Jelikož musím jít z domu, musím se rozloučit s mazlíkem. Pokud by někdo chtěl... Do konce roku musí pryč. Radši volejte na 739/071194
Jestli chceš, můžu ti ho uskladnit, než zase budeš mít prostor si ho vzít k sobě.
Díky za nabídku, ale to bude malinko složitější. Já jdu z domu na dlouho. Utekla mi žena a unesla děti. Všechno jí to prošlo, takže já jsem ten vůl... Pouštím barák a vracím se na kamion. Takže to nebude jen tak na chvíli. Pokud se někde někdy usadím, není pro mě problém vzít vercajk a během chvilky si postavit nový. A je škoda, aby to bůhví jak dlouho někde stálo, když to může někomu třeba posloužit.
Hele, asi je tu zaregistrovaná i tvá žena, jinak ten mínus nechápu :o)))
No, zvaž to. Je tedy fakt, že je lepší, aby to jezdilo než někde stálo, ale když bude nejhůř, u mě v garáži to může stát, jak dlouho budeš potřebovat.
A jinak ti přeju šťastné vykročení do nového života :o)))
Mínus je ode mne.
Prostě mi to v noci přišlo jako jednoduchý vyjádření toho, že se mi nelíbí, co ho potkává a ani ta poloviční rezignace, byť jí chápu. Nemělo to bejt nic v negativním smyslu a v tu chvíli mě ani nenapadlo, že by to tak mohl někdo brát...
Jo aha.
Ale v tomto případě asi bylo lepší, kdyby jsi to býval napsal.
No jo, je to holt o tom, že jsme každý v jiném rozpoložení.
Ja si uas rikal ze kdyz napisu odpoved, ze nema hazet flintu do zita a utikat sam pred sebou, tak ze to bude v nejlepsim pripade citit jako premoudrely kecy a projevy ucasti, ze ho v tom rozpolozeni spis naserou. Mozna ale moc soudim podle sebe.
A to už ji ani na tom kole nedoženeš????:-)))
Nechci ji dohánět! Jedině kopnout do prdele...
No ono to s tím utíkáním jinak nejde. Jelikož jsem v baráku už tři měsíce sám, nemá cenu za něj platit, bo jdu jezdit s kamionem. Je škoda dávat tolik peněz, abych se měl jeden víkend v měsíci kde vyspat. To už mě hotel přijde levněji. Proto prodávám všechno vybavení z dílničky a co se komu hodí. Nebudu nic držet. Soud už mi děti zamítl i přes veškerý důkazy, jako že ona odvlekla děti bez mého vědomí z místa bydliště, věčně na ně řve, když telefonuju s malou, tak ji stojí za zádama a řve do ní, aby jí dělala nervy a tím mi ublížila. Všechny telefonáty nahrávám, dávám je soudu a sociálce, Sociálka domluvila styk s dětmi každých 14 dní, dcerku jsem tu neměl už 6 týdnů a synka 4 týdny. Dělá mi samý naschvály. Když jsem tam zavolal policii, aby sjednali nápravu, neudělali vůbec nic... Prostě jako chlap jsem NIKDO! Nemám právo vůbec na nic. Ona si může dělat co chce a nestane se nic. Když jí já nedám peníze, zavřou mě... To je bordel! Už nemám sílu tady sedět a čumět do prázdných místností, proto jdu pryč.
Dobře děláš, musíš změnit vzduch.
Všechno zahojí čas a děti ti zůstanou navždy, i když s tebou teď chvilku (možná pár let) nebudou.
Já znám takovou, co neváhala pravidelně co 14 dní otce od dvěří vyhodit, i když to měl přes půl republiky. Samozřejmě v den, kdy ti moudří soudcové povolili "styk s dítětem" (to zní až pedofilně) a měl si je převzít na víkend.
To by nebylo až tak nic neobvyklého, horší je, že se po letech dozvěděl, že zatímco otce vyhazovala od těch dvěří, nechala dítě v obýváku sedět na kufru, aby jí posléze sdělila, že "si ten hajzl pro ní zase nepřijel".
Pochopím, i když mi to dá přemáhání, že bývalá partnerka chce tomu bývalému ublížit. Ale že vědomě dokáže ubližovat i děcku, to mě nenapadlo ani ve snu.
Čas hraje pro Tebe.
Kurnik, myslel jsem si, že v "nové době" to bude jinak. Připrav se na další nemilosrdný rány, když budeš připraven, bude to bolet míň, ale bolet to bude, tomu nelze utéct.
Jindro, to je i můj případ. No co nadělám. Na nějaký čas půjdu vydělat peníze a dělat co mě opravdu baví a pak se vrátím. Děti ví, co k nim cítím. Jednou to pochopí... Billicek, nechtěl jsem to tak na plnou hubu, ale máš pravdu!
To dokážeš, zvládneš, ono ti nic jiného ani nezbývá.
Když matka neplní nařízení soudu, ty musíš sepsat stížnost, za půl roku dostaneš obsílku k soudu, kde ti bude vysvĕtleno, že dĕcka jsou periodicky co druhý víkend nemocná a jednou byla školní besídka a jednou zase školní výlet, a tak ti ta milá paní v taláru vysvĕtlí, že se nic nezákoného nestalo a že jako dospĕlí lidé se máte umĕt domluvit.
Žádnou zákonou povinnost tĕ o nemoci dĕtí informovat předem, abys nemusel ject zbytečnĕ přes půl republiky uloZit nelze, ostatnĕ ti vysvĕtlí, že není důvod nevĕřit tvrzení protistrany, že jsivčas byl informován.
Tak když budeš chtít alespoň vĕdĕt, jak tvé dĕcko vypadá když roste, budeš potají číhat u školky a pak u školy, abys nebyl vidĕn.
Soud každou stížnost automaticky zamítne, je známo, že jsi kverulant co úmyslnĕ dĕlá obtíže.
Ale je tu nadĕje na dobrý konec, jednoho krásného dne tvá šestnáctiletá dcwra zazvoní u tvých dveří a pak si budete dlouhé hodiny vyprávĕt, jak to bylo. Zmanipulovaná mysl dĕcka nebude chtít vĕřit, že je nĕco takového možné, tak ukážeš na tu hromafu použitých jízdenek a pak z pozdĕjší doby účtenky z benzinové pumpy, co stojí hned vedle toho baráku v tom vzdáleném mĕstĕ, a vyskládáš tĕch dlouhých 14 let, po 14 deních intervalech.
A pak už to bude jen dobrý a ještĕ lepší.
Musíš vydržet, nic jiného ti nezbývá.
Takovéhle "happyendy" se v těchto případech stávají jen zřídka. Bohužel.
Skutečný život se neřídí podle románů Rosamund Pilcherový.
Navíc - tahle verze vůbec není happyend. Pro toho otce, co se mu dostane zadostiučinění možná, ale pro to děcko je to šílená situace. Kus života je vychováváno v zášti vůči otci, aby se mu to pak převrátilo na hlavu a mělo by začít nenávidět zas matku. Notabene "šťastné shledání" jak v účtárně s prohlížením paragonů... :-(((
Je slušná šance, že alespoň jakžtakž přijatelná situace může nastat daleko dřív, až aktéři vychladnou, křivdy přebolí... a dokážou pak alespoň trochu najít společnou řeč. Asi málokomu se povede takový obrat, jako jednomu mému kamarádovi, co po letech soudů, tahání o děti atd. dnes jezdí s dětmi a vnoučaty na dovolené společně s exmanželkou.
Ale situace, kdy i té bývalce po čase dojde, že je fajn mít nějaký ten volný čas sama pro sebe a že "hlídání" dětí jejich vlastním otcem je nejjednodušší řešení, ty už se stávají hodně často.
Omyl,
svět je povětšinou spravedlivý a happy-end se všude děje každým druhým dnem, jen se občas nedaří si toho, že to "štěstí šlo právě kolem" všimnout.
Vělké dítě nezajímá účetnictví, nezajímají ji ani dopisy, rozsudky, odvolání, stížnosti, další rozsudky a další odvolání, klidně to lístek po lístku může projet kamnama.
Stačí ten pohled na tu hromadu dokumentů, a chytrá, dospívající mladá žena pochopí, že to nebyl otec, který by se na děcko vykašlal.
Theorie, že vše lze urovnat dřív, rychleji a lépe, někde prostě nefunguje, a znám spoustu případů, které jsou mnohem drsnějí a spoustu mužů, kteří by mohli vyprávět naprosto úděsné historky.
Paradoxem života je, že ti, kteří méně let studovali, a mnoho toho nenačetli jsou povětšinou schopni domluvit se snáze, než lidé akademickými tituly obdaření.
Neberte kolegovi naději na šťastný konec, "volání krve" či snad jakási genetická podmíněnost funguje.
Ostatně, ono i s tím manželstvím je to složité, jak říká ten starý matlákůf fór: "v dobrém případě manželství končí rozvodem, v tom horším, až smrtí" :-)
Já mu přece neberu naději na šťastný konec - naopak si myslím, že čekáním na ty boží mlýny a šťastný konec zbytečně ztratí on i děcka spoustu času. A to vše jen pro vizi, že jednou to děcko uvidí, co byla jeho matka za ...ehm... a bude mít v hlavě už doživotní maglajz.
Čím dřív rodiče pochopí, že důležitější je to děcko, než co si oni dva vzájemně provedli, tím líp pro všechny. Není to hned a chce to čas jasně - ale pořád míň, než čekat, až bude z mrněte dospívající mladá žena, která něco pochopí nad hromadou dokumentů... Tohle je fakt hezký námět pro román, ale v reálu je to jen přehlídka ztraceného času.
Jak jsme říkali na vojně:
"Kdo nezažil, nepochopí"
Všimni si toho množného čísla "čím dřív rodiče pochopí" - to množné číslo je strašně důležité, protože nestačí jen jeden.
Můžete si ukroutit palečky, ale je to tak.
Na román to není, nebylo by to ani napínavé, ani zábavné čtení, a žádné poučení by z toho taky nevzniklo. Ani to velké dítě ty příběhy o tom, co bylo a proč to tak bylo moc poznat nechce, žije svůj život, svoje problémy a když je po ruce někdo jako řekněme "biologický otec", je to jistá výhoda.
Sleduji pořád jedním okem, ty marné boje otců, které se mění časem v boj nikoliv o právo vídat své děcko ale v boj o "pravdu a spravedlnost" a je mi to líto.
"Kde není vůle, není cesta", abych tak invertoval známé heslo Messnera a žádný státní orgán ani nejlepší kamarád nepomůže.
Čas, chce to prostě čas.
Ten problém vyřeší.
Jasně. Ale začít to musí jeden...
A věř mi, že jsem zažila.
Ty si ovšem tahala za dělí konec provazu, zdá se.
Já tahal za ten kratší, a nepovedlo se.
nemyslím, že je to jen tím, že jsi chlap, ačkoli vím, že je to pak v našem systému těžší. Kamarádka to má ale zas v podstatě naopak otec jejího dítěte jí ničí a šikanuje přes úřady atd.
Nicméně zkus se obrátit pro radu sem: http://www.unie-otcu.cz/
Znám i tzv. "rozumné lidi" co se dohodli na střídavé péči.
Bohužel taky špatné řešení.
Chytré dĕcko se naučí výhod dvou domovů zneužívat, rodiče mu mírnĕ řečeno podkuřují a dítĕ roste s pocitem, že je jakási vzácnost, o kterou se mají rodiče ucházet a zasloužit si ji.
Není dobré řešení a najít to nejménĕ špatné asi taky není žádná sranda.
Střídavá péče je naopak velmi dobré řešení a je dobře, že ho začíná využívat čím dál víc rodičů žijících odděleně.
Pokud se rodiče rozhodnou ke střídavé péči, pak se oba chtějí opravdu na výchově a výživě dítěte podílet stejným dílem a je tu mnohem nižší pravděpodobnost, že jeden z nich (co si bere dítě občas na víkend) bude dítěti povolovat víc než rodič, který má dítě v trvalé péči.
Navíc jsou zachovány kontakty s oběma rodiči, což je pro vývoj psychiky dítěte důležité.
A co mě na tom nejvíce zaujalo, že děti s tímto druhem péče mají minimální potíž. Osobně nevím o případu (což samozřejmě není směroplatné, nicméně svého času jsem se o tento druh péče docela zajímala), že by dítko mělo problém s tím, že jeden týden bydlí u matky a druhý týden u otce.
To je pouze externí, a povrchní pohled na problém.
Tohle řešení, týden u táty, týden s mámou, je výhodné spíše pro rodiče, než děcko. Rodiče, protože nejsou blbouni se dohodnou i na svátcích, dovolených a v podstatš by se dalo i říci, že je pro ně takovéto řešení pohodlné, zvláště, jsou-li k ruce babičky z obou stran.
Protože řešení "střídavou péčí" je nové, těžko lze objektivně a na základě většího množství dat posoudit, na kolik je to prospěšné pro děcko.
Tvrdím, a pozoruji to poměrně zblízka, že chytré děcko začne své "vzácnosti" zneužívat a s léty dospívání jeho zvladatelnost je čím dál tím obtížnější. Je celkem logickou vlastností každého rodiče, že se snaží získat děcko na svoji stranu, být tím "lepším rodičem" než je partner na druhé straně, a v žádném případě nejde o nějaké prvoplánovou podstrojování pomocí drahých dárků, jako spíš větší tolerance přstupků, a chování, za něž by děcko vyrůstající ve standardní rodině bylo peskováno mnohem intenzivněji.
Tvoje argumenty jsou takové ty hezky zesumírované, které si lze vyčíst někde na netu, v realu pozoruji něco jiného.
Možná, že střídavá péče je tím lepším ze špatných řešení, ale z toho co mám možnost pozorovat, nemohu si tím být zcela jist.
Omyl, není to žádná novinka, jen u nás se to začalo rozvíjet až po revoluci.
V létě v roce 1989 se s typem této péče prvně setkala u mé švagrové ve Švédsku a pak jsem se o to zajímala, protože jsem sociálně-právní školu studovala.
Měla jsem možnost mluvit nejen s mnohými rodiči, ale i s dětmi a musím říct, že mne velmi překvapily veskrze pozitivní závěry.
Takže žádné vyčtené teorie, ale reálné příklady z praxe, na které jsem se mohla, díky svým spolužačkám z oboru, podívat.
Howg.
Jojo, to už jsem dlouho taky sledoval a navrhoval to manželce, jenže to rezolutně zamítla. Jí nejde o děti, jí jde jen o to, jak mi ublížit a jinak, než tím že mi vezme děti to nedokáže. Jsem takovej vůl, že jsem si nechal 10 let srát na hlavu a teď, když už jsem to nemohl vydržet a když jsem lehl, protože jsem šel na operaci páteře, řekl jsem manželce, že nebudu moct táhnout finančně rodinu, proto by mohla zkusit po deseti letech pracovat, aby jsme to utáhli, tak začala s tím, že jsem lempl a vymyslel jsem si operaci, protože se mi nechce dělat. 10 let jsem měl 2 až 3 zaměstnání, abych to utáhnul a ona nemusela dělat. Teď když jsem si zničil zdraví, tak se mi za to odvděčila...
Při všem srabu tohle není až tak špatná vyjednávací pozice. Že když si dítě občas vezme (a nakrmí) tatínek, tak to nezanedbatelně ulehčí rozpočtu - na to maminky dřív či pozdějc přijdou.
Jestli je ta jeho "píča", stejná "píča", jako ta moje "píča", tak je jí to jedno...
No... jestli deset let nechodila do práce a nemusela se o finanční stránku starat, tak jí to nejspíš brzy jedno být přestane.
Najde si jinou kafku :-)
:-)
Heky to řekl naprosto pregnantně.
Já bych dodal další - ona ty prachy z tebe dostane tak jako tak, tak proč by ti ustupovala.
Stačí napsat, že děcko potřebuje na kurz houslí, kreslení, nebo němčiny, a když člověk není vůl, a ví, že je to pro jeho děcko, vytáhne kešeň....
Přesně tak... Akorát ty prachy je potřeba dávat pro jisotu "bez ní", tj. na přímo. Zkrátka - potřebuje jet se školou lyžovat? OK, napiš částku, číslo účtu (školy) a já tam půlku pošlu. Případně, jak u nás, ona zaplatila pobyt a já mu dal do ruky prachy na permice (plus kapesné). Pochopitelně konplet lyžařskou výbavu jsem kupoval taky já... Ale jezdíme lyžovat pravidelně (syn a já; a teď ještě plus "půlmamka"), takže to nebylo neúčelné :)
Ano,
chápeš to zcela přesně, jí nejde o děti, jde o to, aby tobě bylo co nejvíce ublíženo.
To se s časem bohužel nezmění, na to nestačí ani čtvrt století, když natrefíš na tu správně zaťatou babu. Nemůžeš s tím vůbec. ale vůbec nic udělat, jsi na černé listině, jsi určen k likvidaci.
Vynech hesla "dámy co všechno ví, protože má kamarády a kamarádky", koukám na fotku, děti už jsou trochu větší, když budeš nablízku, nezapomenou na tebe a příjdou, zcela jistě za tátou příjdou.
Možná tio někdo řekne, že za čas jí bude nepohodlné mít kolem sebe děcka neustále a uvítá možnost, se jich na pár dní "zbavit" tím, že je půjčí otci, ale moc se k tomu neupínej. Jestli jde o "správný model" co si vzala do hlavy, že tě zničí, raději si sama ublíží, než aby ty si měl chvilku radost.
Ale netrvá to věčně, u tebe tak hádám 6-10 let, a bude zase líp.
Střídavá péče má ta úskalí, o kterých píšu, a nevýhody, které možná samotní aktéři vidět ani nemohou a neuvědomují si je. Já jako strejda takového klučiny, co už pět let týden co týden střídá domov, si toho jevu "děcko rodiči Bohem a později diktátorem" všímám, a vidím, že s pubertou se ten problém prohlubuje. Navíc, střídavá péče, v situaci, kdy ti odmítá děcko dát na odpoledne nebo víkend je naprostá sci-fi.
Jo, nejlepší jsou kamarádi, co tu nenávist k ex patřičně rozdmýchávají a podporují. (Pro objektivitu - i naopak, kamarádky, co podporují myšlenu, jakej hajzl byl ten ex.)
Ideální způsob, jak ti dva nikdy nenajdou cestu ani k tomu, aby se aspoň snesli, kdy už ne v dobrém vycházeli.
Bych si Pod ledem moh otevřít poradnu :-)
Matláci jsou snad všichni rozvedení, on ten život na ubytovně a pak na víkend domů, prostě ani jinak asi dopadnout nemůže.
Dělám si takový soukromý výzkum, co nastalo dřív, jestli dříve se matláci stali matlákama a pak se rozvedli, nebo se matláky stali, až po rozvodu.
Matlák Robert, jsetli mu včas nenajdem někjakou babu, o kterou by se mohl starat je na nejlepší cestě stát se jedním z řady těch opravdovejch matláků.
Poloha nezůčastněného pozorovatele (s vyřešenou minulostí :-) ) má jistou výhodu nadhledu a odstupu.
Ti, co se v tom motají jak vítr v bedně vrší chybu na chybu, a poradit si nedají. Asi to tak musí být.
Já ti nevím... když jsem tak četla ty tvé vize, po kterých by skočila každá Pošta pro tebe, tak bych byla s radami z nadhledu a odstupu dost opatrná...
Ty nadhledy a odstupy kamarádek opravdu dokážou nadělat dost paseky - a s chlapama to v tomto směru lepší nebude.
Já nepíšu o vizích ale z trpké zkušenosti.
Rada zní než desítku za právníka, dej radĕji bůra nadlesnímu Maršálkovi, ať jí zastřelí jako škodnou. :-)
Jo, i o tom mluvím... radši lidi štvát proti sobě, jen aby se někdo náhodou nedomluvil po dobrým, když už to mně nevyšlo.... Já tohle z praktické zkušenosti znám víc u ženských a tady holt vidím, že je to všude stejný.
Já ti nevím,
ty příbĕhy si jsou tak podobné a stejné témĕř u všech, že ani nevím, jestli to není jen jeden a putovní.
Dopadá to tak, že matlák je vyhozen z bytu, plat obstaven exekucí, matlák každý večer na plech, takže brzo přijde o práci šoféra a jde dĕlat za polovinu závozníka a tím se dostává do ještĕ vĕtších sraček, takže u soudu to hravĕ projede a je oholen do polonaha. Pak se chvíli ještĕ motá kolem, až ukradne nĕjakou tu basu, a je vyhozen z práce a tím i z ubytovny a mizí nĕkde v nenávratnu.
Pochopitelnĕ i s tĕma dvĕma litry, co od každého vymámil jako půjčku, aby moh koupit dĕckám k vánocům mobil.
Obmĕny postav a obsszení, dĕj víceménĕ ale stejný.
Jindro, to jediný, co se mi nestane, je denně na plech. Nepiju. V tom se budu možná malinko lišit. Budu pomalinku střádat věci proti ní a jednou, ne za dlouho, jen co vyřeším nějaké věci, se vrátím a budu se pokoušet o děti do vlastní péče znovu.
Znáš Maršálka? :-D
Je to magor, ten by se fakt hodil :-)
Ale jak píšeš, přejít do klidu a vydržet.
To může být docela hezký výzkum, ale bojím se, že praktické výsledky z něj žádné nevyvodíš. Když vidím, kolik lidí se rozvádí, tak začínám mít pocit, že žádné ubytovny s tím nekorelují. Myslím, že lidi nerozvádí ubytovny, lidi se rozvádí sami.
Nevím, je možné, že ten "cikánský" život je jen výmluvou, a že dobře by to nedopadlo ani kdyby o půl čtvrté každý den doma bĕhal s prachovkou a vysavačem.
Moje zkušenosti jsou však výhradnĕ lokální, tedy z lokálu.
Jindro, já střídavou péči provozuji už 8 let...
Tohle řešení, týden u táty, týden s mámou, rozhodně NENÍ výhodné pro rodiče, ale pro dítě. Pro mne je to docela dost komplikované na plánování všech aktivit (vč. "návštěv" u manželky), musím se tomu (a vlastně všichni v mím okolí, vč. cyklopřátel) přizpůsobovat. Na spoustu akcí prostě jet nemůžu anebo můžu, ale po složitých manévrech (dohodnout si s "ex" přehození týdne, domluvit se s "babkou", apod.)
Upřímně se docela těším, až to za pár let skončí a syn vypadne "do světa" (na vysokou, do práce, anebo skutečně do světa).
Nedělej "závěry" něčeho, co vůbec neznáš... ;-)
Heky,
moje ségra tohle má pět let a vidím, že ten klacek by potřeboval pořádnejch pár facek, kterému nikdo nedá.
Kdyby byl doma fotr, tak na něj houkne "takhle se s mámou nemluví". Možná, tyhle věci ani zaznamenat nemůžeš, protože u vlastních děcek, člověk vnímá jinak. Nedělám závěry, prostě vidím, že ani tohle ideální není. Hajzlík s mámou cvičí a bude to ještě horší.
Pokud jde o chlapa, je jasné, že pro něj je to mnohem větší záhul, ono se o děcka stará v našich končinách většinou víc máma. Ségra naopak, má co týden naprostý veget, může trajdat, nemusí se o nic starat, jak za svobodna.
Nevím, prostě jedno ze špatných řešení, jak říkám. Najít dobré neumím, a už snad ani nebudu nikdy se muset učit.
V tom je asi jádro pudla; já na mladého houknu (klidně i to, že "takhle se s mámou nemluví") a když těch pár facek potřebuje, tak je i dostane; naštěstí je to velmi ojedinělé, nerad ho mlátím, protože mne pak bolí ruka :)
Jo, záhul to byl. Musel jsem se prostě naučit vařit, prát... Ale to bych musel tak jako tak, akorát s 7mi letých děckem to prostě musíš řešit HNED (aby měl co jíst, aby měl v čem jít do školy)... Sice jsem "ztratil" roky, ale nelituji toho. A v koutku duše doufám, že jednou mi za to poděkuji (je mi jasné, že ne, ale doufat snad můžu:-D)
Protože nejsi žádnej debil, ale pro sichr si ohlídej, jak se chová na "druhém břehu".
Já mladýmu klackovi jako strejc nemůžu jednu vytnout, ale někdy mě fakt svrbí dlaně.
Si pamatuju, když madam odjela na dva měsíce do školy do Španělska, a já zůstal s andílkem doma sám. Vařit - žádnej problém.
Ale vyprat a vyžehlit. A furt, a každej den a furt dokola, ony to ty baby taky nemaj jednoduchý, páč jakmile se vrátila, měla rázem na starosti ne pouhého andílka, ale i mě, páč jsem netáhlo domácí.
Na praní a žehlení mám Bošku... ;-) To jsou jediné "domácí" práce, které mi (skoro) nevadí...
Sem dostal šílenou čočku, protože jsem k pračce přistupoval z pozice statika - tedy dvojnásobek je sichr, a v dvojnásobném množství prášku na 60, místo na 30. :-)
Všechno bylo sražený nebo odbarvený, nebo obojí.
Ta řvala.
Jenže střídavá péče u školnách dětí jde celkem dobře dohodnout jen pokud oba bydlí v jednom městě (v dosahu školy), ale stačí se přestěhovat o 20 km jinam a je hodně velký problém.
Mi o tom něco povídej... Já to mám ~200 km...
Pozitivní myšlení mĕ vede k radostnému zjištĕní, že se dá předpokládat, že stejnĕ dsleko je tchýnĕ :-)
Pokud dítě dobře zvládá střídání školy a učení mu jde snadno, tak při troše dobré vůli to jde taky, ale když začne mít dítě problémy ve škole a nestíhá, tak snadno zruší střídavou péči. A 200 km už může být pro dost lidí vělká překážka k častějším návštěvám. Není to jednoduchý.
Zajímalo by mě, zda někdo praktikuje střídavou péči obráceně. Čili, že dítě je doma na jednom místě a střídavě se k němu stěhují rodiče.
Jako matka i otac kamionaci a vzdycky si jen presednou za volantem?
No proč jen kamioňáci? Třeba v Norsku je spousta rodičů, co se střídají po měsíci na vrtných plošinách v moři. Ovšem pravda, většinou nejsou rozvedení.
Ja si to u nas proste jinak predstavit nedokazu...
Tak, každej jsme jinej. Já si to taky nedokázala představit a vlastně si ani nedokážu představit, že šoupu s dětma (měli jsme holt štěstí).
Ale znám rodinu, oba lékaři, mají už 4 děti a střídají se na vrtné plošině, holt musí je uživit. Zdá se, že jim to funguje.
Jo, ta motyka neumí jezdit ani na kole.... :-)
To není až tak relevantní informace, lepší by bylo, kdyby neuměla plavat, pak bys možná nepotřeboval ani Maršálka :-)
Asi Tě moc nepotěším, radu Ti mohu dát pouze jednu - na každého, kdo Tě bude litovat, se dívej s podezřením. Lítost (nic nestojí) je nejneužitečnější věc na světě - nic se nenapraví, nic se nevrátí zpět. A v prvé řadě si to musíš uvědomit u sebe.
Sděluješ svoji anabázi, ovšem nevím, co si myslet. Moje praxe je taková, že pokud o rozchodu mluví žena, vždy je viníkem muž, pokud hovoří muž, viníkem je žena.
Mám za sebou dva rozvody (z obou manželství děti), ovšem neodvážil bych se Ti jakkoliv radit při řešení Tvé situace. Měl jsem to štěstí, že obě moje ženy byly rozumné (nerozumné byly pouze v tom, že si mě chtěly vzít) a došly k závěru, že PRO DĚTI (žádné ony nebo já) bude nejlepší, když do výchovy budu zasahovat rozhodujícím způsobem já.
Promiň, že se ptám. Je to velmi citlivé a intimní téma, takže samozřejmě budu respektovat, když neodpovíš. Ale zaujala mě ta poslední věta. Ty jsi tedy dostal po rozvodech děti do své péče?
Odmítli jsme řešit tyto věci před nějakým soudem (tam jsme řekli, že v péči a ve výživném není žádný rozpor) - byla to naše interní domluva a fungovala dokonale.
Podle obecně dostupných informací, tento způsob kultivovaného rozchodu nepatří v naší vlasti k nejčastějším, spíše bych řekl, že je téměř naprostou výjimkou.
Vždycky mě dokázalo nasrat na nejvyšší míru, když "zkušení a moudří" říkali, že dva vysokoškolsky vzdělaní lidé by se měli umět domluvit.
Nedomluvíš se, a žádná cesta neexistuje, pokud se dáma zakope na pozici: "ten hajzl bude akorát platit až se z toho po.., a dítě do smrti neuvidí" a tu pozici dokáže hájit dlouhá léta. Vyjednávat s někým, kdo má takhle jasno nelze, a to ani přes psychology z poradny, přes soudy, nebo přes odbor sociálních věcí.
Takových příkladů sice není taky až extrémně mnoho, ale jsou, o čemž svědčí samotná existence té Unie otců.
"Podle obecně dostupných informací, tento způsob kultivovaného rozchodu nepatří v naší vlasti k nejčastějším, spíše bych řekl, že je téměř naprostou výjimkou."
Mohl bys prosím uvést zdroj těchto obecně dostupných informací?
Ano, jistě:
http://www.unie-otcu.cz/
ještě nějaký dotaz?
Tak to nevím. Pokud bych to brala podle toho, kolik členů a sympatizantů má Unie otců, tak by mi z toho vyšlo, že naprostou výjimkou jsou "bojové" rozchody.
PS... teď na to tak koukám a už ta titulní stránka je co věta to perla. "Vystupujeme proti omezování práv dítěte, hlavně pak proti právu na oba rodiče."
Nevím tak úplně jistě, jestli bych, být otcem, chtěla, aby za mě tihleti mluvili... :-/
To je věc názoru, a také osobní zkušenosti.
Organizace podobného typu mě také nevyhovují, ale podchycují a mapují fenomén, který je tu léta běžný.
Matka se přes děti mstí otci, a odnáší to děti.
Ne každá matka, ale jsou a je jich podle toho co vidím asi o dost víc, než kultivovaný a inteligentní rozchod, který popisuje kolega Jinec.
Případ, který popisuje náš kolega není ojedinělý a je častější, než si mnohé dámy dokáží a jsou ochotny si připustit.
Je to škoda.
Jestli je u nás kultivovaný rozchod "naprostou výjimkou" přece není ani věcí názoru ani osobní zkušenosti. :-o
Buď se míra bojovosti a kultivovanosti rozchodu nějak statisticky sleduje a pak lze takové tvrzení podložit odpovídajícím zdrojem... nebo se nesleduje, a pak lze na to téma těžko něco autoritativně tvrdit.
nemá to smysl, chceš mít pravdu, měj si ji :-)
Jakou pravdu?
Lanna se optala na zdroj těch "obecně dostupných informací" a mě by taky zajímal.
Jestli tím "chceš mít pravdu" sděluješ, že žádný takový zdroj neexistuje, popř. o něm nevíš, OK, beru to jako odpověď.
Uvedl jsem obeně dostupný zdroj, který zpochybňuješ, uvedl jsem osobní zkušenoti, o těch pochybuješ, s tím se nedá nic dělat.
Já si mohu myslet, že většinou to stojí za prd, ty si můžeš myslet, že to většinou běhá jak po másle.
Já ten případ, který je tak ideální jak popisuje kolega Jinec zatím nepotkal, zatímco jsem potkal nejmíň deset takových jako prožívá kolega opm-tuning.
Děkuji. Ovšem nenašla jsem tam nic o tom, že kultivovovaná dohoda o styku s dětmi je u nás naprostou výjimkou.
Otců, kteří bojují o své děti a chtějí se o ně starat si velmi vážím. Ovšem profesionálové, kteří se v tomto oboru pohybují, uvádějí, že většina rozvádějících se páru přichází k soudu s dohodou, kdy otec souhlasí se svěřením dítěte do péče matky, neboť si je vědom, že by každodenní péči nemohl zvládat.
www.diversity-management.cz/tiki-download_file.php?fileId=24
takže si znova zopakujeme co jsem přesně napsal:
"způsob kultivovaného rozchodu nepatří v naší vlasti k nejčastějším, spíše bych řekl, že je téměř naprostou výjimku"
všimni si sousloví "nepatří k nejčastějším" a dále vyslovení vlastní doměnky slovy "spíše bych řekl".
Tedy žádné zásadní prohlášení, že to tak je, ale hypothesa, kterou opírám o své vlastní zkušenosti, zkušenosti z rodiny, zkušenosti přátel a známých.
V absolutních číslech to může být jinak, ale mé zkušenosti to nepotvrzují. Mám právo si něco myslet, a dokonce mám právo o tom co si myslím vyslovit pochybnost, což jsem udělal.
Žádné kategorické tvrzení "je top takhle", pouze vyslovený osobní názor.
Nevím kolik je u nás rozvodů, nevím kolek procent rozvedených manželství má děti, jen vím, že u lidí, které znám, to probíhá dost "nahovno" a případ našeho kolegy je jedním z nich.
Hmmm... někde je chyba. Můj monitor fakt v té větě, kterou jsi teď ocitoval, ukazuje ještě sousloví "podle obecně dostupných informací". Lannin asi taky...
Vzhledem k tomu, že my obě se ptáme jen a pouze na toto sousloví, které jak se teď zdá, z tvé klávesnice nevzešlo a do našich zobrazení se dostalo nějakou chybou v síti, beru vše dosud řečené zpět.
Čili zdá se, že ono tvé "Podle obecně dostupných informací...", je potřeba zaměnit za: "Podle mých osobních pozorování..."
Ano, v pořádku, takhle se můžeme shodnout na tom, že na svůj osobní názor a jeho vyjádření máš právo.
Obojí tam je, odkaz na Unii odců, bezpochyby "Obecně dostupnou informací" je.
(tedy informací, která je širší veřejnosti dostupná)
Vyjádření že jde o můj osobní názor tam taky je, takže co řešítě, milé dámy?
Pokud informace z Unie otců nepovažujete za věrohodné, neznamená to, že nejsouobecně dostupné a že informacemi v každém příípadě jsou.
On náhled na problém "co je rozvod v pohodě" možná bude jinak nahlížen muži a ženami, neb jak známo jsou jisté rozdíly v nahlížení na svět. Tyto rozdíly bývají jednou s častých zápletek lepších či horších knížek, divadelních her, či filmů, někdy bývají méně humorně podávány v odůvodněních rozsudků rozvodových soudů.
Jsem rád, že i kdyby mezi mě a Soňu vlítl nějaký zásadní problém, problém dětí to už nikdy nebude, tak mohu v klidu theoretizovat.
My milé dámy už nic neřešíme:-))
Přeci jsem ti už napsala, že pokud netrváš na tom, že tvá osobní pozorování jsou obecně dostupné informace, tak je vše v poho.
Nic takového netvrdím:
1. Obecně dostupné informace jsou na webu Unie otců
2. Mám svá osobní pozorování, a zdá se, že i kolega Jinec, má pozorování obdobná (pro sichr Tě upozorním, že slůvko "obdobná" neznamená "stejná" :-)
Věřím, že si schopna rozlišit, to že co tvrdíš Ty, že já tvrdím, já netvrdím, ale tvrdíš pouze Ty, že já to tvrdím:-)
Takže zpátky na start :-)
Proboha proč zas na start, když už jsme v cíli?
Cožpak, už jsme se nedomluvili???
To nebylo na Tebe ale na palečkáře, a vystartoval na povel :-)
Jenže když se chlap zakope v pozici, že teď teda bude sbírat informace proti ní a pak jí to spočítá, je to to samé...
Nejsem zrovna příznivce řečí, že "za rozchod mohou vždy oba"... houby leda. Nicméně na tom porozchodovém roztáčení kolotoče vzájemné nenávisti už se většinou oba podílí a velmi často stačí, když jeden přestane.
Jo, je trochu nefér, když se tomu, kdo to nezavinil, vykládá, že má přestat... zní to trochu jako "nastav druhou tvář". Ale má to šanci na úspěch. Hledání způsobů, jak jí to konečně spočítat tu šanci nemá. Fakt nemá.
No to je pitomost,
revanš nefunguje, jenomže nešťastný kolega to jako revanš nevidí, bere to jako šanci získat děti do své, nebo alespoň střídavé péče.
A jak psal Heky, v takovém boji je všechno dovoleno.
V situaci, kdy byl Husák na hradě, a děcka se svěřovala zásadně matkám, pokud nebyly vyslověně asociální alkoholičky, člověka to, že by měl válčit o dítě ani nenapadlo, ta válka se vedla v rovině mít právo dítě pravidelně vídat, a bohužel zjišťuji, že mnohdy se vede dodnes.
Soudy věc snadno rozsoudí a "vymahatelnost práva" je v tomto případě snad ještě horší,než kdekoliv jinde. Zřejmě, při naprosto důsledném uplatňování by se dalo po několika letech dosáhhnout "exekučního předání dítěte" a tuším, že jsem někde něco takového viděl nebo jsem o tom četl, a je to děsivé.
Když je dítě po léta intenzivně připravováno na to "že ji ten bastard nejspíš zabije a zakope" je logické, že takovéhle "exekuční předání" dětskou duši pochroumá na dost dlouho.
Proto mluvím o délce provazu.
Ten kdo má v péči děcka, má automaticky delší konec provazu a někdy se mu zadaří, že na druhou stranu nekouká ani nitka, za kterou by se druhá strana mohla chytit.
Čas, chce to čas, děti rostou a dostávají rozum a ani intenzivní po léta prováděné vymývání mozku nezafunguje a přirozené pubertální konflikty s rodiči mohou nečekaně vyústit. Docela pomůže věta "ty jseš stejnej parchant jako ten tvůj fotr..." :-)
V rámci objektivity musím potvrdit, že znám nejmíň tři mladá, krásná a pracovitá děvčata, na a které se ten "jejich" totálně vykašlal, o děti se nezajímá a už vůbec nehodlá platit. Rozvedené nejsou, podlehla dnešní módě dojení sociálních dávek tím, že s "přítelem žijí na hromádce" a pak jsou i právní kroky k tomu, dostat z takového povedeného tatínka nějaký měďák dost obtížné.
Já celkem tuším, jak to vidí "nešťastný kolega". A je mi víc než jasné, že je to fáze, kterou si každý musí projít, než přestane vidět rudě. Proto se ani náznakem nepokouším udělovat "chytré rady" jemu.
Ale zvenku utužovat tu nenávist přitakáváním, jak jo, jaká je ta jeho bestie, jak mu fakt chce jen ublížit - tohle by mělo být snad trestné.
Nepomůže to vůbec ničemu - a už vůbec ne v tom boji, kde je možná vše dovoleno, ale ne vše je taktické. Já samozřejmě nevím, jaké metody použil Heky - ale dost bych pochybovala, že by přišel na "úřady" s nachystaným soupisem, jak je ta ex totálně nemožná (logicky - kdybys byl na místě toho, kdo rozhoduje, uvěřil bys tomu, že dotyčný s někým deset let žil a nemožnost mu nevadila, ale začala mu vadit v okamžiku, kdy už ji nemá na očích?)
Fakt to občas chce trochu myslet. Zejména pro ty lidi, co chtějí mít nadhled a odstup, protože ten, koho to právě semlelo, na to sílu nemá.
On v podstatě nemůže nic dělat, takže není vůbec co radit.
Říkám, vydržet, čas pracuje pro tebe.
Dobře to nakonec dopadne.
To není rada, to je přímo rozkaz :-)
Ifčo, to není tak, že bych se chtěl mstít. Já jsem debil, kterej si nechá srát na hlavu. Z manželství máme dluhy, ty splácím já. "To jsou tvoje dluhy" říká ona. Mě je to jedno, nebudu se hádat, klidně to zaplatím. Když jsem odjel na dva dny k sestře, vrátil jsem se a půlka baráku vybílená, tak řekla, že to jsou její věci. Ona si je koupila... Ano, koupila, ale kdo jí na to dal, když 10 let nedělá? Když jsem jí znemožnil přístup do baráku se slovy, že bez mojí přítomnosti už sem nevleze, tak šla na policii, že jí bráním v přístupu do baráku. Ukázal jsem policii nájemní smlouvu, která zní na moje jméno a ukázal jsem jim, že už měsíc má ona všechny svoje osobní věci na dvoře, protože je chtěla, tak jsem jí je nachystal a denně ji kontaktoval, aby si pro ně přijela. Zasmáli se a odešli. Celý měsíc nekomunikuje, jelikož nemá zaplacenou fakturu na telefon, když jí pošlu peníze na děti, najednou volá a píše.... Jezdí po výletech, známí mi říkají, kde ji vídají, že nějak často začala cestovat. Co z těch peněz asi děti dostali? Děti jsou na mě závislí a já na nich. Všude byli pořád se mnou. I když jsem chodil po doktorech, kvůli operaci, radši seděli se mnou celý den po čekárnách, než by byli doma s ní. Když mi je odvlekla, Lhala jim i mě, že jdou ke známým na návštěvu a na procházku. Malá nechtěla, ale byla přemluvena. Malej, ten rezolutně prohlásil, že nikam nejde a že bude se mnou doma. Já, v dobré víře, aby se ukázali aspň někdy venku s ní, tak jsem ho přemluvil, dal jsem mu asi 60,- Kč, aby mi na procházce koupil něco dobrýho. No a už jsem je neviděl.Ona je odtáhla do malý vesnice ke tchýni, která ji k tomu mimochodem uvrtala, kde není vůbec nic, do mokrýho baráku, kde mají záchod i koupelnu přes vymrzlou chodbu, která nejde z venku zavřít, nemají ani vodu v kuchyni, nádobí umývají v umyvadle v koupelně... No prostě ruina na zbourání.Mimochodem na obrázcích je stěna v obýváku. A na toto nikdo nereaguje.Můžu si prst v prdeli zlomit, ale děti mít nemůžu... Jde mi je o ně!
A to si vážně myslíš, že když sedneš do kamionu a odjedeš na měsíc pryč, že se to zlepší a děti tak získáš do nějaké péče? Čím víc budeš pryč a vzdálenější dětem tím to je mnohem složitější, nebo zase naopak jednodušší, když nepůjdeš do žádných sporů, na děti budeš platit a výchovu v podstatě necháš jen na matce a počkáš do dospělosti dětí.
Nebudu čekat do dospělosti! Počítám tak rok. V kamionu vidím řešení, jak splatit rychle dluhy a zajistit pro děti slušný život. Dceři jsem dal mobil a voláme si, taky nahrávám telefonáty, kde je zřejmé, že ona je pořád jen nervuje i u telefonu stojí za nimi a pokřikuje po nich.
Obávám se, že nahrávky z telefonu ti nebudou k ničemu.
Situace, ve které jsi, je nezáviděníhodná. Osobně vidím východisko jen v tom, že si najdeš dobrého právníka. Nebude to levné, ale do tohohle nemůžeš jít bez podpory a zkušeností odborníka.
A osobně bych také začala tím, jak zajistit, aby peníze na výživné šly skutečně na děti a pro exmanželku by byly nedosažitelné.
S tím výživným to moc zařídit nejde. Lze ale např. navrhnout soudu, že část výživného jim bude dávat na stavební spoření. Ale nějaké prachy jí posílat prostě bude muset. I u střídavé péče se posílají prachy; a soud klidně může určit, že jeden rodič bude platit víc než druhý (jak to bylo u mne; ona byla bez příjmů a já příjmy měl; takže já ji dva litry a ona mne pětikilo)...
Peníze i když jsou určeny na výživu dětí musí jít do ruky jejich matky a s tím nikdo nic neudělá, jakékoliv posílání jinak je neplnění vyživovací povinnosti a hrozící průšvih.
Tak dokážu si představit, že dětem udělám bankovní účet, zakážu/významně omezím převody a výběry hotovosti. A peníze jim budu posílat na jejich účet (a ex bych dal kartu, aby s ní mohla platit).
Dětem můžeš založit účet a posílat jim peníze a dát jim k němu třeba i přístup kartou, ale to budou jen peníze navíc jako kapesné nad určenou částku. Částku určenou dohodou nebo soudem musíš vždy poslat k rukám matky, tak jak si určí ona a nic s tím nenaděláš. Samozřejmě když se dohodnete na odlišném postupu a oba budete dohodu respektovat a dobrovolně dodržovat, tak je to jen vaše věc.
Jen tak pro zajímavost čestvý zážitek z práce...
Podání otce k soudu na téma výživné. Celostránkový soupis výdajů, které s dítětem nad rámec výživného měl... položky typu "čokoláda mléčná" či "krabička diabolek a 10ks terčů". Celkem asi patnáct set za půl roku. Žádá soud, aby k tomuto přihlédl při stanovení výživného.
Ale jinak to nejde! Jak nemáš "papír", tak soud to nezajímá už vůbec, musíš dokladou každou (s prominutím) pičovinu...
Však na tom "papíru" (zove se to "důkazní nouze") jsem to projel já, takže "ex" zůstalo za nehty cca půl milionu, který byly moje...
No, otec žádal o snížení výživného a podkládal to těmito argumenty... (Asi pět let po rozvodu nebo tak nějak.)
Tj. nešlo o žádného půlmega, ale o dvě stovky měsíčně. Vynaložené na jeho vlastní děcko. (Je snad jasné, že když se handrkoval o tyto částky, tak to nebyl případ horentního výživného, ze kterého se má matka dobře na úkor děcka a exmanžela, že...)
Ale už jsem měla v ruce horší... soupis tíživé životní situace a zdůvodnění, proč otec opravdu nemůže platit výživné vyšší než 250 Kč měsíčně... no, pravda, soud ho "osolil"... napařil mu celé čtyři stovky.
No jo, to jsou prudiči a pak se nestačí divit, že snima úřady a soudy vyběhnou a nechtějí se snima bavit ani o relativně podstatných věcech a pak všude naříkají jak jim každý ubližuje.
njn, tak aspoň jim propašovat mobil a být s něma v kontaktu zatím takhle. Jinak posílat sociálku a zkusit to přes to bydlení. Hlavně bych měl strach, že jim vymyje mozek a nakonec se otočí proti tobě. Víš jak to je, stokrát opakovaná lež se stane pravdou.
Jen na čas,
ale závažné pochybnosti do dětské duše dokáží zanést.
Opruz přes sociálku (já nevím jestli ještě dnes existuje ten OPD - orgán péče o dítě) je možný, ať ty baby hnou zadkem, když už je platíme.
To je dobrej nápad.
Jindro, dávám Ti za pravdu, že kultivované rozchody nepatří k nejčastějším - já měl štěstí (jinak se to neodvážím definovat). Z reálného života znám spíše nechutné boje mezi bývalými partnery.
Rovněž s Tebou souhlasím v tom, co jsi uváděl výše - získávání si náklonosti dítěte v soutěžení "jsem lepší, než ten druhý". Znám ze skutečného života tuto podivnou "výchovu" a velmi často se z tohoto soupeření vyloupne potomek nepřipravený na skutečný život.
Štěstí přeje připraveným :-)
Díky.
Ze svého okolí znám několik kultivovaných i nekultivovaných rozchodů. Je to tak půl na půl. Proto si nedovolím tvrdit, který způsob je běžnější.V jednom případě děti žijí u matky a otce mají velmi rády, jezdí za ním a žádné soupeření v lásce jsem nezaznamenal.
V druhém případě děti bydlí také u matky a díky ní a její nenávisti k němu se s ním vůbec nestýkají a naopak mu škodí. Je to hodně smutný případ.
Děti v obou případech mají přes 20 let.
Co se týče tuninga a jeho případu - neznám jej, jeho ženu ani důvody a situace, kvůli nimž došlo k rozchodu. Aniž bych se jej chtěl dotknout, situaci známe jen z jeho podání. Kdybychom měli možnost poslechnout si ji z druhé strany, pohled by byl komplexnější.
Ale počítám, že tu nejsme od toho, abychom mu radili a nebo řešili příčiny rozvodů a šťrourali se mu znovu v ráně.
Tak už někdo to kolo kupte, ať se to uzavře.
Já nemůžu.
Jindro, přesně... Už jsem podal 3 žaloby k soudu, na sociálce otravuju 2x týdně a nezmůžu nic... To jsou přesně slova tý rachejtle vylítaný: Děcka ti seberu a ty budeš platit! Já z tebe sedřu kůži.
je tedy potřeba přejít do protiútoku. Zažaluj ji o svěření dětí do své péče, zažaluj ji o výživné pro sebe (jako rozvedený manžel, který rozvod "nezavinil", na to máš právo), prostě je potřeba tu ... všakvíš ;-) otravovat a otravovat. A hlavně si trvat na svém!
To už mám za sebou. U okresního soudu mi to zamítli, tak jsem podal odvolání ke krajskýmu, to mi zamítli minulý týden. I s právničkou jsem domluvenej, že bude lepší, když půjdu na nějaký čas do světa, pustím barák, bo je zbytečný platit za 2x vyspání 9 tisíc, splatím dluhy, pořídím nějaký svoje bydlení a zkusím to znovu. Jako zaměstnaný, vydělávající, se splacenýma dluhama a bydlením, bych mohl mít větší šanci proti ní, když nedělá, dělat nebude, je v mokrým rozpadajícím baráku, pořád jen řve po dětech (denně volám dceři a telefony si nahrávám, tak mám i důkazy)..... Říkám, budu vyčkávat a pak se pokusím děti dostat zpět. O to mi jde. Lehokolo ať jezdí, až ho budu potřebovat, běhenm týdne si postavým nový - lepší.
Jenomže na takovou třeba i nekonečnou válku musí mít především peníze, čas a žaludek svášet, že se život a všechno převrátí naruby a být připravený snášet nejhorší šílenosti jaké si člověk umí představit a ještě mnohem víc. V podstatě žádná válka se nedá vyhrát, nejvýš dosáhnout nějakého příměří, ale za jakou cenu.
Druhá možnost je rezignovat a vykašlat se na to. Já jsem na ex použil její vlastní zbraně, takže jsem to neprojel na celé čáře, toho půlmega (moje dědictví a doplatek za byt) vem čert, hlavní je, že jsem pro syna tatínek jeho milovaný; teda aspoň do nedávné doby ano (to "jeho milovaný"), u puboše jeden nikdy neví, jak na tom aktuálně člověk je, ale pořád jsem alespoň "tatínek" :-D
Fotr je debil :-)
to období trvá asi 6 let :-)
Rezignace je taky špatná, někdy musí člověk udělat nějaký krok zpět aby získal někde jinde. Ty jsi měl štěstí, že s tebou nechtěla dlouhodobě válčit, nakonec jste se dohodli, chtěla jen peníze (majetek) tak jsi asi hodně zaplatil, ale na druhou stranu jsi získal a zřejmě mnohem víc.
Stoprocentní souhlas, ta válka se vyhrát nedá, ale příměří ani kapitulace taky nic nevyřeší.
Takováhle uznává jen totální vítězství, které v jejím pohledu je: "ty jen plať a na děcka zapomeň, ty jsou moje".
Buhužel ani rezignovat nelze, protože pak by tý potvoře dal do rukou argument "vidíš, tolik si se o děcka rval, a pak si se na ně klidně vykašlal".
Takže pravidelně, v stanovaný čas, v stanovený den zvonit u dveří, a dožadovat se svého práva. Pokud chce dávat návrh na výkon rozhodnutí, je dobré s sebou mít nějakého svědka, ideální je ta baba z OPD nebo nějakého toho ouřadu co dozoruje děcka.
Jestli se nic nezměnilo, je to ovšem stejně k prdu, protože všechno se řeší strašně dlouho, takže rok uběhne a děcko nevidíš, pak soud zvedne prstík, a za rok se děje totéž.
Zjistil jsem, že není Boha, který by to v reálném čase dokázal vyřešit a přijdou ještě bolestivější chvíle, kdy zpracované dítě, které si 5 let neviděl, ti do očí řekne, že s tebou ject nikam nechce.
Ale všechno se nakonec v dobré obrátí, když vydržíš.
Masakr.
Rezignovat v žádném případě! Jde mi o děti a já je chci dostat zpět, aby mohli žít slušně a v klidu.
Jsem s Tebou.
Kdybys nĕkdy nĕco potřeboval, najdeš mĕ snadno.
Mám s takovejma týpkama nevyřízený účty, tak klidnĕ mailni.
Vím asi jak Ti je.
veškerou komunikaci si nahrávej a mailovou zálohuj. pokud tuhle větu vyřkla, bude se ti to hodit.
Myslím, že to nikdo nebude chtít poslouchat, a u soudu už vůbec ne.
No sice nahrávám a zálohuju, ale zatím to nikdo neposlouchá. Na OSPOD, když zavolám, aby se šla baba podívat na předání dětí, že mi je nechce dát, tak ona má po pracovní době a nebude tam jezdit, to nemá v popisu práce mi řekla. Když jsem zavolal policii, tak mi řekli, že s tím nic nemůžou dělat. Udělali zápis a řekli, že si ho můžu vyzvednout na stanici. To jsem chtěl udělat hned v pondělí, ale nadali mi nic, jen potvrzení, že bylo provedeno šetření a nebylo shledáno přestupku... No nedovolám se ničeho!
Jak přes kopírák.
Za dvacet let se fakt nic nezmĕnilo.
Nikdo ti nepomůže, policie tohle řešit nemůže a ani nechce. Babaz OPD je formálnĕ s tebou, ale jen v rámci pracovní doby.
Ještĕ jedna past, na to bacha.
Mĕ bxlo vymĕřeno výživné ze stipendia, tedy malé. Po roce, když už jsem mĕl aspiranturu hotovou, chtĕla logicky víc, a já logicky platil víc. Bez soudního rozhodnutí, prostĕ napsala kolik chce, a já to platil. Po 8 letech, jí nĕjaká kamarádka poradila,že může žádat zvýšení výživného zpĕtnĕ za 3 roky. Tak to rozsoudili, vymĕřili výživné o litr menší než jsem ty tři roky platil, ale bacha, rozdíl mezi tím prastarým a novĕ vymĕřeným doplatit za 3 roky zpátky. Že jsem fakticky platil ta léta mnohem víc, nezájem Co bylo nad stanovené výživné bxlo chápáno jako dar.
Čumĕl jsem a nechápal. Doplatit nĕco, co jsem dobrovolnĕ platil.
V desítkách tisíc, ve dvou splátkách, do mĕsíce.
Tedy, jakoukoliv zmĕnu výživného radĕjo nechat potvrdit soudem.
Ale Boží mlýny, tentýž trik uplatnila bejvalá jejího novýho manžela, ale on mĕl klopit dvojnásobek. Odvolával se, soudil, ani nevím jak to dopadlo.
Já se neodvolával, popravdĕ, kdyby dĕvko bylo u nás, stálo by mĕ víc, tak jsem to nebral tak úpornĕ. Jen pocit, že je to nefér,platit kolik si řekne, a pak být žalován a rozsouzeno tak, že nešlo o výživné ale pravidelný dar, ten pocit neférovosti ve mĕ zústal.
Koukám, že sice nikdo nekoupil, ale rad co a jak máš dělat, jak žít a válčit jsi dostal neskutečně mnoho a uzadarmo mnohé rady některých fakt stojí za to, zvlášť když neznají tebe ani bývalou neznají. To se to radí, když se jich to osobně nedotýká.
Aby teda byl nějaký příspěvek k věci... kolik měříš? Tj. na jakou postavu je to cca dimenzované?
No.... :-) Měřím 178 cm, takže + - .
Hmmm... to bude na 190 cm vysokého člověka asi malý, že? :-(
No, záleží, jak má dlouhý nohy... To by bylo každopádně potřeba zkusit.
Tož přátelé, díky za Vaše názory! Lehokolo dnes změnilo majitele. :-) Snad bude dobře sloužit! :-D
Držím palce abys co nejdříve stavĕl nové.
Přežij vánoce ve zdraví, přát Ti šťastné a veselé bych chápal trochu jako výsmĕch.
Drž se, chlape.
http://m.youtube.com/watch?v=kujDwNFYdGQ
Snad ten link bude fungovat, mám zase novou hračku.
"Ať si kde jsi, nikdy nejsi, na tom svĕtĕ, sám"
Tož só ty vánoce, bo co, tak všem ščasný a veselý!
BTW uz mas rozmyslenu skladacku ktora bude mat miesto v kamione?? Lebo kto raz zalahne uz nevstane :-D
Nech hovorime uz o niecom pozityvnom
No, ještě ne... Ale co není, může být. :-) Mám skládací kolobrndu.
Jen tak pro inspiraci....jakou ???
Takovou tu malou na malinkých kolečkách.
Jináč vše nej do novýho roku! :-)
rekl to uz nekdo prede mnou:
"aby ten novy rok byl lepsi nez bude!"
hodne sily
Díky!
Vám všem taky! Mezi svátky jsem se zkusil jen tak zeptat u jedné solidní firmy a hned dostal nabídku práce, takže od 7.1. budu bydlet v tomto... :-)
Má krásnou barva a barva ta přece jezdí, néééženééé :o)))
Tak šťastnou cestu :o)))
Jojojo. :-) Synek mi to schválil... "Sice to není červenej, ale modrej je taky dobrej" :-D Je to v plný parádě včetně lednice, klimy, koberců, polic, vysílačky, i 220V tam mám, takže kromě dětí mi nebude chybět vůbec nic.
Díky za přání! :-)
tak ať ti to jezdí ktvojí spokojenosti a přeju ať se všechno špatné v to dobré obrátí.
Díky moc! Všem!