Poslední srpnový den se zastavilo počítadlo, které nakonec určilo výherce naší velké letní soutěže. Do závěrečného hodnocení nakonec postoupila bezmála stovka příspěvků z celého Česka, ale i z cest po světě. Podívejte se na 25 blogerů, kteří měli nejšťastnější karmu a odnesou si naše výhry. Redakce NaKole.cz přidává navíc speciální ocenění pro nejtalentovanější blogery.
Jéje, tak už jsou tady výsledky.
Všem moc gratuluji, Jurimírovi závidím nové brašny, moc a moc děkuji všem za podporu, že jsem mohla vyhrát sadu map - v těch si opravdu čtu nejraději :o))) a co mě totálně položilo, to je tohle ocenění
11. cena: cyklistická přilba Rookie Beetle Sun S (viz fotka)
pro mirkabike :o)))
To je opravdu cena hodná pravého bikera a doufám, že se nám v ní aspoň vyfotí :o)))
Určitě mu bude slušet :o)))
já ti jen tak přemýšlím, co s těma brašnama budu dělat... :-)
Tedy ne že bych byk nevděčný, to ne, ale upřímně řečeno jsem mnohem šťastnější za to, že se to vyprávění tolika lidem líbilo. Brašny možná někomu věnuju. Uvidíme.
Jo a ještě pavloviv moc přeju, ať se mu na kole dobře jezdí.
A osobně si myslím, že Daliborův blog by místo 8. místa měl být z hodnocení vyřazen, protože karma vylétla až podezřele rychle a na poslední chvíli.
## 8 je evidentní fixl. Vyřadit.
Ale velmi bych se přimlouval za to, aby ta cena byla předána nejtalentovanějšímu blogerovi.
Vsichni by meli pri prevzeti podepsat, ze souhlasi se zverejnenim celeho jmena a bydliste (obce, casti mesta). Treba by je to odradilo od podvodu.
A nejlepe by se meli - alespon vyherci drazsich cen - pri predani vyfotografovat.
A co z toho? Fixlíř z toho ostudu mít nebude. Naopak se ještě bude chlubit jak "s nima hezky vyjebal".
Ale hlavně nehejbat s pořadím !!!
Jo, taky by mi bylo lito, kdyby Mirek prisel o tu nadhernou korunu pro krale bikeru. Premyslim, jestli poradi cen bylo urcene predem, nebo jestli to redakce trosku skodolibe neprehazela... 8-)
O Mirka ale vůbec nejde. Ale Howno je starší pán, k čemu by mu byla dětská přilbička?
No, my geronti (a Mirek taky neni zadnej dorostenec) uz mentalne mladneme; nebylo by to od veci.
Talent si nenaklikáš, ani ti ho nikdo palečkama dolů nevezme.....
Nedělal bych z toho vědu.
Hmmm vyhry vino+mapa,uplne jsem nemyslela o soutež,hmmm prekvapim. Škoda,že já nevyhrala posledne misto kvuli knihy :-)
No jo, poslední místo může být jen jedno :-), čtu rád a knížek není nikdy dost ( podle mé ženy je ), takže děkuji.
Můžete to spolu přeci směnit.:-)
Manzelky? 8-)
Jednu čtyřicítku za dvě dvacítky? :-)
tak na to se fakt necítím. Dělám v hospodě a když mi mladší kolegové ukazují ty "modelky" co k nám chodí, tak se vždycky ptám jestli si myslí, že by ty kočeny se mnou jely na týden na kolo pod stan. Většinou to dopadne velkým výbuchem smíchu.
hele to musíš vytřídit a balast prostě nebrat...
Ta moje nynější je mladší asi o 12let, ale na vandru jsme už byli. Tedy ne pod stanem. vysvětlil jsem jí, že s něčím takovým s ena zádech tahat nebudu a jela pod širák :-)
A tak do svatby to bude holt brát jako romantiku a pak dojde k drobným korekcím... :-)
ale já bych tu moji stejně neměnil...
Ta moje to říká romantičtěji:
"Co s tatínkem? No zabít ho nemůžem, tak s ním vydržíme."
Mám to jako Ty. Neměnil bych ani za velblouda, a ten prej stojí. 3 až 5 pannen, podle rasy. Pochopitelně vemblouda.
Když jsem četl Jurimírovo vyprávění, vzpoměl jsem si na jednu slečnu co nikdy nejezdila na kole. Se mnou jela, pod stan, do NDR. Za rok jsme se vzali a teď mi ta slečna tvoří něco, čemu říkám domov. Na kole se mnou už nikdy nebyla a nebude.
To není podstatné. Netěší ji cesta co je cílem, ráda se do cíle nechá odvést. Život není jen ta dovolená na kole, a teď když už jsou děti velký, klidně mě povolí opratě a nechá se zase plácat po silnicích.
Jinak na systém hodnocení stylem "zaregistruj 4 nicky" máš 4 plus hlasy a 4 mínus hlasy jsem rozezlen, protože jednoznačně nejlepší blábol napsala Lanna ale byla v závěru surově odpalečkována.
Palečky minus bych odstranil, umožňují vícenásobným uživatelům protlačovat svého favorita, ale současně velmi synergicky poškozovat konkurenci.
Ale jak jsem psal, paleček nahoru nebo dolu nikomu na talentu nepřidá ani neubere.
Nikdy neříkej nikdy. Ta moje se mnou byla pod stanem jen na jeden víkend několik let před svatbou. A pak až po 27 letech. Kdo ví, co v člověku ještě odehraje.
K tvojí první větě: "Rozvést se? No to mě nikdy nenapadlo. Zabít ji, to už mě napadlo mockrát."
:-)
Nezabíjej co máš rád.
Mám proti Tobě ještě skluz, kdoví, třeba za 4 roky se mnou ta moje vyrazí na kole pod stan :-)
Pánové do vašeho krásného povídání o ženách se nechci montovat:-))
Mám jen drobnou technickou k Jindrovi: Já nebyla odpalečkována, natožpak surově, neboť jsem nesoutěžila:-))
Přesto děkuji moc redakci i těm, kterým se mé bláboly líbily za ocenění.
A všem oceněným gratuluju:-))
Ani já nesoutěžil, Lanno, přesto, protože Tvoje stať byla zdaleka nejlepší, si byla vypalečkována. Každý kdo napsal blog, se stal účastníkem soutěže, ať už si to přál, či nikoliv, tak to bylo.
Lovci výher byli v pohotovosti a nenechali nic náhodě. Zvítězil ale velmi dobrý blog - pro mě velmi podrobně popisný, ale psaný se zkušeností a srdcem. Ne jako ta zmíněná "osmička". Vyhrál dobrý blog a o je podstatné.
Jindro, mě moc těší, že se ti můj blog líbil (i když nevím přesně který, mám tam 4), ale to je věc názoru. Někomu jinému se třeba nelíbil. Každý má právo na názor. A není pravda, že se automaticky staneš soutěžícím. Kdo nechce, píše, ale nesoutěží, ta soutěž má formální pravidla a ty je buď splníš, nebo třeba i dobrovolně nespniš.
Je velmi těžké, říct, kdo jsou ti lovci výher. Nevím, já to opravdu nesledovala. U té osmičky to tak vypadá, ale nerada bych generalizovala.
Soutěže takto koncipované probíhají podobným způsobem. Prostě někdo dá hlas, někdo hlas nedá, ale hlasovat mohou všichni, co jsou zaregistrování. Jak chceš rozhodovat o tom, kdo smí a kdo nesmí?
Osobně bych palcování v diskusi zrušila úplně, ale je to můj názor, ostatní si je třeba přejí:-))
S tím souhlasím, někomu líbí, někomu ne.
Proto dám bod plus,zvyšuji karmu - takhe nějak to snad je na iDnesu.
Tady jo to vylepšené o body mínus, čili efekt falešného hlasu se zdvojnásobuje, nic víc ale nic míň.
Máš ode mě bod Lanno!
Mám to podobně. Nic jsem nepsal kvůli nějakejm palečkům a je mi fuk, co jsme vyhrál nebo ne. Vůbec nic z těch cen k ničemu nepotřebuju a cokoli bych vyhrál, tak bych někomu věnoval, jako někomu asi věnuju ty brašny.
Mě vykopli z práce, takže bylo najednou dost času a obrovskej přetlak uvnitř, který jsem uvolnil tím, že jsem ve tři ráno, když jsme nemohl spát, sednul k počítači a začal psát o kole o dětství atd. Pomohlo mi to a hodně mě potěšilo, že se to líbilo tolika lidem.
Kolik mám palečků a kolik mínusovejch je mi fakt uplně jedno a myslím (doufám), že je nás takových většina, co na palečky nemá fixaci.
Že jsme něco vyhrál je bonus, ale jak jsem psal výše, jsou všechny ceny pro mne nevyužitelné a nepoužitelné. S brašnama se rozmyslím, ale nejspíš s nima pojede kamarádka s malou na vejlet...
Ale to je úplně něco jiného, Jurimíre.
Jde o fair play, ne o palečky, nemíchejme to dohromady. Se soutěží to bylo skutečně tak, že soutežil zřejmě každý, protože pokud si pamatujum tém snad bylo něco jako "česká nej" a to v blábolu o centrále před Paříží splnit nelze.
Pamatuji se jaké tu bylo haló, když nějaká nešťastnice se svojí slohovou prací žáka 6.b chtěla nutně vyhrát nějaké kolo.
Nejde o výhry, ale pokud se soutěží, má to být férové, a jak tu výše mnozí naznačují, lecos férové nebylo. Jde o princip, ne o nějaký brašny.
hele kluku občas nějaký hrubý slova mi nevadí a sám také nějaké vypustím z úst či klávesnice, ale takhle sprostě se mnou nemluv a tím sprostým slovem na "s" mi nevyhrožuj!
Já už to zažil a zastávám názor, že každej může udělat chybu, ale dokola tu samou opakuje jen blbec!
;-)
Že prej poprvé z blbosti, podruhý z lásky a potřetí už jen úplnej diletant... :-)
všichni tam musíme, všechny nás dostanou.
Zivot bez dětí a vnoučat by byl pouze sobeckou procházkou rajskou zahradou.
To že mě 11 krát velká voda vzala hráz neznamená, že si rybník nepostavím. Prostě někde jsem vžfycky udělal chybu.
Dvanáctá hráz přežila i povodně.
Ale než jsem se do ní pustil, po těch jedenácti marných pokusech, sehnal jsem si knížky a skripta jak to stavět. Chyba v podstatě velmi jednoduchá, ale zásadní.
Já se jen směju.
Jurimíre, když ptáčka lapají :-)
myslíš tím, že jsem si vybral špatně a slečna je lhářka, jenž se přetvařujeřuje a lže mi do ksichtu a přírodu ráda nemá a nerada do ní jezdí a když je beze mne nejezdí a nechodí?
A když je beze mne tak jí maso?
A když je beze mne tak začíná číst jiný knížky?
A když je beze mne, tak přestává cvičit jogu? A když je beze mne tak se prostě totálně změní a je někým jiným?
Nooo, netvrdím, že je něco takovýho nemožný, ale tvrdím, že když někoho znám, tak poznám, když mi lže. Poznám i když změní náladu, není mu něco příjemný, když mu není dobře, když je nervosní atd. atd. Jo může se stát, že mi zamilovanost dá klapky na oči a může se stát, že potkám opravdu takovou lhářku, jak naznačuješ, ale prostě si to nemyslím.
Nějakou dobu jí znám a pár let jí zná povícero mých přátel...
Vlastně mě s ní seznámila bývalá:-D
Nemyslím, neznám ji a tak si ani nic myslet nemohu.
To je obecná pravda, která funguje.
Od kolika kluků já už jsem slyšel, jak "před svatbou s nima chodila po horách a teď...."
Zase velmi obecně: Když přijde rodina, ženy obvykle přehodnocují priority a děcko se dostává na tu nejvyšší příčku a běhání po horách nebo jízda na kole se odsouvá někam dolů. Jsou i výjimky, nikdy nic není stoprocentní.
V dlouhém vztahu musí nakonec být kompromis a některé můžské koníčky dostávají v tom materiálním shonu fest za uši, a ustupovat a slevovat se musí.
Ano, "když přijde rodina" ale o tom jsi v tom příspěvku výš nemluvil...
Je logické, že když přijde rodina, přehodnocují se priority.
Ale jednak se dá téměř vždycky skoro všechno skloubit i s rodinou (pokud se chce) a za druhé já o tom, že bych chtěl či mě jen napadlo si pořídit rodinu, nikde nepsal a skutečně to v úmyslu nemám...
Jseš si jistej, že úmysl nepořídit si rodinu na sto procent sdílí i Tvá partnerka?
Ten příspěvek nebyl ani tak můj ale tety Kateřiny ze Saturnina, ale když už jsem u ní, přidám další : " Do ženský a do melounu nevidíš."
A neber to zase osobně, to jsou poznatky předchozích mnoha generací nikoliv moje.
O tom zkloubení koníčků, práce a rodiny nejsem vůbec přesvědčený, v jistém okamžiku je potřeba běžet co nejrychleji, protože kdo neběží dost rychle, tomu utečou. Tak pokud nechceš šidit rodinu, musíš slevit z koníčků, a přesto mnohdy rodinu šidíš. Klika je, že to není na doživotí.
Mám už tu větší část odběhnutou, tak proto si dovoluji být k tomu "zkloubení" skeptický.
Tak já znám spoustu lidí, kteří si své koníčky ponechali, i když mají rodinu.
Bráška pořád hraje fotbal a jednou týdně je na tréninku a jednou týdně zápas. Vesnická liga, nic zásadního, ale jeho to bavilo a baví a hraje i s dvěma dětma. Taky proč ne?
K tomu lyžuje, občas se projedem spolu na bruslích atd. atd.
Na fotbal se jeho žena přijde kouknout a pokecat s dalšíma holkama a jeho děti si hrajou s dalšíma dětma, co přivedou ostatní holky.
Na lyže jezdí v téměř totožné partě, akorát s sebou prostě mají všichni děti.
Když jdeme si po Praze zabruslit, pohlídá děti žena nebo vezmem Emičku s sebou. Už je "velká" a na kole nám stačí. Když nemohla, tak jsme se střídali a táhli jí na laně.
Mám kamarády, co jezdí s dětma na vodu.
Mám kamarády co jezdí s dětma na kole.
Další spousty příkladů?
Prostě to jde. Vždycky to jde. Jen se musí chtít...
Moje partnerka zatím děti nechce a na to, co bude chtít za dva roky je příliš brzo a nepřemýšlím o tom. Je blbost si teď dělat starosti s něčím, co by hypoteticky mohlo za pár let nastat.
Jo Saturnin se mi líbil a líbí moc. Nicméně je to román humoristický:-)
Spis muze byt problem provozovani tech narocnejsich adrenalinovych sportu. Ledovec, divoka voda, ... do toho se s malymi detmi nepustis. Ustupky jsou pak podle mne nutnosti.
Ledovec je problem kvuli kojeni, ale voda je v pohode. Rozvodnenou Cernou v Novohradkach (je to jen trojka) jsem jela v druhym mesici tehotenstvi a asi desetimesicni syn se svym otcem s nami byli jako doprovod a cekali v nekuracke hospode.
V adrenalinovej sport se zmen8i i pozdni navrat z osvezovny
S dvaapůlletým háčkem dávám WW3.
Ledovec asi už nechám na příští rok. BTW, nevíte někdo o mačkách na dětskou velikost 26?
Po pravdě řečeno, já si ani neumím představit život s mužem, který nemá své koníčky nebo má pocit, že se jich musí vzdát protože rodina. To bychom se asi oba zbláznili, já dřív:-))
Všechno se dá skloubit, jen se musí chtít.
A nejlepší otec, teda podle mne, je otec spokojený, který se dětem a rodině nevěnuje protože musí, ale protože chce a těší ho to.
Idealní je, když je muži práce koníčkem. Pak se hodně věcí zjednodušuje. Vzdát se části svobody je nutnost a theorie o tom, že "všechno jde" statistiky rozvodovosti nepotvrzují.
Někdy jde, někdy ne, vše je naprosto unikátní, jedinečné a individuální.
Opřen o statistiky si troufám tvrdit, že šance je tak 50 na 50, což je hezké číslo ve srovnání s nadějí na výhru ve sportce.
Tak jasně, trochu jsem to přehnala. Všechno nejde, ale hodně toho jde. A taky kus štěstíčka na začátku to chce.
A pak se vykašlat na ty statistiky a moc si je nepřipouštět k tělu. A dělat si to po svém, neb návod na použití života jaksi někdo zapoměl napsat:-))
Není návod?
Tedy díra na trhu! Sednem a napíšem. Píší vydávají a tisknou mnohem větší hlouposti. :-)
Mám problém s tím, že můj návod by byl použitelnej tak před 30 lety, dnes je neaktuální jak magnetofon na kazety.
Když přijde rodina... jezdí se dál, jen to začne být zajímavější, protože s dětmi. ;-)
Šťastná generace lidí s vybudovaným zázemím, která místo aby o víkendech "přerovnávala cihly na barák" (budiž vnímáno obrazně) , hodí děcko do vozejku a jede na výlet na kole.
Možná kvůli nim můj táta "dlouho běžel" a já "stále běžím", i když teď už spíše jen vyklusávám s cílovou páskou na dohled.
Nevím, jestli je to záležitost nějaké genereace. My po víkendech svépomocí rekonstruovali postupně dva byty - a to i s dětmi, jestli je to nějak důležité. Znám plno o generaci starších lidí, kteří měli zázemí mnohem vybudovanější...
Ale já to mám nastavený tak, že děti jsou strašně krátkodobá záležitost. Stavět můžu, až budou velký a nebudou mě chtít vidět. Pracovat taky. Studovat tím spíš. Chodit sedět do hospody taky. Na to všechno bude plno času.
Ale malý děti, ty mám jen teď, pár let. strašně rychle rostou. Trávit víkendy (a vůbec volný čas) jinak než s nimi je mi hrozně líto. Máme štěstí - jsme šťastní, když jsme všichni spolu. Vím, že to není samozřejmost, a tak si toho vážím a užívám si to. Protože za několik let budou z domu.
No, a pak se můžu začít věnovat jinejm věcem, anebo klidně umřít s vědomím, že to stálo za to. :-)
Na co Ti bude dum, kdyz jsou deti velky a pryc?
Mas pravdu, ze to rychle utece, rychleji nez bys cekal
Jinak je to takova theorie, ktera se nepotvrzuje v praxi. Zakladnim problemem vetsiny mladych meho veku bylo bydleni. Hodne opravdu dobrych paru ztroskotalo na bydleni s tchyni.
Je toho mnohem vic, ale je to jak s tou vojnou.
Kdo nezazil, nepochopi.
Je dobre, ze tech co nezazili pribyva.
No dnes zase mnoho mladých lidí oddaluje rodinu do doby až budou mít vše tip-top. A taky se možná trochu bojí ztráty té nezávislosti. Přitom to je s dětičkama tak hezké a v dnešní době i mnohem jednodušší než kdysi, když se na výlety vozily hadrové plíny, praly se v potoce a sušily, kde se dalo:-))
Sakra, sakra, zdá se, že už začínám mít věk na vnoučata:-))
Tak mě bude teprve 43, ale děti mám docela velké a celkem se těším až jim budu "sabotovat" výchovu. Nemusí to být moc brzo, ale nebráním se tomu.
Mne dcera letos zakazala pouzivat ve styku s kluky nektere, rek bych nepublikovatelne vyrazivo. Ale to jim prave leze do mozkovic na prvni naslech. Vzal jsem na vedomi s namitkou, ze az v pokrocilym veku sem priletej sami, muze se jim vetsina obratu treba v konverzaci s nekterymi taxikari, cisniky a vubec vselijakymi vykuky hodit.
Matějovi budou 2 a Vojta se během několika dní oředstaví světu.
Ovšem i já jsem podroben preventivně tortuře a jako kolega Abernathy mám zakázáno učit nová slova a už vůbec né písničky nebo popěvky.
Naopak, znám spoustu lidí, kteří tuhle teorii v praxi potvrzují. Je to jen otázka priorit. Příklad:
"Zakladnim problemem vetsiny mladych meho veku bylo bydleni."
Hm, a základním problémem většiny mladých mého věku bylo... hleďme, zase bydlení! :-)
Změnilo se méně, než si myslíš. Jo, je fakt, že jsem si koncem minulého století, když jsem betonoval, zdil, omítal, dláždil, zaváděl vodu, elektřinu a plyn, tesařil, truhlařil a tak podobně blbnul, zkrátka že jsem si tehdy říkal, že oproti generaci mých rodičů mám nespornou výhodu. Totiž že namísto abych kradl cihly v práci, dojdu si nakoupit do stavebnin, a když něco zapomenu, v sobotu večer do OBI. A to byla tak asi jediná změna...
Vlastně ještě něco: když už si musím na něco pozvat řemeslníka, neudělá mi to za dva rumy a dobře, ale za těžký prachy a blbě.
No bude mezi námi tak 10-15 let posun, a to stačí. Ono nešlo o kradení cihel, koupit, pronajmout nebo jakkoliv nějak legálně získat byt počátkem 80tých v matičce stověžaté bylo nesmírně obtížné, pokud si nebyl stavební dělník z Moravy nebo Slovenska. Stavěla se tenkrát ohromná sídliště, Jižní Město I a II, kdo tam nakonec získal byt moc netuším. Můj táta byl chytrej chlap, tak mě přihlásil hned v 18ti do svépomocného bytového družstva a stavěli jsme panelák. Montovaný stavby postavili skelet a zbytek dělali družstevníci, většina z nich s VŠ. Já tehdy studoval a byl jsem do výstavby zařazen jako zedník, se stavební průmkou a praxí u táty jsem si troufal a na tý stavbě jsem se nakonec i to řemeslo naučil.
Právě tam jsem poznal spoustu lidí, zase posunutých proti mě deset let, co jim nemožnost bydlení ničila manželství. Můj přidavač a parťák, Tomáš, inženýr strojař zase díky tomu, že se do výstavby dostal pozdě a musel měsíčně nadělat 180 hodin, mimo svoji práco, o rodinu přišel. Stavělo se 7 let, 2500 hodin na stavbě, príma společnost inteligentních lidí ale zo asi tak bylo všechno.
Svůj barák jsem si nechal postavit od kluků z Rýmařova z papundeklu v roce 2000. Sice ze surovou hypotékou, ale bylo to hned a rodina se tak neotřásala jako když ti kluci stavěli sami.
V životě nic není zadarmo a tak mě to stálo zase dost času v Německu. Na otočku na víkend domů. Tak ty koníčky nebo jízda na kole zvolna kolem Sázavy nebyla.
Smutno mě bylo, když malá namalovala ve školce obrázek, dům, máma a ona. Učitelka se ptala:"Kde je táta" a dítě bezrlstně odpovědèlo "přeci v Německu".
Hypetéka se musela platit, tak zamáčkni slzu a makej. Pak se všechno zase otočilo a už pár let jsem doma zase pořád. Taky to není ideální.
Tož tak.
Na co dům?!?
Aby se děti měly kam vracet a kam se "schovat", když budou potřebovat.
Alespoň naše holky to takhle praktikují a domů se vracejí rády.
Vědí, že tady mají své zázemí.
Náš dům je pro ně v té džungli života ostrovem jistoty. Je to pro ně zkrátka DOMOV.
Naše jsou už taky samostatné a žijí se svými protějšky. Ale domů se vracejí často. Jak říkávám, místo dvou malých růžových děťátek mám teď 4 velké kamarády.
Ale abych zas nebyla moc romantik. Samozřejmě jsem tu a tam "trapná" a samozřejmě funguju jako mama restaurant. Ale těší mě to, takže ťuk-ťuk:-))
Domů se vracím minimálně jednou týdně, za mámou.
V říjnu jí bude 80.
Ale domov už to není, domov mám se Soňou. Je to dům mého dětství a moje rysky na futrech. Máma.
Mezi domovem a domem nutně nemusí být rovnítko.
Když jsem u rodičů, cítím se doma byť od okamžiku, kdy jsem z domova odešel bydlí už na čtvrtém místě.
Když jeden z rodičů už není, domov se tak nějak rozpadá, přinejmenším půlí. Je proto dobré a spravedlivé, že my velký kluci máme domov u svých madam a vytváříme domov svým dětem.
Na mě vždy při návštěvě domu kde jsem vyrostl padá tíseň. Takhle to táta nechtěl,ale nemohu s tím nic dělat. Máma už na to nestačí a sestra je klavíristka a nějaká zahrada nebo údržba domu jí nic neříká.
Před očima chátrá můj bývalý domov, kterému rodiče věnovali velkou část života a neumím s tím nic udělat.
To je nebezpečí rodných domů. O to tohle mám jednodušší, rodiče vždy byli v nájmu a přibývajícími lety se stěhovali do menšího a pak ještě menšího.
Rodý dům to není, táta s mámou ho vystavěli v dobré víře, že v něm všichni budeme šťastni.
Když se stavěl, bylo mi mezi pěti a šesti, na jeho rozšíření, protože nás bylovíc než se čekalo, jsem se podílel. Bylo mi 15. Ten dům jsem nikdy neměl moc rád, bral mi mámu v dětství, bral mi volnost v dospívání.
Navíc je škaredej.
Ale domov a dům nejsou jedno, jak si hezky připomenul.
Mym domovem ticha je putyka,
mym stestim sklenice plna...
lžeš
Tohle Ti můžu leda závidět. Ale třeba to někdy klapne.
to musíš jednak chtít, ale hlavně dělat kompromisy, odpouštět atd. atd. což jsou věci, kterých tady na diskusi moc schopen nejsi. Jak to máš v reálu nevím, tak dobře tě neznám...
Jurimíre, budu hodně zlý, ale proč, když si tak chytrej a cílevědoměj jsi bez práce?
Mě to nějak puzzle nesloží.
Je bez prace od minuleho tydne a rekli mu to par dni predem. Jak to souvisi s jeho prispevkem, pod ktery jsi tento dotaz napsal?
Někdo nemá rodinu, jiný zase práci.
Kdyby Jurimír přijal kompromis, třeba poloviční plat a neplacené přesčasy, třeba by si ho nechali. Záleží co je akceptovatelné a co už ne.
Ano, přesně tak to chodí.
Poloviční plat jsem nezažil, ale "krácení faktur" za odvedenou práci už ano, a obrana není žádná, protože na to soudit se někded v Německu nemáš.
Před lety, když začala krize, v Anglii asi o půl roku dřív než u nás, mě jednoho rána zavolal sám "nejvyšší" a požádal mě, abych mu na příště fakturoval o 20 procent méně a na práci abychom tak o 20 procent přidali, jinak že někdo z teamu bude shledán nadbytečným.
Musíš odevzdat více práce za míň peněz, protože je krize a jako firma chceme přežít.
Stejně Nigel a John museli odejít, tam se odchází na hodinu, velmi kruté jednání. Oba pochopitelně svobodní bezdětní. I ten nejvyšší má jisté "sociální" cítění a tak když musí někoho propustit, je to ten kdo neživí rodinu.
Na krk nám pomalu dejchají programátoři z Indie, a ti jsou ochotni dělat zahrst sojových bobů, nebo nějak tak. Naštěstí nemají dostatečnou kvalitu, ale až to doženou, buď nám Bůh milostiv.
Pochopitelně, lepší o dvacet procent míň, než přijít o živobytí zcela.
Možná ti to ještě nikdo neřekl, ale každá smlouva je cár papíru, pokud nemáš prostředky na to, abys její plnění vymohla soudně. Když nás vyšplouchli Němci, Angličané nás podrželi, samozřejmě že ne z důvodu nějaké charity, bylo to pro ně výhodné.
Pochopitelně, že jsem to nenechal jen tak, sednul jsem do traktoru a zajel si s "Nejvyšším" promluvit osobně. Ten náš podíl na celkovém rozpočtu firmy byl opravdu nepatrný, a nebylo nutné nás podusit, ale "když všichni, tak všichni" - i šéf si snížil plat o těch 20 procent.
Snažil jsem se získat alespoň nějaký údaj "na jak dlouho tohle snížení má být". Bylo mi řečeno, že firma počítá s 18 měsíci, a pak přehodnotí. Ale "největší" mi před svědky podáním ruky slíbil, že "až on si vrátí plat na původn výši" - i Češi se vrátí k původnímu režimu.
Po 16 měsících mi zase zavolal, a řekl, že mi s radostí oznamuje, že si vrátil plat do původní výše a že asi vím, co to pro mne znamená.
Dobré vztahy jsou mnohem lepší, než jakákoliv dobře napsaná smlouva.
Teď už máme avizováno, že příští rok dovolená nebude žádná a pro nikoho, dokud se neodevzdá projekt - plánováno na září, ovšem nikdy jsme žádnej termín nestihli, nechápu proč bychom měli teď. Takže tak.
Stěžovat si můžeš tak na lampárně na Hlavním nádraží. Samozřejmě možnost přijít o místo tu vždycky je. Ale to není naše volba.
:-D
Teorie...
Tak jako třeba to, co je napsaný v zákoníku práce.
Zavolali si mě do kanclu, řekli něco o "jiné dynamice", položili přede mne výpověď dohodou a řekli, abych to podepsal a já to udělal a pak jsem měl hodinu na posbírání osobních věcí. Ve firmě kd ejsme byl se prostě propouští takhle a rozhodně to není vyjímka.
Žádná jiná varianta o které se zmiňuješ prostě nebyla a není...
Přesně takhle jednají v Anglii.
Pro jistotu tomu člověku nedají ani tu hodinu. Šéf si ho zavolá, řekne mu že končí, vyplatí mu dva měsíční platy na prkno a od té doby ho pořád někdo doprovází, když si balí svoje osobní věci, aby náhodou mu nešíblo a nenadělal nějakou paseku v rozdělaném softwaru.
Prý je to nejbezpečnější a nejefektivnější zbavení se zaměstnance. Dopředu ani slovo ani náznak, že by se snad o nějakém propouštění uvažovalo, prostě rána z nebe.
U bráchy tady v Čechách to prej dělají tak, že mu zruší přístupové heslo na počítač a firemní síť. Jednou ho takhle málem skolil infarkt, přišel ráno do práce a nešlo mu se zalogovat, kvůli nějaké chybě sítě, a on si hodinu myslel, že už má padáka.
Jindra:
jo, přesně takhle.
Celou dobu balení u mne někdo byl...
Na druhou stranu z jejich pohledu to dokážu pochopit. Proč mi věřit, když s emne zbavují a netuší jak to budu brát?
A během hodiny bych jim dokázal pokurvit systém tak, že by je to stálo alespoň miliony a ukrást ze skladu alespoň za desetitisíce, ale spíš za mnohem víc. Sice by to byla naprostá zhovadilost a nenapadlo by mě to, ale proč by měli riskovat?
Dneska prijdes o praci ajncvaj. V Tesku sedel za pokladnou doktor prirodnich ved a pred Globusem na lavicce trvale parkuje vynikajici chemik ze strazskejch laboratori Mega. Obema tak kolem ctyricitky.
jestli jsme chytrej nebo ne asi nedokážu posoudit.
Cílevědomej ale fakt nejsem, to vím.
Bez práce jsem od pondělka proto, že jsem dostal výpověď. A jelikož jsem ještě neměl letos dovolenou, tak jsem se rozhodl že v září si udělám volno...
Proč se vlastně ptáš?
Chceš mě zaměstanat? :-D
Angláni by chtěli, abych jim tu sehnal partu statiků, co umí dobře anglicky, znají dokonale britské normy pro navrhování ocelových a betonových konstrukcí stejně jako eurokódy, a navíc by chtěli dělat tak otravnou práci jako je psát nějaký makra do TEDDSu (to je taková jejich aplikace nad Wordem, něco jako MatLAB pro statiky) nebo psali specifikace a dělali testery.
Takoví lidi tu nejsou, protože když už jsou tak dobří, nemusí dělat nějaké smutné testery softwaru sice za slušný prachy, ale pořád žádnej zázrak. Taky nás dost berou u huby s volnem, ve firmě není zvykem mít delší dovolenou n jednom kuse než dva týdny.
Když si Honza protáh ty dva tejdny o dva dny státního svátku u nás, dělali na mě škaredý ksichty....
Takže pro tebe asi nic, vlastně pro nikoho, kdo je zvyklej na měsíc někam vypadnout ....
Nás nechávali bejt, stačilo když byl člověk pořád on-line, nemusel trčet u železa, stačilo s sebou tahat noťase, aby se to dalo fixnout, kdyby náhodou.
Teď se nějak pomátli, dělá se na ohromnym projektu a salesové si od toho slibujou velký prachy, až to uvedou na trh, tak nás masírují abychom to odevzdali ve stanoveném termínu, i když všichni co se v tom pár let motáme víme už teď, že bude skluz bude a to tak 6 - 9 měsíců. Takže sebrat klukům dva tejdny dovolený problém vůbec neřeší.
Ale brečet nemá smysl.
Čtu to tady všechno dost (no, techniku teda míň), pěkné příspěvky ... člověk by mohl reagovat stále, ale venku svítí sluníčko, čeká spousta jiných věcí ... třeba ty děti - ale ty už vlastně nečekají - strašně rychle mi to taky uteklo! Ale ještě se snažím dát to někdy dohromady, sejít se z různých místností po domě od počítačů a někam vyrazit a pak je to myslím pro všechny fajn! Užívejte si všeho, co máte rádi!
Ja Ti nevim, se zenami zkusenosti nemam, ale vetsinu chlapu v mem veku na nejake ty bezky, kajak, skialpy a kolo moc neuzije, ani kdyz nemaji deti, takze je problem najit nejakeho, co by tyto me zenske konicky sdilel. A to bych klidne i slevila, stacilo by, kdyby treba jen bezkoval a jezdil na kole.
Jsem se tuhe na Nové Živohoši prdnul s jednou holkou kolem pětatřiceti, a ta říkala zase, že by nemusel vůbec jezdit na kole, lézt po horách, mít svaly nebo diplom z ČVUT doktorát z filosofie u Oxfordu, stačilo by aby nějakej přiměřeného věku, co by s ní chtěl mít děti a normální rodinu vůbex existoval.
Že prej je to samej ženatej kluk na záletech, kterej se s ní chce schovávat nebo zase ti hoši, kteří chytnou toulavou a odjedou na půl roku do Afriky, aby se pak vrátili a tvářili se, jako že se nic neděje. Říkala, že normální kluci pro holku v jejím věku nikde nejsou a já ji nemohl nabídnout nic jiného, než slova, kterým tak moc nevěřím, tedy, že určitě někde nějakej je, jenom je nesmělej.
Nezadanych chlapu meho veku +-5 let znam dost, nesmi, holka, lovit na internetu. Tam jsem to jednou zkusila na nejake seznamce a asi ze 100 nabidek bylo tak 80 hledani milenky k manzelce.
O tomto oboru nic nevím, jen se to tak Zchumelilo, že jsme se sešli u jedný zásuvky na dobíjení mobilu v hospodě, a tak jsme povídali a povídali a já do toho pil plzeň a ona jägermeistra....
nic víc
„Hezkých holek je rovněž šlakovitě málo, avšak jsou.“
To byl ovšem plukovník, ale možná se pletu :-)
Mě se líbí jiná věta:
"Hledáte li dokonalost v metání kozelců, nemám co bych dodal" :-)
Mne cela knizka, i film me vrha do podobny nalady jako Helimadoe. Abych nemusel hledat: „Mistr, vy a já jsme v létech, kdy se již nekřičí z plných plic a kdy můžeme minouti plot sousedův bez pokušení, abychom jej přeskočili.“
Taky je ovsem otazka, kde na ty konicky brat zaroven dost penez i casu.
Driv jsem nemel penize, takze jsem si oddelal kolena a kotniky ve studene vode na WW, ted zase neni cas ten neopren pouzivat. A na takove urovni, abych si tim mohl vydelavat a pritahl sponzory, nejezdim. Ani by mne to ani nebavilo.
Jdu odklepnout dalsi tri "Next". 8-(
Tak nějak si shrnul velmi stručně, to co rozválčně píšu. A když se řeší kde a jak bydlet a z jednoho platu musí žít rodina, ani nepřemýšlíš, čeho se vzdát.
Prumerneho Cecha stoji dovolena za rok 25 tis., za to by bylo vybaveni na vodu vcetne podilu na benzin za nekolik cest do Alp.
"Průměrný Čech" je velmi zavádějící veličina.
Navíc, je-li tomu tak tak "průměrná česká rodina" čítající pár a dvě děti (nevím kde to soudružka redaktorka sebrala jen mě google hodil tohle: http://www.novinky.cz/vanoce/185381-prumerna...
by podle toho kritéria průměrného Čecha měla utratit za dovolenou 4 x 25 = 100 tisíc.
Tohle jsou hausnumera do předvolebních klání politiků.
Jindě zase píšou, že průměrná rodina dluží 90 tisíc korun, a přitom táže průměrná rodina má naspořeno 67 tisíc (http://www.ingbank.cz/tiskove-centrum/tiskove... tak jsem z toho jelen jako náš pan Abbé.
Jojo, to známe. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.
Nakonec bude skládat koks, kolo mu zakážeš, a neprojede se na něm jak je rok dlouhý. Tůdle :P
Ty me znas? :-o Jinak chybama se clovek uci (aspon doufam). Napriklad mi prijde prinosny poznatek, ze na praci okolo domu si muzu najmout pomocnou silu (kdyz na to zrovna mam).
Některým Tvým kolegyním připadá úspornější se vdát :-)
Chtit od chlapa praci okolo domku se mi neosvedcilo, takze jsem prehodnotila priority. Ze se ma chlap starat o barak je takove klise, ale kazdy na to neni.
A to já jsem pro ta klišé. Chlapa, který by u televize štrykoval, zatímco já bych spravovala upadlé okapy, opravdu nemusím.
8-)))
Tak ja taky pozaduji jedno klise, a to aby byl chlap fyzicky zdatnejsi, odolnejsi a odvaznejsi nez ja, abych k nemu mohla obdivne vzhlizet. :-) Opravovat okapy muze i Ukrajinec na brigade, ale s tim nepojedu na vikend do hor. :-)
Vasila na okapy nepouštěj :-)
Mě madam nepustí ani na trávník, drandí si ze sekačkou a mě vymezila louku, kde můžu dovádět s kosou. Je fakt že mi to leze na nervy, mít trávník vysokej pár milimetrů, ale jí se to tak líbí tak jen občas utrousím nějakou tu poznámku, ale nechám tomu volný průběh.
Jeden místní chasník říká, že na zahradě se dře proto, aby se pozdeji už na ní dřít nemusel, ale že se mu to už třicet let nedaří dosáhnout toho "samoudržovacího" stavu.
Jojo, to taky známe. Oprav okap, nařež dřevo, slož koks a ještě bys mohl stihnout posekat trávu. Já teď jedu za kamarádkama na kávičku, doufám, že to všechno stihneš než se vrátím. Houbeles.
Jestli blabolis z hladu, mohu Ti nabidnout kus peceneho kurete. A aby ses nebal, okap mam v poradku, koks jsem jeste neobjednala, na rezani a sekani dreva se tesim a travu jsem posekala v nedeli. :-)
V neděli?
To u je čas pomalu vyjet se sekačkou, aby Ti to nepřerostlo. Ta moje už pod oknem začala, tak balím monstrum a jedu obhlídnout Sázavu :-)
Zajímavé, kam se to vlákno stočilo, ale přispěji svým prožitým víkendem. Dlouho jsem mluvila o nutnosti prořezat vzrostlý ořech, máme dlouhou pilku, tak jsme to zkusili, bohužel byla tupá a žádná větev nešla ořezat. V sobotu odpoledne se můj muž rozhodl, že na strom vyleze a větve prořeže. Měla jsem sice spoustu jiné práce, ale když už se rozhodl, tak jsem se přidala. Rázem byla plná zahrada větví. V tom okamžiku pro mého muže práce zkončila, že prý se větve uklidí, až uschnou. Asi bychom se dlouho proplétali mezi větvemi a listím, tak jsem olamovala větvičky,listí do pytlů a silné větve jsem pořezala v neděli dopoledne,alespoň bude čím topit. Abych ho jen nepomlouvala, nahodil komín.
Ořech se neprořezává, ořech se klátí :o)))
Klati se baby. Aspon to rikaj sermiri. :-) V tomto kontextu nevim, jak se klati orech, leda by to byl vorech. :-)
Božemůj, božemůj...
To jste fakt tenhle výraz nikdy neslyšeli?!?
Klátí se klackem - řeč je o tom Ořechu :o)))
Buď se dlouhým bidlem klátí v koruně - prostě pohybuje se bidlem sem tam, čímž myslím vpravo/vlevo nebo dopředu/dozadu, NE dolů/nahoru :o))). Tím se dosáhne, že jednak popadají ořechy a jednak se urazí suché konce větví.
Druhá varianta je, že se kratší klacek hází do koruny stromu, ale to nemá takovou razanci. Pokud se teda nehází polenem :o)))
suché větve se mají prořezat a s tím klácením máš pravdu, ale já slyšela i výraz klánit a taky v podtextu neslušného výrazu a je jedno jestli ze strany na stranu a ne dolu a nahoru :-) nebudu se pouštět do rozboru.
Nutit chlapa nemusíš, když zjistí, že má práce smysl a zalíbí se mu.
Já jsem více jak rok rekonstruovala zahradu. Dělala jsem to komplet sama a byla to slušná fuška. Prostě mě to bavilo, manžel na to není, takže jen občas přihlížel.
Když ale viděl výsledek, je zahrada jeho miláčkem. Každý den tam sedí v houpačce (jejíž koupi, samozřejmě, zkritizoval) a sleduje kde co roste. Denně zahradu zalévá - do toho mu nesmíme sahat. Araukárii opečovává jak oko v hlavě a na trávník pomalu ani nesmíme vstoupit. Hlídá si každou travičku, seká dvakrát týdně, mám zakázáno tam použít jakoukoli chemii a teď zrovna zkoumá, jaké hnojivo by bylo nejlepší aplikovat, aby byl trávník ještě hustší :o)))
Zkrátka když chlap vidí, že má nějaká činnost smysl, tak se zapojí sám :o)))
tak jako jsou takoví chlapi, tak jsou takové holky.
Jen je prostě nenajdeš mezi většinou v hospodě, na diskotece atd.
Držím pěsti a pokud potkám někoho o kom bych si myslel, že by s tebou vydržel:-), tak máš jeho telefon okamžitě v SMSce ;-)
To vydrzeni s nekym musi byt symetricka funkce. :-) Jo a je dobre, kdyz je taky reflexivni. Ze neni tranzitivni, se da dokazat sporem, takze to rozhodne neni ekvivalence. :-)
Jo, jestli prave tenhle prispevek prave jasne nevyjadruje nejvetsi problem. Predpokladam, ze bys i chtela, aby Te partner alespon obcas chapal... 8-)
Takze hledas matfyzaka, ktery jezdi divokou, na bezkach, na kole, leze na ledovce, umi na skialpech, ...
... a neni zadany.
A hle, mame tu prazdnou mnozinu...
Jojo, taky jsem se takhle jednou zamilovala do chlapa, co mi řekl, že na mě jsou derivace málo, protože ty stačí jen na lokální extrémy. :-)
Někoho, kdo by tuto hříčku třeba jen pochopil, natožpak vymyslel, jsem nikdy předtím ani potom nepotkala.
Sláva vítězům, čest poraženým! :) Každé vítězství potěší. Myslím, že mé články nebyly tematicky soutěžní, ani jsem je nepsala kvůli soutěži, ale děkuji všem, kdo mi dal bodík! Všem vám neznámým. Nikdo z mých známých tu totiž myslím není registrován, nikdo nejezdí na kole a lyžích jako já, nikdo nespal ve vysprejované čekárně nebo v boudě na vrcholcích Krkonoš atd. Mně potěšilo to, že jste si mé články přečetli. Díky!
Myslím, že až na nějaké ty švindlíře bylo mnoho blogů moc krásných a oceněny byly zcela oprávněně. Třeba Sesbírané střípky od Lanny či ten Jurimírům, když jsem ho otevřel byl neskutečně dlouhý, ale nakonec jsem ho vzal jedním dechem. Pokud by byly vždy všechny takové lidské a upřímné, byla by to vskutku radost je číst.:-) Gratuluji všem co vyhráli a těším se na zas na další soutěž.:-)
Absolutní souhlas.
Já jsem také "utrpěl" výhru (7.místo), ale přiznám se, že to potěší. Že soutěžím, jsem zjistil až někdy na začátku srpna a bylo zajímavé vidět, jak hodnocení občas rapidně klesalo a velmi pomalu stoupalo. Jinak vzhledem k tomu, že naklikávat mohli jen registrovaní uživatelé, tak mé umístění bylo opravdu poctivé, neboť si nejsem vědom, že by byl kdokoli z rodiny nebo kamarádů na tomto serveru registrován. No, alespoň bude mé utrpení odměněno nejen zážitky, ale i věcně...
Všem ostatním výhercům gratuluji a nevýhercům přeji příště více štěstí. Vždyť i blogy, které se neumístily byly velmi pěkné a mnohokrát jsem se začetl a ztratil pojem o čase...
Ty jo :) Potěšilo mě 22. místo, ale bohužel nejsem z Brna, tak pokud je možnost někomu z Brna a okolí předat svoji cenu ať nepřijde vniveč budu rád :) Ani jsem si nebyl vědom soutěže, ale o to větší potěšení :D
Díky za soutěž. Výhra cyklodresu mě mile potěšila a překvapila :). Největší výhrou a oceněním je pro mě ale to, že jsem mohl sdílet své zážitky s podobně naladěnými lidmi a že se můj článek líbil... Díky i ostatním autorům za zajímavé články a příhody z cest. Mišák.
Toz dekuji redakci. Satek i poukaz na pobyt v penzionu dorazily v poradku. Satek mi hned zabavil syn a dnes s nim odjel na skolu v prirode, takze si ho asi moc neuziju. :-) Takze zbyva uz jen prodat deti do otroctvi a vymyslet, s kym si budu uzivat dve noci v penzionu. :-)
Když se ti nepodaří děti prodat, tak se obětuji a ty dvě noci v penzionu za tebne odbydlím :o)))
Dekuji za nabidku, ale myslim, ze prodej deti pujde snadno. Jsou chytre, sikovne a ve veku, kdy se daji vycvicit k lecjakym cinnostem, takze jsou do budoucna celkem perspektivni coby zdroj obzivy. :-)
Toz mne zatim nic.Tak snad s babim letem.:-)
mě také ještě nic nepřišlo, doufám, že tu lahev vína nikdo nevypil :-)
Taky jsem si říkala, že ty láhve někde váznou :o)))
Já taky zatím nic, ovšem mě spíš zajímají ty mapy :o)))
Toz zakaz alkoholu je zakaz alkoholu.:-)Tak se vino shromazuje do foroty na Silvestra.Co kdyby se hodilo.:-)))))
No počkej, víno má snad kolem 10% ne?!?
Mě ani tak nejde o to víno, JÁ CHCI TY MAPY!!!!
A já se těšíl na to archivní.:-) Dva dni se chladilo a včera jsme ho načali. Trochu trpké zdá se...ověnčeno však mnoha cenami. Uvidíme, až dopijeme celou láhev.:-)
Mapy jsou také fajn. Příší rok při každoroční cestě na Moravu jiště využijem.
Zatim nepila moravske vino. Doma nahore spiž jako muzeum celkem asi 9-11 vina,leži už skoro asi 6-7let. My nepili vino,jen mame radi pit jen Fernet citrus.
Ale v tom případě ta moravská vína ochutnej, často mají podobnou chuť :-))
Určite snažim budu pit!!!!! Ale uprimne pravdu,že nemam rada vino. Mam rada burčak,domaci sladke vino od me strejda,svarak a fernet citrus,to je vše :-)
No dovol! :-) Ono taky mosíš pit ty správné vzorky ze stupnice "Dá sa, nedá sa, dá sa pražákům"...
Když vy to 1/2% produkce, co spadá do první skupiny nepustíte mezi lidi... ;-)
Napadlo mne něco o perlích, ale nésu sviňa... ;-)) Prostě, pro lidi je toho málo (a škoda)... :) K tomu 1/2% "dá sa" se normálně nedostanu ani já. Ale když vinař pozná, že poznáš, tak ti během koštu řekne "počki, to nepij, počkaj, donésu ti". A pak donese z toho svého "dá sa"... Na druhé straně, já je chápu, 90 % lidí pozná rozdíl max tak mezi bílým a červeným. A někdy ani to ne. Reklamují červený tramín, že si bílé neobjednali... :-D
No dovol, já poznám nejen bílý a červený, ale ještě teplý a studený :o)))
a růžové :-) tedy ti o nás mají mínění, tam na té Moravě
A z kama ty sééš ?? ;o))
Jak z kama?!? :o)))
Jak divoky nebo jak domaci?
http://youtu.be/50u1kJ0v7TE
Tak víno již dorazilo.
Mírné zklamání je ale nad balíčkem GreenwasMap, který se smrsknul na mapu Moravské vinařské stezky...
Ale "darovanému koni...", tak si holt místo o Greenways počtu o Moravě :o)))
Díííííky :o)))
Psali mi z domu, prý že došlo nějaký víno, jestli ho prý můžou vypít, že stejně nemá smysl čekat, než se milostivě uráčím vrátit domů. Tak se dívám sem a bum ho! 18. místo!! Takovej fenomenální úspěch! Ještě jsem jsem v tom blogu nemluvil slušně, bych ještě vyhrál třeba helmu a tu bych si musel snad někam vystavit! Jinak já jsem fanoušek článků od Lucierut - vždy lyrické...
Díky za šátek, super. Dokonce modrej klučičí. Byl by se mi letos v srpnu hodil, při návratu od jihu jsem se hůře aklimatizoval na ochlazení severně od Alp. Musel jsem nasadit čepici už v Innsbrucku, což bylo všem místním komické, jim bylo slunečno a vedro a mne studil vzduch do uší. No já se na ty návraty vůbec poněkud obtížně aklimatizuju... Ale s šátkem to půjde lépe, díky :-))