotlivé kategorie. Navíc jsem přesvědčen, že každá žena je jiná.
A ohledně toho, že by nějaká žena ve mně vzbuzovala potřebu jí jednu natancovat, aby se jí prokrvil mozek? Pokud by k takovému pocitu došlo, je to pouze avízo, že mám prchat co nejdále a to velmi rychle.
Ty kategorie jsou pouze hypotetické, v rychlosti nastíněné, prosím nebrat mě příliš vážně, ve skutečnosti vystihují jen malé množství klasických exemplářů, od nichž se ostatní ženy více, či méně liší.
S prcháním bezvýhradně souhlasím, ale na druhou stranu, těch příkladů je víc, ale jeden za všechny - špatně se prchá od ženy, se kterou má chlap třeba už tři děti. Domnívám se, že v určitých, poměrně vzácných situacích, může být vhodné, co vhodné, někdy je to přímo povinnost, důkaz bezvýhradné zodpovědnosti a loajality vůči své rodině, vrazit ženě těch pár facek dřív, než chlap definitivně vezme nohy na ramena. Samozřejmě vycházím z toho, že chyba musí být jednoznačně na straně té ženské, a že existuje alespoň mizivá pravděpodobnost, že těch pár facek zabere. Však obráceně to občas funguje taky, ne jedna baba dokáže chlapovi nafackovat dřív, než mu vůbec dojde, že něco udělal špatně.
Božínku, to je furt samé fackování.
Docela mě uklidňuje, že jsi se nastylizoval do toho neurčitého středního rodu. Jinak bych měla z tebe dojem, že lidi spolu nemluví, pouze kratší nebo delší dobu čekají, kdy si budou moci nafackovat.
Zatím jsem nepotkal kuřáka, který by nebyl zarputilým obhájcem svobody, tolerance, lidství a přínosů kouření pro společnost :)
V čem ta tolerance a boj kuřáků proti omezování všeho druhu spočívá je asi každému, až na jednoiHio, jasné.
V nejlepším případě se kuřáci prezentují co oběť mladistvých nerozvážností, nebo široce vykládají o tom, kterak je to uklidňuje a jak by to bylo krásné bez retka, leč to oni nemůžou, protože by obtěžovali okolí nervozitou, přibrali by nedo nedej bože by si ten život neužili.
Skoro všichni jsou údajně sponzory systému a bez jejich cigaretky by se potřebný nedočkal své dávky, kulturní svého divadla a taky vědí, že zbyde víc důchodů pro ty co neumřou jako oni dřív, tak jsou ti naši kuřáci dobří :)
Mno vlastně bych chtěl říci kuřačky, protože mezi mládeží zvítězila emancipace cigaretou...
Když vidím krásnou holku jak vyběhne z vlaku a musí si zapálit než nastoupí do autobusu tak si říkám, před čím asi chrání naší společnost ona ?
Stojí li holka na rohu a kouří, je to buď Francouzka nebo kurva.
Tak mě to učil můj starší kolega Dr. Lorenc.
Dnes vím, že to byl jeho zastaralý pohled na svět, nemusí být Francouzka, ani kurva. Ale pitomá je jistě :-)
Můj praděda kouřil "odjakživa" (ani on sám si už nepamatoval, odkdy; jestli od 12 nebo od 7 let), prošel východní frontou a pak s čs. legiemi celou Magistrálu, prodělal všechny "válečné" nemoci typu tyfus apod.. No a dožil se ve zdraví 89 let, kdy umřel tzv. na stáří; prostě usnul a už se neprobudil...
Děda (jeho syn) kouřil taky od mlada, denně krabku dvě; před 20-ti lety s tím ze dne na den sekl (po prvním problému se srdcem), loni oslavil 80...
Ty bys byl tátův člověk :-)
Ale, mezi námi svazáky, já vůbec nevěřím, že si někdy nějakýho praděda, nebo děda měl :-)
Uplne stejne jako muj nevlastni pradedeček-cely život kouril,umrel 99roku,Take pravidelne každy den rano pit 1 krat borovičku.
Vloni jsem četla na članky o pani cvičitelka,zdrave jidlo,nekourila,zemrela asi 50roku.
http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-svetove...
Na dětské ontologii leží spousta dětí, které nikdy nekouřily.
Tohle není relevantní argument - respektive - je přesně ten z té "tátovi sady" - "nekouřil umřel".
Ono je to o tom, že každý máme jinak tuhý kořínek a každý máme jinou toleranci k různým nemocem, závislostem apod.
Co jeden vydrží, druhý skoro ani nezaznamená, to třetího složí.
Moje máma, jako lékařka má naprosto vědeckou "teorii svíčky"...
Prostě dohoší a basta :-)
Mne v roce 2003 poradne zaprskala a zly jazyky to tak otravilo, ze mi predpovedeli dlouhou existenci. Zatim jim to vychazi. :-(
Občas se i mistr tesař, všam víš :-)
Kouření by mohlo býti i zábavné
http://www.videacesky.cz/parodie-parody-youtube...
Vysetri si cas a mrkni se na tenhle "protikurackej" majstrstyk: http://www.csfd.cz/film/206019-dekujeme-ze... Malokdy smichy slzim, pri tomhle jo. Celou dobu.
Tady je celej film: http://www.youtube.com/watch?v=IXLmGs8Ugf4