Bylo by hloupé, kdybych tajil, že jsem s češtinou, tedy spíše s předmětem nazývaným „jazyk český" nezápasil už od dětství. Možná to spolu nesouvisí, ale možná že to bylo zásadní, ale i tak vám to povím, jak jsem začal psát.Tužkou, pochopitelně, jako všichni moji spolužáci. Plnící pero jako symbol a…
moc hezký, řekl bych, že je tě tady škoda a pak ještě takový názor aspirující na velký "BAN" , jestli to tady není ono pověstné "házení perly sviním"
A kam jsi psal cele ty roky? Jen do supliku, nebo nekam pravidelne prispivas? Nejak nemohu uverit tomu, ze bys prave ted dostal vnuknuti, nebo prasknul ventil a muselo to vsechno ven.
Jen houst.
Mám vlastní web, ale výhradně o skle.
Když jsi na tom špatně s pravopisem, kdo Ti opravuje blogy? Ty jsou jak z knížky. Automat by to až takhle nezvládl, si myslím.
Jeste nauc MS Word opravovat carky v souveti. ;-)
interpunkci moje verze Wordu nezvládá, a já už vůbec ne.
Madam mě za o kráká furt, ale prd s tím už asi nadělám.
Tak zapoj madam, at ti dela u blogu korekturu. :-) Jsou pekne, tak proc to jeste nevylepsit.
Když mi o něco jde, zapojuji madam, ale tohle jsou jen takový bláboly, a tak ji do toho netahám.
Jsaem si vzpoměl, jak jsem před lety psal nějakej odbornej článek a můj tehdejší šéf, profesor Studnička byl takovej jazykovej pedant a každou sebemenší chybičku odhalil a hned to červeně podtrhal, ačkoliv šlo o prd, protože technický článek.
Mě ten můj hodil na hlavu hned po prvním odstavci, že "takový sračky číst nebude" a až se naučím česky, ať mu to předložím. Tak jsem nasadil "madam" vypilovali jsme to do poslední čárečky.
Ale pak jsem si řek, tohle Studnovi udělat nemůžu, tak se těší na nějakou tu chybičku, tak jsem jednu čárečku vypustil.
Studna mi to vrátil a říkal: "no vidíš, že to jde když se chce, jen ti tam chyběla jedna čárka" a já mu řek "já vím, na druhé straně v druhém řádku"... ten mě hnal, to si neviděla....
Dopracoval jsem se ke gramatice stejným způsobem. Děda mě naučil číst v pěti letech, od té doby jsem ležel v knížkách. Učitelka češtiny šílela, protože jsem při zkoušení neznal jedinou poučku, pravidlo, vyjmenovaná slova, ale diktáty byly vždy na jedna. Měl jsem to prostě načtené... :-)
Proto nesouhlasím s tím, když se doporučuje neučit děti číst ještě před nástupem do školy, naopak říkám, naučte je číst co nejdřív, v knihách je nejvíc moudra...
v Dlážděné ulici, která je dlouhá asi třicet metrů jsou do dnešních dnů tři antikvariáty. Projít jí, mi trvá většinou tak tři hdiny nebo víc a často pak blažený úsměv nad tíhou batohu trošičku kysne, když přemýšlím, za co budu zbytek měsíce jíst, ale pak většinou v duchu mávnu rukou s tím, že v nejhorším případě si prostě dám pár dní hladovku:-)
Tenkrát tam byl jen jeden, ale stačilo to.
Do antikvariátu nesmím, to je jak droga.
Dobrý, znám to osobně. Když jsem byl malý, tak zákaz čtení (a musení chodit ven) byl pro mě ten nejpřísnější trest.
Když jsem byl poprvé na pionýrském táboř - nemůžeš být celé prázdniny doma, musíš mezi děti - tak jsem přečetl snad všechny knížky z táborové knihovny.
Já se naučila česky pouze odposlechem, psát česky dodnes moc neumím, ale to co umím mám také pouze ze čtení:-))
Mám k tomu příhodu. Kdysi na škole jsem absolvovala kurs mapování. A s kolegou, který měl vedlejší list mapy, jsme se domluvili, že to prochodíme celé ve dvou, on udělá mapu a já mapovací zprávu pro oba. Jenže on tu zprávu ode mne obšlehl ve slovenštině, tak jak jsem ji tehdy napsala.
Byla z toho nakonec velká sranda, celý kurs měl povyražení, ale měli jsme vynikajícího lektora, klasického terénního praktika a dostali jsme pochvalu oba za to, že jsme pochopili, že pracovat se má v tandemu:-))
Dostal jsem Tvůj mail Andreji, ale máš zablokováno přijímání odpověd.
Máš pravdu, dvojí zápor v první větě je nelogický, taky jsem si toho všimnul, ale už to nechám bejt.
Pokud jse o interpunkci, to je totální šílenost, kterou nezvládám docela spolehlivě. Jsou lidi, kteří gramatické nedostatky vidí silněji a zraňuje to jejich jazykové cítění asi jako hudebníka tahá za uši, když někdo zpívá falešně.
V blogu se snažím, pokud mi to technika umožní, chyby eliminovat, v debatě je to mnohem horší, nedělám to ovšem úmyslně a proto všechny jazykově vzdělané prosím o prominutí -a ostatně, ten text je doznáním, že jsem si chyb vědom.