Ifča se v prvním vlákně pochlubila s novým gaučem, sám jsem byl překvapen, kolik lehystů se jí snažilo poradit, pomoc a dodat kuráže. Já jsem lehopulec, km na leháči se ještě nedají počítat ani na desítky, tak si pamatuju, jakej je to boj s instinktem a podvědomím, zvednout i druhou nohu a pořádně šlápnout do pedálů. Ifču obdivuju nejen proto, že šla do gauče, ale i proto, že se podělila se zážitky a dala tím kůži na trh. O to víc mě mrzí, že uzamkla 2 pokračování vlákna v době, kdy ještě tzv. není hotovo. Ivčo, nenech se prosím odradit, jsem napnutej jak řetěz při vejšlapu na Říp, jak ten příběh skončí, kdy už se podaří prvních 100 metrů a dál a myslím, že nejsem jedinej...
Klííííd, Ifča do svého tématu přispívá, takže o dalších lehůkrůčkách se rozhodně dozvíš.
Jen neche číst rýpavé příspěvky :o)))
Ach ták! Tak to jo, jsem v panice nepochopil uzavření vlákna ;) Rejpalové byli, jsou a budou, vnímám je jako koření každýho fóra.
Já myslím, že jsi uzavření vlákna naopak pochopil :-)
A přiznám se, že teď tak úplně nevím, jak odpovědět, aby to neznělo uraženě či nafouknutě...
Na ježdění diskuzi nepotřebuji, že jo, na to potřebuju to kolo a vhodný tréninkový "polygon" atd...
Ale každý den, kdy kouknu na to kolo mi dojde, na co jsem se nezeptala při koupi a co fakt nevím. A těch lehokol nepotkám zas tak moc, abych to na nich buď okoukala, nebo se zeptala naživo. Tak mi přišlo fajn využít tady tuhle diskuzi... třeba i proto, že se pak v rámci ní občas někdo zeptal na něco, co mě doteď nenapadlo, ale napadlo by mě to možná zítra. Že se pak hovor čím dál víc stáčel akorát k tomu, jestli jezdím a proč nejezdím a hlavně proč pořád teoretizuju a nejezdím, mi sice moc k ničemu nebylo, ale beru to jako normální "pokecu běh", zas tak moc mi rýpavé poznámky nevadí :-) Ale když už jsem zjistila, že téma pravidelně neotvírám se zvědavostí, co bude nového, ale už primárně s vyčkáváním, kdo mě zase seřve, přestalo to pro mě mít smysl. (Teď jsem teda akorát v těžkém dilematu, co s tímto vláknem, které ovlivnit nemůžu :-)))
PS... když teda ještě padly ty otázky - všelijak naodstrkovaných a naodrážených mám asi dva kilometry. Souvislých by to bezpochyby i těch sto metrů dalo. Teda z kopce :-)
Super a gratulujem k prviim km
Jezdíš, skvělý!
A jakej z toho máš pocit. Dobrý, špatný, baví tě to, přemejšlíš, jestli to nehodíš do škarpy...
Jo, pocity... po včerejšku zas o něco lepší (viz vlákno"Tak jsem viděl lehokolo"). S pocity je to u mě složitý, jsem těžký fobik (a slovním základem tohoto slova opravdu není "bik":-) Já mám poměrně dost co dělat sama se sebou i na normálním kole.
Ale jo, už si myslím, že to půjde.
Když jsem je včera půjčila kamarádovi a tomu to po pár pokusech šlo, tak jsem mu i nabídla, že jestli je chce, tak mu je na fleku prodám. Naštěstí na ně zrovna neměl... a když jsem je pak o dvě hodiny pozdějc znova zprubla, tak jsem mu oznámila, že další příležitost už bude muset hledat jinde :-)))
:-D
Tak ještě, že to dobře dopadlo! :-)
Já si myslím, že fobie a strachy může mít každý různé, ale že přesně ten tvůj přístup je ten pravý. Tedy nepodlehnout jim, ale překonávat je. Zkouším to tak také a podle mne je to nejlepší cesta.
Držím a budu držet ti v tomto palce!
A přeju spoustu radosti a kilometrů bez nehod.
Díky, budu se snažit.
S tím překonáváním je to u mě nejednoznačné. Uvědomuju si, že mi v minulosti leccos uteklo, protože jsem se nechala od okolí přesvědčit, jak jsem totálně nemožná a paradoxně i dobře míněnými radami, co všechno MUSÍM, abych teda tak nemožná nebyla.
Takže s lecčíms začínám teď na stará kolena, kdy už vím, že nemusím nic - jen to, do čeho se mně samotné chce a kdy se mi do toho chce. :-)
Hezký, to je přesně ono, já na stará kolena s úžasem zjistilo, že jsem schopno naučit se stolní tenis, tenis, kraula, správně šlapat na kole, lehokolo jsem vlastně taky zvládlo - doporučuji Murphyho, má pedagogické nadání. Jezdit na lehokole je jednoduché, jestli umíš řídit autobus, určitě to zvládneš. Nenech se odradit hloupými řečmi. Funguje to i naopak. Až se naučíš jezdit na lehokole, zvládneš i autobus :-)
Aha, takže přece jenom další nick ze série "heras"...
že to je Fenix je přece jasné už dávno, ne?
A sejde na tom? Podle mne ne...
To jsem si jen já udělala pořádek.
Doposud to ničím nepotvrdil, takže jsem si nebyla jista.
Děvče zlatý, jen malou poznámečku, dej si pozor, aby na ten Tvůj "pořádek" zase nedoplatil někdo nevinej.
Bude se vylučovat?
:-)
Mě se líbí jak to tu naférovku Ifča dává.
Mě se tak nějak instinktivně zdálo lehokolo vratké a myslel jsem si že základem jízdy je stálý pohyb vpřed.
Dneska už to neumím a s monstrem vůbec, ale jako kluci jsme si zakládali na tom, že dokážeme na favoušovi stát na místě a nespadnout.
Na leháči to musí být näsobně těžší, jde li to vůbec.
Ale aniž bych měl jakoukoliv zkušenost v lehokolech, je jisté, že se na tom jezdit dá a tak bych neházel flintu do žita, když už to máš, Ifčo. Pocit "jo, dokázal jsem to" stojí za to a pocit - "jsem nemehlo" moc radosti do života nedá. Když to dokázalo tolik lidí, musí se to podařit i Tobě.
Pro mě kolo vždycky znamenal souboj ducha s hmotou .- vítězství vúle.
mno stat na mieste sa da ked som mal LR bez plastou na gumovej podlozke (2 vrstvy PVC z garaze) tak to stalo v poho z plasta,i to uz taka sranda nebola. :-D
http://www.youtube.com/v/8eCqWjjES98
Jupíííí a je to tady
Tak jen pro úplnost další vývoj...
Jako jo, jsem na tom pořád vyklepaná jak startka, ale v zásadě na tom jet zvládnu. Zatím s dost podstatnou vadou, že i kopec dejme tomu jakž takž vyšlapu (pravda, testováno zatím jen na pár desítkách metrů), ale nesmím v něm zastavit - to už se nerozjedu. Po rovině už jo, už nepotřebuji to nejdřív pustit z kopečku. :-)
U nás byla po dobu opravy mostku úzká lávka. Trvalo kdo ví jak dlouho než jsem ji dokázal projet a neškrtnout o její zábradlí. Povedlo se mi to až den před tín, kdy lávku demontovali. Tobě ty dokopce už pak nikdo nesebere. :) To je normální, dlouho jsem se nedokázal rozjet proti svahu a některé ani nedám dneska, je to prostě nad sílu mých nohou, tak si s tím nelam hlavu.
Tak pravda - u nás na tréninkové asfaltce je mostek. Široký - s rezervou tam projede auto. Z jedné strany ho projedu taky; z druhé strany se to k němu trošku zatáčí... a prostě nemůžu. Ale na téže asfaltce jsem před sedmi lety začala trénovat normální kolo a i to jsem přes něj dlouho vodila (a že do prudších zatáček a do užších prostor vodím kolo dodnes, koneckonců víš :-)))
Na to mám fígl: přejdu na levou stranu vozovky a rozjíždím se šikmo přes silnici, to stačí na nahození druhé nohy.
Dobrá rada nad zlato, jen je v tom malej háček. Zatím jsem najezdil na lehu něco přes 30km a nejsem ještě úplně pánem směru svého leha. Stalo se mi, že při rozjezdu jsem odbočil přesně na druhou stranu, než byl plánovaný směr. Takže se mi může stát, že místo mírně z kopce pro rozjezd posvištím rovnou dolů a kopec si dám ještě jednou ;o))) A zde je otázka, zda jít pěšky, nebo riskovat, že si ho dám znova.
medzi tym ako si spatne odbocil si demontoval brzdy?? Inak by si sa vratil max par metrov .. :-)
Ja mam len 250km a niekedy sa mi stane ze zabrckujem a pri rozbehu sa dokonca preklopiim (naslapi mi este robia mensi problem to sa podda) ale nevyhovaram sa zdvihnem sa zabrzdim alebo co je treba a idem dalej
Brzdu jsem měl, nově odvzdušněnou, jen jsem nechtěl v křižovatce dělat zmatky a riskovat, že po pádu skončim pod autem, radši jsem se podvolil směru leha, nabral rychlost, na další křižovatce se otočil a pak už jsem směr udržel ;)
Nj v meste je to probleem tiez cakam az mam dost miesta a je vela ale vela casu na rozjazd. To sa casom podda ako na klasike tiez tie zaciatky neboli 100%tne..
ja to robym tak ze dupnem do pedalu a druhou nohou zacnem slapat ked mam rychlost riesim zacvaknutie spd
Tak, SPDčka na rozjezdy hodně pomohou. Bez nich to chce optimální převod -- dost lehký na rozjetí, ale dost těžký na to, aby kolo po půlotočce klik získalo použitelnou rychlost (přičemž použitelná rychlost bývá zdola omezena zkušenostmi, takže se neboj, i bez nášlapů se to časem zlepší :) ).
Moje zkušenosti mluví jasně. Pokud si nejsem jistej jestli zvolený převod je to pravé (na zábradlí) tak si vycvaknu obě nohy a prvních pár otáček klik točím vycvaknutý (pokud to neutočím nebo utočím moc rychle a kolo se zastaví tak dám nohu volně na zem bez toho abych řešil nějaké urgentní vycvaknutí), když je to dobrý tak zacvaknu a jedu dál... Pravda na tandemu nějaké vycvakávání neřeším :-)
Moc lahky prevod na LR riesim tak ze mam zacvaknutu 1 SPD a krutim dokola + 2 nuhu len priloziim bez zacvaknutia a az mam istotu zacvakujem aj druhu.
Napsalas to hezky, přesto se obávám, že je potřeba vnímat všechny okolnosti okolo vlákna. Naprosto chápu tvé pohnůtky, jen je potřeba se podívat na pohled z jiného úhlu (ale není to životně nutný). Vlákna tu čtou jak ti co rádi poradí, ti co si rejpnou, tak i ti, co jen ze zájmu nakouknou. A ty zájmy můžou bejt různý, touha po leháči, snaha pochopit co k němu jiné vede a jestli je to i pro mě a pod. Sám jsem tady prošel snad všechny vlákna několikrát a hlavně díky tomuto fóru došel ke stavbě vlastního lehouše a myslím, že by bylo odemě nefér se s ním nepochlubit - nepodělit. jak s jeho chybama tak i s přednostma. Když to tu pomáhá mě, měl bych se zůčastnit, aby to pomohlo jiným.
Ke kilometrům gratuluji, je to skvělá zpráva, držím palce a i když se ti sem moc nechce, zpráva o tom, že někdo začíná skoro jako já mě povzbudí a myslím, že nejsem sám.
Takže ti vlastně musím poděkovat, že jsi tu svou diskusi založila a prosím, vydrž.
Stručný mezireport:
Vyvezla jsem minulý týden dceru, maminku, i kolouše (nějak se nám v rodině toto pojmenování pro lehokolo vžilo) k moři a zahájila tím své propagační tažení lehcyklistiky i v zahraničí. :-)
Zkušenosti: v první řadě se osvědčilo auto, kam jsme se vešly všechny tři i se zavazadly, můj kolouš i dceřino zábradlí.
Za druhé potomka coby poměrně zkušená motorkářka i na toto jednostopé vozidlo prostě sedla a z fleku jela (a zbytek dovolené stálo její kolo v koutě a já se ke koloušovi taktak dostala)...
Pozornost jsme každopádně budily obě.
...nemám sice lehokolo...ovšem chtěl bych si vyzkoušet jízdu na něm...tak co kdyby jsme udělali ještě než bude mrazno a sněžno...nějakou kratší vyjížďku...co vy na to...?Jsem z Prahy Braníka...Karel...
Bylo-li to na mě, tak to nevidím realizovatelně. Jsem od Brna. :-)
...realizovatelné je vše...je to jen o komunikaci domluvě aj....:-)))...a když to nebude letos...tak je před námi další nová cyklo sezona...:-)))...
Tak teoreticky jo, ale určitě by to nebyla "kratší vyjížďka" :-)
...pro mě není problém i delší...:-)))...napsal jsem kratší protože s lehokoly nemám zkušenost...a proto nevím...kolik lze na takovém kole jet...beru-li v potaz to že se mi často stává...když třeba při čtení,sledování DVD,či záavodů F1 apod.ležím...tak mě po přibližně hodině začnou bolet záda...protože jsem stále ve stejné pozici...to se při jízdě na lehokole nestává...?Nemýlim-li se...tak na něm lze těžko si lehnout třeba na bok...:-)))...
Na bok si na lehu lehneš v pohodě... když se podaří tak přímo do škarpy. :)
...když do škarpy...tak v poho...ty jsou většinou měkké...jen občas mívají na dně trochu vody s různým tlejícím matrošem...:-)))...ovšem dopad je lepší něž frézovat asfalt aj....:-)))...
:) to jo
...a je dobré umět padat i s lehokolem tak ať je újma jak kola tak i jezdce na něm s co nejmenší újmou...prostě padat tak...že je možno zvednout sebe i kolo...je-li třeba ošetřit a opravit případné odřeniny a defekty...nasednout a jet...:-)))...
No ja mam riaditka supermany tak zatial secko pobrali brzdove packy :-D ale vacsinou padam pri zastaveni len 1x som si myslel ze ten ujazdeny piesok popri tej totalne rozbitej ceste je pevny potom som pol hodky sparal piesok s packy za mnou brazda jak po traktore a v tej drazke na lanko to bolo tvrde jak pieskovec. Ale secko zdarne vycistene potom preplachnute doma to dostalo WD40 a okrem trosku odrenej farby z ciernej packy niesu nasledky. No a ja som sa tam rochnil v makkom piesku tak ze ani modrinu ci odreninu som nemal :-D
...teď si vzpomínám...když jsem ještě jako dítě dost slušně dorasil u nás dříve velmi často viditelnou polskou skládačku Universal...kterou jsme hodili do kufru Warťase...a odvezli na chatu...kde ji náš soused chatař opravil...a já že se na večer projedu...vyjel jsem na jeden z kopečků...a když jsem ho sjížděl dolu...koukal jsem jestli svítí zadní světlo...a zapoměl jsem na pevou zatáčku...vletěl jsem do škarpy...kolo se parkrát otočilo vzduchem...a oralo stejně jako já zaseté pole...:-)))...
Tak nechtěla jsem podceňovat, ale Praha-Brno a zpět hodí nějakých čtyřista kiláků. To se mi zdá jako přece jen moc delší vyjížďka :-)
Podivej na vysledky K24, 400 Km za 24 hodin zvladla zhruba polovina lehokol, tak jen se nepodcenuj. ;)
http://www.alternativni-cyklistika.cz/lehokola...
Tak o mě nešlo - já se nikam nechystala :-) Zatím jsem se dopracovala k pojíždění typu dva až pět km tam, totéž pak zpátky; na zítřek mám v plánu premiérový pokus o nějaký smysluplnější výlet - zatím jen v rovinách.
To pro kolegu mi to přišlo jako trochu předimenzovaný výlet za účelem zprubnutí lehokola...
Aha, no ja si prave nebyl jisty, kdo by prijel za kym, aneb zda Mohamed k hore nebo lehokolo k nemu...
Vsak jo, pridavej vzdalenost postupne a casem se urcite dopracujes ke vzdalenostem, ktere by ti na klasickem kole prisly nerealne...
...na seznamácké mapě po zadání s přednostním užitím cyklostezek je to 296 kilometrů...viz odkaz...:-)))...
http://www.mapy.cz/#x=17.143263&y=49.696606...
tak když se sjedeme v půlce této vzdálenosti...tak té přibližně odpovídají Pardubice...kam se lze vlakem snadno dopravit...tak můžem naplánovat vyjížďku třeba tam...:-)))...
treba pozret pokritie lehokol a su tam ludia aj od prahy ked im pisnes urcite sa dohodnete
...na to koukám...ovšem napsal jsem...že mám zájem o vyjížďku s leho...takže kdo bude chtít...může zareagovat...:-)))...ať je z Prahy nebo není...
ono nie kazdy chodii na tieto stranky alebo nie pravidelne.
...to je mi jasné...ovšem nejde mi o to...ať se mi hned teď nahlásí všichni kdo tu jsou...a zítra jedeme...ovšem o to v klidu domluvit vyjížďku...:-)))...
ok ja sa s tebou nehadam a ani som to nemyslel zle len ide o to ze z okolia ludii ukecas skorej ako cez celu republiku
Koukám, že samá pozitiva, tak gratuluji :o)))
No, hlavní pozitivum přišlo dnes. Vyrazila jsem si s kamarádkou, která je moje nejčastější cyklistická spolucestovatelka, leč co mám leho, jsme se ještě neviděly. Tak si to chtěla zkusit - a šlo jí to asi tak, jako když jsem se na to chtěla poprvé posadit já. Tj. vůbec... po všech těch lidech, co sedli a jeli, mě to docela potěšilo :-) Jela tím pádem na svém, mně kolouš zůstal - a udělaly jsme skoro padesátikilometrový okruh, tak myslím, že na tom už fakt jezdím. :-)
Hurá! Nakonec se to povedlo. Gratuluji.
Díky :-)
A musím říct, že jsi měl pravdu. Různé polní a lesní cesty se mi na tom opravdu jezdí líp, protože se v té nižší poloze podstatně míń bojím, než na zábradlí. Poprvé jsem s kamarádkou i na takovém povrchu udržela krok. Fakt dobrý!
Ještě nějak vychytat manipulaci s prázdným kolem, aby šel zapojit třeba i vlak apod. a ke spokojenosti mi nebude nic chybět.
Pozornosti si uzijes haba kuk. A niektore poznamky su tiez super. Ciganske psi a volne pobehujuci pitbulli uz tak super niesu ale na A5 to mas vysie ako ja na LR cumim im do papule. A najlepsie su deti neni nad uprimnost :-D Pravidelne stretam jedneho pana co mi vzdy ukaze palec hore :-D (teda vzdy ked idem tak ho stretnem v meste. No a dlhe trate co pises dalej sa poddaju ja som mal problem na zaciatku dat 40km a teraz davam 100 km bez problemou 6 tyzdnou co mam leho v pojazdnom stave. ide to rychlo teda rychlejsie ako na klasike
Jo psi a děti... ono by to asi bylo spíš do tématu "co na vás křičeli". Jela jsem dnes kdesi takovou málo frekventovanou ulicí, kde si tím pádem normálně na silnici hráli dva kluci kolem pěti let a honili se s jorkšírem. A samozřejmě mi jorkšír skočil akorát pod kolo. Což o to, já jsem zastavila, ale kluci zůstali oba v němém úžasu a takřka unisono vydechli: "Hustýýýý."
Ten o něco větší si pak ještě dodal odvahy a optal se "Kolik na tom máte najeto?", čímž mě odrovnal úplně. :-)))
Tak jsem si nakonec toto vlákno beztak přivlastnila :-) a nedá mi, abych se nepodělila o momenty, které byly pro mě jako začátečníka vyloženě zlomové:
Jo, po iks pokusech se mi na tom povedlo rozjet, pokoušela jsem se na tom občas i kousek někam popojet - pořád s pocity, že jedu na splašené koze, na které se mi už s trochou štěstí daří se nějak udržet.
Pak mi na dovolené leho sebrala holka, po prvním otestování na rovině s ním odjela na vyjížďku do kopců - a briskně vyhmátla mé slabé stránky.
Nevím, do jaké míry to bude korespondovat s poznatky zkušených jezdců, mně zcela zásadně pomohly dvě rady:
První - pevně se zapřít bedry do sedačky (ne se tlačit nějak extrémní silou, ale přece jen sedět trochu jinak, než doma v křesle). Jestli do té doby jsem tak nějak se snažila řidítky udržet balanc, tímto momentem jsem získala pocit, že kolo vedu a že celkem dělá, co chci, dá se rozjet i na převod 1-1 atd.
Druhá - "koukej tam, kam jedeš". Tj. nedívat se na přední část kola, která logicky v zatáčkách směřuje úplně jinam než přední kolo, a člověk podvědomě to pořád cukavě vyrovnává, ale až dál před sebe.
Pro mě bylo uvědomění si těchto dvou bodů přechodem mezi stavy "udržím se na tom" a "jedu".
(Na třetí radu - povolit a snížit v zatáčce vnitřní rameno, aby se kolo správně naklonilo, ještě nemám - v točkách pořád brzdím jak o život, ale to dělám na zábradlí taky. Holt jsou nějaké limity... :)
Ještě bych chtěl zmínit svoji zkušenost. Když jsem měl leho půjčené na svoji cestu do Cottbus, tak někdy po 100 - 150 km mě hrozně bolela ramena. Uvědomil jsem si, že řidítka pořád držím dost křečovitě. Protože naštěstí začaly úseky rovných, asfaltových, bezproblémových a liduprázdných cyklostezek začal jsem zkoušet "frajeřit", držet řidítka jen tím, že na nich mám položené otevřené dlaně, pak jen prsty, pak jet s jednou rukou svěšenou podél těla,... A problémy s rameny zmizely.
(Dneska jsem jel 4 km s tím, že jsem měl střídavě vždy jednu ruku schovanou v kapse, byly 3 stupně a já zapomněl na rukavice, navíc jsem si chtěl odzkoušet jaké to je řídit trvale jen jednou rukou)
Jo, to že stačí řidítka držet volně, si taky musím každých pár km znova připomenout a stejně jsem do nich každou chvíli křečovitě zakousnutá :-)
Řídítka na lehokole slouží k volnému odložení rukou, neb jinak bychom nevěděli co s nima a nastávaly by potíže s chutí si jen tak plácnout ;o)))
http://www.nakole.cz/diskuse/6949-mivate-chut...
Zatáčky se spraví. Mě to na semilow kole trvalo několik set kilometrů, ale teď si sjezdy vysloveně užívám a kvůli zatáčce brzdím jen výjimečně. Rozhodně je to nesrovnatelné s vysokým klasickým kolem. Na Azubu to asi nebude takový rozdíl, ale stejně myslím, že lepší než na klasice.
Rada na naklonění se je určitě správně, ono možná stačí jen jednoduše myslet na to, že se máš v zatáčce naklonit. Každopádně to bude jen lepší. :)
Tak právě že od motorkářky jsem dostala tu radu, že to naklonění má vycházet od uvolnění ramene a ne z celého těla. Teda jestli jsem ji správně pochopila, taky je možné že ne... :-) Ještě se poptám.
Stejně nevím, po kom to děcko je. Ani jeden ze synů po motorce nezatoužil...
Podle mých zkušeností musíš mít na klopení zatáček určitou rychlost. Když ji nemáš, tak sebou lištíš o zem (pokud je rychlost příliš velká, tak taky). Dnes projíždím bez brzdění třicítkou zatáčky, které jsem zpočátku projížděl krokem. Jen mě někdy vyděsí zvuk když drapák co je na bocích pláště, při náklonu začne chroustat o zem. Asi jsem stále ještě měkoň.
Ale na tohle všechno časem přijdeš jistě sama.
zakial drapak chrusta je to v poho pruser je ked zrazu prestane :-D